K původu hrabat ze Stockau, majitelů napajedelského

K původu hrabat ze Stockau, majitelů napajedelského

Karel Kysilka:
K původu hrabat ze Stockau,
majitelů napajedelského panství v polovině 19. století
Přes padesát let, od roku 1830 do roku 1884 byli majiteli napajedelského panství po dvě
generace hrabata ze Stockau. V roce 1830 se přiženil k Františce z Fünfkirchenu, ovdovělé
hraběnce z Kesselstattu, mladý major c.k. armády Jiří Adolf, hrabě ze Stockau. V roce 1884
zemřel jeho syn Bedřich ze Stockau a panství zdědila Bedřichova dcera Marie, která po
sňatku s Aristidem Baltazzim nechala zpočátku polovinu a posléze celé napajedelské panství
přepsat na svého manžela.
Původ hrabat ze Stockau je ve veškeré dostupné literatuře více nebo
méně zamlžen. Gothajský almanach hraběcích rodů z roku 1855 se
omezuje na konstatování, že StRckauové jsou starou moravskou
šlechtou a že Jiří Adolf, sv. pán Stockau byl r. 1812 povýšen do
rakouského hraběcího stavu. Constantin Wurzbach se ve svém
biografickém slovníku (1879) přiznává bez obalu k tomu, že nemá
žádná genealogická data o původu tohoto rodu, opakuje údaje
z Gothajského almanachu o Jiřím Adolfovi a omylem za jeho syna
považuje Jiřího ze Stockau na Napajedlích (+1865). Nový
Siebmacher z r. 1899 jmenuje hraběte Jiřího Antona (!) a jeho syna
Jiřího. Ani Wurzbach ani Siebmacher nepředpokládají, že jde o
jednu a tutéž osobu. Starší vlastivědná literatura o Napajedlích
(Prasek, Sova a Zemek a kol.) se o rodovém původu hraběte Jiřího
Erb hrabat ze Stockau ze Stockau vůbec nezmiňují. Milada Písková v poslední publikaci o
historii Napajedel uvedla, že Jiří ze Stockau pocházel
z morganatického sňatku knížete Alexandra Thurn-Taxis a jeho manželky Matildy Amálie
Thurn-Taxis. Jenže – kníže Alexander Thurn-Taxis nežil v žádném nerovném svazku.
Naopak, jeho manželkou byla
Tereza
Matylda,
princezna
meklenbursko-střelická, příslušnice
jednoho z nejvýznačnějších vládnoucích rodů Evropy.
Abychom si objasnili, jak to tedy
s Jiřím ze Stockau vlastně bylo,
musíme se vrátit do poslední
třetiny 18. století na vévodský dvůr
v Neustrelitz v Meklenbursku.
Tereza Matylda, plným jménem
Therese Amalie Mathylde, se
narodila 5. dubna 1773 v Hannoveru, kde její otec, Karel II.,
vévoda
meklenbursko-střelický,
byl
vládnoucím
regentem
z pověření svého švagra Jiřího III,
Karel II., vévoda meklenbursko-střelický (17411816) a jeho manželka Friederike, lantkraběnka
Hesensko-Darmstadtská (1752-1782)
britského krále a hannoverského kurfiřta v jedné osobě.
Karlova kariéra byla strmá. Již dřívější král Jiří II. nad ním držel ochrannou ruku a všemožně
ho podporoval. Když byly Karlovi pouhé čtyři roky, Jiří II. mu udělil anglickou důstojnickou
hodnost.
Karel žil na královském dvoře v Hannoveru a občas pobýval v Hesensku v Darmstadtu, kde
v roce 1767 poznal Friederiku, krásnou patnáctiletou dceru hessenského lantkraběte Jiřího
Viléma. V následujícím roce se stala jeho ženou. Během 14 let porodila celkem deset dětí,
z nichž však dospělosti dožilo pouze pět. Čtyři dcery - Charlotta, Tereza Matylda, Louisa a
Friederika - a pozdější následník střelického trůnu, Jiří. Po smrti matky sestry Tereza, Louisa
a Friederika od roku 1786 vyrůstaly v Darmstadtu u své babičky, lantkraběnky Marie Luisy,
zatímco nejstarší Charlotta byla již tehdy provdána za Bedřicha, vévodu sasko-altenburského.
