Být uprchlíkem

Transkript

Být uprchlíkem

ZPRÁVA ZA ROK
2008
PHOTO: BÉLA SZANDELSZKY
Být uprchlíkem
Jak žijí uprchlíci a žadatelé o azyl
ve střední Evropě
Zastoupení Úřadu vysokého komisaře OSN
pro uprchlíky pro střední Evropu
Vydal Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
regionální zastoupení pro střední Evropu
Budapešť, červenec 2009
Obsah
4
Předmluva
6
6
7
8
8
9
11
11
11
Bulharsko
Statistika a metodologie
Prodloužené zajištění kvůli nedostatku jiných alternativ
Nová fasáda, uvnitř švábi
Jak přežít s 27 eury měsíčně?
Jazyk a bydlení jsou hlavními problémy integrace
Přijímání do škol je zdlouhavé a problematické
Zlepšení oproti předchozím letům
Doporučení MFT
14
14
15
17
Česká republika
Systém není dostatečně flexibilní, aby zvládl mimořádné případy
Doporučení MFT
18
18
19
21
23
24
25
26
Maďarsko
Nový systém má málo financí a málo pracovníků
Vypadá to tady jako ve vězení a taky se tu tak cítím
Spíme s ucpávkami v uších, protože se bojíme švábů
Problémy integrace: „Chybí mi duševní pohoda …”
Doporučení MFT
28
28
29
29
30
30
32
32
Polsko
Neočekávaný příliv dočasně způsobil problémy
Cesta azylovým řízením bez větší podpory
Žadatelům o azyl připadá lékařská pomoc neefektivní
Není snadné být uprchlickým dítětem
Doporučení MFT
34
34
35
36
37
39
39
Rumunsko
Mezery v podmínkách přijímání
Je zapotřebí více právníků a tlumočníků
Integrace začíná se statusem a prací
Doporučení MFT
Zpráva AGDM 2008
2
40
40
41
42
44
45
45
Slovensko
Lepší životní podmínky, lepší atmosféra
Personál v zařízeních: příliš málo pracovníků s nízkou kvalifikací
Ztraceno v překladu
Doporučení MFT
46
46
47
48
48
50
51
51
Slovinsko
Právním poradcům chybí znalosti a oddanost věci
Poměrně velkorysé služby v azylovém domě
Na místní úrovni funguje integrace dobře
Nezletilé osoby bez doprovodu – mezi dětstvím a dospělostí
Doporučení MFT
52
58
Statistika: Azylové trendy ve střední Evropě, 2006-2008
Mapa: Azylový systém ve střední Evropě
Zpráva AGDM 2008
3
Předmluva
Od roku 2005 Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ve střední Evropě
ve spolupráci s vládními institucemi a nevládními organizacemi každoročně provádí
participativní hodnocení potřeb a problémů žadatelů o azyl, uprchlíků a osob, jimž byla
v tomto regionu poskytnuta doplňková ochrana. Každý rok týmy našich pracovníků
naslouchají v cílených diskusních skupinách a individuálních pohovorech stížnostem a
návrhům mužů a žen, chlapců i dívek, kteří pocházejí z různých prostředí a mají různé
potřeby.
Průzkum inicioval UNHCR s cílem začlenit otázky věku, pohlaví a odlišnosti do všech
asistenčních a ochranných programů pro žadatele o azyl a osoby, jimž je poskytována
ochrana (azyl nebo jiná forma doplňkové ochrany).
Jak již sám název napovídá, zpráva Býti uprchlíkem je sepsána z pohledu dotčených
osob. Na rozdíl od vlád, UNHCR či nevládních organizací nemají žadatelé o azyl a uprchlíci
možnost se veřejně vyjadřovat. Nemají k dispozici prostředky pro širší komunikaci. Tato
zpráva tudíž dopřává sluchu těm, kteří jinak nejsou vůbec slyšet.
Participativní hodnocení jsou velmi nákladná a časově náročná a v uplynulých letech
se jim minimálně po dobu deseti dní věnovaly desítky pracovníků v Bulharsku, České
republice, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Slovinsku a na Slovensku. Přípravné práce,
návštěvy v terénu samotné a vyhodnocení zabralo hodně času a vyžadovalo velké úsilí.
Stojí to vůbec za to? Čtyřletá zkušenost nám dává jasnou odpověď: ano.
Pro všechny, kteří pracují s uprchlíky, jsou tyto návštěvy v terénu velmi důležitým
kontaktem s realitou. Členové multifunkčních týmů z ústředí příslušných institucí vidí, jak
funguje jejich politika a opatření v praxi, setkávají se s lidmi, kteří jinak zůstávají schováni
ve statistických kolonkách. Terénní pracovníci si musí sednout a naslouchat těm, jimž
pomáhají, a hledat řešení s nimi, nikoli pro ně.
Pro osoby, které požívají ochrany, toto každoroční hodnocení znamená četná systémová
zlepšení. V Polsku se školní docházka dětí uprchlíků zvýšila od roku 2004 téměř na 100%.
Podmínky v domově pro odloučené děti na Slovensku se výrazně zlepšily po zveřejnění
zprávy AGDM, která dospěla k závěru, že toto zařízení je pro nezletilé naprosto nevhodné.
Ve Slovinsku se zlepšila praxe vydávání kartiček zdravotního pojištění žadatelům o azyl,
čímž se zjednodušil jejich přístup ke zdravotnickým službám.
Zpráva AGDM 2008
4
Týmy pracovníků naslouchají stížnostem a návrhům
mužů a žen, chlapců i dívek
PHOTO: UNHCR
V menším rozsahu pomáhají participativní hodnocení zmírnit napětí a řešit problémy ve
střediscích pro přijímání žadatelů o azyl. Návrhy obyvatel těchto středisek se dostaly k
vedení, což vedlo k celé řadě praktických zlepšení, např. uzpůsobená kvalita stravy, větší
příděly mýdla a pracího prášku, zřízení dětského hřiště a oprava topení.
Dnes můžeme s jistou hrdostí říci, že výsledky participativního hodnocení každoročně
výrazně přispívají k tomu, aby plánování a rozpočtování v zemích střední Evropy mnohem
více zohledňovalo opravdové potřeby osob, jimž je ochrana poskytována. A právě to je
hlavním záměrem naší práce v oblasti „age, gender and diversity mainstreaming“.
Dr. Gottfried Köfner
Regionální zástupce UNHCR pro střední Evropu
Zpráva AGDM 2008
5
Bulharsko
Statistika
V roce 2008 Bulharsko přijalo o 23 % žádostí o azyl méně než v předchozím roce, protože
zde o ochranu požádalo jen 750 osob. Většina z nich pochází z Iráku (46 %, tj. 350) a z
Arménie (9%, tj. 70). O ochranu požádalo ještě 67 osob bez státní příslušnosti. Celkem
bylo žádosti vyhověno v 27 případech, což je dvakrát více než v roce 2007. Počet osob,
které získaly doplňkovou ochranu, klesl z 322 na 267, tedy o 17 %, a celkově proto došlo
v oblasti přiznání ochrany v porovnání s loňským rokem k poklesu o 24 %.
Metodologie
V Bulharsku bylo participativní hodnocení pro rok 2008 prováděno od června do září.
Multifunkční tým (MFT) se skládal ze zástupců UNHCR, Státního úřadu pro uprchlíky
při Radě ministrů (SAR), bulharského Červeného kříže (BRC), bulharského Helsinského
výboru (BHC), Caritas Bulgaria, Rady uprchlických žen (CRW) a Asociace pro integraci
uprchlíků a migrantů (AIRM) – tj. stejných organizací a institucí, které se zúčastnily
participativního hodnocení i v roce 2007.
MFT se sešel se 171 osobami, z nichž 102 byli dospělí žadatelé o azyl (76 mužů a 26
žen) a 50 pak osoby, jimž bylo přiznáno postavení uprchlíka dle Úmluvy (36 mužů a 14
žen). MFT hovořil s 19 dětmi, které byly žadateli o azyl nebo uprchlíky (17 s rodinami, 2
nezletilé děti bez doprovodu).
Žadatelé o azyl pocházeli z následujících zemí: Alžírsko, Afghánistán, Bangladéš, Burkina
Faso, Pobřeží slonoviny, Guinea, Irák, Kyrgyzstán, Maroko, Nigérie, Palestina, Rwanda,
Sierra Leone, Somálsko, Srí Lanka a Sýrie. Osoby s přiznaným postavením uprchlíka a
humanitárním statusem pocházely z Afghánistánu, Etiopie, Iráku a Súdánu, anebo se
jednalo o osoby bez státní příslušnosti.
Rozhovory se konaly v sedmi městech: Domov pro děti bez rodičovské péče v Assenovetzu,
Středisko pro přijímání žadatelů o azyl v Sofii a Banye, Zvláštní středisko pro dočasné
zajištění cizinců v Bussmantsi a soukromé domovy ve Slivenu a Sofii.
Aby byla podchycena rozmanitost dotčených osob a jejich konkrétní problémy, prováděly
se rozhovory v dále členěných podskupinách podle pohlaví, právního postavení a věku:
• Žadatelé o azyl - muži (věková skupina 18-50) – 76 osob;
• Žadatelé o azyl - ženy (věková skupina 18-50) – 26 osob;
• Osoby s přiznaným postavením uprchlíka – muži (věk. skupina 18-50) – 35 osob;
• Osoby s přiznaným postavením uprchlíka – muži (věk. skupina nad 50 let) – 1 osoba;
• Osoby s přiznaným postavením uprchlíka – ženy (vdané) (věk. skupina 18-50) – 11 osob;
• Osoby s přiznaným postavením uprchlíka – ženy (věk. skupina nad 50 let) – 3 osoby;
• Děti v rodinách (žadatelé o azyl a uprchlíci, jimž bylo postavení již přiznáno) – 17 osob;
• Nezletilé osoby bez doprovodu – 2 osoby;
Zpráva AGDM 2008
6
Prodloužené zajištění
kvůli nedostatku jiných alternativ
Osoby, které podají žádost o azyl, by měly být ze zajišťovacího zařízení propuštěny a
přemístěny do otevřených přijímacích středisek provozovaných Státním úřadem pro
uprchlíky. Praxe je ovšem taková, že s výjimkou zranitelných skupin jsou žadatelé o
azyl přemisťováni spíše do Zvláštního střediska pro dočasné ubytování cizích státních
příslušníků v Bussmantsi (nedaleko letiště v Sofii). Toto zařízení řídí Ředitelství pro migraci
při ministerstvu vnitra. Zbytečně
dlouhé zajišťování žadatelů o azyl je
velmi rozšířeným jevem, a to jak na
hranicích, tak v Bussmantsi. Tato
praxe je založena na ustanovení
Vyhlášky o spolupráci mezi
Státním úřadem pro uprchlíky,
hraniční policií a Ředitelstvím pro
migraci. Státní úřad pro uprchlíky
tvrdí, že přijímací centra v městech
Banya a Sofie po čase nemají
dostatečné kapacity pro přijímání
žadatelů o azyl.
Situaci zhoršuje i skutečnost, že žadatelům o azyl nejsou poskytovány jasné informace
o jejich právním postavení a právech. Je nedostatek tlumočníků, zejména pro neobvyklé
jazyky. Vzhledem k finančním omezením mohou právníci z bulharského Helsinského
výboru navštěvovat Bussmantsi jen jednou týdně a svou praxi poradců pro žadatele o
azyl v přijímacích střediscích museli ukončit úplně.
Zajištění, nejistota a nedostatek komunikace vedou k tomu, že lidé v Bussmantsi čelí
beznaději a zoufalství. „Jsem uprchlík, nespáchal jsem žádný zločin, proč mě drží ve
vězení?“ ptal se členů MFT jeden mladý Afghánec a ve své otázce v podstatě shrnul
pocity většiny ostatních lidí v tomto zajišťovacím zařízení.
V Bussmantsi nejsou zajištěni jen muž. V tomto zařízení, které připomíná vězení, tráví
několik týdnů i celé rodiny s malými dětmi.
„Jsem tady s manželem a dítětem už déle než měsíc. Proč nás sem zavřeli? Nejsme
zločinci. Nechci, aby moje dítě vyrůstalo za stěnami vězení,“ svěřila se MFT zoufalá žena
ze střední Asie.
Pro ženy je zajištění v Bussmantsi ještě více stresující. Toto zařízení není nijak vybaveno pro
děti, ani pro těhotné ženy. Zaměstnanci střediska nejsou vyškoleni pro práci s dětmi.
Zpráva AGDM 2008
7
PHOTO: IVAN GRIGOROV
Lidé, kteří jsou zadrženi při nezákonném vstupu na území Bulharska, jsou systematicky
zajišťováni, a to většinou na bulharsko-turecké hranici. Zajišťovací zařízení řídí hraniční
policie.
Prodlužované
zajištění
žadatelů o azyl
je v Bulharsku
rozšířeným jevem
Nová fasáda, uvnitř švábi
Když jsou dříve zajištění žadatelé o azyl přemístěni do přijímacích středisek v Sofii nebo v
Banye, jejich situace se o moc nezlepší. Místní životní podmínky jsou příšerné. Žadatelé
o azyl spí ve zchátralých místnostech na starých postelích. Středisko ve městě Banya
nemá ani dost teplé vody, zejména o víkendech.
Od lidí se očekává, že se o své každodenní potřeby postarají sami, jenomže tu není ani
kuchyně, ani pračka. Kvůli špatné hygieně a nedostatku základního vybavení jsou životní
podmínky místních obyvatel zcela nauspokojivé. Žadatelé o azyl uvedli, že se obávají o
své zdraví. V přijímacím centru v Sofii prý po chodbách lezou švábi. Hygienická situace
byla v roce 2008 tak špatná, že ženy z arabské komunity v Sofii uspořádaly finanční
sbírku pro vyhubení hmyzu v podlaží, které obývají ženy s dětmi.
Za takových podmínek je celková atmosféra hodně špatná. Minimální vybavení, které
tu je k dispozici, si lidé často odnášejí ze společných prostor do svých pokojů. Místní
bezpečnostní složky se za to necítí nijak odpovědné a nezasahují.
Modernizace střediska pokračuje, ale zatím se zlepšil jen venkovní pohled na budovu,
protože opravy se týkaly pouze oken a fasády.
Jak přežít s 27 eury měsíčně?
Žadatelé o azyl dostávají na měsíc a osobu částku 27 eur, z nichž by si měli hradit veškeré
výdaje kromě ubytování. Tato částka ovšem nepokryje ani cenu základních potravin.
Zejména ženy vyjadřovaly své obavy z podvýživy a hovořily o tom, jak je obtížné s penězi
vRodiny s dětmi mají ještě další výdaje. „Mám miminko,“ říká žena z Iráku. „Jak můžu z
těch peněz zaplatit dětskou výživu a plenky?“
Situace se může velmi snadno vymknout z rukou, pakliže se objeví nečekaný výdaj. Pakliže
člen rodiny onemocní, nemá rodina dost peněz, aby ho vzala k lékaři. Poskytovatelé
Rodiny s dětmi
musí vyžít za 27
eur na osobu a
měsíc
8
zdravotnických služeb často vyžadují přímou platbu, protože buď nevědí, jak je žadatel o
azyl kryt zdravotním pojištěním, anebo je k tomu vede korupce. „Lékaři říkali, že mi dělají
velkou laskavost, když si vezmou místo 100 BGN 200 amerických dolarů, protože přece
oni nejsou žádná směnárna.“ (100 BGN je 67 USD).
Jsou-li předepsány léky, žadatelé o azyl stojí před složitou volbou – koupit si jídlo anebo
lék.
