docAktuálnost původního Setonova přírodně orientovaného výchovného
download 
Stížnost Transkript
Aktuálnost původního Setonova přírodně orientovaného výchovného
JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA Igora Slatkovského absolventská práce AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21.STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLAIgora Slatkovského Junák svaz skautů a skautek ČR Jihočeský kraj - KRAJ PĚTILISTÉ RŮŽE Krajinská 384/40a, České Budějovice 370 01 www.jcls.skauting.cz I [email protected] JČLŠ ROČNÍK XVIII. 2014 BARVY FOSFOROVĚ ZELENÉ PAVEL HAUSDORF - KEN AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN ANOTACE Práce se zabývá vztahem člověka a přírody v kontextu s výchovou dětí ve dvou celosvětových organizacích – skautingu a woodcraftu. Mapuje základní principy zdůvodňující přínos pobytu v přírodě v jednotlivých výchovných filosofiích a usiluje o vymezení téhož vztahu v historických souvislostech u obou hnutí. Následující kapitoly přibližují ekopsychologické vztahy současného životního niveau, rámcově i s odkazem na globální změny ve stoleté působnosti těchto masových hnutí, a dotýká se praktických otázek současné environmentální výchovy. V diskuzi se posléze na podkladě uvedených premisí zamýšlí, zda je původní vyjádření vztahu k přírodě formulované Baden-Powellem optimální pro ekopsychologicko-environmentální výchovu dětí v 21. století, respektive jak může implementace Setonových myšlenek tento výchovný záměr zkvalitnit. Součástí práce je i závěrečná příloha, která zpracovává stručná životopisná data jednotlivých myslitelů a filosofů, kteří se ve svém celoživotním díle zabývali pedagogikou a rozvojem výchovných přístupů a kteří byly dílčím historickým zdrojem při vzniku obou zmíněných hnutí. Prohlašuji, že jsem práci zpracoval samostatně za pomoci literatury a použitých zdrojů, které v jednotlivých kapitolách uvádím v seznamu použité literatury, a řídil jsem se i cennými připomínkami bratra Jaruse a frekventantů JčLŠ 2014. V Českém Krumlově, duben až říjen 2014 ……………………………………………… JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 2 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN O BSAH 1. PŘEDMLUVA S VYZNÁNÍM TRAMPINGU .................................................................................. 4 2. ÚVOD ........................................................................................................................................ 7 3. HISTORICKÉ KOŘENY SKAUTINGU .......................................................................................... 11 3.1. VZTAH K PŘÍRODĚ - SPOLEČNÉ RYSY PŘEDCHůDCů ........................................................... 12 4. WOODCRAFT VERSUS SKAUTING ........................................................................................... 14 4.1. E .T.SETON A WOODCRAFT.................................................................................................. 14 4.2. R.BADEN-POWELL A SKAUTING ........................................................................................... 21 4.3. SROVNÁNÍ OBOU VůDČÍCH OSOBNOSTÍ A JEJICH VZTAHU K PŘÍRODĚ ............................. 25 5. SOUČASNÉ EKOPSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY............................................................................. 26 1) Pobyt v přírodě .............................................................................................................. 31 2) Vnímání přírody ............................................................................................................. 31 3) Poznávání přírody .......................................................................................................... 31 4) Hodnota přírody............................................................................................................. 31 5) Šetrné chování ............................................................................................................... 31 9.1. J.A.KOMENSKÝ .................................................................................................................... 37 9.2. J.LOCKE ............................................................................................................................... 39 9.3. J.J.ROUSSEAU ...................................................................................................................... 41 9.4. J.B.BASEDOW ...................................................................................................................... 44 9.5. J.H.PESTALOZZI ................................................................................................................... 47 9.6. H.D.THOREAU ...................................................................................................................... 49 9.7. R.W.EMERSON ................................................................................................................ 52 9.8. J. RUSKIN ............................................................................................................................. 54 10. POST SCRIPTUM.................................................................................................................. 55 JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 3 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 1. PŘEDMLUVA S VYZNÁNÍM TRAMPINGU Pro vysvětlení mého velmi pozitivního vztahu k osobě E.E.T.Setona, často označovaného v literatuře za jednoho z předchůdců skautského hnutí a citovaného i v nadpisu tohoto textu, cítím nutkání uvést svou lesoškolskou práci zcela subjektivní předmluvou, od tématu práce poněkud odtažitou – byť mou setonovskou náklonnost bude možno nepochybně sledovat i dále v textu; netrpělivci nechť tedy tuto pasáž laskavě přeskočí ke kapitole druhé… Díky datu narození jsem byl ochuzen o možnost vyrůstat jako vlče a posléze skaut a rover, celé své dětství i období dospívání jsem prožil v době socialismu, tedy v době, kdy bylo skautské hnutí režimem zakázané a jedinou celostátně uznávanou (a žádoucí !) výchovnou cestou pro školní mládež bylo zapojení v Pionýrské organizaci respektive v Socialistickém svazu mládeže; tolerované, byť ne tak popularizované a rozšířené, byly turistické oddíly mládeže (TOM). Řada někdejších skautských vůdců se snažila dále působit na mládež aspoň pod křídly těchto organizací, z pochopitelných důvodů samosebou častěji u „TOMíků“. Aniž bych to byl tehdy tušil, měl jsem nakonec to štěstí, že naší pionýrskou vedoucí byla skautka, dívčina Jana, která se v letech 1968-1970 aspoň krátce setkala se skautingem, doteď nevím, zda v roli skautky, rangers nebo vůdkyně. Sešli jsme se pak znovu až po událostech z listopadu 1989 na jakési skautské akci, kdy jsem konečně prozřel, a při následné retrospekci dospívám k poznání, že na nás nepochybně, aspoň dílčím způsobem v rámci tehdejších možností, uplatňovala skautskou výchovnou metodu, nedílnou socialistickou ideologii nám dávkovala jen ve společensky nezbytných špetkách. Snad i proto nás to v „pionýru“ bavilo víc než spolužáky z jiných tříd. Pionýru jsme za čas, se základní školou, odrostli a pohltil nás Socialistický svaz mládeže (SSM), kde ale bylo ideologie víc, skutečné zábavy míň a navíc duší nám už cloumala puberta, období revolty, negace a vnitřního neklidu. Snadno jsem, podobně jako řada mých kamarádů, sféru zájmů začal přesouvat jiným směrem a začal hledat cestu, která by mě aspoň zčásti naplňovala. Možností ale tehdejší mladý člověk moc neměl; uvědomme si, že zájmových kroužků bylo v té době na maloměstě minimum a nebyla v nich vždy dost kvalitní náplň činnosti, internet neexistoval, informace se šířily jen pomalu, jediným dostupným zdrojem byly knížky a časopisy – a ty dobré se ne vždy sháněly snadno. S obrovskou vervou a nadšením jsme filtrovali obsah časopisu Abc mladých techniků a přírodovědců od ideologického nánosu, abychom v čisté a využitelné formě získali nové náměty a poznatky. A tak nebylo tak neuvěřitelné, že mladíka, který chtěl realizovat své představy o životě nekorespondující zcela s oficiální ideologií, hledajícího vztahy s vrstevníky založené na skutečném přátelství a vzájemné důvěře, hledajícího dobrodružství a svoji svobodu, plně oslovil woodcraft a tramping. Zprvu samozřejmě v podobě literární (částečně dostupným Karlem Mayem, Jackem Londonem a Zanem Greyem počínaje ; kniha Dva divoši E.T.Setona, vydaná v edici KOD v roce 1971, je nepochybně nejohmatanější knihou mé knihovničky), posléze – za vysokoškolských studií - i fyzicky. Měl jsem z možnost dosti důvěrně poznat tramping, v době mého dospívání poměrně rozšířený; trempy bylo možné běžně potkávat jak na nádražích, tak venku v polích a lesích. Tehdy jsem o tom blíže nepřemýšlel, z dnešního pohledu si už dovedu tuhle životní etapu zařadit: tramping byl coby neorganizované svobodomyslné lidové hnutí neskutečně zajímavý JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 4 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN společenský fenomén inspirovaný woodcraftem (neformálně z něj přebírá zákony a zásady, které prvně formuloval E.T. Seton), skautingem (vždyť koneckonců prvními českými trempy byli v letech první světové války starší skauti a roveři, kterým přestal vyhovovat pevný řád skautské organizace, ale měli vztah k přírodě a romantice; tehdy se trempům říkalo divocí skauti) a americkým Divokým západem; hnutí založené na přátelství či kamarádství, přirozeném humanismu, úctě k druhému člověku, lásce a úctě k přírodě, jakož i na úctě ke svobodě každého člověka. A zejména – s ohledem na dobu - hnutí neorganizované (historie nás poučuje o tom, že jde o podstatnou a velice důležitou vlastnost trampingu, že nebyl nikdy pevně organizován a veškeré pokusy o organizovanost nebo komercionalizaci nikdy neuspěly; trampové se úmyslně nechtěli jakkoliv organizovat, neboť věděli předem, jak by to dopadlo: organizaci by pak uchvátil stát, začal by předpisovat, co se má a nemá dělat, a bylo by po svobodě; a tak žádné zákony ani pravidla nebyly nikdy sepsány, ani dohodnuty, přesto jsou uznávány a dodržovány naprostou většinou lidí, kteří se k trampingu hlásí). Jako adolescenta mne fascinovalo, jak trempové měli vždy srdce otevřené každému kamarádovi z jejich středu, a to i novému, kterého až dosud neznali (tedy chování značně kontrastující s uzavřenou, šedivou, nejistou celospolečenskou náladou té doby). Jak bezmezně dodržovali nikde nepsané zákony a pravidla. Jak měli vždy úctu k přírodě, když po jejich táboření nezbylo nikdy ani stopy – vše po sobě dokonale uklidili. To všechno dokonale korespondovalo s názorovou revoltou dospívajícího člověka: svobodomyslnost, volnost, neformálnost, obdiv k zapovězené západní kultuře, důraz na prosté lidské bratrství, politický liberalismus, láska a úcta k přírodě a mnohé jiné projevy – a přiznejme si, jednalo se vždy o společenské jevy a procesy, které totalitnímu režimu příliš nevyhovovaly. Všechny tyhle momenty byly ale velmi nakažlivé a vryly se mi navždycky hluboko pod kůži. A tak ačkoliv jsem oficiální skautskou výchovou, bohužel, nikdy neprošel, díky mé zkušenosti s trampingem jsem snad příliš nezaostal a mám za to, že v dodržování řady pravidel jsem dosud mnohem ortodoxnější, než je skautingem vymezováno (například oheň – není-li primárně zakládán jako užitkový - je pro mne stále něco silně posvátného a chování u něj má své jasně dané zásady, z nichž nelze v nejmenším slevit). Změny, které nastaly po sametové revoluci, poznamenaly bezpochyby i trampské hnutí, znovunabytí svobody a velký společenský pohyb vymazaly potřebu hledat pocit svobody pouze v trempských partách, rovněž vyvanula ta pachuť zakázaného. A životní změny rozesely dřívější party kamarádů do různých koutů země, společenské uplatnění každého jednotlivce vyžadovalo větší nasazení – a méně volného času ke společným toulkám. A mimoto se mohla znovu plně rozvinout činnost příbuzných hnutí, která primárně za vznikem trampingu stály, skautingu a lesní moudrosti. A tak, shodou okolností s prvním nástupem do zaměstnání, jsem měl možnost namísto vytrativších se kamarádů-trampů poznat novou partu opravdových kamarádů, partu skautů, kteří se po dlouhých letech vynucené nečinnosti začali v roce 1990 znovu formovat k. novým aktivitám. Přijetí bylo stejně srdečné, jako kdysi v partě trempů. A také ideály a názory téhle skupiny lidiček mi byly velmi blízké a měl jsem možnost hned navázat na znalosti a dovednosti, které jsem si osvojil v těch unylých socialistických letech. A své neznalosti, hlavně stran skautské ideologie, historie a psychologie, jsem si hleděl co nerychleji doplnit. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 5 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN A tak díky mému datu narození jsem měl možnost v praxi poznat nejen nejčistší skauting, ale předtím také jiná blízká hnutí, především tedy hnutí trampské. A následně si i leccos dostudovat, abych měl dostatečné teoretické podklady a dosti široký obzor. A mám tak nyní možnost i srovnávat a prosívat to, co kde považuji za dobré. A ze srovnání vychází i tato práce, která má za cíl věnovat se oblasti, v níž docházejí všechna tři jmenovaná hnutí (skauting, woodcraft resp. lesní moudrost a tramping) ke shodě, a tím je vztah k přírodě. Anebo je to přece jen trochu jinak? Ale na začátek – hned po úvodu - několik stránek převzatých literárních faktů. Použité literární zdroje, citace: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tramping Hurikán Bob, Dějiny trampingu, 2. upr. Vydání, Praha: Novinář, 1990, 253 s. , ISBN 80-7077-4320 JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 6 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 2. ÚVOD Svět kolem nás je v neustálé proměně – vyvíjel a měnil se samozřejmě odnepaměti. O proměnách v minulosti nás opakovaně přesvědčuje historie a několik zásadních milníků si všichni doteď dobře pamatujeme z hodin dějepisu: namátkou jmenujme třeba přerod člověka-lovce v člověka-zemědělce – vznik prvobytně pospolné společnosti – rozvoj měst – středověk – průmyslovou revoluci … Všechny nastalé změny deklarují postupný rozvoj člověka jako živočišného druhu, jeho schopností, znalostí a dovedností, i rozvoj celého lidského společenství včetně přijímaných mravních norem; člověka posouvají kvalitativně výše, umožňují mu lépe zvládat nástrahy okolí, ať už jde o stále dokonalejší ovládnutí fyziky, chemie, techniky, medicíny či dalších odvětví lidské činnosti. Ve své snaze se člověk ruku v ruce s dosaženým rozvojem odedávna pokouší ovládnout a přetvořit své životní prostředí respektive okolní přírodu, což ale začíná vedle získaného pokroku přinášet i stále významnější problémy, kterým musí lidstvo nově čelit. Jistě není možné ve zkratce sepsat výčet všech negativních jevů, které jsou postupně diskutovány v posledním století - tedy v době, po kterou skauting existuje. Zkusme si ale připomenout aspoň nejzásadnější z nich, se kterými se stále častěji setkáváme, ať už denně v reálném životě anebo s těmi méně nápadnými v tisku: • znečišťování životního prostředí – vše zastřešující termín, pod kterým jsou citovány nejrůznější aspekty ovlivňující životní prostředí ve spojení s lidskou činností – těžbou nerostných surovin, intenzívní zemědělskou i průmyslovou výrobou, stavbou a provozem komunikací apod. Jsou dílčím způsobem popisovány dopady znečištění ovzduší, znečištění pevniny, popisováno je znečištění moří resp. znečišťování vod. Méně už si ale uvědomujeme, že se dnešní člověk potýká i třeba se znečištěním zvukem, radiovými