Hejčínské OKO - Farnost Olomouc Hejčín

Hejčínské OKO
Zpravodaj farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně
ŘÍJEN 2015
Sv. Terezie z Avily (1515–1582)
Úvodní
slovo
Co všechno nás čeká v měsíci říjnu? Kdo ví? Jenom Hospodin ví...
Určitě mimořádnou událostí ve světové církvi bude řádná synoda o rodině, která bude probíhat 4. až 25. října ve Vatikánu.
Na národní úrovni to pak bezpochyby bude Národní eucharistický kongres, který vyvrcholí v sobotu 17. října v Brně. Kdo chce,
může tam vyrazit organizovanými autobusy nebo jet po vlastní ose třeba vlakem. Asi ne každý bude mít možnost se zúčastnit. Chtěl bych však každého povzbudit, aby si v říjnu zašel na
15 či 30 minut do kostela na adoraci Ježíše v Eucharistii. V hejčínském kostele je příležitost k adoraci každý pátek po večerní mši svaté do 21 hodin. Před časem jsem slyšel krásné svědectví jedné paní, která mi říkala: „Ani nevíte, jak mi pravidelné adorace prohloubily a zintenzivněly vztah k Ježíši! To si nedokážete ani představit!“ Paní chodila řadu let na adoraci jednu
hodinu týdně. Adorace nefunguje jako slibovaná reklama, kdy
se jedním práškem vyřeší vše za tři minuty. Tak se neuzdravuje
a nebuduje žádný vztah, natož vztah s Ježíšem. Prosím zkuste adoraci a vytrvejte. Kde máte tolik příležitostí k adoraci jako
v Olomouci?
Vrátím se k tomu, co nás čeká. Chtěl bych ještě zmínit, že
na úrovni místní církve nás čekají v hejčínské farnosti volby do
pastorační rady, a v to v neděli 11. října, nebo ještě děkanátní
pouť za obnovu rodin a nová kněžská povolání v sobotu 24. října na Svatém Kopečku. Nesme prosím všechny tyto události spolu s našimi konkrétními záležitostmi ve svých modlitbách.
2
„Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý! Blaze člověku, který
se k němu utíká.“ (Žalm 34,9)
P. Marian
Večer
se sv.
Terezií z Avily
Možná si vzpomenete, že na jaře tohoto roku se v Hejčínském oku psalo o svaté Terezii z Avily. Na konci března, přesně
28. března, připadlo 500. výročí jejího narození. Na Karmelu je
jí zasvěcen celý rok, který vrcholí slavením jejího svátku 15. října v den výročí úmrtí. Tak mi to nedá, abych vám ji znovu krátce nepřipomenul.
Čtení jejich spisů, ve kterých hovoří o modlitbě, mi otevírá
obzory, kam můžu kráčet ve vztahu k Pánu, a zároveň mě to
k nim přitahuje. I když nemám stejnou zkušenost, o níž píše,
a někdy ne všemu plně rozumím, tak se mé srdce zapaluje láskou k Bohu a touží znovu
a více se nořit do modlitby.
Kdo byste chtěl, můžete se
přidat k nám karmelitánům
a připravit se na její svátek
modlitbou novény, která začíná v úterý 6. října. Brožurku novény si můžete opatřit v kostele
nebo v jakémkoliv křesťanském
knihkupectví. Na první den novény (v úterý 6. října v 19 hodin) jsme nachystali Večer se
3
sv. Terezií, na kterém zazní přednáška našeho představeného otce Gorazda.
P. Marian
***
„Představte si, že (Ježíš) je s vámi, a všímejte si, s jakou láskou a pokorou vás učí. A věřte mi, všemožně se snažte být stále s tímto dobrým přítelem.
Zvyknete-li si na to, zdržovat se v jeho blízkosti a On uvidí, že
to děláte z lásky a že se snažíte mu ve všem vyhovět a že bez
něho nemůžete být, nikdy vám nebude chybět, bude vám pomáhat ve všech vašich trápeních a všude bude s vámi. Myslíte,
že je to maličkost mít vždy pohotově takového dobrého přítele?
Ach, sestry, vy, které nedokážete hluboce rozvažovat, ani
soustředit myšlení na určitý bod, aniž byste neupadly do roztržitostí, zvykněte si, prosím vás, zvykněte si na tento způsob, který radím! Vím, že to dokážete. Několik let jsem se i já trápila tím,
že jsem se nedokázala na nic soustředit, a vím, jak je to trýznivé. Ale také vím, že Pán nás nikdy nenechá tak samé, aby nám
nepřišel dělat společnost, jen když ho o to pokorně žádáme.