Během skupinových diskuzí si žadatelé o azyl stěžovali, že nesmějí po dobu trvání
azylového řízení pracovat. „Mám dvě zdravé ruce. Dejte mi práci, abych se mohl postarat
o rodinu. Nechci tu žít jako žebrák,“ říká otec dvou dětí ze Sýrie.
Zároveň však orgány pracující s uprchlíky velmi dobře vědí, že většina mužů žádajících
o azyl během azylového řízení pracuje, aby nějak přežila. Vystavují se tak ovšem různým
formám vykořisťování a dalším rizikům.
Jazyk a bydlení jsou hlavní problémy integrace
Do Bulharska se v minulosti nedostalo mnoho cizinců a tato země má jen minimální
zkušenosti s jejich integrací. A tak se osoby, jimž byl uděleno postavení uprchlíka, setkávají
s nefunkčními integračními programy a velmi často i negativním postojem veřejnosti.
V roce 2006 Bulharsko zavedlo nový Národní program pro integraci uprchlíků (NPIR),
ve kterém se mluví o výuce bulharštiny, stipendiu ve výši 1,5 eur na jeden školní den
a jízdenkách během trvání kurzu, o sociální orientaci, odborném výcviku, příspěvkům
na bydlení a poradenství, o školních pomůckách, příspěvcích na mateřskou školku a
jednorázové paušální částce při odchodu z přijímacího centra. Realizace tohoto programu
je ovšem kvůli restriktivním interním pravidlům a státní byrokracii velice problematická.
Zatím k ní došlo pouze v Sofii. Mimo hlavní město neexistují žádné státem podporované
integrační projekty. Pouze Červený kříž tu a tam plní ty nejnaléhavější potřeby.
V roce 2006 Bulharsko zavedlo
Národní program pro integraci
uprchlíků (NPIR), který kromě jiných
služeb počítá i s výukou bulharštiny
9 pro uprchlíky
Mnoho uprchlíků si stěžovalo na to, že výuka bulharštiny probíhá v pracovní době. „Chtěl
bych chodit na večerní kurzy,“ říká 36-letý muž z Iráku. Stejně jako většina ostatních
uprchlíků, kteří již získali tento status, musí pracovat, aby uživil rodinu, a nemůže proto
navštěvovat jazykový kurz, který běží jen přes den.
Ženy většinou nemohou jazykový kurz navštěvovat, protože se jim nemá kdo postarat
o děti. „Kdo mi pohlídá děti, zatímco budu ve škole?“ říká arménská matka. Ani metody
výuky neodpovídají potřebám uprchlíků. „Vystoupil jsem z toho programu, protože
neumím psát. V hodinách jsem prostě nestíhal.“
Jako ve většině zemí je pro osoby, jimž bylo postavení uprchlíka přiznáno, hlavním
problémem bydlení. Dostupné ubytování není skoro k dispozici a pokud ano, další
překážkou integrace uprchlíků je xenofobie a rasismus potencionálních pronajímatelů.
„Nemám šanci sehnat byt. Když majitel vidí, že mám na sobě tradiční pokrývku hlavy,
řekne, že byt už je zadaný,“ řekla MFT 22-letá muslimka ze Sýrie. Soudě podle vyprávění
uprchlíků je neochota pronajímat byty uprchlíkům mezi místním obyvatelstvem velmi
rozšířená.
Jako nájemci bytů jsou uprchlíci mnohem zranitelnější než Bulhaři a často se stávají
oběťmi vykořisťování. Někdy platí i vyšší nájmy než místní lidé. Uprchlíci mají v rámci
integračního programu nárok na příspěvky na bydlení, ale zvyšování nájmů v polovině
roku 2008 neprovázelo odpovídající zvýšení příspěvků, takže v mnoha případech tyto
dávky nestačí.
Když jsou uprchlíci podvedeni, jen stěží mohou počítat s ochranou od bulharských úřadů.
Muž z Afghánistánu se svěřil MFT, že ho majitel vyhodil z bytu. „Jenomže mi nevrátil
zálohu. Když jsem zavolal polici, řekli, že je v právu.“
Školní docházka mezi dětmi
žadatelů o azyl je v Bulharsku
znepokojivě nízká
10
Přijímání do školy je zdlouhavé a problematické
Pro mladou generaci je hlavním nástrojem integrace vzdělání, jenomže rozhovory
se žadateli o azyl, rodiči a jejich dětmi odhalily mnoho problémů. Přijímání dětí do
bulharských škol je nesmírně byrokratické a velké problémy nastávají v případě, že dítě
nemá vysvědčení o předchozí školní docházce.
Jazykové kurzy bulharštiny pořádané Státním úřadem pro uprchlíky nejsou dostupné
během celého roku. Pakliže rodina přijede ve „špatnou“ dobu, děti se nemohou začít učit
místní jazyk. Jazykové kurzy navíc nejsou nijak koordinovány se Školským inspekčním
úřadem, který má na starosti rozřazovací zkoušky, takže děti nejsou na tyto zkoušky
obvykle dobře připraveny.
Vzhledem k výše řečenému nijak nepřekvapí, že školní docházka mezi dětmi žadatelů o
azyl je znepokojivě nízká. Chlapci ve věku 16 až18 let jsou často posíláni do práce a dívky
od 14 let většinou zůstávají doma a pomáhají s péčí o domácnost.
• Bezpečnost v přijímacích střediscích se zlepšila.
• Členové MFT nezaznamenali žádné stížnosti na zdravotnické služby ve městě Banya.
• V roce 2008 bylo renovováno topení a okenní rámy v zařízeních v Sofii and Banye.
• V zařízení ve městě Banya byly opraveny podlahy.
• Pokoje v 5. a 6. poschodí přijímacího střediska v Sofii byly v roce 2007 rekonstruovány,
jenomže od té doby je nikdo nepoužívá.
Doporučení MFT
• Zasadit se o bezproblémový přístup žadatelů o azyl na území Bulharské republiky a
dodržovat zásadu non-refoulement. Za tímto účelem školit hraniční policii, distribuovat
informační materiály a zajistit tlumočníky pro méně obvyklé jazyky.
• Zamezit dlouhému zajištění žadatelů o azyl ve Speciálním středisku pro dočasné zajištění
cizinců v Bussmantsi (nedaleko letiště v Sofii) a zajistit jejich včasné přemístění do
přijímacích registračních středisek SAR. Pomocí pravidelného monitorování a vyvíjení
tlaku na SAR zamezit zajišťování rodin žadatelů o azyl, zejména rodin s dětmi. Školit
zaměstnance těchto zařízení v oblasti práce se žadateli o azyl z nejčastějších zemí
původu.
• Zlepšit podmínky ubytování v přijímacích střediscích, zasadit se u SAR o pokračování
rekonstrukce center v městech Banya a Sofia, vybavit kuchyně, poskytnout lepší pomoc
v oblasti potravin, potřeb pro děti, přikrývek, atd., instalovat pračky a uplatnit přísnější
kontrolu údržby zařízení, atp.
• Zajistit urychlený a systematický přístup žadatelů o azyl a uprchlíků, jímž byl tento statut
již přiznán, k zdravotní péči. Vypracovat fungující systém sdílení informací s ohledem
na zdravotní pojištění uprchlíků, který bude kompatibilní s národní databází, umožnit
přístup ke zdravotní péči osobám, které byly teprve uznány za uprchlíky, zamezit
prodlení při přihlašování žadatelů o azyl a uprchlíků, zajistit poskytování informačních
materiálů.
Zpráva AGDM 2008
11
• Zajistit přístup k Národnímu integračnímu programu pro osoby, jimž byl přiznán statut
uprchlíka, a to prostřednictvím informačních materiálů a školení pracovníků SAR.
• Podporovat alternativní formy kurzů bulharského jazyka pro osoby, jimž byl přiznán
statut uprchlíka (těch, kteří jsou přihlášeni do Národního integračního programu, i těch,
kteří do něj přihlášeni nejsou) a navrhnout výuku bulharštiny i žadatelům o azyl. Zajistit
dostatečnou výuku bulharštiny pro děti uprchlíků a umožnit jim tak v budoucnu zápis
do škol. (Kupříkladu děti uprchlíků v Domě sociální péče v Assenovetzu nechodí do
školy a neučí se bulharský jazyk).
• Zajistit, aby byly děti přijímány do školy a neukončovaly předčasně školní docházku.
Komunita uprchlíků by měla sjednotit své úsilí, poskytovat poradenství rodičům a
motivovat je, aby své děti posílaly do školy. Státní úřad pro uprchlíky, Státní výbor pro
ochranu dětí a nevládní organizace by měly pro rodiče organizovat informační setkání
a motivovat chlapce ve věku od 16 do 18 let a dívky ve věku od 14 do 18 let, aby
zůstali ve škole. Také by měli poskytovat informační materiály, které budou rozdávány
ve školách a které ulehčí adaptaci děti uprchlíků a dále posílí mechanismy monitorování
pro nezletilé děti bez doprovodu v péči domova v Assenovetzu.
• Postavit se xenofobii a rasismu. Ty se projevují v nejrůznějších oblastech života
uprchlíků – ve školách, na úřadech i v široké veřejnosti. Úřad pro uprchlíky musí aktivněji
bojovat s xenofobií a podnikat s tím spojené akce. Tento problém lze řešit i na školách
aktivitami typu „peer-to-peer“, zapojením uprchlických organizací, které by fungovaly
jako prostředník mezi úřady na jedné a žadateli o azyl a uprchlíky na druhé straně.
Je důležité na tuto otázku upozorňovat média a poskytovat široké veřejnosti pozitivní
informace, napři. i s pomocí hlavních církví a velkých náboženských komunit.
• Potírat dětskou práci. Lobovat za vypracování zvláštních programů poradenství a
poskytování dozorovaného, legálního zaměstnání a večerního vzdělávání.
• MFT zaznamenal ještě tyto vážné problémy: obtížný přístup k bydlení zapříčiněný
xenofobií, finanční nedostatečnost, majitelé nemovitostí zneužívající zranitelnosti
uprchlíků, neexistence dokumentů souvisejících se vzděláním, tj. vysvědčení a osvědčení
o kvalifikaci, které si uprchlíci nepřivezli s sebou, nejistota, izolace a zranitelnost,
zejména v případech vdaných / svobodných žen, samoživitelek a starších osob.
Zpráva AGDM 2008
12
Zpráva AGDM 2008
13
Česká republika
Statistika
V roce 2008 požádalo v České republice o mezinárodní ochranu 1 656 osob z 32 zemí.
V porovnání s předchozím rokem, kdy jejich počet dosáhl 1 878, zaznamenala Česká
republika zhruba 12% pokles. Azyl byl udělen celkem 157 žadatelům a doplňková
ochrana byla přiznána ve 132 případech. Poměr kladně vyřízených žádosti tak stoupl
téměř na 22 %.
Podobně jako v roce 2007 většinu žádostí o mezinárodní ochranu předložili občané
Ukrajiny (321 žádostí, tj. 19 % nově příchozích), Turecka (251, tj. 15 %) a Mongolska
(193, tj. 12 %).
Metodologie
Na rozdíl od participativních hodnocení v ostatních zemích tohoto regionu, která pokrývají
všechny skupiny, o něž se UNHCR zajímá, se pražská kancelář rozhodla pro jiný přístup.
Rozsah průzkumu se zúžil na několik klíčových otázek, které vyvstaly během hodnocení
z předchozího roku a které pak byly analyzovány do hloubky.
V roce 2007 uprchlíci a osoby požívající doplňkové ochrany opakovaně uváděli, že
mají problém dosáhnout na český penzijní systém. Proto se kancelář v Praze v úzké
spolupráci se svými partnery rozhodla navázat na tyto poznatky i v roce 2008 a tento
problém prozkoumat důkladněji.
Netradiční přístup vyžadoval i jisté úpravy týkající se složení multifunkčního týmu (MFT)
a metodologie hodnocení. Jádrem MFT byli pracovníci UNHCR a zástupci několika
nevládních organizací, včetně Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), Sdružení
občanů zabývajících se emigranty (SOZE), pražského Centra pro integraci cizinců (CIC)
a Poradny pro integraci (PPI). Tým i jeho práci také příležitostně podpořilo konzultacemi
několik odborníků, mj. z Kanceláře veřejného ochránce práv.
V první fázi MFT shromáždil maximum dostupných informací o problémech souvisejících
s oblastí důchodů. Hlavní členové MFT provedli desítky polostrukturovaných pohovorů
s osobami, které požívají mezinárodní ochranu a které nezískaly přístup k českému
penzijnímu systému, když žádaly o invalidní nebo starobní důchod. Současně se členové
MFT scházeli ve skupině, kde diskutovali o svých poznatcích a koordinovali je.
Pohovory se soustředily na „pracovní historii“ uprchlíků, a to jak v zemi původu, tak v
České republice. Pohovory se prováděly v pražské kanceláři UNHCR a CIC, v prostorách
PPI v Praze a Ústi nad Labem, v kancelářích OPU v Praze a Brně, v SOZE Brno a dvou
integračních zařízeních ministerstva vnitra v Jaroměři a Havířově.
Zpráva AGDM 2008
14
Velký počet starších či
invalidních uprchlíků
nemá přístup k
penzijnímu sytému
PHOTO: LIBA TAYLOR
MFT provedl pohovory s desítkami mužů a žen a zaměřil se na osoby, které se blíží
důchodovému věku anebo by potřebovaly invalidní důchod.
Jakmile byla shromážděna data, MFT zadala vypracování studie, která měla navrhnout
možná legislativní řešení daného problému.
Systém není dostatečně flexibilní,
aby zvládl mimořádné případy
Pohovory znovu potvrdily, že velký počet starších či invalidních uprchlíků nemá přístup
k penzijnímu systému. Pokud osoba získá nárok na důchod v jiné zemi, s níž má země
pobytu uzavřenu smlouvu, tento je obvykle převeden do země stávajícího bydliště nebo
je převedena jeho část podle počtu odpracovaných let.
Doba trvání důchodového pojištění je jedním z klíčových faktorů, které v rámci českého
sytému důchodového pojištění určují nárok na výplatu důchodu. Pojistné zaplacené v
jiných zemích se bere v úvahu, jen pokud má Česká republika s danou zemí uzavřenou
bilaterální dohodu o sociálním zabezpečení a pokud jsou příslušné informace k
dispozici.
Česká republika má ovšem dohody o spolupráci penzijních fondů podepsány jen s několika
zeměmi a navíc osoby, jimž je udělena mezinárodní ochrana, nemohou komunikovat se
svými zeměmi původu, ani se státními penzijními fondy.
Zpráva AGDM 2008
15
„Nevím, co se ode mě chce. Když jsem si zažádala o důchod, žádost zamítli, protože
nemohu dokázat, že jsem u nás doma celé ty roky pracovala. Jenomže jak mohu jako
uprchlík tohle potvrzení od úřadů získat? Vždyť ani zdejší úřady nemají podávat informace
o uprchlícíh v Čechách vládě u nás doma,“ říká uprchlice z Běloruska.
Uprchlíci, kteří celý život pracovali a jsou plně závislí na sociálních dávkách, velice často
skončí bez nároku na důchod. Členové MFT v mnoha pohovorech zaznamenali, že to má
na uprchlíky demoralizující efekt. „Proč mám chodit žebrat o dávky? Doma jsem pracoval
víc než pětadvacet let, ale tady se mnou zacházejí, jako bych se celý život jen flákal,“
stěžuje si irácký uprchlík.
