journal 4/2011

JOURNAL
LAFARGE CEMENT
4/2011
obsah
str. 6–9
str. 16–17
str. 22–23
LAFARGE CEMENT JOURNAL
číslo 4/2011, ročník 8
vychází 4x ročně, toto číslo
vychází 27. 12. 2011
vydavatel: Lafarge Cement, a. s.,
411 12 Čížkovice čp. 27
IČ: 14867494
tel.: 416 577 111
fax: 416 577 600
www.lafarge.cz
evidenční číslo: MK ČR E 16461
redakční rada: Ing. Michal Liška,
Mgr. Milena Hucanová
šéfredaktorka: Blanka Stehlíková – C.N.A.
fotografie na titulu: most nazvaný Gaohai
Bridge v jihozápadní Číně, mediatéka Lafarge
fotografie uvnitř časopisu: archiv
Lafarge Cement, a. s., fototéka
Skupiny Lafarge, Svaz podnikatelů ve
stavebnictví, Ing. Alexandr Butovič, Ph.D.,
SATRA spol. s r. o., Ing. Jan Jašek, Skanska
a. s., závod Prefa, provozovna Štětí, ABF –
Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství,
Ing. Michal Drahorád, Ph.D.,
doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc,
Wikipedie, archiv Blanky Stehlíkové,
www.skandinavskydum.cz,
www.greatbuildings.com, www.artmuseum.cz,
www.jonnyscuola.blogspot.com,
www.docomomo-fi.com, www.mimoa.eu,
www.geolocation.ws, AMP arquitectos
design: Luděk Dolejší
Tento časopis je neprodejný,
distribuci zajišťuje vydavatel.
str. 12–13
str. 14–15
Aktuality
Lafarge aktuálně
1–3
Téma
Václav Matyáš: Situace ve stavebnictví se nelepší
4–5
Technologie
Tunelový komplex Blanka – sanační opatření
při ražbě pod Vltavou
6–9
Materiály
Těžký barytomagnetitový beton
10–11
Referenční stavba
Beton pro nízkoenergetické bydlení
12–13
Zajímavá stavba
Onkologické centrum Fakultní nemocnice Plzeň
14–15
Ekologie
Budoucnost rekultivací: Spontánní sukcese,
nebo klasická rekultivace?
16–17
Stavebnictví a EU
OPPI: investicemi proti krizi
18–19
Konstrukce mostů
Betonové obloukové mosty 1. díl
20–21
Stopy architektury
Skandinávská stopa
22–23
Betonové unikáty
Kámen, beton a lidská práce vytvořily
unikátní architekturu
24–27
Svět Lafarge
Nové možnosti pro udržitelné stavebnictví
28–29
Summary
str. 24–27
29
úvodník
Vážení přátelé,
mottem minulého úvodníku se stalo: „Strašák, hrozba či prostě jenom ‚jiná‘
paliva?“ Od té doby se otázka, jak to vlastně s alternativními palivy je,
přeměnila ve žhavé mediální téma. Někteří novináři se předháněli v senzačních
odhaleních a s kritikou, mnohdy zcela nezasvěcenou, se k nim přidávali
hlavně někteří politici. O technologie používané při výrobě cementu a jejich
vliv na životní prostředí se začala zajímat i veřejnost. A to je dobrá zpráva.
Uspořádali jsme mimořádnou spalovací zkoušku s autorizovaným měřením
emisí akreditovanou laboratoří, vytvořili jsme monitorovací skupinu, v níž
byli zastoupeni nejen zástupci orgánů státní správy, ale i občanských
a ekologických iniciativ a médií. Ta měla možnost přesvědčit se a dohlédnout
na to, že měření probíhá přesně podle velmi přísných evropských a českých
norem. Její výsledky zveřejníme.
Naše podnikání je zcela transparentní a vůbec se nebráníme ještě větší
otevřenosti. Několikahodinové dizkuse se členy monitorovací skupiny nás
přivedly k námětům, jak dále vylepšit komunikaci s naším okolím a ještě více
zlepšit informovanost veřejnosti.
Cementárnu jsme v tomto roce doslova otevřeli pro veřejnost – proběhlo
šest standardních dnů otevřených dveří, vždy s jedním nosným tématem,
souvisejícím s ekologií. Účast byla celkem vysoká, z některých okolních obcí
dokonce přišla téměř celá zastupitelstva.
Poté, co vypukla „kauza Geobal 4“, jsme se rozhodli umožnit všem kritikům
a hlavně co nejširší veřejnosti návštěvu cementárny s jediným cílem. Každý
čtvrtek od 16 hodin jsou naši odborníci připraveni ukázat jim, co to vlastně ten
„strašák, hrozba či jenom jiné palivo“ ve skutečnosti je, jak se skladuje, jak se
s ním manipuluje, případně kde a jak se monitorují emise, kterých se všichni
tak obávají. Stačilo se jen on-line zaregistrovat na našem webu, anebo dokonce
prostě jen přijít. Připravovali jsme se na velký nával zájemců…
První čtvrtek jich přišlo osm, z toho dvě děti, další čtvrtek pět.
A tak se sami sebe ptáme, jak to s tím zájmem a obavami ve skutečnosti je?
Stát se zavázal k likvidaci ekologických zátěží. Cementárny jsou celosvětově
uznávaným místem k jejich ekologicky nejšetrnější likvidaci bez vzniku dalších
odpadů. Z mnoha stran slyšíme, že je to špatně. Ano, to je legitimní názor, který
je možná podmíněn nedostatečnou informovaností. Myslím však, že by kritici
měli přijít s návrhem alternativního řešení.
Pro mě osobně je nejsmutnější jedno zjištění – hodně lidí je ochotno souhlasit
s nutností likvidace odpadů i těch nebezpečných. Jsou ochotni souhlasit nejen
s tím, že je to nutné, ale i dokonce s tím, že energetické využití nebezpečných
odpadů, třeba kalů z ostravských lagun, v cementárně je pro jejich likvidaci
ideální. A navíc se při tom nemusejí vytěžit desítky tisíc tun hnědého uhlí. Ale
hlavně ať se to neděje u nás, hlavně ať NÁS s tím nikdo neobtěžuje. A to i za tu
cenu, že jiní lidé, včetně dětí, na druhém konci republiky léta strádají.
Vidíte, tak jsem se zase dostal k tématu, ke kterému jsem se původně už
nechtěl vracet. Doufám, že vám zbytek Journalu přinese mnohé nové a zajímavé
informace.
Všichni napjatě očekáváme, kam se stavebnictví bude ubírat v příštím roce.
Odhady letošních prodejů cementu v ČR by naznačovaly, že situace ve srovnání
s minulým rokem není tak strašná. Očekáváme zhruba stejné objemy. Máme
však mnoho údajů a signálů, že se mění struktura spotřeby. Prudce se snižuje
spotřeba cementu u veřejných investic. A to nevěstí nic dobrého. Nicméně
i těžké období je třeba překonat. A snažit se alespoň ztráty minimalizovat.
Na závěr mi dovolte, abych vám na sklonku dalšího obtížného ročního
maratonu poděkoval za spolupráci. Jsme velmi rádi, že máme se všemi našimi
zákazníky vytvořeny vztahy založené na vzájemné důvěře a spolupráci.
Přeji vám i nám všem, abychom po náročném roce našli čas na odpočinek
v kruhu rodinném a na regeneraci sil třeba výstupem na nějaký kopec, ze
kterého bude krásný pohled na zasněženou a prosluněnou krajinu.
Váš Ivan Mareš,
Generální ředitel a předseda představenstva
2011 | LC JOURNAL | 1
Zimní opravy
2012
Přejezd drtiče
a přesun pasovky v lomu
Od posledního přemístění drtiče v lomu
uběhne v lednu příštího roku již 11 let.
Během této doby se těžba suroviny dostala od drtiče tak daleko, že se přesun
materiálu od těžební stěny k drtiči našimi
dampry stal nerentabilní. Vyplatí se tedy
přesunout drtič i s pasovou dopravou blíž
k místu těžby.
Ve výběrovém řízení bylo nutné rozhodnout, zda bude postaven pas úplně nový
nebo budeme přemísťovat jen stávající
pasové dopravníky. Vítězná varianta je
kombinací obojího.
Nakonec byla tedy zvolena varianta
přemístění stávajících dopravníků PD1
a PD1A a zkrácení dopravníku PD2, který
vede z lomu až do závodu.
Dopravník PD1 bude prodloužen cca
o 250 m a zároveň bude krátká část přemosťovat komunikaci na skládku popelo-
vin v lomu. Na tento dopravník bude padat
nadrcená surovina z drtiče. Z PD1 bude surovina putovat na PD1A. Celá trasa těchto
dvou dopravníků bude dlouhá 1260 metrů
a povede souběžně se skládkou SONO Siřejovice. Tato trasa bude kolmo navazovat
na dopravník PD2, který bude pouze zkrácen přibližně o 270 m. Na něm se surovina
dostane až k nám do závodu.
V současné době probíhá výroba nově
dodávaných dílů na prodloužení pasovky, ocelových konstrukcí pro přemostění
příjezdové cesty na skládku popelovin.
Most by měl být dokončen před koncem
roku 2011. Hlavní pracovní nápor potom
bude probíhat od ledna až do poloviny
února, kdy by měl být ohlášen konec prací,
provedeny zkoušky a spuštění přemístěné
pasové dopravy do provozu. Investiční náklady na tuto akci představují 25 mil. Kč.
Zimní opravy jsou naplánované v období
od Vánoc do poloviny února.
Nejdražší akcí, která bude v této zimní odstávce provedena, bude oprava elektroodlučovače. Musíme vyměnit tzv. „vysokonapěťové a usazovací elektrody“, plus oklepy
ve druhé a třetí sekci filtru. Původně jsme
tuto opravu plánovali až na rok 2013, ale
při podrobnější prohlídce jsme museli konstatovat, že stav elektrod není takový, abychom mohli filtr provozovat bez jakýchkoliv poruch celý rok 2012. Celkem bude
vyměněno zhruba 100 tun oceli jen uvnitř
filtru. Navíc také společně s Výzkumným
ústavem v Radvanicích a panem Ing. Ivičičem pracujeme na snížení počtu výpadků
elektrofiltru. V rotační peci budeme muset
nahradit zhruba polovinu vyzdívky, dále je
naplánována výměna vtokových segmentů,
výměna obvodových vstupních segmentů
a výměna výstupních segmentů.
Benefice
Již druhý ročník divadelní benefice ochotnických souborů uspořádala Poradna pro
náhradní rodinnou péči v Litoměřicích,
Hynkovo hravé divadlo, o. s., a Městská
kulturní zařízení Litoměřice.
Představení sedmi ochotnických souborů a pásma s Marthou Issovou v hlavní
roli zhlédlo bezmála šest stovek diváků.
Všichni herci, profesionálové i ochotníci, hráli bez nároku na honorář. Výtěžek
z prodaných vstupenek činil rekordních
2 | LC JOURNAL | 2011
56 400 Kč a poputuje dětem v osvojení
a v pěstounské péči. Konkrétně pomůže
dětem z těchto rodin financovat mimoškolní aktivity vedoucí k rozvoji jejich
talentu, např. poplatek členství ve sportovních oddílech či uměleckých školách,
pomůže dětem pořídit si vlastní hudební
nástroje, malířské potřeby apod. Projekt
Poradny pro náhradní rodinou péči je realizován s finanční podporou Lafarge Cement, a. s.
Tím však výčet zdaleka nekončí, proběhne také výměna kladiv v drtiči suroviny
v lomu a opraveny budou shrnovacího stroje v zásobárně suroviny. Další mimořádnou
opravou je výměna ozubených kol v převodovkách surovinového mlýna a v jedné převodovce cementového mlýna. Tu druhou
na cementovém mlýně jsme přesunuli až
na příští rok. Rekonstrukci potřebuje také
chladič slínku, ale nebude to oprava nijak
zásadní. V neposlední řadě je nutno zmínit
Horomill, náš druhý cementový mlýn, ve
kterém nám praskla v červnu tohoto roku
hřídel mlecího válce. Nová hřídel by měla
z Francie dorazit v únoru 2012 a hned poté
ji nainstalujeme. Samozřejmě, že se bude
opravovat i na expedici či vykládce, ale na
těchto zařízeních neproběhne tentokrát nic
mimořádného, alespoň co se týče finančního objemu za opravy.
aktuality Lafarge
Restrukturalizace
Skupiny Lafarge
Lafarge Cement opět nejlepší
výrobce stavebnin
V dalším, tentokrát čtvrtém, ročníku soutěže Nejlepší výrobce stavebnin roku se
Lafarge Cement, a. s., opět probojovala na
nejvyšší příčky, když zvítězila v kategorii
nad 150 zaměstnanců. Vítězové v této kategorii byli tři bez určení pořadí – Lafarge
Cement, a. s., Wienerberger a. s. a Best, a. s.
Soutěž je určena pro malé (do 150 zaměstnanců) i velké (nad 150 zaměstnanců) producenty stavebních hmot s cílem představit progresivní výrobní provozy průmyslu
stavebních hmot v České republice a jejich
výrobky. Hodnotí se především schopnost
firem vybudovat si pozici na trhu, popřípadě ji obhájit, moderní výroba a plnění
systémů jakosti a v neposlední řadě také
snahy výrobců v oblasti udržitelného rozvoje ve stavebnictví.
