Školní časopis (listopad 2015)

Komentáře

Transkript

Školní časopis (listopad 2015)
Slovo úvodem…
Máme tady nový školní rok a s velkou radostí Vám
představuji školní časopis v novém kabátě a s novým
jménem Pobertův zápisník. Časopis si pro vás připravili
studenti žurnalistiky 2. a 3. ročníku. Časopis Vás bude
provázet celým školním rokem. Bude vycházet jako
měsíčník. Přichystali jsme si pro Vás rubriky, které
přinesou informace nejen o dění ve škole, ale také o tom,
co se kde děje, rady a návody.
Doufám, že Vás časopis pobaví i poučí a třeba rozšíříte
řady našich přispěvatelů novým nápadem nebo článkem.
V tomhle čísle..
Dramatický kroužek nabírá
nové členy
Recept na sýrovou roládu
Věřím, že Pobertův zápisník bude oblíbený časopis, který
si s chutí přečtete.
Příjemnou zábavu,
Autor: Lenka Kelemenová
Stylistika: Natálie Zlotá
Rozhovor se
zajímavou osobností
Recenze
Víte že - téma zvířata
Fotografická tvorba
Dramatický
kroužek nabírá nové
členy
Něco u nás ve škole chybí…Něco, co tu ještě nemáme.
Vůbec poprvé by mohl začít školní dramatický kroužek svoji
činnost na Soukromé střední škole podnikatelské. Nápad
uskutečnit tento zajímavý projekt se zrodil v hlavě kantorky
Krajčovičové, která dala celému projektu záštitu. Zájemci se
mohou krom nácviků a představení těšit na aktivity v souladu
s tímto kroužkem, jako návštěvy divadel, besed s herci a další.
Každý projekt však potřebuje krom lidí, co ho uvedou v pohyb, i
nadšence, kteří pomohou s realizací. Potřebuje lidi, které by bavilo
stát na prknech, která znamenají svět.
Pokud si tedy myslíš, že v tomhle bys mohl vyniknout, neváhej a
zapiš se. Zápis bude probíhat u p. Krajčovičové příští dva týdny (do
23. 10. 2015). Kdo ví, třeba se zrovna v tobě schovává nový
DiCaprio nebo nová Emma Watson.
Pokud nemáš zrovna herecké ambice, můžeš nám pomoci jako
kostymér, kulisák, výtvarník, dramatik,
fotograf…
Těšíme se na každého, kdo nám pomůže
tento nápad uskutečnit. Rádi uvítáme
každého entuziastu!
Za divadelní nadšence SSŠP v Opavě Jan
Sýkora
Eva Stasiková
Co si přečíst?
 Svědkové z továrny na smrt
Členové zvláštního židovského oddílu, známého
jako sonderkommando, byli jedi­nými očitými
svědky masového vraždění ve vyhlazovacím
táboře Osvětim-Brzezinka. Nikdo jiný kromě
pachatelů samotných nesměl vědět, co se v
osvětimské továrně na smrt odehrává. Členové
sonderkommanda nebyli však pouhými svědky,
museli vykonávat tu nestrašnější práci, kterou si
lze představit; byli totiž nuceni udržovat
mašinerii smrti v chodu: prováděli přípravy pro
hromadné vraždy nevinných obětí, statisíců lidí,
včetně dětí a žen.
 Lovci kostí
Sedmiměstské povstání bylo rozdrceno.
Poslední zbytky vojska apokalypsy, vedené
Leomanem s cepy, se ukrývají ve městě
Y'Ghatan. Toto město je v historii Malazské říše
protkáno temnými vzpomínkami, když tu přišla
o život spousta Malažanů. Pobočnice Tavore se
ale rozhodne toto město dobýt, jenže Leoman s
cepy přichystá past a celé město zapálí. Jen
zázrakem se podaří několika málo vojákům,
kteří ve městě byli, přežít a vrátit se k vojsku
Tavore, která má od císařovny Laseen nařízeno
vrátit se do hlavního města Malaz, kde má být z
funkce pobočnice odvolaná. A v noci po návratu
do Malazu vypukne válka asasínů.
Eva Stasiková
 Chlapec, který rozdával sny
Zaoceánským parníkem přijíždí z Itálie
mladá matka s malým synkem, aby si v
Americe splnili svůj sen o lepším životě.
