3/2011 - Hlas mučedníků

HLAS MUÈEDNÍKÙ
Č L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ř E S Ť A N S K É
A S O C I A C E
I C A
3 / 2011
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás
může potkat utrpení. – Židům 13,3
Mít nadìji, kde už nadìje není
Odzbrojování kolumbijské temnoty
Úvaha Toma Whita
Zprávy ze svìta
Nakladatelství STEFANOS nabízí:
Hans Martin Braun
LET PŘES HRANICE
Německý podnik uzavírá smlouvu se Sovětským svazem a stává se přitom objektem ruské hospodářské špionáže. Když
jeden z podnikatelů, vášnivý letec, navštíví Sovětský svaz, setká se zde s podzemní
církví a zjistí nečekané skutečnosti. Dojde
k ilegálnímu přeletu finské hranice, který
má nečekané důsledky …
Autor, narozený 30. září 1934 v jižním Německu, je sám vášnivým letcem a zná křesťanské hnutí odporu v SSSR z vlastní zkušenosti. Po řadu let organizoval různé podpůrné akce, jejichž
cílem bylo pomoci pronásledovaným křesťanům ve východním
bloku. V této knize líčí své zkušenosti formou napínavého románu založeného na skutečných událostech.
Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání, doporučená prodejní
cena 138 Kč
MIMOŘÁDNÁ NABÍDKA:
Objednáte-li si knihu LET PŘES HRANICE do 15. října 2011,
dostanete ji za zvýhodněnou nakladatelskou cenu 112 Kč.
HLAS MUÈEDNÍKÙ 3 / 2011
FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
Odvážný kolumbijský křesťan Rolo rozdává evangelizační literaturu v tzv. „rudých zónách“ – nejnebezpečnějších
místech Kolumbie.
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Vytrvat až do konce
„Láska má nadìji.“
(1. Korintským 13)
Naši milovaní!
Láska má nadìji i tam, kde to odporuje
zdravému rozumu.
Když jsem byl ve vìzení, napsal jsem svojí
rodinì: „Nejneodùvodnitelnìjší nadìje je odùvodnitelnìjší než odùvodnìné zoufalství.“
Abraham vìøil, když mu bylo 99 let, že bude mít
ještì syna, který bude zakladatelem velkého a silného národa. Øekl to
Bùh. To byl dostateèný dùvod, aby v to pevnì doufal.
Když byl vyzván tohoto syna obìtovat, byl hotov to uèinit. Nadále doufal, že zaslíbení bude naplnìno, i kdyby mìl jeho jediný, milovaný syn
zemøít.
To je to, èemu Bible øíká „mít nadìji, kde již nadìje není“ (Øím 4,18). Je
nadìje, která doufá i tehdy, když nám rozum øíká, že je to nesmyslné.
Nemoc není pøekážkou
Když jsem byl nedávno v Anglii, tìžce jsem onemocnìl. Lékaøi hovoøili
o mrtvici, infekci a ochrnutí mnoha nervù. Došlo to tak daleko, že jsem
nemohl pohnout ani jednou konèetinou ani se obrátit na lùžku.
Jeden pastor se mì zeptal: „Co byste nám chtìl øíci jako poslední slova
své kazatelské služby?“ Odpovìdìl jsem: „Taková služba nikdy nepøestává.
Pokraèuje i po smrti. I v nebeském Jeruzalémì bude uzdravení (Zj 21,4).
Nadìje sní o nemožných vìcech.“
Pak jsem dostal telefonát z Rumunska. „Jste zván, abyste kázal v nejzlovìstnìjším podzemním vìzení v Jilavì.“ (Moje žena i já jsme tam
byli uvìznìni. Teï poskytuje pøístøeší nejhorším komunistùm.) Mùžete
pøijít? Jakpak jste nemocen?“ Odpovìdìl jsem: „Nemoc neplatí. Pøijdeme.“
Navzdory všem okolnostem jsem doufal, aèkoli jsem byl vyøízený èlovìk, že budu moci kázat komunistickým muèitelùm, kteøí jsou nyní ve
vìzení.
Usmívat se i za trýznivých muk
Toto píši o Rumunsku, zemi silné køesanské nadìje, která byla uchována i tehdy, když zdánlivì již žádná nadìje nebyla možná.
V Rumunsku jsem se setkal s bývalými spoluvìzni, kteøí byli tehdy
komunisty nuceni jíst vlastní výkaly a ještì se pøitom usmívat. A ti, kteøí
byli nuceni je takto trápit, se pøi tìchto ohavnostech museli usmívat
také.
1
Nìkteøí z vìzòù, kteøí mìli na vybranou buï brutálnì týrat jiné antikomunisty, nebo také snášet takové ohavnosti, dali pøednost tomu, že
se obrátili proti svým nejbližším pøátelùm. Srdce mnohých muèitelù se
zcela zatvrdilo. Nìkteøí z nich si nikdy nedokázali pøiznat svoji nesprávnou volbu.
Nìkdy dostávali vìzni pøesolené jídlo a pak jim byla odpírána voda.
Aby jim byl nahnán strach, byli jednou donuceni položit se na železnièní
koleje. Jindy na nì zase byli vypuštìni psi, kteøí na nì útoèili. Nìkteøí byli
nuceni stát po týdny ve svisle postavených bednách, ve kterých se nemohli
ani pohnout. Jiní museli stát hodiny na jedné noze se zdviženými pažemi.
(Zkuste to vydržet deset minut a zakusíte bolesti, které to pùsobí!) Bití
gumovými obušky na chodidla bylo velice rozšíøeno. Muèitelé byli jako
roboti, zbaveni lidskosti a vykonávající pouze rozkazy komunistù.
Sebevražda a dobrým úmyslem
Jedinému vìzni se pøes pøísný dozor podaøilo spáchat sebevraždu.
Øekl: „Spìchám, abych povìdìl Bohu, že navzdory všemu, co jsem musel
vytrpìt, mohu tyto zlosyny milovat a mohu se modlit za to, aby jim bylo
odpuštìno. Bùh mi to neodepøe. Budou zachránìni.“
Teï se mì neptejte, zdali je v této myšlence nìjaká logika. Byla to pošetilost vìøícího èlovìka, který mohl ve vše doufat, i když se to zdálo šílené.
Moudrý èlovìk mùže øíci: „Mohl se pøece za své muèitele modlit a zùstat
pøi tom naživu. Proto nemusel spáchat sebevraždu.“ Ale tøeba mìl strach
z toho, že by za velkých muk mohl zapøít Krista, jak to uèinili jiní.
Nesuïme, ale hleïme, aby ve státech, kde statisíce prodìlaly takové
období pronásledování, nastala zmìna smýšlení. I dnes tam panují obavy
z toho, že by k takovým hrùzám mohlo opìt dojít.
Mé kázání pro rumunské vìznì
V jilavském vìzení jsem ihned získal pozornost všech vìzòù, když
jsem prohlásil své téma: „Rady, kterak uniknout z vìzení.“ Dozorci se
divili, jak je to možné, že èlovìk, který chce dávat takové rady, mohl být
pozván do vìzení.