vlnami, světelným znečištěním atd. Následky znečišťování životního prostředí nemusejí být přímé a mohou se projevit až za několik let anebo daleko od místa původu; obvykle citovaným učebnicovým příkladem je devastace deštných pralesů s globálním dopadem. Dotkněme se aspoň několika konkrétních modelů. • kumulace odpadů – plasty: prakticky všechny polymerní materiály, přírodní i syntetické, podléhají na vzduchu samovolným oxidačním reakcím, tzv. autooxidaci, která vede k jejich oxidativní degradaci. Avšak díky pokrokům ve stabilizačních technologiích je schopnost jejich degradace výrazně prodloužena. Doba rozkladu plastů se značně odlišuje, záleží mimo jiné i na místních podmínkách (teplotě, vlhkosti atd.), d egradaci plastů mohou urychlovat i povětrnostní vlivy; UV záření působící na polymery způsobuje vznik zdraví škodlivých volných radikálů. Pro základní představu: igelitový sáček se rozloží cca za 25-30 let, plastový kelímek za 70 let, PET lahev za 100let, pěnový polystyren za desetitisíce let. Nejhorším plastem pro rozklad v přírodě je polyvinylchlorid (na obalech značeno PVC nebo trojkou v trojúhelníčku z šipek), neboť při vhodných podmínkách během degradace uvolňuje i jedovatý monomer vinylchlorid. • hlad po energii – problémem je jednak stoupající poptávka po energii – ta souvisí s technickým rozvojem posledních desetiletí, se vzestupem takzvané životní úrovně, s nárůstem množství spotřebičů na osobu, ale i s ekonomickým růstem některých dosud méně rozvinutých zemí, mezi nimiž smutný primát nyní drží bezesporu modernizující se Čína – a jednak s ní související způsob výroby energie. Nejhorší důsledky výroby energie s sebou nese široce rozšířené spalování JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 7 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN fosilních paliv ve stacionárních i mobilních zdrojích, ať už jde o tepelné uhelné elektrárny nebo o spalování ropy při automobilové dopravě. S tím pak nerozlučně souvisí i nadměrné čerpání přírodních zdrojů, které vede často k devastaci krajiny (viz povrchové lomy, ropná pole apod.). • globální oteplování – nepřísluší mi soudit, co je reálným podkladem uvedených změn, ale fakt, že teplota na Zemi se postupně zvyšuje, v posledních letech bohužel exponenciálně, je doložen celou řadou pozorování a měření. Objevují se názory, že jde o nástup další z klimatických period, jakými naše Zeměkoule průběžně prochází (viz třeba doložené doby ledové), jiní spatřují původ těchto změn v činnosti lidstva, ve stupňující se produkci skleníkových plynů, jejichž hlavními představiteli jsou vodní pára, CO2, metan a oxid dusný. Jde o plyny obsažené primárně v atmosféře, celá řada je ale antropogenního původu, jejich masivní produkci odstartovala průmyslová revoluce v 19.století. Antropogenní vlivy podle doložených měření nepochybně globální oteplování přinejmenším eskalují. • nárůst světové populace – roku 1850 dosáhl počet obyvatel poprvé 1 miliardy, k dosažení druhé stačilo jen 75 let; v roce 2000 na Zemi žilo 6 miliard lidí a v loňském roce překročila lidská populace na Zemi hranici 7 miliard. Při současné populační explozi a celosvětovém zlepšování zdravotní péče, snížení úmrtnosti i zlepšení výživy se očekává cca do roku 2050 nárůst o další 2 miliardy lidí. Bude 9 miliard osob pro naši Zemi únosných? S růstem lidské populace a rychlostí vývoje globální ekonomiky stoupá spotřeba vody, potravin, fosilních paliv, minerálů a dalších surovin; rozvoj industriální sféry k zajištění běžných potřeb všech lidí bude mít vážný dopad na životní prostředí. Devět miliard lidí vyprodukuje enormní množství odpadu – budeme schopni toto kvantum nějakým účelným způsobem zpracovávat nebo na úložištích znehodnotíme půdu a podzemní vody? Nárůst populace vyprodukuje velké množství lidí bez dostatečných finančních příjmů, žijících v chudobě, kteří ve snaze získat aspoň nějaké ekonomické zdroje budou v různé formě využívat zdroje přírodní, a to nepochybně i nelegálně (mýcení deštných pralesů, kácení drahého dřeva, obchod s volně žijícími živočichy atp.). Současná rychlost růstu populace nemůže pokračovat, aniž by se poškodil planetární ekosystém a ještě více se nesnížila životní úroveň lidí . • nedostatek potravin – souvisí velmi úzce s bodem předchozím. Ročně umírá hladem asi 20 milionů lidí, což je v přepočtu zhruba 50.000 denně. Tento problém začne být ještě palčivější při předpovídané populační explozi. Přitom většina zemského povrchu schopná kultivace již slouží k produkci potravy, větší část Země byla v rozvinutých oblastech přetvořena v důsledku ekonomického rozvoje a dochází zde k tlakům na co nejrychlejší využití přírodních zdrojů. Nejúrodnější půda se využívá k pěstování komerčních plodin na export, jako je např. káva. Méně je už veřejnosti prezentována forma nutričního deficitu v nejbohatších zemích, kde se značná část populace stravuje v levných fastfoodech a příjem nutrientů je omezen především na kaloricky bohaté cukry a tuky, takže vnějším projevem této formy hladovění je paradoxně výrazná obezita. Nedostatek potravin ale nesouvisí jen s chudobou a dalšími sociálními faktory, na vině jsou i výše citované změny klimatu – na řadě míst vysychají koryta řek a pěstování plodin přestává být výnosné. Nesmíme ale zapomínat ani na okolnosti, za kterých jsme schopni získat hmotnostní jednotku potravin: zatímco rostlinná výroba je schopna nasytit relativně největší procento lidstva, výroba živočišná je z hlediska efektivity méně vhodná. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 8 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN • globální nedostatek pitné vody – podle všech přírodních zákonů na Zemi platí, že tam, kde je voda, je i život. Víme, že voda pokrývá cca 71% zemského povrchu, převážně ale jde o vodu slanou, kterou nelze pít a nelze ji ani využít v průmyslu (sůl poškozuje stroje) ani v zemědělství (zasolení půdy přemění i nejúrodnější černozemě rychle v poušť). Většina sladké vody je však zadržována v ledovcích mimo dosah současné civilizace. Teprve zbylá třetina procenta sladké vody se nachází v jezerech a řekách. Dnes žije zhruba 8% světové populace v zemích se silným nedostatkem pitné vody a dalších 25% v zemích, kde je situace jen o málo lepší. Předpokládá se, že při současném vývoji budou v roce 2025 žít v zemích s vážným nedostatkem pitné vody plné dvě třetiny lidí! V Evropě jsou v současné době dostatečné zásoby pitné vody (přesto se dnes nedostatek vody dotýká zhruba 11 procent evropské populace!), hlavní problém zde tvoří především znečištění a zacházení s odpadní vodou. • odlesňování planety – z původní rozlohy deštných pralesů zbývají nyní cca 2/3, více než polovina je ale stále ohrožena nekontrolovanou těžbou a rozšiřováním plochy pro rostlinnou a živočišnou výrobu. Jedním z negativních dopadů úbytku deštných lesů jsou změny klimatické – pralesní vegetace je neskutečně účinným adsorbentem oxidu uhličitého („plíce Země“), který byl zmíněn v souvislosti s globálním oteplováním; Amazonský prales by měl být dle odhadů schopen adsorbovat více než desetinásobek emisí vyprodukovaných lidstvem. Současně jejich destrukce významně ohrožuje biodiverzitu, neboť řada druhů zde se vyskytující fauny a flóry nebyla dosud vědecky objevena, spousta známých je nyní kriticky ohrožena. Jelikož celou řadu léčiv i materiálů přebíráme a kopírujeme z přírody, může likvidace jednotlivých nepoznaných druhů způsobit významné ochuzení lidského fondu. • urychlené vymírání živočišných i rostlinných druhů - život na Zemi byl v historii naší planety již pětkrát zdecimován hromadnou extinkcí (vymíráním) živočichů, při níž vymizely minimálně tři čtvrtiny do té doby žijících druhů. Hypotézy vysvětlující tyto jevy se různí. Podle nové studie zveřejněné v časopise Nature jsme nyní zřejmě svědky počátku šestého vymírání, jehož viníkem je tentokrát údajně člověk respektive rozvoj lidské civilizace a doprovodné změny klimatu. Vědci nyní odhadují, že během 500 let vyhyne 80 druhů savců z původních 5 570; přitom průměrná míra vyhynutí v minulosti činila dva druhy na jeden milion let. Masové vymírání druhů by mohlo podle vědců nastat už během 3-22 století! A to nejsou zmiňovány kriticky ohrožené druhy savců – u nichž hrozí vyhynutí poloviny populace během tří jejich generací. Jistě jsem v uvedeném výčtu některé z environmentálních problémů opomenul a neuvedl, ale bez ohledu na to obraťme nyní pozornost k tématu zdánlivě, ale ve skutečnosti jen nepatrně jinému. Neboť proměny našeho současného světa si vyžádaly ruku v ruce i určitou obrodu skautského hnutí; je pochopitelné, že výchovné metody vyhovující na začátku 20.století v době vzniku skautingu nebudou optimálně vyhovovat potřebám dětí v době současného vědeckotechnického pokroku. Tato myšlenka není nová, je obsažena a rozpracována v Chartě českého skautingu na počátku 21.století. Z ní vyplývá, že cílem dnešního skautingu je formování moderního člověka ve společnosti, ve které žije, a směřuje jej k ochotě a schopnosti utvářet svět kolem sebe k lepšímu. V souvislosti obou uvedených tvrzení je zcela nezastupitelnou úlohou skautingu formovat mladého člověka k lásce k přírodě, k ochraně všech přírodních zdrojů, k chápání jednotlivých JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 9 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN vztahů, které určují fungování neporušených a udržitelných ekosystémů. Předáváme nastupující generaci místo k žití se spoustou problémů (a to pomíjím etnické i mezinárodní konflikty), a tak chceme-li zajistit našim dětem důstojný život, je nutno je citlivě vychovat právě v této problematice. A právě skauting k tomu má nesmírně blízko. Použité literární zdroje, citace: http://www.national-geographic.cz/detail/zacalo-6-vymirani-druhu-125/ http://food.nationalgeographic.com/ http://www.junak.cz/sites/default/files/charta-ceskeho-skautingu.pdf http://cs.wikipedia.org/wiki/Sklen%C3%ADkov%C3%A9_plyny http://www.kmt.tul.cz/edu/podklady_kmt_magistri/NEkM/NeM%20Kro/Odolnost%20plastu%2 0vuci%20starnuti%20a%20degradaci%20recyklace.ppt#320,49,Recyklace http://referaty-seminarky.cz/globalni-problemy-lidstva-1/ http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=8&tema=152 http://www.zemeturo.cz/clanek/jak-m%C5%AF%C5%BEe-ovlivnitvym%C3%ADr%C3%A1n%C3%AD-druh%C5%AF-%C5%BEivot-lid%C3%AD Keller Jan, Až na dno blahobytu, Hnutí Duha v rámci programu Poslední Generace, Brno 1993, 130 stran, ISBN neuveden Reichholf Josef, Životní prostředí, nakladatelství Ikar Praha a.s. a Knižní klub, 1999, 224 stran, ISBN 80-7202-503-1 National Geographic Česko – oficiální měsíčník National geographic Society, šéfredaktor Tomáš Tureček, Moraviapress a.s., ročníky 2012-2014 JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 10 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 3. HISTORICKÉ KOŘENY SKAUTINGU Chceme-li nalézt skutečné kořeny skautingu, ideje a tradice, ze kterých toto hnutí vyrůstá, musíme se zaměřit na konkrétní obsah skautských idejí a výchovných metod, a hledat, odkud byly načerpány: • Skauting nepochybně vychází ze západní křesťanské myšlenkové a hodnotové tradice: hodnoty jako uznání lidské svobody a důstojnosti, snaha o nezištnou pomoc druhým, individuální odpovědnost, vědomí povinnosti k přesažnému mravnímu řádu - to vše patří k jádru toho, co tato tradice světu přináší. Koneckonců povinnost k Bohu je uvedena samotným Baden-Powellem jakožto první princip skautského hnutí: “Skaut je věřící člověk a já opovrhuji každou formou skautingu, která není založena na náboženství.” (B. P.). Prakticky ve všech zemích je nedílnou součástí skautské výchovy - Česká republika je v tomto směru určitou černou ovcí, v české formulaci slibu je Bůh nahrazen nejvyšší Pravdou a Láskou, doložka „k tomu mi dopomáhej Bůh“ je pouze dobrovolná. Je tak v zásadním rozporu prvním principem zakladatele hnutí – nicméně ekumenické hledisko výchovy není tématem této práce, proto ponechme theologické teze stranou. • Zdrojem druhým, od předchozího neoddělitelným, je klasické tradiční pojetí výchovy, včetně výchovy mravní a sociální, s cílem zajistit rozvoj přirozených schopností člověka, resp. uskutečnit a naplnit tendence lidské přirozenosti. Skauting se tím de facto vrací ke staré, platónskoaristotelsko-křesťanské etice přirozeného zákona a z ní vyplývající metody přirozené výchovy kterou ovšem dokázal velmi originálně rozvinout. Rovněž v této oblasti se však odchylujeme od daného tématu, proto i zde skončeme u uvedeného konstatování. • Skautské hnutí se mimoto v dílčích aspektech opírá o filosofické a pedagogické názory řady význačných osobností, věhlasných myslitelů uplynulých staletí, kteří se v dějinách věnovali problému výchovy mladých lidí a/nebo prosazovali vztah k přírodě. Nejčastěji citovanými bývají v této souvislosti především J. A. Komenský, J. J. Rousseau a W. D. Thoreau, objevuje se ale i řada dalších jmen: J.Locke, J.B.Basedow, J.H.Pestalozzi, J.W.Emerson, J.Ruskin … Zestručnělé životopisy s myšlenkovými odkazy těchto velikánů lze najít v závěrečné příloze této práce. Připomeňme si v následující kapitole základní myšlenkové teze jednotlivých myslitelů, a to i včetně pohledu na jejich vztah k přírodě. Je nutno přihlédnout k faktu, že snahy všech těchto citovaných reformátorů nebyly organizované, vesměs velmi ojedinělé a často pouze literární (snad jen s výjimkou H.D.Thoreaua, který podává praktický důkaz ve své knize Walden, jak bude uvedeno dále). Použité literární zdroje, citace: http://www.skaut.org/skauting.svet.php http://311.rodsovy.cz/index.php/historie/historie-svetoveho-skautingu Hansen, Walter: Vlk, jenž nikdy nespí, Scoutarch, Praha 1994, 144 stran, ISBN 80-901049-1-6 Šantora Roman et al.: Skautské století, TDC – Junák-svaz skautů a skautek ČR a Mladá fronta, Praha 2012, 256 stran, ISBN 978-80-86825-72-4 TDC (978-80-204-2622-2 (MF) JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 11 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 3.1. VZTAH K PŘÍRODĚ - SPOLEČNÉ RYSY PŘEDCH Ů DC Ů V této kapitole, která je jakýmsi stručným přehledem slavných pedagogů a filosofů, podrobněji zmíněných v příloze, si zkusme všímat u jednotlivých osobností, které svými názory posloužily jako myšlenkový zdroj vlastním tvůrcům woodcraftu i skautingu, určitých společných rysů. Za zdroj informací a podkladů nám poslouží kapitola 8 této práce. Uvedení myslitelé se totiž navzájem až nápadně podobají ve dvou zcela nesourodých oblastech: 1) Všichni budují své celoživotní dílo o výchově dětí mimo jiné na těsném vztahu k přírodě, byť každý přitom vychází z odlišných filosofických zdrojů. A vztah k přírodě je odkazem, který woodcraft i skauting přejímají a který je i smyslem tohoto obsáhlejšího sdělení. Pro připomenutí zde tedy znovu velmi stručně citujme jejich základní teze tak, jak byly uvedeny v jednotlivých kapitolách: • Jan Amos Komenský – představitel biocentrismu, člověka chápal jako součást přírody, jako jeden druh mezi mnoha jinými, je nutno chránit život ve všech jeho formách. • John Locke – „Děti by měly mít dostatek pohybu na čerstvém vzduchu - přináší kromě regenerace také pohybový rozvoj dítěte.“ • Jean-Jacques Rousseau – „Lidé se rodí dobří, ale společnost člověka kazí a zubožuje, zatímco příroda, kterou považuje za moudrou a čistou, by ho učinila šťastným a dobrým.“ „Ideální výchovu lze uskutečnit jenom ve volné přírodě pod vedením moudrého a citlivého vychovatele.