Jejich naděje však záhy utrpí velkou trhlinu,
neboť ve zbídačelém ghettu v newyorské
čtvrti, kde se ocitnou spolu s dalšími
přistěhovalci z celého světa, diktují pravidla
brutální gangsteři a jejich poskokové. Pokud
tu chce člověk přežít, nesmí měnit zavedená
pravidla. Ledaže by měl charisma a
neuvěřitelný dar fantazie.
 A co když je to ta pravá?
Nejnovější román Dannyho Wallace! Jason
Priestley (ne tamten) – bývalý učitel, bývalý
přítel, spisovatel na částečný úvazek a
nedobrovolný hrdina – ji právě spatřil. Tam,
v Charlotte Street, spolu sdíleli neuvěřitelný,
krátký a prchavý okamžik, který by mohl
přinést mnohem víc, kdyby... Měl by se
pokusit ji najít? Co když je to ta pravá? Jenže
to by znamenalo nechat vyvolat fotky z
laciného jednorázového foťáku, který mu
zůstal v ruce. Vtipný a svérázný román
Dannyho Wallace o tom, co všechno může
vzniknout z jednoho letmého okamžiku. O
příležitostech, které se vám naskytnou. O
tom, co se stane, když se rozhodnete vzít
osud do svých rukou. A o lásce, kterou
potkáte jednou za život.
Každá mince má dvě strany
Každé ráno máme na výběr ze
dvou možností, mít náladu dobrou, nebo
si vybrat tu špatnou. Celý den, celý život
je o rozhodování směru cesty. V těžkých chvílích si volíme, zda se
staneme obětí, či se z ní poučím. Když za námi přijde nešťastný přítel,
také se rozhodujeme o našem postoji: buď přijmeme jeho smutek /
pomůžeme s hledáním nějaké kladné stránky případu.
Já naplňuji svou existenci pozitivním přístupem. Volbou je i to,
jestli lidé v našem okolí ovlivní naši náladu. Když nám jde o život, tak se
také jedná o možnost mezi bytím a smrtí, bojovat, anebo to vzdát. Svými
nynějšími činy tvoříte svou budoucnost, jen Vy nikdo jiný. Pečlivě zvažte
každé rozhodnutí, ať se Vám zdá jakkoliv nepodstatné, může se z něj
zrodit něco velkého, nereagujte bezhlavě. Vždy můžeme žít naplno. Co
prožíváš, to chceš. Co chceš, to prožíváš. Není důležité, co se děje, ale jak
člověk přijme to dobré, ale i to špatné, co se nikomu z nás nevyhne.
Pokud má problém řešení, starosti nejsou potřeba; jestliže ho nemá,
starosti nepomohou.
Netrap se zítřkem, ať se o sebe postará sám. Každý den přináší dost
starostí i bez toho. Mimo jiné, dnes je ten den, kvůli němuž ses trápil již
včera. Žij a buď sám sebou!
Nicolette Havlová
Když Cecilia najde mezi starými účtenkami dopis od
jejího manžela, který je adresovaný právě jí, nemá ani
tušení o tom, jak jedno tajemství dokáže převrátit život
nejen její rodině.
„Pro mou ženu Cecilii Fitzpatrickovou. Otevřít
jen v případě mé smrti.“
Je tady ale jeden problém. Co má Cecilia dělat, když její
manžel stále žije? Otevřít obálku, nebo ji uklidit zpět do
zaprášených krabic na půdu a dělat, jako by nic?
Ceciliin život je perfektní. Milující manžel, tři krásné, chytré dcery, dokonalý
dům a skvělá práce. Vše se ale změní v tu chvíli, kdy se rozhodne přestat žít v
nejistotě a přečte si onen dopis.
I přes to, že Cecilia Fitzpatricková vede poměrně rušný život, ještě nikdy
nezažila tak vyčerpávající týden. Kniha je rozdělena přesně do sedmi dnů, ve
kterých se toho stane opravdu mnoho. Příběh se odehrává v Austrálii v období
Velikonoc a Cecilia není v knize jediná matka, která nestráví zrovna pohodové
svátky.
Ještě zajímavější a zamotanější se děj stává proto, neboť hlavní hrdinky v knize
představují další dvě ženy. Tess, které její manžel nedávno oznámil, že se
zamiloval do její sestřenice, se kterou má Tess skvělý vztah a Rachel, jejíž dcera
byla před lety zavražděna. Rachel se přes to nikdy úplně nepřenesla a fakt, že
nebyl dopaden vrah a motiv vraždy je taktéž neznámý, jí k tomu nepomáhá.
Jaké je tajemství, jež odhalí Cecilia a zkříží se osudy těchto tří žen?
