Číslo 34/2000 () - Klub chovatelů želv

Transkript

Číslo 34/2000 () - Klub chovatelů želv
Informace KCHŽ číslo 34 -- říjen 2000
1z3
http://default.kchz.cz/34/
KLUB CHOVATELŮ ŽELV
Informace č. 34 – říjen 2000
Zimování suchozemských želv
Milí přátelé želvaři,
Tak už se nám i našim želvím mazlíčkům začínají krátit dny, teploty se pomalu snižují a blíží se zima a s ní i nejkritičtější
období v roce, kdy naše želvičky budeme muset dát spát. Přezimování lze doporučit u většiny evropských želv a také u
některých severoamerických druhů. Ze suchozemských želv jsou to např.: Testudo hermanni, Testudo graeca, Testudo
horsfieldi a Testudo marginata.
U ostatních druhů, např. asijských nebo jihoamerických, stačí jen napodobit období klidu, tj. snížit teplotu a zkrátit den,
případně více či méně rosit, to podle oblastí ze kterých pocházejí.
Mnozí si kladou otázku, zda zimovat či nezimovat. Pro ty, kdo mají želv více, chtějí je rozmnožovat a dočkat se potomstva,
je jasné, že přezimovat musí, bez toho by to nešlo. A ti, kdo mají jen jednu želvičku a nechtějí se na 5 - 6 měsíců rozloučit se
svým mazlíčkem, musí zvážit sami, ale určitě by jí alespoň kratší zimování prospělo. Mohou, ale zkusit nezimovat s tím, že
želvu budou mít v pokojovém teráriu, které je vyhřívané žárovkou na teplotu alespoň 30 stupňů C asi 12 hod. denně. Pokud při
takovém režimu želva normálně žere, je čilá a nesnaží se zahrabat, tak ji můžeme zkusit nezimovat. Určitě nebudeme zimovat
želvy, které byly nebo jsou nemocné nebo zesláblé.
Ovšem takové zimování, kdy je želva puštěna volně po bytě na podlaze s tím, že si zaleze pod radiátor a občas vyleze a
nažere se, je naprosto nepřípustné a bohužel dost běžné, argumentované slovy, že když chce spát, tak kdykoliv může, a že když
hrabe, tak chce být venku a ne v teráriu, aby měla větší rozběh. Tak se stane, že chudák želva probloumá celou zimu s tím, že
ani nespí ani nežere, nemá vhodnou teplotu, ani nízkou na spaní, ani vysokou na vyhřátí, což ji značně vyčerpá. To je vyložené
trápení zvířat. Želva to sice možná vydrží jednu, dvě a možná i tři zimy, pokud to bude silný jedinec, ale pak se začnou
objevovat zdravotní potíže (např. prostydnutí, poruchy ledvin, zápal plic), které končí uhynutím. Vím, ze svého okolí, že to tak
opravdu je. (Netýká se to členů KCHŽ.) Nestraším! Vůbec volný chov na podlaze, kde je průvan a želva se nemůže vyhřát, je
nevhodný, ale často praktikovaný. Želva jako každé jiné zvíře, potřebuje svůj příbytek - terárium s vhodným zdrojem tepla,
nejlépe žárovkou.
Pokud tedy máme zdravé zvíře, které na podzim začne jevit známky nervozity, začne hrabat, snaží se někam zalézt, případně
zaleze do svého domečku, odkud nevylézá, přestává žrát, je to známka toho, že se připravuje k zimnímu spánku. Takže bychom
se podle toho měli zachovat a pomoci svým svěřencům k tomu, aby zdárně přečkali zimu. To je asi to nejdůležitější, co pro ně
můžeme udělat.
Jestliže je máme ve venkovním výběhu, přeneseme je domů, kde je asi 14 dní už nebudeme krmit, budeme je mít při teplotě
asi +18 stupňů C, budeme je často koupat, aby se vyprázdnily, což je velmi důležité, aby ve střevech nezůstaly zbytky potravy.
Želvy také hodně pijí, takže jim nezapomeneme dávat stále čistou vodu.
Je také dobré, zajít k veterináři, aby želvě píchl preventivní injekci, která obsahuje vitamíny a látky proti plísni (např. v Praze
MVDr. Vopršálek), což posílí jejich imunitu. V období zimního spánku, totiž želvy "vypnou" celý imunitní systém, když by pak
přišly do styku s plísněmi nebo kvasinkami, nedokáží si s tím poradit. Tak se potom může stát, že ve stejném prostředí pět želv
v pohodě přečká zimu a šestá už to na jaře "nerozchodí", protože mohla být trochu oslabena, čehož jsme si nemuseli ani
všimnout. Zvláště pozor na Testudo horsfieldi, které jsou více choulostivé, zvláště jim vadí vyšší vlhkost.
Nejdůležitější je najít jim vhodné místo k přezimování. Nejlépe je máme - li dobrý sklep se stálou teplotou +4 až +6 stupňů
C a s vhodnou vlhkostí 60 - 80 %. To pak máme skoro vyhráno, ale pozor, nesmíme ve sklepě skladovat současně např.
brambory, zeleninu nebo ovoce, které by mohly plesnivět a hnít. Plíseň se může přenést na želvy a to by byl konec. Takže,
jestliže dříve ve sklepě byly brambory, ovoce nebo zelenina, je potřeba sklep nejdříve vybílit vápnem a vše řádně