Všechny dcery zdědily po matce její krásu a moudrost a patřily k nejznámějším,
nejobdivovanějším a nejžádanějším nevěstám všech evropských panovnických rodů.
Luisa Augusta se stala roku 1793 manželkou pruského krále Bedřicha Viléma III. Nejmladší
Friederika Karolina Sofie si vzala jeho bratra Ludvíka, po jehož brzké smrti se provdala za
Bedřicha Solms-Braunfelda a nakonec r. 1815 - jako dvojnásobná vdova - ve věku 37 let si
vzala svého bratrance Ernesta Augusta I., krále hannoverského.
Tereze Matyldě se začal dvořit následník knížecího trůnu Karel Alexander Thurn und Taxis.
Byla to dobrá partie. Byl mladý, bohatý, problém byl jen v tom, že byl katolík. Avšak poté,
když přislíbil své budoucí nevěstě, že v Řezně, kde knížecí rod Thurn-Taxisů sídlil, jí nikdo
nebude dělat žádné problémy s tím, že je luteránského vyznání, svolil její otec, jenž se
mezitím stal vládnoucím vévodou v Meklenbursku-Střelicku, ke sňatku. Svatba se konala na
zámku v Neustrelitz v měsíci květnu roku 1789.
Dvě podobizny Terezy Amalie Matyldy, kněžny Thurn a Taxis,
rozené princezny meklenbursko-střelické
Mladá nevěsta byla nejen krásná a chytrá, ale i vzdělaná, emancipovaná, energická a zejména
cílevědomá. Toužila po tom, aby se sama stala vládkyní tohoto významného a bohatého
knížecího domu. Brzy po jejím příchodu do Řezna začaly spory mezi ní a benediktinským
knížecím opatstvím, které bylo zároveň i sídlem knížecí rodiny. Princezna si prosadila, aby se
evangelické bohoslužby konaly přímo v klášterním kostele sv. Emmerama, což bylo
v katolickém městě neslýchané. V opatství navíc pořádala slavnosti, bály, divadelní
představení a společenské večery. Vztahy mezi knížecí rodinou a církví klesly pod bod mrazu.
Matylda byla velkou příznivkyní umění – stýkala se s významnými básníky, jako byli Jean
Paul (1763-1825), Friedrich Gottlieb Klopstock (1724-1805), který napsal ódu na její počest,
Friedrich Rückert (1788-1866) a Švýcar Johann Kaspar Lavater (1741-1801). Podporovala
malíře a grafika Josefa Franze von Goetz (1754-1815), který byl vykázán z Mnichova pro
svou příslušnost ke svobodným zednářům a usadil se v Řezně.
Politicky se Tereza začala angažovat až po smrti tchána Carla Anselma Thurn und Taxis, kdy
se stal její manžel Karel Alexander oficiálně pátým vládnoucím knížetem rodu. Jejími
politickými cíli se staly obnova poštovního monopolu pro rod Thurn-Taxisů v Německu a
znovuzískání územní a politické suverenity pro knížecí dům. O suverenitu i poštovní monopol
přišli Turn-Taxisové v důsledku porážky Rakouska v napoleonských válkách, osobního
nepřátelství s bavorským dvorem a vzniku Rýnského spolku r. 1806. Manžel byl pouze
loutkou v jejích rukou. Tereza v té době cestovala po celém Německu od Berlína, přes
Drážďany a Erfurt, v Paříži byla za Napoleonem, ve Vídni jednala s rakouským císařem, ba
navštívila i Prahu. Tereza směřovala ke svému cíli všemi prostředky. Intrikánství, pomluvy a
samozřejmě i postel patřily neodmyslitelně k jejím zbraním.
Setkávala se s významnými politiky té doby, okouzlila Talleyranda, pravděpodobně byla
milenkou ruského cara Alexandra. Dosáhla však jen částečných úspěchů – Napoleon jí vrátil
například některá ztracená panství za Rýnem,
avšak
opětného
uznání
Thurn-Taxisů
monopolními provozovateli pošty získala až po
porážce Napoleona, na Vídeňském kongresu v r.
1815. Splnění svého druhého snu – získání
územní suverenity v rámci Německa – se však
nikdy nedočkala. Odmítl ji její švagr, pruský král
Bedřich Vilém III., jeho kancléř Hardenberg,
ruský car i rakouský kancléř Metternich.