Recept – Sýrová roláda
Ingredience:
 Plátky Eidamu (množství podle velikosti rolády)
 Šunka
 Paprika (nebo jiná zelenina podle chuti)
 Pomazánkové máslo bez příchuti
Postup:
Na plech potáhnutý potravinářskou fólií poklademe plátky sýra a dáme je vedle
sebe do tvaru čtverce či obdélníku, necháme v troubě rozpéct, aby se sýr
rozpustil a jednotlivé plátky se spojily. Po zchladnutí namažeme na sýr
pomazánkové máslo a na máslo poklademe plátky šunky. Poté nakrájíme na
dlouhé proužky papriku a proužek dáme doprostřed rolády (podélně). Roládu
pevně srolujeme tak, aby se při nakrájení nerozpadla, a dáme uležet do
ledničky. Servírujeme budˇ s bagetou či rohlíkem nebo jako doplněk k pečivu.
Dobrou chuť!
Krok 1
Krok 2
Výsledek
Vytvořila: Denisa Týnová
Krok 3
Veronika Bartošová:“…psát člověk buď
umí, nebo ne…“
Veronika Bartošová poprvé začala psát
tiskové zprávy pro skupinu Matahari. Přes
publikace na luklife.cz a práci v rádiu se
nakonec dostala až do redakce LUI
magazínu, pro který v současnosti stále píše,
zároveň je externě součástí Cosmopolitanu,
figuruje v neziskové organizaci Nejsi na to
sama a živí se jako account manager v PR
agentuře.
Tvůj původní studijní obor je jiný než
žurnalistika? Jaký to byl, a napadlo tě
někdy před tím, že by ses mohla věnovat
psaní?
Vystudovala jsem všeobecné gymnázium a pak
jsem šla na Vysokou školu ekonomickou, kde mě
zaujalo propojení managementu s psychologií a
personalistikou. Ve výsledku to byla skvělá volba,
protože ekonomka nabízí opravdu širokou škálu
směrů, jakým se mohou studenti profilovat. Osobně
si myslím, že psát člověk buď umí, nebo ne, pokud
nemáte cit pro jazyk, nespasí vás ani 10 semestrů
žurnalistiky. Takže naopak vnímám jako přednost,
že jsem si rozšířila obzory i v úplně jiném oboru.
Nicméně - i z VŠE jsem si odnesla státnici z
ekonomické žurnalistiky. K psaní mě to táhlo
odjakživa. Můj dědeček byl novinář, odmalička mě
provázelo ťukání psacího stroje z vedlejšího pokoje.
Už zhruba v pěti letech jsem mu diktovala první
příběhy, on je trpělivě zapisoval a vytvářeli jsme z
nich "knížky".
Začátky musely být těžké. Myslím, že
hodně lidí od tohoto oboru odradí to, že
jako nováčci neví, kde shánět informace,
nemají osvědčené zdroje. Jak ses
k tomuhle stavěla ty?
Měla jsem štěstí, že jsem hned v začátcích své
novinářské "kariéry" mohla psát pro LGBT média –
Veronika, zdroj: facebook.com
tedy o světě, jaký jsem důvěrně znala zevnitř. Co se
týče zdrojů, většinou jsem žádné nepotřebovala vždycky jsem se snažila jít cestou autorských
článků. Tedy někam jít, něco zažít, nasát
atmosféru, a tu předat čtenáři. Potažmo se podělit
o nějaký svůj postřeh nebo vyzpovídat osobnost,
jejíž názory stojí za přečtení.
Co pro tebe tahle práce znamená?
Psaní je moje celoživotní, nesmírně vášnivá láska,
ale na druhou stranu taky neustálý boj. Boj s
uzávěrkami, s autorizacemi, s tvůrčími krizemi...
Byly doby, kdy jsem při jiném zaměstnání
publikovala i 60 článků měsíčně. Jsem dost šílený
perfekcionista, takže pokud připravuji články do
tisku, jsem schopná je cizelovat hodiny a hodiny.
Snažím se teď trochu krotit a jít spíš cestou kvality,
ne kvantity. Ale moc se mi to nedaří, neumím
novinářským výzvám říkat "ne". V neposlední řadě
vnímám žurnalistiku jako příležitost tlumočit
ostatním nějaké poznání, snažit se dobrat pravdy a
něco na světě změnit k lepšímu. Jazyk je silná
zbraň.
Jaká nejlepší věc tě díky psaní článků
potkala?
Je to sice trochu klišé otázka, ale nejde se
nezeptat. Jaké máš plány do budoucna?