Obecně mají uprchlíci, jimž byl tento status přiznán, stejný přístup k systému důchodového
pojištění jako čeští občané, a musí být tedy i v jejich případě přihlédnuto k minimální
době nezbytného důchodového pojištění. Zároveň ovšem české úřady obvykle nemohou
spolehlivě zjistit, zda se osoba, jíž byl přiznán azyl, účastnila důchodového pojištění
v zemi svého původu. To platí i pro země, které mají s Českou republikou uzavřeny
bilaterální dohody o sociálním zabezpečení. V důsledku toho je získání důchodu pro
mnoho uprchlíků žijících v České republice takřka nemožné.
Studie dospěla k závěru, že pravidla a předpisy českého systému důchodového pojištění
nejsou dostatečně flexibilní, aby nabízely řešení i pro nestandardní situaci mnoha
uprchlíků.
Studie dále uvádí, že přístup k ostatním složkám systému sociálních dávek není v České
republice tak složitý, jelikož tyto dávky jsou vázány pouze na pobyt v České republice a
individuální potřeby, nikoli na to, jak dlouho bylo placeno pojistné, jak je tomu v případě
systému důchodového pojištění.
Přístup k ostatním složkám
systému sociálních dávek není
v České republice složitý
16
PHOTO: LIBA TAYLOR
Doporučení MFT
Na základě pohovorů a poznatků studie multifunkční tým činí následující doporučení:
• Problém osob, které požívají mezinárodní ochrany, nelze řešit izolovaně, ani v rámci úzké
oblasti důchodového pojištění, protože by to vedlo jen k nežádoucímu zvýhodňování
uprchlíků oproti domácí populaci. Zavedení zvláštní sociálních dávek pro tuto cílovou
skupinu by mohlo být životaschopné, ale stále to není systémové řešení.
• Nejlepší se zdá být vytvoření integrovaného systému pro osoby, které nemohou z
objektivních důvodů prokázat doby zaměstnání (důchodového pojištění) na území
mimo ČR, ale na jejichž pobytu na území ČR má ČR určitý zájem nebo k nimž má určitý
závazek. Do této kategorie by mohli spadat i přesídlení čeští krajané atd.
• Protože tato problematika je určitým způsobem „kompetenčně roztříštěna“ mezi řadu
resortů (MZV, MV, MPSV, popř. MŠMT a MPO), , bylo by vhodné zřídit meziresortní
koordinační orgán. Tento orgán by se měl skládat z odborníků na jednotlivé oblasti a
měl by podléhat jednomu členovi vlády, popř. být vhodným způsobem začleněn do
struktury Rady vlády pro lidská práva.
Zpráva AGDM 2008
17
Maďarsko
Statistika
V roce 2008 došlo k mírnému, asi devítiprocentnímu poklesu v počtu žadatelů o azyl,
neboť v Maďarsku se o mezinárodní ochranu ucházelo pouze 3120 lidí (oproti 3425 v
předchozím roce). Stejně tak došlo i k pětiprocentnímu poklesu počtu kladně vyřízených
žádostí. Počet osob, jimž byla poskytnuta doplňková ochrana, ovšem vzrostl z 69 na
130, tedy o 88 %. Míra udělení právního postavení uprchlíka stoupla o 22 % ( tj. 290).
Největší skupinu osob usilující o ochranu (1593, tj. 51%) tvořili stejně jako v roce 2007
Srbové, dále Pákistánci (246, tj. 8 %), Gruzínci (165, tj. 5 %), Iráčané (125, tj. 4 %) a
Afghánci (116, tj. 4%).
Metodologie
Čtvrté participativní hodnocení v Maďarsku bylo provedeno v období od 15. do 26. září
2008. Jeho přípravy však započaly ještě o několik týdnů dříve.
Multifunkční tým (MFT) se v Maďarsku skládal ze zástupců ministerstva spravedlnosti a
prosazování práva, Úřadu pro imigraci a národnost, maďarského Helsinského výboru,
Uprchlické misie reformované církve v Maďarsku a UNHCR. Celkem tým tvořilo 13 členů,
a to jak „starých“ s mnoha zkušenostmi z předchozích hodnocení, tak nováčků.
Členové týmu v různém složení navštívili:
• Nově příchozí v zajišťovacích zařízeních hraniční stráže v Nyírbátoru, Kiskunhalasu a
Győru, v zajišťovacím zařízení mezinárodního letiště v Budapešti a v centru pro přijímání
uprchlíků ve městě Békéscsaba;
• Žadatele o azyl v centru pro přijímání uprchlíků s mateřskou školkou v Debrecenu a v
komunitním útulku v Nyírbátoru;
• Osoby, jimž byl přiznáno postavení uprchlíka, v pre-integračním středisku v Bicske;
• Odloučené děti žádající o azyl v Domově pro odloučené děti v Bicske;
• Děti žádající o azyl a děti-uprchlíky ve škole v Budapešti.
Členové MFT se setkali celkem se 165 osobami (47 žen a 109 mužů), které byly buď
žadateli o azyl, uprchlíky anebo osobami, jimž byla udělena jiná forma mezinárodní
ochrany.
Z těchto osob bylo 21 zajištěno (6 žen a 15 mužů), 14 byly odloučené děti (12 chlapců
a dvě dívky). Ze 142 dvou dotazovaných dospělých bylo jen několik ve věku přes 50 let,
což odráží obecné složení populace žadatelů o azyl v Maďarsku.
S cílem učinit si celkový obrázek o situaci členové MFT dále v navštívených zařízeních
hovořili se 43 pracovníky vládních úřadů, obcí a nevládních organizací.
Zpráva AGDM 2008
18
Demonstrace v přijímacím centru pro uprchlíky v Bicske:
lidé si stěžují na zhoršující se podmínky a služby
PHOTO: UNHCR / LENGYEL
MFT využil všechny tři metody hodnocení, tj. participativní pozorování, polostrukturované
rozhovory v domácnostech a diskuze ve strukturovaných skupinách, pokud počet
dotazovaných umožnil sestavit skupiny podle věku, pohlaví a etnického původu.
Nový systém má málo financí a málo pracovníků
V roce 2008 Maďarsko provedlo reorganizaci azylového systému. V přijímacích zařízeních
již nejsou nově příchozí společně s žadateli o azyl, odloučenými dětmi a uznanými
uprchlíky, ale jednotlivá zařízení se specializují jen na jednu z těchto skupin.
• Nově příchozí žadatelé o azyl jsou po dobu 15 dní umístěni buď v zajišťovacích zařízeních
anebo v uzavřeném prověřovacím zařízení v Békéscsabě.
• Ti, kteří jsou zařazeni do azylového řízení, by měli být následně přemístěni do otevřeného
přijímacího střediska v Debrecenu.
• Odloučené děti žádající o azyl by měly být umístěné v Domově pro odloučené děti v
Bicske.
• Osoby, kterým je poskytnuta mezinárodní ochrana, by měly být umístěné v otevřeném
pre-integračním zařízení v Bicske.
Tato nová struktura sice vypadá na papíře dobře, ale MFT odhalil velké nedostatky v
jejím praktickém uplatnění. Celkový dojem členů MFT byl takový, že i přes relativně malý
počet žadatelů o azyl a uprchlíků v Maďarsku jsou pracovníci těchto středisek přetížení a
přepracovaní a příjemci pomoci si stěžují na zhoršující se podmínky a služby.
Nefunkčnost nového systému způsobuje skutečnost, že byl rozdělen na několik
podsystémů, které nejsou řádně propojeny. Některé funkce nejsou plněny vůbec. Za
prvé, neexistuje mechanismus pro včasnou identifikaci osob se zvláštními potřebami.
Osoby požívající mezinárodní ochrany musejí trávit ve středisku dlouhou dobu, aniž by
jim byla k dispozici jakákoli pre-integrační pomoc.
Zpráva AGDM 2008
19
Nesnesitelná nuda: přístup k internetu,
sportovnímu vybavení a tvořivým
činnostem je nedostatečný nebo
špatně organizovaný.
PHOTO: BELA SZANDELSZKY
„Přechod z fáze azylového řízení do fáze integrace může být dlouhý. V době, kdy lidé, jimž
bylo přiznáno postavení uprchlíka, dorazí do Bicske a získají všechny úřední dokumenty,
mají za sebou čtyři měsíce z ročního pre-integračního období,“ vysvětluje pracovník v
přijímacím středisku pro uprchlíky v Bicske.
Dojem MFT byl takový, že se jedná především o systémové problémy, které se pak
promítají v terénu. Systém nemá dostatek financí a pracovníků. Základní služby často
bývají na základě smlouvy poskytovány externími subjekty, ovšem nefungují zde kvalitní
kontrolní mechanismy (např. ostraha či úklid v přijímacích zařízeních).
Neexistuje žádný uspokojivým systém pro poskytování oblečení a obuvi pro uprchlíky. Ve
většině zařízení si lidé stěžují, že v září, když se začne ochlazovat, nemají k dispozici teplé
oblečení a boty ve velikostech, které by jim vyhovovaly.
MFT si vyslechl řadu stížností na špatné podmínky v koupelnách a na toaletách, nedostatek
hygienických potřeb včetně dětských plen a na pracovníky ostrahy, kteří údajně osoby
zde ubytované provokují.
„Zápach na pánských toaletách je nesnesitelný. Nic tady pořádně nefunguje,“ říká žadatel
o azyl z Iráku.
Takřka ve všech zařízeních si členové MFT vyslechli stížnosti na nesnesitelnou nudu. Aby
v této oblasti mohlo dojít k nějaké změně, budou potřeba další finanční prostředky nebo
dobrovolníci. Ve většině zařízení je přístup k internetu, sportovnímu vybavení a tvořivým
činnostem nedostatečný nebo špatně organizovaný. Chybí i pracovníci, kteří by mohli
obyvatelům zařízení nabídnout zájmové kurzy či jiné volnočasové aktivity.
„Sportovní hala v táboře je otevřená jen několik hodin týdně a o víkendech je zavřená.
Když je pěkné počasí, tak se něčím zabavíme, ale v zimě a o víkendech se opravdu
nudíme,“ stěžuje si mladý žadatel o azyl z Afghánistánu.
Zpráva AGDM 2008
20
Další věc, která obyvatele těchto zařízení trápí, je skutečnost, že nevědí, co se s nimi
děje. Snadno pochopitelných informačních materiálů o azylovém řízení a o tom, co čeká
osoby, jejichž žádost o azyl je uznána či zamítnuta, je velmi málo.
Některé z těchto problémů se mohou zdát nepodstatné, ale jsou příznačné pro zkostnatělý
systém, který lidem znepříjemňuje život. V pre-integračním zařízení v Bicske se uprchlíci
učí, jak se stát nezávislými. Jenomže nemají ani dost peněz, aby si mohli sami vařit –
musejí se stravovat v táborové jídelně, ať jim místní jídlo chutná nebo ne. Většinou tomu
tak není, takže jídlo se vyhazuje.
„Místní jídlo je velice odlišné od toho, na co jsme zvyklí. Proto v táborové jídelně jíme
zřídka, raději si vaříme sami. Potraviny si platíme z kapesného, ale to nestačí a je velmi
obtížné tady koupit naše domácí potraviny a přísady. Chybí nám arabské koření,“ stěžuje
si uprchlice ze Somálska.
Všechny tyto potíže vedou k frustraci, vandalismu a agresivnímu chování osob obývajících
tato zařízení.
Vypadá to tady jako ve vězení a taky se tu tak cítím
Již několik let je v Maďarsku podle MFT velkým problémem doba trvání a podmínky
zajištění žadatelů o azyl. Ani v roce 2008 se situace příliš nezměnila.
Důvody zajištění jsou obecně velice přísné. Cizinec, který se dopustil byť jen malého
přestupku, se ocitá v podmínkách tvrdších než zločinec, jelikož jeho svoboda pohybu je
velice omezena.
„Řekli mi, že to není vězení, ale jen dočasné zajištění, jenomže to taky jako ve vězení
vypadá a já se tu tak cítím,“ říká mladý žadatel o azyl z Kosova.
Zajišťovací střediska pro cizince v Maďarsku sice nemají být vězením, jenomže to v nich
vypadá jako v nápravných zařízeních s vysokým stupněm ostrahy. Ve dvou zařízeních
v Nyírbátoru a Kiskunhalas se ložnice zamykají i přes den, židle a stoly jsou připevněny
k podlaze. Zajištěné osoby tu nemají skoro žádný nábytek a jejich osobní věci jsou jim
odebrány. Světlo na stropě je velmi silné a zajištěná osoba ho nemůže ztlumit ani zhasnout,
protože je ovládáno centrálně, a to podle velice přísného časového harmonogramu. Při
návštěvách jsou zajištěné osoby a návštěvníci odděleni skleněnou tabulí.
„Kéž bychom tak měli na zdi hodiny. Vzali nám mobilní telefony, na kterých jsme obvykle
zjišťovali, kolik je hodin. Bez mobilu a hodin je velmi obtížné si udržet pojem o čase,“ říká
zajištěný Albánec z Kosova.
Tento přísný režim byl zajišťovacím zařízení v Nagykanizse (dnes již nefunkčním) původně
uplatňován jen výjimečně, ale během návštěv MFT se ukázalo, že z výjimky se stalo
pravidlo. Stejný režim je nyní uplatňován v Nyírbátoru a Kiskunhalas. Jediným místem
s poněkud humánnějším a liberálnějším přístupem a větší svobodou pohybu uvnitř
zajišťovacího zařízení je středisko v Győru.
Nejbolestivější je pro zajištěné osoby pocit absolutní izolace. „Kuřáci se aspoň jednou za
hodinu dostanou ven na chodbu,“ říká mladý kosovský Albánec žádající o azyl, „jenomže
já nekouřím, takže mě z cely vůbec nepustí.“
Zpráva AGDM 2008
21
Není co dělat, není co číst. Soukromé telefonáty jsou v Nyírbátoru omezeny na jeden
denně, v maximální délce pěti minut. Ostraha klidně hovor přeruší v půli věty, jakmile
uplyne vymezená doba. Pracovníci ostrahy většinou nemluví žádným cizím jazykem,
takže komunikace je takřka nulová.
Nejvíce znepokojujícím poznatkem MFT byla skutečnost, že zajištění žadatelé o azyl
nemohou činit informovaná rozhodnutí o právních krocích, které podniknou, jelikož
nemají k dispozici žádné srozumitelné informace o obsahu nařízení Dublin II a o postupu
udělování právního postavení uprchlíka.
„Nespáchal jsem žádný zločin. Pronásledovali mě už doma. Proč musím být ve vězení?“
ptá se jeden zajištěný. Mnoho zajištěných osob se členů MFT dotazovalo, jak dlouho
budou muset v zajišťovacím zařízení zůstat a co se s nimi bude dít dál.
Pro ženy je zajištění ještě horší. V zajišťovacích zařízeních skončí jen velmi málo žen,
takže se stává, že se ocitnou v naprosto prázdném ženském oddělení, kde si nemají
s kým promluvit. Muži se mohou alespoň scházet ve společenské místnosti, kde mají
přístup k (maďarské) televizi a kde se společně stravují. Mezi pracovníky ostrahy je navíc
jen velice málo žen.
Zajištěné osoby hlídá hraniční stráž, jenomže ta nemá žádné znalosti problematiky
azylového řízení. Na přímý dotaz nebyl pracovník ostrahy schopen poskytnout žádné
informace o postavení žadatelů o azyl a azylovém řízení. Před dvěma lety UNHCR poskytl
prostředky na informační letáky pro ostrahu v zajišťovacích zařízeních. Podle zprávy MFT
byly tyto letáky opravdu v zajišťovacích zařízeních k dispozici.