Amálie von Sternfeld (1808-1888), sestra
Jiřího Adolfa ze Stockau, známá také pod
příjmením Stargard, provdaná za hraběte
Alexandra v. Kruedenera, ruského
vyslance v Mnichově, a po jeho smrti za
Nikolaje Vladimiroviče, hraběte von
Adlersberg,
carského
gubernátora
Finska.
Svému muži byla Tereza po většinu života
nevěrná a vůbec se tím netajila. Kolem roku
1800 poznala v Řezně hraběte Maximiliana von
Lerchenfeld (17.1.1772 – 19.10.1809), syna
bavorského vyslance při německém sněmu
v Řezně, jemuž již po staletí předsedal knížecí
rod Thurn – Taxisů. Tereza se do něj zamilovala
a Max byl neustále v její blízkosti. Slabý knížecí
princ ani jeho otec tomu nemohli zabránit. Po
narození knížecího dědice (Maximilián Karl
Thurn – Taxis 1802-1871) se vynořily pověsti o
tom, že jeho skutečným otcem nebyl Karel
Alexander, ale právě Lerchenfeld. Nasvědčovala
by tomu obě křestní jména dítěte – Karel po
princi a Maximilián po milenci.
Později se oba milenci se svou láskou již ani
netajili. V srpnu 1805 Tereza Matylda pobývala
s Lerchenfeldem v Stuttgartu a přesně po devíti
měsících v Drážďanech, kde se stal mezitím
hrabě Max Lerchenfeld bavorským vyslancem,
porodila syna, jenž dostal jméno Jiří Adolf. Křest, pravděpodobně luteránský, se konal dne 6.
května 1806. O tři měsíce později, 17.srpna, byl Jiří pokřtěn ještě jednou, tentokráte
v katolickém ritu. Terezie porodila Lerchenfeldovi následně ještě další čtyři děti, z nichž
nejznámější se stala Amalie (1808-1888), jejíž obraz od malíře Josefa Stielera je dodnes
ozdobou královské galerie v Mnichově.
Hrabě Lerchenfeld byl od roku 1799 řádně ženatý s Marií Annou sv. paní Groschlag. Patřilo
mu bavorské panství Kiefering a manželka mu přinesla věnem malý statek se zámkem
Stockau u hesenského Dieburgu. Dne 19. října 1809 ve věku 37 let Maximilián hrabě
Lerchenfeld na Köferingu a Schönburgu, jak zněl jeho plný titul, umírá v Kasselu v náručí své
milované Terezy.
O nemanželské děti Lerchefelda a kněžny bylo dobře postaráno. Amalie, které se ujala vdova
po Maximiliánu von Lerchenfeld, vyrůstala v Kieferingu společně se svými nevlastními
sourozenci Maximiliánem Josefem a Ernestinou. Jiřího Adolfa si matka ponechala při sobě na
knížecím dvoře v Řezně. Je pravděpodobné, že Jiří Adolf občas pobýval i na Köferingu a na
panství Stockau, které Lerchenfeldům patřilo až do r. 1840.
Právě po zámku Stockau a vymřelém rodu Groschlagů (někdy uváděni jako Freiherren von
Stockau) obdržel Jiří Adolf titul hraběte ze Stockau. Jeho sestra Amalie se stala hraběnkou ze
Sternfeldu a další sourozenci, dvojčata Elise (1807-1875) a Max (1807-1845), jakož i
nejmladší Tereza Louisa (1809-1872), která se narodila kněžně jen měsíc před úmrtím
Lerchenfelda v r. 1809, dostali predikát von Straka.
Plán zámku Stockau a
zámeckého parku z 18.
století. V roce 1853 byl
zámek i s hospodářskými
budovami zbořen a park
zpustl. Koncem 19. století se lokalita stala
majetkem města Dieburgu, které v průběhu
50. let 20. století začalo
s rekonstrukcí parku.
