svatokrádež

SVATOKRÁDEŽ
POMÁHEJTE VŠEM PØIBLIŽOVAT SE
K EUCHARISTICKÉMU JEŽÍŠOVI DÙSTOJNÌ.
VE VÌØÍCÍCH PÌSTUJTE VÌDOMÍ HØÍCHU.
UPOZORNÌTE JE, ABY PØICHÁZELI KE
SVATÉMU PØIJÍMÁNÍ POUZE
VE STAVU MILOSTI.
KAŽDÝ SI UDÌLÁ ÈAS NA TO, CO POVAŽUJE ZA DÙLEŽITÉ.
VIÏTE, VAŠE TÌLA SI UMYJETE, PROTOŽE NECHCETE PØIJÍT
SMRADLAVÉ NA VAŠE PRACOVIŠTÌ.
PROÈ SI NEOÈISUJETE VAŠE DUŠE VE SVÁTOSTI POKÁNÍ?
PROÈ NEMÁTE KE MNE TAKOVOU ÚCTU JAKO KE SVÝM
LIDSKÝM DRUHÙM?
JÁ, DRUHÁ BOŽSKÁ OSOBA, MUSÍM VCHÁZET PØI VAŠEM
PØIJÍMÁNÍ DO VAŠÍ HNUSNÉ, ODPORNÌ PÁCHNOUCÍ DUŠE,
KDE PANUJE SATAN.
NEDOKÁŽETE POCHOPIT, JAK JÁ TRPÍM V TAKOVÝCH DUŠÍCH!!!
SVATOKRÁDEŽ
Obsah
1
2
3
4
5
6
7
8
Co øíká o svatokrádeži KKC
Zpytování svìdomí dle literatury
Marie Juliana rozjímá o Svátosti oltáøní
Z proroctví proroka Daniela
Výòatky z poselství Panny Marie dávaných skrze Dona Gobbiho
Slavení eucharistie
Krásný život s Ježíšem
Svaté pøijímání na ruku je svatokrádež
1 CO ØÍKÁ O SVATOKRÁDEŽI KKC
KKC (Katechizmus katolické církve)
Svatokrádež spoèívá v znesvìcování nebo nedùstojném zacházení se svátostmi a jinými liturgickými úkony, jakož i
osobami, pøedmìty a místy zasvìcenými Bohu. Svatokrádež je tìžký høích, zvláštì je-li spáchána proti eucharistii, protože
tato svátost nám podstatnì zpøítomòuje tìlo samého Krista.
2 ZPYTOVÁNÍ HØÍCHU DLE LITERATURY
V jedné mé brožurce o zpytování svìdomí ètu:
Svatokrádež
Znesvìtil jsem Bohu zasvìcené:
- osoby (porušení slibu èistoty, týrání, znemožnìní posvátné služby)
- místa (skutek neèistoty, vražda, bitka, krádež, obchodování v kostele anebo na høbitovì)
- vìci (svátosti, relikvie, oltáøe, nádoby, roucha)?
Pøistoupil jsem ke svatému pøijímání anebo k jiné svátosti ve stavu tìžkého høíchu?
3 MARIE JULIANA TAKTO ROZJÍMALA O SVÁTOSTI OLTÁØNÍ
Co se tyèe chápání poselství, napíšu pøíklad. Pøed lety jsem jezdila autobusem na venkov. Projíždìli jsme více
usedlostmi. Uprostøed každé vsi se vztyèila kostelní vìž. Tehdy Duch svatý mi pøipomnìl toto proroctví: „Zøídím si mezi
vámi pøíbytek a neprotivíte se mi. Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem.“ (Lv 26,11-12)
To bylo napsáno kolem roku 538 pøed naším letopoètem. Naplnìní je to, že Ježíš Kristus na své poslední veèeøi
ustanovil Svátost oltáøní a tak zùstal mezi námi. On je nám Bohem a my jsme jeho lid. To hlásají vyvyšující se vìže v obcích.
Není to ohromující? Zkusme tak vnímat proroctví! Pøed Kristem by to nikdo nedovedl takto rozluštit. K tomu byla potøeba
vynalézavost a láska Všemohoucího Boha.
4 Z PROROCTVÍ PROROKA DANIELA
Dan 12, 9-13
Dan 12,9
Øekl: "Jdi, Danieli, tajuplná a zapeèetìná budou tvá slova až do doby konce.
Dan 12,10
Mnozí se vytøíbí, zbìlí a budou vyzkoušeni. Svévolníci budou jednat svévolnì: žádný svévolník se nepouèí, ale
prozíraví se pouèí.