Teoreticky mohou mít zajištěné osoby právního poradce, ale většinou to nevědí, případně
nechápou, jak by jim mohl pomoci. V Nyírbátoru je v televizní místnosti jedna jediná
nenápadná zmínka o možnosti vzít si na pomoc právníka. Zajištěné osoby musejí samy
požádat o schůzku s právníkem, ale této možnosti většina z nich nevyužije. „Nic jsem
neudělal, nepotřebuju právníka,“ říká zajištěný Albánec.
Pracovníci ostrahy v zajišťovacích
zařízeních většinou nemluví
žádným cizím jazykem, takže
komunikace je takřka nulová
Zpráva AGDM 2008
22
MFT zjistil, že není nic neobvyklé, aby žadatel o azyl strávil v zajištění více než 15 dní
(lhůta pro předběžné hodnocení) a nebyl přemístěn do otevřeného střediska.
Velké potíže jsou i s dodržováním ramadánu, protože zajištěným osobám není nabídnuta
možnost úpravy stravovacího režimu. Pokud nějaká taková možnost existuje, většinou o
ní zajištěné osoby stejně nevědí.
Spíme s ucpávkami v uších, protože se bojíme švábů
Středisko v Debrecenu je největším zařízením pro uprchlíky v Maďarsku. Mělo by sloužit
jako ústřední ubytovací zařízení pro žadatele o azyl po celou dobu jejich azylového řízení.
Tábor se nachází v bývalých vojenských kasárnách a má kapacitu téměř 1 300 osob. V
době návštěvy MFT bylo v táboře 366 lidí.
Bez ohledu na zdánlivě nízkou obsazenost se vedení tábora potýká s novou situací, kdy
se počet zde ubytovaných osob výrazně zvýšil, zatímco počet zaměstnanců a dostupné
finanční zdroje klesají. Zjištěné problémy opět naznačovaly systémové nedostatky. Ačkoli
tři sociální pracovníci, dobrovolníci a reformovaná církev jsou hodnoceni dobře a snaží se
pomoci, život v táboře není snadný.
Velkým problémem je podle vyjádření mužů i žen hygiena. Hygienická zařízení v táboře
hodně zaostávají za standardem. Všude jsou švábi. „Spím s ušními ucpávkami, protože
se bojím, že mi v noci vleze do ucha šváb,“ svěřil se MFT zoufalý kubánský žadatel o
azyl.
Koupelny a toalety jsou v hrozném stavu, zejména v budově pro svobodné muže. Kuchyně
jsou špinavé a spotřebiče nefungují. Jelikož je veškeré vybavení opotřebované, lidé se
necítí povinni se o něj starat. Nábytek a vybavení bývá ničeno a údržba nestačí držet krok
s neustálým a velmi vynalézavým vandalismem.
Nuda a jednotvárnost jsou problémem
i v Debrecenu: je tu jen velice málo
volnočasových aktivit a programů pro děti
Zpráva AGDM 2008
23
Obyvatelé tábora si musejí sami prát ložní prádlo, ale mají k dispozici jen málo kvalitní
prací prostředky (někdy je to obyčejná sůl). Způsob používání praček je vskutku bizarní.
„Když chceme použít pračku, musíme dojít na recepci a vyžádat si povolení. Potom
musíme odnést pračku přes dvůr do naší budovy a nakonec ji dopravit zase zpátky,“
řeklo členům MFT několik osob z tábora.
Někteří lidé se nestravují v táborové jídelně, protože jsou pro ně hygienické podmínky
nepřijatelné (v balíčcích s chlebem byli nalezeni švábi). Mnoho místních obyvatel jsou
navíc muslimové a obávají se, že by mohlo být na jídelníčku vepřové maso. Matky malých
dětí si stěžují, že strava není pro děti vhodná.
Stejně jako v ostatních zařízeních si i zde žadatelé o azyl stěžují na nedostatek informací
o své situaci. Uvítali by lepší právní pomoc. V táboře je sice jedna právnička z nevládní
organizace, ale mnohým žadatelům o azyl není jasná její úloha, protože nechápou celý
proces azylového řízení. Svou roli hrají i kulturní rozdíly. Jelikož tato právnička je mladá
žena, někteří muži žádající o azyl pochybují o její profesní způsobilosti.
Kvůli jazykové bariéře je velice složitá i komunikace mezi obyvateli tábora a jeho
zaměstnanci. Totéž platí o zdravotnickém personálu a i to je hlavní důvod problematického
přístupu k odpovídajícím zdravotnickým službám.
Dalším problémem je nuda a jednotvárnost života, protože chybí sportovní a odpolední
volnočasové aktivity. Je tu sice k dispozici místnost s internetem, ale počítačů je málo a
jsou pomalé.
Problémy integrace: „Chybí mi duševní pohoda…“
V pre-integračním zařízení v Bicske jsou osoby, jimž bylo přiznáno právní postavení
uprchlíka, s podmínkami v táboře obecně spokojeny: ostraha, čistota, jazykové kurzy,
programy a služby jsou adekvátní, zaměstnanci tábora přátelští a nápomocní. Nicméně
jim dělá starost možnost opravdové integrace do maďarské společnosti.
„Máme kde spát, co jíst, není nám zima a cítíme se bezpečně. Nemáme ale ponětí, co s
námi bude, nevíme, jaká bude naše budoucnost,“ říká somálská žena.
Obecně se počítá s tím, že během jednoho roku by se měli tito lidé jazykově i kulturně
zorientovat, najít si práci a ubytování a opustit tábor. Většina uprchlíků v táboře, kteří
pocházejí ze Somálska, je ovšem velmi traumatizovaná a dělá si velké starosti o své
rodiny, které zůstaly doma.
„Chybí mi duševní pohoda… dělám si velké starosti o děti, o rodinu, kterou jsem nechala
ve své zemi. Skoro nemůžu spát a nedokážu myslet na nic jiného než na ně. Je pro mě
velice těžké chodit na hodiny maďarštiny a učit se, protože nedovedu dostat ty starosti z
hlavy,“ říká zoufalá žena ze Somálska.
Uprchlíci navštěvují pravidelně jazykové kurzy a s pomocí sociálních pracovníků si hledají
práci a ubytování ve městě. Ve svém úsilí však často musí čelit xenofobii, neochotě a
nedůvěře maďarské společnosti.
„Utekli jsme před kulkami, utekli jsme před občanskou válkou, ale tady je všechno tak
hrozné, že možná budeme muset jít dál a utéct i odsud,“ řekli MFT muži ze Somálska.
„Maďarsko je země, kde jsme získali postavení uprchlíka, kde nás uvítali a přijali. Rádi
Zpráva AGDM 2008
24
“We have somewhere
to sleep, something to
eat, we are not cold and
we feel safe. But we
have no idea what will
happen to us, we don’t
know what out future
will be like” say Somali
women
PHOTO: UNHCR / LENGYEL
bychom našli v této zemi nový domov a sloužili jí, jak nejlépe umíme. Jenomže za těchto
okolností nevíme, zda je to možné. ”
• Velmi pozitivním krokem bylo zřízení Domova pro odloučené děti žádající v Maďarsku o
azyl. Tento domov se nachází v Bicske a jedná se o projekt, který zrealizovala Maďarská
mezicírkevní pomoc za plné podpory Úřadu pro imigraci a národnost. V předchozích
letech dva podobné projekty selhaly, zato tento projekt zatím vypadá slibně. Obyvatelům
Domova se dostává individuální péče od sociálních pracovníků, psychologů, terapeutů
a učitelů. Děti jsou přijímány do školy a i zde se jim dostává velké podpory.
• Další velice pozitivní změnou je menší projekt realizovaný Reformovanou církví. Jeho
cílem je zajistit řádné vzdělání dětem žadatelů o azyl a uprchlíků. Žáci, s nimiž se
členové MFT sešli, navštěvují základní školu Thána Károlyho v Budapešti. Jsou velmi
spokojené, protože se jim dostává podpory od sociálních pracovníků a dobrovolníků,
takže se mohou účastnit smysluplného vyučování. Tento projekt dále pokrývá oblasti
dostupnosti veřejné dopravy, ubytování a kurzů maďarského jazyka. Je to velice důležité,
protože zapojení do klasické výuky je v Maďarsku i nadále nevyřešeným problémem.
Bohužel oba tyto projekty jsou financovány Evropským fondem pro uprchlíky (ERF), což
znamená, že není zajištěno jejich dlouhodobé pokračování.
Zpráva AGDM 2008
25
Doporučení MFT
• Zajistit další přidělení zdrojů pro azylový systém, a to jak finančních, tak personálních.
• Zabývat se systémovými problémy, včetně malé flexibility systému a špatného propojení
jeho podsystémů.
• Vyhnout se poskytování základních služeb na základě dohod o outsourcingu. Pokud to
není možné, zavést systém kvalitativní kontroly.
• Co nejrychleji zlepšit podmínky v koupelnách a na toaletách přijímacích středisek OIN.
• Vyhubit šváby v ložnicích a jídelnách v zařízení v Debrecenu.
• Přemístit žadatele o azyl ze zajišťovacích zařízení do střediska OIN v Debrecenu, jakmile
je ukončeno předběžné hodnocení jejich žádostí, včetně ustanovení nařízení Dublin II, a
tyto žádosti jsou předány k věcnému posouzení.
• Posílit individuální integrační služby pro osoby požívající mezinárodní ochranu.
Zpráva AGDM 2008
26
Zpráva AGDM 2008
27
Polsko
Statistika 2008
Polsko má zdaleka největší počet žadatelů o azyl v dané oblasti. Celkový počet
nových žádostí v roce 2008 činil 8 517, což je 36% pokles, který odpovídá celkovému
regionálnímu poklesu. V souvislosti s ním se o 9 % snížil i počet uznaných žádostí a míra
přiznání doplňkové ochrany poklesla o 11 %. Podobně jako v předchozím roce tvořily
největší skupinu žadatelů o azyl osoby z Ruské federace (7760, tj. 91 %), Gruzie (70, tj.
1 %), Vietnam (65 osob) a Běloruska (58 osob).
Metodologie
V roce 2008 byla participativní hodnocení prováděna v období od 1. června do 2. října. V
té době byli žadatelé o azyl v Polsku umístěni v 21 přijímacích střediscích nacházejících
se v pěti vojvodstvích. Ke konci října 2008 bylo ve střediscích umístěno 4 843 osob a 1
548 žadatelů o azyl žijících v soukromém ubytování dostávalo státní podporu.
Dotazované osoby byly rozčleněny do 8 skupin podle pohlaví a věku (děti od 10 do 13 let,
dospívající od 14 do 17 let, dospělí od 18 do 39 let a starší generace nad 40 let). Účast
žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochranu byla poměrně vysoká.
Multifunkční tým byl složen ze zástupců Úřadu pro cizince, Úřadů vojvodství Mazovian,
Podlaskie a Lubelskie, městských center pro pomoc rodinám, UNHCR a polských
nevládních organizací včetně: Fundacja Ocalenie, Caritas Polska, Halina Nieć – středisko
právní pomoci, Fundacja Edukacji i Twórczości a ortodoxního střediska ELEOS. Poprvé
byli v týmu i zástupci policie.
Pohovory se konaly v sedmi přijímacích střediscích ve vojvodstvích Podlaskie, Lubelskie
a Slezsko: Jednalo se konkrétně o střediska Bytom, Katowice, Iga, Białystok, Budowlani,
Czerwony Bór, Łomża a Kolonia Horbów.
Za zmínku stojí, že ze všech sedmnácti navštívených středisek byla tři nově otevřená:
Bytom (březen 2008) Katowice (květen 2008), Horbów (únor 2008). MFT tak mohl získat
informace o podmínkách ve střediscích, která dosud nebyla monitorována.
Po setkání se žadateli o azyl a osobami požívajícími mezinárodní ochranu se členové
týmu sešli 6. listopadu. Diskutovali o výsledcích své práce a vypracovávali řešení
nejnaléhavějších potřeb, které byly během pohovorů identifikovány. Všichni účastníci
zdůraznili, jak důležitý byl pro jejich práci proces AGDM.
Zpráva AGDM 2008
28
Všechny pohovory se konají ve
Varšavě a žadatelé o azyl si musejí
hradit cestovní náklady z vlastní kapsy
PHOTO: UNHCR
Neočekávaný příliv dočasně způsobil problémy
Participativní hodnocení 2008 se konalo za výjimečných okolností, které způsobil
velký příliv nových žadatelů o azyl v období od října 2007 do února 2008. Souvisel s
nadcházejícím vstupem Polska do Schengenského prostoru a strachem žadatelů o azyl,
že po tomto vstupu již nebudou schopni se dostat na polské území. Svědčí o tom i
fakt, že v roce 2007 bylo v Polsku podáno 10 048 žádostí o azyl, což je v porovnání s
předchozím rokem o 45 % více.
Nově příchozí rozšířili řady již přítomných žadatelů, což vedlo k tomu, že úřady byly nuceny
zvýšit ubytovací kapacitu cestou pronájmu nových zařízení. Napětí mezi obyvateli těchto
zařízení se v březnu 2008 konečně uklidnilo.
Vytvoření nových ubytovacích center bylo pro polské úřady nejen finančním a organizačním,
ale také politickým problémem. V některých městech totiž místní občané dávali najevo
velkou neochotu přijmout větší počty žadatelů o azyl. V říjnu 2007 se musel Úřad pro
cizince kvůli protestům místních obyvatel vzdát plánu otevřít nové centrum u Dęblinu
(100 km jihovýchodně od Varšavy). Podobná reakce byla v prosinci 2007 zaznamenána v
Kołbielu (60 km východně od Varšavy).
Cesta azylovým řízením bez větší podpory
Teoreticky by měly právní pomoc během azylového řízení poskytovat specializované
nevládní organizace. V praxi ovšem mají tyto organizace svá sídla poměrně daleko od
přijímacích středisek. Spolu s přetrvávajícím podfinancováním projektů právní pomoci to
omezuje počty návštěv právních poradců v uprchlických zařízeních.
Multifunkční tým se dozvěděl, že v některých přijímacích střediscích neexistuje žádný
přístup k právní pomoci či informačním materiálům, anebo je v lepším případě hodně
omezený. Obyvatelé těchto zařízení uváděli, že někdy musejí za právní radou cestovat do
jiného města, což bývá obtížné a nákladné.
Zpráva AGDM 2008
29
„Jsem samoživitelka, mám dvě malé děti. Cožpak je tu mohu nechat a odjet do sousedního
města?“ stěžuje si jedna žena z Čečenska. Další lidé se svěřili MFT, že nemají dost peněz
na lístek na autobus.
V pohovorech se žadatelé o azyl vyjádřili, že by naléhavě potřebovali opakovaná osobní
setkání s právníky. „Nemám na vybranou, musím se pokusit projít celým řízením sám. Ale
s právníkem bych měl větší jistotu,“ řekl MFT jeden muž v Kolonia Horbów.
Ve všech přijímacích střediscích byl jako velký problém zmiňován fakt, že pohovory se
konají v Úřadu pro cizince ve Varšavě. Žadatelé o azyl musejí do hlavní města jet už den
předem, protože pohovor většinou probíhá brzy ráno. Cestovní náklady si musejí hradit z
vlastní kapsy a trvá hodně dlouho, než jsou jim proplaceny.