Porota v první fázi soutěže vyhodnotila
přihlášené firmy, z nichž se devět nejlepších v každé kategorii zúčastnilo vyhlášení výsledků soutěže, které proběhlo
dne 26. 9. 2011 v Park hotelu Průhonice,
za účasti tajemníka Svazu podnikatelů
ve stavebnictví Ing. Michaela Smoly, MBA,
zástupců MPO Ing. Pavlíny Janikové
a Ing. Pavla Malinského, zástupce ÚRS PRAHA, a. s., Ing. Františka Glazara, ředitele
a mediálního partnera časopisu Stavebnictví. Z této soutěžní etapy vzešla nominace
tří nejlepších firem. Soutěž vyvrcholila na
Slavnostním setkání podnikatelů v Senátu Parlamentu ČR v rámci dnů Stavitelství a architektury dne 3. 10. 2011, kde
vítězové převzali ocenění. „Naše nejvyšší
ocenění opět potvrdilo, že patříme ke špičkovým provozům s nejkvalitnějšími produkty v České republice a že naše výroba
je ohleduplná a šetrná k životnímu prostředí a přitom moderní a úsporná. Na druhou stranu vidíme v tomto ocenění také
závazek, který nám staví vysokou laťku,
pokud se chceme udržet mezi nejlepšími
i nadále,“ dodal k významnému ocenění
Ing. Michal Liška, obchodní ředitel.
Soutěž vyhlašuje Ministerstvo průmyslu
a obchodu ČR ve spolupráci se Svazem
podnikatelů ve stavebnictví České republiky, ÚRS Praha, a. s., a časopisem Stavebnictví.
Skupina se po fázi geografické expanze
a konsolidace trhu zaměřila na hlavní
obchodní aktivity – výrobu cementu, kameniva a betonu –, se snahou o inovaci
produktů, služeb a řešení, jako hlavním
motorem pro odlišení od konkurence a pro
celkový růst společnosti. S ohledem na
další úspěšný růst spustila Skupina projekt Extra Mile, který zdůrazní zaměření na
potřeby trhu a zákazníků a upevní pozici
klíčového hráče na trhu trvale udržitelné
výroby stavebních materiálů. Současně
dojde k restrukturalizaci řízení společnosti s cílem postupně eliminovat rozdělení
na regiony. Nově bude struktura založená
na jednotlivých zemích, celkem 42 zemí
a seskupení zemí (tzv. klastry), s odpovědnostmi generálních ředitelů jednotlivých
zemí rozšířené na všechny aktivity v oblasti
výroby cementu, kameniva a betonu. Jako
první krok budou jmenováni projektoví manažeři, kteří budou definovat příslušnou
organizaci pro danou zemi před tím, než
se začátkem roku 2012 stanou GŘ pro
tuto zemi. Mimo to se změní také struktura
a odpovědnosti výkonného výboru.
Hydromedia™ přetváří
beton
Nový produkt Skupiny Lafarge nazvaný
Hydromedia™, který je výsledkem dvouletého výzkumu, se dostane na stavební trh
v roce 2012. Nový beton svými vlastnostmi odpovídá požadavkům na management
vody v městských aglomeracích, a přináší
tak řadu benefitů pro životní prostředí.
Hydromedia™ absorbuje vodu a napomáhá jejímu přirozenému průniku do země
a tím doplňování podzemních zásob. Při
přívalových deštích zabraňuje přeplňování
kanalizační sítě, a tak snižuje riziko záplav. V neposlední řadě redukuje akumulaci vody na silnicích a chodnících, což
v praxi znamená bezpečnější jízdu, chůzi a parkování pro obyvatele měst. Další
velkou výhodou nového betonu Lafarge je
snadné ukládání a větší pevnost než u jejích předchůdců.
Zdraví – Skupina slaví 10
let závazků
Když v roce 2001 Skupina expandovala na
africký kontinent, odstartovala dlouhodobý
program ochrany zdraví jako svůj prioritní
závazek. Zatímco zpočátku se Skupina
soustřeďovala především na vymýcení
HIV/AIDS v Africe, v roce 2003 začala
prosazovat lokální přístup. Postupně bylo
vypracována pětice zásad komplexního
Zdravotního programu: prevence, informace, princip nediskriminace, přístup k léčbě
a vyšetření. Úmrtnost mezi africkými zaměstnanci se snížila o 50 %. Společně se
zaváděním Politiky Zdraví & Bezpečnosti
mezi všemi zaměstnanci a spolupracovníky
Skupiny se podařilo v roce 2006 prosadit
„Rules“ (Pravidla) a nyní je ochrana zdraví
a bezpečnost součástí všech činností Skupiny. Princip ochrany zdraví a bezpečnost
při práci se stal prioritním závazkem – principem společnosti.
2011 | LC JOURNAL | 3
téma
Václav Matyáš:
Situace ve stavebnictví
se nelepší
Stavební produkce ve třetím čtvrtletí letošního roku poklesla, což
potvrzuje dosavadní trend oboru. Ekonomické vyhlídky Evropy jsou mírně řečeno znepokojující, vláda si
dělá starosti, jak bude přepracovávat v lednu rozpočet. Jaké jsou obavy a naděje českého stavebnictví, se
tentokrát ptáme Ing. Václava Matyáše, prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR.
Ing. Václav Matyáš,
prezident Svazu
podnikatelů ve
stavebnictví v ČR
úbytě. Dalším obrovským problémem je
nepřipravenost projektů, v tomto bodě se
byrokracie vůbec nezměnila.
Podle nejnovějších údajů ČSÚ poklesla stavební produkce ve 3. kvartále
meziročně o 8,4 %, přitom produkce
pozemního stavitelství klesla o 5,3 %.
Jak hodnotíte aktuální situaci ve stavebním sektoru?
Stavebnictví se propadá od roku 2008
a objem stavební produkce je rok od
roku nižší. Ve srovnání s rokem 2008,
který tvořil závěr konjunkturního období, dosahuje letošní pokles přibližně 15 %
a vypadá to, že dosáhneme až k 20%. To
by znamenalo úbytek 100 miliard ve finančním objemu stavebních prací za 4
roky. Navzdory Programovému prohlášení vlády ČR i Strategii konkurenceschop-
4 | LC JOURNAL | 2011
nosti ČR stát letos vyčlenil na rozvoj dopravní infrastruktury o 35 miliard méně.
Dopady tohoto rozhodnutí jsou zdrcující
a Česká republika se stává dopravně-logistickou periferií Evropy. Omezení investic má samozřejmě vliv na zaměstnanost, a to nejen ve stavebnictví, ale kvůli
multiplikačnímu efektu také na omezení
návazného průmyslu a služeb. To je zejména v době krize velmi varovné. Dodavatelské firmy nastavily kapacity, aby
odpovídaly schváleným vládním koncepcím, které však nebyly naplněny. Navíc
byla zrušena i většina podpůrných programů pro bytovou výstavbu. Programy
Nový panel a Zelená úsporám zmírají na
Jak ovlivní stagnace dopravních staveb čerpání bruselských dotací?
Pokud bude schválen okleštěný rozpočet
Státního fondu dopravní infrastruktury,
který jde do druhého čtení, nebude zahájena žádná nová velká dopravní stavba. Tím bude vážně ohroženo čerpání
prostředků ze strukturálních fondů,
konkrétně jde o operační program Doprava I a Doprava II. Není pochyb o tom,
že evropských financí nebude napříště
tolik, co teď. Dobudování dálniční sítě
brzdí také nepřipravenost projektů. Investorská příprava u dopravních staveb
se pohybuje mezi devíti až třinácti lety.
V tomto bodě kulminuje dlouhodobá
neschopnost zainteresovaných subjektů snížit byrokratickou zátěž a troufám
si tvrdit, že v Česku jsme „bruselštější
než Brusel“. Teprve letos jsme se dočkali novely zákona o veřejných zakázkách
a čekáme netrpělivě na novelu stavebního zákona a zákona o vyvlastnění. Ani
zde nejsme přílišnými optimisty, že by
se podařilo prosadit všechny potřebné
připomínky pro stavební praxi. Pokračuje nemravné vyhazování investičních
peněz například při přípravě pozemků
pro dopravní infrastrukturu, kde se obo-
Variantní scénáře vývoje stavební produkce 2008–2012
protikrizová
realistická
restriktivní
Vývoj stavební produkce v meziročních indexech
k roku 2008
100 %
vyhoví evropským požadavkům na snižování energetické náročnosti budov, ale tím
se úřady zatím vůbec nezabývají.
95 %
90 %
85 %
80 %
75 %
70 %
65 %
60 %
2008
2009
2010
2011
2012
Skutečnost roku 2010 (87,6 %) se přiblížila prognóze podle realistické varianty (87,0 %);
očekávaná skutečnost roku 2011 se posouvá k restriktivní variantě (79 %)Prognóza roku 2012 se
bude přibližovat restriktivní variantě (70–73 %)
Prognóza vývoje roku 2011
2008
2009
2010
2011
očekávaná skutečnost říjen–prosinec
Index stavební produkce
(vztaženo k počátečnímu roku 2008)
110,0
105,0
100,0
95,0
90,0
85,0
80,0
75,0
70,0
65,0
I.
II.
III
.
IV
.
V.
VI
.
60,0
hatila řada spekulantů díky legislativním
„dírám“ a změnám v pozemkové politice.
Pokud by vyvlastňovací zákon fungoval
podle navrhovaných změn, úspora jen na
Pražském okruhu by mohla dosáhnout až
pěti miliard korun. Nestavební náklady se
u velkých liniových staveb pohybují až
na 30 % z celkové ceny stavebního díla.
Existují tedy nějaké reálné možnosti,
jak dopravní stavby nejen zlevnit, ale
jak najít další nové finanční zdroje?
Jestliže uvážíme rozvoj technologií i tlak
na „zelené“ stavění, je jasné, že cesty,
jak dosahovat úspor, se vždy najdou.
Nyní konkrétně spolupracujeme s ministerstvem dopravy na tzv. objektivizaci
projektů, což vlastně znamená, že se ČR
bude zaměřovat daleko víc na funkčnost
staveb, že bude například zvažovat četnost nájezdových a sjezdových připojení u dálnic. Neméně důležité je vtáhnout soukromé subjekty do financování
dopravní infrastruktury. Už před rokem
jsme spolu se Sdružením pro výstavbu
silnic připravili materiál nazvaný Alternativní formy financování dopravní infrastruktury, který se zaměřil nejen na
PPP projekty (Public Private Partnership
projekty – partnerství veřejného a soukromého sektoru za účelem zajištění
VI
I.
VI
II.
IX
.
X.
XI
.
XI
I.
financování, výstavby, obnovení, správy
či údržby veřejné infrastruktury nebo
poskytování veřejné služby – pozn. red.),
ale především na vstup bankovního sektoru. Bohužel zatím nedošlo k viditelnému posunu, nepodařilo se překonat bariéru, kdy PPP projekty jsou ministerstvem
financí zatím kvalifikovány jako položky
zvyšující státní dluh.
V září poklesl počet dokončených
bytů o 41,5 %, jaké jsou predikce tohoto stavebního sektoru do budoucnosti?
Statistika skutečně uvádí, že počet dokončených bytů celkově poklesl, ale také to,
že klesá i počet zahájených bytů. Nepochybné je, že i bytová výstavba se propadá. Před čtyřmi roky jsme se přiblížili ke
40 000 dokončených bytů ročně, což odpovídalo tuzemským potřebám. K úrovni
bydlení ve vyspělejší Evropě se přibližujeme jen velmi pomalu. Bohužel brutální
přiškrcení například stavebního spoření
a dalších podpor bytovou výstavbu rdousí, čemuž přispívá i nedostatek peněz
soukromých investorů. V Evropě jsme
v počtu bytů na 1000 obyvatel v poslední
třetině. Alarmující je také stáří bytového
fondu, který potřebuje nadále revitalizovat. Navíc se stát zavázal, že do roku 2020
Jak může Svaz podnikatelů ve stavebnictví v této nelehké době pomáhat
sektoru na nohy?
Na úrovni veřejné správy nemá stavebnictví prakticky žádné zastoupení,
z kompetenčního zákona patříme pod
Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale
teprve letos tam byl po několikaleté
prodlevě znovu zřízen odbor, který připojil stavebnictví k hornictví. Vzhledem
k tomu, že stavebnictví spadá celkem pod
pět ministerstev, iniciovali jsme vznik
Poradního sboru premiéra pro stavební
průmysl, který je složený ze stavbařů,
zástupců NERV i akademické obce a zástupců ministerstev, který by měl fungovat jako koordinační institut. Pracuje na
závažných tématech, vyplývajících z kritického stavu současného vývoje stavebnictví. Neobejdeme se bez objektivního
pojmenování stavu věcí, hledání řešení
v cenách staveb a příčin korupce ve veřejných zakázkách. Podstatné je řešení nedostatků v legislativě, otázky certifikace,
trvale udržitelného stavění, a především
koncepce rozvoje investiční výstavby. Zatím však vláda výsledky naší práce ignoruje a naše doporučení nebere v úvahu.
Proto jsem vyzval pana premiéra Nečase k osobní účasti na jednání Poradního
sboru a doufám, že se nakonec uskuteční. Nahradit deficit není jednoduché a je
potřeba zajistit systémovou stabilizaci
finančních zdrojů. Investorská příprava
dopravní infrastruktury je běh na dlouhou trať, především kvůli zajištění území,
kde jsou nejen složité výkupy pozemků,
četná odvolání, ale i nátlak nevládních organizací, ekologických aktivistů či spekulace s pozemky. Nezbytný je minimálně
střednědobý plán a zajištěné financování prostřednictvím vládou schválených
koncepcí. Na harmonogramy výstavby
musí navazovat financování. Chceme
nyní spolu s ministerstvem dopravy redefinovat dopravní koncepci a základní
charakteristiky infrastrukturní výstavby,
jako je státní expertiza, vstupy soukromého kapitálu a tvorba národních zdrojů
pro spolufinancování evropských projektů. Budeme apelovat na stát, aby se ujal
role dobrého hospodáře. Samozřejmě
víme, že to bude mít svůj dopad i na stavebnictví v otázce organizační struktury,
zaměstnanosti a efektivity produkce.
-red-
2011 | LC JOURNAL | 5
Fotografie čelby
kaloty severního
tunelu v sanované
oblasti
Tunelový komplex Blanka –
sanační opatření
při ražbě pod Vltavou
Tunelový komplex Blanka tvoří velmi důležitou součást Městského
okruhu (MO) v Praze, který společně se silničním okruhem kolem Prahy (SOKP) a spojnicovými
radiálami budou tvořit ucelený systém hlavní komunikační sítě hlavního města.
