2 Materiály na bázi dřeva

Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
2 Materiály na bázi dřeva
2.1 Dřevo jako stavební surovina
Dřevo je jedním z nejstarších a nejpoužívanějších stavebních materiálů. Je to přírodní obnovitelný
materiál, a proto je i snadno dostupný. Mezi jeho přednosti patří snadná opracovatelnost, dobré
tepelně-technické vlastnosti, nízká objemová hmotnost a v neposlední řadě také jeho příjemný a
estetický vzhled. Nespornou výhodou je také nízká ekologická náročnost spojená s jeho
zpracováním a použitím.
V poslední době se setkáváme s návrhy zdravého a harmonického bydlení, kam dřevo určitě patří a
tvoří nesmírně důležitý protipól současného způsobu života.
Vyskytují se však i názory, které dřevo jako stavební materiál odsuzují pro jeho hořlavost a malou
odolnost proti povětrnostním vlivům a také pro náchylnost k napadení dřevokaznými škůdci. Ale
pokud se ohlédneme do historie dřevěných staveb, můžeme vidět u nás i ve světě dřevostavby
několik stovek let staré. Tato skutečnost může podobné obavy snadno vyvrátit.
V posledních letech pozorujeme, že použití dřeva jako stavebního materiálu neustále stoupá a
dřevostavby se dostávají více než kdy jindy do povědomí lidí. Odborná veřejnost o jednadvacátém
století mluví jako o období dřevěných staveb.
2.1.1 Konstrukční dřevo
Moderní dřevěná architektura vychází z estetického odkazu původních dřevostaveb s přiznáním
dřeva jako přírodního materiálu. Zároveň se využívají progresivní konstrukční prvky a materiály na
bázi dřeva s lepšími fyzikálními vlastnostmi:
Velkorozponové přímopásové nebo obloukové nosníky a rámy lepeného
lamelového dřeva nebo nosníky či rámy složené z průřezů s využitím progresivních
velkoplošných materiálů
Prostorové příhradové konstrukce s prvky z lepeného dřeva
Úsporné nosníky a rámy spřažených průřezu (dřevo a ocel, dřevo a uhlíková
vlákna)
Spřažené dřevobetonové stropní a mostní konstrukce
Úsporné příhradové konstrukce se styčníkovými deskami s prolisovanými trny
Úsporné příhradové nosníky s diagonálami z profilovaných plechů
Ve funkčním a estetickém designu pojednané stavebně truhlářské výrobky, např.
dřevěné schody, obklady, okna, zimní zahrady
V současné architektuře dřevostaveb lze sledovat i trend návratu k původním technologiím a
materiálům (přírodní dřevo) uplatněným v moderním přitažlivém tvaru při respektování současných
požadavků na tvorbu prostředí.
Pro dřevěné konstrukce nebo nosné prvky navrhované podle ČSN EN 1995 platí kritéria třídění
podle ČSN 73 2824-1 Třídění dřeva podle pevnosti – Část 1: Jehličnaté řezivo (je identická k DIN
4074).Tato norma platí pro jehličnaté řezivo určené pro konstrukční prvky, které se dimenzují podle
únosnosti.
Norma stanovuje znaky třídění a třídy jako předpoklad pro stanovení a používání návrhových
hodnot pro posuzování podle mezních stavů únosnosti a použitelnosti:
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-1-
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
vizuálně do vizuálních tříd
strojně do tříd pevnosti.
Tato norma vyhovuje minimálním požadavkům ČSN EN 14081-1 Dřevěné konstrukce –
Konstrukční dřevo obdélníkového průřezu tříděné podle pevnosti – Část 1: Obecné požadavky.
2.1.2 Termíny a definice
2.1.2.1 Řezivo
Výrobek ze dřeva s tloušťkou nejméně 6 mm, vyrobený řezáním nebo obráběním kulatiny
rovnoběžně s osou kmene.
Obr. 2.1: Příklady pořezových schémat
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-2-
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Pro účely této normy se rozlišují druhy řeziva podle tabulky 1 .
Tab. 2.1: Rozdělení řeziva
Druh řeziva
Tloušťka d
popř.
výška h
d ≤ 40 mm
Lať
b)
Šířka b
b < 80 mm
a)
d ≤ 40 mm
b ≥ 80 mm
a)
d > 40 mm
b>3d
b≤h≤3b
b > 40 mm
Prkno
Fošna
Hranol
a)
Prkna a fošny namáhané na ohyb převážně v poloze na stojato se třídí
jako hranoly a příslušně se označují (viz kapitola 4).
b)
Tato mezní hodnota neplatí pro prkna pro lepené lamelové dřevo.
2.1.2.2 Označení
Pro označení jsou nutné tyto údaje:
Druh řeziva – ČSN 73 2824-1 – třída – tříděno v suchém stavu (pokud přichází v úvahu) – druh
dřeva
Třída prken a fošen, které se třídí jako hranoly, se kromě toho musí označit K (Kantholz).
Označení vizuálně tříděného hranolu vizuální třídy S 10, tříděného v suchém stavu (TS), ze
smrkového dřeva (SM):
Hranol ČSN 73 2824-1 – S 10TS – SM
Označení vizuálně tříděné fošny tříděné jako hranol (K), vizuální třídy S 13, z borového dřeva (BO):
Fošna ČSN 73 2824-1 – S 13K – BO
Označení strojně tříděného (M) prkna třídy pevnosti C 40, z modřínového dřeva (MD):
Prkno ČSN 73 2824-1 – C 40 M – MD
2.1.2.3 Vizuální třídění
Řezivo podle této normy smí být tříděno pouze příslušně zaškoleným personálem. Zaškolení se
musí na požádání prokázat orgánům stavebního dohledu.
Vizuální třídy (S):
Podle vizuálně posuzovaných znaků se rozlišují tři třídy:
řezivo třídy S 7 (odpovídá C 16 dle ČSN EN 1912)
řezivo třídy S 10 ( C24)
řezivo třídy S 13 (C 30)
2.1.3 Názvy a definice vad
Za bezvadné se pokládá dřevo zdravé, rovně rostlé, nepoškozené, bez suků, trhlin, smolníků,
zárostů, přirozené barvy a vůně. Za vady se považují takové odchylky růstu, struktury, textury a
barvy dřeva, jakož i poškození a kazy, které nepříznivě ovlivňují upotřebitelnost dřeva, jeho využití a
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-3-
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
funkční vlastnosti. Vztahy mezi funkčními vlastnostmi a vadami dřeva slouží ke třídění dřeva podle
vad. Vady se hodnotí podle velikosti, tvaru, stavu, četnosti, umístění a také podle kombinací těchto
parametrů.