Po smrti Lerchenfelda se novým milencem Terezy Matyldy stal důvěrník knížete Alexander
von Miltitz (+1845), jemuž prý porodila na přelomu let 1811/1812 v Chebu další dítě. Knížeti
Thurn-Taxisovi došla trpělivost s manželčinými avantýrami a r. 1814 se odvážil vykázat
osmiletého Jiřího Adolfa od dvora. Oficiální zdůvodnění znělo uhlazeněji: na přímluvu své
milované manželky se rozhodl poskytnout „nám doporučenému Jiřímu ze Stockau přiměřené
vzdělání“ a se „zřetelem na řádnou výchovu našich milovaných princů“ (!) poslal Jiřího do
Výchovného institutu sv. Ferriere do Ženevy. Přítomnost Jiřího na dvoře vyvolávala
problémy spojené s výchovou knížecích synů Maximiliána Karla a Bedřicha Viléma.
V té době se zřejmě matka rozhodla vzít osud malého Jiřího do vlastních rukou a pomoci mu
v další kariéře. V Bavorsku to však možné nebylo. Můžeme se jen domýšlet, kdo přišel na
myšlenku, aby Jiří své další osudy spojil s Rakouskem, kdo to zprostředkoval a kolik to stálo.
Nicméně dne 6. září 1816 se zpětnou platností od 13.9.1812 byl vystaven v Schönbrunnu a
císařem podepsán diplom, osvědčující pro Jiřího a jeho potomky rakouský hraběcí stav. Tak
se přihodilo, že se Jiří Stockau ve věku 6 let stal rakouským hrabětem, což zmátlo pozdější
genealogy a heraldiky.
Na jaře příštího roku, dne 13.4.1817, kníže Thurn-Taxis píše přímluvný dopis na rakouského
arcivévodu Johanna (1782-1859) a prosí ho o zabezpečení vojenské kariéry pro manželčina
syna.
Absolvoval pravděpodobně vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a pak sloužil u
2. haličského hulánského pluku knížete Schwarzenberka, kde dosáhl hodnosti poručíka. Ve
dvacátých letech byl pluk posádkou na Moravě – v Prostějově a Slavkově. Jiří si pořídil byt v
Kyjově, odkud to k posádce neměl daleko. V roce 1830 se při nějaké příležitosti seznámil
s ovdovělou majitelkou Napajedelského panství, devětadvacetiletou hraběnkou Františkou
z Kesselstattu, rozenou z Fünfkirchenu.
Levá strana zápisu v matrice oddavek farního kostela Unsere Liebe Frau zu den Schotten ve Vídni.
Ve čtvrtek dne 25. listopadu 1830 byli snoubenci oddáni v kostele Panny Marie vídeňského
benediktýnského opatství „zu den Schotten“ na náměstí Freyung. Za svědky jim byl hrabě
Alexander Klebelsberg, c.k. komorník a podplukovník, vrstevník ženichův, ze strany nevěsty
její bratranec Olivier, svobodný pán Loudon, majitel panství Bystřice pod Hostýnem. Na
svatbu přijela do Vídně řada významných hostů. Zúčastnil se pravděpodobně plukovník hrabě
Lamberk, velitel hulánského pluku č.2, u něhož ženich sloužil, dále poručík téhož pluku hrabě
Alberti z Brna, pravděpodobně i svědkův otec, generál Klebelsberg, majitel hulánského pluku
č.4, hrabě Šternberk z Pohořelic s manželkou, také snad hrabě Vrbna z Opavy, hrabě
Podstatský – Liechtenstein s rodinou, hraběnka St. Julien, jíž patřil statek Skalička u Hranic, a
hraběnka Chorynská na Veselí n.Mor. Je zajímavé, že v tom týdnu, kdy se konala svatba,
přijel do Vídně větší počet hulánských a dragounských důstojníků od různých útvarů, kteří
zase během pár dnů město opustili.
Matriční zápis o sňatku je velice zajímavý. U ženicha totiž uvádí, že byl manželským synem
Maxmimiliana, hraběte Stockau, a jeho manželky Terezie Amalie, rozené hraběnky von
Stargard. V poznámkách Pater Seles, oddávající kněz, uvedl, že oba snoubenci předložili své
křestní listy, nevěsta úmrtní list zesnulého manžela a potvrzení napajedelského faráře o
ohláškách. Ženich přinesl potvrzení o provedených ohláškách v Kyjově, certifikát o
propuštění z armády a doklad o své nacionalizaci.