Tunelový komplex Blanka je budován
v rámci výstavby severozápadní části
Městského okruhu. Jeho celková délka
činí 6382 m a doplní již provozovanou
část okruhu délky cca 17 km s tunely Zlíchovským, Mrázovkou a Strahovským. Po
zprovoznění celé stavby, které je předpokládáno v dubnu 2014, bude tunel mezi
Špejcharem a Pelc Tyrolkou nejdelším
silničním tunelem v České republice
a jedním z nejdelších městských tunelů
v Evropě.
Základní popis tunelů
Ražený tunel Královská obora (dílčí část
tunelového komplexu Blanka) je navržen
6 | LC JOURNAL | 2011
délky cca 2230 m. Na trojském nábřeží
začíná jako dvoupruhový a dále v úseku
pod Letnou pokračuje jako třípruhový
(stoupací a připojovací pruhy). Plocha
výrubu dvoupruhového tunelu je cca
125 m2 a třípruhového cca 172,6 m2.
Při realizaci se od počátku projektové
přípravy očekávalo několik kritických
míst. Prvním obtížným úsekem ražby
byl podchod řeky Vltavy. Jde o historicky
v pořadí již třetí dopravní tunel vyražený
v Praze pod korytem řeky Vltavy (po výstavbě traťových tunelů metra tras A a B).
Ražba tunelu Královská obora začala
v červenci 2007 z portálu Troja a velmi
brzy se dostala pod samotné koryto řeky
Vltavy. Zde i přes vzájemnou vzdálenost
tunelů cca 18 m byla každá z tunelových
trub ražena ve zcela odlišném geologickém prostředí. Severní tunelová trouba
(STT) v rozpukaných jemnozrnných
skaleckých křemencích a Jižní tunelová
trouba (JTT) v písčitých až drobových
břidlicích dobrotivského souvrství.
Inženýrsko-geologické poměry
Skalní podloží, ve kterém se nachází
tunel Královská obora, tvoří ordovické
sedimentární horniny náležící do klasického geologického útvaru Barrandienu.
Jedná se vesměs o písčité či jílovité břidlice a jemnozrnné křemence (popřípadě
technologie
křemenné pískovce). Při ražbě bylo postupně zastiženo souvrství dobrotivské,
libeňské a letenské. Pro technické potřeby je výhodnější hodnocení litologické.
Nezávisle na stratigrafickém zařazení
můžeme vyčlenit skupiny hornin s podobnými podmínkami vzniku, a tedy
i s obdobným petrografickým složením.
Horninový masiv skalního podloží byl
v geologické minulosti nejprve varisky
zvrásněn a následně pak rozlámán podél
zlomových linií.
Trasa tunelů prochází značně proměnlivým horninovým prostředím s různým
stupněm tektonického porušení s vysokou mírou zvodnění nadložních kvartérních sedimentů a s minimálním skalním
nadložím.
Výsledky geotechnického
průzkumu pod Vltavou
V rámci podrobného geotechnického průzkumu byly pod Vltavou v obou tunelových troubách realizovány průzkumné
štoly. Ražbu průzkumné štoly i v severním tunelu si vynutily zjištěné, odlišné ge-
ologické podmínky. V jižním tunelu průzkumná štola ověřila, že ražba tunelů zde
bude prováděna v písčitých a drobových
břidlicích, třídy R3 (ČSN 721001), lavicovitě vrstevnatých s hustotou diskontinuit
střední. Puklinová propustnost tohoto
horninového masivu lze charakterizovat
koeficientem filtrace cca k = 10-7 m . s-1.
Naopak v tunelu severním byly pod
Vltavou zastiženy skalecké jemnozrnné křemence, zdravé až navětralé s rezavými povlaky oxidů železa, třídy R2
(ČSN 721001), lavicovitě vrstevnaté
s vložkami prachovitých břidlic. Celkově (i dle zkušeností) je toto horninové
prostředí více propustné, neboť křemence jsou křehčí a pukliny mívají otevřenější. Puklinovou propustnost tohoto
horninového masivu lze charakterizovat
koeficientem filtrace cca k = 10-5 m . s-1.
Pod řekou Vltavou byly prokázány laboratorními a „In situ“ zkouškami poměrně příznivé geomechanické vlastnosti
horninového masivu, které by neměly
způsobovat zvýšené deformace nosného
systému primárního ostění.
Podélny geologický řez
tunelem Špejchar –
Pelc Tyrolka, z něhož
jsou patrné geologické
poměry celého raženého
tunelu Královská obora
U obou tunelů byla orientace hlavního
systému diskontinuit – vrstevnatosti
paralelní se směrem ražby pod Vltavou.
To znamená, že hlavní pukliny byly 60 °
ukloněné na JV a rovnoběžné s osou ražby pod Vltavou.
Při ražbě průzkumných štol pod Vltavou
byly vždy s postupem ražby realizovány
bezpečnostní jádrové předvrty, ze kterých byl mimo jiné měřen i přítok a tlak
podzemní vody. Pod korytem Vltavy
přítoky z předvrtů vykazovaly přítok až
4 l . s-1. Obzvlášť v prostředí skaleckých
křemenců byla obava ze zvýšených přítoků do budoucích tunelů. Navíc dle posuzovaných a porovnávaných chemismů
podzemní vody ze štol a z povrchové
vody Vltavy se ověřilo, že v místě říčního
toku Vltavy, obě zvodně – jak ordovická
ve skalním podloží, tak i kvartérní v terasových sedimentech, výrazně komunikují. V souladu s tímto tvrzením byly i výsledky piezometrického měření tlaku
vody z předvrtů, které potvrzovaly tlak
vodního sloupce odpovídajícího úrovni
vody ve Vltavě.
Velmi zajímavé informace byly získány
i z podrobného měření přítoků do průzkumné štoly (l/s) a jejich porovnání
s nadmořskou výškou hladiny ve Vltavě
(m n. m.) pod trojským jezem. Přestože
se jedná o zcela odlišné veličiny, v místě
Situace podchodu
pod vodními toky
2011 | LC JOURNAL | 7
technologie
Graf 1 – Bilance
čerpaného
množství vody
Úspěšnost sanačních injektáží se projeví zejména snížením přítoku podzemní
vody (zde do průzkumné štoly). Nepřímo lze kvalitu ověřit i pomocí presiometrických zkoušek ve vrtech. Presiometr je
zařízení sloužící ke stanovení přetvárných parametrů zkoumaného prostředí.
Zkoušky provedené z průzkumné štoly,
potvrdily výrazné zvýšení tuhosti horninového masivu (více než o 140 %). Došlo
tedy jednak k vyplnění a jednak k sevření rozevřených puklin horninového masivu, což mělo za následek výrazné snížení
přítoků podzemní vody.
průchodu štoly pod Vltavou byla zaznamenána jednoznačná souvislost s množstvím protékající vody ve Vltavě a přítoky do štoly. Zvýšení průtoku v řece
vedlo k významnému zvýšení čerpaného množství. Tyto výsledky jsou patrné
z výše uvedeného grafu.
Na základě výše uvedených zkušeností
byly pro následnou ražbu dvoupruhových
tunelů očekávány přítoky podzemní vody
do nevystrojeného výrubu až 40 l/s (první dílčí výrub tunelu (kalota) je cca 20x
větší než průzkumná štola). Primární
ostění ze stříkaného betonu je i v případě
použití organizovaných svodů v takových
podmínkách v podstatě nerealizovatelné.
Vysoký přítok podzemní vody by způsoboval vyplavování jemných částic (zejména cementu) a výsledné parametry ostění
s četnými „kavernami“ by nezajišťovaly
projektovanou únosnost. Z těchto důvodů
byla v zadávací dokumentaci stavby (ZDS)
pro tento úsek (především v severním tunelu) navržena sanační opatření.
Navržená sanační opatření
Ačkoliv zkušenosti z prvních metrů ražeb pod nábřežím ukazovaly na nižší
zvodnění (značnou roli zde sehrála právě
průzkumná štola, která okolní horninové
prostředí již částečně odvodnila), bylo
s ohledem na bezpečnost práce a rychlost postupu ražeb rozhodnuto o provedení sanačních opatření pod Vltavou.
Pro obě tunelové trouby byl určen úsek
délky cca 100 m, kde přítoky do průzkumné štoly byly největší a kde byly
v předstihu před ražbou tunelů provedeny z průzkumné štoly sanační injektáže
na bázi jílocementu. Jejich cílem bylo
v okolí výrubu kaloty vytvořit ochrannou
obálku o mocnosti cca 2,5 m, která by
zajistila výrazné omezení přítoku do ná-
8 | LC JOURNAL | 2011
sledného nevystrojeného výrubu tunelu.
Byl navržen systém radiálních vějířů tvořených 21 vrty délek 7,0 až 9,2 m o vzájemných vzdálenostech vějířů v podélném směru 1,5 m. Vrty průměru 75 mm
byly prováděny rotačně-příklepovým
způsobem pomocí strojní vrtačky HBM
12k/Ny-ZS.
Následně byly do vrtů vloženy plastové
trubky s injekčními otvory překrytými
gumovými manžetami po vzdálenosti
cca 500 mm a zality cementovou zálivkou. Po jejím zatvrdnutí byla prováděna
vzestupná jílocementová injektáž, směsí
s následujícími parametry:
POMĚR
C/V
1/1
SLOŽENÍ 1 m3 OBJEMOVÁ
HMOTNOST
C
B
V
kg kg kg
kg/l
750 15 750
1,51
Technologie ražení
pod vodním tokem
Ražba obou tunelových trub probíhala
pomocí nové rakouské tunelovací metody (NRTM) s použitím trhacích prací. Pro
dvoupruhové tunely bylo zvoleno horizontální členění výrubu na kalotu, opěří
a dno. Výška skalního nadloží mezi vrcholem výrubu a dnem Vltavy nepřekračovala 14 m. Pro podchod vodního toku
byla navržena samostatná technologická
třída 3H zohledňující kvalitu horninového prostředí a nebezpečí průvalu vod
nebo zvodnělých materiálů.
VISKOZITA
s
32–35
DEKANTACE
% obj./hod
1
2
3
2
-
PEVNOST V TLAKU
7
28
MPa
10
Tab. č.1 Parametry injekční směsi
Nejvyšší přípustný injekční tlak byl
2 MPa. Injektáž ve vrtu probíhala postupně po jednotlivých etážích (vždy
1 manžeta) pomocí dvojitého obturátoru
(zařízení umožňující injektovat vždy jen
ve vybrané části vrtu).
Geometrické schéma a rozsah provádění
sanačních injektáží v příčném řezu je patrný z obrázku č. 1.
Principem tohoto řešení bylo vyplnění
diskontinuit (ploch porušení základního horninového materiálu) v horninovém prostředí a tím zvýšení těsnosti.
Současně s tím došlo i ke zlepšení jeho
přetvárných a pevnostních parametrů.
Na stejném principu, jen s použitím výrazně vyšších tlaků, funguje i tzv. klakáž,
kdy při injektáži dochází i k rozrušení
původního materiálu a jeho spojení pevnějším tmelem.
Realizace podzemního díla probíhala s následujícími parametry vystrojení výrubu:
• tloušťka primárního ostění 250 mm,
• délka záběru 1,0 m
• 8 ks hydraulických svorníků délky
4,0 m v každém záběru.
Zkrácená délka záběru a další bezpečnostní opatření u technologické třídy 3,
definována jako 3H, byly voleny s ohledem na co možná nejmenší možnost rozevření puklin v okolí výrubu při použití
trhacích prací a tím zmenšení pravděpodobnosti vyšších přítoků do výrubu.
Při návrhu vystrojení výrubu pro tento
úsek bylo využito observační metody.
Vzhledem k malé deformační odezvě
účinků ražeb v předchozím úseku nebyly
definovány žádné zvláštní požadavky na
uzavírání profilu tunelu.
Souprava na
provádění
presiometrických
zkoušek
Závěr
Dnes, po dokončení ražeb, je možné konstatovat, že obě průzkumné štoly výrazně přispěly ke zlepšení podmínek ražeb
pod Vltavou. Kromě získaných průzkumných poznatků jednak markantně odvodnily ordovickou zvodeň ve skalním
podloží a jednak z nich byla provedena
sanační injektáž, která zamezila větším
přítokům podzemní vody do tunelu. Prů-
zkumná štola se též potvrdila jako výrazný stabilizační prvek v čele výrubu.
Provedení sanačních opatření bylo
v horninovém prostředí písčitých břidlic a jemnozrnných křemenců úspěšné.
Ražba proběhla bez zvláštních komplikací s minimálními přítoky podzemní
vody nepřesahující na čelbě 2 l/s. Při
realizaci sanačních prací byla opětovně
zaznamenána komunikace mezi přítoky
do průzkumné štoly a Vltavou. Při vrtání
injektážních vrtů z průzkumných štol
(červenec–září 2007) byla u některých
vrtů zastižena voda, jejíž teplota byla
znatelně vyšší než u ostatních. S velkou pravděpodobností se tedy jednalo
o zastižení průběžných puklin, v nichž
podzemní voda komunikovala s nadložní zvodní kvartérní, potažmo s Vltavou,
která protéká nad daným úsekem ražeb.
Po úspěšném podchodu obou tunelů pod
Vltavou se ukázala jako velmi užitečná
úzká spolupráce projektanta a inženýrského geologa, a to při analýze daných
geologických podmínek pro tunelování
a následné volbě přiměřené technologie pro ražbu tunelů pod vodním tokem.
Jednalo se především o systémovou realizaci sanačních injektáží před ražbou
tunelů a definování nové modifikované
technologické třídy NRTM, která respektovala zvýšená rizika vyplývající z ražby
pod vodním tokem.