Nedosáhneme-li toho za jeden rok, usilujme o to, abychom toho
dosáhly po mnoha letech, a nelitujme času, který jsme tak dobře strávily. Copak nás někdo honí? Zvykněme si tedy na tento
způsob a snažme se zdržovat se ve společnosti tohoto opravdového Mistra.
Nechci po vás, abyste se již zcela soustředily na Něho, abyste si utvořily velkolepé pojmy a konaly hluboké a vytříbené úvahy. Žádám vás jen, abyste se na Něho dívaly. A kdo vám může
zabránit, abyste k němu obracely oči své duše, třeba jen na
okamžik, nemůžete-li víc?“
(Cesta k dokonalosti 26,1–3)
4
„Nejprve chci pojednat o tom, v čem spočívá podstata dokonalé modlitby. Setkala jsem se totiž s tím, že někteří se domnívají, že celá záležitost spočívá v přemýšlení. Jsou-li schopni ho
zaměřit na Boha, i kdyby si tím činili velké násilí, hned se jim
zdá, že jsou duchovními osobami. Neříkám, že není Pánovou
milostí, když někdo může vytrvale meditovat o jeho dílech, a je
dobře, aby se o to snažil. Je však třeba pochopit, že ne všechny povahy jsou k tomu uschopněny, zato jsou všechny duše
schopné Boha milovat. Ráda bych objasnila, že duše není jen
přemýšlení, a pro vůli by nebylo správné, kdyby byla přemýšlením poháněná. Vždyť duše se nerozvíjí tím, že mnoho přemýšlí, nýbrž tím, že mnoho miluje.“
(Kniha o zakládáních 5,2)
Světec
měsíce
Sv. Gerard Majella
(6. 4. 1726, Muro Lucano – 16. 10. 1755, Caposele, Itálie)
Gerard Majella byl italský řeholník Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů). Měl dar číst ve svědomí lidí a byl
proslulý mnohými dokumentovanými zázraky. Tohoto muže Bůh
obdařil řadou charismat, darem uzdravování, proroctví, schopností levitace i bilokací, a přesto zůstal Gerard neobyčejně pokorný a skromný. Je uctívaný jako patron dobré svátosti smíření,
lidí neprávem obviněných, patron nenarozených dětí a ochránce matek a žen v těhotenství. Zemřel ve věku 29 let. Papež
Lev XIII. jej 29. 1. 1893 blahořečil; svatořečen byl Piem X. dne
5
11. 12. 1904. Jeho památka
se podle liturgického kalendáře slaví 16. října. V ikonografii bývá Gerard zobrazován v řádovém oděvu s knihou, křížem a lebkou.
***
Gerard se narodil 6. dubna 1726 v jižní Itálii jako
čtvrté dítě a prvorozený syn
Benedikty a Dominika Majellových. Rodina byla chudá. Otec zemřel, když bylo
chlapci 12 let. Gerard chodil krátce do školy, po otcově
smrti se vyučil krejčím. Kvůli
praktikování křesťanské víry
byl často bit a týrán mistrem i jeho dalším tovaryšem. Gerard
ve vnitřních i vnějších utrpeních čerpal sílu ze spojení s trpícím Spasitelem, v trpělivém zvládání svého trápení a ponižování viděl následování Krista. V srdci nosil touhu stát se řeholníkem, sluhou Božím a zachráncem duší. V roce 1740 se pokusil
o vstup do kapucínského řádu, ale byl odmítnut kvůli nedostatečnému zdraví a nízkému věku. Začal pracovat jako biskupský
komorník ve městě Lacedonie. Služba v biskupské rezidenci
Gerardovi vyhovovala, měl zde možnost v samotě věnovat čas
Bohu, adorovat u svatostánku a vytvořit si tak určitou náhradu
za klášter, po kterém toužil.