Vady dřeva lze rozdělit na
Nepravidelnosti růstu a tvaru kmene
Vady anatomické stavby dřeva
Vady vzniklé působením povětrnosti, živých organismů a chemickými vlivy
Vady vzniklé při výrobě a zpracování dřeva
2.1.3.1 Nepravidelnosti růstu a tvaru kmene kulatiny
Sbíhavost:
Postupné ubývání tloušťky kulatiny po celé její délce. Měří se jako rozdíl průměrů horního a dolního
čela kulatiny, zbytnělý oddenek se měří 1 m od konce, vyjadřuje se v cm na 1 m délky (%).
Zbytnění oddenku okrouhlé a žebrovité (kořenové náběhy):
Výrazné zvětšení oddenku, kdy průměr dolního čela je více než 1,2 krát větší než průměr 1 m od
konce. Měří se jako rozdíl průměru zbytnělého konce a průměru 1 m od konce (cm), žebrovité
zbytnění je dovoleno měřit rozdílem největší a nejmenší tloušťky zbytnělého konce (cm).
Zploštění:
Tvar příčného řezu kulatiny, kdy se větší průměr výrazně liší od menšího. Měří se jako rozdíl
nejmenšího a největšího průměru (cm)
Boulovitost:
Výrazné místní zesílení kulatiny různého tvaru a rozměrů. Měří se délka a výška boule (cm). Za
výšku boule se považuje rozměr mezi povrchem kmene a nejvyšším místem boule.
Křivost:
Odchýlení podélné osy kulatiny od přímky. Měří se výška oblouku v místě největšího zakřivení (cm)
a vyjadřuje se na 1 m.
Křivost jednoduchá:
Je charakterizována jediným ohybem kulatiny. Měří se délka zakřivení; je možné měřit i největší
prohnutí na jednom metru délky kmene.
Křivost složená:
Je charakterizována dvěma nebo více ohyby v jedné nebo více rovinách. Měří se v místech
největšího zakřivení; uvede se počet zakřivení a počet rovin zakřivení.
2.1.3.2 Vady anatomické stavby dřeva
Suky:
Suky jsou základy živých větví nebo větví odumřelých po dobu růstu stromu uzavřené ve dřevě.
Výskyt suků má však negativní vliv na další zpracování a využití dřeva zejména tím, že vzhledem
k porušení stejnoměrné stavby dřeva snižují základní mechanické vlastnosti.
Při třídění rozlišujeme:
Kruhové:
Poměr většího průměru k menšímu nepřesahuje 2
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-4-
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Obr. 2.2: Kruhový suk
Oválné:
Poměrný rozměr se pohybuje mezi 2 a 4
Podlouhlé:
Poměrný rozměr je větší než 4
Obr. 2.3: podlouhlý suk
Pronikající:
Vycházejí na dvou stranách jednoho kusu řeziva. Měří se vzdálenost mezi tečnami k obvodu suku,
vedenými rovnoběžně s hranami kusu řeziva; v některých případech se měří i nejmenší průměr
suku (nikoliv u suků podlouhlých, pronikajících a rozvětvených)
Rozvětvené:
Dva podlouhlé suky umístěné paprskovitě nebo jeden podlouhlý a jeden oválný nebo hranový
v kombinaci. Měří se v mm nebo v poměru k šířce a tloušťce kusu řeziva.
Skupinové:
Kruhové, oválné a hranové suky, dva a více na délce plochy rovné šířce kusu řeziva max. však 150
mm. Rozměr se vyjadřuje součtem průměrů všech suků vycházejících na jednu stranu.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-5-
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Obr. 2.4: Skupinový suk
Zdravé:
Dřevo suku je bez hniloby
Nahnilé:
Hniloba nezaujímá více než 1/3 plochy suku.
Shnilé:
Hniloba zaujímá více než 1/3 plochy suku.
Srostlé:
Letokruhy suků jsou srostlé s okolním dřevem v délce nejméně 3/4 viditelného obvodu
Částečně srostlé:
Letokruhy jsou srostlé s okolním dřevem v délce více než 1/4 a méně než 3/4 viditelného obvodu
Nesrostlé:
Letokruhy nejsou srostlé s okolním dřevem nebo pouze v délce menší než 1/4 viditelného obvodu
Trhliny:
Trhliny ve dřevě vznikají po dobu růstu stromu (dřeňové, odlupčivé, mrazové), při těžbě a
manipulaci se surovinou (výrobní) a vlivem sesychání dřeva (výsušné). Mohou se vyskytovat
v radiálním nebo tangenciálním směru. Trhliny jsou nejčastější vadou v kulatině, která se výrazně
projeví i po krátkodobém uskladnění.
Trhliny dřeňové:
Jako příčina vzniku tohoto druhu trhlin se nejčastěji uvádí sesychání vnitřní části kmene nebo
namáhání stromu ohybem při silném větru. Dřeňové trhliny začínají ve spodní části kmene a
vystupují do různé výšky. K obvodu kmene zasahují tehdy, jsou-li ve spojení s výsušnými trhlinami.
Jejich stěny jsou zpravidla hladké a ve kmeni mohou probíhat v jedné nebo více rovinách. Vyskytují
se u všech dřevin, zejména u starých stromů.
Trhliny odlupčivé:
Jejich příčinou bývá zpravidla dlouhodobé ohýbání stromu větrem nebo dlouho působící extrémní
teploty, zejména na suchých lokalitách. Odlupčivé trhliny vznikají nejčastěji v místech zarostlého
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-6-
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
poranění, kde mrtvé dřevo (popř. ve spojitosti s rozvojem dřevokazných hub) nemůže srůst se
závitkovou zónou. Mohou vznikat také v místech s rozdílem v šířce letokruhů, tedy na hranici
úzkého a širokého letokruhu. Příčinou takovéto nepravidelnosti růstu může být např. náhlé
prosvětlení hustého porostu případně kolísání spodní vody. Odlupčivé trhliny se nejčastěji vyskytují
ve spodní části kmene, ale mohou probíhat i po celé jeho délce. Trhlina může být po celém obvodu
letokruhu. Je-li doprovázena trhlinami radiálními dřevo se rozpadá na kusy. Tuto vadu můžeme
pozorovat převážně u starých stromů, zejména u jedle, smrku, dubu, topolu a vrby.