“ • Johanes Bernard Basedow - filantropista navazující na Rousseauovu přirozenou výchovnou metodu, zcela v duchu jeho hesel: "Vraťme se k přírodě! Děti buďtež vychovávány v souladu s přírodou. Přiměřeně své přirozenosti, svému věku". • Johann Heinrich Pestalozzi – pedagog navazující na Rousseaua; přírodou rozumí veškeré přirozené síly a nadání člověka a žádá jejich harmonický rozvoj. Příroda podle něj rozvíjí vlohy, které jsou v člověku od narození.“ • Henry David Thoreau - transcendentalista a první environmentalista, který „dlouho před vznikem ekologie šířil svou víru, že příroda je bližším přítelem lidské duše než společnost, že člověk je ve své podstatě tvorem více přírodním než společenským.“ „Příslušníci naši civilizace by neměli zapomínat, odkud vývojově vyšli a kam svou podstatou nadále patří.“ • Ralph Waldo Emerson – transcendentalista, přítel Thoreauův s obdobnými názory; známé je jeho tvrzení, že „… příroda je duše.“ • John Ruskin – malíř a teoretik přírody, pro nějž je příroda jedním z ústředních témat; podporuje prerafaelitské myšlenky vztahu k přírodě. Shrneme-li si ve stručnosti výše uvedená fakta, můžeme všechny popsané osobnosti na základě jejich přírodní filosofie rozdělit do tří základních skupin. A je nutno již zde předeslat, že tyto nastíněné odlišné koncepce se odráží také ve vztahu přímých zakladatelů celosvětových JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 12 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN hnutí mládeže, tzn. skautingu respektive woodcraftu, k přírodě, a jejich odlišný vztah bude premisí pro další text. Zde tedy avízovaná klasifikace: • zatímco Komenský pouze poukazoval na místo člověka v přírodě, bez zvláštního důrazu či specifikace nějakých výchovných cílů, • Locke a Basedow spatřovali v pobytu v přírodě především prostředek k pohybovému rozvoji a zlepšení fyzické stránky dětí (připomeňme, že s ohledem na dobu byly tyto myšlenky velmi pokrokové a nepochybně přínosné a jsou široce využívány dodnes), • Rousseau, Pestalozzi, Thoreau, Emerson a prakticky i Ruskin pak propagují pobyt v přírodě spíše v rozměru duchovního rozvoje jedince. 2) na okraj připomeňme i skutečnost, že mnozí z uznávaných myslitelů během svého života vykrystalizovali v psychicky narušené jedince (nebo přinejmenším jedince vybočující chováním z normy poplatné dané době) – pro nás, skauty, poněkud nelichotivé prozření, čí odkaz využíváme při každodenním konání. Stručně připomeňme aspoň ty nejmarkantnější příklady historicky doložených patologií; ryze psychopatické byly dvě dosti významné osobnosti: Jean-Jacques Rousseau – je popisována „psychická labilita a rysy schizoidní psychopatie.“ Johanes Bernard Basedow – prezentován jako „podivín, prudké povahy, hašteřivý, nerudný bručoun neúplného vzdělání; pil a neznal míru; nedbal o svůj zevnějšek, chodil neupravený.“ Krom toho se podivínské rysy objevovaly u dalších ze jmenovaných, snad i Komenského nevyjímaje (toto tvrzení ale nedokážu opřít o podložené literární citace), nastiňme např.: Henry David Thoreau - třebaže pohnutky pro jeho konání měly environmentální podtext, v reálu působily jeho aktivity vysoce podivínsky: nejraději trávil čas o samotě v lesích kolem svého rodného města a cestoval ve svém nitru, posléze začal žít samotářský život, stranou od rodiny a přátel. John Ruskin – trpěl na sklonku života vážným nervovým onemocněním. Použité literární zdroje, citace: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Locke http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Jacques_Rousseau http://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Bernhard_Basedow http://cs.wikipedia.org/wiki/Johann Heinrich_Pestalozzi http://cs.wikipedia.org/wiki/Henry_David_Thoreau http:// cs.wikipedia.org/wiki/Ralph_Waldo_Emerson http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Ruskin JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 13 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 4. WOODCRAFT VERSUS SKAUTING Posuňme se nyní od pramenů čistě historických k době zcela nedávné a k současnosti. V předmluvě stručně představený tramping – fenomén našeho totalitního režimu – vycházel ze dvou významných celosvětových hnutí mládeže: woodcraftu – jednu dobu foneticky psávaného vudkraftu (do češtiny překládaného nejčastěji jako Lesní moudrost, ačkoliv původní Setonem zamýšlený význam by nejvýstižněji zněl Lesní bratrstvo) a skautingu. Oba dva názvy jsou vesměs ukotveny v obecném povědomí, byť detailní představa o principu jednotlivých hnutí mnoha lidem (a bohužel někdy i z řad členů) často uniká. Obě tato hnutí vznikala téměř současně na přelomu 19. a 20. století, rozšířila se ze země vzniku do celého světa a jejich velká obliba přetrvala do dnešní doby. Ačkoliv to jsou hnutí nadále zcela samostatná, jsou si navzájem velmi spřízněna, vycházejí ze stejných kořenů (viz výše), pracují s podobnými idejemi, doplňují se a jejich otcové, Ernest Thompson Seton a Robert Baden-Powell, se v době formování svých představ opakovaně setkali, po určitou dobu spolupracovali a woodcrafterství ve Spojených státech načas dokonce se skautingem splynulo O těchto cestách a prolínání obou hnutí, o vlastní filosofii jejich vzniku a z toho pramenících odlišnostech v chápání výchovy a vztahu k přírodě je třeba zmínit se jednotlivě; pro pochopení podstaty vzájemných rozdílů je ale nutné seznámit se aspoň ve stručnosti s životopisy obou zakladatelů, které jsou zcela klíčové pro další diskusi. 4.1. E .T.SETON A WOODCRAFT Ernest Evan Thompson Seton [setn – tento tvar odpovídá mluvnickým pravidlům a praxi rodových větví, ale v běžném hovorovém užití je (1860-1946) , přezdívaný "Black Wolf" - "Černý Vlk"., byl malíř, přírodovědec, lovec, spisovatel, vypravěč, znalec jazykové mluvy, reformátor, pedagog, filozof, ochránce přírody a práv indiánů... Čerpal celý život z hloubi zážitků svého mládí a osamělých cest divočinou. Pro mnohé jeho české čtenáře (a to včetně skautů, woodcrafterů, trampů...) může být však překvapující, že jeho život nebyl spjat pouze se světem divokých zvířat a indiánů, ale také se světem společenské smetánky a to např. včetně prezidenta Roosevelta. používaný sítn] Používal jako pseudonymu jména Seton-Thompson podle svých dvou pradědů: skotského povstalce lorda Setona, hraběte z Winstonu, a Evana Camerona, který coby skrývající se vzbouřenec přijal jméno Thompson. Vlastně všichni jeho skotští příbuzní po potlačení vzpoury Stuartovců v roce 1745 pozbyli své jmění a začínali znovu pod pozměněnými jmény. Narodil se na severovýchodě Anglie v přístavním městě South Shields poblíž skotských hranic ve velké skotské rodině jako jedenáctý (měl 12 sourozenců) a původně se jmenoval Ernest Evan JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 14 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN Thompson (jméno si později změnil na Ernest Thompson Seton pro neshody s otcem). V necelých šesti letech – v létě 1866 - odjel s rodiči do Kanady. Jeho otec, zchudlý sérií ztrát v obchodním loďstvu, se tu zpočátku pokoušel farmařit a pro mladého Ernesta toto prostředí panenských lesů bylo školou zálesáctví, kdy se naučil zacházet se sekyrou i puškou a také rozumět zvířatům divočiny; nejvíce ho z nich okouzlovali ptáci. Otci se však při farmaření nevedlo a rodina přesídlila po čtyřech letech roku 1870 do Toronta, kde se otec uplatnil jako účetní. Zde Seton strávil středoškolská léta na Toronto Collegiate Institute. V nové škole v chudinské čtvrti poznal Ernest Evan cenu nože při rvačkách se žáky horších mravů a naučil se s ním dokonale zacházet – příčinou bitek byla jeho šilhavost po někdejším úrazu ve čtyřech letech, která zmizela až s dosažením puberty. I nadále se zajímal o přírodu, kterou nalézal na torontské periferii v místním močálu, založil si sbírku vycpaných ptáků a úporným šetřením a drobnými výdělečnými akcemi nastřádal dolar, za který si mohl pořídit vytouženou knihu o ptácích Kanady. Zde také založil chlapeckou družinu Robina Hooda, kterým byl on sám a několik hochů mu skládalo přísahu lučištníků. Setonovo dětství a mládí, plné nadšeného poznávání kanadské přírody, mělo i svou odvrácenou tvář, ukrytou v domácnosti Setonových: jednou stinnou stránkou byl dlouhodobý materiální nedostatek početné rodiny a druhou náboženská bigotnost určovaná Ernestovou matkou, která mu byla jinak bytostí nejdražší: únavně monotónní program náboženské výchovy v duchu skotského kalvinismu, kterému byla o nedělích podrobena celá rodina, složený z celodenního čtení bible, modliteb, rodinné bohoslužby i návštěvy kostela a nedělní školy v misii a memorování pasáží s katechismu, ubíjel Ernestovu touhu po výpravách do přírody („… já jsem neměl rád den Sabbathu, jenž byl učiněn strašným pekelným ohněm citátů a kázání. Neviděl jsem nic nesprávného v tom, když jsem se šel dívat na ptáčky a květiny o sabatu o nic více než jiný den. Cítil jsem potřebu býti mezi divokými věcmi lesa; měl jsem raději ptáky a květiny než kostely a katechism.“). Později Seton napsal: „Dlouho jsem přemýšlel o náboženství, které vtiskuje lidské přirozenosti peče´t hříchu a obrátil se k Emersonově myšlence … Veden zdravým rozumem a biologií jsem vyšel z předpokladu, že všechny děti přicházejí od boha a jsou čisté, jak je bůh může vytvořit. Nemáme je přetvářet, ale spíš dbát, aby nebyly znetvořeny.“ Jeho pozdější vzpoura vyústila v to, že se mu všechny církve zprotivily; ale kořeny této výchovy se projevily zvýšenou citlivostí v mravní sféře a také při hledání přirozeného náboženství, které by bylo v souladu s jeho láskou k přírodě – inspiraci nacházel v náboženských postojích indiánů. V patnácti letech odjel Ernest na krátký pobyt do rodiny Blackwellových, kteří před časem od Setonových koupili neprosperující farmu a úspěšně hospodařili v místech, kde Setonovi neuspěli. Ernest zde prožíval šťastné dny při hrách na indiány s dětmi Blackwellových a prožil mnohá dobrodružství, která později popsal ve Dvou divoších, a rovněž si zde užíval toulek po milovaných horách. Autoritativní a skoupý Ernestův otec pohrdal přáním syna stát se přírodovědcem. Všiml si však jeho uměleckého nadání – už v necelých dvanácti letech se úspěšně pustil do dřevorytů ve snaze o výdělek - a rozhodl, že by měl na některé akademii získat hodnotné vzdělaní a stát se profesionálním umělcem. Ernest tak vstoupil na 2 roky do bezplatných služeb k místnímu úspěšnému malíři, krom toho začal navštěvovat večerní hodiny na Ontarijské umělecké škole, JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 15 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN kde získal zlatou medaili a po tomto úspěchu s otcovým svolením pokračoval jako devatenáctiletý ve studiu v létech 1879 - 1881 na Královské Akademii v Londýně, která byla nejvyšší uměleckou školou a na níž se neplatilo školné. Na základě kresby Michelangelova Satyra dostal sedmileté stipendium na Malířské a sochařské škole Královské akademie jako jeden ze šesti, získal tím i odznak ze slonové kosti, který ho opravňoval ke vstupu na Akademii, kde mohl užívat všech výhod studia, i k volnému vstupu do zoologické zahrady, v níž strávil spoustu času kreslením zvířat. Protože od otce dostával jen málo peněz, přivydělával si příležitostně ilustracemi knih; ale i přesto trpěl nouzí, byl hladový a chodil nuzně oblečen. Vymohl si přesto výmluvnými dopisy členům kuratoria i vstup do knihovny Britského muzea – coby teprve devatenáctiletému mu byla udělena výjimka a otevřela se mu tak cesta studovat vedle malířství i vytouženou přírodovědu, neboť knihovna skýtala velký soubor přírodovědných knih. Velké nasazení a odříkání ale Ernesta zcela vyčerpalo, a tak se ve 21 letech, v říjnu roku 1881, vrátil s podlomeným zdravím domů. Zde ale po jeho zotavení otec shledal, že je Ernest již dospělý a není proto možné, aby nadále žil v rodičovském domě jako neplatící nájemník; vyčíslil mu veškeré výdaje, které na Ernesta vynaložil od jeho narození, a požadoval jejich kompletní splacení. V období let 1882- 1884 se věnoval ornitologickým a zoologickým studiím v divočině Manitoby. Při všem, co v kanadských lesích zažil, si na radu svého přítele.-přírodovědce vedl deník svých pozorování – na konci tak shromáždil padesát objemných knih. Svými pracemi o savcích a ptácích však ve vědeckých kruzích neuspěl, zaznamenal jen dílčí úspěchy, když pro svého přítele dr.Merriama, tajemníka Amerického ornitologického svazu, nakreslil ilustraci k jeho odbornému článku, a po setkání s ornitologem F.M.Chapmanem, s nímž se roku 1887 sblížil po zbytek života, ilustroval jeho ornitologické příručky. Od roku 1883 se krom zručných ilustrací živil i jako tvůrce povídek o zvířatech. Tou dobou se setkává v divočině s několika indiány, kteří na Ernesta hluboce zapůsobili svým ideálním charakterem. V roce 1890 E.T.Seton prodejem své nemovitosti v Torontu splatil zbytek dluhu otci a odjíždí roku 1891 do Paříže, aby okusil kariéru malíře. Ve volnu skicoval v botanické a zoologické zahradě, kde se zvláštní oblibou maloval vlky – jeden mu posloužil pro obraz Spící vlk, další plátno zobrazující vlky hodující na ostatcích člověka nazval Triumf vlků – po změně názvu na „Marné čekání“ ale bylo dílo v pařížském salonu odmítnuto; úspěchu docílil až v roce 1893 na Světové výstavě v Chicagu po sérii intrik, které ho vyřadily z uměleckých kruhů. Neúspěch ho přivádí roku 1893 opět na americký Západ, kde se stává lovcem vlků. Svůj lovecký příběh o vlku Lobovi (lobo = španělsky vlk) sepsal do povídky „Lobo, král kraje Currempaw“, která sklidila obrovský úspěch v Americe i v zahraničí a povzbudila Setona do dalšího psaní. Seton se seznámil s vysokoškolsky vzdělanou šlechtičnou Grace Gallatin (1872-1959), se kterou 1.6.1896 uzavřel sňatek. V roce 1904 se jim narodila dcera Ann (později populární jako Anya Seton, spisovatelka historických románů, zemřela roku 1990). Manželství ale nebylo nejharmoničtější, oba manželé žili svými vlastními zájmy: Grace organizovala společenská setkání a podnikala cesty, při nichž shromažďovala materiál pro své knihy, Ernest se každoročně zhruba půl roku toulal divočinou a každou zimu absolvoval sám přednáškové cesty; po 1.světové válce se oba setkávali jen vzácně. A tak když jim dcera Ann dospěla, dohodli se na rozvodu. E.T.Seton začal vydávat své povídky JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 16 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN knižně a pro zajištění odbytu svých knih je začal propagovat přednáškami, které byly populární a dobře placené. Svými názory se blížil k teoriím Granville Stanleye Halla (průkopnický americký psycholog a pedagog, 1844-1924) s jehož učením se podrobně seznámil. Spolu s Hallem si uvědomil, že děti vyrůstající ve velkoměstech mají jen malou šanci přijít do styku s divokou přírodou. Nárůst kriminality mladistvých dával do souvislosti s touto skutečností. Předpokládal, že sport by mohl být pohnutkou pro aktivní pohyb v přírodě, zatímco studium přírody by mohlo pokrýt intelektuální potřeby. Při formování ideálního modelu ho ovlivnily Rouseaovy morální normy z doby romantismu, které do obecného povědomí uvedli Coorper, Logfellow a Thoreau. Indián měl v Setonově hodnotovém systému zvláštní místo, neboť byl pro něj ztělesněním jednoty člověka a jeho prostředí. Ačkoli nikdy přímo neuznal Boha, hlásal, že děti přicházejí přímo od Boha a přicházejí čisté tak, jak je jen Bůh dokáže stvořit. Věřil, že vzdělávací instituce mají proto udržovat děti nezkažené, nesloužit jako reformní instituce. Říkal, že nejvyšším cílem výchovy není učenost, ale lidství. Za nejdůležitější činnosti v dětství nepovažoval výchovu k práci, výchovu k učenosti, výchovu k občanství ani vojenskou přípravu, ale hru. Věřil ve schopnosti samosprávy mezi vrstevníky. Ve snaze propagovat svou ideu šťastného a zdravého dětství v souladu s přírodou začal v 80.letech uveřejňovat v amerických časopisech články navrhující reformu výchovy mládeže, od roku 1896 i s pomocí své manželky Grace. Roku 1900 si uskutečnil svůj den – koupil malou farmu poblíž New Yorku, kde postavil chatu a pozemek nechal oplotit, aby zde zachoval nerušenou přírodu. Ale pro místní chlapce byl vetřelcem, který jim sebral území, a začali mu majetek soustavně ničit. Seton se svou filosofií nedal na rady přátel, aby poslal kluky do vězení; namísto toho vymyslel plán: kluci byli ve věku, kdy je jim loajálnost k tlupě nade všechny autority, a začal tedy jednat prostřednictvím jejich vlastních náčelníků – zašel do školy a pozval chlapce nad 12 let na víkend do své indiánské vesnice“; zakázal ale zbraně, zápalky, tabák a alkohol. Nejprve je nechal vyřádit, vyřvat se, a pak po večeři v nich vyprávěním o životě v prérii zažehl plamen romantiky. Pak začali jednat o kmenovém uspořádání – Seton dal této organizaci ze své autority zákoník a stanovy, jejich heslem bylo „nejlepší z nejlepšího“ z toho, co měli indiáni; nošením per na hlavě bylo jen za konkrétní činy. A tímto získal místo rošťáků stejný počet spolehlivých přátel „Kdybych byl volil donucovací metody za použití trestního zákona, tak pro pouhou chlapeckou bujnost by se z jinak dobrých lidí stali zločinci.