Jednoho dne se stala Gerardovi nepříjemná věc. Jeho pán
odešel, Gerard vzal nádobu na vodu a ubíral se k městské stud6
ni. Když nabíral vodu, vyklouzl mu zpod košile klíč od biskupské rezidence. Lidé posedávající kolem se zvědavostí pozorovali, jak bude Gerard reagovat. Nejdříve byl poněkud zaražený,
lidé ho litovali, protože znali prudkou povahu monsignora. Gerard po chvilce odešel ke katedrále. Lidé napjatě čekali. Najednou se mladík objevil se soškou Ježíška a pln důvěry ji spustil
místo vědra do studny. Když se soška znovu objevila, měla kolem ruky zachycený klíč. Od té doby obyvatelé Lacedonie pojmenovali tuto studnu „pozzo di Gerardiello“ – studna malého
Gerarda.
V roce 1745 biskup náhle zemřel a Gerard se vrátil do rodného městečka k matce a třem sestrám. Otevřel si krejčovství
a nevelké výdělky rozděloval mezi svou rodinu a chudé; těm
často dával své výrobky zdarma, nebo bral symbolický obnos.
Příjmy od bohatých zákazníků dělil na tři stejné díly: jeden pro
matku a domácnost, jeden pro žebráky a jeden na mše za zemřelé. Ve volných chvílích rád vyřezával kříže a obrazy trpícího Krista. Těšil se z hudby, poezie i z přírody. Žil velmi skromně, asketicky, byl mimořádně pokorný, od dětství až neuvěřitelně trpělivý k nejrůznějším ústrkům. Každou noc se několik hodin modlil a pamatoval na duše v očistci a zemřelé, za které dával pravidelně sloužit mši svatou.
Po neúspěšné žádosti o vstup ke kapucínům se snažil o přijetí u redemptoristů, v nové kongregaci založené teprve před pár
lety Alfonsem z Liguori. I zde byl několikrát odmítnut kvůli chatrnému zdraví, subtilní postavě a povinnostem k nemocné matce. Nakonec byl přece jen s váháním a obavami k redemptoristům přijat.
Při vstupu do noviciátu o něm téměř všichni pochybovali
a mysleli, že u řeholníků nevydrží. Gerard dělal s pokorou a poslušností ty nejobyčejnější práce, fungoval i jako vrátný, krejčí
7
a kostelník. Řeholní pravidla, kterými se poctivě řídil, znal zpaměti. V roce 1752 složil s velkou radostí v srdci první řeholní sliby, což znamenalo i povinnost veřejně působit. Během následujících tří let údajně prošel pěšky celou Apulii (oblast v jihovýchodní Itálii o rozloze cca 19 366 km²). Na cestách usiloval
o spásu duší a mnoho potřebných vyhledávalo jeho rady a útěchu. Gerard se snažil každému pomoci najít odvahu k vyznání
svých hříchů ve zpovědi. Zvláštní Boží milost mu dovolila číst
ve svědomí hříšníků jako v otevřené knize. Sto misionářů – jak
říkávali jeho spolubratři – by nezprostředkovalo tolik obrácení,
kolik se povedlo tomuto „příležitostnému“ misionáři.
Gerard nebyl nijak zvlášť intelektuálně nadaný, ale o to více
se u něj projevovaly duchovní charismatické dary, kterými ho
Bůh bohatě obdařil. Na Gerardovi se v plnosti ukázala jednak
slova Písma, že Bůh si volí právě ty, kteří jsou v očích světa pokládáni za neschopné a slabé, aby se skrze tuto jejich neschopnost mocněji projevilo Boží působení a moc, a jednak také, že
tajemství Božích věcí je odhalováno maličkým, tedy těm, kteří
mají pokorné, jednoduché, nerozdělené srdce. Celý život svatého Gerarda je vlastně životem mnoha Božích zázraků. Při modlitbě často upadal do duchovních extází, měl dar uzdravování,
dokázal dokonce poroučet zlým duchům a vracet lidem pravou
svobodu Božích dětí. Toto všechno bylo v jeho životě přítomno díky velmi osobnímu vztahu k Bohu, vroucí modlitbě, postu, askezi, ale především díky jeho opravdové touze a lásce
k Bohu a k lidem. Jeho zbožnost a čistota života byly obdivuhodné, mnoho lidí jej přes jeho prostotu žádalo o duchovní rady
a vedení, včetně řeholních sester.
Mezi vlastnosti bratra Gerarda patřila ohromná pokora, trpělivost a snad až příliš doslovné dodržování řeholních předpisů.