Trhliny mrazové:
Vznikají za velmi nízkých teplot jako podélné trhliny v kmeni stromu následkem uvolnění napětí
obvodu kmene smršťovaného silným mrazem. Častěji se vyskytuje na kmenech listnáčů jako vnější
podélná trhlina. Postupným zarůstáním dřevem a kůrou se okraje trhliny zvlní a vytváří se tzv.
mrazová kýla. Mezi mrazové trhliny řadíme i trhliny způsobené úderem blesku, neboť se jejich
znaky shodují.
Výsušné trhliny:
Vytváří se v kulatině a řezivu všech dřevin při jejich vysychání jako vnější trhliny, které mají největší
šířku na povrchu a postupně se zužují do hloubky sortimentu. Často navazují na trhliny dřeňové a
na čele kulatiny se mohou projevit i jako odlupčivé, ale podél kulatiny nepřesahují délky 1 m od
čela. Na některých listnatých dřevinách (buk, topol) se výsušné trhliny vytváří intenzivněji než na
dřevinách jehličnatých. Na kulatině se výsušné trhliny začínají vytvářet na čele. Výsušné trhliny
probíhají převážně v radiálním směru, protože sesychání v tangenciálním směru je větší než
v radiálním. Na počet a rozměry výsušných trhlin má vliv řada faktorů, kterými jsou např.: dřevina,
podmínky sušení, velikost a tvar sortimentu apod.
Pro účely měření a hodnocení této vady dřeva rozdělujeme trhliny dále dle umístění na :
Plošné:
Vyskytují se na plochách, přičemž mohou přecházet i do čela
Boční:
Vyskytují se na bocích, případně přecházejí do čela
Čelní:
Vyskytují se pouze na čelech
Šikmé
Vyskytují se na boku i na ploše řeziva
A podle hloubky průniku na:
Pronikající:
Proniká na obě protilehlé plochy, boky nebo čela; u odlupčivých trhlin na jednu plochu dvakrát
Nepronikající:
Nepronikají na protilehlou plochu či bok
Pro měření trhlin jsou určující hodnoty:
největší hloubka a délka u trhlin na plochách a bocích
délka u trhlin na čelech
rozměry odlupčivých trhlin (jsou vyjadřovány jejich průměrem v případě, že jejich délka je
větší než polokruh, a tětivou v případě rozměru menšího než polokruh).
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-7-
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Obr. 2.5: Stanovení průmětů hloubek trhlin r u hranolů
Točitost:
Projevuje se šroubovitým uspořádáním axiálně orientovaných buněčných elementů ve dřevě. Může
se vyskytovat u všech dřevin. Na řezivu se vyjadřuje jako odklon vláken od čáry rovnoběžné s osou
kmene v procentech.
Obr. 2.6: Točitost kmene
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-8-
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Obr. 2.7: Odklon vláken na řezivu
Reakční dřevo:
Je reakcí kmene a větví stromu na mechanické namáhání. Způsobuje ho ohyb kmene stromu
vlivem větru nebo hmotnost koruny při křivosti kmene a excentrické poloze větví. Reakce na
namáhání je rozdílná u jehličnatých a listnatých dřevin. Zatímco u listnatých dřevin reakční neboli
tahové dřevo prakticky nedřevnatí, naopak tlakové reakční dřevo jehličnanů (křemenitost) obsahuje
vysoký podíl ligninu. Mikroskopicky se dá pozorovat, že tracheidy (cévice) reakčního dřeva mají
silnější buněčnou stěnu, ve které se na vnitřní straně vytvoří spirálovité rýhy. Křemenitost porušuje
stejnorodost dřeva a způsobuje značné borcení v příčném i podélném směru. Křemenitost má větší
hustotu, zvýšenou tvrdost, pevnost v tahu i v ohybu. Modul pružnosti je však značně snížen.
Rozsah křemenitosti u řeziva se měří šířkou a délkou, vyjadřuje se v podílech rozměrů sortimentu
nebo v % plochy příslušné strany sortimentu.
Závitek a svalovitost:
Svalovitost neboli vlnitost vláken je nepravidelnost stavby dřeva charakterizovaná neuspořádaným
nebo zvlněným průběhem dřevních vláken. Pojem svalovitost se používá převážně u surového
dříví, pojem vlnitost vláken pak převážně u řeziva a ostatních dřevařských výrobků.
Místní zakřivení ročních kruhů a vláken zapříčiněné přítomností suků nebo zárosty ran – závitek se
může vyskytovat u všech dřevin. Závitky vláken mají velký vliv na pevnost dřeva, která závisí na
druhu závitku a jeho rozměrech.
Zárost:
Zárost je odumřelá kůra nebo odumřelé dřevo částečně nebo plně zarostlé do dřeva. Příčinou
vzniku této vady je zpravidla vnější poranění stromu v době jeho růstu. Postupným sílením kmene
dochází k zavalení poranění hojivým pletivem a poraněná část kmene zaroste. Zárost je zároveň
doprovázen závitkem a vzniká i v místech srůstu dvojáků. Zárost se vyskytuje u všech dřevin.
Zárost porušuje celistvost a vzhled dřeva a způsobuje též změnu průběhu letokruhů. Je vstupním
místem pro nákazu dřevokaznými houbami. Stupeň poškození závisí na velikosti, počtu a rozložení
zárostů. Na řezivu rozlišujeme zárost jednostranný – vyskytující se jen na jedné straně sortimentu a
pronikající – procházející sortimentem a vyskytující se současně na dvou protilehlých stranách. Pro
hodnocení této vady se měří délka nebo šířka zárostu a vyjádří se v cm nebo jako procentuální
podíl délky nebo šířky postiženého povrchu, popřípadě se zaznamenává počet zárostů na 1 m
délky (nebo na celou délku kusu).