Žadatelům o azyl připadá lékařská pomoc neefektivní
Ačkoli má každé centrum zdravotní středisko, které poskytuje primární zdravotní péči,
zdravotnický systém je vnímán jako neefektivní. Tuto stížnost slýchali členové MFT
opakovaně. Mnoho žadatelů tvrdí, že složitější případy nejsou adekvátně léčeny. „Mám
různé zdravotní problémy, ale vždycky dostanu stejné prášky,“ říká 30-letá žena ve
středisku Białystok.
Mnoho osob si stěžovalo, že je obtížné získat přístup ke specializované péči. Uvádějí, že
na základě doporučení se ke specialistovi ve městě dostávají velmi dlouho. V důsledku
toho nejsou někteří pacienti léčeni vůbec, anebo se k odborníkovi dostanou pozdě. MFT
vyslechl i stížnosti na prodlevu při poskytování předepsaných léků a nedostatek následné
péče.
Dalším vážným problémem je komunikace se zdravotníky v přijímacích zařízeních, protože
ani lékaři, ani sestry nemluví takovými jazyky, jimiž by mohli komunikovat se žadateli o
azyl. Žadatelé o azyl mívají rovněž pocit, že jejich kulturní odlišnosti a tradice nejsou vždy
lékařským personálem respektovány, např. vyšetření provedené gynekoložkou namísto
gynekologem.
Při mnoha pohovorech odhalil členové MFT problém s identifikací traumatizovaných
osob. Řada žadatelů o azyl, kteří do Polska přicházejí, by potřebovala specializovanou
psychologickou pomoc, ale neexistuje systém, který by tyto potřeby odhaloval, a mnoho
případů projde bez povšimnutí.
(V době mezi rozhovory a tiskem této zprávy se problém vyřešil. V současné době již v
každém přijímacím středisku funguje psycholog i nevládní organizace, které poskytují
psychologickou pomoc.)
Není snadné být uprchlickým dítětem
Na rozdíl od ostatních zemí střední Evropy tvoří děti v Polsku více než polovinu všech
osob, které jsou předmětem zájmu UNHCR. Proto jsou zde mnohem palčivější problémy
vzdělání a dalších potřeb dětí a rodičů.
Je třeba se zmínit, že hlavní nedostatky v oblasti vzdělání dětí žadatelů o azyl, které
byly odhaleny při participativním hodnocení v roce 2005, byly velmi dobře vyřešeny.
Od roku 2005 do roku 2008 rekordně vzrostla míra přijímání těchto dětí do škol, a to
z 50% na 98 %.
Zpráva AGDM 2008
30
Další pozitivní vývoj byl zaznamenán i v přístupu učitelů k dětem žadatelů o azyl a
uprchlíků. Na rozdíl od předchozích let MFT v roce 2008 nezaznamenal žádné případy,
že by školy odmítly přijmout děti žadatelů o azyl z důvodu jejich neznalosti polského
jazyka. Této významné změny bylo dosaženo díky informační kampani pro učitele, kterou
provedl UNHCR ve spolupráci s Polskou humanitární organizací. Zmíněný projekt se
uskutečnil od června do prosince 2008 a byl zacílen na osoby, které se zabývají výukou
dětí uprchlíků a žadatelů o azyl.
V roce 2008 byly hlášeny jisté obtíže ze škol sloužících nově zřízeným přijímacím
střediskům, kde učitelé a ředitelé nebyli seznámeni s problematikou uprchlických dětí.
Není zde dost přípravných kurzů pro děti, které mají nastoupit do polských škol, a někdy
se vyskytují komunikační problémy mezi rodiči a učiteli způsobené jazykovou bariérou.
Děti obecně uváděly, že by rády chodily do školy. Z jejich pohledu ale problémy vypadají
jinak. „Řekli nám, že učebnice dostaneme v listopadu,“ vyprávěl desetiletý chlapec
v Kolonia Horbów. „Ale školní rok už začal a já se moc stydím, když ostatní děti mají
učebnice, a já ne.“
Při cílených diskuzích s dětmi v různých přijímacích střediscích se členové MFT dozvěděli,
že je tu málo volnočasových aktivit. „Je tu nuda,“ říká jedenáctiletá dívenka z Čečenska.
„Venku není žádné dětské hřiště, nemáme míče ani hračky. Když prší, je to ještě horší,
protože uvnitř není žádná místnost, kde bychom si mohli hrát.“
Dospívající chlapci by rádi zorganizovali hodiny tělocviku a chodili do posilovny. Uvnitř
budovy nemají v současné době moc co dělat.
Rodiče malých děti by uvítali zřízení mateřské školy s polsky hovořícími učitelkami. Otec
dvou malých dětí v Katovicích vysvětluje: „Mé děti by už mluvily polsky, až by začaly
příští rok chodit do školy. I pro mou manželku a mě by bylo jednodušší chodit na jazykové
kurzy a školení a učit se, kdyby bylo o děti během dne postaráno.“
V Polsku není snadné být uprchlickým
dítětem. Děti tu tvoří více než polovinu
31 osob, které jsou předmětem zájmu UNHCR
Zpráva AGDM 2008
• Od května 2008 mohou osoby požívající doplňkové ochrany čerpat výhody z integračního
programu. Dříve na tuto pomoc měli nárok jen uznaní uprchlíci. Osoby, jimž byla přiznána
jen doplňková ochrana, mají nyní přístup k celému integračnímu programu.
• Stále se zvyšující počet úspěšně integrovaných uprchlíků slouží jako vzor pro ostatní.
Došlo ke změně postoje mezi uprchlíky. Dříve považovali Polsko jen za tranzitní zemi,
nyní ho stále více z nich vnímá jako zemi cílovou a usilují o integraci.
• Rostoucí počet osob s nárokem na integrační pomoc přispívá i k lepší koordinaci mezi
přijímacími středisky na jedné a regionálními a místními úřady na druhé straně.
Doporučení MFT
• Zkušenosti roku 2008 dokazují potřebu existence nouzového plánu pro případy přílivu
nových žadatelů o azyl a standardních provozních postupů pro případy nouze.
• Je-li zřízeno nové přijímací středisko u existujícího města, místní obyvatelé by měli
být dobře informováni. Dny otevřených dveří a mezikulturní akce by mohly pozitivně
působit na postoj veřejnosti k cizincům.
• Je třeba vytvořit státem financovaný, komplexní systém bezplatné právní pomoci pro
žadatele o azyl během celého azylového řízení.
• Vzhledem k problémům s dopravou by bylo vhodné organizovat pohovory s žadateli o
azyl v přijímacích střediscích, anebo alespoň zajistit hromadnou přepravu do Varšavy v
den konání pohovoru.
• Pro zlepšení podmínek malých i dospívajících dětí v přijímacích střediscích se doporučuje
zřídit mateřské školy a sportoviště včetně tělocvičen uvnitř prostor, kde by si děti mohly
hrát a zabývat se sportem.
• Všem žadatelům o azyl a osobám požívajícím ochrany je třeba zajistit přístup k základní
i specializované lékařské péči.
Zpráva AGDM 2008
32
Zpráva AGDM 2008
33
Rumunsko
Statistika
Již několik let v Rumunsku stoupá počet žádostí o azyl. V roce 2008 došlo k 50% nárůstu.
Celkem bylo podáno 990 žádostí (do tohoto počtu nejsou započítány opakované
žádosti). Pokud jde o přiznání azylu, zde došlo k 29% poklesu (ze 143 na 102). Počet
osob, jimž byla udělena doplňková ochrana, stoupl ze 17 na 36. Celkový počet kladně
vyřízených žádostí klesl oproti roku 2007 o 52 %. Největší skupinu žadatelů o azyl tvoří
uprchlíci z Pákistánu (254, tj. 25 %), Iráku a Bangladéše (v obou případech asi 18 %)
a Indie (141, tj. 14 %).
Metodologie
V Rumunsku tvořilo multifunkční tým jedenáct členů, osm žen a tři muži. MFT provedl
dvě kola participativního hodnocení; jedno v průběhu března a dubna, druhé v září a
říjnu 2008. V MFT byli zástupci UNHCR, Rumunského imigračního úřadu/ Ředitelství
pro azyl a integraci a pěti nevládních organizací: Rumunská národní rada pro uprchlíky
(CNRR), ARCA-Rumunské fórum pro uprchlíky a migranty, Jezuitská služba pro uprchlíky
v Rumunsku, organizace Save the Children Romania a Organizace uprchlických žen.
Při pohovorech bylo dotazováno celkem 84 žadatelů o azyl a osob požívajících některé
formy ochrany (postavení uprchlíka nebo doplňková ochrana) ve věku od 10 do 57 let.
Participativní hodnocení proběhlo v těchto lokalitách:
• Bukurešť – přijímací a ubytovací středisko Stolnicu
• Přijímací středisko Galaţi (jihovýchodní Rumunsko)
• Přijímací středisko Timişoara (jihozápadní Rumunsko)
• Přijímací středisko Şomcuta Mare (severozápadní Rumunsko)
• Přijímací středisko Rădăuţi (severovýchodní Rumunsko)
• Kanceláře nevládních organizací (Save the Children Romania, Organizace uprchlických
žen, Jezuitská služba pro uprchlíky, ARCA-Rumunské fórum pro uprchlíky a migranty)
• Prostory UNHCR
MFT kombinoval různé výzkumné metody, včetně cílených skupinových diskuzí,
individuálních pohovorů, polostrukturovaných pohovorů a přímého pozorování.
Participativní hodnocení se zaměřilo na tři hlavní témata: azylové řízení, podmínky
přijímání a perspektiva integrace pro osoby, jimž byla v Rumunsku přiznána některá
forma ochrany.
Zpráva AGDM 2008
34
Děti se obvykle jako
první naučí jazyk,
integrují se a užívají
si život v Rumunsku
Mezery v podmínkách přijímání
Někteří žadatelé o azyl byli spokojení s podmínkami v rumunských přijímacích střediscích,
jiní nikoli. „Žádat o azyl je mé právo, právo cítit se bezpečně,“ odpovídá na otázku, jak
se v Rumunsku cítí, žadatel o azyl z Kamerunu a dodává: „Cítím se tu bezpečně, a to je
to nejdůležitější.“
Otázky zdraví byly jednou z hlavních obav vyjadřovaných při pohovorech. V každém
přijímacím středisku je jedna zdravotní sestra na plný úvazek a ve střediscích v Timişoara,
Bukurešti a Galaţi je k dispozici i lékař. Přesto někteří žadatelé tvrdí, že se v případě
potřeby obtížně dostávají ke specializované péči. Zejména pracovníci nemocnic mimo
Bukurešť nevědí, že žadatelé o azyl mají nárok na lékařskou péči a že neodkladnou
pomoc a další zdravotnické služby poskytované žadatelům o azyl hradí stát.
V některých regionálních centrech žadatelé o azyl kladně hodnotí pomoc, které se jim
dostává od zdravotnického personálu RIO. „Byl jsem ve velmi špatném stavu, protože
před příchodem do Rumunska jsem žil ve špatných podmínkách, a sestra ve středisku se
o mě postarala a vyléčila mě. Moc jí za to děkuji,“ prohlásil žadatel o azyl z Pákistánu.
MTF ovšem také zaznamenal stížnosti žadatelů o azyl týkající se nedostatku specializované
lékařské péče v nemocnicích, kterou zčásti zapříčiňuje malý počet tlumočníků. „Mám
zdravotní problém a potřebuji odborného lékaře, ale nemůžu se k žádnému dostat,“ říká
žadatel o azyl z Gruzie. Nebyly zaznamenány žádné případy, že by žadatelům o azyl bylo
léčení zcela odmítnuto.
Zpráva AGDM 2008
35
Podle zákona činí měsíční dávky pro žadatel o azyl 100 RON. Z této sumy si hradí
potraviny, ubytování a další výdaje. Mnoho lidí si stěžovalo, že tato částka nepokrývá
základní potřeby, protože si z těchto peněz musí platit vše, co potřebují.
Za zmínku stojí, že tuto stížnost vznášeli jen žadatelé o azyl, nikoli osoby, jimž byla v
Rumunsku přiznána některá forma ochrany. Jakmile je azylové řízení u konce a člověk
získá některou formu ochrany, dostává dávku ve výši 540 RON, která se už zdá být
dostatečná. Pokud jde o peněžní dávky, v případě uprchlíků MFT nezaznamenal žádnou
stížnost.
Sociální pomoc v přijímacích střediscích, včetně volnočasových aktivit, je také
nedostačující. Příčinou je skutečnost, že sociální pomoc už ve střediscích neposkytují
nevládní organizace. Žadatelé o azyl by se rádi zapojili do nejrůznějších činností ve
střediscích i mimo ně. „Kéž bychom měli co dělat. Nechce se nám jen čekat, jak rozhodnou
o naší žádosti o azyl,“ říká žadatel z Kamerunu.
Pokud jde o děti, obvykle se jako první naučí jazyk, integrují se a užívají si život v
Rumunsku. Obvykle je to velká motivace pro zbytek rodiny, aby se po udělení ochrany v
Rumunsku nestěhovala do jiné země.
Je zapotřebí více právníků a tlumočníků
Stejně jako v případě většiny ostatních zemí v regionu mají i v Rumunsku žadatelé o azyl
pocit, že nemají dost informací o azylovém řízení. Obyvatelé regionálních ubytovacích
středisek se svěřili MFT, že postrádají právní pomoc. Na vině je několik faktorů. Tak
například ve střediscích mimo Bukurešť nejsou žádní právníci z nevládních organizací,
fondy na platby specializovaných právníků jsou omezené a přestože soudy jmenují
advokáty ex offo, tito lidé většinou nebývají odborníky na azylové právo.
Mnoho žen žádajících o azyl se zmínilo,
že by uvítaly, aby pohovory vedly ženy
a aby tlumočnice byly také ženy
Zpráva AGDM 2008
36
Objektivní problém, který se s dostupnými zdroji jen těžko překonává, je nedostatek
tlumočníků hovořících méně obvyklými jazyky, např. amharština, somálština či perština.
Někteří žadatelé o azyl mají pochyby o kvalitě jejich služeb. Po obdržení zamítavého
stanoviska ke své žádosti a poté, co se seznámili s jeho obsahem, se tito lidé vyjádřili, že
jejich prohlášení nebyla správně přeložena.
Mnoho žen žádajících o azyl se také zmínilo, že by uvítaly, aby pohovory vedly ženy a
aby tlumočnice byly také ženy. V přijímacím středisku v Galaţi a v Rădăuţi ovšem není
dost kvalifikovaných pracovnic a tlumočnic. Pohovory tak nejsou vedeny s přihlédnutím
k pohlaví žadatele, jak doporučuje UNHCR.
Velký počet žadatelů o azyl, zejména těch, kteří byli ubytováni v Rădăuţi a Şomcuta Mare,
se rozhodl z Rumunska odejít, protože jim jiná země nabízí lepší sociálně-hospodářská
práva a podmínky, a tudíž je pro ně atraktivnější. V jiném případě stojí za touhou putovat
dál rodinné vazby či existence větších komunit. Jeden otec si dělá starosti o své děti:
„Měly by se vůbec učit rumunsky? Dostaneme v Rumunsku ochranu, abychom si tu
mohli plánovat budoucnost, anebo budeme muset odejít? V tom druhém případě bych
raději odešel hned.“
Integrace začíná se statusem a prací
Obyvatelé přijímacího střediska v Rădăuţi otevřeně hovořili o tom, proč ze země odcházejí.