Ing. Alexandr Butovič, Ph.D.,
SATRA spol. s r. o.,
e-mail: [email protected]
RNDr. Radovan Chmelař, Ph.D.,
PUDIS, a. s.,
e-mail: [email protected]
Obr. 1 – Příčný řez,
tlaková (těsnicí)
injektáž pod Vltavou
2011 | LC JOURNAL | 9
materiály
Těžký
barytomagnetitový
beton
Pro úspěšné léčení onkologických onemocnění je v současné
době budována řada radioterapeutických zařízení, která k léčení zhoubných nádorů využívají zdroje
ionizujícího záření – lineární urychlovače – s energií fotonového záření do 20 MeV a vysokým dávkovým
příkonem ionizujícího záření.
Přejímka těžkého
betonu na stavbě,
měření radiačním
hustoměrem
Výrobna těžkého
betonu
Růst energie a dávkového příkonu ionizujícího záření umožňuje na jedné
straně zkvalitnění léčebných účinků, na
druhé straně vyvolává požadavky na vyšší kvalitu stínicích konstrukcí lineárních
urychlovačů. Jedním z takových zařízení
je i Onkologické centrum Fakultní nemocnice v Plzni.
Návrh konstrukce
stínění z těžkého
barytomagnetitového betonu
Stínicí konstrukce mají zajistit, aby
v okolí lineárních urychlovačů nedošlo
k nežádoucímu ozáření personálu, tak
i ostatních lidí pohybujících se v blíz-
10 | LC JOURNAL | 2011
kosti zdroje vysokoenergetického záření.
Obecně platí, že čím větší je objemová
hmotnost materiálu, tím jsou lepší jeho
stínicí vlastnosti. S rostoucí objemovou
hmotností materiálu však významně roste i jeho cena. Při návrhu stavební konstrukce, která má mít funkci ochrany
proti působení ionizujícího záření, lze
volit mezi vysokou objemovou hmotností materiálu nebo tloušťkou stavební konstrukce. Úspory nákladů lze dosáhnout
znalostí vhodných vstupních materiálů
pro výrobu těžkého betonu. V praxi se
těžké betony vyrábějí nejčastěji o objemové hmotnosti 2900–3500 kg . m-3. Těžké betony se používají především pro ty
části konstrukce stínění, na které dopadá
primární svazek záření a které by byly
oproti ostatním částem konstrukce stínění nepřiměřeně rozměrné.
Materiálové báze
Pro výrobu těžkých betonů se používá
řada přírodních materiálů až po materiály průmyslově upravené. Výběr materiálu
(složek betonu) je nutné řešit ve spolupráci s odborníkem, který je odpovědný
za návrh konstrukce stínění.
V oblastech Česka a Slovenska se pro
výrobu těžkých betonů o objemové
hmotnosti do 3000 kg . m-3 používá jako
hlavní složka betonu například barytové
Doprava těžkého
betonu čerpadlem
kamenivo s deklarovanou měrnou hmotností minimálně 3700 kg . m-3. Barytové
kamenivo bývá dodáváno nejčastěji ve
frakcích 0–4 mm a 6–30 mm. Někdy bývá
hrubá frakce nedobře vytříděna a má proměnlivý obsah síranu barnatého (BaSO4).
Dalšími vhodnými materiály pro výrobu
těžkých betonů jsou horniny s obsahem
železné rudy. Vysoký obsah železa (Fe)
může být v řadě realizací na závadu
z důvodu možnosti vzniku sekundárního
gama-záření.
Pro konkrétní případ konstrukce stínění ve FN Plzeň byla navržena a schválena objemová hmotnost těžkého betonu
minimálně 2950 kg . m-3 ve vysušeném
stavu. Skladba kameniva byla kombinací
převažujícího množství drobného barytového kameniva a nižšího množství hrubého těžkého kameniva se zvýšeným obsahem železné rudy.
Složení těžkého betonu
Návrh složení těžkého betonu, který provedla společnost QUALIFORM
SLOVAKIA s. r. o., vychází především
Použité podklady:
1. Jan Jašek – Návrh TB 3350 pro
konstrukci stínění ve FN Ostrava
2. Jan Jašek – TP pro výrobu TB3200
Onkologické centrum v Poznani
3. Jan Jašek – Speciální betony (Sborník
konference BETÓN2009, Štrbské Pleso)
4. Jan Jašek – TP pro výrobu
TB 5700 pro stavbu ICU Vráble
5. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 3560
pro stavbu Jaderné elektrárny Mochovce
6. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 2600
pro stavbu PET CENTRUM Řež u Prahy
7. Jan Jašek – Speciální betony – ochrana
proti ionizujícímu záření (časopis
BETON 6/2009)
Ukládka a zpracování
těžkého betonu
z vlastností vstupních materiálů, požadavků na objemovou hmotnost a mechanických vlastností betonu. Základními
technologickými požadavky objednatele
betonu byla nutnost přepravy betonu čerpadlem a snadná zpracovatelnost v konstrukci při eliminaci nebezpečí segregace
hrubého kameniva – zajištění homogenity
betonu v konstrukci. Současně bylo nutno
minimalizovat náchylnost betonu k nadměrnému smršťování.
V rámci návrhu složení těžkého betonu
byly provedeny průkazní zkoušky, které
prokázaly, že beton v konstrukci dosáhne při dodržení technologického postupu
požadovaných technických parametrů.
Výroba, zpracování
a ošetřování těžkého betonu
Výrobu a dopravu těžkého betonu na
stavbu zajišťovala betonárna společnosti BERGER BETON spol. s r.o. Těžký beton
byl dopravován autodomíchávači, které
přepravovaly dávky po 5 m3. Do bednění
byl těžký beton ukládán čerpadlem betonové směsi s ramenem dlouhým 42,5 m
ve vrstvách tloušťky maximálně 400 mm.
Pro hutnění betonu byly použity ponorné vysokofrekvenční vibrátory. Zvýšená
pozornost byla věnována pracovním spárám, které projektant řešil zalomením.
Po zatuhnutí byl beton udržován ve vlhkém stavu kropením vodou až do dosažení 70% návrhové pevnosti v tlaku.
Ukládka těžkého
betonu do stropní
konstrukce
VUT Brno, stavební fakulty, středisko
radiační defektoskopie,
• kontrolu celého procesu výroby těžkých betonů formou autorského dozoru QUALIFORM SLOVAKIA s. r. o. – organizační složka v ČR.
Ekonomika
Při výběru materiálů pro výrobu těžkých
betonů pro tuto stavbu bylo nutné kromě předepsané kvality vzít v úvahu také
hledisko ekonomické. Proto bylo rozhodnuto řešit betony stínění jako barytomagnetitové, které se již dříve osvědčily i na
jiných stavbách.
Kontrola kvality
Kontrola kvality podle technologického
předpisu zahrnovala především:
• kvalitativní přejímku a kontrolu skladování složek betonu,
• kontrolní zkoušky betonu na vzorcích
odebraných na betonárně, a na místě
ukládky v předepsané četnosti,
• kontrolu hutnění těžkého betonu v každé vrstvě radiačním hutnoměrem
(typ HIX), kterou prováděli pracovníci
Závěr
Návrh technologie těžkých betonů, výběr vhodných materiálů, výroba betonu,
zpracování ve stavební konstrukci pro
zajištění potřebné kvality konstrukce stínění vyžaduje mimořádnou pozornost.
Vzhledem k absenci vhodných materiálů
na území ČR je nutné brát v úvahu i hledisko ekonomické.
Ing. Jan Jašek, Ing. Jan Jašek ml.
2011 | LC JOURNAL | 11
referenční stavba
Obytný komplex
Milíčovský háj
vyrůstá na pomezí
přírodního parku
Milíčovský les
a sídliště Jižní Město
v Praze 11
Beton pro
nízkoenergetické
bydlení
Na pražském Jižním Městě, v posledních letech znovu oživeném
panelovém velkosídlišti ze 70. a 80. let, vzniká nový obytný soubor zcela moderního ražení.
Železobetonové prefabrikáty na stavbu dodává Skanska a. s., závod Prefa, provozovna Štětí.
Na pomezí sídliště, luk a přírodní památky Milíčovský les staví developerská
společnost Skanska přívětivé, téměř komorní bydlení pro 2200 lidí. Nové sídliště
vyrůstá ve dvou územních celcích Milíčovský háj jih a východ. V obou částech
bude dohromady 750 bytů. Ty jsou umístěny v bytových domech a viladomech.
Nejmenší byt je 1 + kk o rozloze 35 m2,
největší zasahuje plochu 113 m2 v dispozici 5 + kk.
mezi sousedícím, o dvě generace starším
sídlištěm.
Spoluprací autorů projektu z architektonického ateliéru Qarta Architektura
s předními odborníky na energetickou
náročnost budov se podařilo vyvinout
architektonicky a technicky velmi zdařilé
domy. Ty v sobě spojují komfort a kvalitu
současného bydlení se zásadami nízkoenergetické výstavby.
Do balkonů cementy Lafarge
Energeticky šetrná architektura
Jednou z nejdůležitějších charakteristik,
která nové soubory řadí k moderní architektuře, je energetická kategorie budov.
Obytné domy mají energetický štítek
obálky budovy B – úsporná, viladomy
jsou nízkoenergetické, mají průkaz ENB-B
úsporná budova, energetický štítek obálky budovy B – úsporná. V současné době
je energeticky šetrná architektura standardem, zde však zdůrazňuje kontrast
12 | LC JOURNAL | 2011
Na energetických úsporách domů se
výrazně podílela i zvláštní konstrukce
a provedení balkonů. Jsou z lehkého betonu a závod Prefa společnosti Skanska je
pro projekt Milíčovský háj, část východ,
vyráběla na zakázku. Jedná se o celkem
354 ks betonových prefabrikátů několika
typů balkonů, zpravidla tvaru písmene L.
Balkonové prefabrikáty jsou kotveny ke
konstrukci budovy pomocí ocelových ISO
nosníků, které zabraňují vzniku tepel-
Všechny viditelné plochy jsou provedeny
v kvalitě pohledového betonu. Každý balkon
se skládá z několika prefabrikátů, na které
byl kladen velký důraz na přesnost při jejich
výrobě
Fotografie z přípravy
prefabrikátů na místě
výstavby
Skanska a. s., závod Prefa, vyrobila na
stavbu Milíčovský háj – východ celkem
354 ks betonových prefabrikátů několika
typů balkonů, zpravidla tvaru písmene L
Balkonové prefabrikáty jsou kotveny ke
konstrukci budovy pomocí ocelových ISO
nosníků, které zabraňují vzniku tepelných
mostů, aby se nezhoršily tepelně izolační
vlastnosti budovy
ných mostů a nezhoršují tak tepelně izolační vlastnosti budovy.
Zajímavostí je použití dvou druhů betonů
na jednom prefabrikátu. Balkonová deska
je provedena z betonu C 25/30-XC4-XF3.
Deska zábradlí, s tloušťkou 80 mm, je vyrobena z lehkého betonu Liapor LC 25/28-SCC s objemovou hmotností 1800 kg/m3.
Do prefabrikátů vyrobených v provozovně
Štětí závodu Prefa Skanska a. s. byl použit
cement z Lafarge Cement, a. s.
Frakce kameniva je ¼ (Liapor granulometrie 1–4 mm), směs lehkého betonu
obsahuje speciální stabilizační přísadu,
která fixuje částice kameniva a zabraňuje vyplouvání pórovitého kameniva
k povrchu při betonáži. Všechny viditelné plochy jsou provedeny v kvalitě pohledového betonu. Každý balkon se skládá z několika prefabrikátů, na které byl
kladen velký důraz na přesnost při jejich
výrobě.
Balkony ovšem plní také funkci estetickou. Podobně jako terasy, jež byly navrženy u některých bytů jako alternativa
balkonů a z nichž největší měří úctyhodných 173 m2, narušují fádní hmotu domů
a zajímavě člení fasádu do rytmických
frází.
Koncept projektu
Údaje o stavbě
Název stavby: Milíčov východ –
I. Etapa, objekt A, B, C, D, E
Investor: Skanska a. s., divize Reality
Projektant: QARTA ARCHITEKTURA
Dodavatel hrubé stavby: Skanska a. s.,
závod Monolitické konstrukce
Dodavatel betonových prefabrikátů:
Skanska a. s., závod Prefa,
provozovna Štětí
Začátek stavby: 1/2011
Ukončení stavby: 5/2012
Východní část projektu zahrnuje celkem
osm domů. Domy jsou příčně rozmístěny podél slepě zakončených komunikací
obytné zóny a jsou barevně odlišeny tak,
že budou vytvářet vzhledově samostatný
celek. Střídají se zde základní barvy hnědá a světle krémová. Domy vedle sebe využívají vždy stejné barevné schéma a sousední dvojice je potom řešena inverzně.
Z celkového počtu objektů východní části
Milíčovského háje vzniknou v první etapě
čtyři bytové domy s s více než 130 byty.
Dva objekty jsou čtyřpodlažní, jeden je
„nastaven“ ustupujícím pátým podlažím
a jeden dům je koncipován jako třípodlažní. Ke každému bytu patří balkon nebo
terasa, sklepní kóje umístěná většinou
v podzemním podlaží a stání pro automobily, která jsou rovněž umístěna pod
zemí. Další čtyři bytové domy vzniknou
ve 2. etapě projektu. Provedení bytů bude
podobné, přičemž dva domy jsou pětipodlažní a dva třípodlažní. Záměrem je
snižovat zástavbu směrem k přírodní památce Milíčovský les.
Zázemí obytného komplexu
Jižní část projektu Milíčovský háj zahrnuje celkem 19 domů. Jednotícím principem je využití tří barev – bílé, šedé a červené, jejichž prostřídáním je dosaženo
rozdílnosti v jednotlivostech a zároveň
soudržnosti výrazu areálu jako celku.
Toto barevné schéma navazuje na již dokončovanou část sever. Bytové domy jsou
navrženy jako čtyřpodlažní a pětipodlažní, viladomy v jižní řadě budou třípodlažní a celkově budou drobnější a nižší.
Některé ještě budou doplněné o ustupující podlaží s terasami.