“ Od roku 1901 začal Seton již cílevědomě pracovat na realizaci své myšlenky založení woodcrafterského hnutí. Roku 1902 byl v časopise Ladies Home Journal uveřejněn jeho článek Woodcrafter Indians. Téhož roku založil ve Spojených státech organizaci Woodcraft Indians (v roce 1916 se změnila na Woodcraft League) - organizaci či spíše hnutí nejen pro chlapce, postavené na ideálu života v přírodě, hnutí naplněné romantikou amerických Indiánů, s vypracovanou symbolikou, rituály a výchovným a sebevýchovným programem v duchu lesní moudrosti, a v Cos Cob ve státě Connecticut založil Seton svůj první woodcrafterský tábor pro místní chlapce. Základní rysy hnutí popsal Seton ve dvou knihách: Svitek březové kůry a Kniha JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 17 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN lesní moudrosti. Existuje již 60 kmenů Woodcrafterských indiánů a rok 1902 byl přijat za mezník počátků woodcraftu. E.T. Seton šířil své výchovné ideje woodcraftu i v Anglii - v roce 1904 se na přednáškovém turné nesetkal se stejným úspěchem jako v Americe; při dalším pobytu o dva roky později se sešel s generálem Baden-Powellem, u něhož hledal pomoc při šíření woodcraftu v Anglii. Baden-Powell se v té době zabýval myšlenkou na výcvik chlapců ve smyslu předvojenské výchovy, nepomýšlel ještě na za založení samostatné organizace. Nadšení pro spolupráci bylo z obou stran veliké a B-P přijal Setonovu knihu Svitek březové kůry, obsahující propracovaný systém výchovy s náměty k činnosti, jako vítaný podnět. Seton mu pak dál posílal své články o programu a souhlasil s otištěním svých textů v připravované Baden-Powellově knize. B-P mu pak na oplátku poslal v roce 1908 svou sepsanou příručku Scouting for Boys a oznámil mu založení nové organizace. Seton s velkým zklamáním Obr.: Seton, Carter a Baden-Powell shledal, že v knize zcela chybí jeho podněty ohledně indiánských vzorů, kmenového zřízení i romantického pojetí; v předloženém textu spatřoval vojenský model organizace a shledával nedostatek mravně duchovní náplně. Krom toho postrádal i jakoukoliv zmínku o jeho autorství řady uvedených pasáží. Seton je proto považován buď za přímého předchůdce skautingu, nebo dokonce za jeho spoluzakladatele: byl jedním z bezprostředních inspirátorů Baden-Powella. Od skautingu jej odlišuje větší důraz na blízkost přírodě a tradici přírodních národů (zejména Indiánů) a naopak absence formálních prvků jako je např. skautský kroj, poněkud odlišný systém organizace (kmeny smíšené z členů různého věku a obojího pohlaví, na rozdíl od věkově specifikovaných a většinou nekoedukovaných skautských družin a oddílů), vlastní ideové základy odvozené z indiánských tradic (dvanáct zákonů lesní moudrosti), symbolika (čtyřnásobný oheň) i vzdělávací a výchovné metody (cesty čtyř světel, mistrovství lesní moudrosti). Skauting nicméně vzbudil velký zájem i v USA a v roce 1910 bylo rozhodnuto o založení národní organizace BSA – Boy Scouts of America. Do čela výkonného výboru BSA byl jako nejvhodnější kandidát zvolen E.T.Seton, který se z titulu své funkce pokoušel prosadit své pojetí – to ale nebylo shledáváno jako žádoucí a proto byl Seton ve výkonném výboru záhy nahrazen jinými činovníky a sám byl zvolen do čestné (leč formální) funkce skautského náčelníka (Chief Scout). Seton tak dál šířil myšlenky BSA po Americe, ovšem ve svém pojetí, což mu bylo vyčítáno, a jeho příručka nebyla veřejností přijata. Seton proto pohrozil roku 1914 demisí z této funkce; o JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 18 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN rok později již nebyl do této funkce znovu zvolen (a funkce Chief Scouta nebyla idy více obsazena). Jak je patrné, Setonův příklad ovlivnil vznik skautingu a Seton věřil v koexistenci obou hnutí v jedné organizaci. Rozdílné přístupy Setona a Baden-Powella však vedly k neshodám, Seton to vnímal jako neúspěch snah o přiblížení BSA svému pojetí a rozhodl se jít vlastní cestou: dále věnoval síly woodcrafterské organizaci a zakládá v létech 1916 - 1917 Americkou ligu lesní moudrosti (Woodcraft League of America). Jako uznávaný spisoval podniká nejedno přednáškové turné i cesty do přírody a k indiánům, jeho literární i organizátorská činnost dosahuje svého vrcholu.¨ V roce 1926, na 16.sjezdu BSA, mu bylo uděleno skautské vyznamenání Cena stříbrného bizona, což Seton chápal jako gesto ke smíru a navrhl proto následné sloučení obou organizací (BSA a WLA) i za cenu obětování woodcrafterských dívek. Řada kladených podmínek ale nebyla pro skauty BSA přijatelná a tak snahy o integraci definitivně pohasly. Během přednáškového turné roku 1923 začala jeho spolupráce s Julií Moses Buttree, roku 1931 se stal občanem Spojených států amerických. Technologický rozvoj přináší posun v myšlení lidí a dostává se do rozporu s jeho programem uvědomělého primitivismu. Rozhodl se proto natrvalo opustit průmyslový východ, kde již nenacházel dostatek lidí, kteří by mu naslouchali a ve svých 70 letech přesídlil se na jihozápad do předhůří Skalistých hor; spolu s ním tam odjela i Julie, která se stala hospodyní a zakladatelkou jeho díla. V létech 1931 -1932 začíná budovat poblíž Santa Fé Seton Village postavený v pueblanském stylu. Zakládá zde Univerzitu indiánské moudrosti (College of Indian Wisdom). Roku 1935 se oficiálně rozvedl a čtyři dny poté vstupuje do manželství s Julií Moss Butree (1889-1975). Roku 1938 adoptovali děvčátko Beuah Dee Seton (později známá jako Dee Seton Barber, 1938-2006. Roku 1940 v College of Indian Wisdom studovalo 200 studentů a pracovalo 20 zaměstnanců. E.T. Seton zemřel v terminální stadiu rakoviny slinivky břišní 23. října 1946 ve své Seton Village, Nové Mexiko, USA. Podle svého přání byl zpopelněn a v den 100.narozenin roku 1960 jeho dcera Dee rozprášila z malého letadla otcův popel u hory High-Cone Moutain, v místech kam často chodíval trávit své vigilie. Seton byl nejen přírodovědec a zálesák, který dovedl vášnivě milovat divoký život, sledovat stopy zvířat a žít s indiány v rezervacích. Stejně tak ctižádostivě toužil být členem umělecké lobby a součástí společenské smetánky na východě. Rád se elegantně oblékal a přijímal pozvánky na bankety newyorských společenských špiček. Dělalo mu dobře být viděn ve společnosti nejmocnějších lidí té doby, včetně prezidenta Roosevelta, jehož byl osobním přítelem. Jeho povahové vlastnosti ve velké míře přispěly k rozpadu wodcrafterského hnutí v Americe. Naprostá většina práce vynaložená pro formování a rozvíjení hnutí byla jeho přímé autorství. Veškeré zásadní teze a příručky psal bez přispění dalších autorů, nespojil se (na rozdíl od skautských zakladatelů) k úzké spolupráci s nikým ze svých blízkých spolupracovníků. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 19 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN Použité literární zdroje, citace: http://www.skaut.org/skauting.svet.php http://311.rodsovy.cz/index.php/historie/historie-svetoveho-skautingu http://www.woodcraft.cz/index.php?right=infostudna_napsali&sid=&cl=ped_setonova_woodcr aftu&odd=woodcraft&page=3 http://www.woodcraft.cz/index.php?right=infostudna_napsali&sid=&cl=ped_setonova_woodcr aftu&odd=woodcraft&page=4 http://www.woodcraft.cz/index.php?right=infostudna_napsali&sid=&cl=ped_setonova_woodcr aftu&odd=woodcraft&page=5 http://www.woodcraft.cz/index.php?right=infostudna_napsali&sid=&cl=ped_setonova_woodcr aftu&odd=woodcraft&page=6 Pecha Libor, Woodcraft, lesní moudrost a lesní bratrstvo, Votobia 1999, 342 stran, ISBN 80-7198353-5 Seton E.T., Kniha lesní moudrosti, Olympia, Praha 1991, 338 stran, ISBN 27-006-91 Šantora Roman et al.: Skautské století, TDC – Junák-svaz skautů a skautek ČR a Mladá fronta, Praha 2012, 256 stran, ISBN 978-80-86825-72-4 TDC (978-80-204-2622-2 (MF) JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 20 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 4.2. R.BADEN-POWELL A SKAUTING Uvádět v absolventské práci sepsané pro skautskou Lesní školu životopis zakladatele skautingu je nepochybným nošením sov do Atén, vždyť o historii vzniku skautingu a o jeho tvůrci každý skaut už slyšel a četl mnohokrát, ale řadu faktů je nutné připomenout pro následné srovnání přístupu B.P. k výchově dětí v přírodě s přístupem Setonovým. Tedy promiňte… Robert Stephenson Smyth Baden-Powell [beɪdən poʊ.əl], lord z Gilwellu (1857 - 1941), v rodině přezdívaný Ste či Stephe, se narodil jako osmé dítě (šestý ze sedmi synů) reverenda Harryho G. BadenPowella, anglikánského kněze a profesora geometrie na Oxfordské univerzitě. Otce ztratil, když mu byly tři roky, a jeho vychovatelem se stal jeho dědeček, admirál William Smyth, který v malém Steovi rozpoznal a dále rozvíjel své vlastní sklony k dobrodružnému životu, touhu po přírodě a cizích zemích; učil malého Stea v londýnském Hyde Parku pozorovat zvířata z úkrytu a stopovat je, vypravoval mu dobrodružné příběhy z Divokého Západu. V téže době se začal projevovat i jeho kreslířský talent, byl schopen kreslit oběma rukama současně; kreslil zvířata z Hyde Parku i osoby v okolí, nakreslil podle dědečkova návodu podrobnou mapu Hyde Parku (dovednost kresby v průběhu života zdokonalil a jeho obrázky se svou kreslířskou zkratkou dají srovnávat s kresbami Setonovými). V devíti letech byl poslán do otcova rodinného sídla v hrabství Kent (na JV od Londýna), aby se tam podle zvyku Baden-Powellů učil na sousední faře číst, psát a počítat; ve volnu, mimo dobu školy, zde velmi aktivně prozkoumával okolní lesy, kopce a skály hrabství. Začal si zde prvně uvědomovat jak se v přírodě jeho pozorovací schopnosti daleko více zostřovaly. Ve třinácti letech mu bylo uděleno stipendium na soukromé střední škole Charterhouse School v Godalmingu, hrabství Surrey, která připomínala hrad. Zde ve zpustlém parku kolem koleje, jehož divočina v představách chlapců evokovala africkou buš, prohluboval své první zkušenosti se stopováním, lovem a kuchyňskou úpravou úlovků, ale také získával první zkušenosti zvěda, neboť průzkum parku byl zakázaný a přísně stíhaný vychovateli. „Dobrodružství v buši“ napíše později B.P. o zálesácké době v parku Charterhouse, „mě naučila objevovat radost ze života. Zaujala v mých vzpomínkách větší místo než to, co jsme se naučili ve školních třídách.“ Střední školu prošel s „odřenýma ušima“ – nebyl nikdy pilným žákem – a u přijímacích zkoušek ke studiu na Oxfordské univerzitě, kde chtěl pokračovat ve šlépějích svého otce a starších bratrů, propadl. Přihlásil se proto náhradou na nejváženější vojenskou akademii Sandhurst, vzdělávací ústav pro elitní důstojníky. Protože zde patřil mezi šest nejlepších uchazečů, mohl využít zvláštní privilegia: nemusel absolvovat základní dvouletý výcvik, byl ihned povýšen do hodnosti podporučíka (lieutenanta) a mohl si vybrat zbraň. Rozhodl se pro jezdectvo a byl přidělen ke 13.husarskému pluku, s nímž si začal plnit své po dědečkovy zděděné touhy po dalekých zemích. Nejprve byl jako devatenáctiletý odvelen do Indie, kde se zapsal hned několika činnostmi: jednak se bavil aktivitami přinášejícími určité riziko, ať už jde o výcvik nesedlaných koní nebo tzv. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 21 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN pigsticking („bodání do prasete“, zvláštní nebezpečný sportovní lov divočáka z koní), který stál v ostrém protikladu k jeho lásce ke zvířatům. A jednak se zabýval výcvikem nováčků, pro který použil do té doby nezvyklý systém, využívající systém malých skupin, tzv. hlídek po 6-8 mužích, kde je jeden schopný voják určen velitelem hlídky a sám školí ostatní členy mužstva; cílem je předání maxima odpovědnosti co největšímu počtu vojáků, očekává, že se navzájem všichni znají (na rozdíl od anonymního houfu vojáků), navzájem se vychovávají s vědomím, že celý kolektiv nese odpovědnost, každý v něm má právo spolurozhodovat a chápat se iniciativy, nicméně poslední slovo zůstává na veliteli hlídky. Jelikož zde každý nese odpovědnost, snaží se udávat dobrý příklad a být vzorem, a tím postupně dorůstá do role velitele hlídky, rychle získává cvik a zkušenost. A to vše podtrhuje ještě teze, že „chyby jsou výslovně dovoleny.“ - A tento systém malých skupin, poprvé zavedený Baden-Powellem, je dnes pedagogickým základem skautingu; jde o metodu výchovy mládeže, kterou psychologové i pedagogové považují za vzorovou i úspěšnou a doporučili ji k následování. V Afghánistánu byl pověřen realizací vlastní myšlenky - výcvikem prvního oddílu speciálních zvědů, kteří měli za úkol získávání informací z tábora nepřítele a mohli tím předejít velkým masakrům mezi znepřátelenými stranami. Tyto specializované oddíly vyzvědačů nazval skauty. (S dnešními „mírovými skauty“ je ovšem podobnost pouze v očekávaných schopnostech: pozorovacím talentu, vynalézavosti, výdrži a rozhodnosti.) Sepsal na to téma i knihu Zpravodajská služba a výzvědné umění, která sloužila jako první učební příručka. Později mimo jiné napsal: „Je udivující, jak skauting dokáže probudit zakrnělé smysly. … Také sluch a zrak, ano, dokonce i bohatství myšlenek a paměť se rozvíjí venku v přírodě opravdu ohromujícím způsobem, daleko více než na posádce a ve velkoměstě.