vydezinfikovat, aby se plísně nemohly vyskytnout. Pozor také na hlodavce, aby neměli přístup k zimujícím želvám.
Pak už nám jen zbývá, připravit pro želvy, nejlépe pro každou zvlášť, vhodnou bedýnku nebo krabici vystlanou vlhkým
substrátem např. rašeliníkem, mechem, bukovým listím, pískem, polystyrénovými kuličkami, molitanovou drtí apod.. Není
vhodný prašný materiál např. rašelina, piliny, hobliny a také ne seno nebo sláma, ty by ve vlhkém prostředí mohly plesnivět.
Želvám postupně snižujeme teplotu a když jsou zcela vyprázdněné, dáme je do připravených krabic. Přeneseme je do sklepa
a pozorujeme, jestli se zahrabou a budou pokojně spát. Pokud želva usne, nebudeme ji rušit a každých 4 až 6 týdnů
zkontrolujeme, případně převážíme - úbytek až 10% z celkové váhy je v normě. Zkontrolujeme, zda je také substrát dostatečně
vlhký, ne mokrý nebo vyschlý. Pokud by se stalo, že želva neusne a neustále pobíhá, radši ji vyndáme, asi něco není v
pořádku.
5.11.2008 9:33
Informace KCHŽ číslo 34 -- říjen 2000
2z3
http://default.kchz.cz/34/
Želvy dáváme spát koncem října až začátkem listopadu.
Ovšem pokud nemáme vhodný sklep, nastává problém, kam s nimi. Týká se to především nás městských bytových
chovatelů. Pozor, sklep na sídlišti, kde prochází teplovodní potrubí, není vůbec vhodný. Zdánlivě na podzim, než začne topit,
tak se zdá, že by teplota mohla vyhovovat, ale jen do té doby, než začne topná sezóna. Pak se sklep promění v suchý a teplý.
Už jsem viděla,že do takového sklepa byla uložena želva k zimování, která ze začátku i spala, ovšem potom se asi probudila, a
když neměla vodu, dehydrovaná a vysílená uhynula. Na jaře, když si na ni vzpomněli, našli jen vysušenou mumii.
Myslím, že daleko lepší je zkusit zimování v lednici. V lednici to znamená v prostoru, kde se skladuje zelenina, ne na
mrazáku! To je totiž první reakce, když někomu řeknu, že mám želvy v lednici.
Jestliže jsme želvy dobře připravili k zimnímu spánku tj. vytrávené, vykoupané a skoro apatické, kdy jsme jim pozvolna
snižovali teplotu, je uložíme do připravených krabiček s vhodným substrátem a uložíme je dole v ledničce, v přihrádce pro
zeleninu.
Je dobré lednici předem odmrazit, pokud nemáte automatické odmrazování a pořádně ji vymýt a vydezinfikovat. Pozor
musíme dávat, aby v lednici nebyla hnijící zelenina, ale také sýry s plísní např. hermelín, niva apod. Pozor i na mléko,
nebezpečná je i otevřená krabice mléka v blízkosti zimujících želv. To všechno může obsahovat různé plísně a kvasinky, které
by pro zimující želvy mohly být smrtelné.
Další věc, kterou musíme hlídat, je teplota. Teplota musí mít rozmezí +4 až +8 stupňů C. Teplota pod 0 stupňů je kritická a
zrovna tak teplota nad 10 stupňů C není vhodná. Musíme se také vyvarovat prudkých výkyvů teploty např. rozmrazení lednice
a opětné zamrazení, mnohdy stačí větší nákup do mrazničky, kdy vyšší výkon mrazničky sníží teplotu i dole v lednici (pokud
nemáte dva kompresory). To se stalo osudné mému želvákovi Testudo hermanni, který se na jaře po probuzení nemohl
postavit na přední nohy a jen se plazil a nemohl lézt - úplně ochrnul na přední nohy (častěji se stává, že ochrnou zadní nohy),
vůbec nežral, jen pil. K tomu se přidalo sípavé dýchání a bylo jasné, že je zle. Naštěstí, díku panu MvDr. Vopršálkovi (budiž
mu za to tisíckrát díky) a jeho zázračným injekcím, to dopadlo dobře. Nejdříve to byly injekce s vitamíny a proti plísním a
kvasinkám + kapky do nosu na kvasinky, které vyléčily zánět horních cest dýchacích a po té další dva měsíce injekce s
hormony, nejdříve po 48 hodinách, a pak po 72 hodinách. Injekce opravdu zabraly a již po týdnu začal želvák jevit zájem o
potravu (hlavně o melouna) a pomalinku se začal pohybovat. Byla to fuška, ale oba (já, želvák a ještě Libor Pokorný, který mu
píchal injekce v době mé nepřítomnosti při pobytu v Turecku) jsme to zvládly a dnes už je želvák zcela v pořádku, ale letos
spát nepůjde. Stalo se to zřejmě při prudším výkyvu teploty, kterého jsem si ani nevšimla. Postihlo to jeho páteř, asi namrzla a
začaly se na ní dělat výrůstky, které ho tlačily do nervů a nemohl chodit, zřejmě ho to muselo i bolet. Nechci strašit, byla to
spíš jen náhoda, protože spolu s ním byly v lednici ještě čtyři želvy, které to ve zdraví přežily a dokonce samička Testudo
