tisková zpráva

Komunikační prostor Školská 28
Školská 28, Praha 1
tel. 222 966 974
[email protected]
www.skolska28.cz
otevřeno: středa až pátek 13 – 18 h, úterý 13-19 h
Sol's Light / Solovo světlo
David Miller
03.  24. 10. 2014
kurátorka: Clio E. Bugel
zahájení: čtvrtek 02. 10. v 18:00
Solovo světlo aneb zářící duše temnoty
Výstava fotografií Davida Millera Sol’s Light je prostorem experimentu pro zkoumání světla a uplývání času. Je pomyslným archívem
záznamů jak obecných, tak velice osobních věcí. Miller se tím vyslovuje k tématu „vidět a věřit“, rámujícímu Festival Fotograf #4
prostřednictvím pocty oběma zmíněným fenoménům.
Jeho série portrétů otce je velmi enigmatická: v prvních zachycuje jeho podobu naživu, druhý – záhadnější – zachycuje jeho podobu po
smrti. Magie první podobizny spočívá v tom, že postava je obrácena k pozorovateli zády, tvář se odráží v zrcadle, ale její výraz nerozpoznáme.
U druhého portrétu hlína na otcově náhrobku připomíná hvězdnou oblohu. Třetí záhadu představuje seznam jmen, která autorův otec
používal, a která jsou zaznamenána synovým rukopisem. Je to další pokus o zpřítomnění postavy otce, o dotek, byť letmý, jeho výjimečnosti.
Nejde o to, zabývat se otázkou, kým vlastně “Sol” byl. Práce Davida Millera není ztělesněním takového hledání. Předkládá divákovi svoji
vlastní představu, složenou z několika stínů a ostrých hranic možnosti výkladu. Miller portrétoval svého otce a odkazuje také na titul knihy
Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího. Pro diváka zůstává tato stopa, kterou po sobě Sol zanechává, dvojnásob zastřená. Jen sám autor
fotografie ví, že inspirací byla tato kniha a že mu tato kniha připomíná otcovu existenci, protože jediné, co vidíme, je našedlý obdélník.
Série portrétů se Solovým obličejem je zachycena v kontaktních kopiích bez chemického zpracování a připomíná techniku používanou ke
konci 19. století. První vyobrazení v sérii, nejvíce dovršené ze všech, časem postupně mizí, protože je nepřetržitě vystaveno světlu. Poslední
nenese téměř žádný otisk, kromě něčeho, co připomíná tmavý okraj, kam přeci jen proniklo trochu světla. Otcova přítomnost postupně mizí
a stává se čím dál osobnější. Ke konci (synova života) se zachová pouze v paměti syna.
Čas ve fotografii není ani představa, ani metafora, ale velice konkrétní zdroj. Podoba přímé kontaktní kopie fotografického obrazu obecně
závisí na tom, jak dlouho je citlivá vrstva vystavena světlu. Gumováním fotografického papíru vznikne na každém listě v sérii jiný obraz.
Gumováním, provedeným během osvitu, vznikají nové obrazy, stíny nebo kontury. Podobná metoda aplikovaná na předměty, na dobu
expozice, ustálení (nebo neustálení) snímku atd. tvoří druhou část prezentace.
V Millerově vzpomínce na otce je smrt kontrapunktem řady ‘živých’ děl sestávajících ze sledu obrazů, procházejícího neustálou proměnou:
vznikají jako přímý otisk vystavením světlu. Nebyl použit chemický proces. Fotografie nejsou ustáleny a nejsou ohraničeny – což je jeden
z mnoha dalších způsobů fixování. Nanejvýš jsou oplachovány vodou nebo namáčeny do slaného roztoku, aby se zpomalil proces úplného
ztmavnutí. Nejsou slavnostně vážné; jsou jistým druhem hry, do níž se lze zapojit: dotknout se jich, přesouvat je, nově uspořádat, ukrýt
nebo odhalit… Možná právě to jsou obrazy, které naznačují Millerovu přítomnost – živé a tedy nestálé přítomnosti, relativně předvídatelné,
a přesto náhodné a překvapující.
David Miller provází poetickým, paradoxním a přemýšlivým konceptem fotografie své obrazy až do okamžiku jejich úplného zmizení.
Nedorozumění a stereotypy reality a vyobrazení se v prezentaci každou chvíli vyvracejí. Co vlastně vyjadřuje obraz, o kterém víme, že
existoval, ale není vidět? A co ty, o kterých ani nevíme, že existovaly, protože jediné, co vidíme, je tmavý list papíru?
Sol’s Light je rozpracovaná instalace v procesu. Její podoba je každý den jiná, podle toho, jak se v průběhu dne mění světlo, a podle toho, jak
objekty na papír vrhají stíny. Dokončená bude, až vyprší doba, po kterou má být vystavena světlu i veřejnosti. Poslední den výstavy bude
posledním dnem završení rozsáhlejšího uměleckého díla. Miller se rozhodl zasahovat do celého procesu jen minimálně, s vědomím, že
výsledkem výstavy je částečné nebo úplné zmizení obrazu. Dílo bude pohlceno temnotou, nicméně budeme vědět, že na začátku, předtím,
než je světlo překrylo stíny, byly obrazy všude.
Clio E. Bugel
David Miller je kanadský umělec, který pochází z Montrealu. Studoval obor média a experimentální filmové umění na
Sheridan College, umění a historii umění na Nova Scotia College of Art and Design (BFA); umění a veřejný prostor na
Simon Fraser University’s Institute for Contemporary Art a dokončil postgraduální výzkum na Emily Carr University of Art
+ Design (MAA). V současné době žije a pracuje v Lethbridge v kanadské provincii Alberta.
Ve svém díle se zabývá nezobrazitelným, existujícím a nepřítomným, vztahem, který technický obraz ustavuje mezi zjevným
(tím, co se objeví) a nenávratným (tím, co zmizí). Jeho uměleckou metodou je vytrvalé zkoumání povahy a realizace samotné
fotografie.
Mezi jeho významné výstavy patří Das Spydermann v galerii L.A.C.E. v Los Angeles; Small World v Stadtmuseum
v německém Münsteru; Execution v galerii W139 v Amsterdamu v Nizozemí; Markado v Centro de la Imagen v Mexiku
a Collecting Shadows v PlugIn ICA ve Winnipegu.
Miller získal v roce 2014 Duke and Duchess of York Prize in Photography (Cenu vévody a vévodkyně z Yorku za fotografii),
kterou každoročně uděluje Kanadská umělecká rada jako uznání znamenitosti a mimořádných výsledků ve fotografickém
umění.
Výstava se koná v rámci Festivalu Fotograf #4 – “vidět a věřit” a je částečně podpořena nadací Alberta Foundation for the
Arts.
Zvláštní poděkování za podporu: FOMA BOHEMIA LTD - výrobce fotomateriálů.