“ Na počátku 80. let působil spolu s tímto plukem v provincii Natal mezi Zuly, kde si získal mnoho dalších zkušeností ohledně výcviku a průzkumu. Následně byl vyslán i do rovníkové Afriky na Zlaté pobřeží (dnes Ghana), kde měl zklidnit občanskou válku mezi domorodými Ašanty. Zjistil přitom, že mezi Ašanty existuje elitní oddíl, složený z příslušníků samostatného kmene Robotů, speciálně vycvičený v různých zálesáckých dovednostech: lovu, stopařství, předávání zpráv, orientaci atd. Mnohé z dovedností obohatily znalosti B.P. Koncem roku 1896 opustil B.P. Afriku a na své zpáteční cestě do Anglie napsal novou učebnici pro vojenské zvědy Aids for Scouting („Příručka skautingu“), do níž zapracoval nově nabyté znalosti jak od domorodců, tak od slavného amerického stopaře a znalce Indiánů Frederica C. Burnhama, se kterým se zde setkal. Krátce nato byl znovu přeložen do Indie, odkud byl v roce 1899 povolán zpět do Jižní Afriky, kde se rozhořel konflikt mezi Brity a Búry (původně kupci holandské obchodní společnosti, kteří se v Jižní Africe usadili koncem 16.století a provozovali čilé obchody s místními surovinami a dokonce i s domorodými otroky, po padesáti letech je noví nizozemští osídlenci nazvali Búry podle německého označení sedláků – Bauern). V této druhé búrské válce dostal Baden-Powell, tehdy nejmladší plukovník v Britské armádě, na starost organizování jednotek hraničářů na pomoc pravidelné armádě v oblasti kolem Mafekingu. Bylo zřejmé, že bude minimálně dočasně čelit silnějším búrským jednotkám, proto připravoval město na obranu. Krom opevňovacích prací začal coby spojky používat chlapce ve věku 12-15 let, organizované v jednotkách kadetů. B.P. se JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 22 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN proti přesile mnohem zkušenějšího nepřítele moudře soustředil na obranu opevněného města a snažil se vytvořit dojem, že je ještě lépe bráněno, než bylo. Klamné manévry posílily u búrských velitelů přesvědčení, že město je příliš dobře hájeno na přímý útok, díky čemuž mohli obránci vydržet až do osvobození posilami. Úspěšná obrana Mafekingu byla po dlouhou dobu jediným pro Brity příznivým vývojem ve válce, a tak poutala značnou pozornost domácí veřejnosti. Po osvobození vypukly v Británii ohromné oslavy. Baden-Powell se stal národním hrdinou a nejmladším brigádním generálem. Po vítězství v Mafekingu, při nečekaném setkání a rozhovoru s mladším bratrem Badenem, se B.P. dozvěděl, že jeho Rukověť skautingu se mezitím stala bestsellerem mezi anglickou mládeží, která se podle ní cvičila v orientaci v terénu, tábořila, stopovala, pozorovala přírodu. Baden Powell si uvědomil, že skauting může být klíčem k nové výchovné metodě mládeže, která by - organizovaná ve velkém hnutí bez rozdílu původu, rasy, majetku či vyznání - usilovala o mír. Postupně sepsal cíle, zákony, vytvořil organizační strukturu (z malých skupin), navrhl stejnokroj (k zahlazení třídních a majetkových rozdílů), znak, pozdrav, znění slibu. Ve všem navazoval na své dřívější prožitky a názory. Za okamžik vzniku skautingu jako takového se pokládá rok 1907, kdy Sir Robert Baden-Powell (mezi skauty známý prostě jako B.P.), podnikl s asi 20 chlapci první pokusný skautský tábor na ostrově Brownsea. Úspěch tábora jej podnítil k pokračování v projektu: během jara 1908 dokončil a vydal rukopis knihy Scouting for Boys, knihy, v níž, jak název napovídá, B.P. představoval a nabízel skautský program chlapcům, a to v tak přístupné a srozumitelné formě, že kniha ihned získala jejich zájem, takže když B.P. v září 1909 svolal celonárodní setkání skautů, aby zjistil, jaký ohlas skauting mezi chlapci vyvolal, reagovalo více než 10 000 chlapců - a k Baden-Powellově ohromení i několik skupinek dívek. B.P. byl nucen na situaci reagovat: načrtl zhruba program dívčího hnutí, a požádal svoji sestru Agnes, aby se dívčí organizace ujala: jmenoval ji předsedkyní výboru sesterského hnutí - "Girl Guides Association". V roce 1910 se Baden-Powell rozhodl odejít do výslužby, údajně na doporučení krále Eduarda VII., který mu řekl, že ve výslužbě se bude moci plně věnovat rozvoji skautingu, čímž poslouží Británii ještě více, než pokračováním ve vojenské službě. Během života si díky svým vlastnostem vysloužil čtyři přezdívky: dvě ašantské Katankya („Muž se širokým kloboukem“) a Larkwei („Muž s vysoko zdviženou hlavou“), dále Sherlock Holmes od slavného amerického stopaře Frederica C. Burnhama a snad nejznámější z nich, matabelskou přezdívku Impeesa („Vlk, jenž nikdy nespí“). Na sklonku života sepsal B.P. tajně na rozloučenou 2 dopisy, které měly být nalezeny až po jeho smrti. V poselství skautům lze číst i vyznání se ke vztahu k přírodě: ,,Milí skauti, JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 23 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN jestli jste někdy viděli divadelní hru Petr Pan, určitě si pamatujete, jak náčelník pirátů vždycky pronášel svou poslední řeč, protože se bál, že až udeří jeho poslední hodinka, nebude už možná mít čas povědět, co má na srdci. Se mnou je to dost podobné, a přestože neumírám, může se tak stát v některém z příštích dnů, a proto vám chci říct pár slov na rozloučenou. Pamatujte si, že jsou to poslední slova, která ode mě uslyšíte, tak o nich popřemýšlejte. Prožil jsem velmi šťastný život a přeji každému z vás, aby byl i jeho život tak šťastný jako ten můj. Věřím, že Bůh nás do tohoto radostného světa stvořil proto, abychom byli šťastní a radovali se ze života. Štěstí nepřichází spolu s bohatstvím ani není závislé pouze na úspěchu v zaměstnání a nedosáhnete ho ani požitkářstvím. Důležitým krokem ke štěstí je být zdravým a silným chlapcem, takže budete moci být užiteční a radovat se ze života, až dospějete v muže. Studium přírody vám ukáže všechny krásy a zázraky, jimiž vybavil Bůh svět a Vám k radosti. Buďte spokojeni s tím, co máte a využijte toho co nejlépe. Dívejte se na všechno z té světlejší stránky. Ale pravou cestou, jak získat štěstí, je dávat ho jiným lidem.Pokuste se opustit tento svět trochu lepší, než jaký jste ho našli, a až přijde vaše poslední hodina, můžete zemřít šťastně s pocitem, že jste nepromarnili čas, ale udělali, co bylo ve vašich silách. Buďte proto připraveni šťastně žít a také šťastně zemřít a vždy se držte skautského slibu – i když již nebudete dětmi, ale dospělými. A v tom vám pomáhej Bůh.” Váš přítel Baden-Powell of Gilwell Použité literární zdroje, citace: http://www.skaut.org/skauting.svet.php http://311.rodsovy.cz/index.php/historie/historie-svetoveho-skautingu http://cs.scoutwiki.org/Robert_Baden-Powell http://www.sedmicka-dto.cz/lord-robert-baden-powell-of-gilwell/ http://www.swr.de/-/id=11425108/property=download/nid=8986864/3qsgy4/swr2-tandem20130722-1920.pdf http://mp3-download.swr.de/swr2/tandem/podcast/2013/07/22/swr2tandem-20130722baden-powell.6444m.mp3 Hansen, Walter: Vlk, jenž nikdy nespí, Scoutarch, Praha 1994, 144 stran, ISBN 80-901049-1-6 Šantora Roman et al.: Skautské století, TDC – Junák-svaz skautů a skautek ČR a Mladá fronta, Praha 2012, 256 stran, ISBN 978-80-86825-72-4 TDC (978-80-204-2622-2 (MF) JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 24 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 4.3. SROVNÁNÍ OBOU V Ů DČÍCH OSOBNOSTÍ A JEJICH VZTAHU K PŘÍRODĚ Společných rysů mají oba výše přestavení mužové jistě více, než se na první pohled zdá. Oba dva byli současníky – B.P. byl o pouhé tři roky starší. Oby byli již za studia velmi talentovaní v činnosti, kterou si vybrali za životní dráhu: Seton byl přijat a dostal sedmileté stipendium na Královské Akademii jako jeden ze šesti, obdobně BadenPowell patřil mezi šest nejlepších uchazečů na vojenské akademii Sandhurst, díky čemuž mohl využít zvláštních privilegií. Oba získali resp. přijali shodou okolností ;„vlčí“ přezdívku – Setonův Black Wolf /Černý vlk/ není nepodobný Baden-Powellovu matabelskému jménu Impeesa /Vlk, jenž nikdy nespí/. Mimoto oba byli od mládí velmi zručnými kreslíři a svými výmluvnými kresbami doprovázeli svá díla. Oba byli zaujatými tvůrci vlastního výchovného systému pro mládež a v tomto směru díky podobnosti obou směrů i jistý čas spolupracovali. V tomto ohledu byly oba vzorem A.B.Svojsíkovi při přejímání myšlenky a zakládání Junáka – v našem případě tak nejde o prostý překlad samotného Baden-Powella, český skauting je uzpůsoben našim podmínkám. Rozdílnost mezi Setonem a Baden-Powellem lze hledat v jejich odlišném přístupu k výchově, což byl ve svém důsledku i důvod pro historický rozkol obou hnutí, byť se jejich vzájemná shoda a splynutí jejich snah v nadějnou spolupráci jevily v jeden čas jako reálné … toto téma již bylo nastíněno v kapitole 4.1. Ruku v ruce s tím se pak odlišovali i ve vlastním vztahu k přírodě: ♦ Baden-Powellův přístup byl ryze praktický a vycházel z jeho vojenských zkušeností a cílů: příroda je pro něj ideálním prostředím jak pro dosažení dokonalého fyzického rozvoje, tak i pro bystření smyslů a získávání potřebných návyků, tolik potřebných pro činnost stopařů a zvědů. Pokud smím na základě uváděných dat celý Baden-Powellův pohled poněkud zjednodušit: příroda mu už od útlého mládí představovala dokonalý prostředek k dosažení jeho záměrů – čehož si lze všimnout už při jeho dětských průzkumech londýnského Hyde Parku či zpustlé zahrady u školy Charterhouse a posléze při profesním výcviku zvědů – skautů v Afghanistánu a v Africe. Nechci tímto tvrdit, že by si B-P přírodního prostředí nevážil, ale z celého dostupného životopisu vyplývá spíše jeho orientace na člověka samého. Samozřejmě nelze nepřipomenout i jeho lásku ke koním a zvířatům vůbec (v kontrastu k pigstickingu). Jím položené základní teze skautského hnutí přesně korespondují s jeho praktickým postojem k této problematice. Dohledat naopak nějaké jeho vyznání ze vztahu k přírodě je na rozdíl od výše popsaného poměrně složité, a pokud se něco najít podaří, je to vesměs vyjádření veskrze stručné; takto se zmiňuje ve svém preterminálně formulovaném poselství skautům: „…Studium přírody vám ukáže všechny krásy a zázraky, jimiž vybavil Bůh svět a Vám k radosti.“ ♦ Seton byl s přírodou duševně spjat již od útlého mládí, kdy s nadšením poznával kanadskou divočinu, svůj volný čas nade vše rád věnoval toulkám po okolí a pozorování zvířat. Podobně jako se u Baden-Powella pozastavujeme nad jeho vášní pro pigsticking (tedy lov divočáků na koni), když je známa jeho láska ke zvířatům, můžeme se podivit i Setonovu kladnému vztahu k lovu JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 25 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN zvěře, a to včetně ptáků, z nichž si dělal sbírku. Jeho souznění se světem přírody ho nicméně vedlo k přání stát se přírodovědcem; s velkým odhodláním usiloval získat si přístup do Britského muzea, zejména k přírodovědecké literatuře, která mu měla umožnit hlubší poznání. Jeho zaujetí přírodou se odráží také ve většině jeho kreseb. Své zážitky a dojmy z přírody včetně niterných vyznání popsal v nepřeberném množství povídek a knížek. V dospělosti pak začal mimoto obdivovat indiány, a to nejen pro jejich morální vlastnosti, ale především pro jejich životní souznění s přírodou, pro jejich přírodní moudrost. A v tomto duchu začal posléze budovat své woodcrafterské hnutí. Použité literární zdroje, citace: Viz kapitoly 4.1. a 4.2. 5. SOUČASNÉ EKOPSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY Prostředí, příroda a životní prostředí vstupují do zorného pole psychologie počátkem dvacátých let minulého století. Zpočátku okrajová pozornost vědy „o lidském prožívání a chování“ si všímá především vlivu prostředí na člověka; úloha vegetace na chování člověka, jeho pocit pohody, výkonnosti a duševního zdraví, byla dosti dlouho přehlížena. Mnoho skutečností začalo vycházet najevo v 60. letech dvacátého století, kdy se ukázalo, že moderní architektonická a urbanistická řešení vedou k řadě problémů v oblasti duševního zdraví i chování člověka. Od začátku sedmdesátých let se vznikem ekologického hnutí si začínají otázky spojené s ochranou životního prostředí klást také někteří psychologové. Nový obor se jmenuje environmentální psychologie. Období výrazného rozvoje „ekologických iniciativ“ v psychologii pak spustí v roce 1992 Theodore Roszak svým ohlášením ekopsychologie coby propojení hlubinné ekologie a psychoanalytických přístupů. Jeho následníci iniciující vytvoření nového oboru, který by byl ukotven v psychologickém výzkumu a zabýval se prožíváním a chováním lidí ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Píše se o „ekologické psychologii“, „psychologii environmentálních problémů“ či jindy o „psychologii udržitelného rozvoje“ - pod různými názvy jsou zpracovávány podobné okruhy témat: mimo jiné postoje a environmentální chování, vlivy sociálního, ekonomického a kulturního prostředí, vývoj osobního vztahu k přírodě nebo prožívání divočiny. Nejen environmentalisté si uvědomují, že jednou z mnoha změn, kterými společnost v posledních desetiletích prochází, je i proměna vztahu lidi k přírodě. Člověk si zdokonaluje svůj vlastní svět a příroda se mu čím dál častěji stává pouhou kulisou. Za jeden z významných negativních rysů dnešního životního stylu je třeba považovat skutečnost, že lidé tráví většinu svého volného času i pracovní doby v místnostech a pobyt ve venkovním přírodním prostředí značně omezují. Nejintenzivněji jsou těmto změnám vystaveny děti. Zatímco starší generace si sebou nese vzpomínky a zážitky z dětství a mládí, kdy si svůj vztah k přírodě utvářela, přirozený svět dnešních dětí se i vlivem nabídky virtuálních světů a častějšího života ve městech výrazně změnil. Tato neustále se prohlubující negativní tendence JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 26 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN může vážným způsobem ohrozit nastupující generace a jejich zdravý vývoj: nedostatečný styk dětí s přirozeným přírodním světem má řadu negativních dopadů na jejich tělesný i duševní vývoj. Je nesporné, že děti, které jsou od nejranějšího věku uzavřené v místnostech, mají méně rozvinuté pohybové schopnosti, chybí jim praktická manuální zručnost a jsou náchylnější k různým onemocněním. Mimoto má život v umělém prostředí negativní dopad i na duševní sféru dítěte: pro svůj zdravý vývoj dítě potřebuje, aby bylo obklopeno podněty, které by působily na všechny jeho smysly. Když však dítě sedí doma a sleduje „realitu“ jen na televizní obrazovce (či dokonce jen monitoru počítače), působí na něj pouze vizuální a akustické podněty, které navíc může přijímat jen pasivní formou (chybí potřebná interakce), což je pro vytváření představy o reálném světě přece jen málo. Navíc, tyto vizuální a akustické informace, přestože mohou být velmi bohaté, neodpovídají tomu, jak svět ve skutečnosti vypadá a jak se akusticky projevuje – je to jen umělecký a technický obraz, který se nutně vyznačuje určitým zjednodušením a stylizací reality. Dítě si tak tvoří neúplný a zkreslený obraz vnější reality. A nakonec, prostředí, v kterém dítě vyrůstá, může do určité míry ovlivnit vývoj jeho představivosti, kreativity, emocionality i sociálního chování. Hra doma s počítačem sice zlepšuje počítačovou gramotnost, ale na druhé straně vede k sociální izolaci, která má přirozeně neblahé důsledky pro další vývoj dítěte. Na základě dostupných informací z amerických, britských a mezinárodních studií (české bohužel nejsou k dispozici) vyplývá, že průměrné /americké/ děcko tráví spontánní hrou někde venku (na ulici, v parku, v přírodě) přibližně půl hodiny týdně !!! Přitom podle Americké akademie pediatrů potřebují děti pro svůj zdravý vývoj alespoň jednu hodinu denně !!! Matematicky tak vychází, že průměrné dítě je tedy venku 7 % z množství času, který pro své zdraví potřebuje. Přitom čas, který děti tráví ve světě médií (TV, DVD, počítače, herní konzole, mp3 přehrávače, mobilní telefony, tablety), výrazně roste: v roce 2004 to bylo kolem 44 hodin týdně, v roce 2009 už 54 hodin týdně. Srovnejme si toto s udanou půl hodinou volné hry venku! Na základě zahraničních výzkumů lze základní důvody omezeného pobytu dětí venku v současném světě shrnout zhruba do pěti hlavních oblastí: 1) dříve se všechny zajímavé věci děly venku, dnes to nejdůležitější probíhá on-line - čím více jsme on-line, tím méně jsme venku; 2) rodiče dnes nepouštějí svoje děti ven, protože se bojí „nebezpečných cizinců“ – a díky mediální masáži se bojí čím dál víc; 3) v ulicích dlouhodobě houstne doprava; 4) vzhledem k rizikům (viz body 2 a 3) volí rodiče pro děti různé kroužky a kurzy; díky