Øekl jsem jim, že èlovìk mùže uprchnout a být úplnì volný, i když jsou
stìny silné, dveøe dobøe uzavøené a okna zamøížovaná – totiž tehdy, když
se povznese nad strašné okolnosti. Když byl apoštol Pavel s jinými køesany ve vìzení, napsal: „Sedíme,, ne na studené kamenné podlaze kobky,
ale na nebeských místech““ (Ef 2,6 podle angl. verze). Žádné øetìzy vám
nemohou zabránit v tom, abyste tam byli.
Toto kázání bylo podrobnì zveøejnìno v tisku. Pak mi bylo dovoleno
hovoøit nìkolik hodin v národní televizi o tom, jak je možné uniknout
každému utrpení.
Pozdìji jsem se dozvìdìl, že jeden z tìch, kteøí za Ceausescova tyranství vynikali zlými èiny a nyní je ve vìzení, se obrátil a rozhodl se nepodat odvolání proti trestu odnìtí svobody na patnáct let, ke kterému byl
odsouzen. Øekl, že si ten trest zaslouží.
2
Nadìje pro komunistické pomahaèe
Nepovažujte nikdy za ztraceného èlovìka, který vás zradil! Mìjte nadìji
ve všem, vèetnì obrácení zrádcù. Tak jako Petr když èinil pokání poté,
co zapøel Ježíše.
Èínský biskup G. Ting si získal jméno tím, že po desetiletí vedl hnutí,
ve kterém se registrované církve spoleènì podrobily komunistickému
režimu. Toto hnutí popíralo oèividné pronásledování vìøících, oslavovalo
bezbožné vládce a udávalo úøadùm opravdové vìøící. Zavinilo zatèení
a smrt tisícù køesanù. Boží dìti mají nadìji ve všem, dokonce i v tom, že
se jidášové mohou obrátit. Tak se stalo s biskupem Tingem.
Padla na nìj krev svatých. Tato krev nepadá jako kletba, ale požehnání
ke spáse.
Když se Ježíš modlil za ty, kdo ho ukøižovali, nemodlil se: „Odpus jim
tento høích, že mì ukøižovali“, ale jednoduše: Odpus jim – všechno.
Podobným zpùsobem se v komunistických vìzeních modlí uèedníci
za záchranu odpadlých køesanù, kteøí je dostali do vìzení. Jsme pøece
vyzýváni všichni, abychom se modlili za ty, kteøí nám zpùsobili a pùsobí
nejvìtší bolest.
V dùsledku takových modliteb zaujal právì tento biskup hrdinný postoj:
ve shromáždìní nejvyšších vládních èinitelù byl jediným kdo pøedkládal
informace – tentokrát ale nikoli na své spoluvìøící, ale poukazoval na útlak
církve. Byl osobou, od které by se nìèeho takového nikdo ani v nejmenším nenadál, protože až do té doby vždy lhal, že komunisté lidem poskytují náboženskou svobodu.
Teï ale popsal Ting brutální rušení domácích spoleèenství i uzavírání
oficiálních kostelù. Dosvìdèil, že køesané byli biti elektrickými obušky,
že byly nièeny a zabavovány Bible. Ting øekl komunistùm, že jejich teror
je marný. Napøíklad pøed deseti lety prohlásili Wenshui za mìsto bez
køesanù, „dnes má nejvìtší procento vìøících v Èínì“ – dodal Ting.
Nato byl biskup Ting propuštìn ze svého vysokého státního místa, ale
získal zato znovu své døívìjší postavení pøed Bohem.
Nepovažujte nikdy za nevyhnutelnì ztraceného èlovìka, který zradil
vás nebo svatou vìc. Láska má nadìji, dokonce i v navrácení tìch, kteøí
bod návratu již pøekroèili.
V Kristu váš
Richard Wurmbrand
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct
let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967
mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek
pochází ze starších materiálù.]
3
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Odzbrojování kolumbijské temnoty
Mnozí vìdí o válce, která zuøí v Kolumbii, i to, že v jejím pozadí stojí
obchod s narkotiky. Ale ještì hloubìji v tomto konfliktu leží zápas o lidská srdce, do kterého jsou vtahováni i kolumbijští køesané. V oblastech
„rudých zón“, které kontrolují guerillové skupiny, k nimž se na prvním
místì øadí Ozbrojené revoluèní síly Kolumbie (FARC), prosazují povstalci
násilnì marxistickou ideologii, která oponuje evangeliu. Projevování
nesouhlasu s jejich doktrínou je v tìchto teritoriích životu nebezpeèné.
Ale ti, jejichž srdce tíhne k vyššímu povolání v Kristu Ježíši, nacházejí
odvahu vypovídat guerillám vynucovanou poslušnost.
Evangelista Rolo (pøezdívka) patøí k tìm
nìkolika odvážným, kteøí mají odvahu vstupovat do „rudých zón“, aby tam pøinášeli
poselství o Ježíši Kristu. Rolo slouží nejenom povstaleckým vojákùm, ale i pastorùm
a vesnièanùm, kteøí uvízli v jejich síti a kteøí
nesmìjí opouštìt vlastní vesnice bez povolení
guerillových náèelníkù.
Rolo má odvahu pùsobit mezi povstalci také
z toho dùvodu, že k nim kdysi sám patøil. Již
ve ètrnácti letech zaèal Rolo pracovat mezi
výrobci kokainu. A právì na kokainovníkové
plantáži se poprvé setkal s vojáky FARC, kteøí
ho vybídli, aby se k nim pøipojil. „Mluvili tehdy
se mnou otevøenì a velmi pøesvìdèivì,“ vzpomíná Rolo.
Povstaleètí rekruti se bìhem dne cvièili
Povstalecká armáda FARC v boji a v noci studovali marxistické pøíruèky,
horlivì rekrutuje mladé pøí- kde se dovídali, jak mají pomáhat chudým a jak
slušníky, aby z nich udìlala
pøesvìdèené marxisty. Rolo se bojovat proti státní moci. „Museli jsme rovnìž
k nim pøidal již ve ètrnácti le- sledovat filmy o Che Guevarovi,“ vypráví Rolo,
tech. Na obrázku jeden z tìchto „jak Che Guevara popravoval lidi, a co se stalo,
mladých povstalcù míøí svou když se nìkdo odvážil vzbouøit.“
zbraní na reportéry, které ozRolo a jeho guerillový cvièitel uèinili
brojenci zastavili na silnici.