Samozřejmostí koncepce projektu je
dopravní a technická infrastruktura, zastávka MHD přímo v areálu a množství
zeleně – jen v části jih a východ bude vysazeno přes čtyři stovky stromů, dalších
35 stromů bude vysazeno na území Prahy 11. Středem území směrem od severu
k jihu probíhá pás zeleně, je to parková
plocha s cyklostezkou a chodníky. Ta
propojí původní zástavbu s Milíčovským
vrchem a dále s přírodní památkou Milíčovský les a rybníky.
-red-
2011 | LC JOURNAL | 13
zajímavá stavba
Onkologické centrum
Fakultní nemocnice Plzeň
Letošního kola soutěže Stavba roku se opět zúčastnilo mnoho
zajímavých staveb, získat ocenění proto nebylo vůbec jednoduché. Mezi vyvolené se dostalo
i Onkologické centrum Fakultní nemocnice Plzeň. Stavba je monolitickým skeletem se dvěma
podzemními a šesti nadzemními podlažími, na jehož stavbu bylo hojně využito barytových betonů.
Nominace na
titul Stavba roku
byla udělena za
vytvoření soudobého
nemocničního
pavilonu se
zřetelem ke
složitosti zdravotně-technologického
uspořádání
Stavba Onkologického centra byla navržena a realizována jako monolitický skelet založený na základové desce, v podzemní části s monolitickými obvodovými
stěnami, v nadzemní vyzděný. Severní
strana objektu je zaříznuta do terénu
dvěma podzemními podlažími, která na
jižní části objektu tvoří plnohodnotnou
nadzemní část vystupující z terénu. Dále
stavbu v podzemí tvoří ještě třetí podzemní podlaží, jež komunikačně spojuje
tento nový pavilon s ostatními pavilony
nemocnice.
V podzemí, které je prosvětleno pěti
atrii, jsou vyšetřovny i pracoviště s novou zdravotnickou technologií, např. terapeutický RTG, magnetická rezonance,
CT simulátor či tři lineární urychlovače.
Právě pracoviště, resp. stavební prostory
pro lineární urychlovače, byly stavebně
realizovány z barytových betonů nestandardních tlouštěk, a to hlavně díky jejich
stínícím vlastnostem.
Těžký beton jako bariéra záření
Těžké – barytomagnetitové betony byly
použity pro výstavbu monolitického
bunkru ozařoven. Ten se skládá ze čtyř
14 | LC JOURNAL | 2011
kobek, každá o rozměru 8 x 10 m. Kobky,
které jsou vybaveny lineárními urychlovači, tvoří největší pracoviště svého
druhu v České republice. Kobky jsou navrženy jako stěnový systém zastropený
deskami. Jedná se o masivní konstrukce – stěny, stropy i podlahy mají tloušťku
od 0,6 m až do 1,8 m a jsou zhotoveny
ze železobetonu o objemové hmotnosti
2250 kg/m3. Část konstrukce stěn a stropů v pásmu ozáření je zhotovena ze speciálního barytomagnetitovéhového betonu tloušťky 1,9 m. Ochrana betonovou
konstrukcí slouží k zamezení průniku
ionizujícího záření a k zajištění splnění
hygienických norem v oblasti hygieny
záření.
Komplikovanost
zpracování betonu
Barytové betony si na stavbě vyžadovaly mimořádnou pozornost. S ohledem
na to, že jejich objemová hmotnost je
3000 kg/m3, bylo náročné nejen jejich
zpracování, ale byly těžší i pro míchání na betonárně či v autodomíchávači
a podstatně hůře se zpracovávaly v bednění. Také doprava barytového betonu
Střecha nad prvním podzemním podlažím
slouží jako odpočinková ozeleněná
zóna s lavičkami a pochozími chodníky
z exotického dřeva
čerpadly byla někdy problémová a nešla
zcela hladce jako u běžných betonů, nicméně nedošlo k závažnějším komplikacím. Zpracování betonu se provádělo po
vrstvách výšky 30 cm výkonnými ponornými vibrátory, které zajistily kompaktní
uložení betonu. Maximální denní výkony
byly kolem 230 m3 uloženého barytomagnetitového betonu. Při jeho ukládání
a zpracování v bednění musel být vždy
přítomný specialista, který radiační sondou prováděl kontrolu kvality betonu,
Dále je objekt opatřen novými komunikacemi pro vozidla i pěší a parkovacími
plochami pro návštěvníky. Příjemné prostředí dotvářejí rozlehlé ozeleněné plochy s nově vysazenými stromy. Pavilon
je napojen na areálový přívod vody, kanalizaci, rozvod stlačeného vzduchu, přípojku tepla a další technologické rozvody. Součástí projektu byla i modernizace
stávajícího energocentra, včetně výměny
dieselagregátu za nový.
Špičkové parametry
Fakultní nemocnice Plzeň má v současné
době jako jediné pracoviště v Plzeňském
a Karlovarském kraji statut Komplexního
onkologického centra, uznaného Českou
onkologickou společností a MinisterV podzemí, které je prosvětleno pěti
atrii, jsou vyšetřovny i pracoviště s novou
zdravotnickou technologií, např. terapeutický
RTG, magnetická rezonance, CT simulátor či
tři lineární urychlovače
Severní strana objektu je zaříznuta do terénu
dvěma podzemními podlažími, která na jižní
části objektu tvoří plnohodnotnou nadzemní
část vystupující z terénu
Pohled do interiéru
onkologického centra
Údaje o stavbě
Název stavby: Onkologické centrum
Fakultní nemocnice Plzeň
Autor: Sdružení K4 a. s. – LT PROJEKT a. s.,
K4 a. s.: Zdena Němcová, Jan Lacina,
Jana Kuřitková, LT PROJEKT: Martin Foral
Dodavatel: Skanska a. s., divize
Pozemní stavitelství, závod Čechy
Investor: Fakultní nemocnice Plzeň
Doba výstavby: 18. 11. 2008 – 15. 11. 2010
Slavnostní odhalení plakety soutěže STAVBA
ROKU 2011 CENA PŘEDSEDY SENÁTU
PARLAMENTU ČR proběhlo 2. 11. 2011
především jeho konzistenci a objemovou
hmotnost. Beton musel mít požadované
parametry i po vytvrdnutí, aby zajistil
ochranu okolního prostředí před ionizujícím zářením.
Koncepce nového pavilonu
Pět nadzemních podlaží je kromě vstupu
a technologického zázemí koncipováno
jako lůžková část s klasickým umístěním centrální chodby a pokojů po jejím
boku. Tyto pokoje mají celkovou kapacitu
až 90 pacientů. Jídelna a návštěvní místnosti jsou situovány do jižní části stavby
s krásným výhledem na panorama Plzně.
Střecha nad prvním podzemním podlažím slouží jako odpočinková ozeleněná
zóna s lavičkami a pochozími chodníky
z exotického dřeva. Stejnou povrchovou
úpravu má i šikmá střecha nad přednáškovým sálem. Objekt obsluhují čtyři výtahy, z nichž dva jsou součástí evakuačního
plánu. Spolu s nimi by k případné evakuaci sloužila také dvě úniková schodiště.
stvem zdravotnictví ČR. Je koncipováno
jako mezioborové pracoviště, takže nemocnice může garantovat kvalitní a odbornou péči o pacienty s onkologickým
onemocněním v plném rozsahu. Zajištěna je tedy léčba jak chirurgická, tak léčba
chemoterapií a radioterapií. Nechybí ani
následná rehabilitace a ambulantní péče.
Nový pavilon se nachází v severovýchodní části areálu Fakultní nemocnice v blízkosti severní vrátnice. Vyrostl na dosud
nezastavěném, mírně svažitém pozemku
v areálu nemocnice a s ostatními objekty
je spojen podzemní spojovací chodbou.
Realizace celého projektu byla umožněna
díky významné dotaci z Evropské unie,
která z Evropského fondu pro regionální
rozvoj poskytla prostřednictvím Integrovaného operačního programu částku ve
výši 82 milionů korun (85 % nákladů).
Zbylých 15 % bylo uhrazeno Ministerstvem zdravotnictví ČR ze státního rozpočtu.
-red-
2011 | LC JOURNAL | 15
ekologie
Ostrov lesnické
rekultivace na dosud
nerekultivované
Litovské výsypce na
Sokolovsku. Foto
Sokolovská uhelná,
J. Klimaj
Budoucnost rekultivací:
Spontánní sukcese, nebo
klasická rekultivace?
V minulém čísle Journalu jsme různé aspekty klasické rekultivace
a spontánní sukcese vytěžených lomů a dolů probírali s docentem Janem Frouzem, který je předním
teoretikem na poli rekultivací. Tentokrát se naopak ptáme odborníka z praxe, geologa Sokolovské uhelné,
RNDr. Petra Rojíka, Ph.D.
Myslíte, že je pro přírodu i pro člověka
lepší rekultivace klasickými způsoby,
nebo se jako progresivnější jeví spontánní sukcese?
Pokud by někdo znal přesnou odpověď
na tuto otázku, byl by to kandidát na Nobelovu cenu. V naší republice, zejména
v podkrušnohorských uhelných pánvích,
máme vzácnou možnost sledovat výsledky rekultivací provedených již od roku
1908. Rekultivovaná území po stovce let
odhalují různé přístupy a školy a také
úspěchy i neúspěchy. Možnost pozorovat
výsledky rekultivací po tak dlouhé době
nám závidí půlka světa. Česká rekultivační
škola se vyvinula po druhé světové válce
v dlouhém procesu hledání a pochopitelně
i tápání.
P. Rojík.
Foto: P. Bokr
16 | LC JOURNAL | 2011
Jak česká rekultivační škola vznikla?
Skupina odborníků z teoretické fronty se
spojila s mnoha praktiky, kteří pracovali
v revírech těžby uhlí, rud a nerud, a tak
vznikla živá komunita, v jejímž středu
stojí např. Ing. Konstantin Dimitrovský
a Ing. Stanislav Štýs, DrSc. Jsou to nadšenci, kteří se cítí spojeni s Podkrušnohořím
a nelitují času ani peněz. Vyjížděli z tehdejšího socialistického Československa do
ciziny, aby se podívali, jak to dělají jinde.
Měli za úkol zrekultivovat a ozelenit Sokolovsko a Mostecko, které byly zdevastované v důsledku dvousetleté těžby hnědého
uhlí na ohromné ploše. A měli to udělat
tak, aby krajina splnila funkce, které od ní
lidé očekávali. Bylo to grandiózní zadání,
které do té doby ve střední Evropě nikdo
neřešil.
Jak se odborná skupina rekultivátorů
s tímto posláním vyrovnávala?
Z počátku se zcela nedařilo oživit krajinu,
vysazovat a udržet životaschopné sazenice stromů z místních druhů, které se
rodily v lesních školkách, tak se odborníci
pustili i do zahraničních terénů, aby zís-
kali různé druhy odolných dřevin z evropských zemí. Byli nuceni vysazovat rostliny
i do syrového substrátu nerekultivované
země, tedy bez rozprostřené orniční
vrstvy, a zkoušet, jak a kde se který druh
uchytí. Tato zkušenost vyústila v nádherný, konkrétní případ v krajině u Sokolova,
a to je rekultivační arboretum Antonín (nazvané podle uhelné sloje). Když se dnes
na výsypku Antonín podíváme z letadla,
vidíme, že je jakoby rozparcelovaná do paprsků. Každý segment se skládá z různých
druhů stromů, jak původně českých, tak
i dovezených. Rekultivační arboretum má
fantastickou vypovídací schopnost, kterou
jezdí okukovat rekultivátoři z ciziny a učit
se z ní. Skupina odborníků, kteří jsou dnes
již v důchodovém věku, tak vlastně vymyslela know-how, na které je právem hrdá
a které je z části aplikovatelné i v jiných
Praktici z tradiční rekultivační školy se
cítí být tlačeni do kouta a nesouhlasí, že
by dělali všechno špatně. Naopak sledují
na výsypkách nové studijní plochy, které
si tam vybojovali zastánci spontánní sukcese, a odhalují její slabiny. Zdůrazňují, že
lpění na maximální pestrosti rostlinných
a živočišných druhů nesmí omezit lidi,
kteří žijí v okolních sídlištích a potřebují
nacházet práci v produkčních plochách
krajiny. Každé město potřebuje zázemí,
nějaké okolí, kde se pěstují zemědělské
plodiny, chovají se hospodářská zvířata,
lidé mohou vyrábět zboží, využívat volný
čas, věnovat se rekreaci, sportu a zábavě. Praxe také ukazuje, že na sukcesních
plochách se každým rokem mění složení
rostlin a živočichů. Okolí mokřadů přerůstá lesem, který stíní ekosystém, takže se
druhová pestrost vzácných brouků, mo-
český právní systém nedovoluje těžebním
firmám, aby si svobodně zvolily metodu
zahlazování následků těžby. Jinými slovy,
pozemek, který je před zahájením těžby
nerostných surovin součástí zemědělského
nebo lesního půdního fondu, musí být po
skončení rekultivace opět navrácen stejnému fondu. I praktici, kteří inklinují ke
klasické rekultivační škole, si uvědomují,
že vrátit v dnešní době do krajiny stejnou
výměru polí jako před zahájením těžby je
docela problém, protože pro zemědělské
produkty není dostatečný odbyt. I když
praxe volá po změně využití pozemků, rigidní zákony to ještě znemožňují.
Myslím, že cesta je někde uprostřed,
v kombinaci obou přístupů. Nevidím problém, aby se menší členité plochy v kulturní krajině, např. bývalé kamenolomy
a pískovny, nemohly proměnit na oázy
Čedičové varhany v Krušných horách
– opuštěný, vzorně renaturovaný lom
a přřírodní památka. Foto: P. Rojík
Lesopark Antonín u Sokolova.