Smolník:
Smolník je dutina uvnitř letokruhu zcela nebo částečně vyplněná pryskyřicí. Vyskytuje se u našich
jehličnatých dřevin s výjimkou jedle, tisu a jalovce. Vznik smolníku lze vysvětlit jako reakci živého
organismu na podráždění kambia způsobené poraněním. Obdobou smolníků jsou tzv. živičné kapsy
u listnatých dřevin (třešeň, švestka).
Smolníky zhoršují vzhled, porušují celistvost dřeva a znesnadňují jeho opracování, lepení a
povrchovou úpravu. Smolníky u řeziva rozdělujeme na jednostranné a pronikající. Měří se hlavní
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-9-
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
osa smolníku, při výskytu dvou a více smolníků se zaznamenává jejich počet na 1m délky případně
na celou délku sortimentu.
Prosmol:
Prosmol je část dřeva prosycená pryskyřicí. Nejčastěji vzniká vlivem poranění kmene a jako
ochranná reakce stromu proti rozvoji dřevokazných hub. Prosmol se stejně jako smolník vyskytuje
ve dřevě jehličnanů s výjimkou jedle, tisu a jalovce. Měří se jeho délka a šířka v cm nebo plocha
zóny, kterou vada zaujímá a vyjadřuje se v procentech plochy příslušné strany sortimentu.
Dřeň:
Dřeň je nejstarší středová část kmene složená z řídkých vláken, vyskytující se u všech dřevin jako
přirozený důsledek růstu. Je vždy měkčí než okolní dřevo, protože se skládá z tenkostěnných
parenchymatických buněk. Velmi často se dřeň odlišuje barvou; u kořenu je málo znatelná, v kmeni
mívá různý tvar. Dřeň zvyšuje nebezpečí trhlin v řezivu. U surového dříví se za vadu nepovažuje.
Dvě dřeně na příčném řezu kmene se vytváří pod vidlicí kmene. Mezi dvěma dřeněmi nacházíme
zárost a kmen má dva středy ročních kruhů. Tato vada může být příčinou vnitřních trhlin.
Dřeň dělíme na:
Jednoduchou – jediná přirozená dřeň,
dvě dřeně - dvě dřeně se samostatnými systémy letokruhů a
dřeň excentrickou.
Poškození hmyzem a cizopasnými rostlinami:
Dřevo poškozují zejména larvy hmyzu, které se živí dřevem a kůrou. Dřevokazný hmyz se převážně
specializuje na některé druhy dřevin. Může působit paraziticky na živých stromech, saproparaziticky
na čerstvě vytěženém dřevě nebo saprofyticky na odumřelém dřevě. Ani suché dřevo není proti
některým druhům hmyzu chráněno (červotoč). Velikost, tvar chodeb a způsob uspořádání ve dřevě
je charakteristický pro určitý druh hmyzu a má vliv na stupeň poškození. Povrchové poškození
způsobují kůrovci, mělké tesaříci, drtníci apod., hluboké někteří tesaříci a pilořitky. Poškození
hmyzem snižuje pevnost dřeva, zvyšuje odpad při opracování a zhoršuje vzhled. Poškození dřeva
hmyzem může způsobit okolní zbarvení dřeva houbami vyskytujícími se v chodbách larev nebo i
hnilobou.
Poškozením cizopasnými rostlinami se rozumí otvory ve dřevě, vytvořené činností kořenů
cizopasných rostlin (jmelí, ochmet) a v našich podmínkách se vyskytuje jen zřídka.
Podle velikosti a hloubky vzniklých otvorů rozlišujeme toto poškození na:
Mělké – pronikající do hloubky dřeva max. 5 mm,
Hluboké – pronikající do dřeva více než 5 mm,
Malé – s otvory o průměru max. 3 mm,
Velké – s otvory o průměru větším než 3 mm.
Poškození měříme počtem otvorů na 1m délky nebo na celý sortiment.
Plíseň:
Plísní se rozumí mycelium a spóry plísňových hub na povrchu dřeva. Plíseň se může vyskytnout na
všech dřevinách, které jsou ve vlhkém ovzduší se špatnou výměnou vzduchu. Je to nejméně
škodlivý druh hub; mycelium a spóry plísňových hub se vyskytují jen na povrchu, který se jimi
zbarví. Po vyschnutí dřeva lze plíseň jednoduše mechanicky odstranit. Plíseň pouze zhoršuje
vzhled řeziva a výrobků z něj, jejich mechanické vlastnosti neovlivňuje.
Plíseň na řezivu lze podle rozsahu rozdělit na roztroušenou – pokrývá povrch sortimentu
jednotlivými skvrnami a souvislou – pokrývá celý povrch sortimentu případně jeho část.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 10 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Měří se šířka a délka vady v cm nebo procento plochy, na níž se vyskytuje, k ploše příslušné strany
sortimentu.
Hniloba:
Hniloba je nenormální zbarvení dřeva, které může, ale nemusí způsobovat snížení tvrdosti dřeva
(měkká nebo tvrdá hniloba). Hniloba vzniká působením dřevokazných hub. Dřevokazné houby
způsobují enzymatický rozklad dřeva, který se označuje jako hniloba. Houby rozkládají buď jenom
celulózovou složku dřeva (houby celulózovorní) nebo i lignin (ligninovorní houby).
Vlivem celulózovorních hub má dřevo načervenalou až červenou barvu a postupně hnědne. Stává
se křehké, lámavé až drobivé, ztrácí na hmotnosti i objemu. Celulózovorní houba způsobuje tzv.
destruktivní rozklad dřeva, který se nazývá hnědá, resp. červená hniloba.
Ligninovorní houby rozkládají kromě celulózové složky i lignin. Výsledné zbarvení, které tato houba
způsobuje, je většinou bílé, v prvních etapách rozkladu se může přechodně vyskytovat tmavohnědé
až červené zbarvení. Dřevo je po rozkladu těmito houbami bledé, měkké až drobivé, ztrácí na
hmotnosti, ale ne na objemu. Ligninovorní houby způsobují tzv. korozivní rozklad dřeva nazývaný
též jako bílá hniloba.
U řeziva se měří šířka a délka nebo plocha zóny, na které se vada vyskytuje. Vyjadřuje se podíly
rozměrů sortimentu nebo % plochy příslušné strany sortimentu.