O chvíli pozdìji postøelil ten- jedné noci pøekvapivý objev, který na Rola
znaènì zapùsobil. „Mìli jsme trénovat noèní
to mladík jednu ženu.
pochod bez použití jakýchkoli svítidel,“ vzpomíná. „Dva z nás jsme v naprosté tmì a zcela
neslyšnì putovali pøes kopce a pastviny. Pak jsme dorazili na jeden kopec,
kde jsme odpoèívali. Mùj spoleèník se ke mnì naklonil a pošeptal mi:
‚Slyšíš to, tam odsud? To jsou evangelikálové.‘ Odpovìdìl jsem mu rozpaèitì: ‚A kdo jsou to ti evangelikálové?‘
4
Dívali jsme se asi na kilometr vzdálený
kopec a vidìli tam nìjaké osvìtlené stavení,
kde lidé zpívali a tleskali. Zaslechl jsem i hudební nástroje. Bylo již skoro ráno. Oèividnì
to bylo celonoèní modlitební shromáždìní.
Dveøe do kostela byly otevøené a uvnitø bylo
zcela plno. A zatímco se zvuky bohoslužby
nesly okolní krajinou, mùj spoleèník mi
odpovídal na moji otázku, co ti lidé dìlají:
‚Oni prý uctívají nìjakého boha, nevím co to
je. A ty staré ženy nyní vybírají peníze, které
jim ostatní hází do nastavených sukní.‘ “
Pak mi mùj spoleèník øekl, abych na nìho
poèkal, a nìkam odešel. Zùstal jsem na Povstalci guerillové organimístì a soustøedìnì poslouchal písnì tìch zace Revoluèní ozbrojené
divných evangelikálù. Pomyslel jsem si, jak síly Kolumbie (FARC) drží své
by bylo dobré být takovým evangelikálem. zbranì bìhem své vojenské
Nebylo by to lepší než tohle? Z tìch povin- pøehlídky.
ných marxistických pøíruèek jsem vìdìl jen
to, že náboženství je lidským výmyslem, jehož zámìrem je oklamat svìdomí èlovìka.
Jelikož povstalecké hnutí FARC v uplynulých desetiletích nabývalo stále
vìtší síly, Rolo si na køesanství takøka ani nevzpomnìl. V roce 2001 dostal
za úkol, aby støežil sklad FARC v Guaviare. Vzpomíná, že tam velitel pøi
jedné pøíležitosti prohlásil: „Ti evangelikálové jsou nám k nièemu. Nepracují ve státní správì, když se pøiblíží státní armáda, neinformují nás o tom
a ani jinak se nám nesnaží pomoc. Pro naši vìc se vùbec nehodí.“ A proto
povstalci z FARC pøinutili evangelikální køesany, aby odešli z mìsta a své
kostely uzavøeli.
„Vidìl jsem, jak v jediném dni odešly z mìsta na tøi stovky køesanù,“
prohlašuje Rolo. Ale právì v té dobì zaèal pomalinku v jeho srdci pùsobit
Duch svatý. „Když jsem vidìl odcházet ty lidi, zmocnil se mì hnìv. Mìl
jsem rád to, co jsem dìlal. Mìl jsem v oblibì marxistickou ideologii, ale
nìkde v hloubi svého srdce jsem cítil, že nechci mít srdce plné násilí, že
nechci být mužem války.“
O devìt mìsícù pozdìji, když se pøíslušníci FARC støetli s kolumbijskou
vládní armádou a jinými povstaleckými skupinami, utrpìla FARC porážku.
A právì tehdy Rolo odevzdal svùj život Ježíši Kristu. „Poklekl jsem pod
jedním velikým stromem,“ vzpomíná Rolo, „a øekl jsem v slzách Pánu, že
pokud zachrání mùj život, budu mu sloužit. Po této modlitbì jsem si pøipadal, jako by ze mì spadlo nesmírnì tìžké bøemeno.“
Rolo se setkal s jedním velitelù FARC (na obrázku vpravo), který nakonec pøijal Krista. Tento èlovìk nyní bojuje o poznání, jak má Bohu sloužit
uvnitø povstalecké guerilly. Je si vìdom toho, že pokud se jeho nadøízení
dovìdí o promìnì, kterou prošel, bude jeho život ve smrtelném nebezpeèí.
5
Jsou to lidé
Když se Rolo v devìtadvaceti letech obrátil ke
Kristu, brzy se seznámil
s jedním pastorem, který si
ho vzal do své péèe. „Øekl
mi, že u nìho mohu zùstat
tak dlouho, dokud budu
chtít,“ vypráví Rolo. Pozdìji
tohoto pastora doprovázel
na jedné cestì, jejímž cílem
bylo rozdávání Biblí. Byl
to nebezpeèný výlet, proRolo s vojákem
tože všude kolem docházelo k ozbrojeným støetùm, ale Rolo žádný strach necítil. „Pamatuji si, že
jsme nejprve dorazili do nìjaké malé vesnice. Od první chvíle mì rozdávání Biblí velice naplòovalo,“ vzpomíná Rolo. Nakonec se s Biblemi vydal
sám do mìsta, kde pùsobil jako pøíslušník FARC, aby tam daroval Bible
všem svým døívìjším známým.
Rolo nakonec svému pastorovi øekl, že se chce stát v rudých zónách
misionáøem na plný úvazek. „Je to tam pøíliš nebezpeèné,“ odpovìdìl
mu pastor. „Zabijí tì tam.“ Ale Rolo byl již rozhodnutý. „Strach z mojí
mysli úplnì vymizel,“ prohlašoval. „Nebylo to z toho dùvodu, že bych si
pøipadal tak silný, ale chtìl jsem jít s Biblemi i do džungle a rozdávat je
povstalcùm, aby vidìli, jaká se se mnou stala zmìna. Cítil jsem to jako
nìco naprosto nutného.
Pøi jedné pøíležitosti jsem v rudé zónì pronikl naprosto sám s balíkem
Biblí hluboko do džungle. Každý se snažil z této oblasti co nejrychleji zmizet. Pobýval jsem v domku jedné sestry. Pomalounku se mi daøilo jí pøesvìdèit, aby mi pomohla pøi mém svìdectví pøíslušníkùm FARC. Spoleènì
jsme se modlili. V té dobì jsem byl zvyklý vstávat i ve ètyøi hodiny ráno
a modlit se. A právì v tom
domku se zaèal Pán mocnì
dotýkat mého srdce.
Zorganizovali jsme malou modlitební skupinku, abychom se spoleènì
modlili za gueril lové vojáky. Øíkal jsem tìmto køesanùm, že se jich nemají bát, ale naopak mají se
za nì modlit, že tito vojáci
jsou také jen lidé.
Pak se zaèalo v této obKdyž se Rolo vrátí z buše, musí se peèlivì starat o svoji lasti dít nìco zvláštního. Obcházel jsem matdodávku.
6
ky povstaleckých velitelù, dával jsem jim Bible, vydával jim svìdectví
a s nìkterými jsem se i modlil. Pak se mi podaøilo uspoøádat modlitební
setkání pìti tìchto žen.
Pozdìji ale došlo k jedné události, která mì málem pøipravila o víru.
Když jsem pøišel do organizace, která mi poskytovala Bible i finanèní
podporu, a øekl tam, že to dávám guerillovým vojákùm a jejich rodinným pøíslušníkùm, zhrozili se a nechtìli mi už žádné další Bible ani
peníze dát.