Dan 12,11
Od doby, kdy bude odstranìna každodenní obì a vztyèena ohyzdná modla pustošitele, uplyne tisíc dvìstì devadesát
dní.
Dan 12,12
Blaze tomu, kdo se v dùvìøe doèká tisíce tøíset tøiceti pìti dnù.
Dan 12,13
Ty vytrvej do konce. Pak odpoèineš, ale na konci dnù povstaneš ke svému údìlu.
11.3. 1995 – Poselství P.M. - Gobbi
V církvi bude doveden do konce velký odpad, který se rozšíøí po celém svìtì; dovrší se schizma všeobecným vzdálením
se od evangelia a od pravé víry. Vnikne do ní bezbožný èlovìk, který se postaví proti Kristu, do nitra církve vnese ohavnou
spouš, a tím se naplní hrozná svatokrádež, o níž mluvil prorok Daniel (Mt 24,15).
Dan 9,26
Po uplynutí šedesáti dvou týdnù bude pomazaný zahlazen a nebude již. Mìsto a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody,
který pøijde. Sám skonèí v povodni ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení.
Dan 9,27 dan
Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovinì toho týdne zastaví obìtní hod i obì pøídavnou. Hle, pustošitel
na køídlech ohyzdné modly, než se naplní èas a na pustošitele bude vylito rozhodnutí.
31.12.1992 - Poselství Panny Marie skrze Dona Gobbiho
– Ètvrtým znamením je strašná svatokrádež, kterou spáchá ten, kdo se protiví Kristu, tj. Antikrist. Vstoupí do svatého
Božího chrámu a bude sedìt na jeho trùnì.
Bude si vynucovat klanìní jako Bùh. „Ten se postaví na odpor proti všemu, èemu lidé vzdávají božskou poctu a co
nazývají Bohem. Ten nièemník pøijde s mocí satanovou, s veškerou silou falešných zázrakù a falešných divù. Použije všech
druhù zlomyslných podvodù k páchání zla.“ (2 Sol 2,4–9)
„Jednoho dne uvidíte na svatém místì toho, kdo se dopuští hrozné svatokrádeže.
Mluvil o ní prorok Daniel. Kdo ète, snaž se pochopit.“ (Mt 24,15) Pøemilí synové, abyste pochopili, v èem spoèívá tato
hrozná svatokrádež, ètìte, co je o tom pøedpovìdìno prorokem Danielem.
„Hleï, Danieli, tato slova jsou tajná a zapeèetìná až do doby konce. Mnozí budou oèištìni, zbìlí, budou bezúhonní, ale
bezbožní budou pokraèovat v bezbožném jednání. Nikdo z bezbožných nepochopí tyto vìci, ale moudøí je pochopí. Nuže,
doby, kdy bude odstranìna každodenní obì a dojde k ohavnosti zpustošení, bude tisíc dvì stì devadesát dní.
Blahoslavený, který bude trpìlivì èekat a doèká se tisíce tøi sta tøiceti pìti dnù.“ (Dan 12,9–12)
Mše svatá je každodenní obì, èistá obì, která je obìtována Pánu v každé èásti zemì od úsvitu do západu slunce.
Obì mše svaté obnovuje onu obì Ježíšovu na køíži. Ti, kdo pøijmou protestantskou nauku, budou øíkat, že mše není obì,
ale jen svatá Veèeøe, to je vzpomínka na to, co Ježíš uèinil pøi Poslední veèeøi. A tak bude potlaèeno slavení mše svaté.
V tomto odstranìní každodenní obìti spoèívá hrozná svatokrádež, které se dopouští antikrist, a její trvání bude asi tøi a
pùl roku, to je tisíc dvì stì devadesát dní.
5 VÝÒATKY Z POSELSTVÍ PANNY MARIE DÁVANÝCH DONU GOBBIMU
31.3.1988
Synové nejmilejší, hledejte Ježíše, abyste ukojili svou žízeò po blaženosti; jdìte k Nìmu, abyste zadostuèinili své veliké
potøebì lásky; položte i vy hlavu na Jeho Srdce, abyste slyšeli jeho tlukot; žijte stále s Ním, vy, kteøí jste povoláni být Jany
eucharistického Ježíše.
– Nyní vám svìøuji svou mateøskou vùli, aby eucharistický Ježíš našel ve vašich kostelích své královské sídlo, kde se Mu
dostává úcty a klanìní od vìøících, kde je též neustále obklopen nesèetnými zástupy andìlù, svatých a oèistcových duší.