V roce 1752 se stala událost, která nepochybně svědčí o těchto
8
světcových ctnostech. Představený kongregace redemtoristů,
Alfons z Liguori, dostal dopis od jisté Nereyi Caggianové, která Gerarda obvinila z nemorálního chování vůči ní. Alfons, zarmoucen nad těmito informacemi, si dal zavolat Gerarda, ukázal mu dopis a ptal se, jak to bylo. Gerard nic neřekl. Byl natolik pokorný, že se neodvážil hájit a vše svěřil Bohu, jenž se
o své drahé stará, a ten ho nejen v tomto případě, ale po celý
život nezklamal. Alfons z Liguori dal Gerardovi těžké pokání:
zákaz kontaktovat se s lidmi, psát dopisy, zákaz přistupovat ke
svatému přijímání. Gerard tento rozsudek přijal beze slov. Odešel do klášterní cely a nemocný ulehl na lůžko. Když se uzdravil, měl odejít „konat pokání“ do řeholního domu v Ciorani. Po
deseti dnech se bratři vyjádřili v prospěch Gerarda a Alfons mu
zmírnil trest. Každou neděli mohl chodit ke svatému přijímání.
Za nějaký čas přišel Alfonsovi dopis – opět od Nereyi Caggianové. Nevydržela výčitky svědomí a přiznala, že ve všem lhala a své nactiutrhání odvolala. Alfons si ještě jednou dal zavolat
Gerarda. Zeptal se ho, proč mu neřekl ani slovo na svoji obhajobu. Gerard odpověděl: „Otče, jak jsem to mohl udělat, když řeholní pravidla zakazují bránit se, když představený napomíná?“
Všichni se divili, že Gerard se nechal takto pomlouvat. On ale
bratřím vysvětlil: „Byla to výtečná příležitost pro cestu ke svatosti, ostatně řehole vyžaduje trpělivé snášení ponížení. Jestliže nezvládnu sám sebe, ztratím Boha.“
Gerarda pak poslali do Neapole, aby bydlel v domě Alfonsova
bratra společně s P. Margottim. Tito na první pohled chudí, otrhaní žebráci si výtečně rozuměli. Měli rádi dlouhá noční bdění,
starali se o chudé z různých útulků a v nemocnici o nevyléčitelně nemocné. Otec Margotti považoval snad za zbytečné utrácet za jídlo, když bylo možné peníze věnovat potřebnějším; pravidelně „zapomínal“ koupit něco k jídlu, a pokud přece jen něco
9
koupil, Gerard „zapomněl“ jídlo připravit. Živili se polévkou pro
žebráky při branách paláců a klášterů, než jim to otec Alfons zakázal a připomenul jim, že řehole zakazuje žebrání.
V roce 1755 redemptoristé začali stavět klášter v Materdomini. Hledali někoho, kdo by vedl všechny práce. Otec představený k tomu vybral Gerarda. Přes den pracoval na stavbě, večera často i v noci odcházel do pár kilometrů vzdáleného města
Caposele, aby hledal dodavatele, najímal dělníky, sbíral potřebné peníze na dokončení kláštera. Tehdy začal mít silné chrlení krve. Poněvadž byl Gerard úplně vyčerpán, jeho představený mu přikázal, aby si důkladně odpočinul. Tehdy se stal další
zázrak. Když odcházel z návštěvy svých přátel, mladé děvče
si všimlo, že tam zapomněl kapesník. Dívka mu jej přinesla,
ale Gerard jí vybídl, aby si kapesník ponechala, prý ho jednou
bude potřebovat. Po letech prožívala dívka velmi těžké těhotenství a následně komplikace při porodu svého prvního dítěte. V ohrožení byl život matky i novorozence. Z Božího vnuknutí si vzpomněla na onen kapesník od Gerarda, požádala, aby jí
ho přinesli, vroucně prosila světce o pomoc – a zázrak šťastného porodu a zdravého dítěte i matky byl na světě. Proto je dnes
bratr Gerard vzýván jako ochránce matek v požehnaném stavu
i při porodu. Tam, kde ho lidé znají, má každá matka u porodu
jeho obrázek a prosí o jeho ochranu. Dne 16. října, ve výroční
den Gerardovy smrti, je v okolí Neapole zvykem světit kapesníky s jeho obrazem, které pak jsou darovány nevěstám jako svatební dar.