No, nevím jestli je to úplně věc, ale právě díky práci
pro LUI Magazín jsem potkala svoji partnerku.
(smích) Ne, vážně - je radost sdílet ten tvůrčí proces
s někým, kdo ho prožívá úplně stejně. Jinak se mi
hrozně těžko vybírá jedna jediná věc... Na
novinářské práci mě nejvíc fascinují ty vzrušující
příležitosti, kdy můžete nahlížet někam, kam oko
"obyčejného" smrtelníka nedohlédne. A nesejde na
tom, jestli se jedná třeba o zákulisí soutěže
Eurovision Song Contest, nebo o chvíle, kdy vám
lidé pod rouškou anonymity svěřují svoje intimní
zpovědi...
Žádné zvláštní plány do budoucna asi nemám.
Věčně nestíhám, protože se na mě valí tolik práce a
jiných aktivit, že jsem ráda, když vím, co bude za
týden, natož za rok. Možná si do budoucna vytyčím
plán srovnat si priority a konečně začít plánovat.
(smích) Zatím ke mně vždycky ty nejlepší zkušenosti
a zážitky přišly samy, když uzrál čas. Hrozně se mi
líbí motto jedné z mých nejlepších kamarádek: "Žít
a nemyslet na zítřek." Chci dál dělat věci, kterým
věřím, které mě naplňují. A ráda se nechám
překvapit, kam mě Osud zavane.
Nezisková organizace Nejsi na to sama se
věnuje ženám, které se léčí s rakovinou
prsu. Má tahle práce pro tebe nějaký jiný
význam krom toho, že pomáháš?
Musím říct, že mě spousta lidí zrazovala od práce s
onkologickými pacientkami - báli se, že mě častý
kontakt s vážně nemocnými ženami bude vrhat do
deprese. Pravdou je, že právě od pacientek velmi
často čerpám optimismus, nadhled a odhodlání
netrápit se v životě malichernostmi. Zároveň mě
odjakživa vytáčely předsudky, a kdykoli se
doslechnu, jak se s některou z "našich" pacientek
přestali známí stýkat ze strachu, že rakovinu
"chytí", cítím povinnost s tím něco dělat a trochu
přispět k osvětě.
Veronika a Conchita Wurst , zdroj: facebook.com
Na závěr ti chci znovu poděkovat za to, že
sis na mě našla čas, když máš tolik práce a
poslední otázka: Je něco, co bys třeba
poradila lidem, co žurnalistiku studují?
Neskladujte si své literární výplody doma v šuplíku,
ale snažte se je dostat ven mezi lidi - ať už formou
blogů nebo stáží v zavedených médiích. Zpětná
vazba vás naučí hrozně moc. A jako správná
kovářova kobyla doplním na závěr radu nezapomínejte kromě monitoru počítače také
sledovat věci kolem a žít svůj život. Při psaní už
jsem se tisíckrát přesvědčila, že ze všeho nejvíc
pomáhá nadhled a odstup.
Veronika při promoci, zdroj: facebook.com
Paměť je podstatou učení. Výkonnost paměti u dítěte předškolního věku může vypovídat o jeho
školní úspěšnosti. Paměť je významným znakem pro prognostiku (předpovídání) potíží při osvojování
všeobecných znalostí. Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. Vzdělání má směřovat
k plnému rozvoji lidské osobnosti.
Děti, které selhávají v získávání dovedností, jako jsou čtení, psaní, počítání představují skupinu
jedinců se specifickými poruchami učení. Tyto děti mohou být inteligentní, mohou mít dobré
metodické vedení, ale přesto v těchto dovednostech selhávají. Musí jím být věnována individuální
péče, kdy se využívají specifické metody.
Podpůrná opatření ve škole:
Posadit žáka před sebe, samotného
Vysvětlovat novou látku krátkými větami
Domluvit se na úkolech
Být trpělivý atd…
Žáci jsou většinou:
hyperaktivní
neobratní
nesoustředění
mají potíže v učení
vyžadují zvýšenou lékařskou a pedagogickou
péči
inteligence není snížena, je v normálu
Nejznámější poruchy učení:
Dyslexie-Je specifická porucha čtení, buď vrozená, nebo získaná poškozením mozku. Jde o nejčastější
formu specifické vývojové poruchy učení (SPU), která se projevuje nesnázemi při učení se číst.
Dyslektik je výrazně ohrožen znesnadněním přístupu k tradičním vzdělávacím podnětům.
Dysgrafie (nebo agrafie)-Je specifická porucha grafického projevu. Postihuje celkovou úpravu písma.