Snažte se, aby Nejsvìtìjší Svátost byla též obklopena kvìty a svìtly jako znameními vaší lásky a vaší nìžné zbožnosti.
Vystavujte ji èasto úctì vìøících; rozmnožujte hodiny veøejné adorace jako zadostuèinìní za lhostejnost, urážky, èetné
svatokrádeže a strašnou profanaci, jíž je vydána pøi èerných mších, onom ïábelském a svatokrádežném kultu, který se
stále víc šíøí a který vrcholí nevylíèitelnými a obscénními èiny vùèi Nejsvìtìjší Eucharistii.
Kvùli tomu je svìt ponoøen do nejhlubší noci, do temnoty høíchu a neèistoty, egoismu a nenávisti, lakoty a bezbožnosti a
už se zdá, že už nic není s to zadržet jej od pádu do bezedné propasti. Avšak velká hodina spravedlnosti a Božího
milosrdenství už nadešla. Vám, moji nejmilejší knìží, povolaní být Svìtlem svìta, pøináleží nyní úkol osvìcovat zemi v
tìchto dnech hluboké temnoty. Proto vás dnes žádám, abyste mì nechali vstoupit do domu svého knìžského života, nebo
nastala hodina triumfu Neposkvrnìného Srdce vaší Nebeské Matky ve vás.“
21.8.1987
Kdybyste vìdìli, jak vás Ježíš v Eucharistii miluje! Jak i nepatrné gesto vaší lásky ho naplòuje radostí a útìchou!
Ježíš odpouští tolik svatokrádeží a zapomíná na nekoneènou øadu nevdìèností pøi jedné jediné krùpìji èisté knìžské
lásky, kterou kladete do kalicha jeho eucharistického Srdce.
Knìží i vìøící mého Hnutí, choïte èasto pøed svatostánek; žijte pøed svatostánkem; modlete se pøed svatostánkem.
Vaše modlitba a je ustaviènou modlitbou adorace a pøímluvy, díkù a dostiuèinìní.
8.8.1986
Dnes je však Ježíš ve svatostánku obklopen takovou prázdnotou, tak velkou opuštìností, tak hroznou nevdìèností!
Tyto dny jsem pøedpovìdìla ve Fatimì – hlasem andìla, který se zjevil dìtem a nauèil je tuto modlitbu: „Nejsvìtìjší
Trojice, Otèe, Synu a Duchu Svatý, hluboce se ti klaním a obìtuji ti nejdražší Tìlo a Krev, Duši a Božství našeho Pána
Ježíše Krista, pøítomného ve všech svatostáncích svìta, na zadostiuèinìní urážek, svatokrádeží a lhostejnosti, kterou je
obklopen…“ Tato modlitba byla dána pro tyto vaše èasy.
Ježíš je dnes obklopen prázdnotou, vytváøenou zvláštì vámi knìžími, kteøí ve své apoštolské èinnosti kroužíte èasto
neužiteènì a daleko na periferii, protože se obracíte k vìcem ménì dùležitým a druhoøadým
2.5.1985
V tomto mìsíci kvìtnu, který je mi zasvìcen, zmnožujte vaše dìtinné zadostuèinìní za svatokrádežný a ïábelský
zpùsob, kterým je veøejnì pøedstavován život vaší nebeské Matky.
Celé nebe se chvìje hnìvem pro veøejnou a tìžkou urážku, zpùsobenou cti vaší Matky, a Ježíš nyní osobnì pøevzal
obranu Stvoøení, které on nejvíce miluje a oslavuje.
Neuplyne dlouhá doba, než postihne velký trest vaši ubohou vlast, kterou tak miluji a chráním a která vìdomì dovolila
tuto svatokrádežnou urážku, zpùsobenou vaší nebeské Matce.
Mé Srdce krvácí, když vidí, že jenom mùj první pøemilý syn, mùj papež, chtìl veøejnì protestovat a zadostuèinit a
pozvedl svùj hlas k odvážnému aktu odsouzení. Ale žádný jiný èlen hierarchie nemìl odvahu to také uèinit; ba nìkteøí
biskupové a nìkteøí knìží se dokonce odvážili veøejnì ospravedlòovat tuto strašnou svatokrádež.
Proto nyní nastala pro církev doba jejího nejvìtšího rozkolu a odpadu, který pronikl do jejího nitra, a ten ji pøivede k tomu,
že zažije okamžik své nejtìžší krize a krvavého a strašného pronásledování.