Nedostatek pracovních příležitostí v severní části země byl uváděn nejčastěji. Pregnantně
to vystihl uprchlík z Iráku: „Bez práce a peněz nemůžeme v Rumunsku žít.“
Velkým problémem pro mnoho osob, kterým byla v Rumunsku přiznána ochrana, je
obtížný přístup k trvalému pobytu a občanství. Musejí doložit, že mají dostatek finančních
prostředků, i když často vykonávají podřadné a špatně placené práce. Také mají pocit, že
požadovaná délka pobytu v Rumunsku (5 let pro trvalý pobyt a 8 let pro získání občanství)
je přehnaně přísná.
Nedostatek pracovních příležitostí je hlavním
motivem pro odchod ze země: „Bez práce a
peněz nemůžeme v Rumunsku žít.“
Zpráva AGDM 2008
37
Rumunské úřady často neuznávají jejich
kvalifikaci a uprchlíci pak musí vykonávat práci,
která neodpovídá jejich vzdělání
Dobrou zprávou ovšem je, že v říjnu 2008 došlo díky iniciativě Rumunského imigračního
úřadu k novele rumunského zákona o státním občanství. Požadovaná doba pobytu se
pro uprchlíky zkrátila na polovinu, což je v souladu s ustanovením Ženevské úmluvy.
Uprchlíci říkají, že pokud by měli na vybranou, raději by v Rumunsku zůstali a usadili se
tu. Na otázku, kde by se rádi ocitli v příštích pěti letech, všichni dotázaní odpověděli, že
by chtěli být v Rumunsku.
Na otázku, zda využívají vládní integrační program pro uprchlíky, mnoho osob odpovědělo,
že nemají dost informací o svých právech v jazyce, jemuž by rozuměli. „Když jsem před
rokem získal postavení uprchlíka, nemluvil jsem rumunsky a informace byly dostupné
jenom v rumunštině. Tak jsem se ptal ostatních uprchlíků, ale ani oni toho moc nevěděli,“
říká uprchlík z Iráku.
Nechvalně známým problémem celé střední Evropy je, že státní úředníci a poskytovatelé
služeb neznají uprchlickou problematiku a práva, která uprchlíci mají. Když si chce
uprchlík zřídit bankovní účet, pořídit notářsky ověřený zápis anebo podepsat pracovní
smlouvu, obvykle má co do činění s úředníky, kteří nevědí, co právní postavení uprchlíka
obnáší, a proto nechtějí tyto služby poskytnout.
Další klasický problém vzniká, když uprchlík zažádá, aby mu bylo uznáno předchozí
vzdělání. Obvykle tito lidé nemají potřebné doklady, anebo se vzdělávali v zařízeních,
která se výrazně liší od evropských institucí. V mnoha případech příslušné úřady neuznají
jejich kvalifikaci a uprchlíci pak musí vykonávat práci, která neodpovídá jejich vzdělání.
Některé osoby požívající v Rumunsku nějakou formu ochrany se jen problematicky
domáhají svých práv a nemohou se zapojit do společnosti jako nezávislí lidé (patří sem i
zapojení v rámci komunity). Je to proto, že musejí vynakládat velké úsilí, aby zabezpečili
své rodiny a nemají na jiné aktivity čas.
Zpráva AGDM 2008
38
• Mezi příslušnými úřady v Rumunsku a Německu probíhá tzv. „Twinning“ projekt,
jehož cílem je optimalizovat integrační program a zvýšit informovanost v oblasti práv
uprchlíků. Některé nedostatky, identifikované v participativním hodnocení v roce 2007,
se díky němu již řeší.
• Ve spolupráci rumunských a holandských úřadů byl dokončen projekt na posilování
kapacit. Jedná se především o předávání zkušeností v oblasti rumunského programu
pro přesídlení. Jedním z jeho výstupů je i zjištění, že proces integrace uprchlíků v
Rumunsku vyžaduje další konsolidaci.
• CNRR připravil informační letáky o azylovém řízení ve 12 jazycích a začal je distribuovat
ve všech přijímacích střediscích RIO a v příhraničních oblastech.
• Rumunská vláda schvaluje metodologii pro uznávání diplomů a dosažené kvalifikace
uprchlíků.
Doporučení MFT
• Příslušná ministerstva by měla urychlit plánované zvýšení měsíčních dávek pro žadatele
o azyl.
• Společně s UNHCR a nevládními organizacemi by měly rumunské úřady navrhnout
systém školení pro pracovníky s rozhodovací pravomocí v oblasti azylového řízení.
• Vláda by měla rozšiřovat mezi státními úředníky na místní úrovni i na ministerstvech
(tj. ministerstvo práce, rodiny a rovných příležitostí a ministerstvo školství, mládeže a
výzkumu) informace týkající se pomoci žadatelům o azyl a osobám, jimž byla udělena
ochrana.
• Rumunský imigrační úřad by měl navýšit počet pracovníků v přijímacích střediscích,
aby se zlepšila sociální pomoc dospělým a nabídka mimoškolních aktivit pro dotčené
osoby.
• Vláda by měla upravit integrační program podle potřeb uprchlíků a předefinovat strategii
integrace, včetně naturalizace jako posledního kroku integrace uprchlíků.
Zpráva AGDM 2008
39
Slovensko
Statistika
Počet žádostí o azyl na Slovensku klesl oproti předchozímu roku z 2 643 na 910, tedy o
rekordních 66 %. Jedná se o největší pokles v celém regionu. Počet osob s přiznaným
postavením uprchlíka vykazuje stabilní nárůst o 57 %, což je v souladu s trendem
předchozího roku. Počet osob s doplňkovou ochranou se ovšem snížil z 82 na 65, tj. o
21 %, čímž celková míra nárůstu počtu kladně vyřízených žádostí zůstává oproti roku
2007 stále na 9 %. Nejvíce žadatelů o azyl na Slovensku pochází z Gruzie (119, tj. 13 %),
Moldávie (113, tj. 12 %) a Pákistánu (109, tj. 12 %).
Metodologie
Na Slovensku provedl participativní hodnocení multifunkční tým (MFT) složený ze dvou
pracovníků UNHCR, tří vládních úředníků a čtyř zástupců nevládních organizací. Členové
týmu navštívili v různém složení devět zařízení pro žadatele o azyl, uprchlíky a zajištěné
osoby a hovořili se 103 z nich, a to buď individuálně nebo ve skupinách podle věku,
pohlaví a jazyka pohovoru.
Včetně přípravných setkání trvala tato práce tři týdny, od 16. září do 16. října 2008. V
následujících týdnech byla vypracována společná zpráva.
V přijímacím středisku v Humenném navštívil MFT nově příchozí žadatele, v ubytovacích
zařízeních v Gabčíkovu a Rohovcích jeho členové hovořili s žadateli o azyl. V Horném
Orechovém se setkali s odloučenými dětmi a v zařízení pohraniční a cizinecké policie v
Medveďove a Sečovcích se zajištěnými cizími státními příslušníky. V integračních centrech
ve Zvolenu a Košicích hovořili s osobami, jimž bylo přiznáno postavení uprchlíka.
Celkem se MFT sešel se 103 osobami, z nichž bylo 90 mužů a 13 žen. Nízký podíl žen lze
připsat celkově nízkému zastoupení žen mezi žadateli o azyl (zhruba jen 10 %). Většina
pohovorů se odehrála s osobami ve věkové skupině 18-40 let (63 mužů a 9 žen). Pouze 6
mužů a jedna žena byli starší 40 let. Zbývající byly nezletilé děti (21 chlapců a 3 dívky).
Aby členové týmu získali celkový pohled na situaci, hovořili v uvedených zařízeních
nejen s dotčenými osobami, ale také s vedoucími, úředníky a pracovníky v pomáhajících
profesích.
Zpráva AGDM 2008
40
MFT zaregistroval výrazně lepší
atmosféru a vyšší míru spokojenosti
Lepší životní podmínky, lepší atmosféra
Od podzimu 2005, kdy se na Slovensku poprvé konalo systematické roční vyhodnocení
životních podmínek žadatelů o azyl, zaznamenal MFT v uvedených zařízeních působivé
zlepšení.
Přijímací středisko v Humenném bylo otevřeno v roce 2007, takže se jedná o relativně
nové a dobře vybavené zařízení. Ubytovací zařízení v Gabčíkovu prošlo v posledních
dvou letech rekonstrukcí. Od ledna 2009 slouží výhradně pro ubytování osob, jimž byla
přiznána doplňková ochrana. Rohovce původně sloužily pro ubytování rodin s dětmi.
Místní zařízení má zahradu s dětským hřištěm a grilem, tělocvičnu, televizní místnost a
knihovnu. Rekonstrukce i nadále pokračuje. V zařízení Opatovska Nová Ves se pohodlí
obyvatel zvýšilo díky novým oknům, modernímu topení a dodávkám teplé vody. Žadatelé
o azyl zde mají televizní místnost, tělocvičnu se stolem pro stolní tenis. I zde pokračuje
rekonstrukce.
K nejvýraznějšímu zlepšení došlo v domově pro odloučené děti v Horném Orechovém,
kde oproti minulému roku přibyla venkovní sportoviště a hříště stejně jako tělocvična,
hračky, vybavení pro různé sporty a umělecké činnosti.
Zajišťovací zařízení v Sečovcích bylo uzpůsobeno pro rodiny s dětmi a vyhovuje svému
účelu. Pouze v Medveďově byl zjištěn nižší standard, nedostatek společenských prostor
a volnočasových aktivit.
Osoby s postavením uprchlíka ve Zvolenu žijí v plně vybavených, nových jednopokojových
a dvoupokojových bytech. Integrační centrum ve Vodárenské ulici v Košicích je bytový
dům a je v poměrně dobrém stavu.
Zpráva AGDM 2008
41
Díky tomuto výraznému zlepšení podmínek ubytování se členové MFT nesetkali s žádnými
stížnostmi na životní podmínky, nedostatek soukromí nebo nedostatečné dodávky teplé
vody, jak tomu bylo v předcházejících letech.
MFT zaregistroval výrazně lepší atmosféru a vyšší míru spokojenosti. Životní podmínky se
zlepšily a míra agresivity zde ubytovaných osob klesla. V roce 2008 MFT nezaznamenal
žádné problémy v oblasti bezpečnosti či projevů agresivity, a to ani mezi obyvateli
navzájem, ani mezi obyvateli a personálem.
Situaci patrně napomáhá i skutečnost, že zmíněná zařízení nejsou obsazená ve své plné
kapacitě. Gabčíkovo pojme 650 osob, přičemž zde během participativního hodnocení
žilo je 39 lidí. Rohovce mají kapacitu 100 lůžek, ale v době návštěvy MFT se tu zdržovalo
jen osm svobodných mužů. Podobná situace panovala i v ostatních zařízeních.
Jedna mladá matka ve středisku v Gabčíkovu hodnotí situaci takto: „V azylovém středisku
se cítím bezpečně. Teď tu není tolik lidí jako dříve. Všichni se navzájem známe. Máme
dobré vztahy mezi sebou i s personálem.“
Personál v zařízeních:
příliš málo pracovníků s nízkou kvalifikací
Ubytování žadatelů o azyl a uprchlíků se výrazně zlepšilo, ale totéž nelze říci o kvalitě
péče a údržby. V některých navštívených zařízeních si členové týmu vyslechli stížnosti
na nedostatečné služby způsobené malým počtem nebo nízkou kvalifikací zaměstnanců.
Mnozí z nich nemluví žádným cizím jazykem. Podle dotázaných osob bývají místní
zaměstnanci často přepracováni a někdy vůbec nespolupracují.
Jazyková bariéra je obrovská a komunikace velmi omezená. „Sociální pracovníci a další
zaměstnanci jsou milí, ale my jim nedovedeme vysvětlit, co potřebujeme, a oni nám
nemohou říct, co od nás očekávají,“ tvrdí žadatelé o azyl v mnoha střediscích.
Všichni nově příchozí musí projít lékařskou prohlídkou v centru v Humenném a tráví zde
i několik dní v karanténě. Na celý tábor zde byl v době návštěvy MFT jen jeden sociální
pracovník, který nebyl schopen plnit všechny své úkoly. Sociální pracovníci jsou zde
zatíženi velkou administrativou, musí doprovázet žadatele o azyl na povinné lékařské
prohlídky a rozdávat lístky na jídlo. Ani jeden z nich není schopen komunikovat v cizím
jazyce a tlumočníci tu nejsou. Po šestnácté hodině a o víkendech není v celém zařízení
ani jeden sociální pracovník. MTF navštívil Humenné v polovině října, kdy se už citelně
ochlazovalo, a žadatelé o azyl si stěžovali, že potřebují teplejší oblečení a obuv, ale sociální
pracovník neměl čas oděvy rozdat. Mnoho místních obyvatel se členům týmu svěřilo, že
se tady cítí ztraceni, protože nevědí, jak se dostat k čistému prádlu, do knihovny, do
dětské místnosti, atd.
Nejvážnějším důsledkem nedostatku personálu v Humenném je, že žadatelé o azyl nemají
potřebné informace o své právní situaci. „O azylovém řízení na Slovensku toho vím velmi
málo. Jaká mám práva? Není tu nikdo, kdo by mi všechno vysvětlil a přeložil. Jak mohu
sehnat člověka, který mi poradí?“ tázal se muž ve středním věku ze Somálska.
V ubytovacím zařízení v Gabčíkovu je zaměstnanců dostatek. Stížnosti se tu týkaly spíše
přístupu a kvalifikace personálu. Mnozí sociální pracovníci jsou vnímáni jako neochotní a
neaktivní. Jen málo z nich mluví cizím jazykem, takže komunikace je velice obtížná. „Oni
nám naslouchají, ale nepomáhají,“ říká vietnamský žadatel o azyl. „Když sem přijdete,
Zpráva AGDM 2008
42
Mnoho obyvatel přijímacího střediska se
tu cítí ztraceno. Problémem je malý počet
zaměstnanců. „Oni nám naslouchají, ale
nepomáhají.“
nikdo vás tu neprovede,“ dodává jeho přítel z Pákistánu. „Sami jsme si museli zjistit, jak
to tady funguje a jaká jsou pravidla.“
Osoby s doplňkovou ochranou si stěžovaly, že sociální pracovníci nevěnují dost pozornosti
jejich konkrétní situaci.
Každý rok slýchají členové MFT stížnosti na lékařskou péči v Gabčíkovu. Obyvatelé mají
pocit, že ordinační hodiny místní zdravotní sestry jsou příliš krátké, že se k nim chová
nepřátelsky a neposkytuje jim řádnou pomoc.
Nedostatek zaměstnanců v azylovém systému má nepříjemné důsledky pro odloučené
děti v Horném Orechovém. Nezletilé děti potřebují poručníka, který jejich jménem jedná
a rozhoduje, ale příslušný vládní orgán (Úřad práce, sociálních věcí a rodiny v Trenčíně)
přidělil jen jednoho zaměstnance, který má 10 hodin týdně na to, aby fungoval jako
poručník všech zde ubytovaných dětí.
Je všeobecně známo, že odloučené děti jsou nejvíce zranitelnou skupinou uprchlíků a že
je útěk nejvíce traumatizuje. V Horném Orechovém však schází pravidelná psychosociální
péče. Psychologové jsou přizváni jen v případě výjimečně agresivního chování dětí.
Teoreticky by osoby zajištěné v zařízení v Medvěďově měly mít nárok na procházky venku.
V praxi však chybí zaměstnanci, kteří by na ně dohlíželi. Z bezpečnostních důvodů jsou
proto procházky zkracovány či zcela rušeny.