hermanni po zimování poprvé snesla vajíčka. Záleží na zdravotním stavu každého jedince. Takže to je případ spíše ojedinělý,
ovšem chybami se člověk učí, takže teď už víte to, co já jsme ještě před rokem nevěděla a na co si dám letos určitě pozor.
Želvy zimujeme 5 - 6 měsíců. Většinou od konce října do začátku března. Po ukončení zimování želvám postupně zvyšujeme
teplotu. Tady se názory liší, jak dlouhou dobu. Samozřejmě, že nemůžeme želvu vytáhnout z lednice a strčit ji pod vyhřátou
žárovku, to by byl šok, ale pokud někteří autoři uvádějí, další dva týdny postupně zvyšovat teplotu a nekrmit, tak ze své
zkušenosti vím, že když želvy jeden den vyndám a vykoupu ve vlažné vodě, můžu další den začít svítit slabší žárovkou a zkusit
dávat krmení. Želvy hlavně často koupeme, aby se napily, protože po zimě jsou hodně dehydrované a potřebují doplnit vodu.
Některé už po dvou dnech začínají žrát, jiné tak do týdne. Myslím, že je dost nepřirozené, aby zesláblé želvy po zimování,
čekali ještě další dva týdny, než budou moci žrát a aktivně žít. V přírodě, když se želva probudí, tak se snaží co nejrychleji
dostat na sluníčko, aby se zahřála a načerpala novou energii.
Po probuzení želvy pečlivě pozorujte a pokud by nežraly ani po týdnu, případně začaly sípat, měly výtok z nosu, či by měly
nějaké jiné zdravotní potíže, je nejlepší ihned vyhledat veterináře, který rozumí želvám.
Další důležitá věc pro rozmnožování, je probudit nejdříve samečky a nechat je až budou zcela aktivní a teprve potom
probudit samičky. To proto, že pro oplodnění samiček je důležité, aby vajíčka byla oplozena co nejdříve po probuzení. Takový
pomalý sameček, který má dost starostí sám se sebou, se hned nebude zajímat o samičku. Naproti tomu čilý sameček má u
čerstvě probuzené samičky větší šance.
Někteří autoři uvádějí, mláďata do tří let nezimovat nebo jen krátce. Bohužel, s tím zatím nemám žádné zkušenosti, ale v
přírodě jim nezbývá nic jiného než přespat celou zimu.
Nedoporučuji volné přezimování na zahradě, kdy se želva na podzim sama zahrabe. U nás nejsou takové zimy, které by byly
příznivé k zimování. Může se totiž stát, že třeba v lednu je jeden den teplota +15 stupňů C a druhý den nastane prudký pokles
pod nulu. Želva se zahřeje, vyhrabe se ven a potom se už nestačí zahrabat a zmrzne.
Možná, že letos ještě zkusím jednu možnost a to je prosklený balkon - zimní zahrada. V loňském roce jsem si nechala zasklít
balkon polykarbonátem 4 mm silným. Celou minulou zimu jsem sledovala teploty a nechala jsem zde i několik kaktusů.
5.11.2008 9:33
Informace KCHŽ číslo 34 -- říjen 2000
3z3
http://default.kchz.cz/34/
Teplota byla při mrazech -20 stupňů C venku -2 stupně C na balkoně, všechny kaktusy ve zdraví přežily. Loňská zima byla
dost mírná, tak to možná zkusím letos s případným přidáním topného tělesa s termostatem. Pokud máte někdo podobné
zkušenosti nebo máte zkušenosti se zimováním želv ve skleníku, budu velmi vděčná za každou informaci.
Dobré zazimování a přečkání zimy přeje Vašim želvičkám
Ilona Mohelská
Příspěvek do rubriky „Prasárničky od Hlavičky“
Motto:
Když si člověk v trávě dupne
občas přitom želva křupne
Žilo želví mládě v Praze
v teráriu chovatele
žilo se mu jistě blaze
neboť prospívalo skvěle!
Vidíš, jak ty roky letí
od Volčíka želvičko
žiješ tady už rok třetí
neměkneš mi maličko?
Rozhodnutí padlo krátce,
že ta želva maličká
mohla by si na zahrádce
užít trochu sluníčka.
Když se ale slunce sklání
padá rychle k obzoru
tak chovatel marně shání
malou želví potvoru.
Odhalení víc než kruté
situace proklatá neb to po čem člověk dupe
je želvička placatá!
Byť želvička klidná byla
a zdála se pomalá
obratně se někam skryla
na zahrádce zůstala.
Marně smutek křiví tváře
trochu pozdě šílíš
vhodná leda do herbáře
placatá je příliš.
Po více než po měsíci
při zálivce zahrady
došlo, lze-li to tak říci
k rozluštění záhady.
Tak se tážu dodatečně
ochranáři krutí:
Chrání CITES dostatečně
proti rozšlápnutí?
Při došlapu divný zvuk,
co v té trávě bylo?
Snad pod nohou hlemýžď puk’
co z něj asi zbylo?
Byť i registraci měla
na nejvyšším postu
vyhodil jsem zbytky těla
smutně do kompostu...
Na skalce tam želva byla
nebo v mělkém úvozu
(to když se před sluncem kryla)
nevadila provozu.
Jaké plyne poučení
z té historky smutné:
V papírech to všechno není
dát pozor je nutné!
.... podstatně více článků vychází v tištěné verzi....
5.11.2008 9:33