Proto vás zvu, abyste pøinášeli smírná zadostuèinìní v trvalém aktu modlitby a pokání, dùvìry a dìtinné oddanosti.
Vy, moji pøemilí synové, nalévejte balzám lásky na otevøené a krvácející rány mého Neposkvrnìného a tak bolestného
Srdce!“
13.9.1984
Sekularismus, zesvìtštìní: proniklo do života tolika pokøtìných, pøede vším do života tak mnohých knìží! Svým
duševním postojem, zpùsobem života a jednání a také svým odìvem se nechovají jako uèedníci Kristovi, ale øídí se
duchem svìta, ve kterém žijí.
Kéž byste mohli vidìt mýma oèima, jak veliké je toto zpustošení, které zasáhlo církev! Prázdnota, opuštìnost a
pøehlížení, kterým je obklopen Ježíš pøítomný v Eucharistii! Pøíliš mnohých svatokrádeží se dopouštìjí ti, kteøí už ve
skuteènou pøítomnost Ježíše v Eucharistii nevìøí, a ti, kteøí jdou k svatému pøijímání ve stavu smrtelného høíchu – bez
zpovìdi.
9.4.1982
Ó moji pøemilí, buïte se mnou a se svým bratrem Janem pod køížem, na nìmž visí mùj Syn!
Tak nacházím dnes i církev, tajemné Tìlo Ježíše Ukøižovaného. I ona vystupuje na Kalvárii a nese tìžký køíž. I ona zná
hodiny velké opuštìnosti a zrady. I její tìlo je umuèeno bièi høíchù, které ji zraòují, a svatokrádežemi, které jí otevírají
hluboké rány…
30.6.1982
Skrze vás chci trpìt.
Rozšíøím vaše srdce, abyste mohli pochopit tajemství mé mateøské bolesti. Vizte, zda je dnes vìtší bolest než má: mùj
Syn je urážen a tupen, stále ještì je opuštìn a zrazován od svých… Stále více se rozšiøují svatokrádeže a znovu tvoøí
trnovou korunu, která obklopuje svatostánky, roztroušené po celém svìtì.
Církev, jeho tajemné Tìlo, je stále ještì trhána rozkolem a ohrožována bludem. Vìrní synové jsou voláni k velkému
utrpení a k tomu, aby snášeli tupení a urážky od tìch, kteøí mnì nenaslouchají.
Lidstvo rebelující proti Pánu neúprosnì spìchá po cestì popírání Boha: to je pøivádí k tomu, že padá do propasti smrti a
zoufalství. Kolik jich asi je, kteøí dennì hynou,strženi tímto všeobecným a nebezpeèným zmatkem?
15.9.1982
Pøedevším dnes hledím s bolestnou starostlivostí na církev, která byla Ježíšem zvl᚝ svìøena mému mateøskému
pùsobení. Vidím, jak je zraòována høíchem, rozdìlena, znesvìcována svatokrádežemi a zatemòována ve své pravdì.
Dnes existuje mnoho pastýøù, kteøí již nehájí stádo svìøené jim Ježíšem! Nìkteøí mlèí, když mají s odvahou mluvit, aby
obhajovali pravdu a odsuzovali blud a høích.
Tolerují je, aby nic neriskovali, snižují se ke kompromisùm, jen aby udrželi své výsady. Tak se šíøí blud dvojznaènými
formulacemi a høích už není usmiøován – v pokraèujícím odpadu od Ježíše a od jeho evangelia.
Dnes je tøeba velké síly modlitby! Je zapotøebí velkého øetìzu utrpení, který se vznáší k Bohu na usmíøení.
14.6.1979
Milí synové, v tìchto èasech bohužel tma zahalila také svatostánek: kolem nìho je veliká prázdnota, úžasná
lhostejnost, veliká nedbalost. Každým dnem se zvìtšují pochybnosti, popírání a svatokrádeže. Ježíšovo Eucharistické
Srdce je znovu zraòováno od svých, ve vlastním domì, na stejném místì, kde umístil své Božské sídlo mezi vámi.
Obrate se a buïte znovu dokonalými adorátory, horlivými služebníky eucharistického Ježíše, který se vaším
prostøednictvím zpøítomòuje, obìtuje a dává duším. Veïte všechny k Ježíšovi v Eucharistii: k adoraci, k sv. pøijímání, k vìtší
lásce.