Svatý Gerard zemřel ve věku 29 let na následky tuberkulózy
v městečku Materdomini, v den a hodinu, kterou sám předpověděl. Před smrtí děkoval představenému za oběti a výlohy, které
kongregaci jako neužitečný člen způsobil, a řekl: „Pomozte mi
připravit se na smrt, dnes v noci zemřu!“ Byl prvním umírajícím
10
redemptoristou, proto dodal: „Já nesu korouhev!“ Zemřel v pověsti svatosti a v klášteře v Materdomini, nyní velkém poutním
místě, je i pohřben. V roce 1893 ho papež Lev XIII. prohlásil za
blahoslaveného a v roce 1904 ho papež Pius X. kanonizoval.
Dnes se tento světec těší obrovské úctě nejen v rodné Itálii.
Ve světě je svatému Gerardovi zasvěceno mnoho kostelů: první
kostel sv. Gerarda byl postaven již v roce 1908 v hlavním městě Nového Zélandu, ve Wellingtonu. Oltář tohoto světce se nachází i v Praze v redemptoristickém kostele sv. Kajetána a Matky ustavičné pomoci v Nerudově ulici.
Život svatého Gerarda byl životem Božího dítěte, kterému
Bůh žehná. Svatý Gerard netoužil po velkých věcech a znameních, ale byl sám znamením, znamením dětské a upřímné lásky, která má na mysli jen službu Bohu a pomoc bližním.
Novénu ke svatému Gerardu s modlitbami za manželství,
dobrý průběh těhotenství, šťastný porod, za období růstu dítěte
i za období dospělosti apod. najdete na www.drivehq.com/file/
df.aspx/isGallarytrue/shareID4788810/fileID235508411?1=1.
A na stránkách redemptoristů www.cssr.cz můžete mj. napsat
svoji prosbu ke sv. Gerardovi.
Anna Rozsívalová
50
Bohu
(2 – dokončení)
let zasvěcená
Na Lyceu výtvarného umění, kde jsem studovala, mě někteří
profesoři přemlouvali, abych nevstupovala k sestrám, protože,
jak tvrdili, „ve světě se dá taky hodně dělat“. Z úcty k nim jsem
to poslouchala, ale v druhém uchu nezůstávalo nic...
11
Sestra Janina (vedle otce Mariana) se spolusestrami
Den po maturitě jsem přijela domů, abych se s rodinou potěšila, a další den už jsem chtěla odjet do noviciátu sester voršilek. Otec mě po přivítání zavedl do pokoje a ukázal mi na stole obálku s penězi. Říkal, že ho jeho inženýr přemlouval, abych
nešla do kláštera, ale na studia malířství, na Akademii výtvarného umění do Krakova. To bylo „překvápko – pokušení“. Pán Ježíš říkal: „Nemyslete na to, co budete v takové chvíli říkat, bude
vám to dané.“ A opravdu. Najednou otci říkám: „A co bude, když
on umře, kdo mi bude platit studia?“ Táta na to neodpověděl,
vždyť se takové věci mohou přihodit. Obrátila jsem se a vyšla
z pokoje. V hlavě jsem měla pouze jedinou myšlenku. Ráno odjíždím do noviciátu. Měla jsem tolik podivuhodné vnitřní síly, že
by mě nic nemohlo zadržet. Další den ráno jsem jela do noviciátu.
12
Formace v noviciátu a také ty další mají za cíl, aby se mladá
dívka zamilovala do Pána Ježíše. Mladí lidé ve světě, když se
poznají a uvažují o společném životě, se často setkávají, mají
potom jednu noc, aby si „sdělili“ svoji lásku. Ale noviciát je čas
v průběhu dvou let, kdy se setkáváme s živou Osobou Ježíše Krista, v jeho Slově, v Eucharistii, v druhé sestře. Ježíš nám
ukazuje vnitřně v modlitbě, jak velice nás miluje, ale touží také
po odpovědi, naprosto konkrétní, tzn. celé naší osoby. Jde o to,
přilnout celým srdcem k Němu, protože On má srdce božskolidské. Jeden z kněží kdysi na rekolekcích řekl: „Láska požaduje nahotu.“ To znamená, že Ježíš touží po tom, abychom před
Ním stáli takoví, jací jsme, bez masky, v pravdě. Není to vždycky příjemné. Ale naše srdce potřebuje s celou důvěrou svěřit
Mu, co nás „bolí“, a často i to, co Mu nechceme ukázat. Ježíš
říká: „Pojďte ke mně.“ (Mt 11,28) Proměna srdce se uskutečňuje pomalu, ale opravdově. Bůh nám dává „sladkosti“ a tak nás
táhne k sobě v lásce agapé. Stejného Ježíše potkáváme potom v každé sestře ve společenství. Pro nás voršilky patří život
ve společenství k podstatě povolání. Cílem noviciátu je naučit
se spojovat kontemplaci s činností, prací, s povinnostmi každého dne. To je znak povolání, které Pán svěřil naší zakladatelce,
svaté Anděle Mericiové.