Ženich předložil oddávajícímu knězi buď upravený zápis o křtu nebo došlo ke zfalšování
původu se souhlasem faráře. Údaje o rodičích ale zas tak nepravdivé nebyly. Maximilián
Lerchenfeld byl, jak jsme si již výše řekli, majitelem panství Stockau, a predikát Stargard
označoval území kolem stejnojmenného města v Meklenbursku, které od počátku 14. století
bylo jeho součástí a z něhož se později vyvinulo, zjednodušeně řečeno, vévodství
meklenbursko-střelické.
Hrabě Stockau opustil armádní řady a usadil se v Napajedlích. S manželkou žil střídavě na
panství či ve Vídni. V bouřlivém roce 1848 ale vstoupil opět do vojska a stal se adjutantem u
generála Jelačiče. V roce 1849 se zúčastnil tažení
do Itálie stále ještě v hodnosti poručíka
v hulánském pluku č. 9 knížete Karla Liechtenštejna. Po ukončení války s Piemontem byl
Stockau v hodnosti majora propuštěn z armády a
vrátil se za manželkou a dětmi. Stal se kurátorem
nadace Tereziánské rytířské akademie ve Vídni.
Další vojny s Itálií r. 1859 se už ale hrabě
Stockau pravděpodobně pro nemoc nezúčastnil.
V r.1860 byl císařem jmenován členem rozšířené
říšské rady, kde setrval až do své smrti r. 1865.
Žofie ze Stockau (1833-1877), dcera
Jiřího ze Stockau a Františky
z Fünfkirchen byla dvorní dámou.
Provdala se za Josefa Jelačiče, hraběte
von Buzim, otcova dávného přítele, a
po jeho smrti za Adolfa, hraběte
Dubského z Třebomyslic.
Jiří Adolf ze Stockau a jeho manželka Františka
z Fünfkirchen měli celkem pět dětí. Nejstarším
byl Bedřich (1831-1884), jenž se po smrti otce
v roce
1865
stal
dědicem
Napajedel.
Druhorozená Marie (1833-1896) se provdala za
Alberta hraběte Strachwitze, Žofie (1833-1877)
měla slavnou svatbu s otcovým příznivcem a
vojenským druhem bánem Josefem Jelačičem,
po jehož smrti r. 1859 se provdala za Adolfa,
hraběte
Dubského
z Třebomyslic
na
Zdislavicích,
bratra
významné
rakouské
spisovatelky Marie Ebner von Eschenbach.
Zbývající synové Otto (1835-1890) a Jiří ze
Stockau (1837-1922) měli za manželky sestry
Marii a Evelinu z rodu cařihradského bankéře
Theodora Baltazzi.
Bedřich ze Stockau se oženil s Matyldou Chorynskou z Ledské (1837-1896), která se narodila
na napajedelském zámku hraběnce Marii Chorynské z Ledské. Hraběnka Chorynská (18131894), manželka majitele panství Veselí nad Moravou Bedřicha Chorynského, pocházela
z uherského knížecího rodu Esterházy. Její matka, Marie Terezie kněžna Esterházy (17971874), byla nejstarší dcerou Karla Alexandra Thurn-Taxis a naší Terezie Matyldy
meklenbursko-střelické, neboli nevlastní sestrou Jiřího Adolfa ze Stockau. Této drobnosti si
doposud nikdo nepovšiml.
To ale znamená, že ještě 20 let po odchodu Jiřího Adolfa od knížecího dvora v Řezně
existovaly vazby mezi nevlastními dětmi Terezy Matyldy, které byly dovršeny sňatkem
Bedřicha a Matyldy v roce 1857. Ostatně nabízí se otázka, zdali Matylda Chorynská nebyla
pokřtěna právě po své prababičce.
Pokud si uvědomíme další rodinné vazby (strýci Jiřího ze Stockau byli velkovévoda
meklenbursko-střelický Jiří, pruský král Bedřich Vilém III. a hanoverský král Arnošt August
I., prastrýcem anglický král Jiří IV., bratranci ruský car Mikuláš I., pruští králové Bedřich
Vilém IV. a Vilém I., pozdější první německý císař, bratrancem a sestřenicí z druhého kolena
byli belgický král Leopold I. a anglická královna Viktorie), nedivíme se, že jméno Stockau
otvíralo kdykoliv dveře k habsburskému dvoru - až do osudné sebevraždy korunního prince
Rudolfa a komtesy Marie Vetserové, jejíž tetou byla Marie Terezie, dcera Bedřicha Stockaua
a Matyldy Chorynské, kdy byli všichni Stockauové a Baltazziové navždy od dvora
vypovězeni.