Charakteristické je křečovité a neúhledné písmo. Podstatné je, že tato porucha žádným způsobem
neovlivňuje intelekt. Velmi často je spojená s dyslexií.
Dyskalkulie-Je specifická porucha počítání. Zahrnuje specifické postižení dovednosti počítat, kterou
nelze vysvětlit mentální retardací ani nevhodným způsobem vyučování. Porucha se týká ovládání
základních početních úkonů, (sčítání, odčítání, násobení a dělení) spíš než abstraktnějších dovedností
v oblasti algebry, geometrie apod.
Dyslalie-Je druh narušené komunikační schopnosti, kterou řadíme mezi poruchy artikulace.
Vyznačuje se tím, že narušena je výslovnost jedné hlásky nebo skupiny hlásek mateřského jazyka,
zatímco ostatní hlásky jsou vyslovovány správně, dle příslušných jazykových norem.
Vytvořila: Sandra
Tvorba studentů
Tripple drabble
"Bráško! Bráško!" proniklo hrobovým tichem skromného bytu, kde bydlela ne tak úplně
klasická rodinka. Nebyl to otec a nebyla to ani matka, kdo přišel utěšit uplakaného chlapce,
choulícího se v posteli, co nejvíc nalepený na stěnu. "Pod postelí! Je tam strašidlo! Chce mi
ublížit!" vykřikl znovu chlapec, když viděl blížící se známou tvář. Jeho bratr se usmál a sedl si k
němu na postel. "Žádné strašidlo tam není, drahoušku. Není tam, neboj se." "Ale je! Viděl jsem
ho, viděl!" rozvzlykal se chlapec ještě víc, že mu nevěří ani bráška, ke kterému se zoufale tiskl.
"Co se tu děje?" vešel do pokoje další rozespalý člen domácnosti. Políbil staršího chlapce a sedl
si k nim. "Tak to vypadá, že máme pod postelí strašidlo" pokrčil rameny s úsměvem jeho přítel,
který stále konejšil svého bratra. Poslední příchozí se pousmál a pokývl. "Počkejte tady,"
oznámil jim, jakoby měli v plánu někam odejít a sám na chvíli zmizel. Vrátil se za několik minut,
v ruce držel medvídka, který měl k pacce přilepený ozdobný mečík. Uložil chlapce znovu do
postýlky a přiložil ho hezky k němu. "Taky jsem měl pod postelí strašidlo. A moje maminka mi
dala tohle. Je to strážce, hm? S ním na tebe žádný strašák z pod postele, ze skříně nebo
odkudkoliv už nemůže." Zašeptal mu a mrkl na něj. "Slibuješ, strýčku?" "Lhal jsem ti snad
někdy?… Já a tvůj bráška půjdeme spát a ty tu budeš se svým ochránce, hm?" políbil ho do
vlásků. Chlapec si otřel slzičky a kývl. "Dobře." Objal medvídka a otočil se ke zdi, teď už
mnohem jistější, protože měl svého ochránce. A ten ho chránil další a další večer a všechny
večery, dokud si chlapec nebyl jistý, že strašidlo zvládne sám. Na svého hrdinu ovšem
nezapomněl, protože věděl, že přijde čas, kdy bude chránit jeho vystrašeného chlapce…
Autor: Nikol Misaki Vavrlova
Malby na formát
A1
Autor: Natálie Zlotá
Tvorba studentů
Autor: Natálie Zlotá
Autor: Tereza Flesarová
Téma - Zvířata
Aby vám komáři vypili všechnu
krev z těla, bylo by jich potřeba
1 200 000
Koala má stejné otisky prstů
jako člověk. Je těžké je odlišit i
pod mikroskopem
Psi a kočky
můžou být stejně
jako lidé leváci
nebo praváci
Šváb dokáže žít i
několik dní bez hlavy
Mořské
hvězdice
nemají
mozek
Většina lidí se
bojí pavouků
víc než smrti
Sloni a psi jsou pravděpodobně
jediná zvířata, která rozumí
ukazování.
Autor: Natálie Zlotá
Jedna kapka jedu hada Enhydrina
Schistosa by dokázala zabít 3 dospělé
osoby
Sledování videii
s kočkami uvolňuje
stres, zlepšuje
náladu a energii
Kočky stráví třetinu života péči o své tělo
Po Londýnském metru pobíhá
zhruba půl milionů myší
Ejakulát plejtváka
obrovského má
objem odhadem
asi 20 litrů (závisí
na velikosti varlat,
které v průměru
váží 70 kg)