Foto: Sokolovská uhelná, J. Klimaj
Ptáci a geologická rezervace
v nerekultivované části lomu Silvestr
u Sokolova. Foto: P. Rojík
zemích. Důraz se přitom klade na produkční schopnost rekultivovaných ploch,
např. pro zemědělství a lesnictví, v hustě
osídlených průmyslových aglomeracích.
týlů, obojživelníků, vodní fauny a flóry
časem snižuje a některé druhy mizí úplně.
přírody, kde budeme obdivovat pestrost
geologických útvarů a biologických druhů. Ale plochy o velikosti desítek čtverečních kilometrů uprostřed průmyslových
aglomerací, např. pod Krušnými horami,
nemůžeme nechat „jen tak“, bez ohledu na
člověka. Tam bychom měli preferovat na
většině plochy hospodářské funkce krajiny a jen část ploch ponechat pro řízenou
sukcesi, a přitom se trvale učit z vědeckého výzkumu obojího a navrhovat změny
legislativy. Tak třeba v Německu vytěžená
území po těžbě rud, nerud a uhlí podléhají
tzv. renaturaci. To znamená, že těžaři část
ploch ponechají spontánní nebo řízené
sukcesi a část cíleně rekultivují. Stojí to
zlomek peněz ve srovnání s celoplošnými
sanacemi a rekultivacemi u nás. A to, že
výsledky jsou pozitivní, potvrzuje spokojenost místních obyvatel, jak jsem se
osobně přesvědčil při opakovaných návštěvách. Také naši předkové v Čechách
a na Moravě se v době, kdy ještě neplatila
rekultivační povinnost, chovali s úctou
ke krajině a vzorně renaturovali spoustu
lomů a dolů.
-red-
Jak se na přístup klasické rekultivační
školy dívají mladší odborné kruhy?
Odpůrci klasiků, často jsou to lidé generačně mladší, jsou většinou zastánci spontánní sukcese a výsledky tradiční rekultivační
školy tak trochu podceňují. Argumentují
tím, že území po těžbě uhlí jsou při sanaci tvarována do geometrických, fádních
ploch, kde se střídají rozsáhlé roviny s pravidelně zkosenými svahy. Jen zřídka uvidíme sníženiny s jezírky a mokřady nebo
vyvýšeniny se stěnami, homolemi a kamenitými výčnělky. Také složení lesních
porostů, které se vysazují v pravidelném
sponu 1 x 1 m, bývá často fádní, s malým
počtem druhů. Kritici také napadají zastoupení introdukovaných, cizokrajných
dřevin, které do naší krajiny původem
nepatří. Porosty blížící se monokulturám
jsou náchylné k nemocem i škůdcům a nepřispívají k ekologické stabilitě krajiny.
Co si o obou dosti protichůdných přístupech myslíte jako praktik a odborník s vlastní zkušeností i jako pozorovatel zkušeností zahraničních?
Mám pocit, že oba rekultivační náhledy
jsou do jisté míry generační věc. Domnívám se, že spontánní sukcese není jediný
možný směr. Jsem pro sukcesi, ale takovou,
které člověk pomáhá managementovými
zásahy, aby nevyhynuly chráněné druhy
rostlin a živočichů, aby některé druhy
nezardousily všechny ostatní. Divoká,
volná konkurence mezi druhy na čerstvě
osídlovaných plochách totiž může mít za
následek, že agresivnější rostlina vytěsní
všechny ostatní. Příkladem jsou jednotvárné porosty trávy třtiny chloupkaté. Další
hledisko, které bych rád vypíchl, je česká
legislativa. Ta totiž vynalézavost při rekultivaci svazuje. Mezi úředníky státní správy a samospráv jsou již tolerantnější lidé,
kteří vidí, že by bylo dobré vyslyšet argumenty zastánců spontánní sukcese. Jenže
2011 | LC JOURNAL | 17
stavebnictví a EU
Noční snímek
výrobního závodu
OPPI: investicemi
proti krizi
Když se před léty připravovaly dotační programy pro podporu
z evropských fondů pro období 2007 až 2013, málokdo zřejmě počítal s příchodem hospodářské
krize, natož dvou. Státní rozpočet i rozpočty místních samospráv nyní mají potíže se spolufinancováním
projektů. U soukromých subjektů a podnikatelů se o podobných problémech zatím mnoho nehovoří.
Naopak, jen v letošním roce získají podnikatelé z Evropských dotací od Ministerstva průmyslu a obchodu přes deset
miliard korun. Na účty českých podnikatelů zamířilo k poslednímu listopadovému dni za rok 2011 přesně 9,6 miliardy
korun. Tyto peníze jsou rozdělovány
z Operačního programu Podnikání a inovace (OPPI), který administruje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) prostřednictvím své agentury CzechInvest.
Dohromady už bylo z tohoto programu
vyplaceno 25 miliard korun z celkem nabízených 90 miliard korun.
Výrobce nábytku z Libčic
rozšiřuje výrobu
Jedním ze zajímavých stavebních projektů, které se díky dotacím z OPPI
uskutečnily, je rozšíření výrobních prostor nábytkářské společnosti Lugi s. r. o.
z Libčic, povltavské obce severně od Prahy. K realizaci firma zvolila rekonstrukci
nevyužívaných skladů v bývalém areálu
libčické šroubárny. Ve skutečnosti šlo
ale o likvidaci starých, nevyhovujících
objektů v brownfieldu a výstavbu nové
budovy na jejich místě. „Dotační podmínky nám umožňovaly v případě nutnosti
a kvůli nevyhovujícímu stavu staré budovy zbourat a postavit budovu novou,
což jsme využili,“ vysvětlil jednatel společnosti Michal Peřina. „Nejprve jsme si
mysleli, že by se původní budovy daly
opravit a využít, ale pak se ukázaly jako
nepoužitelné. Byly to nevábné, prkenné
haly obalené plechem.“
Z podnikatelského hlediska není nezajímavé, že do investice do nové výrobní
18 | LC JOURNAL | 2011
haly se společnost pustila v době prohlubující se hospodářské krize, která se
nejvýrazněji projevila ve stavebnictví
a v silném propadu výstavby nových
bytů. „Pro rozvoj naší firmy bylo rozšíření provozu nutností. Naše podnikání
však nevykazuje takové zisky, abychom
si mohli tuto investici v tak krátkém horizontu dovolit. Uskutečnili bychom ji stejně (o čemž vypovídá nákup nemovitosti
před podáním žádosti) i bez dotačního titulu, ale realizace by trvala mnohem déle.
Dotace nám skutečně pomáhají v rozvoji
konkurenceschopnosti. Proto také máme
dost zakázek i v době krize,“ vysvětluje
M. Peřina.
Standard, ale trošku jinak
V každém případě v Libčicích vznikla
stavba, která se tak úplně nepodobá běžným výrobním halám, které lze potkávat
v logistických centrech a průmyslových
zónách podél dálnic a na předměstí velkých aglomerací. Projektem haly byla pověřena pražská kancelář ABM architekti.
„Zadáním bylo navrhnout jednoduchou
a cenově přijatelnou halu při využití
technologií standardních halových konstrukčních systémů. Objekt ale neměl působit utilitárně, nejedná se jen o výrobní
halu, ale také o reprezentativní sídlo firmy LUGI, která vyrábí zakázkový nábytek
z masivu,“ říká architekt Lukáš Lipert
ze společnosti ABM architekti. „Nejdříve
vznikl koncept návrhu, který vycházel
z požadavků investora, potom probíhala
diskuse s dodavatelem nosného systému,
který pro náš atypický tvar hledal řešení
za použití systémových prvků ze svého
sortimentu.“
Hala zaujímá bezmála 5000 m3 obestavěného prostoru. Konstrukci tvoří systémo-
Detail opláštění haly
z trapézového plechu
Výrobní hala
truhlárny je
pravidelného
půdorysu
obdélníku se
dvěmi nadzemními
podlažími
vé tenkostěnné ocelové nosníky, střešní
příhradové nosníky jsou uloženy v podélné ose haly. To bylo pro dodavatele atypické řešení, nosníky jsou dimenzovány
na delší rozpon. Konstrukce je založena
na pilotech, obvodový plášť je sendvičový, tvoří jej minerální vata s trapézovým
plechem. Stejně je řešena střecha. Okna
v objektu jsou bezrámová, zasklená dvojskly. „Z konstrukčního hlediska běžného
řešení haly, kde jsou nosné rámy v příčném směru haly, se v tomto případě jedná o 50 m širokou, ale jen 18 m dlouhou
halu. Štítové stěny jsou delší než boční
stěny haly,“ podotýká L. Lipert.
Výrobní hala truhlárny je pravidelného
půdorysu obdélníku se dvěmi nadzemními podlažími. Svou podélnou osou je
orientována ve směru sever – jih, respektuje tak tvar pozemku. Střecha haly je
dvakrát zalomená a spádovaná v podélné ose haly. Opláštění a zastřešení haly
je z trapézového plechu se systémovým
zateplením. „Provozně je objekt řešen
jako průchozí z jihu na sever, zásobování
materiálem je z jihu, hotové výrobky jsou
expedovány severním vstupem. Zásobování bude probíhat najetím zásobovacího
vozu do sekčních vrat, tak aby materiál
nebyl vystaven nepřízni počasí a aby manipulace probíhala nad chemicky odolnou podlahou interiéru haly,“ vysvětluje
architekt Lipert.
Hala je dvoupodlažní, první nadzemní
podlaží je výrobním prostorem truhlárny se strojovnou, pracovnou povrchové
úpravy, sušárnou, skladem, skladem kování a WC. Druhé nadzemní podlaží je
zřízeno jen ve střední části haly v ploše
zhruba 253 m2. Zde jsou administrativa
a zázemí zaměstnanců. Z východní strany objektu haly jsou umístěna přidružená technická zařízení: odtah pilin, VZT
a vyzdívaná kotelna. Kotelna je samostatný objekt propojený s halou topným kanálem uloženým v zemi. Hala je vytápěna
biomasou, konkrétně štěpkami.
Protože hala také reprezentuje výrobce,
byla věnována zvýšená pozornost venkovním úpravám. Venkovní plochy byly
zpevněny, parkoviště pro zákazníky a návštěvníky je vydlážděno zámkovou dlažbou. Exteriér bude doplněn vzorky z produkce společnosti a plynule tak naváže
na výkladní skříně reprezentativních prostor. Východní strana pozemku s parkováním pro zaměstnance je v prostoru mezi
parkovacími stáními ozeleněna.
Investiční náklady dosáhly 22,6 mil. korun, z toho 13,6 mil. korun kryly dotace
z OPPI, programu Nemovitosti. Část investice byla financována úvěrem od Komerční banky.
Realizace proběhla velmi rychle. „První
práce začaly hned po schválení dotace,
tedy v srpnu 2009, a rok nato jsme se již
stěhovali,“ říká Michal Peřina.
… a to není všechno
Firma LUGI zakoupila v areálu ještě jeden
objekt. Jde o třípatrovou cihlovou stavbu
z dvacátých let, ve které by po rekonstrukci chtěla zřídit ateliér a sklady. I na
tento záměr si firma zpracovala projekt
a podala žádost o dotaci, opět v programu Nemovitosti.
-red-
2011 | LC JOURNAL | 19
konstrukce mostů
Most přes Vltavu
u Podolska
Betonové
obloukové mosty
1. díl
Oblouk je jedním z nejdéle používaných systémů pro výstavbu
mostů. Princip fungování oblouku umožňuje návrh subtilních a ekonomických konstrukcí, které jsou
schopny překlenout i velmi velká rozpětí. Jednoduchost a elegance vlastní konstrukce oblouku podtržená
jeho navenek jasným statickým působením dodává výslednému dílu navíc i vysokou estetickou hodnotu.
Dřevěná skruž pro
most přes Lužnici
v Bechyni
Plougastel Bridge –
zaplavování skruže
na pontonech
Historie
Oblouk, resp. klenba, jako konstrukční
schéma pro překlenutí volných prostor
je znám již z dob mezopotámské civilizace, přičemž první klenby jsou doloženy již v období okolo 3300 př. n. l. Objev oblouku a jeho působení je přitom
tím zajímavější, že nemá běžný přírodní
vzor, jako je tomu například u konstrukcí
trámových. Vlastní myšlenka překlenutí volného prostoru pomocí jednoduché
20 | LC JOURNAL | 2011
konstrukce sestavené, v případě klasické
klenby, z jednotlivých stejných prvků
téměř libovolné velikosti je jednoduchá
a přitom geniální. Základní princip fungování oblouku je založen na tlakovém
působení materiálu při přenosu svislých
zatížení konstrukce do jejích podpěr, a to
v důsledku zakřivení střednice konstrukce, což umožňuje použití materiálů s velmi nízkou pevností v tahu (kámen, beton). Estetické vyznění obloukové mostní
konstrukce je přitom velmi příznivé, protože při správném návrhu tvoří vlastní
konstrukce oblouku spolu s mostovkou
a případnými pilíři vyvážený systém respektující tok vnitřních sil.
Obloukové mosty
z prostého betonu
První most z prostého betonu byl postaven v letech 1812–1822 přes řeku Dordogne ve městě Souillac pod vedením
Louise Vicata, francouzského inženýra,
který se zabýval výzkumem vlastností
hydraulických pojiv a jako první zveřejnil v roce 1817 teorii hydratace. V Čechách byl prvním silničním betonovým
mostem most přes Rokytku v Praze-Libni
s rozpětím cca 13 m, který stojí na Elznicově náměstí a dopravě slouží dodnes.
Postavil jej roku 1896 inženýr Antonín
Los za pouhých 35 dní. V Praze následovaly například mosty Mánesův a Hlávkův,
Pont la Caille,
Francie
Most Edvarda
Beneše přes Vltavu
ve Štěchovicích
kde jsou z prostého betonu vybudovány trojkloubové oblouky hlavních polí.
Největším a nejznámějším obloukovým
mostem z prostého betonu je bezesporu Pont la Caille postavený v letech
1924–1928 Albertem Caquotem. Most
s rozpětím 137,5 m je světovým unikátem a slouží silniční dopravě dodnes.
Nástup železobetonu
Vynález železobetonu (Monier – 1867)
přinesl v oblasti obloukových mostů
možnost provádění subtilnějších konstrukcí odolávajících většímu rozsahu
ohybových namáhání vznikajících zejména v důsledku pohyblivého zatížení
na mostě. Do konce 19. století bylo postaveno již kolem tří set obloukových mostů
ze železového betonu o rozpětí až 40 m.