Pomáhejte všem pøibližovat se k eucharistickému Ježíšovi dùstojnì. Ve vìøících pìstujte vìdomí høíchu.
Upozornìte je, aby pøicházeli k svatému pøijímání pouze ve stavu milosti. Vychovávejte je k èasté sv. zpovìdi, která se
stává nutnou pro toho, kdo se nachází v tìžkém høíchu, aby mohl pøijmout Eucharistii.
Milovaní synové, postavte hráz proti záplavì svatokrádeží: nikdy jako v tìchto dobách se nekonalo tolik sv. pøijímání
zpùsobem tak nehodným.
Církev je vnitønì tolik zranìna rozšíøením svatokrádežných svatých pøijímání! Pøišel èas, kdy vaše nebeská Matka
praví: Dost!
2.2.1978
Všechno je poskvrnìno høíchem, který by chtìl zhanobit i oltáø. Pøibývá svatokrádeží a èíše Boží spravedlnosti je nyní
vrchovatá.
V chrámì budete obìtováni. Krev ještì mùže smýt každou skvrnu. Krví bude oèištìna má církev. Proto je Matka pøi vás.
3.6.1978
Potìšte mé Neposkvrnìné Srdce!
V tìchto chvílích je mé Srdce víc než jindy celé probodáno trnovou korunou: jsou to høíchy, nevdìk, svatokrádeže,
odpad a zrady, pøedevším ze strany mých pøemilých synù a zasvìcených duší.
Do nìkterých jejich domù nemohu èasto ani vstoupit, protože pøede mnou zavírají dveøe a nechtìjí mì.
Nìkteré z nich se zmìnily z Boží zahrady v bažinu, kde satan všechno pøikrývá a špiní bahnem.
24.12.1977
V této Svaté noci je mé mateøské Srdce znovu zraòováno, když vidím, jak i mezi knìžími se šíøí pochybnosti o božské
pøítomnosti mého Syna Ježíše v tajemství Eucharistie.
A tak se šíøí lhostejnost k Nejsvìtìjší Svátosti, ochabuje adorace a modlitba, den ze dne se množí svatokrádeže tìch,
kteøí pøistupují ve stavu tìžkého høíchu.
Bohužel i mezi knìžími pøibývá tìch, kteøí slouží mši svatou a už nevìøí. Nìkteøí z nich popírají skuteènou pøítomnost
mého Syna Ježíše, jiní ji chtìjí omezovat jen na dobu sloužení mše svaté, jiní ji snižují na pøítomnost pouze duchovní a
symbolickou.
Tyto bludy se stále šíøí bez ohledu na to, že uèitelský úøad církve, pøedevším papež, znovu jasnì potvrdil nauku víry.
Bohužel pøijde doba, kdy se tento blud ještì více rozšíøí. V církvi témìø vymizí libá vùnì adorace a Nejsvìtìjší Obìti. Tak
dosáhne vrcholu ono ohavné zpustošení, které už vniklo do svatého Božího chrámu.
9.7.1975
Moji ubozí synové, jak veliký zármutek mi pùsobí! Knìží mého Syna, kteøí v mého Syna už nevìøí a stále ho zrazují!
Knìží povolaní za služebníky milosti – a nyní žijí stále v høíchu: jejich život je nepøetržitý øetìz svatokrádeží! Knìží poslaní
hlásat evangelium spásy se nyní stali šiøiteli bludu! Knìží pro záchranu mnohých duší – a jak mnoho, jak mnoho duší
pøivádìjí na cestu zkázy!
13.7.1973
Pøíèinou mého pláèe jsou pøedevším knìží, nejmilejší synové, zøítelnice mého oka, tito moji posvìcení synové.
Vidíš, jak mne už nemilují, jak mne už nechtìjí? Vidíš, jak už neposlouchají slova mého Syna? Jak èasto zrazují? Jak
mnozí ignorují Ježíše pøítomného v Eucharistii a nechávají ho ve svatostánku samotného? Jak èasto ho urážejí
svatokrádežemi a lehkomyslnými nedbalostmi?
Obìtoval jsi Mariánské knìžské hnutí a já je pøijímám do svého Srdce a žehnám mu.
28.12.1973
Kromì tìch, kteøí dennì zrazují jako Jidáš mého Ježíše a jeho církev, kolik je nyní kolísajících, pochybujících a
nevìrných! Slouží mši svatou, udìlují svátosti – a už nevìøí …
Jejich svatokrádeže dosáhly hranice, jež nemùže být pøekroèena, aniž by nebyla potupena sama Boží spravedlnost.