O soukromém životě Jiřího Stockaua na Napajedlích toho víme velmi málo, ale z výše
naznačeného vyplývá, že jeho kontakty na Řezno přetrvávaly léta. Nevíme však, jestli se
zúčastnil pohřbu své matky, která zemřela 12. února 1839 na zámku Taxis (míní se tím
pravděpodobně rezidence rodu v Řezně), není známa jeho ani synova korespondence se
vznešenými příbuznými. Pro veřejnost byl původ hrabat ze Stockau tabu. Proto i velice
střídmě a skromně zní oznámení o skonu hraběte Jiřího ze Stockau ve Wiener Zeitung ze dne
15.4.1865:
„Dne 12. t.m. zemřel ve Vídni po dlouhé nemoci na ochrnutí srdce v 59. roce svého života pan
Jiří hrabě ze Stockau, c.k. major, kurátor c.k. Tereziánské akademie, komandér Řádu císaře
Leopolda, rytíř Řádu železné koruny druhé třídy. Tělo zemřelého bylo dnes o půl jedné po
požehnání a rozloučení v napajedelském zámku uloženo v tamější rodinné kruchtě.“
Na náhrobníku z šedého marmoru v rodinné hrobce pod hřbitovní kaplí v Napajedlích se
obdobně nenápadně uvádí:
„Hier ruhet Georg v. Stockau, k. k. Major in d(er) A(rtillerie?) etc. etc. Geboren den 6ten Mai
1806, gestorben den 12ten April 1865. Friede seiner Asche!“
Berlín 20.5.2005
Literatura a prameny:
J. Siebmacher's grosses und allgemaines Wappenbuch, Der mährische Adel, pův. Nürnberg 1899, reprint
Brno 2000; C. Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreichs, díl 39, Wien 1879
(www.literature.at); V. Prasek: Dějiny městečka Napajedel, Vel. Meziříčí 1881; Kol. (Zemek): Napajedla,
minulost a současnost města, Napajedla 1972; Rudolf Reiser: Mathilde Therese von Thurn und Taxis (17731839); München 1975, H.Baltazzi-Scharschmid u. H. Swistun: Die Familien Baltazzi-Vetsera im kaiserlichen
Wien, Wien 1980, Kol.(M. Písková): Napajedla. Příroda, dějiny, kultura, Napajedla 1998; G.O.Schwerdfeger:
Therese Mathilde, Herzogin von Mecklenburg-Schwerin, Neustadt a.d.A.2000, D. Valůšek, M. Sladkowski:
Nápisy na šlechtických náhrobnících v okrese Zlín, Zlínsko od minulosti k součastnosti 18, Zlín 2001;
Wiener Zeitung z 20.11.1830 až 30.11.1830 a 15.4.1865 (http://anno.onb.ac.atT), různé internetové zdroje
vesměs genealogického charakteru; korespondence s F. Gundakerem.
Karl I., vév.
von Mecklenburg-Strelitz
(23.2.1707/08 Strelitz6.6.1752 Mirow)
Elisabetha Alberta
kn. Sachsen-Hildburghausen
(4.8.1713 Hildburghsn.29.6.1761 Neustrelitz)
Georg Wilhelm
lanckr. Hessen-Darmstadt
Marie hr. LeiningenDagsburg-Heidesheim
(11.5.1722 Darmstadt21.6.1782 Darmstadt)
(16.3.1728/29 Heidesheim11.3.1818 Neustrelitz)
sò. 8.9.1768
Darmstadt
Karl II., vév.
von Mecklenburg-Strelitz
(10.10.1741 Mirow6.11.1816 Neustrelitz)
Philipp
hr. von Lerchenfeld
(+1801)
sò. 28.9.1784
Darmstadt
Charlotta, lanckrab.
Friederika Carolina, lanckrab.
von Hessen - Darmstadt
von Hessen - Darmstadt
(20.8.1752 Darmstadt22.5.1782 Hannover).
(20.8.1752 Darmstadt22.5.1782 Hannover).
