HOUPAVÁ REGGAE-MUSIC JAKO PŮLNOČNÍ LAHŮDKA

Petr Šturma ze Švihadla už není vegetariánem
a v kondici se drží cyklistikou
HOUPAVÁ REGGAE-MUSIC JAKO PŮLNOČNÍ LAHŮDKA
Patří do výkladní skříně svého žánru v Čechách. Však také, jak pějí v jedné své
písní, „reggae a SKA to je naše láska,... to nás baví“. Skupinu Švihadlo to baví už 29
let! Kolébavá uvolněná, zvukově pestrá a chytrá hudba sedmičlenné základní sestavy se dvěma sboristkami, má v pomyslném křestním listě jako místo narození
Mladou Boleslav a rodičovskou krev někdejší tamní kapely Nouzový východ.
Projektant Petr Šturma, služebně nejstarší člen Švihadla, kytarista, zpěvák a
skladatel skupiny, odhaduje, že na jejím
kontě je jistě přes 200 skladeb, což u
tělesa, kde jsou všichni běžně zaměstnaní a muzika je "kůň" jaksi navíc, je
slušná žeň. Patří do ní jistě i vystupování
s kapelou Babalet, cena Anděl, jíž získali
jako první kapela tohoto žánru a
dokonce 15 koncertů v roce 2000 v
Číně!
Těmi začněme - jak se takové turné
urodí a jak se reggae ve velké "žluté"
zemi dařilo?
Prostě náhoda. Naše CD se dostalo k
jistým lidem v Chengdu, muzika se jim
líbila a byly z toho tři měsíce mailování
až nakonec i ta cesta. Čínská mládež v
klubech, kde jsme hráli - jeden se
dokonce jmenoval SKA-, je spontánní.
Bývalo plno a lidi to bavilo, i když tomuhle stylu dvakrát nerozuměj. Bohužel
převládající pocit mimo ty kluby je, že
tady nikoho muzika moc nezajímá a
všichni mají hlavně starost o přežití. Na
webu z té cesty máme film, z něj si lze
udělat bližší představu…
V čem jste ve svém žánru na tuzemské scéně odlišní?
Oproti většině jiných zpíváme převážně
česky. A pak samozřejmě v tom, že
máme Vincenta Richardse z Jamajky!
Potkali jsme se na nějakém festiválku
před lety, pak občas přišel, i nás uváděl,
pak si i zazpíval až se časem stal členem kapely...Dodává našemu zvuku
příchu exotiky a zdravou bezprostřednost.
Kterou skladbu si na koncertech
nejvíc užíváte?
Z posledního našeho CD Času je málo,
vydaného vloni, mám nejradši tu stejnojmennou - nejen proto, že já ho fakt mám
málo, ale asi mi i hudebně nejvíc sedí...
Přesto: abychom se alespoň dotkli
toho, jak je zdravý váš životní styl,
víme-li, že u rockerů je častější
zapařit, než cvičit a pojídat klíčky či
pohanku ... jste prý vášnivý cyklista...
No to jsem, v tom se vyžívám. Vždy
vyrazíme s pár kamarády. Letos už jsme
byli v Tanzánii, vloni ve Vietnamu...
Prostě dáme kolo a bágly do letadla a
jedem...V našem věku už se člověk
nějak hýbat musí, když už jinak pro to
zdraví moc nedělá. Ale já měl mimochodem po revoluci i vegetariánské období,
Další rozhovory s aktéry Bioslavností ve
Starém Městě pod Sněžníkem si přečtete
v červencovém BIO!
ale vrátil jsem se pak k jakési
vyváženosti ve stravě, kterou považuji
asi za rozumnější - prostě od všeho
něco, ale všeho s mírou...Ale to
zapaření je kolem té muziky samozřejmě
taky, ono to k ní nějak patří...
Takže svět bioproduktů jde zcela
mimo vás?
Úplně ne. O té výživě se občas
pobavíme taky - cestou na koncerty v
autě. Manželky samozřejmě podléhají
různým obdobím BIO, diet apod. a my
už o sebe taky musíme trochu dbát, ale
žádného superfandu na BIO v kapele
nemáme. Stejně jako ale ne žádného
odpůrce! Prostě když se něco takového
kolem nás nachomýtne, klidně to
zkusíme, ale programově takovou stravu
nevyhledáváme...
Dodejme, že ve Starém Městě se
toho dobrého z ekofarem při Špaldových bioslavnostech určitě i pro
tyhle muzikanty nachomýtne dost.
Degustovat tedy budou moci - stejně
jako publikum si zase může vychutnat
jejich pulsující sound, který svádí k
uvolnění a rozvlní tělo v jeden skvělý
relax. Ne náhodou je organizátoři v
programu servírují v roli lahůdky jako
půlnoční finálovou tečku za celým
svátkem muziky a BIO!
(mrk)