Zpráva AGDM 2008
43
V integračním středisku ve Zvolenu je k dispozici jeden sociální pracovník, který spolu
s osobami, jimž bylo přiznáno postavení uprchlíka, prochází celým administrativním
procesem s úřady a pomáhá jim s integrací. Jenomže jeden člověk je málo, aby prolomil
monotónní každodenní život a zahájil úspěšnou integraci. Uprchlík z Kuby říká: „Jen tady
sedím a čekám na kurz slovenského jazyka. Jak se mám integrovat, když nevím nic o
téhle zemi, její kultuře, lidech?“ Uprchlíci by uvítali více organizovaných aktivit, setkání s
místními obyvateli a společné činnosti.
Ztraceno v překladu
„Jsem jediný člověk z Bangladéše v tomhle středisku. Není tu nikdo, s kým bych si
mohl promluvit. Cítím se naprosto ztracený,“ svěřil se členům týmu nešťastný mladík
v Opatovské Nové Vsi. V tomto případě se našlo snadné řešení. Po zásahu MFT byl
převezen do Rohovců, kde se s radostí připojil ke skupině svých krajanů.
Tento malý příklad dokládá, jakému obecnému problému čelí žadatelé o azyl na Slovensku.
Valná většina personálu v zařízeních není schopna komunikovat žádným cizím jazykem a
tlumočnické služby jsou dostupné jen obtížně.
I když se žadatel o azyl nebo uprchlík pokusí použít nově získanou znalost jazyka a
komunikuje s místním obyvatelstvem, ocitá se v problémech. Většina středisek je
umístěna v oblasti s velkým procentem maďarsky hovořící národnostní menšiny. Právě
to byl jeden z důvodů, proč středisko v Rohovcích, kde původně během lékařského
vyšetření bydlely rodiny s dětmi, nyní ubytovává především svobodné muže. Ve vsi je
totiž jen jedna základní škola a v té se vyučuje v maďarštině.
Nedostatek tlumočnických služeb a písemných i ústních informací v jazycích, jimiž
žadatelé o azyl a uprchlíci mluví, ohrožuje právní ochranu. Prakticky ve všech zařízeních
si lidé stěžovali, že mají problémy s pochopením svých práv a povinností. Nejsou
informováni ani o právních důsledcích azylového řízení, ani o dopadech, jaké bude mít
výsledek tohoto řízení na jejich život. Velký problém je to zejména v zařízení pro nezletilé
žadatele o azyl v Horném Orechovém, kteří se cítí naprosto ztraceni a nevědí, co s nimi
bude.
V některých případech
existuje snadné řešení
problémů, které ztrpčují
život žadatelům o azyl.
Obyvatelé
ubytovacího
střediska v Gabčíkovu se
svěřili členům MFT, že nemají
slovníky ani knihy ve svém
jazyce. „Rád bych si něco
přečetl ve své mateřštině,
abych smysluplně využil
čas. Ale v knihovně nic
takového není,“ svěřila se
žadatelka o azyl z Číny. Ve
spolupráci s mezinárodními
organizacemi, podniky a
velvyslanectvími UNHCR
již zorganizoval sbírku knih
a časopisů v požadovaných
jazycích.
„Není tu nikdo,
s kým bych si
mohl promluvit“
– ve slovenských
přijímacích
střediscích jsou
tlumočnické
služby jen obtížně
dostupné.
Zpráva AGDM 2008
44
• Na rozdíl od předchozích let MFT nezaznamenal žádné vážné problémy v oblasti
bezpečnosti a nezaregistroval ani žádné stížnosti na násilí v navštívených zařízeních.
Také se již neobjevily zprávy o nevhodném chování ostrahy a personálu zařízení.
• Zlepšení životních podmínek bylo dopodrobna popsáno v kapitole s názvem Lepší
životní podmínky, lepší atmosféra.
• Od počátku roku 2009 funguje celá řada nových projektů a díky nim se kvalita právního
poradenství a psychosociální péče pro odloučené děti a ve středisku v Humenném
výrazně zlepšuje.
Doporučení a závěry MFT
Multifunkční tým se shodl na několika technických doporučeních, která by zlepšila situaci
ve všech navštívených zařízeních. Pokud jde o situaci ve Slovenské republice obecně,
dospělo participativní hodnocení za rok 2008 k následujícím hlavním závěrům:
• I přes viditelné zlepšení má azylový systém ve Slovenské republice stále nedostatek
financí a personálu.
• V některých zařízeních se zlepšily materiální podmínky díky velkým investicím, ale
existují velké rozdíly v kvalitě řízení.
• V případě odloučených dětí není Slovenská republika stále schopna poskytnout na
svém území jednoznačné, atraktivní a trvalé řešení. Děti a dospívající potřebují solidní
alternativu, aby se nestali obětí obchodníků s lidmi, kteří jim slibují, že je dostanou do
dalších zemí EU, kde je ovšem čeká velmi nebezpečná a nejistá budoucnost.
• V roce 2008 poskytovala nevládní organizace s názvem Spoločnosť ľudí dobrej vôle
sociální, psychologické a právní služby ve středisku v Humenném. Od srpna vláda
zaznamenala velký pokles počtu nově příchozích žadatelů, tudíž zredukovala rozpočet
projektu a omezila především sociální pomoc této nevládní organizace v Humenném.
Sociální podmínky v přijímacím středisku v Humenném jsou od té doby kritické, protože
tyto služby nikdo jiný neposkytuje.
• V některých zařízeních přetrvávají vážné komunikační problémy. Žadatelé o azyl se
nemohou domluvit se sociálními pracovníky a zdravotnickým personálem. Proto MFT
navrhuje, aby nově přijímaní sociální pracovníci museli umět alespoň jeden vhodný cizí
jazyk, pokud mají co do činění s žadateli o azyl a uprchlíky.
• MFT dále zdůrazňuje potřebu existence vhodných informací. Na základě pohovorů
členové MFT zjistili, že pro žadatele o azyl je velice obtížné pochopit písemné informace,
které obdrželi, protože azylová problematika je velmi složitá a příliš formálně podaná.
Jednoduché a dobře strukturované informační materiály jsou velmi potřebné.
• Z pohovorů s uprchlíky, jimž bylo toto právní postavení již přiznáno, vyplývá, že není
věnována dostatečná pozornost potřebám zranitelných případů. Starší uprchlíci mají
větší potíže při studiu slovenštiny a časté zdravotní problémy jim brání ve výkonu
většiny nabízených zaměstnání.
• Uznaní uprchlíci nemají dost informací o integraci. Jejich největší starostí je najít si
vhodné, dostupné a trvalé bydlení.
Zpráva AGDM 2008
45
Slovinsko
Statistika
Již několik let má Slovinsko z celé střední Evropy nejméně žadatelů o poskytnutí
mezinárodní ochrany. Je jich výrazně méně než v ostatních zemích a je zde i nejnižší
míra přiznávání postavení uprchlíka. Od roku 2006 dochází ke stabilnímu poklesu počtu
žádostí o azyl. V roce 2008 bylo ve Slovinsku podáno jen 240 nových žádostí o azyl,
což je v porovnání se 425 žádostmi v roce 2007 takřka 44% pokles. Z 240 žadatelů bylo
vyhověno dvěma další dva získali doplňkovou ochranu. Slovinsko má míru uznávání
žádostí kolem 2,5 %.
Oproti předchozímu roku došlo ke změně. Nejvíce žadatelů o azyl pochází z Turecka (72,
tj. 30 %), zatímco v roce 2007 bylo na prvním místě Srbsko-Černá Hora s 237 žadateli.
I letos do Slovinska přišli žadatelé o ochranu ze Srbska, ale bylo jich jen 69, což je 28%
z celkového počtu žadatelů o azyl.
Metodologie
Participativní hodnocení za rok 2008 prováděly dva multifunkční týmy (MFT) složené
ze zástupců slovinského ministerstva vnitra (odbor azylu a integrace), dvou nevládních
organizací - Pravno-informacijski center nevladnih organizacij (PIC) a Slovenska
Filantropija (SF) a regionálního zastoupení UNHCR pro střední Evropu.
Týmy hovořily s žadateli o azyl a uprchlíky spadajících do následujících skupin: ženy
a muži, rodiny, svobodní muži a ženy, děti a děti bez doprovodu. Pohovory se týkaly
většinou otázek podmínek přijímání a místního procesu integrace, přístupu ke vzdělání,
zdravotní péči, sociálním službám a zaměstnání. MFT věnovaly zvláštní pozornost
otázkám zranitelných skupin a zvláštním potřebám.
Pohovory se konaly 7. a 8. října 2008 v azylovém domě (AH) v Lublani, v kancelářských
prostorách SF, v Centru pro cizince v Postojně a v domově uprchlických rodin ve městech
Kozina, Mengeš, Kamnik a Celje. Dne 9. října 2008 proběhlo setkání MFT, na němž byla
vypracována společná doporučení.
Na rozdíl od preferované metodologie skupinových diskuzí se MFT tentokrát soustředil
na rozhovory s jednotlivci. V rámci hodnocení za rok 2008 byly provedeny pohovory s
24 osobami. Je to mnohem méně než v roce 2007, a to z několika důvodů: počet lidí
v azylovém domě byl podstatně nižší než v předchozím roce. Někteří žadatelé o azyl
neviděli v setkání s MFT žádný smysl, protože se zúčastnili již hodnocení za rok 2007, a
konečně, změnila se i metodologie, kdy byly vypuštěny skupinové debaty a přistoupilo
se jen k individuálním pohovorům.
Zpráva AGDM 2008
46
Právním poradcům chybí znalosti a oddanost věci
Když se členové týmu zeptali, co by se s tímto problémem dalo dělat, jeden muž ve
středním věku pocházející z Kazachstánu shrnul postavení žadatele o azyl v jedné větě:
„Mou situaci může vyhodnotit a změnit jen ten, kdo přijímá rozhodnutí. Záleží jedině na
výsledku řízení, všechno ostatní není důležité.“
Během četných pohovorů se ukázalo, že délka a nejistota azylového řízení je hlavní
starostí všech žadatelů o azyl. Někteří žijí v lublaňském azylovém domě už dva roky a
stále čekají na konečné rozhodnutí.
Žadatelé o azyl si často stěžují i na kvalitu právního řízení. Vláda sice tvrdí, že každému
žadateli o azyl se dostane podrobných ústních i písemných informací o azylovém řízení,
ale mnoho dotazovaných osob se svěřilo MFT, že mají pocit, že nevědí dost, aby celému
procesu naprosto porozuměli. Někteří uváděli, že ti, kteří mají rozhodovací pravomoc,
nejsou během úředních hodin k zastižení, když s nimi chtějí projednat svůj případ, nebo
zjistit důvody průtahů.
Právní pomoc poskytují hlavně právníci nevládních organizací a v menší míře i poradci
ze státní sféry. Soukromí právníci se jen neradi zaobírají azylovou problematikou, protože
honorář, který dostanou od vlády za podobné případy, je mnohem nižší, než co si účtují
v ostatních oblastech právního zastoupení. Žadatelé o azyl se svěřili členům MFT, že
poradci uprchlíků často nemají dostatečnou znalost a zkušenosti v oboru uprchlického
práva a že se azylovým případům příliš ochotně nevěnují.
Ačkoli právníci na seznamu poradců pro uprchlíky by měli poskytovat své služby zdarma,
některé z dotazovaných osob uvedly, že i přesto si mnoho právníků řeklo o peníze.
Situaci ještě zhoršuje jazyková bariéra. Když se právní poradce sejde s klientem, aby si
s ním promluvil o případu, obvykle nebývá k dispozici tlumočník a komunikace je tudíž
velice obtížná. Členům MFT bylo rovněž řečeno, že žadatelé o azyl nevidí své právní
zástupce dříve než při slyšení před soudem, což samozřejmě snižuje kvalitu poskytované
pomoci. Nově příchozí osoby si v několika případech stěžovaly, že se ještě nesetkaly s
žádným poradcem z nevládní organizace, který by jim poskytl právní radu.
Někteří žadatelé o azyl mají pocit, že dokumenty, k nimž se při rozhodování v azylovém
řízení přihlíželo, nebylo správně přeloženy.
Ačkoli slovinské zákony počítají s pořizováním zvukového záznamu rozhovoru, technické
vybavení dosud není k dispozici. Několik žadatelů o azyl tvrdí, že by byli raději, kdyby
jejich pohovory se zodpovědnými osobami byly nahrávány.
Zpráva AGDM 2008
47
Služby v azylovém domě
jsou poměrně velkorysé; MFT
zaznamenal jen minimum stížností
PHOTO: UNHCR
Poměrně velkorysé služby v azylovém domě
Pokud jde o životní podmínky v azylovém domě, MFT zaznamenal jen minimum stížností,
např. že by místní obyvatelé dali přednost černému čaji před ovocným, anebo že v
místnosti není dost elektrických zásuvek, případně čisticích prostředků.
Zdá se, že služby jsou poměrně velkorysé. Jedna žadatelka o azyl se zvláštními potřebami
si požádala o měsíční permanentku do fitcentra. Jelikož se bojí sama odcházet z azylového
domova, byl jí zajištěn doprovod.
V centru pro cizince, což je zajišťovací zařízení v Postojně, si dotázaní nestěžovali na
životní podmínky a tvrdili, že s nimi personál zachází dobře. Žadatelé o azyl říkali, že
očekávají přemístění do azylového domu, k němuž by mělo dojít brzy poté, co podají
svou žádost o azyl.
Objevilo se pár stížností na možnosti telefonování, stravu a návštěvní hodiny. Jediným
vážným problémem bylo tvrzení, že při pobytu v tomto středisku je velmi obtížné získat
přístup k právníkovi.
Na místní úrovni funguje integrace dobře
Integrace ve Slovinsku funguje na lokální úrovni státní správy očividně dobře. Zejména
uprchlíci žijící v menších obcích po celém Slovinsku chválili zodpovědné úřady a místní
obyvatelstvo. Členům MFT bylo řečeno, že zvlášť nápomocné je Centrum sociální práce
(zřízené Ministerstvem práce, rodiny a sociálních věcí), a to při zajišťování finanční
pomoci, v oblasti poradenství a poskytování informací při hledání zaměstnání a získávání
sociálních dávek.
Obecně jsou úřady vnímány jako vstřícné. „Když jsme potřebovali odjet do Německa,
protože nám vážně onemocněl strýc, vydali nám uprchlické pasy během pěti dní, takže
jsme přijeli včas a zastihli ho ještě naživu,“ říká rodina uprchlíků z Kosova.
Zpráva AGDM 2008
48
Integrace ve Slovinsku funguje dobře:
uprchlíkům je nabízen odborný výcvik
a jazykové kurzy
PHOTO: BELA SZNDELSZKY
Několik rodin se členům MFT zmínilo o letních táborech pro uprchlické děti, které organizují
nevládní organizace. V některých případech byly na týden pozvány i matky dětí. Všechny
děti uprchlíků chodí bez větších problémů do školy.
I přes nabídku odborného výcviku a jazykových kurzů není pro uprchlíky vždy snadné
najít si práci. V některých obcích mohou získat poradenský servis, jak se stát osobou
samostatně výdělečně činnou a otevřít si vlastní podnik. Mají k dispozici i příslušné
školení.
Jedna uprchlická rodina v Celje například získala od místní kanceláře ministerstva práce
grant ve výši 12 000 eur, aby si mohla založit vlastní malý podnik. „Momentálně vybavujeme
prostor, kde si brzy chceme otevřít hospůdku,“ řekli MFT. Všechny dokumenty již mají
vyřízené a s pomocí místních úřadů se jim podařilo získat všechna potřebná povolení.