V mém dalším řeholním životě měla na hlubším poznávání
Osoby Ježíše podíl Matka Boží. Zcela jsem se Jí odevzdala
podle metody sv. Ludvíka Grigniona z Montfortu. Kdo může lépe
učit, kým je Ježíš, než jeho Matka? Neustále mě provází a dostává se mi její pomoci občas i v záležitostech zcela prozaických. Vždycky se na Ni mohu spoléhat.
Tam, kde je Maria, je i Duch Svatý, říkají biblisté. To Ona mě
vlastně po letech přivedla ‒ se souhlasem představených ‒
k úplnému odevzdání se Duchu Svatému. Když jsem opouštěla
13
formační dům, řekl mi otec dominikán při zpovědi: „Sestro, v životě můžeš mít nejrůznější těžkosti, ale na něco pamatuj: Nikdy
neopouštěj klekátko.“ Této rady se držím dodnes. Měl pravdu.
S Bohem je možné všechno. Jednou z nejpodstatnějších věcí
v řeholním životě je „postavení Osoby Ježíše Krista na prvním
místě“. Ale copak to má být jen v řeholním životě? Přece v každém životě pokřtěného člověka.
Na počátku svého řeholního života jsem tuto skutečnost silně prožívala a provázel mě výrok svatého apoštola Pavla: „Vím,
komu jsem uvěřil.“ Na misijní cestě nás Bůh bohatě obdarovává, jakýmsi tajemným způsobem nám dává světlo, fyzické síly,
radost v práci i s lidmi. Misijní cesta je také posetá trápením při
snášení klimatu, odlišné kultury, způsobu života místního obyvatelstva, mezinárodních vztahů, při řešení různých problémů
v práci ve škole s mládeží, s rodiči.
Jako skutečná páka v řeholním životě se projevilo společenství voršilek, ve kterém nás bylo jedenáct sester z osmi národností. Pán nám uděloval dar jednoty, spolupráce v radosti. Podobnou spolupráci věřících líčí svatý Marek ve svém evangeliu v úryvku o uzdravení ochrnutého. Čtyři lidé přinesli k Ježíšovi ochrnutého a spustili ho střechou před Ježíše. Evangelista říká, že když Ježíš viděl víru (těch, kteří ochrnutého přinesli, a jejich spolupráci), praví nemocnému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ (Mk 2,5) Spolupráce věřící jednoty přináší Krista všem, kteří nejsou schopni sami přijít. Často nemohou přijít
vlastně kvůli chybějící víře. Misionář spolu s dalšími věřícími ve
společenství k Němu přivádí. Víru nemůže dát misionář. Víra je
vždycky darem Boha. Ale k Ježíšovi je třeba lidi donést. Toto je
náš životní úkol.
Pán Ježíš nám dával také nová povolání. Po 26 letech mého
pobytu v Senegalu jsme už měli osm místních sester připrave14
ných ujmout se činností prováděných dříve námi misionářkami. Velkou pomocí v životě misijním i duchovním byla pravidelná zpověď, mše svatá. Ve zpovědi jsem dostávala nejen dar
milosrdenství, ale také světlo po další týdny. Často byly velice těžké problémy s mládeží kvůli muslimskému náboženství.
Misijní práce, nejrůznější kontakty s lidmi mnoha kultur a kontinentů mě naučily v práci hledat jistotu věci a ne drobnosti a boje o ně. A jediným jazykem, kterému všichni rozumějí,
není angličtina, ale jazyk lásky k bližnímu, lásky, kterou čerpáme od Ježíše v Eucharistii. Je to nevyčerpatelný zdroj. Láska k Ježíši spočívá v naprosté důvěře v Něho. Mimo všechny
naše slabosti, nedokonalosti, pády získáváme přesvědčení, že
vždycky znovu vstaneme díky jeho moci. Jako plod se objevuje vděčnost. Důvěra není nic jiného než pevné opírání se o slovo Boha, o Něho samotného. „Já jsem tvůj Bůh.“ Svatý apoštol
Pavel říká, že všechny poklady, které nám Bůh dává, uchováváme v nádobách hliněných. Prožívala jsem sedm let, kdy jsem
se cítila jako hliněná nádoba. Ale na konci toho tunelu jsem dostala dar „vnitřní svobody“. To znamená, že se nepřipoutávám
k osobám a místům, což mi umožňuje být svobodná pro konání
toho, po čem touží Ježíš.