každodenním aktivitám není čas chodit ven. 5) není si s kým venku hrát. Průšvih největší, protože se mu čelí asi nejhůře. Chce to snad jen dobré sousedy, co mají děti jako vy. (Zde si dovolím na moment odbočit od tématu – není skauting ideálním řešením, jak se všem pěti uvedeným negativům vyhnout???) Podle dětských psychologů existuje několik základních typů prostředí, které děti potřebují pro svoji hru. Každý typ herního prostředí má v dětské hře určitý význam a je těžko zastupitelný.: • Na prvním místě je to přírodní prostředí. Až do doby poválečného stavebního boomu bylo i ve větších městech přirozené přírodní prostředí snadno dostupné. Pobyt a hra v tomto prostředí je pro děti nezbytná pro to, aby si udržely vlastní kontakt s přírodou, aby se naučily nejrůznějším dovednostem a rozvinuly určitou manuální zručnost. • Dalším prostředím, které je neméně potřebné, je otevřený prostor. Jsou to různá prostranství, kde se děti mohou věnovat nejrůznějším pohybovým a sportovním aktivitám, jako je třeba JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 27 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN běhání a míčové hry. • Další prostředí, které je specifické pro města a větší obce, je prostor ulice. Prostor na ulici, před domem, je vhodný pro určité hry a navíc děti tak mohou být pod dohledem rodičů a dalších dospělých, což umožňuje zároveň potřebný sociální kontakt se světem dospělých. • Zcela specifickým prostorem je neorganizovaný prostor. Mohou to být zbořeniště domů, opuštěné zahrady, neužívané dvory a ohrady, kde se kupí různé vyřazené předměty. V takovém prostoru si děti mohou hrát zejména dobrodružné hry. Soudí se, že hry v tomto prostředí rozvíjí dětskou představivost. Je ovšem zřejmé, že dospělí příliš nerespektují potřebnost takovéhoto typu prostoru. • Další ze specifických prostorů, které děti rovněž potřebují, je tajný prostor. Děti potřebují mít ke své hře také různá „tajná“ místa, kam nemohou vstoupit dospělí či jiné, „cizí“ děti. A nakonec, novodobá města nabízejí dětem prostor vybavený k dětské hře, tedy různá hřiště, která jsou vybavena různými konstrukcemi vhodnými pro dětskou hru (skluzavky, prolézačky, atd.). Pro všestranný vývoj dítěte jako zdravého tvora připraveného pro život v reálném venkovním prostředí je potřebné, aby všechny tyto typy prostředí ve městech existovaly. Americký architekt R.C. Moore nashromáždil důkazy pro to, že nevhodné prostředí, v kterém děti musí trávit svůj volný čas, vede i k negativnímu sociálnímu chování – agresivitě, hádkám a stálým dětským rvačkám. Nevhodné prostředí je zejména takové, které je zbaveno přírodních prvků. Není tomu ještě tak dávno, kdy si děti hrály převážně venku (samozřejmě s ohledem na počasí). Hra ve venkovním prostředí, které i ve městech obsahuje větší či menší množství přírodních prvků, ale zejména pak ve skutečném přírodním prostředí, umožňuje dětem postupnou integraci s celým světem živé i neživé přírody. Její absence je zřejmě jedním ze zdrojů odcizení současného městského člověka přírodě. Uveďme pro úplnost i výsledky týmu švédských vědců, který sledoval děti ze speciálních mateřských školek fungujících na principu „venku za každého počasí“. Děti trávily maximum času venku – na zahradě a hřišti školky. Po několika letech se ukázalo, že tyto děti byly méně nemocné než jejich „normální“ vrstevníci a jejich pohybové dovednosti byly lepší. Oproti dětem z běžných mateřských školek byly jejich hry kreativnější i daleko různorodější - byly tedy přínosnější pro jejich osobní vývoj, protože více rozvíjely představivost, emocionální cítění a sociální dovednosti. A nakonec, zisk z pobytu venku se projevil i v duševní sféře – děti disponovaly větší mentální výkonností, byly schopné se více koncentrovat než jejich ostatní vrstevníci, kteří venku tolik času netrávili. Děti musejí mít naprostou svobodu k exploraci, pak může vznikat opravdová a důvěrná zkušenost, a následně také zájem a ochota chránit, které jsou podmínkou dalšího zájmu atd.; o co divočejší přírodu jde, tím lépe. Tento kontakt nelze kompenzovat formálním vyučováním ani technologickým zprostředkováním přírody. Výzkum ukázal, že děti zkušenější v kontaktu s přírodou se v přírodě také lépe cítí, a platí to i obráceně: ti, co se v přírodě dobře cítí, jsou v kontaktu s přírodou co z hlediska objemu zkušeností s přírodním prostředím zkušenější. Více se přírody bojí dívky, alergici a pražské děti (z výzkumného souboru). Obecně je mezi dnešními dětmi vysledovatelný jistý respekt a úcta k přírodě, bohužel ale také jistá štítivost a odpor při kontaktu s ní. Jako by se kontakt s přírodou JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 28 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN více stával teoretickým problémem (kterým v současné době bezesporu je) a méně záležitostí všední praxe. Americký psycholog Peter H. Kahn, Jr. v literatuře cituje problém tzv. environmentální generační amnézie: pojmenovává tak své zjištění, že každá generace považuje za normální – zdravé – takové životní prostředí, ve kterém strávila dětství – a vůči této „normě“ pak posuzuje veškerou jeho degradaci. V tomto duchu lze hodnotit i další rozbory odborně vedených psychologických výzkumů, jež nám dále ukazují jednu stěžejní informaci: Ve velmi rozšířené, racionálně se tvářící pověře se traduje, že „Informovaný člověk neškodí životnímu prostředí“. Povězme si ale otevřeně: většina lidí si škodí, i když ví, co jim hrozí. Podle stovek zahraničních výzkumů publikovaných v recenzovaných časopisech se navíc ukazuje, že informační programy a kampaně mají jen mizivý efekt na chování – a platí to i pro informace o životním prostředí. Pro změnu chování je potřeba mnohem víc: porozumět žitým potřebám, duševním obranám před nepříjemnými pocity, lidským představám a přesvědčením. Podobně je nutné rozporovat romantickou představu v duchu rousseauovského mýtu o divoších žijících v moudrém souladu s přírodou „Kdo vyrůstá v přírodě, má ji rád a chová se k ní šetrně.“ Dějiny ukazují, že celá řada přírodních společností své životodárné ekosystémy rozvrátila, a život v blízkosti přírody není zárukou „přírodní moudrosti“ ani dnes: ekologické postoje zastávají častěji obyvatelé měst, naopak lidé z venkova jsou k ochraně životního prostředí nejzdrženlivější. Osvojit si ekologicky příznivější chování však v globálním světě předpokládá zcela jiné dovednosti – příroda může být společně s moudrým rodičem nebo eko-pedagogem prostředkem k porozumění, jak uvedeno výše. Použité literární zdroje, citace: http://www.ekopsychologie.cz/citarna/blogy/deti-jsou-venku-mene/ http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/deti-travi-venku-cim-dal-mene-casu-stejne-jakodospeli http://www.ekopsychologie.cz/citarna/clanky/deti-potrebuji-pro-svoji-hru/ http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/379 http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/deti-a-priroda-prozivani-a-zkusenosti/ http://www.ekopsychologie.cz/files/42detivyzkum.pdf http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/proc-si-deti-nehraji/ http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/kahn-kellert-deti-a-priroda/ http://www.ekopsychologie.cz/files/75-clovek-priroda-udrzitelnost.pdf http://www.ekopsychologie.cz/soubory/evyvoj.pdf JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 29 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 6. ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V PRAXI V poslední době tolik populární termín environmentální (tedy týkající se životního prostředí) výchova je aktivita, která má naučit jedince odpovědnému zacházení s životním prostředím; dílčími cíli jsou chápání komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí a poznání významu odpovědnosti za své chování i za chování celé společnosti. V tomto duchu je již začleňována environmentální výchova ve školách jako součást povinných osnov. Je však třeba si uvědomit, že pouhé získané znalosti těžko povedou k tomu, aby se člověk začal chovat k životnímu prostředí šetrněji a ohleduplněji. Základy výchovy je třeba hledat hlouběji ve formování určitého postoje, v hledání osobního vztahu k přírodě, v osobním prožitku … a až poté se projeví potřeba znalostí. Z tohoto pohledu jsou aktivity dětí ve skautském oddílu zcela nezastupitelné, škola zpravidla nemá v rámci běžného vyučování dostatečný prostor doplňovat předávané znalosti dostatečnou praxí spojenou s pobytem v přírodě. A právě tento moment může být mnohdy klíčový pro vznik žádoucího environmentálního jednání. V posledních letech zmiňují nejen zahraniční odborníci jako další významný cíl environmentální výchovy stále častěji rozvoj environmentální citlivosti (senzitivity). Pro šetrné chování k přírodě je totiž nezbytné propojení znalostí a informovanosti (co škodí, co a jak bychom měli dělat, jak je to správně) s jistými osobnostními předpoklady (vůle, ochota uskromnit se, cit a hluboké porozumění). Environmentální senzitivita se proto stává předmětem vzrůstajícího výzkumného zájmu. Environmentální senzitivita, na rozdíl od přírodovědných znalostí, není vázána jen na přírodovědné vzdělání a nemají ji rozvinutou pouze biologové či přírodovědci. Na utváření environmentální senzitivity se podílí i kritické myšlení, kreativita a především venkovní aktivity – tedy volný i organizovaný pobyt v přírodě. Bylo prokázáno, že existuje souvislost mezi časem stráveným v přírodě (především v raném dětství) a budoucím proenvironmentálním chováním čili čím více zážitků, tím vyšší environmentální senzitivita. Výzkumy potvrdily souvislost mezi tzv. outdoorovými zážitky (především turistikou, tábořením v přírodě, horolezením, zahradničením, lovem a rybařením), ale také uměleckou a tvůrčí činností v přírodě (např. fotografováním či kresbou rostlin, zvěře a krajiny). Dostatek „prožitků přírody“ může podle E. Koháka zastavit nebo zpomalit proces odcizování člověka přírodě, protože prožitky přírody pomáhají člověku cítit a chránit, učí soucitu a vytváří motivaci pro ekologický aktivismus. Dostupná literatura a četné metodické listy vymezují vztah fungujícího oddílu a přírody jako oboustranný: na jedné straně příroda umožňuje oddílu provádět mnohé skautské činnosti (ať už jde o hry, zálesácké aktivity, dobrodružné výpravy aj.), současně přispívá k harmonickému fyzickému, duševnímu i duchovnímu rozvoji jedince a celkově formuje osobnost všech členů oddílu; v opačném pohledu správná oddílová činnost směruje členy (děti) k formování osobního vztahu k přírodě, trvale je vede k vnímání hodnoty a krásy a upevňuje tak nabyté znalosti a návyky k chápání souvislostí vztahu člověk-příroda. Podle Výchovného programu Junáka se k cíli dostaneme prostřednictvím pěti kroků, do nichž je dělena oblast Příroda kolem nás ve skautské stezce. Citujme autory: JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 30 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 1) Pobyt v přírodě Aby příroda začala hrát v rozvoji člověka a v jeho životě vůbec nějakou roli, je třeba se s ní nejprve setkat. Naším cílem je tedy vychovat člověka, který chodí rád do přírody, cítí se tam dobře, je to pro něj přirozená součást života a má dovednosti potřebné pro bezpečný a příjemný pobyt v přírodě, ví, jaká mu v přírodě hrozí rizika a dovede jim předcházet. Splnit tento krok pomáhají četné výpravy do přírody či pobyt na táborech, ale i dílčí aktivity, jako jsou cvičení v orientaci, práci s mapou, balení batohu, vaření v přírodě atd. 2) Vnímání přírody V návaznosti na prvý bod je dále nutné využít pokud možnost všechny smysly, abychom dokázali přírodu vnímat. Dnešní děti mají smysly naladěné k vnímání civilizovaného světa a spousta okolních zázraků jim uniká. Učme je tedy naslouchat a vnímat to, co se kolem nás děje, prožívat krásu přírody, uvědomovat si její jedinečnost a neopakovatelnost. Každý člen oddílu by měl být schopen pozorovat přírodu a život v ní a umět se z pozorování poučit. 3) Poznávání přírody Pro budování pevného vztahu k přírodě je nezbytné přírodě porozumět a uvědomovat si šíři vzájemně provázaných vztahů. Pozorování přírody a dějů v ní ( např. předpovídání počasí) či poznávání rostlin a živočichů – často i v návaznosti na školní učivo - nepraktikujeme kvůli tomu, aby člověk uměl vše pojmenovat, ale aby věděl, k čemu je co dobré a aby lépe chápal souvislosti mezi jednotlivými organismy. Vychází z předpokladu, že člověk, který porozumí vztahům v přírodě, si lépe uvědomuje závislost člověka na přírodě a vnímá také časové měřítko v přírodě (např. jak dlouho roste strom a jak dlouho trvá ho porazit). 4) Hodnota přírody Završením předchozích kroků je uznáním nesmírné hodnoty přírody a vytvořením kladného vztahu, úcty, pokory i respektu k ní a projeví se v našem chování k živým tvorům, v zásazích do přírody během tábora ale i ve vnitřním prožitku krásy přírody. Upevnění tohoto kroku docílíme u dětí snáze až s postupujícím věkem, kdy jsou již schopny kvalitně zpracovat zážitky formující vztah k přírodě typu prožívání krásy přírody při západu/východu slunce, pozorování hvězdné oblohy, ale i třeba udržování pořádku na tábořišti, začlenění tábora do krajiny... Mladším dětem lze alternativně nabídnout vytváření výrobků z přírodnin nebo péči o květinu či domácí zvíře. 