Byla to pro mì velmi obtížná situace a bojoval jsem dokonce s myšlenkami na sebevraždu. Øekl jsem tehdy Bohu: „Zabij mì sám, když mi
nedovolíš, abych byl zabit v boji, a nyní mì opouštíš.“ Všechno, co jsem
mìl, mi odcházelo. Boty se mi rozpadaly, nemìl jsem ani co poøádného na
sebe. Ale pak jsem se rozhodl modlit se. Bùh mi ukázal místo ze 45. kapitoly proroka Jeremiáše, kde v posledním verši stojí: Tobì dám jako koøist
život na všech místech, kamkoli pùjdeš
pùjdeš.“
Rolo byl slovem z proroka povzbuzen a motivován k další práci. Jeho
obnošené svršky se staly pro nìho dokonce výhodou. „Bùh mi dal i v této
vìci milost. Povstalci vìdìli, že jsem pastorem, a pohled na mì je znaènì
vyvádìl z míry. Nevypadal jsem jako ostatní pastoøi, které znali a kteøí
mìli naleštìné boty a nažehlené košile. Vidìli mì, jak putuji se svou maèetou v sešlapaných botách a obnošeném trièku. Když mì povstalci uvidìli,
øekli, si, ‚co je tohle za chlapa, copak by mohl založit nìjaký sbor‘?“
„Dej mi benzín a Bible“
Rolo vydával svìdectví zapomenutým lidem v rudých zónách skoro
deset let.
„Když jsem se poprvé vydal do džungle, vzal jsem si na záda starý batoh, který jsem naplnil Biblemi. Nepøemýšlel jsem o tom, že bude nutné si v bance založit úèet. Neuvažoval jsem nad potøebou koupit motocykl. Jezdil jsem na kole.
Pøemýšlel jsem pouze nad
tím, zda Bùh stojí za mojí službou tak, jak jsem to
v modlitbách pøijal. Procházel jsem v té dobì velkými zkouškami. Opustila mì manželka, dostával
jsem výhrùžné vzkazy
od povstalcù. Po nìkolik
mìsícù jsem nemìl prostøedky ani na normální
jídlo. Lidé se na mì dívali jako na úplného ztroskotance. Ale Pán mi pro- Boží slovo si hledá cestu k srdcím i guerillových postøednictvím onoho verše vstalcù. Záleží i na našich modlitbách, jak bude pøiz proroka Jeremiáše uká- jato.
7
zal, že na všech místech, kam pùjdu,
obdržím od nìho koøist. A nyní jsem
se na tato místa vydával – do džungle,
do táborù povstalcù, na místa ovládaná guerillami.
Do mnoha míst, kam Rolo zamíøil, se
neodvážili vstoupit køesanští pracovníci více než tøicet let. Sbory v tìchto
oblastech zanikly, když jejich èlenové
odešli ve strachu o svùj život. Ten,
u koho by povstalci našli køesanskou
literaturu, by nemusel vyváznout živ.
„Panuje zde dìsivý útlak,“ prohlašuje
Rolo. Vládne zde naprostá duchovní
temnota. Zmocòuje se vás tady strach,
ani ne tak z války, ale leží to zde všude
Na svých mnoha výletech do oblastí jako tìžké neviditelné bøemeno. Je to
kontrolovaných povstaleckou skupi- doslova království strachu.
nou FARC má Rolo palivo jen na jedBùh nám dal porozumìt, že Bible
nu cestu. Musí dùvìøovat Bohu, že mu
jsou
v této oblasti dùležitìjší než kázání
obstará benzín, aby se mohl vrátit. Richard Wurmbrand jednou øekl: „Ježíš a spoleèné setkání. Bible vám klade znenám pøikázal, abychom vyšli, neøekl, pokojující otázky, i když ji odložíte, dál
že bychom se mìli vrátit.“
vám vrtají v mysli, a pokud jste upøímný,
nakonec se Božím slovem necháte
pøemoci. Bible má ohromný vliv, vìtší než cokoli jiného.“
Dnes Rolo vykonává svoji misijní èinnost beze strachu. Svoji hliníkovou loïku naplní Biblemi a pak se plaví po nejobávanìjší kolumbijské
øece, na které leží nejdùležitìjší støediska obchodu s kokainem. Rozdává Bible, obleèení a potraviny lidem, kteøí žijí na bøezích této øeky,
a nìkteøí z lidí mu vyprávìjí, že již dávno touží mít svoji Bibli. Èasto má
Rolo benzínu sotva na jednu cestu. Ale dokonce i na tomto území, kde
žádné èerpací stanice neexistují, mu Pán obstarává palivo, aby se mohl
zase vydat nazpátek.
„Ve své vlastní síle toho nesvedu skoro nic, a dokonèit to již nedokážu
vùbec,“ prohlašuje Rolo. „Všechno je v Božích rukách. Zázraky prožívám jen tehdy, když ve víøe oèekávám na Boží pomoc. Nepostupuji sám.
Vycházím s Biblemi a poselstvím evangelia, vycházím, abych povzbuzoval
ostatní, povzbuzuji i pastory, kteøí byli vyhnáni. Øíkám jim: ‚Bratøi, neztrácejte odvahu. Bùh dává vítìzství i požehnání‘“. Rolo má jednu obvyklou
modlitbu: „Pane, dej mi benzín a Bible. Ostatní už je na mnì.“
Hlas muèedníkù zásobuje Rola Biblemi i další køesanskou literaturou, obstaral mu novou loïku a dává mu pøíspìvky na nákup paliva.
A tak Rolo s Boží pomocí mùže pokraèovat v odzbrojování kolumbijské
temnoty.
8
Rozhlasové vysílání poráží temnoty
Pro mnoho vìøících jsou
kolumbijská území, kde
operují guerillové organizace pøíliš nebezpeèná,
aby se tam mohli køesané
spoleènì scházet. „Žádná církevní shromáždìní
se tam nekonají,“ prohlašuje „Alex“, „a kdokoli se
tam nìjaká setkání odváží
zorganizovat, tøeba jen
o nìkolika málo osobách, Spolupracovník Hlasu muèedníkù Russell Stendal stohned se stane terèem po- jí vedle rozhlasové vysílaèky, která v Kolumbii vysílá
éteru evangelijní poøady a ètení vybraných biblicvstalcù, kteøí ho neváhají do
kých pasáží. Toto neviditelné vysílání nemají guerillozabít.“
ví náèelníci pod svou kontrolou, což v nich pøirozenì
Alex žije se svou rodi- vyvolává velkou nelibost.
nou doslova uprostøed rudé zóny. Okolní komunity žily v relativním pokoji, dokud zde nepropuklo
násilí. „Civilní obyvatelstvo uvízlo v konfliktu mezi povstalci a kolumbijskou armádou,“ prohlašuje Alex. Když armádní vojáci pøišli do naší oblasti a nemohli tam žádné povstalce najít, zaèali drancovat naše domy
a snažili se za každou cenu nìkoho chytit a zabít, aby mohli vykázat nìjaké výsledky.“
Po mnoho let tak byla tato oblast naplnìna strachem a nejistotou. Ale
právì uprostøed tohoto bìsnìní pøišel Alex k víøe v Ježíše Krista.