Dřevozbarvující houby:
Tvoří zvláštní skupinu mezi dřevokaznými houbami, způsobují ve dřevě nebo na něm pouze
barevné skvrny nebo souvislá zbarvená místa a snižují tak jeho hodnotu. Největší význam má
zamodralost u jehličnatých dřevin. Zbarvení proniká do různé hloubky a někdy při vysychání dřeva
bledne. U sortimentů kulatiny se objevuje na čele materiálu jako skvrny nebo prstence různých
tvarů a rozměrů. U řeziva a dýh má vada podobu skvrn a pruhů. Vzniká zpravidla na pokáceném
dříví, avšak houby způsobující zbarvení běli se mohou vyskytnout již ve dřevě poškozeného
rostoucího stromu, jestliže z okolí poranění ubývá vlhkost a do dřeva vniká vzduch.
Zbarvení houbami zhoršuje pouze vzhled, fyzikální ani mechanické vlastnosti dřeva se buď nemění
vůbec a nebo jen minimálně.
Obr. 2.8: Měření a výpočet zbarvení nebo tlakového dřeva
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 11 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Vady vzniklé při výrobě a zpracování dřeva:
Do této skupiny zařazujeme vady způsobené člověkem převážně mechanicky při těžbě,
přibližování, skladování, dopravě či manipulaci s materiálem.
Tyto vady můžeme rozdělit na:
Vady na kmenech či pilařských výřezech – šikmý řez, nedořez, vytrhaná vlákna a
třísky, výrobní trhlina, mechanické poškození.
Vady na pilařských výrobcích – obliny, vady řezu, deformace.
Obliny:
Oblina je část oblé plochy kmene, která zůstala na omítnutém řezivu. Obliny se nejvíce vyskytují u
sbíhavých a křivých výřezů a jejich odstraňování je otázka ekonomická. Obliny u omítaného řeziva
rozdělujeme:
a) Podle tvaru
Ostré - bok řeziva není omítnut vůbec
Tupé - bok řeziva není úplně omítnut v celé tloušťce řeziva, a to buď po celé délce
řeziva nebo její části.
b) Podle umístění obliny
Jednostranné
Oboustranné.
Obr.2.9: Měření oblin
Vady řezu:
Povrchovými vadami řezu se rozumí drsnost povrchu řeziva, která je charakterizována
nepravidelnostmi, jako jsou různé vyvýšeniny, vytržení vláken, apod., které vznikly při dělení dřevní
hmoty řezným nástrojem. Na jakost řezné plochy mají vliv následující skutečnosti: nestejnoměrná
struktura (závitek, zárost..), jakost řezného nástroje, rychlost posunu materiálu do řezu, řezná
výška, apod.
Řezivo s povrchovými vadami řezu vyžaduje více práce při dalším opracování. Z tohoto hlediska
mají větší vliv rýhy po pilových listech a vlnitost povrchu, u nichž je ztráta dřevní hmoty při dalším
zpracování větší.
Tyto povrchové vady se neměří, jen se zaznamenává jejich výskyt.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 12 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Deformace:
Deformace je zakřivení nebo zborcení ploch a boků řeziva nesprávným postupem při výrobě,
sušení nebo ochraně. Příčinou deformace řeziva mohou být zejména nedostatky při pořezu
(omítání, rozmítání) a při sušení. Příčinou křivosti řezu je zabíhání pilových listů v kombinaci
s velkou rychlostí pořezu. Příčinou deformace při sušení mohou být vnitřní deformační síly, ke
kterým dochází jak vlivem nestejnoměrného procesu bobtnání a sesychání dřeva ve všech
směrech, tak i střídáním tahových a tlakových vrstev uvnitř sortimentu.
Deformace řeziva snižuje jeho upotřebitelnost. Je příčinou ztrát na dřevní hmotě při dalším
zpracování.
Deformace řeziva dělíme podle tvaru na zakřivení:
Podélné plošné jednoduché - zakřivení a zborcení po délce sortimentu v rovině kolmé na plochu,
charakterizované jedním ohybem
Podélné plošné složené – zakřivení a zborcení po délce sortimentu v rovině kolmé na plochu,
charakterizované více ohyby
Podélné boční – zakřivení a zborcení po délce sortimentu v rovině rovnoběžné s plochou řeziva
Šroubové – zakřivení a zborcení spirálové ve směru délky sortimentu
Obr. 2.10: Podélné zakřivení
Obr. 2.11: Podélné zakřivení ve směru šířky
Obr. 2.12: Příčné zakřivení (ve tvaru žlábku)
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 13 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Obr. 2.13: Šroubovité zakřivení řeziva
2.1.4 Kritéria třídění
Kritéria třídění se vztahují k průměrné vlhkosti dřeva 20 %. Znaky třídění se musí stanovit na
nejnepříznivějším místě v řezivu pro daný znak. Pro různé znaky třídění to mohou být různá místa
v řezivu.
Požadavky na hranoly a na prkna a fošny namáhané na ohyb převážně v poloze na stojato jsou
uvedeny v tabulce 2. Požadavky na ostatní prkna a fošny jsou uvedeny v tabulce 3 a požadavky na
latě jsou uvedeny v tabulce 4. ČSN 73 2824-1. U dřevěných prvků tříděných v nevysušeném stavu
se neuvažují znaky třídění pro výsušné trhliny a zakřivení.
2.1.4.1 Tolerance
Při dodatečné kontrole dodávky tříděného dřeva se dovolují nepříznivé odchylky od požadovaných
mezních hodnot kritérií třídění do 10 % v 10 % celkového objemu.
Dodržování rozměrů:
Pro odchylky rozměrů platí ČSN EN 336.
2.1.4.2 Další opracování:
Pro řezivo, jehož rozměry průřezu se při dalším opracování nezmenší více než o 5 mm při
rozměrech průřezu do 100 mm, popř. více než o 10 mm při rozměrech průřezu nad 100 mm, platí
třída stanovená před opracováním. Při větší redukci rozměrů průřezu je nutné nové třídění.
2.2 Lepení dřeva a jeho využití v dřevostavbách
Použití dřeva v konstrukcích, vzhledem k jeho relativně malým rozměrům, vadám a vlastnostem, je
bez jeho dalšího obrábění a zpracování poměrně omezené. Jednou z možností, jak se dají tyto
vlastnosti eliminovat, je spojování dvou anebo více částí lepením.