5) Šetrné chování Předchozí kroky mají postupně umožnit naučit se přírodě alespoň z části vrátit to, co nám dává. Jedinec, který prošel skautskou výchovou, by si měl umět uvědomovat dopady své činnosti na přírodu v blízkém okolí i v celosvětovém měřítku a být schopný přejímat zodpovědnost za sebe a za své okolí a je schopen o svém jednání přemýšlet. Oddíl se má chová šetrně a ekologicky, je i schopen konkrétní pomoci (např. při čištění potoka, úklid lesa od odpadků …) JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 31 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN Zcela specifickou cílovou skupinou v environmentální výchově jsou adolescenti. V oblasti skautingu by se to týkalo staršího skautského věku a roverů-rangers. Autoři výzkumu problematizují v odborné literatuře zabydlený názor, že dospívající dávají přednost „rozvinutým“ místům typu obchodních domů před přírodou; ukazují, že dospívajícím jde typicky především o vzrušení, interakci s vrstevníky a své přijetí jimi, o ustavení vlastní autonomie (přičemž ukazují na jak kulturní, tak evoluční základy těchto potřeb), a jen vlivem současné kultury a stylu výchovy jsou tyto potřeby uspokojovány mimo přírodní prostředí. Kladou si pak otázku, jak vychovávat ke vztahu k přírodě, aby to zároveň uspokojovalo sociální potřeby dospívajících. Určitou inspiraci pro výchovu adolescentů lze najít i v díle Josepha Cornella – viz http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/joseph-cornell-naslouchat-prirode/. Podobně specifickou skupinou jsou děti předškolního věku. Jde sice o věk, který úplně do skautingu nespadá – snad jen okrajově zde koresponduje věková kategorie Benjamínků, přesto pro komplexnost aspoň zcela stručná poznámka: jako nově vznikající alternativa klasické mateřské školky se stále více uplatňuje výchova dětí v lesních školkách. Ty v našich podmínkách vznikly částečně jako reakce na nedostatečnou kapacitu předškolních zařízení pro děti, nicméně v zahraničí lesní školky již pěknou řádku let fungují (Německo, Velkou Británii, anebo Spojené státy; první lesní školka však začala fungovat v roce 1954 v Dánsku). Základní filosofií lesní školky je soužití dětí s přírodou: děti jsou venku za každého počasí. Vzdělávací program vychází z ročních období; děti se učí poznávat přírodu, stejně jako tradice svátků (Velikonoce, Vánoce), chodí na výlety, učí se říkadla, zpívají písničky, hrají hry, malují a vyrábějí různé předměty ze dřeva, keramiky a dalších materiálů. Když si rodiče své děti z lesní školky vyzvednou, jsou vydováděné a doma méně zlobí. Často po návratu dokonce usnou - plni skautských zážitků, na které budou ještě v dospělosti rády vzpomínat. Použité literární zdroje, citace: http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/kahn-kellert-deti-a-priroda/ http://www.ekopsychologie.cz/vsechny-clanky/joseph-cornell-naslouchat-prirode/ http://www.ekopsychologie.cz/files/75-clovek-priroda-udrzitelnost.pdf http://oikos.skauting.cz/materialy/priroda-krajina-2011 http://www.ekopsychologie.cz/soubory/evyvoj.pdf http://www.rodicum.cz/predskolaci/lesni-skolka-deti-bavi JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 32 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 7. DISKUZE: Na přelomu 19. a 20.století se téměř současně objevily dva velmi úspěšné autorské projekty usilující o zapojení dětí do organizované skupinově výchovné činnosti – woodcraft a skauting. O jejich úspěšnosti svědčí to, že obě hnutí už překonaly rovnou stovku let svého působení, rozšířila se lavinovitě rychle po celém světě, jejich obliba je mezi mládeží i jejich rodiči stále veliká, členské základny mají stále nezanedbatelné počty, základní myšlenky svých tvůrců neztratily ani v naší postupně se měnící, vyvíjející se společnosti nic na své atraktivitě. Obě hnutí přitom vznikla na odlišných kontinentech a vyšla z lehce odlišných základů - přesto si byla svým zaměřením a cílem tak blízká, že v začátcích dokonce nakrátko splynula v jedinou organizaci. Jedním ze základních kamenů tvořících celý pilíř hnutí byl v obou případech pobyt na čerstvém vzduchu, což optimálně koresponduje s nejrůznějšími aktivitami v přírodě. Tento aspekt je poplatný i v současnosti – a nyní dokonce snad ještě v mnohem naléhavější formě: stačí si porovnat životní styl lidí ze začátku 20.století, kdy navzdory věku průmyslové revoluce měli lidé k přírodě stále relativně blízko, se způsobem života v dnešní době, jejíž informační technologie a další vymoženosti moderní éry včetně stoupajícího životního tempa přispívají k řízení našich činností z tepla našeho domova či kanceláře, obvykle bez nutnosti (a často také bez možnosti) dostatečného pohybu. Pro vývoj lidského individua je takovýto svět velmi nepřátelský – ať už z hlediska somatického (častější vývojové vady muskuloskeletální soustavy, poruchy imunity, zažívací obtíže, obezita atd.) nebo psychického (vznik poruch osobnosti a poruch identity, vznik závislostí, problémy se začleněním v kolektivu, suicidia aj.). Pro vývoj celého lidstva pak představuje blížící se katastrofu (ekologické aspekty, ekonomické aspekty, zdravotní rizika). Skauting i woodcraft nabízejí skvělý způsob, jak ze současného negativního trendu vybočit a vrátit se k vlastní podstatě lidského rodu – k podstatě člověka jako součásti přírody. Výchova v přírodě nejenže prevenuje vznik řady tzv. civilizačních poruch, tak jak byly uvedeny výše, ale současně pomáhá posílit či znovu vytvořit slábnoucí pouto člověka s přírodou. Napomáhá uvědomit si, že člověk nestojí majetnicky nad přírodou, která by mu měla být podřízena a ze které může pouze nezřízeně a bezohledně těžit dle svých potřeb, jak nám dennodenně falešně předkládá probíhající industrializace a globalizace, ale že příroda je naším životním prostředím, kterého si musíme vážit a náležitě se o něj starat. De facto tak obě hnutí jaksi mimoděk a přirozeně přebírají i funkci environmentální výchovy, společností poměrně komplikovaně implementované do školních osnov (s otázkou značně sporné efektivity!), třebaže ve svých formulovaných základních principech tento moderní trend přímo ukotven nemají. Přestože skauting i woodcraft v souladu s danými principy svorně upevňují vztah svých členů k přírodě a k pobytu „venku“, způsob a metoda se ale v určitých dimenzích odlišují – rozdíl byl již zmíněn již v kapitole 4.3. V rámci rekapitulace jen stručné připomenutí: • ryze praktický přístup Baden-Powellův vycházel z jeho vojenských zkušeností a cílů: příroda jako ideální prostředí pro dosažení dokonalého fyzického rozvoje i pro bystření smyslů; v jeho orientaci na člověka samého mu příroda představovala dokonalý prostředek k dosažení jeho JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 33 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN záměrů. Jím položené základní teze skautského hnutí přesně korespondují s jeho praktickým postojem k této problematice. • duševní sepjetí s přírodou u Setona ústí do toulek po okolí a pozorování zvířat., intenzita jeho souznění se světem přírody ho nicméně vedlo k přání stát se přírodovědcem a odráží se také ve většině jeho kreseb i v množství povídek a knížek. Ve stejném duchu začal posléze budovat své woodcrafterské hnutí. V každém ohledu lze v principech vytýčených E.T.Setonem vnímat přírodu jako prostředek k jejímu porozumění – a Setonovo pojetí se tak o něco více blíží aspektům moderní ekopsychologie (a z ní plynoucích moderních postupů při environmentální výchově) než ve vztahu Baden-Powellově. V dnešní době, kdy je budování či aspoň posilování vztahu k přírodě v každém jedinci jedním z důležitých aspektů výchovy a současně i nezbytnou životní potřebou, by měl skauting - při své dané orientaci na výchovu v přírodě - tento trend také zcela nepochybně reflektovat. Principy, na kterých je skauting vybudován, předpokládají, že děti prožijí značnou část svého volna venku. Jaký profit z toho plyne pro vývoj dětského organismu bylo poměrně obšírně popsáno z různých pohledů výše. Nedílným přínosem tohoto způsobu výchovy je, že děti zkušenější v kontaktu s přírodou se v přírodě také lépe cítí. Jak ale bylo v závěru páté kapitoly věnované ekopsychologii vysvětleno, nejde pouze o to, přivést dítě do přírody za zážitky (ve zjednodušené podobě snad můžeme tento přístup označit za Baden-Powellovský) – byť i to má svůj nezastupitelný význam, ale je současně nesmírně důležité usilovat o rozvoj porozumění přírodě a pochopení jejích složitých vztahů a vazeb, čímž se přibližujeme k setonovskému pojetí, k duševnímu rozměru. Setonův princip, tak jak byl uveden, je bezpochyby schopen zprostředkovat daleko hlubší a tudíž i trvalejší vztah k přírodě, který je zejména pro budoucí generace klíčový jak z hlediska zachování jejich somatického i duševního zdraví, ale i pro výchovu k zodpovědnému přístupu k přírodě včetně její ochrany a odvrácení možné globální katastrofy. Proto se domnívám, že převzetí určitých woodcrafterských principů by skautskou výchovu nepochybně obohatilo a posunulo blíže k potřebám současného světa přesně v duchu skautského hesla Buď připraven. Je nepochybné, že uvedené principy nelze vnést do skautské praxe bezprostředně, neboť předpokládá fundované alespoň dílčí znalosti ze strany vůdců, kteří je pak mohou dále zprostředkovávat dětem; přínosem by byly taktéž vhodně zpracovaná metodika i propracovaný systém vzdělávání vůdců v této oblasti – přece jen si uvědomuji, že přírodověda a environmentální aktivity nejsou nejstěžejnější oblastí skautské výchovy. Jistě se ale shodneme na tvrzení, že skaut nesmí být hluchý k potřebám současnosti. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 34 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 8. ZÁVĚR Svět kolem nás se neustále vyvíjí, mění se ve všech aspektech a jednou z citelných změn je změna našeho životního stylu; moderní technologie a vysoké životní tempo přinášejí celý komplex negativ v důsledku odtažení člověka od přírody. Jak už bylo zmíněno, nejcitlivější vůči nastoleným změnám je dětský věk. Skauting i woodcraft jsou hnutí, která mají obrovský potenciál tento negativní trend zvrátit, neboť jedním z jejich principů je co nejčastější pobyt v přírodě. Skauting není zakonzervovaným hnutím poplatným pouze řádu danému v době svého vzniku. Dokázal se v době svého vzniku přechodně sblížit s woodcrafterským hnutím a woodkrafteři dodnes platí za jakési bratrance skautů. Český skauting má určitá specifika, datovaná již od dob jeho zakladatele Antonína Benjamína Svojsíka, který učinil se skautskou výchovou v našich zemích první zkušenost. Jeho snahou bylo nejen přivést skautskou myšlenku do naší země, ale současně ji aproximovat na ryze české poměry. Inspiroval se proto jak u Baden-Powella, tak také u Setona. Během více než sta let existence prošel náš skauting určitou obrodou, která na vybudovaných neměnných pevných základech pružně reflektuje recentní lidské potřeby. A podobně jako svého času A. B. Svojsík dílčím způsobem přejímal pro skauting také Setonovy myšlenky, objevují se - byť možná necíleně – některé z těchto tezí také v nových českých skautských materiálech a doporučeních. Principy environmentální výchovy, které se objevují v oblasti Příroda kolem nás v nové přepracované verzi skautské stezky (zde uvedeny na straně 29) tak, aby odpovídaly potřebám současného světa, do značné míry korespondují se setonovským hledáním vztahu k přírodě na bázi osobního prožitku, resp. s vnímáním přírody jako prostředku k jejímu porozumění. Prokazuje se tak použitelnost a nadčasovost Setonovy výchovné cesty přiblížení se přírodě, kterou nastínil pro své woodcrafterské hnutí a kterou se – neúspěšně – pokoušel uvést v život v americkém skautingu. Jak se ukazuje, Setonovy názory po 100 letech doznávají jisté renesance, a proto si na okraj dovolím ještě malou kacířskou myšlenku: jím sestavené čtyři cesty rozvoje osobnosti, každá se třemi paprsky zásad, tedy sumárně představující 12 bodů zákona lesní moudrosti. Ten představuje potřebnou pevně danou strukturu životních zásad pro dosažení pravého lidství a je nepochybně nejkomplexnějším a nejlepším kodexem mravních kritérií z hlediska přijatelnosti a praktického využití. V souvislosti s výchovou environmentální byly v textu naznačeny i některé z tezí vývojové psychologie. Úplným závěrem proto uvádím pro zamyšlení zkratku z díla dánského badatele Erika Eriksona charakterizující úkoly, které by měl člověk ve svém vývoji splnit – a které velmi vhodně doplňují Setonovu vizi: Věk batolecí – jsem to, co mohu svobodně dělat. Věk předškolní – jsem to, co učiním. Věk školní – jsem to, co dovedu. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 35 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN Věk dospívání – jsem to, čemu věřím. Věk mladé dospělosti – jsem to, co miluji. Věk zralé dospělosti – jsem to, co poskytuji. Věk zralosti – jsem to, co po mně zůstane a přežije. Použité literární zdroje, citace: Pecha Libor, Woodcraft, lesní moudrost a lesní bratrstvo, Votobia 1999, 342 stran, ISBN 80-7198353-5 Seton E.T., Kniha lesní moudrosti, Olympia, Praha 1991, 338 stran, ISBN 27-006-91 JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 36 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 9. PŘÍLOHA Pro snazší dohledatelnost a porovnání faktických údajů uvedených v této kompilaci přikládám na závěr přehled základních životopisných dat a myšlenkových závěrů těch několika myslitelů, kteří jsou v textu zmíněni jako historičtí předchůdci skautingu respektive woodcraftu. 9.1. J.A.KOMENSKÝ Jan Amos Komenský, latinsky Iohannes Amos Comenius, německy Johann Amos Comenius (1592 – 1670) byl poslední biskup Jednoty bratrské a politický mluvčí české protikatolické emigrace, významný český myslitel, filosof, humanista, teolog a spisovatel, renomé si získal především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru; byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích, zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Komenský je proto považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko Učitel národů. Pocházel z českobratrské rodiny a jeho otec z obce Komňa na Moravě (odtud pozdější přídomek Komenský). Ve 12 letech osiřel a až do dospělosti užíval jméno Segéš (Jan Amos Segéš Nivnický). Během života zažil odloučení od vlasti (po bitvě na Bílé hoře se musel skrývat), utrpení třicetileté války a ztrátu svých žen (byl celkem 3x ženatý), přesto nepřestal ani ve stáří věřit v lepší budoucnost. Významnou částí jeho díla jsou spisy pedagogické, ve kterých v mnohém předběhl svou dobu. Nejúspěšnější z nich je názorná učebnice latiny a encyklopedie zároveň, nazvaná Dvéře jazyků odevřené, vydaná r.1631 latinsky, 1633 česky (pojednání o důležitosti jazyků a jak se jim učit), která už za jeho života vyšla v mnoha vydáních a jazycích a byla používána i katolíky. Jeho hlavním dílem je ale Velká didaktika (Didactica magna, 1657), původně psaná česky, vydaná v latině, v níž shrnul své pedagogické názory formou traktátu – jedná se o spis o vyučovacích metodách. Snaží se o to, aby se stal z pedagogiky vědní obor a aby byly přesně určeny zákony výchovy. Tyto zásady byly skutečně průlomové až revoluční (učit se musí od mládí / povinná školní docházka / nutnost určitého stupně vzdělání / názorné vyučování / přiměřenost látky k věku / vše převádět do praxe / vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu / nutnost stálého opakování / žák má být současně učitelem / vyučování má být zábavné). Bojuje zde proti mechanickému učení, tvrdí, že vzdělání má být zdarma. Komenský se zde snaží vysvětlit, že škola se má stát důležitou pro každého jedince a výchova je podle něj nutná k důstojnému lidskému životu. Pro Komenského je důležitý nikoli učitel, ale žák. Klade důraz na význam kázně. Odmítá tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouští. Výchova JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 37 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN dítěte má podle něj tři hlavní cíle: 1. poznat sebe a svět – vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech, 2. ovládnout sebe – výchova mravní, 3. povznést se k Bohu – výchova náboženská. Jako první předložil na svou dobu velmi pokrokový projekt systematizace školství - přesně vymezil, v jakém věku má kdo dítě vychovávat / rodiče, školka, národní škola atd./; výchovu zde rozdělil do čtyř stupňů po šesti letech: • do 6 let výchova doma - příručka pro rodiče Informatorium školy mateřské; v tomto díle nalezneme i jistou paralelu skautského zákona; • do 12 let povinná školní docházka – obecná škola , v níž vyučování probíhá dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne; • do 18 let latinské školy, gymnázia - za základ vzdělání považuje „sedmero svobodných učení“: gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika, dále uvádí přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika a jazyky jako latina a řečtina, doporučuje ovšem i jiný jazyk, aby se každý dorozuměl se svými sousedy (němčina)., • akademie (university byly katolické, chtěl je tedy odlišit od protestantských) – studium bohosloví, práva nebo medicíny. Po ukončení vzdělávání by měl člověk cestovat. Zdůrazňoval ale, že vzdělávání nikdy nekončí, že je neustálé vzdělávání. Rodiče a učitel mají být vhodným příkladem pro dítě a vést jej ke správné životosprávě. Doporučuje vhodnou stravu, střídání práce s odpočinkem, dostatek spánku (8 hodin) a péči o hygienu těla. O něco méně je Komenský znám svým vztahem k přírodě: byl významným představitelem biocentrismu, který ve své době reprezentoval protipól tzv. antropocentrismu (= učení stavějící do popředí všeho dění člověka; vyzývající člověka, že musí s „nepřátelskou“, „němou“ přírodou bojovat, ovládnout ji a pokořit; kořeny této staré filosofie lze najít už v antickém Řecku a v říši Summerů; typickým představitelem antropocentrismu byl Komenského současník, francouzský filosof René Descartes). Komenský naopak zdůrazňoval význam poznávání přírody, předpokládal, že příroda neexistuje proto, aby sloužila lidem, ale naopak: člověka chápe jako součást přírody, jako jeden druh mezi mnoha jinými, předpokládal, že právě na přírodě lze vysledovat vzestupnou linii od primitivnějších organismů ke složitějším, a to až k nejdokonalejšímu z nich – k člověku. Z toho pak usuzoval, že je nutno chránit život ve všech jeho formách, že všechny druhy mají právo existence a to bez ohledu na jejich užitečnost pro lidstvo. Použité literární zdroje, citace: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD http://www.spisovatele.cz/jan-amos-komensky http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/jan-amos-komensky.