Byli jsme vychováváni ve víøe v Boha svými rodièi i prarodièi, ale do
kostela jsme nikdy nechodili. Široko daleko nebylo nikoho, kdo by nás
náboženství uèil, a tak jsme
ani nevìdìli, jak máme Pána následovat v úzkém
osobním vztahu,“ vzpomíná Alex. „Pak jsme zaèali
poslouchat
køesanské
roz hlasové vysílání, kde
za znívalo jasné poselství,
jak Pána následovat a kým
On skuteènì je.“
Službu evangelijního rozhlasového vysílání v Kolumbii provozuje Russell
Stendal, který je spolukdysi odešla od svých køesanských rodièù
pracovníkem naší misie. Maria
a pøipojila se ke guerillovým povstalcùm. Dnes proVliv této èinnosti je oprav- pùjèuje svùj hlas rozhlasovému vysílání evangelia
du pozoruhodný a Alex v Kolumbii.
9
se nyní na této práci sám
podílí.
Ale ne všem toto vysílání vyhovuje, což na prvním
místì platí o povstaleckých guerillách organizace FARC.
Alex pøiznává, jak se ho
èastokráte zmocnil strach,
když kvùli své èinnosti
obdržel od povstalcù výhrùžky. Ale vždycky nakoAlexovi již povstalci mnohokrát vyhrožovali, aby nec pøišel do jeho srdce od
práci na vysílaèi opustil, ale on tvrdí, že mu Pán Pána pokoj, který mu dal
dává sílu vytrvat.
sílu jít dál. „Nikdy mì ani
nenapadlo, že bych se mìl
kvùli takovým výhrùžkám pøestat podílet na službì rozhlasového vysílání,“ prohlašuje kategoricky Alex. „Chci naopak setrvat, dokud se tato
èinnost nedotkne srdcí všech lidí, kteøí na tomto temném místì žijí.“
A právì umístit v této oblasti tyto vysílací stanice nebylo nièím obyèejným. „Každá z tìchto vysílaèek je malým zázrakem,“ prohlašuje Rusell
Stendhal. „Ale Pán sám bdìl nad jejich umístìním, nebo prostøednictvím
tohoto vysílání je zde zasévána moc Božího království. Úèinek na lidi,
který zde sledujeme, je vskutku mimoøádný.“
Russell, kterého v polovinì osmdesátých let povstalci hnutí FARC
unesli a po pìt mìsícù drželi v zajetí, vypráví o jedineèné pøíležitosti,
pøi které se jeho skupinì podaøilo umístit vysílaè na jednu horu vysokou 4115 metrù. Paradoxnì se tak stalo díky nìkolika tìžce ranìným povstalcùm.
„Pán nám pomohl, abychom jim zachránili životy. Byl to sled nìkolika
událostí, které vyústily v pozvání na jejich území. Díky Hlasu muèedníkù
jsme v této oblasti rozdávali tamním dìtem balíèky a každé rodinì jsme
darovali malé rádio na solární energii. Vyvrcholením naší práce bylo
umístìní oné vysílaèky, která se tak ocitla doslova uprostøed zøejmì nejnebezpeènìjší oblasti Kolumbie.“
Russell a jeho tým musí do této oblasti, kde jsou únosy na denním
poøádku, cestovat výhradnì v noci. Když dorazí k výchozímu bodu, ukryjí
automobil a pak na koních stoupají na horu až k vysílaèi.
„Toto sice není oblast, kde se vyrábìjí narkotika, ale vysíláme díky
vysokohorskému vysílaèi do míst, kde je produkováno veliké množství
drog. Tato oblast je nechvalnì známá pøedevším kvùli èastým únosùm,“
uvádí Russell. Uvádí se, že zde dochází k nejvíce únosùm nejen v Kolumbii, ale na svìtì vùbec. A tak øada lidí, kteøí zde pøicházejí k víøe v Krista,
jsou bývalými únosci.“
V roce 1991 vešel v Kolumbii v platnost zákon o náboženské svobodì. Díky tomu zaèaly rùst po celé zemi evangelikální církevní budovy,
10
které byly pøedtím zakázány. Výjimku
tvoøily právì oblasti kontrolované
povstalci. A to je i hlavní dùvod, proè
je zde køesanské rozhlasové vysílání
tak dùležité.
„Toto vylepšení nám umožòuje
za sáhnout oblasti, které ovládají marxistické guerilly, a takto mùžeme získávat pro Krista i povstalecké vojáky,“
uvádí Corey Odden, vedoucí kanadské
poboèky Hlasu muèedníkù.
Od hor až do kolumbijské džungle
je tak možné naladit evangelizaèní
vysílání. Hlas muèedníkù proto shazuje do nepøístupných oblastí zemì na Gabriela je jednou z mnoha vìøících,
padácích nejen køesanskou literaturu, kteøí žijí v oblastech kontrolovaných
ale i malá rádia zn. Galcom, vyrobená guerillovými povstalci. Ke své víøe
pøišla díky evangelizaènímu rozhlav Kanadì.
sovému vysílání.
„Gabriela“ byla kdysi velmi problémovým èlovìkem. Pokusila se o sebevraždu a pronásledovalo ji i démonické
nutkání, aby zabila své vlastní dìti. Pak se ale setkala se zvìstí evangelia
a Kristus ji od tìchto hrozných vìcí plnì osvobodil. Mìla také tu výhodu,
že mohla poslouchat duchovní rozhlasové vysílání, které ji pomohlo rozvíjet svou novou víru v Ježíše Krista a snášet i rùzná protivenství. „Kvùli
polovojenským organizacím zde zažíváme mnoho úzkostí, jelikož na rozdíl od guerillových povstalcù, kteøí vás nejprve varují, že pokud budete
to èi ono dìlat, pøijdete o život, polovojenské organizace zabíjejí ihned
bez pøedchozího varování,“ popisuje situaci Gabriela.
Navzdory tìmto hrozbám nemá Gabriela podle svých slov strach
pokraèovat ve své službì,
protože víra v Krista její
život od základu zmìnila.
„Povstaleètí vojáci i jejich
sympatizanti pøicházejí
a prosí o Bible nebo rádia.
A víme, že mnozí Bibli skuteènì ètou a poslouchají
i køesanské rozhlasové
poøady,“ uvádí Gabriela.
Gabriela a Alex vìdí dobøe, že pro jejich zemi existuje jediná nadìje, a tou je
poselství evangelia. Tato
zvìst má moc odzbrojovat Zaèátkem osmdesátých let se evangelia pašovatemnotu, která v této zemi la do støedoamerických zemí po horských stezkách
vládne. Hlas muèedníkù pøevážnì na mezcích.