2.2.1 Druhy lepidel používaných na lepení v konstrukcích
Požadavky na lepidla pro lepení dřeva na nosné určuje norma ČSN EN 301 Fenolická a aminová
lepidla pro nosné dřevěné konstrukce – Klasifikace a technické požadavky. Tato norma uvádí
následující typy lepidel:
Typ I – Lepidla, která se používají v exteriéru a nad 50°C
Typ II – Lepidla, která se mohou používat pouze v interiéru – ve vytápěných a větraných
prostorech, chráněných proti povětrnosti. Je možné je pouze krátkodobě vystavit vlivu povětrnosti
nebo teplotě vyšší než 50°C
Pro lepení dřeva pro konstrukční účely jsou povolena v ČR pouze lepidla vyhovující ČSN EN 301.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 14 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Lepidla na lepení materiálů na bázi dřeva, které mají být použity na nosné části (překližky, OSB
desky, dřevovláknité desky, atd.) podléhají speciálním požadavkům.
Rozdělění lepidel podle způsobu
vytvrzování
Fyzikálně vytvrzovaná
PVAc
Přírodní lepidla (kaseinová)
atd.
Chemicky reagující
Polyaditivní (PMDI, PU…)
Polykondenzační (UF,MF,PF…)
Obr. 2.14: Rozdělení lepidel
2.2.2 Lepené tyčové prvky
2.2.2.1 Konstrukční hranol nastavovaný zubovitým spojem
Konstrukční hranol nastavovaný zubovitým spojem je materiál vyrobený podle ČSN EN 385
Konstrukční dřevo nastavované zubovitým spojem – Požadavky na užitné vlastnosti a minimální
výrobní požadavky (v Německu užívaný termín KVH).
Řezivo požadovaných rozměrů je délkově nastavováno zubovitým spojem. Využití toho výrobku
v současnosti neustále roste. Používá se zejména pro konstrukce dřevostaveb – rámových
konstrukcí. Vyráběný produkt má standardně vlhkost 15±3, má definovanou kvalitu úpravy povrchu
(v Německu se rozlišuje tzv. pohledová Si a nepohledová NSi kvalita)
Obr.2.15: Zubovitý spoj
Postup výroby:
Po vysušení řeziva na požadovanou vlhkost (15±3%) se provádí vizuální, případně strojní třídění.
Dále následuje výroba – frézování ozubu. Míchání a nanášení lepidla na zubový spoj probíhá
v souladu s předepsanými podmínkami od výrobce lepidel. Při výrobě musí být kontrolována vlhkost
dřeva, teplota a relativní vlhkost vzduchu při lepení. Dále je nutno dodržovat předepsaný lisovací
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 15 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
2
tlak (většinou je to 3-5 N/mm ) a čas, tj. doba lisování. Zalisovaná lamela je dopravena do prostoru,
kde dochází k vytvrzení lepidla. V některých případech se pro urychlení vytvrzování používá např.
vysokofrekvenční ohřev. Poslední fází před zabalením výrobku je konečné opracování – hoblování
povrchu na požadovanou tloušťku a zakrácení délky.
2.2.2.2 Lepené lamelové dřevo
Historie tohoto výrobku sahá až do roku 1906, kdy si Otto Carl Friedrich Hetzer nechal lepení dřeva
patentovat. Tehdejší výroba však ještě neznala délkové nastavování lamel a používala pouze
kaseinová lepidla. Zubovitý spoj pro nosné účely byl vyvinut ve 40-tých letech minulého století.
Lepené lamelové dřevo je vyráběno z výše uvedených lamel – konstrukčních hranolů
nastavovaných zubovitým spojem dle ČSN EN 14 080 resp. ČSN EN 386 Lepené lamelové dřevo –
Požadavky na užitné vlastnosti a minimální výrobní požadavky. Tloušťka používaných lamel
v tomto případě nepřesahuje 45mm.
Výroba probíhá stejným způsobem jako u konstrukčního hranolu nastavovaného zubovitým spojem.
Na vyrobené lamely nastavené zubovitým spojem se nanáší lepidlo, skládají se na požadovanou
výšku průřezu. Takto sestavené lamely se lisují a následně hoblují.
Výrobek je používaný v nosných konstrukcích a jeho výhodou jsou oproti masivnímu dřevu zejména
lepší mechanicko-fyzikální vlastnosti.
Obr. 2.16: Příklady použití lepeného lamelového dřeva
Tab.2.2: Porovnání tříd pevnosti
Třídy pevnosti lepeného lamelového dřeva
(porovnání s DIN 4074:1996)
Třídy pevnosti lamel pro výrobu lepeného
lamelového dřeva
GL 24 (BS 11)
S 10, MS 10
GL 28 (BS 14)
S 13
GL 32 (BS 16)
MS 13
GL 36 (BS 18)
cca MS 17
2.2.2.3 Lepené dřevo DUO, TRIO
Výrobek skládající se ze dvou, případně třech i více lamel tloušťky větší než 45mm. Jeho použití je
obdobné jako u lepeného lamelového dřeva. Výroba probíhá obdobně jako při výrobě lepeného
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 16 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
lamelového dřeva. Vysušené a vytříděné lamely se spojují zubovitým spojem, dále se nanáší
lepidlo na plochy a materiál se skládá na sebe a lisuje.
2.2.3 Aglomerované materiály na bázi dřeva
Tab. 2.3: Rozdělení velkoplošných materiálů podle druhu
Výchozí surovina
Vlákno
Třísky
Velkoplošné třísky
Dýhy
Prkna
Vzniklý produkt po přidání lepidla a zalisování
Dřevovláknitá
deska
Dřevotřísková
deska
Deska OSB
Překližka
Překližovaná
deska
2.2.3.1 Dřevovláknité desky
Jsou vyráběny ze slabé kulatiny a odpadového materiálu z pilařských závodů. Dřevní surovina se
nejprve pomocí sekaček rozštěpuje a poté se termomechanicky upraví v tzv. defibrátoru na
vláknitou hmotu. Vláknitá hmota se dále upravuje a lisuje mokrým nebo suchým způsobem.