Kdyby tito moji synové vìdìli, jak hrozné zkoušky na nì èekají, ach, snad by se polepšili … Naopak slepì se ženou vstøíc
svému velikému trestu a v rozhodném okamžiku budou nepøipraveni.
6 SLAVENÍ EUCHARISTIE
Katolický katechismus – život z víry
Mše svatá je novozákonní obì – ústøední úkon církve. Máme jej prožívat s hlubokým pochopením.
Modlitbì, která tvoøí jádro mše svaté, øíkáme eucharistická modlitba. Na jejím konci vždy skrze Nìho a s Ním a v Nìm
Boha chválíme a za vše mu dìkujeme.
Ježíši Kristu pod zpùsoben chleba a vína øíkáme svátost oltáøní. Svátost proto, že jeho tìlo a krev jsou nejvyšším
znamením Boží lásky k nám. Oltáøní proto, že se koná na oltáøi pøi nejsvìtìjší Obìti.
Pøijímání svátosti oltáøní v nás rozmnožuje milost posvìcující, úzce spojuje s Kristem a zjednává nám nové a nové
milosti pomáhající.
Podmínky pro svaté pøijímání
Podmínky pro svaté pøijímání – Abychom mohli s klidným svìdomím pøistoupit k stolu Pánì, musíme splnit nìkteré
podmínky:
1. Nesmíme mít na duši žádný smrtelný høích. Pøijímat ve stavu nemilosti je nepochybnì tìžké provinìní proti Kristu.
Lehkých høíchù máme pod pøijímáním litovat a mít úmysl varovat se jich.
2. K svatému pøijímání nás má vést láska k Ježíši a touha prospìt své duši.
3. Hodinu pøed svatým pøijímáním nemáme nic jíst a pít. Výjimku tvoøí obyèejná voda a léky. Staøí, nemocní a ti, kteøí o
nì peèují a chtìjí pøijímat spolu s nimi, mohou pøistoupit k svatému pøijímání, i když bìhem jedné hodiny pøed svatým
pøijímáním nìco požili. Eucharistickým postem zdùrazòujeme, že dìláme rozdíl mezi obyèejným pokrmem a svátostným.
Než pøijmeme nejsvìtìjší eucharistii, máme si uvìdomit, koho pøijímáme. Chováme se pøitom zbožnì a soustøedìnì.
Pøijímáme vstoje nebo vkleèe, podle toho, jak je kde zvykem. Pøizpùsobíme se. Když jsme pøijali Krista, odejdeme na své
místo a setrváme chvíli v tichém rozhovoru s ním.
Èasté pøijímání svátostného Krista je pro nás zárukou vìèného života. Je to nejlepší cesta, jak si zajistit spásu.
7 KRÁSNÝ ŽIVOT S JEŽÍŠEM
Staženo z internetu
Katolík vzdìlaný v katechismu ví, že život s Ježíšem pøedstavuje život v posvìcující milosti, tj. bez tìžkého høíchu. Stav
posvìcující milosti je nezbytný k tomu, aby katolík byl hoden pøijímat Tìlo Pánì pøi mši sv. Jestliže v posvìcující milosti
není, pøijímá nehodnì a dopouští se dalšího tìžkého høíchu - svatokrádeže.
Život v posvìcující milosti se má v dnešní dobì u katolíka projevit zejména tím, že se nebude dopouštìt neøestí, které
jsou pro souèasnost tolik typické. Odkud se vzal tento strašlivý jev? Vysvìtlení hledejme u souèasného postmodernismu,
který hlásá „aggiornamento“, tj. pøizpùsobení se souèasnému svìtu. To je ovšem v rozporu s tím, co Církev vždycky
hlásala: nepøizpùsobovat se tomuto svìtu, rozumìj svìtu pohanskému a proti-køesanskému s jeho formou života a
morálkou, jež odporuje katolické nauce. Velmi mnoho katolíkù žije s klidným svìdomím, že sice pøestupují Boží zákon, ale
„je pøece jiná doba“ a „i Církev se jí musí pøizpùsobit“, proto si žádný høích nepøipouštìjí. V tom je utvrzují i mnozí
„progresivní“ teologové, rádoby „katoliètí“ publicisté a také žel i nìkteøí knìží z pastorace. Vìdomí závažnosti høíchu a jeho
dùsledkù výraznì pokleslo. Už papež blahé pamìti Pius XII. prohlásil, že „nejvìtším høíchem souèasného èlovìka je ztráta
vìdomí, že høích existuje“.