11
chce i nadále nejrùznìjšími cestami podporovat odvážné kolumbijské
køesany, kterým leží na srdci i spása povstaleckých rebelù.
Ètyøicetiletá služba Hlasu muèedníkù ve støední a jižní
Americe
V dobì, kdy si komunismus usurpoval vládu ve východní Evropì a v nìkdejším Sovìtském svazu, musel svìt èelit další invazi ateistické ideologie,
která nacházela živnou pùdu ve støední a jižní Americe. V zemích tohoto
regionu vzplálo guerillové hnutí a s ním násilí, které tuto oblast uvrhlo
do chaosu, nejistoty a strachu. Stejnì dìsivý byl i vliv marxismu, který se
zde šíøil a mìl vliv i na církev.
Hlas muèedníkù již od poèátku tìchto neblahých událostí zamìøil své
úsilí na získání nových marxistù pro víru v Krista. K tomuto úèelu byla
tisknuta køesanská literatura, kterou komunistická propaganda chápala jako nepøátelský vliv Západu. Ale tato èinnost pøinášela ovoce. V roce
1986 byla tato literatura masovì rozdávána povstaleckým vojákùm v El Salvadoru, a tamní køesanští aktivisté byli svìdky, jak mnozí z tìchto marxistù odložili zbranì a pøijali poselství evangelia.
Komunistická propaganda dokonce zaèala infiltrovat do církve prostøednictvím tzv. „teologie osvobození“, podle níž koøenem zla není høích,
ale kapitalismus. V jednom úvodníku zpravodaje naší misie z roku 1986
citoval Richard Wurmbrand církevního pøedstavitele jménem Cardenal, který byl èlenem nikaragujské komunistické vlády a který prohlásil:
„Naším jediným východiskem je marxismus… není žádného osvobození
mimo marxismu. A to je dùvodem, proè kážu obojí, jak revoluci, tak i nebeské království, jde o jednu a tutéž vìc.“
Další zemí, která se potýkala s násilím povstaleckých guerill, bylo Peru.
Peruánské guerilly, známé jako Sendero Luminoso (Svìtlá stezka) pustošily vesnice a nastražovaly bomby v hlavním mìstì Lima. Jejich zvykem
bylo shromáždit vesnické obyvatele do kostela a pak zamèenou budovu
zapálit. Když se nìkomu podaøilo z hoøícího kostela uniknout, povstalci ho
na místì zastøelili. Richard
Wurmbrand napsal v úvodníku z roku 1988, že bìhem
dvou let bylo takto v Peru
zavraždìno pìtatøicet tisíc
civilistù. Hlas muèedníkù
na tyto události opìt zareagoval evangelizaèním vysíláním do této zemì.
Jeden pøíslušník peruánské guerilly, který slyšel
toto rozhlasové vysílání,
poslal Hlasu muèedníkù
dopis, kde stálo: „Pobýval
jsem v džungli a hrál jsem
Pøíslušníci sandinistických guerill v Nikaragui
12
si se svým tranzistorem. Náhodnì jsem naladil váš program. To, co jsem
slyšel, bylo pro mì jako probuzení se ze sna. Stál jsem tam se svou pistolí v ruce, pøipravený zabíjet lidi, které jsem pøedtím nikdy ani nevidìl,
a najednou jsem uslyšel o Nìkom, kdo prohlašuje, že máte milovat i své
nejhorší nepøátele, že máte na zlo odpovídat dobrem. Ještì na tom místì,
kde jsem stál, jsem zahodil svùj revolver, opustil svoji skupinu a vydal se
do mìsta. Tam jsem se pøihlásil do jednoho sboru a jsem šastný.“
Hlas muèedníkù pozdìji obdržel od tohoto èlovìka ještì jeden dopis,
ve kterém prohlašuje, že se vrací do džungle, aby tam vydával svìdectví
o Kristu. Od té doby jsme o nìm již nikdy neslyšeli.
Naše misie pokraèuje ve svém úsilí získávat guerillové povstalce pro
víru v Krista. Nìkterá guerillová hnutí stále pùsobí v jižní Americe a jsou
silnì ovlivnìna marxistickým pøesvìdèením. K jedné z tìchto zemí patøí
i Kolumbie, kde se naše misie velmi intenzivnì angažuje v distribuci
køesanské literatury a rozhlasových pøijímaèù.
– Hlas muèedníkù, Kanada, kvìten 2011
ÚVAHA TOMA WHITA
Služebníci ohnì
Napøíè Biblí zjevuje Bùh svou pøítomnost skrze oheò.
Promlouvá k Mojžíšovi z hoøícího keøe a sestupuje na
horu Sinaj v podobì ohnì (Ex 3,2 a 19,18). Dokonce
i Ježíšùv návrat je popisován jako plápolající oheò.
Mnozí z nás by dnes rádi vidìli takové zázraky. Pøesto
si my vìøící nosíme tento zázrak sami v sobì. Je jím
život mìnící oheò evangelia, který èiní vìènou zmìnu uprostøed jinak
beznadìjného svìta. Jsme èástí služby Ježíše Krista, jehož služebníci jsou
popisováni jako plameny ohnì (Židùm 1,7).
Zatímco nìkteøí užívají oheò ke zkáze, Boží rodina dokáže dokonce
použít i zbylého popele jako pøipomínku našeho duchovního ohnì.
Když jsem byl v indonéském mìstì Situbondo, ukazovali mi nìkteøí
tamní pastoøi kostel, který se jim podaøilo znovu vystavìt. Poté, co byl
tento kostel vypálen fanatickými muslimy, kongregace se rozhodla, že
vezme ohoøelý køíž z vypáleného kostela a umístí jej pøed kazatelnu v obnovené budovì. Tento ohoøelý køíž je nyní pro nì symbolem vytrvalosti
a pøipomíná jim, že žádný lidmi založený oheò nedokáže udusit plameny
Ducha svatého.
Svatý Boží oheò motivuje vìrnou køesanskou službu ve všech zemích,
kde naše misie pracovala.
V Izraeli jsme udržovali kontakt s jedním bratrem, jehož církev byla
mnohokrát napadena. Tato kongregace nakonec umístila v rohu své modlitebny vìdra s vodou pro pøípad, kdyby nìkdo jako mnohokrát pøedím
hodil bìhem bohoslužby dovnitø zápalnou nálož. Mìli totiž duchovní
13
porozumìní toho, že žádný lidmi založený oheò
nemùže zabránit Bohu, aby
pøi jejich shromáždìní nebyl uprostøed nich.
V Severní Koreji vláda prohlásila, že bude
ostøelovat pozice v Jižní
Koreji, ze kterých jsou
vypouštìny naše evangelizaèní balony. Máme potvrzeno, že mnozí Severokorejci ètou evangelizaèní
traktáty, které z tìchto baV Kolumbii distribuují pracovníci Hlasu muèedníkù
lonù vypadávají. Nepøátelé
mezi lidmi Bible a malé rozhlasové pøijímaèe.
evangelia se domnívají, že
svými hrozbami mohou evangelium umlèet a jeho postup zastavit. Ale
je to pro nì obtížný boj, když bojují proti nìèemu, co nevidí a ani tomu
nerozumí.