Čas míjí. Apoštol národů znovu přichází s pomocí v druhém listě ke Korinťanům 4,16–18: „A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.
Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné
slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.“
sestra Janina Ołchawa osu
15
Smějeme
se s redakční radou
Moderní překlad biblického „Neboť na znamení, jež dá
archandělův hlas a Boží polnice, sestoupí z nebe sám Pán
a zemřelí, kteří jsou v Kristu, povstanou nejdřív“ (1 Sol, 4,16)
objevil na plotě blanenského hřbitova Marek Čejka z Brna.
INFORMACE
Aktuální informace naleznete také na farních webových
stránkách www.farnost-olomouc-hejcin.cz.
ZMĚNY BOHOSLUŽEB V HEJČÍNSKÉM KOSTELE: Mše svatá nebude v sobotu 17. října (Národní eucharistický kongres).
16
Setkání nad Biblí s Mariánem Jahodou bude v neděli 4. října
v 19 hodin v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií.
Večer se sv. Terezií od Ježíše (z Avily) bude v úterý 6. října
v 19 hodin v hejčínském kostele. Během večera zazní přednáška otce Gorazda Cetkovského, generálního delegáta Řádu karmelitánů v ČR. V tento den začíná novéna ke sv. Terezii od Ježíše před jejím svátkem, který slavíme 15. října. Letos si také připomínáme 500. výročí narození této karmelitky a učitelky církve.
Farní spoření a sbírka na opravu hejčínského kostela bude
v neděli 11. října. Zároveň v tento den proběhnou volby do pastorační rady farnosti. Podrobnější informace i se jmény kandidátů najdete v kostele nebo na webových stránkách farnosti
http://www.farnost-olomouc-hejcin.cz.
Národní eucharistický kongres (NEK) se koná v sobotu
17. října v Brně. Podrobný program najdete na internetových
stránkách http://nek2015.cz. Zájemci o cestování autobusem,
napište se na arch papíru vzadu v kostele do neděle 4. října.
Protože na NEK budou potřeba vstupenky, které se objednávají pouze přes farnost, prosíme i ty, kteří budou cestovat vlakem
či autem, aby se také nahlásili – ve stejném termínu. Vstupenky
si vyzvednete později v kostele.
Misijní neděle letos připadá na 18. října. Je to den modliteb za
misijní dílo církve. Současně proběhne při mši svaté sbírka na
misie.
Modlitební večer chval bude v hejčínském kostele v místnosti
nad sakristií v úterý 20. října v 19.30 hodin.
17
Pouť za obnovu rodin a kněžská povolání děkanátu Olomouc se koná v sobotu 24. října na Svatém Kopečku. Začíná
se modlitbou růžence v 15 hodin, následuje adorace v 16 hodin
a děkanátní pouť je zakončena mší svatou v 17 hodin.
Úklid hejčínského kostela se uskuteční v sobotu 24. října od
9 hodin. Prosíme o aktivní účast, děkujeme.
V noci ze soboty 24. na neděli 25. října bude změna letního
času na zimní. Ve 3.00 hodiny se posouvá čas o hodinu zpět,
tedy na 2.00 hodiny. (Budeme o hodinu déle spát.)
Setkání seniorů bude ve čtvrtek 29. října v 10 hodin v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií.
Návštěva nemocných se uskuteční ve čtvrtek 5. listopadu, další pak ve čtvrtek 3. prosince rovněž dopoledne.
Od 1. do 8. listopadu je možno po splnění tří obvyklých podmínek – svatá zpověď, svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce – denně získat plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci, navštíví-li někdo hřbitov a pomodlí se tam třeba jen v duchu za zemřelé. V ostatních dnech během roku lze takto získat odpustky částečné. K získání plnomocných odpustků je zároveň nutné hluboké obrácení a nemít
zalíbení v žádném hříchu, jinak jsou odpustky pouze částečné.
Odpoledne 1. listopadu a po celý den 2. listopadu je možno tytéž plnomocné odpustky získat při návštěvě kteréhokoli kostela
či kaple, kdy kromě tří zmíněných podmínek je ještě podmínkou
pomodlit se modlitbu Páně a vyznání víry.