Podobné dokumenty

stáhnout

stáhnout ponecháváme tuto oblast individuálnímu zaměření akvaristů. Protože ale vysoký počet z Vás se věnuje i chovu živorodek, právě pro Vás je určena naše další nabídka a tou jsou dva typy porodniček pro ...

Více

Městské slavnosti Děčín 2011

Městské slavnosti Děčín 2011 14. - 15.5. proběhne již 12. ročník Adrenalin Challenge Děčín největší adrenalinové akce v ČR. Začátek po oba dny v 10:00 hod. (prezentace týmů i diváků od 9:00 hod.). Sobota je určena tříčlenným t...

Více

Číslo 27/1998 () - Klub chovatelů želv

Číslo 27/1998 () - Klub chovatelů želv protože ne všichni jsou tak vytrvalými čtenáři A+T, aby si na článek vzpomněli a želvy v něm byly zmíněny jen okrajově (vznikl z odpadních produktů mé disertace o hibernaci), možná bych mohl několi...

Více

Číslo 30/1999 () - Klub chovatelů želv

Číslo 30/1999 () - Klub chovatelů želv skokem ve vodě. A nic. Kde byl želvě konec? Asi za 10 minut se krátce objevila, nadechla se a už jsme jí ten víkend neviděli. Posoudil jsem to na dvojí způsob. Buď se utopila, anebo se jí tam dole ...

Více

Číslo 28/1998 () - Klub chovatelů želv

Číslo 28/1998 () - Klub chovatelů želv Informace č. 28 – listopad 1998 Chelonian Conservation and Biology Konečně se vědychtiví členové dočkali - Klub nyní vlastní první dva ročníky časopisu Chelonian conservation and biology a třetí je...

Více