Nedávno jsem mìl velkou radost z návštìvy jednoho našeho bratra
z Myanmaru (døíve Barma). V jeho zemi vládne despotická vláda, která zatkne každého, kdo odmítne nahlásit do tøí dnù jména tìch, kteøí
ho navštívili, vèetnì místních lidí. Tyto restrikce však nemohu odradit
vìøící v Myanmaru od zvìstování evangelia. Zmínìný bratr nám vypravoval, že jeho otec jednou prohlásil: „Když jsou dveøe zavøené, tak se budeš shánìt po oknu.“ Když opravdu chceme, tak si oheò Ducha svatého
cestu najde.
Jiný køesan, pastor malajské podzemní církve, který byl døíve muslimem, mi pøi jedné pøíležitosti øekl: „Když je tento oheò uvnitø tebe, je
vždycky žhavìjší než ohnì kolem tebe, nemusíš se proto bát.“
V komunistických národech, jako tøeba v Èínì nebo Vietnamu, kde
jsou køesané každodennì zastrašováni a zatýkáni, se evangelium šíøí
jako plameny ohnì. Napøíklad v Èínì se celá jedna kongregace opakovanì setkává pod širým nebem, když jí úøady znemožòují pøístup do
její vlastní budovy. Èlenové této kongregace dobøe vìdí, že tím riskují
zatèení a ztrátu zamìstnání a také skuteènì jich byla hned po prvním
shromáždìní stovka zatèena.
V hinduistické Indii právì ti, kteøí nevlastní skoro nic a kterým tam øíkají
Nedotknutelní èi Dalité, nacházejí oheò Pánì. Pøed dvìma lety ve státì
Odisha pøišly stovky køesanù doslova o všechno pøi protikøesanských
nepokojích. A jiní, kteøí pøes tyto události vydávali svìdectví hinduistùm,
zakoušeli útoky a pøicházeli o svùj majetek v plamenech, které zakládali
jejich radikální odpùrci.
V Pákistánu jsme se mohli setkat s odvážnými køesany, kteøí odmítají
ukrývat své svìtlo pod vìdrem a necítí potøebu se pøed nìkým za svou
víru ospravedlòovat. Nìkteøí z nich rozdávají evangelizaèní literaturu
14
i v oblastech, kde se ukrýval Usáma bin Ládin; nic nehledí na nebezpeènost okolí a podìlují se s druhými o plameny evangelia.
Tøebaže moje matka ke konci života skoro nevidìla, pøesto psala svým
pravnouèatùm do jejich køesanských knížek slova lásky a povzbuzení.
Èinila tak skrze plameny pravdy, které jí dal Bùh, aby oslavovala jeho
jméno. Jemu patøí vzdávat za všechno i skrze všechno díky a slávu.
– Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011
INFORMACE Z ČESKÉ REDAKCE
Hospodaøení za rok 2010
Milí bratøi a sestry, dìkujeme všem za finanèní i modlitební podporu.
Rádi bychom Vás informovali o našem hospodaøení v uplynulém roce.
Pøijaté dary èinily celkem – 1 367 000 Kè. Úroky z bìžného úètu – 2 768 Kè.
Výdaje byly následující: humanitární dary – 966 657 Kè (Severní Korea,
Afghánistán, Barma, Bangladéš, Srí Lanka, Nepál, Vietnam, Súdán, Laos,
Kolumbie, Uzbekistán, Filipíny, Moldávie.) Náklady na bulletin (tisk,
sazba, poštovné) – 211 744 Kè. Nákup publikací (Stefanos) – 56 640 Kè.
Kanceláøské potøeby a ostatní výdaje – 26 761 Kè. Bankovní poplatky –
17 866 Kè. Finanèní audit – 9 000 Kè. Cestovné – 30 329 Kè. Mzdové
náklady na jednoho pracovníka (úøednì schválená minimální mzda pro
daný typ práce) – 168 042 Kè. Zdrav. a soc. pojištìní – 50 756 Kè. Úèetní
zùstatek k 31. 12. 2010 èinil 377 580 Kè.
ZPR ÁV Y ZE SVĚTA
NIGÉRIE
Pøi dubnových nepokojích pìt set
mrtvých
Ulice severonigerijského mìsta Kaduna
byly posety zuhelnatìlými tìly zabitých. To
byl výsledek dvoudenního násilí, pøi kterém útoèníci vraždili køesany, zapalovali
domy a kostely, a podpálili dokonce i místní
policejní stanici. Toto bìsnìní odstartovalo
18. dubna, když nigerijští volièi do nejvyššího státního úøadu vybrali køesana. Zatímco se køesanská vìtšina na severu Nigérie radovala, muslimská vìtšina na jihu
zemì sáhla k odvetì.
Nepokoje zaèaly ve zhruba tutéž dobu
po vyhlášení výsledkù voleb minimálnì
v pìti severních státech. Rozhnìvané zástupy zmasakrovaly stovky køesanù, vy-
pálily pøes tøi sta kostelù a znièily bezpoèet
domù patøících køesanùm.
Nigerijský pracovník Hlasu muèedníkù
Ugochugkwu, který je poèíta èovým instruktorem, prohlíží svùj dùm, který byl
vypálen pøi dubnových útocích.
15
Než se nakonec bezpeènostním silám podaøilo nastolit jakýs takýs poøádek, pøišlo
podle odhadù o život asi pìt set lidí. Další
tisíce jich ze strachu pøed násilím uprchly
ze svých domovù. Podle zprávy Mezinárodního èerveného køíže necelých padesát tisíc
lidí žije ve stanech a uchýlilo se do táborù,
které pro nì zøídila tamní vláda.
Hlas muèedníkù dodává tìmto bìžencùm základní potøeby jako vodu, potraviny a další vìci. Rovnìž zprostøedkováváme
nároènou lékaøskou pomoc tìm, kteøí ji potøebují. Jako i v jiných pøípadech budeme se
hlavnì zamìøovat na podporu vdov a sirotkù, kterým se vždy snažíme najít nový domov a práci.
– Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011
CHIAPAS
Bez domova ale vytrvalí
V mexickém státì Chiapas èelí evangelikální køesané èasto nejsilnìjšímu odporu ze strany svých pøátel a bližních. Chiapané, kteøí pøijmou opravdovì køesanství,
zanechávají kategoricky svých národních
náboženských praktik, jež jsou smìsicí
kmenového spiritismu s katolicismem,
osvojeným za španìlské kolonizace. Tento „národní katolicismus“ v sobì zahrnuje takové rituály, jakými jsou zvíøecí
obìti pøinášené katolickým svìtcùm anebo komunitní svátky spojené s nejhrubším pijáctvím. V nìkterých oblastech jsou
køesané, kteøí se odmítají úèastnit pohanských zvyklostí, pronásledováni místními
usedlíky. Domy a kostely evangelikálních
køesanù jsou vypalovány a plundrovány
a mnoho rodin bylo vypuzeno ze svých
pùvodních komunit.