Letošní rok připadá slavnost Všech svatých na neděli 1. listopadu. V tento den bude možné si v kostele při bohoslužbách
18
vytáhnout lísteček se jménem světce, který bude pro jednotlivce průvodcem následující rok.
V neděli 1. listopadu bude ve 14.30 hodin ve hřbitovní kapli ústředního hřbitova v Olomouci-Neředíně dušičková pobožnost. Dušičková pobožnost na hřbitově v Horce nad Moravou
bude ve stejný den v 15 hodin.
V neděli 8. listopadu při mši svaté v 10 hodin bude v hejčínském kostele společné udílení svátosti pomazání nemocných. Týž den bude společně udílena tato svátost také ve farnosti Horka nad Moravou při mši svaté v 8.20 hodin. V Křelově
bude společné udílení svátosti pomazání nemocných v neděli
15. listopadu při mši svaté v 9 hodin.
***
Výuka náboženství ve školním roce 2015/2016 organizovaná farností Olomouc-Hejčín:
ZŠ Helsinská: v pondělí od 15 hodin, učí Dagmar Hubičková •
ZŠ Horka nad Moravou: ve středu od 13.15 hodin 1. a 2. třída,
ve středu od 14 hodin 3. třída, učí s. Magdaléna • fara Horka
nad Moravou: v úterý od 15.30 hodin 4. třída, učí s. Magdaléna
• u sester voršilek doma (Jaromírova 21, Olomouc): v pondělí od 15 hodin 5. třída, učí s. Magdaléna • gymnázium Hejčín: v úterý od 15.35 hodin, učí Jaroslav Franc • hejčínský kostel, místnost nad sakristií: ve čtvrtek od 15 hodin 1. a 2. třída,
učí Marcela Koupilová; ve čtvrtek od 16 hodin 3. a 4. třída, učí
Marcela Koupilová • ve čtvrtek od 18.30 hodin 8. a 9. třída formou společenství, vede P. Marian.
***
19
Z Centra pro rodinný život Arcibiskupství olomouckého:
Zveme všechny na pravidelnou pouť za víru v našich rodinách. Pouť povede od katedrály sv. Václava v Olomouci do baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. Cesta je dlouhá asi 8 km a jde zhruba o 2 hodiny chůze.
Podle svých fyzických sil a možností se můžete k pouti přidat:
ve 12.45–13.00 hodin před katedrálou sv. Václava (odchod ve
13 hodin) nebo zhruba ve 14.30 hodin pod kopcem v Samotiškách (zde je také možné nastoupit do autobusu a vyvézt se nahoru) nebo v 15 hodin na mši svaté v bazilice na Svatém Kopečku. Nejbližší termín poutě je neděle 11. října. Bližší informace jsou na www.rodinnyzivot.cz nebo na tel. 587 405 251 či
e-mailu: [email protected].
Toužíte po děťátku, nebo potřebujete početí předcházet? Chtěli
byste lépe rozumět přirozenému biorytmu ženské plodnosti? Ve
spolupráci s Ligou pár páru pořádáme kurz symptotermální
metody přirozeného plánování rodičovství, který je zaměřen
na podporu zdravých partnerských vztahů. Uskuteční se ve čtyřech setkáních pod vedením zkušeného lektorského páru. První setkání se uskuteční ve čtvrtek 22. října 2015 od 18 hodin na
Biskupském nám. 2 v Olomouci (sál ve 2. patře). Je určeno i pro
širší veřejnost. Další tři termíny jsou 5. a 19. listopadu a 3. prosince 2015. Doplňující informace najdete na www.rodinnyzivot.cz.
Kontaktní osoba: Alena Večeřová, tel. 587 405 251, e-mail:
[email protected].
Zpravodaj farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně.
Adresa redakce: Římskokatolická farnost, Cyrilometodějské nám. 1, 779 00 Olomouc 9,
tel.: 585 425 025, mobil: 775 970 461, e-mail: [email protected], internet: www.farnost-olomouc-hejcin.cz.
Redakční rada: Daniel Dehner, Jaroslav Franc, Ondřej Koupil, Jaroslava Krejčí, Veronika Lojdová, P. Marian Masařík.
Tisk Matice cyrilometodějská s. r. o., Olomouc 2015.
Příští číslo: 1. listopadu 2015.