Významný pokrok v oblasti mostního stavitelství znamenaly zejména mosty přes
Isar v Grünwaldu (70 m) a most Gmündertorbel (79 m) navržené Emilem Mörschem
a také velmi smělý most Risorgimento
přes Tiberu v Římě (100 m) od Francoise
Hennebiquea z roku 1910. Pro obloukové
mosty se využívalo i tzv. Melanovy soustavy, kde byla nosná výztuž nahrazena
tuhými ocelovými profily (válcovanými
nebo nýtovanými), které sloužily zároveň jako podpora pro bednění oblouku.
Touto metodou byly jako první postaveny
např. mosty ve Steyru (1898) a Dračí most
v Lublani (1901).
Zlatá éra klasických
obloukových mostů
V letech 1926–1928 byl v Bechyni vybudován známý „duhový“ most o rozpětí
90 m převádějící přes hluboké údolí Lužnice (cca 60 m) silnici a železniční trať.
Nosná konstrukce je zde tvořena dvě-
ma samostatnými obloukovými nosníky
(pasy) spojenými masivními ztužidly.
V roce 1930 byl postaven Eugénem Freyssinetem obloukový most o třech polích
kračovala. V roce 1943 byly dokončeny
například mosty Sandö (264 m) a náš
nejznámější obloukový most v Podolsku (150 m), který získal v roce 1937 na
v Plougastelu o rozpětí 176 m, při jehož
výstavbě byla opakovaně použita jedna
oblouková samonosná skruž. Při instalaci skruže bylo na tomto mostě využito
přílivu a odlivu, přičemž skruž byla přepravována na pontonech. Do oblasti obloukových mostů se nesmazatelným způsobem zapsal v předválečném období
svými mosty také Robert Maillart (např.
most Salginatobel, 90 m).
Naprostá většina obloukových mostů se
v tomto období budovala na pevné skruži, jejímž hlavním materiálem bylo dřevo,
později nahrazované ocelovými trubkami a systémovými prvky pro skruže. Pro
mosty menších rozpětí se však začínají
uplatňovat železobetonové trámové konstrukce, které hlavně díky nižším stavebním nákladům postupně obloukové mosty vytlačovaly do oblasti větších rozpětí.
Snaha o použití obloukových mostů
i v rovinatém terénu vedla k výstavbě
mostů s dolní, popř. mezilehlou mostovkou. Mostovka přitom může být na oblouku pouze zavěšena nebo do něj může být
vetknuta, potom mostovka působí jako
táhlo a zachycuje vodorovnou sílu z oblouku. U nás byl postaven první takový
most v Hořepníku (Stanislav Bechyně,
1913) a několik mostů např. přes Jizeru
a také most Edvarda Beneše přes Vltavu
ve Štěchovicích z roku 1939 s rozpětím
114 m, jehož oblouky jsou duté a mají
proměnný průřez.
Období druhé světové války obecně znamenalo pro stavebnictví útlum, v případě mostních konstrukcí však výstavba
díky jejich strategickému významu po-
světové výstavě v Paříži zlatou medaili
a byl nazván „Le beau pont de l’Europe“ (Krásný most Evropy). V roce 1945
se na tomto mostě mimo jiné potkaly
armády USA a SSSR. Z tohoto období je
třeba se také zmínit o obloukových mostech budovaných v rámci výstavby dálnice Praha–Brno (Píšť – 90 m, zatopený
most Borovsko, 100 m), jejichž výstavba
byla po dobu války pozastavena, a jejich předchůdci, mostu v Táboře (82 m)
s konstrukcemi oblouku spolupůsobícího s mostovkou. Válkou byla ovlivněna
i výstavba dálničního mostu Šmejkalka
u Senohrab (120 m) a železničního obloukového mostu v Dolních Loučkách, jehož výstavba započala roku 1939 a byla
dokončena roku 1953. Původní projekt
mostu byl přepracován s ohledem na co
nejmenší spotřebu oceli a hlavní oblouk
byl následně budován na skruži, pro kterou bylo použito 162 000 m ocelových
trubek.
Ing. Michal Drahorád, Ph.D.,
doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc.
Literatura:
J. Stráský, Betonové mosty, ČKAIT, 2001
V. Hrdoušek, V. Kukaň, R. Šafář, Betonové
obloukové mosty, Stavební listy 9/2005
M. Kalný, Obloukové mosty – inspirace
a výzvy, Beton TKS 5/2008
firemní materiály a webové prezentace
2011 | LC JOURNAL | 21
V roce 1932 Arne
Jacobsen navrhoval
mobiliář pro Bellevue
Sea Bath severně
od Kodaně
Skandinávská stopa
V době, kdy byl svět evropské architektury měněn nástupem
moderny a posléze nutností rychle, levně a účelně řešit po válce nastalé problémy, ve Skandinávii se
tento proces odehrával s poněkud odlišným průběhem i výsledkem.
Již ve 30. letech tu byla moderní architektura interpretována s větší volností výrazu než ve většině přísné Evropy. Také po
válce tato tendence převažovala – skandinávská architektura našla svůj styl, silně
těžící z blízkosti přírody.
Švédsko – Gunnar Asplund
V díle Švéda Gunnara Asplunda je patrný
uvědomělý přechod od tradiční, klasicizující architektury k modernímu internacionálnímu stylu. Symbolem tohoto posunu
budiž jeho předválečné stavby: V tradičním stylu vystavěná Městská knihovna ve
Stockholmu, přísná a cihlová, o pár let později postavené zcela odlišně pojaté ocelovo-skleněné a přitom hravě barevné pavilony pro stockholmskou výstavu. Osobité
smýšlení potvrdil projektem stockholmského lesního krematoria. Jde o soubor
několika pavilonů a spojení mezi nimi na
stockoholmském hřbitově, který je architekturou i krajinářským počinem (1940).
Dánsko – Arne Jacobsen
Arne Jacobsen proslul jako architekt i designér. Některé z jeho prací určitě znáte,
aniž byste si byli vědomi, že byl autorem
právě on. Jde především o slavné židle
22 | LC JOURNAL | 2011
–Series 7, The Ant a Egg chair. O Jacobsenovi se vypráví, že byl „nejistým návrhářem“, období zaujaté práce střídal
s radostmi života, obklopen ničím nebo
přírodou. Zřejmě se mu to vše dařilo dobře skloubit, protože dánskou architekturu
i design zásadně ovlivňoval více než půl
století. Kromě slavného nábytku v jeho odkazu najdeme také nejednu významnou
stavbu – uveďme Kolej sv. Kateřiny v Oxfordu nebo půvabné malé řadové domky
v Søholmu.
Finsko – Alvar Aalto
Prostřednictvím Alvara Aalta pronikla ve
30. letech do Finska ozvěna tehdy se rodící
moderní architektury. V té době projektuje
protituberkulózní sanatorium v Paimiu ve
Finsku (1933). Tento funkcionalistický betonový objekt nemalých rozměrů působí
nezvykle měkce. K tomu dojmu napomáhá
oblé zakončení kompozice, ale především
fakt, že se zde krajina stává součástí návrhu – dům rezignuje na tupou racionální
pravidelnost a uprostřed březového háje
se obrací k slunci otevřenými velkorysými terasami. Toto vybočení na jih dobře
ukazuje, že expresivní formy Aaltovy architektury jsou vždy výsledkem hledání
praktického účelu a pochopení místních
podmínek. V tomto duchu vzniká v rozlehlé zahradě na jihu Finska také vila Mairea,
jeden z nejobdivovanějších funkcionalistických rodinných domů 20. století.
Poválečná obnova
Po rusko-finské válce zastává architekt
funkci v úřadu pro poválečnou obnovu
a rozvoj měst, účastní se regenerace zdevastovaného města Rovaniemi. V té době
utíká z Rusy zabrané Karelie mnoho Finů
a jsou zakládána nová městečka. Jedním
takovým je i město Säynätsalo, ve kterém
Aalto navrhuje nové městské centrum
(1949). Skromně pojatý komplex budov,
zahrnující prostory městské správy,
knihovnu a městskou vybavenost, koncipoval jako sérii malých červených cihlových boxů, uspořádaných kolem dvora.
Na mírném svahu, který dodává souboru
prostorovou zajímavost, vzniká lidsky velice příjemné prostředí. Dojem umocňují
vzrostlé borovice. Zdařilé využití široké
škály materiálů, které ukazuje další Aaltovu dovednost – přináší bohaté smyslové
zážitky. Tesařská konstrukce střech odkazuje na finskou tradici použití dřeva ve
stavitelství, cílené střídání podlahových
stopy architektury
Literatura:
Dějiny architektury, kolektiv
autorů, Odeon, 1993
Architektura 20. století,
Peter Gössel, Taschen, 2006
Architektura 20. století,
Marry Hollingsworth, Columbus, 1993
Moderní architektura: Kritické dějiny,
Kenneth Frampton, Academia, 2004
Aalto, 10 selected houses,
Alvaro Siza, Carlos Machado and Rue
Nishizawa, Yutaka Saito, 2007
Alvar Aalto, Richard Weston,
Phaidon, 1997
Bílé fasády honosné
Haly Finlandia
Aaltovo Sanatorium
v Paimio
Jacobsenovy řadové
domky v Søholmu
krytin dle funkcí prostoru přináší nebývale promyšlené akustické efekty. Výsledkem
je pokorná, přístupná veřejná architektura,
která by mohla jít příkladem mnoha jiným,
na první pohled grandiózním projektům
s podobnou náplní.
Hala Finlandia
Měřítkový kontrast a architektův vlastní
zápas s monumentalitou pak ztělesňuje
poslední Aaltova realizace v Helsinkách –
koncertní a kongresová hala Finlandia.
Velkolepá stavba na břehu řeky Töölö je
jen zárodkem projektu daleko velkorysejších rozměrů. Stavba, vznikající mezi lety
1961–1970, je střepem Aaltova urbanistického plánu jádra Helsinek.
Výtvarně působivé kompozici kubických
objektů, z nichž však každý sleduje svůj
účel, vévodí vysoká, šikmo zaříznutá věž.
(Výrazné převýšení této věže bylo výsled-
Jacobsenovy skicy židle Swan chair,
připomínající ladné křivky labutí
kem pokusu o mimořádné akustické kvality sálu – vzorem tu byly gotické katedrály –, bohužel v praxi se tento experiment
příliš neosvědčil.)
Mohutná stavba svítí, obložená bílým
mramorem. Jeho použití, kterým jako by
protiřečil některým svým principům, založeným na respektu k přírodě, bylo umělci nejednou vyčítáno. Pravděpodobným
vysvětlením jeho použití je Aaltova celoživotní láska ke středomořským krajům
a jejich architektuře.
Blízkost přírodě, použití přírodních materiálů a lidský rozměr – právě tyto znaky
charakterizují architekturu Alvara Aalta.
Vyvaroval se puritánství funkcionalismu
a byl vlastně prorokem ve své profesi –
téma poválečné diskuze o vývoji moderní architektury od její jednostrannosti
a racionalismu směrem „zpět ku člověku“
se ho týkalo již od počátků jeho tvorby.
Asplundovo lesní
krematorium
Jeho chápání lidstva jako součásti složité
a krásné přírody se může zdát vizionářské zvláště v dnešní době, kdy je otázka
soužití člověka a jeho prostředí palčivě
aktuální.
Anna Kašíková
2011 | LC JOURNAL | 23
betonové unikáty
Kámen, beton a lidská
práce vytvořily unikátní
architekturu
Tradiční představy Evropana o sídle vlády nějaké země, ať už by to
měla být velká koloniální mocnost nebo malé knížectví, berou za své na Kanárských ostrovech. Státnost,
dějiny, historický nebo současný význam státu či národa, jenž ta která vláda vede a které bývají do sídel
vlád tak či onak vtisknuty, zde nehrají žádnou roli.
Vláda Kanárských ostrovů si v hlavním
městě Santa Cruz na Tenerife, největším
z ostrovů tvořících souostroví, nechala
vystavět sídlo z kamene, betonu a dřeva,
které jako by bylo pokračováním původní sopečné činnosti této oblasti. Jedná se
o objekt, jenž by snad mohl být i sochařským výrazem pro vulkán, stavbu, která
jakoby sama z nitra země vyvřela, zkameněla, proměnila se v součást krajiny
a zvala lidi dál: Pojďte tu se mnou a ve
mně žít.
24 | LC JOURNAL | 2011
Neobyčejná, nevšední,
neobvyklá…
Budovu, z vnějšího pohledu plnou ostrých hran, brutálních nástaveb, agresivních rohů a jiných geometricky přesných
nepravostí a překvapení, nekryje a tedy
ani nezjemňuje žádná fasáda s omítkou
a důmyslným barevným tónováním. Naopak, od prvního pohledu návštěvníka
ujišťuje: Jsem surová, vznosná, vlídná a drsná jako tahle země, ber nebo
nech být.
Celkový záběr vládní budovy na Kanárských
ostrovech. Kanárské ostrovy ležící v blízkosti
Afriky mezi evropským a americkým
kontinentem představují strategickou
atlantickou křižovatku těchto tří světadílů.
Ostrovy jsou obdařeny výborným podnebím
a jsou nesmírně bohaté na zemědělství
a rybolov. Krajina je zde jedinečná, a proto
také za posledních padesát let drasticky
pozměněná vlivem přílivu turistů
ské hradby. To vše je komponováno do
jasného geometrického celku. Samotná
budova předsednictva vlády je umístěna
v západní části náměstí. Působí zde jako
organizovaně nakupené množství kamenů obklopujících nádvoří budovy Casa
Hamilton, jedno z nejlepších děl dřevěné
architektury vytvořených na Kanárských
ostrovech v osmnáctém století.
Konstrukce budovy
Objem a prostory budovy jsou definovány
nosnou konstrukcí. Hmota je proniknuta
dvěma axiálními dutinami: centrálním kráterem a horizontálním průchodem skrz.