Mokrý způsob lisování:
Dřevní vlákna smíchaná s lepidlem a aditivy se nanesou na pás, kde se slisují na požadovaný
rozměr za odstranění vody ze směsi (např. spodní síto), a tím se vytváří nekonečný koberec, který
se dělí na požadované rozměry desek
Druhy dřevovláknitých desek vyráběných mokrým způsobem:
3
Měkké – izolační vláknité desky dle ČSN EN 622-4 (hustota 230 - 400 kg/m )
Používají se zejména pro izolační účely. Tepelně-izolační systém na bázi dřevovlákna je přirozená
alternativa izolace ohleduplná k životnímu prostředí ve srovnání se stávajícími tepelně-izolačními
systémy. Slouží především pro konstrukce difúzně otevřených stěn.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 17 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Obr. 2.17: Měkká dřevovláknitá deska
3
Polotvrdé vláknité desky - (400 - 900 kg/m ) jsou vyráběny dle ČSN EN 622-3. Tento typ desek se
používá také pro vnější opláštění stěn dřevostaveb a pro záklopy střech na krokve pod tvrdou
krytinu apod.
3
Tvrdá vláknitá deska - (nad 900 kg/m ) požadavky na tyto desky definuje ČSN EN 622-2. Tyto
desky se požívají zejména pro výrobu podlahových materiálů. Dále se povrchově upravují
laminováním, případně dýhováním.
Suchý způsob:
Při suchém způsobu výroby se vláknitý koberec formuje vrstvičkami. Koberec vrstvený suchým
způsobem se vyznačuje nízkou hustotou, proto se navrstvené koberce ještě dále předlisovávají.
Vlastnosti těchto desek definuje ČSN EN 622-5 Vláknité desky – Požadavky – Část 5: Požadavky
na desky vyrobené suchým procesem (MDF).
Použití těchto desek je zejména pro výrobu nábytku.
Obr. 2.18: MDF deska
2.2.3.2 Dřevotřískové desky
Dřevotřísková deska je materiál vyrobený z dřevních třísek a syntetického lepidla za použití tepla a
tlaku. Podle způsobu lisování dělíme tyto desky na výtlačně a plošně lisované. Hotové desky
mohou být buď plné nebo vylehčené a prodávají se v broušeném nebo nebroušeném stavu.
Výroba dřevotřískových desek probíhá následujícím způsobem:
Dřevní surovina (vláknovina, průmyslové odřezky) je nejprve odkorněna a poté roztřískována.
Vyrobené třísky se dále třídí, domílají a suší. Nanášení lepidla probíhá odděleně pro jednotlivé
vrstvy budoucích desek. Třísky promíchané s lepidlem se vrství a dále se lisují. Po zalisování
probíhá ochlazování, formátování a klimatizace desek.
Dřevotřískové desky se používají především pro výrobu nábytku. DTD desky, které jsou zařazeny
jako nosné desky dle ČSN EN 13986, jsou používány např. jako nosné části prefabrikovaných
panelů dřevostaveb.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 18 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Požadavky na vlastnosti dřevotřískových desek stanovuje ČSN EN 312 Třískové desky –
Požadavky. Tato norma rozlišuje následující kategorie desek:
Typ P1 – desky pro všeobecné použití v suchém prostředí
Typ P2 – desky pro vnitřní vybavení (včetně nábytku) pro použití v suchém prostředí
Typ P3 – nenosné desky pro použití ve vlhkém prostředí
Typ P4 – nosné desky pro použití v suchém prostředí
Typ P5 – nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí
2.2.3.3 Desky OSB
Desky z orientovaných plochých třísek (angl. Oriented Strand Board) jsou v současné době
nejpoužívanějším aglomerovaným materiálem na bázi dřeva pro výrobu dřevostaveb. Mají velmi
dobré mechanicko-fyzikální vlastnosti a velmi nízký, případně žádný obsah formaldehydu.
Vlastnosti OSB desek definuje ČSN EN 300 Desky z orientovaných plochých třísek (OSB) Definice,
klasifikace a požadavky. Tato norma uvádí následující třídy desek:
OSB/1 – Nenosné desky, desky pro všeobecné účely a desky pro vnitřní vybavení pro použití
v suchém prostředí
OSB/2 – nosné desky pro použití v suchém prostředí
OSB/3 – nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí
OSB/4 – zvlášť zatížitelné nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí
Na výrobu desek OSB se používají poměrně velké částice – třísky o rozměrech 60-150mm délky a
0,4-1,0mm tloušťky z převážně jehličnatého dřeva. Po vysušení se třísky třídí a nanášejí lepidlem.
Následuje vrstvení koberce ve třech vrstvách, jejichž směr je navzájem kolmý.
Tab.2.4: Postup výroby OSB desek
Postup výroby OSB
Odkornění
Roztřískování
Vrstvení středové vrstvy
Formování
Deska po zalisování
Chlazení
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 19 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Desky OSB se dále využívají i pro výrobu lehkých nosníků a sloupů.
Obr. 2.19: Další způsoby využití OSB desek
2.2.3.4 Dýhy a překližky
Obr. 2.20: Způsoby výroby dýh (krájení, loupání, řezání)
Krájené a loupané dýhy jsou polotovar používaný zejména při výrobě nábytku pro dýhování
deskových materiálů. Pro výrobu překližovaných materiálů se využívají dýhy loupané.
Výroba překližek:
Překližky mají velmi dobré mechanicko-fyzikální a technologické vlastnosti, které umožňují jejich
všestranné použití. Při výrobě jsou spojovány minimálně tři vrstvy, přičemž počet vrstev je vždy
lichý. Vrstvy jsou lepené pod úhlem 90°.Výroba probíhá následujícím způsobem:
Po odkornění výřezů následuje jejich plastifikace a po ní loupání dýh. Vyrobené dýhy se dále
upravují (suší, třídí) a pak se sesazují do požadovaných rozměrů. Po nanesení lepidla probíhá
lisování, následuje formátování, broušení a třídění.