Proto se nelze divit, když i leckteøí cizoložníci, potratáøi a „tuneláøi“ chodí každou nedìli ke stolu Pánì. Oni pøece
nehøeší, pouze se „pøizpùsobují“ souèasnému svìtu. Ptejme se ještì jinak: Vìøí tito lidé, že pod zpùsobami chleba a vína je
pøítomen živý Kristus? Pravdìpodobnì ne. Souèasný neomodernismus hlásá, že úèast u stolu Pánì je pøedevším úèastí
na hostinì shromáždìného spoleèenství – a k tomu pøece není tøeba takových rekvizit dávné minulosti, jako je život v
posvìcující milosti. Nic nebrání pøistoupit k Eucharistii, ani ztráta posvìcující milosti tìžkým høíchem. Pak ovšem je
vylouèeno, aby tyto osoby prožily opravdové niterné spojení s Božským Spasitelem, který právì ve chvíli sv. pøijímání ke
mnì pøichází. On, Beránek èistý a nevinný, je duchovnì opìt týrán a køižován, když vstupuje do duše, jež není ve stavu
milosti. Proto taková duše nemùže prožít opravdovou radost ze spojení s Ním, radost, která inspiruje k rozvíjení ctností a ke
službì bližnímu. Život ve spojení s Ježíšem Kristem, s celou Boží Trojicí, s Matkou Boží Pannou Marií, s andìly a svatými,
je nádherným životem, i když leckdy tìžkým a plným bolesti, poznamenaným bojem se sebou samým, se svými nectnostmi
a slabostmi a s nepøátelským svìtem kolem mne. Toto všechno se ale stává nièím ve srovnání s tím, že já mám Pána ve
svém srdci, že On mne vede, je mi nablízku jako ten nejlepší pøítel, otec a vùdce, který mne zná daleko lépe než já sám.
Jemu mohu všechno v modlitbì vypovìdìt, Jemu se zcela odevzdat – a radost, kterou budu neustále prožívat navzdory
veškeré nepøízni a všemu úskalí pozemské existence, mi nikdo nevezme, pokud vytrvám. Tato radost pøeroste jednou, až
budu odcházet z tohoto svìta, do vìènosti, kde se zcela naplní.
Vnitøní radost a pokoj mi ale mùže Pán dát jen tehdy, když jsem ve stavu posvìcující milosti. Musím tedy neustále prosit,
aby mne v ní zachoval a jestliže bych ji snad tìžkým høíchem ztratil, a mi dá milost nejbližší pøíležitosti ke svaté zpovìdi a
abych s ní neotálel. O tuto radost krásného života s Kristem mne chce souèasný ïábelský postmodernismus, který pronikl
hluboko do Církve, pøipravit. Kéž ze všech úst a srdcí vìrných katolíkù zazní mohutným chórem jeden jediný hlas: Pane,
nedopus a smiluj se! Amen.
8 SVATÉ PØIJÍMÁNÍ NA RUKU JE SVATOKRÁDEŽ
Je základní katolickou pravdou, kterou Církev uèí od dob apoštolù, že Náš Pán Ježíš Kristus je skuteènì
pøítomný v Nejsvìtìjší svátosti oltáøní: Tìlo, Krev, Duše a Božství.
Tridentský koncil dogmaticky definoval, že Náš Pán Ježíš Kristus je pøítomný v každé èásteèce Svátosti oltáøní.
Koncil neomylnì uèil:
„Jestliže nìkdo odmítá, že ve Svátosti oltáøní je obsažen celý Kristus v každé èásteèce a v každé oddìlené èásteèce,
a je stižen .“
To znamená, že Náš Pán je pøítomen i v nejmenším kousku Hostie, i v nejmenším kousíèku, který mùže
spadnout na zem. Proto zbožná úcta, kterou jsme povinováni Svátosti oltáøní, vyžaduje, abychom uèinili každé
preventivní opatøení, aby žádná èásteèka Hostie – by i ta nejmenší – nemohla být žádným zpùsobem znesvìcena.
Pøijímání na ruku a takzvaní laiètí pomocníci jsou výsmìchem Boží pravdì, že Náš Pán je skuteènì pøítomný v
každé èásteèce eucharistie, jsou výsmìchem svatým pøedpisùm používaným Církví po staletí jako ochrana proti
znesvìcení.
Protože co se stane s Hostií v ruce?