Tyto osy se protínají ve shluku návštěv-
níků, v transparentních výhledech, ve
vzájemně propojených patrech, v dopadajícím světle a přirozené ventilaci, která
vzniká v obnoveném nádvoří.
První patro slouží jako jediná vertikálně
strukturovaná plocha. Voštinové betonové stěny, které rozdělují administrativní
využití plochy, utváří velké nosníky držící
dolní a horní stropy. V horním patře, kde
se uskutečňují slavnostní ceremoniály,
je recepční místnost prodloužena do
stromy lemované terasy nad salonkem,
zatímco zasedací sál má výhled na hory
Cordillera Anaga.
Sociální zařízení budovy jsou umístěna
na střeše a jsou vytvořena betonovými
stěnami vyčnívajícími z ústředního jádra vertikálně uspořádaných prostor pro
služby a komunikace, které převyšují
budovu. Kámen, beton a dřevo jsou materiály, které pomocí různých kombinací
vyjadřují charakter obkladu budovy. Na
vnější straně jsou všechny velké objemy
konstruovány obložením z drsného řezaného čediče.
Ostatně, s tímto záměrem architekti sídlo vlády koncipovali. Autorský ateliér
AMP arquitectos čerpá z mnoha zdrojů
v souvislosti s krajinou a místní kulturou
Tenerife a Kanárských ostrovů, kde jeho
členové žijí a pracují. Pevná, robustní
konstrukce stavby je základním předpokladem architektury na ostrově, který
sám vznikl a prosperuje díky vulkanické činnosti. Základní stavební materiály,
kámen a dřevo v co nejméně pozměněné podobě, doplňuje beton, opět použit
jako surový materiál bez příkras. Ovšem
ve zdejším kontextu nabídl beton jako
stavební materiál architektům široké
možnosti experimentování a nacházení
nových možností, jichž autoři bohatě využili. Nepravidelnost a dynamičnost projektu se pak stala rozšířením a odrazem
členitých podob krajiny ostrova.
Jasný geometrický celek
Vládní budova svou hmotou koresponduje s historickou městskou částí, v níž
se nachází a kam rovněž patří San Telmo Hermitage a kasárny Carlos. Scenérii
dotvářejí porosty fíkovníků, historické
uspořádání cest, náměstí a původní městVoštinové betonové stěny utváří velké
nosníky držící dolní a horní stropy
2011 | LC JOURNAL | 25
betonové unikáty
Řešení interiérů
V důležitých interiérových prostorách
jsou jako obklad použity kameny různých
zbarvení a struktur, kameny z různých
ostrovů (kámen z ostrova Tindaya de
Fuerteventura v salonku, červený kámen
z La Gomera v recepci). Studio AMP
arquitectos spolupracovalo s výtvarnými
umělci z ostrovů. Jejich díla jsou do
budovy zakomponována a výrazně zvedají
parametry jednotlivých prostor.
Tento záměr architektů nakonec plně
zapadá do jejich koncepce hledání,
nacházení a plného využívání místních
zdrojů jak inspirace, tak materiálu a práce.
Konec konců, život na ostrově k takovému
přístupu přímo vybízí. Vládní stavbu by
odborník „z kontinentu“ nutně hodnotil
jako „low-tech“, jejíž podstatou je materiál
a lidská práce. Samo studio AMP k tomu
říká: „Znovuobjevení a přehodnocení
řemeslné práce pocházející z tradičních
stavebních metod podporuje zapojení
více pracovníků na stavebních pracích,
z čehož pramení i nový přínos pro celý
projekt. Toto vedlo ke společné účasti,
vzájemnému výzkumu a učebnímu procesu
založenému na předchozích pokusech.“
26 | LC JOURNAL | 2011
I v noci působí budova impozantně. Rozměry
prezidentské budovy korespondují s pozadím
hor Cordillera Anaga ohraničujících město
na severovýchodě. Tato oblast se nachází
v historické městské části a pojímá San
Telmo Hermitage, kasárny Carlos a porosty
fíkovníků. Historické uspořádání cest, náměstí
a původních městských hradeb je zesíleno
využitím balvanů a linií z kamenů, přičemž
jsou tyto integrovány do geometrie celku
Další stavby AMP arquitectos
Felipe Artengo Rufino a José María Rodriguez-Pastrana Malagón, architekti,
kteří se pod názvem AMP sdružují, tím
odkazují na své dřívější realizace, které
vzbudily nemalý rozruch. Jedná se především o kulturní centrum v Santa Cruz,
jež vzniklo recyklací starých ropných
tankerů, a městský bazén v Berlíně vybudovaný z vysloužilé nákladní plošiny
na přepravu uhlí. Jejich práci s krajinou,
z níž objekty a stavby AMP vycházejí, dotvářejí i a souznějí s ní, to zase dokumentuje městské koupaliště v San Miguel na
Tenerife, kde na útesu vytvořili tvarovanou betonovou křivku, do které se v různých intervalech nalévá a vylévá voda
z oceánu. Touto „živou a akční“ stavbou
zapluli i do vod moderního umění – land
artu – a potvrdili koncepční přístup práce a souznění s místní krajinou. Vládní
budova v Santa Cruz tento jejich tvůrčí
směr jen potvrzuje.
Studio AMP arquitectos začalo pracovat v roce 1981. S jeho dvěma nynějšími autory zpočátku spolupracoval ještě
Fernando Menis, který roku 2004 studio
opustil a založil vlastní kancelář Menis
Arquitectos.
Zásadní díla AMP začala vznikat na konci
devadesátých let minulého a na počátku
tohoto století. Jsou to vedle již zmíněného prezidentského sídla např. gymnázium Rafaela Arozareny v Orotavě (2004)
či budova konferenčního centra Magma
Art (2006) na jihu Tenerife.
Všestrannost týmu AMP dosvědčuje
i stavba atletického stadionu v Tenerife
(2006), který svým tvarem kráteru odkazuje na přírodní ráz krajiny ostrova. Využívá stávající terénní podmínky a svou
existencí dodává svému prostředí novou
kvalitu.
-redFota v článku: © AMP arquitectos
2011 | LC JOURNAL | 27
svět Lafarge
Nové možnosti pro
udržitelné stavebnictví
Demografická situace, která se očekává v roce 2050 a jež je
charakteristická růstem populace a silnou urbanizací, výrazně ovlivní i způsob stavění. Potřeby lidí jak
v bydlení, tak v infrastruktuře se v příštích desetiletích výrazně zvýší. Urbanizace, která se dnes dotýká
všech zemí, přináší zároveň problém zachování životního prostředí v kontextu dnes tolik diskutovaných
klimatických změn.
Kromě nových možností, jak používat
tradiční materiály, Lafarge vyvíjí také
materiály zcela nové. Zároveň s oslavami
20. výročí otevření Technologického
střediska Lafarge byl završen projekt
Aether. Jedná se o vývoj nového způsobu
vypalování slínku, jež sníží energetickou
náročnost až o 30 procent ve srovnání
s klasickým portlandským cementem.
Přitom vlastnosti nového materiálu jsou
srovnatelné a jeho výroba si vyžádá jen
malé změny výrobního procesu. Projekt
Aether získal v roce 2010 podporu
Evropské unie. V Lafarge Technology
Center pracuje 500 zaměstnanců, z toho
je 250 výzkumníků
28 | LC JOURNAL | 2011
Nutností se stává naučit se stavět více,
lépe a s nižšími negativními dopady na
životní prostředí. Skupina Lafarge jako
přední světový výrobce stavebních materiálů se na tyto výzvy důsledně orientuje.
Hledá cesty ke zlepšení kvality betonu,
vždyť beton je ve světě nejvíce využívaný materiál. Má výjimečné tepelné vlastnosti, díky nimž je možné snižovat potřebu vytápění i chlazení budov. Kromě toho
jej lze recyklovat a také vyrábět v místě
užití, takže odpadá problém dopravy. Ve
srovnání s jinými stavebními materiály
zanechává beton velice příznivou uhlíkovou a energetickou stopu. Díky těmto
vlastnostem se stává materiálem, jenž je
schopen vyhovět zároveň rostoucím požadavkům na výstavbu s parametry udržitelného rozvoje.
Největší výhodou betonu je ale jeho
schopnost inovací. Využití těchto možností je předmětem intenzivního výzkumu Skupiny Lafarge. Snaží se vyvinout
english summary
a nabídnout taková řešení, která by vyhověla ekonomickým, společenským
i environmentálním požadavkům. Hledá partnerství a postupně rozvíjí spolupráci se všemi subjekty činnými ve
stavebním průmyslu. Zároveň Skupina
Lafarge důsledně na trhu propaguje vysoce efektivní betony, které představují
výrazný pokrok v technologii. Především
jde o materiály a procesy, které nezvyšují
emise oxidu uhličitého, zlepšují energetické parametry budov a architektům nabízejí široké možnosti inovací. V důsledku takové stavby vykazují nižší náklady
pro jejich konečné uživatele.
Za příklad takové inovace a spolupráce
může sloužit rekonstrukce a rozšíření
Muzea moderního umění v severofrancouzském městě Lille. Muzeum bylo
vystavěno v roce 1983 a je považováno
za historickou památku. Rekonstrukce
a rozšíření muzea bylo svěřeno architektce Manuelle Gautrandové. Jako stavební
materiál použila beton Ductal®. „Technické charakteristiky Ductalu® nám umožnily vytvořit lehkou mřížovou konstrukci
s hladkým a elegantním zakončením,“
říká Gautrandová. Panely z Ductalu® jsou
silné jen 7 až 9 cm, což je sotva třetina
tloušťky tradičního betonového panelu. Tím se také konstrukce stala lehčí
a usnadnily se instalace.
Podobně plodná byla spolupráce s architektonickým studiem Arte Charpentier při
návrhu výzkumného a vývojového centra
společnosti Essilor, jež se specializuje na
oční lékařství. „Díky Lafarge jsme objevili multiefektivní beton, o jehož použití bychom jinak neuvažovali. Jednoduše
nám vysvětlili, jak může tento materiál
vyhovět našim požadavkům,“ říká Jean-Francois Méchain, projektový ředitel Arte
Charpentier.
Lafarge také důsledně podporuje mladé architekty a snaží se povzbudit jejich tvůrčí,
inovativní potenciál. V roce 2004 se spojil
s Univerzitou architektury a urbanismu
Iona Minca v Bukurešti v Rumunsku. Podporuje zde kreativní, inovativní a trvale
udržitelné způsoby stavění. Poskytuje
škole nejen finanční pomoc, ale dodává
i cement na jí pořádané tvůrčí workshopy. Snaží se rovněž zvýšit reputaci této
rumunské školy v zahraničí.
Spolupráce s francouzskou stavební společností Maisons Bernard Jambert vyústila v konstrukci nízkoenergetického
betonového domu pro rodinné bydlení.
Energetická spotřeba prvního Jambert-Lafargeova domu, jenž byl dokončen v listopadu 2010, za pouhých deset měsíců, činí
48 kWh na metr čtvereční za rok.
-redZdroj: Crescendo
Hydromedia™ is the latest result
of the Group’s research, embodying
Lafarge’s response to the water management
challenges facing cities. Easier to place,
more consistent in its performance
than its predecessors and offering many
environmental benefits, Hydromedia™ is
due to be launched in several countries
by 2012. High rainfall, impermeability
of surfaces and increased consumption –
climate change and increasing urbanization
at a global level are disrupting the natural
water cycle and increasing pressure on storm
water management systems, that are often
aging as well as under capacity.
p. 3
Building industry is declining in growth since
2008 and the volume of construction output
is reducing from year to year. Construction
output fell in the 3rd quarter by 8,4%,
according to the latest data of Czech bureau
of statistics. The state restricts investment
in transport infrastructure. Association
of Building Entrepreneurs initiated the
establishment of the Premier’s Advisory
Board for the construction industry, which is
composed of constructors, representatives
of NERV (National Economic Governmental
Council) and the academic community. It
is designed as major coordinating institute,
which works on most pressing issues
arising from the current critical state of the
construction sector and will assist in resolving
a difficult situation in the field.
p. 4–5
Excavated tunnels of the Prague City circle
(the Construction no. 0079 Špejchar – PelcTyrolka) cross through very complicated
geotechnical conditions. At the excavation
from Troja portal it is 4-times underpassed
watercourse (Vltava and Shipping canal).
Article on the pages 6–9 describes
experiences from the rock grouting works for
the South and North tunnel tube under Vltava
River and describes technical solutions of
grouting works based on rock grouting from
the exploration gallery.
p. 6–9
At the Prague South Town, a new modern
residential complex Miličovský háj is growing
up. Precast reinforced concrete elements
for building supplies Skanska a. s., concern
Prefa, plant Štětí. The energy-saving houses
are significantly involved in the special
construction and design of balconies. An
interesting feature is the use of two types
of prefabricated concrete in one element.
Balcony plate is made of concrete C
25/30-XC4-XF3. Plate rails, with a thickness
of 80 mm are made of lightweight concrete
Liapor LC 25/28-SCC. For the prefabricated
elements manufactured in the plant Štětí
was used cement from Lafarge Cement Joint
Stock Company.
p. 12–13
Arc is one of the most used systems for
the construction of bridges. The operating
principle of the arc design allows the subtle
and economic structures that are able to
overcome very large range. Simplicity and
elegance of its own design arc underlines
its outwardly clear static effects and adds
extra work resulting in high aesthetic value.
First of plain concrete bridge was built in
1812–1822 on the River Dordogne in
Souillac led by Louis Vicat, a French
engineer. The first concrete road bridge
in the Czech Republic was the one over
Rokytka River in Libeň in Prague. The
largest and most famous arched bridge of
plain concrete is the Pont la Caille that
was built in 1924–1928 by Albert Caquot.
p. 20–21
Nové autobusové nádraží v Thiais (Francie),
které bylo postaveno z Ductalu®
2011 | LC JOURNAL | 29
Lafarge Cement, a. s.,
opět oceněna
Lafarge Cement, a. s.
411 12 Čížkovice čp. 27
tel.: 416 577 111
www.lafarge.cz