Lucio se stal vìøícím pøed tøemi roky.
Pøedtím holdoval nejen alkoholu, ale rovnìž i drogám. Pøestože vìdìl, co bude následovat, stane-li se evangelikálem, jeho touha následovat Krista byla silnìjší.
Lucio se pozdìji stal pøedstaveným malé
kongregace o jednatøiceti èlenech v Los Lla16
Lucio se svou rodinou
nos. Když ale místní usedlíci zaèali na tìchto køesanech požadovat pøíspìvky na
své pijácké slavnosti, Lucio to opakovanì
a dùraznì odmítal. V roce 2009 byl kvùli
tomu jejich kostel místními lidmi úplnì
stržen. Køesané však pokraèovali ve shromáždìních v domì jednoho z vìøících.
Jedné noci v lednu 2010 pøitáhl k Luciovu domu zástup asi dvou set lidí se zapálenými pochodnìmi. Lucio tìmto lidem øekl,
že neví, proè mu chtìjí ublížit, když k nim
žádnou nenávist nechová, a naopak vìøí, že
pøijde den, kdy budou ve víøe zajedno. Ale
zástup na nic neèekal a jeho dùm úplnì vyplenil. Ostatní evangelikální køesané dopadli podobnì a staèili utéci jen s tím, co
mìli právì na sobì.
Hlas muèedníkù pomohl tìmto køesanùm najít støechu nad hlavou. Nakonec
se jich ujaly úøady, které tìmto rodinám
pronajaly velký dùm v sousedním mìstì.
Ale i pak naše misie zásobuje tyto rodiny
potravinami, zajišuje jim lékaøské ošetøení a dìtem možnost vzdìlání. Jako v podobných pøípadech máme i zde na pamìti
ekonomickou nezávislost tìchto køesanù.
Z tohoto dùvodu jim také pomáháme založit si malé živnosti. Nedávno však tito køesané projevili touhu vrátit se do své domovské oblasti, prohlásili: „Nastal èas se
vrátit a získávat pro Krista ostatní, a to
stojí cokoli.“
– Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Dobré víno na konec
„Každý èlovìk podává nejprve dobré víno a teprve když už se hosté
napijí víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli“
(Jan 2,10).
Zpoèátku také ten Zlý nám nabízí obèas dobré vìci: krásné sliby,
sobecká potìšení. A když je jimi posléze už život opilý, následuje horší
víno: rozklad života, muèivé výèitky, duchovní slepota, a na úplném konci
to nejhorší – vìèné zavržení. Láska si je vìdoma, že ty nejlepší vìci mají
ještì pøijít. Samotnou radostí je již poslouchání Božích pøikázání, obecenství s Kristem, s jeho svatými andìly a velké spoleèenství svatých. Pro souèasnost se však tato radost mísí s hoøkostí køíže. Nyní to je sláva v soužení,
úzkostech, pronásledování a nahotì, a pøesto uprostøed tìchto slz a krveprolití neztrácí nevìsta Kristova nadìji. Dobøe ví, že její ženich má pro ni
pøipravenou úžasnou hostinu a to nejlepší víno až v onom vìku nadcházejícím. Proto tolik nespìchá jako lidé, kteøí žijí v pøesvìdèení, že jejich
údìlem je jen tento krátký život. Láska se nežene za výsledky. Dokáže
trpìlivì snášet doèasná zklamání, utrpení i porážky. Ale koneèné vítìzství je jejím dìdictvím. Nebuïte zastrašeni sváry, ale nechte se jimi pozitivnì inspirovat. Køesané jdou stále vpøed. Naši protivníci nevìdí nic o té
nevypravitelné radosti, kterou Kristus vyhradil pro ty, jež stojí na stranì
pronásledovaného Božího lidu. Milujeme a vìøíme, že láska zvítìzí.
Církev Kristova není ohrožována høíšným svìtem. Dokonce ani brány
pekla pøed ní nemohou obstát. Spíše je to høíšný svìt, který je ohrožen
existencí církve, nebo koneèné vítìzství je pøiøèeno nám.
– Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights
Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected]
[email protected]
Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com
www.persecution.net
Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese:
mucednici.prayer.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
ARABŠTÍ KØESANÉ
rok 523
V šestém století existovaly kvetoucí køesanské sbory v království
Himjarovcù a Jemencù, tedy na jihu
Arabského poloostrova. Tyto sbory
hledaly ochranu i správu v Abyssinii,
(dnešní Etiopii).
Nìkdy kolem roku 523 uchvátil
Jemenský trùn Himjarovec židovského pùvodu Yusuf As’ar, vzbouøil
se proti Abyssinii a snažil se vyhnat
ze zemì všechny Etiopany. Dobyl
vojenskou pevnost v Zafaru a vypálil
všechny kostely v této oblasti. Potom
napadl køesany ve mìstì Najran na
severu Jemenu, kde bylo køesanství
nejvíce rozšíøeno. Køesané ale své
mìsto bránili tak chrabøe, že je As’ar
nemohl dobýt. Proto se uchýlil ke
lsti a slíbil køesanùm úplné omilostnìní, pokud se mu vzdají. Køesané
s vìdomím toho, že mìsto nebudou
moci bránit do nekoneèna, se na radu
svého vùdce Arethase vzdali. Biskup
Simeon z Berth Arshamu popsal, co
po této kapitulaci následovalo: Židé
shromáždili kosti všech muèedníkù
a v kostele je nakupili na jednu hromadu. Pak pøivedli všechny knìze,
diakony, pøedèitatele a syny a dcery
smlouvy. Naplnili kostel od jedné zdi
ke druhé, bylo tam podle lidí, kteøí
pøišli z Najranu asi 2000 osob. Potom
kostel zvnìjšku obložili døevem a zapálili je. Takto v nìm uhoøeli všichni,
kdo tam byli. Bìhem následujícího
týdne byly umuèeny stovky køesanù
mezi nimi i zbožné ženy, které poté,
co odmítly zapøít Krista, vojáci zabíjeli tìmi nekrutìjšími zpùsoby. Mnohým byla dána volba: „Zapøete Krista
a køíž, staòte se židy, jako jsme my,
a budete žít.“
As’arovi muži vykopali hluboké
jámy, které naplnili hoølavým materiálem a následnì zapálili. Køesané, kteøí
odmítli zmìnit svou víru, byli do tìchto
hoøících jam hozeni. Bohatá žena jménem Ruhm byla pøinucena sledovat
popravu své dcery a dìdeèka. Vojáci
ji pak pøinutili, aby ochutnala krev
svých nejbližších. Když se jí zeptali,
jakou má chu, odpovìdìla: „Jako
èistá, neposkvrnìná obì.“ Pak byla
popravena i ona.
Zdroj: www.christianhistorytimeline.com
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu
pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování
køesanù v totalitních zemích a problémových
oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300