Hostie je vložena na ruku, která není posvìcená. Pøijímající ji zvedne svými vlastními prsty, které nejsou
posvìcené. Posvátné kousky spadnou na zem, šlape se po nich a jsou znesvìceny.
Totéž s tzv. laickými pomocníky – jejich ruce nejsou posvìcené; nemìly by se dotýkat Svaté hostie. Posvátné
èásteèky Hostie padají na zem, šlape se po nich a jsou znesvìceny. Laiètí pomocníci si prsty neoèišují, takže
každá èásteèka, která na nich ulpí, je také znesvìcena.Žádná autorita v Církvi, ani ta nejvyšší, nemùže dát dispens
katolíkovi od povinnosti zachovávat nezbytnou úctu k Našemu Pánu ve Svátosti oltáøní. Jakýkoliv církevní
pøedstavený, který to dìlá, tak èiní v „ïábelské dezorientaci vyšší hierarchie“, pøed kterou varovala sestra Lucie z
Fatimy, a je ledabylý ve své povinnosti.
Jen pøed 45 lety bylo nemyslitelné pøijímání na ruku v katolických kostelích. Bylo to považováno za
svatokrádež, kterou to také je.
Ale nyní je toto zneužívání povoleno a propagováno liberální hierarchií, která – v této oblasti a v mnoha jiných
oblastech – náhle schvaluje to, co Církev vždy správnì zavrhovala. Toto „náhlé požehnání toho, co Církev vždy
zavrhovala“ je typické pro reformy Druhého vatikánského koncilu. Pravda však je, že Bùh se nemìní, a lidská
povinnost vùèi Svátosti oltáøní se nemìní, i když máme mnoho církevních vedoucích, kteøí ve své destruktivní
liberalizaci katolické Církve, jak se zdá, se jen pramálo nebo vùbec nestarají o pravou úctu, kterou jsme
povinováni Našemu Pánu ve Svátosti oltáøní.
Proto se každý, kdo pøijímá na ruku, nebo pøijímá od laického pomocníka, nebo je sám laickýmpomocníkem –
objektivnì vzato – dopouští svatokrádeže. Je to zneužití posvátnì vìci. Je to výsmìch tomu, co Církev uèila a
praktikovala. Je to znesvìcení nejvìtšího daru, kterým nám Bùh dal: Skuteèná pøítomnost Našeho Pána Ježíše
Krista v Nejsvìtìjší svátosti oltáøní.
V roce 1916, rok pøed zjevením Panny Marie ve Fatimì, se „Andìl eucharistie“ zjevil dìtem s kalichem a Hostií.
Podal kousky /Hostie/ tøem dìtem a øekl, „Jezte a pijte Tìlo a Krev Našeho Pána, strašlivì rozhoøèeného
nevdìènými lidmi. Èiòte nápravu za jejich zloèiny a utìšujte Boha.“ Andìl zanechal kalich a Hostii viset ve
vzduchu a lehl si tváøí na zem pøed Ní. Dìti ho napodobily. Andìl se pak opakovanì modlil tento úkon nápravy:
„Nejsvìtìjší Trojice, Otèe, Synu a Duchu svatý, nabízím Ti Nejdrahocennìjší Tìlo, Krev, Duši a Božství Ježíše
Krista, pøítomné ve všech svatostáncích svìta, jako nápravu za pobouøení, svatokrádeže a lhostejnost, kterými
On sám je urážen. A skrze nekoneèné zásluhy Jeho Svatého srdce a Neposkvrnìného srdce Panny Marie Tì
prosím za obrácení ubohých høíšníkù.“Zapamatujme si tuto modlitbu a øíkejme ji dennì tak èasto, jak je to možné.
„Pobouøení, svatokrádeže a lhostejnost“ vùèi Svátosti oltáøní vyvolané revolucí Druhého vatikánského koncilu
nemají obdoby, jsou pravdìpodobnì nejhorší v historii. Svatokrádež je tak bìžná, že už se ani nerozpoznává jako
svatokrádež. Potøeba nápravy je obrovská.
***
Tuto práci bych uzavøel s tím, že knìz mùže poskytnout velkou službu Bohu, jestli pøi pøíležitosti vìtších
sešlostí (napøíklad vánoèní mše) vèas vnese mohutnìjším hlasem do davu upozornìní, že ke svatému pøijímání
mohou pouze ti, kteøí jsou ve stavu posvìcené milosti. Totiž takový pøípad se již stal, a témìø pùlka davu si to
rozmyslela, obrátila se a nešla ke svatému pøijímání.