Problém, jemuž uprchlíci ve Slovinsku mnoho let čelí, byl vyřešen několik měsíců poté,
co se uskutečnil tento průzkum. Díky novelizaci legislativy je od 1. ledna 2009 uprchlíkům
vydáván stejný typ kartičky zdravotního pojištění jako slovinským občanům. Dříve
dostávali jen list papíru, na němž stálo, že ministerstvo vnitra uhradí veškeré náklady na
zdravotní péči. Tento nestandardní dokument však nebyl poskytovateli zdravotnických
služeb často přijímán a uprchlíci měli obtížný přístup k lékařské péči.
Mnoho osob, jimž bylo přiznáno postavení uprchlíka, se svěřovalo se svými obavami
v oblasti získání slovinského občanství. Řada uprchlíků by je ráda získala co nejdříve,
aby bylo jejich postavení regulérní. Občanství by jim také umožnilo přístup k sociálnímu
bydlení.
Jedním z minimálních požadavků pro získání občanství je trvalý zdroj příjmů, který zaručí
potřebnou materiální a sociální úroveň. Pro starší uprchlíky či osoby s kvalifikací, pro niž
není na slovinském trhu uplatnění, je však velmi obtížné si tento zdroj příjmů zajistit.
Zpráva AGDM 2008
49
„Je hodně těžké se postarat o všechny naše potřeby, když žijeme jen ze sociálních dávek.
Máme výdaje na zvláštní stravu a léky, oba jsme staří,“ svěřil se členům MFT uprchlík ze
Středního východu. „Kdybychom byli slovinští občané, měli bychom přístup k sociálnímu
bydlení a nemuseli platit přes 300 eur za nájemné.“
Nezletilé osoby bez
doprovodu - mezi dětstvím a dospělostí
Nezletilé osoby žádající o azyl žijí v jakési zóně soumraku mezi dětstvím a dospělostí.
Byly dost silné, aby si našly cestu do země azylu, ale stále ještě bojují se zranitelností
dětství.
Zcela jasně to vyplynulo z rozhovorů vedených se třemi dospívajícími chlapci ve věku 15
– 18 let pocházejícími ze zemí střední Asie.
Podle zákona si nezletilé osoby zasluhují zvláštní ochranu a zastupuje je poručník. Ne
všichni to ale vítají.
„Nechci, aby se se mnou zacházelo jako s dítětem. Měli by mě respektovat,“ stěžoval si
jeden z chlapců. Rozčilovalo ho zejména to, že se poručník stará o jeho záležitosti. „Chci
se sejít s ředitelem azylového domu a s úředníky a promluvit si s nimi sám,“ říká. Další
chlapec kritizoval, že má přístup k lékařské péči jen se souhlasem poručníka.
Dospívající chlapci se cítili očividně hloupě, když byli posláni do jazykového kurzu
spolu s mladšími žáky, a žádali o individuální výuku. Nezajímaly je ani aktivity ostatních
dospívajících dětí z azylového domu. „Nechceme se účastnit dětských programů,“
říkali.
Je zřejmé, že jsou příliš mladí a nezkušení, aby pochopili komplikované azylové řízení či
úlohu poručníků a státních úředníků. Jeden z chlapců neústupně tvrdil, že jeho poručník
mu „slíbil“, že získá ve Slovinsku postavení uprchlíka a jeho rodina bude moci přijet za
ním. Vysvětlili mu, že poručník v této otázce nemá žádné rozhodující slovo, ale on se
nenechal přesvědčit.
Přestože se tyto odloučené děti snaží dokázat svou dospělost, cítí se často osaměle a
opuštěně. „Pravidelně mluvím se sestrou, která zůstala doma,“ říká jeden z nich, „ale ona
mi tady nemůže nijak pomoct.“
Ačkoli je tento chlapec ubytován v zařízení pro děti v Postojně (jediné ve Slovinsku, které
přijímá děti ze zahraničí), a je postaráno i o jeho zdravotní problémy, má dojem, že se mu
nedostává žádného zvláštního zacházení náležejícího nezletilé osobě bez doprovodu a
osobě s postižením.
Dotazovaní dospívající chlapci se zmiňovali o podružných problémech typu velikosti a
barvy oblečení, ale obecně byli spokojeni s ubytováním i stravou a ani jeden si nestěžoval
na bezpečnost.
Pokud jde o děti a dospívající, kteří do Slovinska přišli s rodiči, MFT nezaznamenal žádné
vážné problémy. Všechny děti byly přijaty do škol a vypadaly spokojeně. Každé dítě
dostává ve škole svačinu a oběd. Autobusová doprava do školy a výdej učebnic jsou
dobře zorganizovány.
Zpráva AGDM 2008
50
Nevládní organizace nabízejí podporu při učení a volnočasových aktivitách a pořádají pro
děti letní tábory.
Členové MFT hovořili i s ředitelkou školy, kterou navštěvuje většina dětí žadatelů o azyl.
Uvítala by, kdyby žáci měli každý týden několik hodin slovinštiny navíc. Podle ní se s
dětmi z azylového domu nakládá stejně jako se slovinskými dětmi. Škola pořádá celou
řadu multikulturních programů a programů proti rasismu, aby napomohla vzájemnému
pochopení mezi různými národy a kulturami zastoupenými ve škole a zvládala občasné
třenice mezi jednotlivými skupinami.
• V roce 2007 bylo velmi diskutovaným tématem kvalita, množství a výdej jídel v azylovém
domě. V roce 2008 se nevyskytly žádné stížnosti, takže lze dojít k závěru, že se situace
zlepšila.
• Chování ostrahy v azylovém domě vůči jeho obyvatelům bylo v předchozím roce dalším
problematickým bodem. Během posledního participativního hodnocení o něm však
nepadla žádná zmínka, což znamená, že muselo dojít k výrazným změnám.
• „Evergreenem“ mezi stížnostmi ve Slovinsku jsou kartičky zdravotního pojištění pro
žadatele o azyl a problémy s přístupem ke zdravotnictví. Během participativního
hodnocení v říjnu 2008 se o této otázce rovněž hovořilo, ale od ledna 2009 je tento
problém konečně vyřešen.
Doporučení MFT
• Otázka honorářů pro právníky zastupující žadatele o azyl je velmi naléhavá. Platby za
právní zastoupení dotčených osob by měly být srovnatelné s ostatními případy, protože
jen tak lze zajistit dobrou úroveň právního poradenství.
• Rozhodnutí první instance by měla být činěna do šesti měsíců, jak je uvedeno v novém
zákoně o mezinárodní ochraně z roku 2007. Čekací doba delší než dva roky je opravdu
problematická.
• Informace o právech a nárocích uprchlíků a dalších dotčených osob je třeba předat
všem příslušným orgánům na státní i komunální úrovni, včetně zdravotních středisek,
úřadů práce, atd. Tuto otázku je třeba řešit na meziresortní úrovni.
• Přístup k sociálnímu bydlení by měl být upraven tak, aby se k dotovanému bydlení
dostali i uprchlíci a osoby s mezinárodní ochranou.
• Vláda by měla přehodnotit požadavky pro udělení státního občanství. Nárok na získání
občanství by měli mít i uprchlíci, kteří nejsou schopni splnit požadavek zaměstnání.
• Pro děti žadatelů o azyl by měly být poskytnuty další finanční prostředky a dodatečné
jazykové kurzy. Je to důležité hlavně v případě škol, kde je větší počet dětí žadatelů o
azyl.
Zpráva AGDM 2008
51
Azylové trendy ve střední
Evropě v letech 2006-2008
Tyto statistiky je třeba považovat za předběžné, mohou se změnit.
Termín komplementární ochrana zahrnuje v různých zemích různé statusy, například
tolerovaný pobyt, doplňkovou ochranu či humanitární status. V České republice jsou azyly
udělené z humanitárních důvodů zahrnuty do celkového počtu „uznaných uprchlíků“.
Podíl udělených uprchlických statusů = podíl udělených uprchlických statusů na celkovém
počtu meritorních rozhodnutí (v %).
Podíl případů udělené ochrany = podíl případů udělené ochrany na celkovém počtu
meritorních rozhodnutí (v %).
Údaje o dětech bez doprovodu a odloučených dětech jsou spolu s údaji o žadatelkách
o azyl v roce 2008 v jednotlivých zemích i v celém regionu uvedeny v tabulkách na konci
zprávy.
Střední Evropa
(Celkový počet v Bulharsku, České republice, Maďarsku, Polsku,
Rumunsku, Slovensku, Slovinsku)
Status
2006
2007
2008
Žádosti o azyl
20936
23253
16273
Uznaní uprchlíci
924
744
663
Komplementární ochrana
2347
3607
3227
Zamítnuto
6471
7226
4867
Podíl udělených uprchlických statusů
9.5%
6.4%
7.6%
Podíl případů udělené ochrany
33.6%
37.6%
44.4%
Zpráva AGDM 2008
52
Bulharsko
Number of asylum applications 2006-2008
Status
2006
2007
2008
Žádosti o azyl
639
975
750
Uznaní uprchlíci
12
13
27
83
322
267
Zamítnuto
215
247
380
3.9%
2.2%
4.0%
30.6%
57.6%
43.6%
Země původu v roce 2008 (5 nejčetnějších)
Žadatelé o azyl
Uznaní uprchlíci
1. Irák(350)
1. Irák (11)
1. Irák (219)
2. Arménie (70)
2. Afghánistan (5)
2. Afghánistan (17)
3. Bez občanství (67)
3. Irán (4)
3. Somálsko (6)
4. Súdán (6)
5. Syrská arabská rep. (20)
5. Arménie (1)
Česká republika
Status
2006
2007
2008
Žádosti o azyl
3016
1878
1656
Uznaní uprchlíci
268
191
157
Doplňková ochrana
37
191
132
2195
1564
1052
10.7%
9.8%
11.7%
12.2%
19.6%
21.6%
Zamítnuto
Žadatelé o azyl
Uznaní uprchlíci
Doplňková ochrana
1. Ukrajina (321)
1. Myanmar (26)
1. Kuba (60)
2. Turecko (251)
2. Bělorusko (19)
2. Irák (19)
3. Mongolsko (193)
3. Ruská federace (18)
4. Vietnam (108)
4. Ukrajina(17)
4. Bělorusko (13)
5. Neznámé (31)
5. Kazachstán (14)
5. Somálsko(7)
Zpráva AGDM 2008
53
Maďarsko
Status
2006
2007
2008
Žádosti o azyl
2117
3425
3120
Uznaní uprchlíci
99
169
160
99
69
130
Zamítnuto
1118
1183
395
7.5%
11.9%
23.4%
15%
16.7%
42.3%
Žadatelé o azyl
Uznaní uprchlíci
1. Srbsko (1593)
1. Somálsko (104)
2. Pákistán (246)
2. Irák (21)
2. Irák (36)
3. Gruzie (165)
3. Afghánistan (7)
3. Srbsko (4)
4. Irák (125)
4. Kuba (7)
4. Palestina (9)
5. Neznámé (6)
5. Gruzie(6)
Polsko
Status
2006
2007
2008
Žádosti o azyl
11315
13248
8517
Uznaní uprchlíci
485
212
193
2110
2919
2595
Zamítnuto
1229
2348
1608
12.7%
3.9%
4.4%
67.9%
57.1%
63.4%
Žadatelé o azyl
Uznaní uprchlíci
2. Gruzie (71)
2. Irák (28)
2. Srí Lanka (13)
3. Irák (70)
3. Bělorusko (14)
3. Bělorusko (5)
4. Vietnam (65)
4. Somálsko (6)
4. Irák (4)
5. Bělorusko (58)
5. Turkmenistán (4)
5. Arménie (4)
Zpráva AGDM 2008
54
Rumunsko
Status
2006
2007
2008
Žádosti o azyl
460
659
10801
Uznaní uprchlíci
51
143
1022
10
17
3622
Zamítnuto
283
391
8623
14.8%
26%
10.2%
17.7%
29%
13.8%
Žadatelé o azyl
Uznaní uprchlíci
1. Pákistán (254)
1. Irák (89)
1. Irák (2)
2. Irák (177)
2. Srbsko (9)
2. Čad (2)
3. Bangladéš (174)
3. Somálsko (9)
3. Afghánistan (1)
4. Indie (141)
4. Pákistán (2)
5. Turecko (81)
5. Turecko (2)
Slovensko
Status
2006
2007
2008
Žádosti o azyl
2871
2643
910
Uznaní uprchlíci
8
14
22
-
82
65
878
1177
414
0.9%
1.1%
4.4%
0.9%
7.5%
17.4%
Zamítnuto
Žadatelé o azyl
Uznaní uprchlíci
1. Gruzie (119)
1. Irák (8)
2. Moldávie(113)
2. Kuba (8)
2. Irán (25)
3. Pákistán (109)
3. Palestina (2)
3. Uzbekistán (3)
4. Pobřeží slonoviny (2)
5. Indie (88)
1
Počet obsahuje i 90 opakovaných žádostí.
Počet zahrnuje status udělený správním orgánem i status udělený soudem.
3
Zamítnuto pouze rumunským imigračním úřadem.
2
Zpráva AGDM 2008
55
Slovinsko
Status
2006
2007
2008
Žádosti o azyl
518
425
240
Uznaní uprchlíci
1
2
2
8
7
2
553
316
156
0.2%
0.6%
1.3%
1.6%
2.8%
2.5%
Zamítnuto
Žadatelé o azyl
Uznaní uprchlíci
1. Turecko (72)
1. Irán(1)
1. Bosna-Hercegovina (1)
2. Srbsko (69)
2. Irák (1)
2. Srbsko (1)
3. Bosna-Hercegovina (13)
4. Irán (11)
5. Makedonie (9)
Zpráva AGDM 2008
56
Děti bez doprovodu a odloučené děti v roce 2008
% ze všech žádostí o azyl v roce 2008
Bulharsko
109
14.5%
Česká republika
34
2.1%
Maďarsko
176
5.6%
Polsko
70
0.8%
Rumunsko
71
6.6%
Slovensko
71
7.8%
Slovinsko
16
6.7%
Celkový počet
547
3.4%
Žádosti o azyl podané odloučenými dětmi
a dětmi bez doprovodu
Žadatelky o azyl v roce 2008
% ze všech žádostí o azyl v roce 2008
Bulharsko
130
17.3%
Česká republika
488
29.5%
Maďarsko
604
19.4%
Polsko
4068
47.8%
Rumunsko
105
9.7%
Slovensko
91
10%
Slovinsko
43
17.9%
5529
34%
Celkový počet
Žádosti o azyl podané ženami
Osoby bez státního občanství v roce 2008
Celkový součet osob bez statního občanství v roce 2008
Bulharsko
Česká republika
67
4090
Not available
Maďarsko
241
Polsko
839
Rumunsko
267
Slovensko
911
Slovinsko
4090
Celkový počet
6415
911
839
67
BUL
267
241
HUN
POL
ROM
SVK
SVN
Celkový součet osob bez statního občanství
Zpráva AGDM 2008
57
Azylový systém ve střední Evropě
Zpráva AGDM 2008
2009
Poznámky
Zpráva AGDM 2008
59
Poznámky
Zpráva AGDM 2008
60
Vydal Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
regionální zastoupení pro střední Evropu
Budapešť, červenec 2009
Adresa: 1022 Budapest Felvinci út 27., Maďarsko
Tel. +36 1 336 3060, -70
Fax: +36 1 336 3080
email: [email protected]
Website: www.unhcr-centraleurope.org

Být uprchlíkem

Transkript

Podobné dokumenty

č. 28 - Česká a slovenská etologická společnost

Druhé vydání

noodles of the world nudle sveta

sberatelske zp 138.indd - ČNS v Hradci Králové

Zpravodaj UGA říjen 2013