Překližky se dělí podle způsobu použití, respektive podle druhu použitého lepidla. Jejich vlastnosti
definuje ČSN EN 636 Překližované desky – Požadavky. Tato norma rozděluje desky na:
Překližované desky pro použití v suchém prostředí (ČSN EN 636-1)
Překližované desky pro použití ve vlhkém prostředí (ČSN EN 636-2)
Překližované desky pro použití ve venkovním prostředí (ČSN EN 636-3)
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 20 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
2.2.3.5 Laťovky a desky z rostlého dřeva
Desky z rostlého dřeva definuje ČSN EN 13353 Desky z rostlého dřeva (SWP) –Požadavky. Tato
norma zahrnuje desky do tl. 80mm a rozděluje desky do tříd:
SWP/1 Desky z rostlého dřeva pro použití v suchém prostředí
SWP/2 Desky z rostlého dřeva pro použití ve vlhkém prostředí
SWP/3 Desky z rostlého dřeva pro použití ve venkovním prostředí
2.2.3.6 Vrstvené dřevo z dýhových pásů (angl. Laminated Veneer Lumber LVL)
Tento materiál je specifickým produktem využívaným ve velké míře pro konstrukční účely. Jedná se
o vrstvený materiál z dýhových pásů, které jsou orientovány rovnoběžně. Díky této skladbě je to
materiál anizotropní, je však oproti rostlému dřevu homogennější, čímž se zlepšují i jeho
mechanicko-fyzikální vlastnosti. Vlastnosti a způsob používání tohoto materiálu definuje ČSN EN
14 279 Vrstvené dřevo (LVL) - Definice, klasifikace a specifikace.
Obr.2.21: Vrstvené dřevo
2.2.3.7 Křížem lamelované dřevo - angl. Cross Laminated Timber – CLT (XLAM)
CLT je v poslední době stále více používaným materiálem jako stavební element. Základním
materiálem pro výrobu CLT je neopracované boční řezivo. Tento materiál má nízkou cenu, ale
zároveň dobré mechanické vlastnosti (pevnost a tuhost). Šířka jednotlivých prken se pohybuje od
80 do 240mm, tloušťka od 10 do 45mm. V současnosti se pro jeho výrobu používá převážně
jehličnaté dřevo. Na vnější vrstvy se používají desky předepsané třídy pevnosti.
Obr. 2.22: Boční řezivo, rozdělení mechanických vlastností v průřezu kmene.
Desky ve všech vrstvách musí být spojované zubovitým spojem, na jehož lepení se smí používat
pouze předepsaná lepidla. Zubovitý spoj má být vyroben podle požadavků ČSN EN 385.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 21 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Obr. 2.23: Lamely – příklady upravení bočních hran
Dalším krokem je boční spojování jednotlivých lamel, čímž vzniká jedna vrstva. Pro dosažení
lepších mechanických vlastností jsou lamely po stranách slepeny. Doporučená vzdálenost
jednotlivých zubovitých spojů v sousedních lamelách je minimálně na velikost šířky lamely.
Obr. 2.24: Samostatná vrstva, lamely jsou slepeny na bočních hranách
Jednotlivé vrstvy se dále k sobě lepí tak, aby směr jednotlivých vrstev byl navzájem kolmý.
Je důležité, aby bylo lepidlo naneseno na celou plochu rovnoměrně a byly dodrženy všechny
předepsané parametry lepení.
Obr. 2.25: Složení křížově lamelovaného dřeva (CLT)
Velikost a tvar těchto elementů jsou dány možností výroby, přepravy a montáže. Tří, případně
pětivrstvé elementy se nejčastěji používají v tloušťkách 100 – 170mm. CLT elementy se prodávají
s neopracovaným povrchem, který se dále překryje např. sádrokartonem nebo jiným materiálem,
případně ho lze použít i jako pohledový za předpokladu předchozího opracování.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 22 -
Jitka Beránková
Materiály na bázi dřeva
_______________________________________________________________________
Křížem lamelované dřevo je velmi kvalitní a promyšlený přírodní stavební materiál, který má
vynikající vlastnosti a díky kterému lze docílit velmi příjemné vnitřní klima po celý rok. Hlavní
výhodou systému je vzduchotěsnost a možnost vytvoření difúzně otevřeného pláště budovy. Nelze
opominout rychlou, přesnou a jednoduchou montáž, hrubá stavba je otázkou několika málo dnů.
LITERATURA:
Požgaj, A. a kol.: Struktúra a vlastnosti dreva, Bratislava 1997
Schichofer, G.: Holzbau, TU Graz 2006
NORMY:
ČSN 73 2824-1 Třídění dřeva podle pevnosti – Část 1: Jehličnaté řezivo
ČSN EN 14081-1 Dřevěné konstrukce – Konstrukční dřevo obdélníkového průřezu tříděné podle
pevnosti – Část 1: Obecné požadavky
ČSN EN 1912 Konstrukční dřevo – Třídy pevnosti – Přiřazení vizuálních tříd jakosti a dřevin
ČSN EN 336 Konstrukční dřevo – Rozměry, dovolené odchylky
ČSN EN 301 Fenolická a aminová lepidla pro nosné dřevěné konstrukce – Klasifikace a technické
požadavky
ČSN EN 385 Konstrukční dřevo nastavované zubovitým spojem – Požadavky na užitné vlastnosti a
minimální výrobní požadavky
ČSN EN 386 Lepené lamelové dřevo – Požadavky na užitné vlastnosti a minimální výrobní
požadavky
ČSN EN 622-2 Vláknité desky – Požadavky – Část 2: Požadavky na tvrdé desky
ČSN EN 622-3 Vláknité desky – Požadavky – Část 3: Požadavky na polotvrdé desky
ČSN EN 622-4 Vláknité desky – Požadavky – Část 4: Požadavky na izolační desky
ČSN EN 622-5 Vláknité desky – Požadavky – Část 5: Požadavky na desky vyrobené suchým
procesem (MDF)
ČSN EN 13986 Desky na bázi dřeva pro použití ve stavebnictví – Charakteristiky, označení shody a
označení
ČSN EN 312 Třískové desky – Požadavky
ČSN EN 300 Desky z orientovaných plochých třísek (OSB) Definice, klasifikace a požadavky
ČSN EN 636 Překližované desky – Požadavky
ČSN EN 636-1 Překližované desky – Požadavky – Část 1: Požadavky na překližované desky pro
použití v suchém prostředí
ČSN EN 636-3 Překližované desky – Požadavky – Část 3: Požadavky na překližované desky pro
použití ve venkovním prostředí
ČSN EN 13353 Desky z rostlého dřeva (SWP) – Požadavky
ČSN EN 14 279 Vrstvené dřevo (LVL) - Definice, klasifikace a specifikace
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 23 -