Maria Theresia
hr. von Nesselrode
- Ereshoven
Wilhelmina, lanckrab
von Hessen - Darmstadt
(1765-1796)
sò. 1785 Maximilian I. (1756-1825)
kurfiøt bavorský (1799-1805)
pozd. král bavorský (1805)
Charlotta Georgina Luisa
(1744 - 1819)
sò. 1789 Neustrelitz
Maria Anna
Philippine
Groschlag v. Stockau
Maximilian Emanuel
hr. von und zu
Lerchenfeld, na Köferingu
a Schönburgu
Therese, vév.
von Mecklenburg-Strelitz
Karl Alexander
5. kníe Thurn und Taxis
(5.4.1773 Hannover12.2.1839 Taxis)
(22.2.1770 Regensburg
- 15.7.1827 Taxis)
(17.1.1772 19.10.1809 Kassel)
1. Ernestine
2. Maximilian Josef
Georg Adolf
hr. von Stockau
(6.5.1806 Dresden12.4.1865 Napajedla)
Elise
von Straka
Maximilian
von Straka
(10.6.180719.2.1875 Frankfurt)
sò. 5.10.1839
Friedrich Gutermann
(10.6.1807-12.12.1845
Soerakarta, Java)
sò. 24.10.1843
Karolina Magdalena
Dreux (+1879)
Amalie
von Sternfeld
(1808 Regensburg 21.6.1888 München)
1.sò. 1825 Alex. v. Kruedener
(+18.1.1852 Stockholm)
2. sò. 1855 Nikolaj Vlad. hr.
von Adlersberg
(19.5.1819 St. Petersburg25.12.1892 München)
(c) Karel Kysilka 2005
Pùvod hrabat ze Stockau
na Napajedlích
sò. 15.3.1747/48
Heidesheim
sò. 5.2.1734/35
Eisfeld/Thür.
Therese Luise
von Straka
(28.9.180910.7.1872 Freiburg in Briesg.)
sò. dr. Konrad Schwenk
Maria Theresia
Maximilian Karl
(6.7.1794 Regensburg18.8.1874 Hütteldorf)
sò. 18.6.1812 Regensburg
Pál Antal kníe
Esterházy z Galanty
6. kníe Thurn und Taxis
(3.11.1802 Regensbg.10.11.1871 Regensbg.)
1. sò 24.8.1828 Regensbg.
Wilhelmine sv. p. von Dörnberg
2. sò 24.1.1839 Ottingen
Mathilda Sophie,
kn. zu Ottingen-Ottingen na
Ottingen-Spielbergu
Maria Sophia Dorothea
(4.3.1800 Regensburg 20.12.1870 Regensburg)
sò. 17.4.1827 (rozv. 1835)
Friedrich vév.
von Württemberg)
Friedrich Wilhelm
(29.1.1805 Regensbg.7.9.1825 Taxis)
(17.11.1769 Hannover14.5.1818 Hildburghausen)
sò.3.9.1785
Friedrich, vév. Sachsen-Altenburg
Luise Augusta
(10.3.1776 Hannover19.7.1810 Hohenzieritz)
sò. 24.12.1793 Berlin
Friedrich Wilhelm,
král pruský (*1770)
Friederika Karolina Sofie
(2.3.1778 Hannover 29.6.1841 Hannover)
1.sò. 1793 Friedrich Ludwig Karl
v. Hohenzollern (*1773)
2. sò. 1798 Friedrich
zu Solms-Braunsfeld (*1770)
3. sò. London 29.8.1815
Ernst August I., král hannoverský (*1771)
Georg Friedrich Karl
velkovév.Mecklenburg-Strelitz
(12.8.1779 Hannover - 6.9.1816 Serrahm)
sò. Maria Wilhelmina Friedrika
von Hessen-Kassel
Friedrich Wilhelm IV (1795-1861)
král pruský 1840-1861
Wilhelm I (1797-1888) král pruský (1861-1871),
císaø nìm. 1871-1888)
Charlotta (Alexandra Fjodorovna) (1798-1860)
man. Mikuláše I.(*1796), císaøe ruského
Friedrich Karl ALexander (1801-1883)
Alexandrina (1803-1892), man. Paula Friedricha,
velkovévody Mecklenburg-Schwerin)
Luise Augusta (1808-1870),
man. Frederika, krále nizozem.
Friedrich Heinrich (1809-1872)
sò. Marianna nizozemská
Georg V. (*1819)
král hannoverský
Carolina Charlotta
(*10.1.1821) man. Frederika VII,
krále dánského