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Biocentrismus JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 38 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 9.2. J.LOCKE John Locke [džon lok] (1632 – 1704) byl anglický filosof, otec liberalismu, který vynikl zejména svou empiristickou teorií poznání (vyšel z předpokladu, že „nic není v intelektu, co nebylo ve smyslech“; mysl pokládá za nepopsanou desku –tzv. tabula rasa, která je formována teprve empirickou zkušeností získávanou pomocí smyslů a poté také pořádající schopností rozumu – reflexí), lékař (lékařskému povolání se však pro slabé zdraví nemohl plně věnovat), diplomat, politik a teoretik státu a práva – ve své politické filosofii hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí; proslul teorií státu, který vzniká na základě společenské smlouvy, tedy na základě svobodné vůle jedince učinit se členem nějaké společnosti). Hluboce ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení. Své konkrétní výchovné názory John Locke opíral o poměrně rozsáhlou empirickou základnu, kterou si během života vytvářel vlastními výchovnými zkušenostmi. Podrobně je rozpracoval především ve spise Úvahy o výchově (Thoughts of education, 1693), který společně s Dvěma pojednáními o vládě (Two treatises of government, 1690) a Pojednáním o lidském rozumu (An essay concerning human understanding, 1690) tvoří základ jeho díla. Locke byl zastáncem individuální výchovy a výuky soukromým vychovatelem, jak to bylo běžné ve šlechtických rodinách. Jeho pojetí výchovy je čistě užitkové, pragmatické - cíl výchovy nespatřoval ve výchově člověka vůbec, ale zaměřil se na výchovu mladíků z vyšší společenské vrstvy a vytvořil systém tzv. výchovy „gentlemana” (tj. člověka typu, který v sobě v dané době spojoval ideál šlechtice a úspěšného podnikatele), reprezentanta střední vrstvy tehdejší anglické buržoasie - výchova má připravit jejich syny k tomu, aby dovedli prozíravě a s rozhledem řídit své záležitosti. Běžná populace takovou výchovu podle něho nepotřebuje -má se vyučit řemeslu svých rodičů a pracovat. Výchovou dívek se Locke vůbec nezabýval. Učení je podle Locka "cvikem schopností a využívání volného času, aby byl (gentleman) odvrácen od potulek a lenosti (tak typických pro původní anglickou šlechtu), aby se naučil pilnosti a zvykl normální práci a aby nabyl představy o tom, čemu se musí naučit vlastní pílí". Zdůrazněním úlohy rozumu, aktivity a motivace a rozborem toho, jak postupně vznikají a rozvíjejí se ideje dítěte, vytvořil Locke vývojově psychologický a pedagogicko-psychologický základ. Zdůrazňuje, že je třeba rozvíjet výchovu už od nejútlejšího mládí a je nutno v ní pokračovat s ohledem na věkové zvláštnosti až do dospělosti. Za základní složky výchovy považuje výchovu tělesnou, mravní a rozumovou. Hlavní důraz klade Locke na mravní výchovu, která má sloužit k upevňování hodnot, jako jsou osobní svoboda a uchování majetku. Hlavní Lockovou zásluhou v oblasti mravní výchovy je vytvoření jejího nového pojetí, v němž překonal starou, nábožensky pojatou mravnost založenou na vrozených náboženských idejích. Jeho pojetí představuje značný pokrok i proti Komenskému. Značnou pozornost věnuje také sebevýchově a sebevzdělání, rozpracováním tělesné a pracovní výchovy. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 39 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN • tělesná výchova – měla by se zaměřit na rozvinutí fyzicky zdatného ducha; Locke požaduje obnovení klasického antického ideálu kalokagathie zcela podle Juvenalova "ve zdravém těle, zdravý duch" a tento citát je také mottem Lockovy práce. Zdraví a dobrá fyzická kondice jsou podle něho nezbytným předpokladem úspěšné výchovy. Proto klade důraz na otužování (včetně plavání), hygienu, správnou životosprávu, pravidelné cvičení; základem jeho pojetí tělesných cvičení se stala rytířská umění: tanec, jízda na koni, šerm a zápas. Nosit by se mělo volné oblečení - odsuzuje šněrovačky. Děti by měly mít dostatek pohybu na čerstvém vzduchu - přináší kromě regenerace také pohybový rozvoj dítěte. Právě tuto věc by měli rodiče podporovat; v tomto směru je mnohokrát porušována přílišným hýčkáním a rozmazlováním ze stran rodičů a vychovatelů. • mravní výchova - její zásady rozpracoval v 21 kapitolách; úkolem je rozvíjet ducha, který se bude podrobovat tomu, co odpovídá důstojnosti rozumného člověka, tedy co od něj společnost očekává. Mezi nejpotřebnější a prioritní vlastnost každého člověka uvádí ušlechtilost; tu spojuje s vírou v Boha jako nezávislé nejvyšší bytosti. Důležitá je kázeň, disciplína a sebeovládání, důležitý je příklad dospělých; odsuzuje tělesné tresty - většinou vedou k přirozenému odporu dětí k věcem, které vychovatel v něm pěstuje, dítě pak předstírá poslušnost, ale v sobě skrývá nepřátelskost, která může narušit jeho další vývoj správným směrem; připouští je pouze v některých případech vzdorovitosti. Na mravy špatně působí lenost. • rozumová výchova a vyučování - neklade ji mezi nejdůležitější složky (pedagog se má starat o to, co z dítěte bude a co bude dělat, až bude vychováno, nikoli o to, co bude umět, jelikož v dětství nejsou rozum a schopnosti tak pokročilé a silné, aby se mohly domoci pravého vědění), ale také jí neodpírá její význam; vyšší vzdělání nepovažuje za důležité, žák by měl dostat základní všeobecný přehled učiva, doporučoval omezit hodiny věnované výuce řečtiny a latiny a věnovat je výuce angličtiny a francouzštiny, vyučovat zeměpis, fyziku, matematiku a další reálné a pro život potřebné předměty, doplněné o sedmero svobodných umění (šerm, jízda na koni, tanec, hudba...), aby se jako člověk uměl postarat hlavně o své záležitosti. • pracovní výchova - zaměřuje se na provozování nějakého řemesla, kterým se osvojuje dovednost a zručnost; ne však proto, aby se jím šlechtic živil, ale proto, že v něm viděl nejlepší prostředek pro využití volného času, pro výcvik těla i rekreaci. Doporučuje zahradnictví, zemědělství nebo práci se dřevem. Fyzickou práci bere Locke spíše jako doplněk k duševní činnosti. Chlapci z chudších rodin by měli navštěvovat školy pracovní, kde by se učili náboženství, mravům a manuální práci. • cestování - vede k získání znalostí cizího jazyka, rozvinutí rozumu a moudrosti, podporuje komunikaci a jednání s cizinci a přináší poznání nové kultury a povahy lidí Použité literární zdroje, citace: http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Locke http://www.velikani.cz/index2.php?zdroj=lockej&kat=ostps http://leccos.com/index.php/clanky/locke-john http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_text.php?id_kap=11&kod_kurzu=kat_tv_9025 JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 40 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 9.3. J.J.ROUSSEAU Jean-Jacques Rousseau *žán žak rusó+ (1712 - 1778) byl francouzský filozof, humanista, pedagog, hudební mistr a preromantický spisovatel (preromantismus čili sentimentalismus začíná chápat umění jako prostředek k proměně světa, kultem preromantismu se stává "přirozený" člověk, dávnověk, příroda). Pocházel se staré ženevské hugenotské rodiny francouzského původu. Matku ztratil při narození a jeho otec - hodinář jej také brzy opustil. Rousseauův osobní život byl značně kontroverzní. Ve svém učení volal po návratu k přírodě, sám se v ní ale zdržoval jen krátkodobě, nanejvýš několik dní. Kritizoval dědičnost stavů a šlechtické konvence, avšak sám rád přijímal pozvání bohatých šlechtických hostitelů a nezdráhal se přijímat finanční dary. Psal o ideální výchově k přirozenosti a nezkaženosti, ale svých pět dětí, které měl po návratu do Paříže s pologramotnou švadlenou Thérèse Lavasseur, odložil brzy po narození do hrůzných podmínek tehdejších sirotčinců; v ústavu Hôspital des Enfants-trouvés, kam je umístil, se dospělosti dožívalo jen asi 5 % chovanců, 2/3 umíraly již v 1. roce věku. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v popření novodobých dějin, jež člověka uvrhly do okovů konvencí a nesmyslných řádů. Smyslem a cílem výchovy je podle Rousseaua to, co má z vychovávaného učinit svobodného člověka, kterého nebudeme do ničeho nutit a budeme respektovat jeho věkové a individuální zvláštnosti, a nikoliv otroka společnosti. Takovou ideální výchovu lze však uskutečnit jenom ve volné přírodě, pod vedením moudrého a citlivého vychovatele, který bude vycházet především ze zájmu a potřeb dítěte a ne z požadavku dospělého člověka. Prosazoval přirozenost, a proto lze jeho koncepci označit jako výchovný naturalismus. Ve svém učení vycházel z přírody, odmítal pokrok a upřednostňoval samovzdělávání žáků. Odsuzuje učení z knih a doporučuje učení z vlastních chyb a postupným získáváním životních zkušenosti. Žádné učebnice, žádný kolektiv spolužáků, žádný učitel. Jako příklady uvádí: rozbije-li dítě okno, není vhodný fyzický ani jiný trest, ale má být ponecháno v zimě, která do jeho pokoje rozbitým oknem proniká; tím se naučí, že okna se nerozbíjejí. Položí-li děcko ruku na rozpálenou plotnu, spálí se poté ještě několikrát, než zjistí, že toto se nedělá. V roce 1749 se Rousseau, snad z podnětu svého přítele Diderota, zúčastnil soutěže Akademie v Dijonu vypsané na téma "Přispěl pokrok věd a umění ke zkáze nebo k zušlechtění mravů?". Překvapivě zvítězil se svým spisem Rozprava o vědách a umění (Discours sur les Sciences et les Arts) , díky němuž se stává známým a v němž obhajuje názor, že společnost člověka kazí a zubožuje, zatímco příroda, kterou považuje za moudrou a čistou, by ho učinila šťastným a dobrým. Kritizuje kulturu feudální společnosti a žádá návrat k přírodě. Podle něj se vědění a vzdělanost spojují s mravní zkázou a jednotlivé vědy vznikají z lidských vad: astronomie pochází z JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 41 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN pověrčivosti, řečnictví ze ctižádosti, hněvu a lichocení, geometrie z lakoty, fyzika ze zbytečné zvědavosti a všechny ostatní vědy, i samotná etika jako věda o morálce, z lidské pýchy. Proti rozumu klade cit a přirozenost, stává se zakladatelem přirozené, svobodné výchovy. V této práci a rovněž v Rozpravě o nerovnosti (Discours sur l'inegalue, 1752) hlásá návrat k neporušenosti přírody. Jediný způsob, jak může člověk dojít ke štěstí a spokojenosti, vidí v životě, který je ve shodě s přírodou, v prostém a čistém životě. Poukazuje na skutečnost, že pokud člověk žil v přírodním stavu, dnešním termínem řečeno v prvobytně pospolné společnosti, žil šťastně. I když je společnost tak špatná, Rousseau se nedomnívá, že by měla být zcela odstraněna; zároveň si ale uvědomuje, že návrat „ke stupni nula“ nelze uskutečnit. Hlavním úkolem je vytvořit takovou společnost, která by člověka spíše povznesla než ho ponížila. Rousseauovo dílo zbrojí proti dědičné aristokracii a probouzí prvek, jenž byl v klasicistní literatuře utlumen: citovost. Citovost jakožto základ lidských práv i povinností. Své názory na výchovu vyjádřil v. pedagogickém polorománu Emil aneb o výchově (Emile ou de l’education, 1762). Kniha pojednává o výchově dětí v přírodě v přímém kontaktu s věcmi, o kterých se učí. Církev ale román uvrhla do klatby (= zavrhla) a kat knihu symbolicky spálil na hlavním pařížském náměstí, francouzský parlament román rovněž zakázal a soudní dvůr v Paříži na Rousseaua vydal zatykač, pročež se J. J. Rousseau stává štvancem a utíká - nejprve zpět do Ženevy, kde se vrací k protestantismu, poté do Anglie, aby se po čase vrátil do Paříže. Rousseau knihou přesto inspiroval mnoho lidí z oblasti kultury a umění: poprvé v dějinách pedagogiky jsou zde zpracovávány podrobné pokyny k aktivizaci vyučovacích metod, Rousseau vede chovance k poznání věcí a přírody, odmítá sedmero svobodných umění i dogmata zjeveného náboženství, zdůrazňuje zásadu názornosti. Kniha je rozdělena do pěti částí, v každé části se autor věnuje určitému věkovému období dítěte a v páté části se zabývá výchovou ženy, tedy budoucí Emilovy manželky. Předložené rozdělení věku dítěte charakterizuje následovně: Od narození do 2 let jde hlavně o tělesný rozvoj; dítě má mít dostatek pohybu, proto se nemá balit do povijanu; dítěti máme omezovat slovní zásobu, aby neznalo slova, kterým nerozumí a nemělo více slov než představ. Od 2 do 12 let by se děti neměly systematicky vzdělávat, to co se budou chtít naučit se naučí sami; podle Rousseaua děti do dvanácti let nejsou schopny abstraktně myslet; výchova má probíhat na venkově, protože město kazí mravy; nedoporučuje tělesné tresty, ale „kázně přirozených následků“, kdy dítě trpí následky svého činu (např. rozbije-li okno, necháme ho několik dní spát v zimě). Od 12 do 15 let má probíhat hlavně rozumová a pracovní výchova; děti se mají učit hlavně přírodním vědám; podle něj dítě v tomto období ještě nechápe mravní pojmy, proto by se nemělo učit humanitní vědy, historii, ale ani náboženství; je nutné poznat co nejvíce řemesel a pak si dítě vybere jedno, jemuž se vyučí. Od 15 do 21 let probíhá výchova ve městě; Rousseau nazývá toto období obdobím „bouří a vášní“; důležitá je hlavně mravní výchova; mladík má mít dostatek pohybu a nesmí lenošit; dále má být uveden do společnosti a rozvíjet svou lásku k ostatním lidem; náboženství se nevyučuje, mladík sám přemýšlí o zázraku přírody, o hlasu svědomí ve svém nitru a dochází mu, že za tím musí stát nějaký nejvyšší rozum, tedy Bůh. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 42 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN Výchova ženy je odlišná od výchovy muže, protože je určena k tomu, aby měla děti, vytvářela rodinnou pohodu a starala se o manželovo štěstí; protože má být také krásná a zdravá, důležitá je u ní výchova tělesná a mravní; je svému muži podřízena, myslí jeho myšlenkami a mluví jeho slovy. J. J. Rousseau ovlivnil evropskou kulturu téměř na sto let. Ale jeho vliv došel plného uplatnění až ve Velké francouzské revoluci (1789 – 1794): politický myslitel Rousseau se stal jejím duchovním otcem (základní myšlenkou je „Rovnost, volnost, bratrství“) a revolucionáři, ať na jedné či na druhé straně, se na něj nesčetněkrát odvolávali. Rousseau zapůsobil také na vznik Deklarace lidských a občanských práv (1789) a na jakobínskou ústavu (1793). Rousseau měl rozhodující vliv na filantropisty, romantiky i iracionalisty. Ovlivnil Kanta a zprostředkovaně též Marxe, napomohl vzniku nové výchovy v 19. – 20. století. Ačkoliv se k většině svých neduhů a filozofických nedokonalostí přiznal ve svých dílech Vyznání (Les Confessions, 1781-88) a Dialogy, Rousseau soudcem Jeana Jacquese (Dialogues, Rousseau juge de Jean Jacques, 1775-76), která položil na hlavní oltář kostela Notre Dame a pokusil se o smíření s pařížským tribunálem, dodnes přesto zůstává rozporuplnou a mnoha způsoby interpretovanou i dezinterpretovanou postavou. V řadě Rousseauových myšlenek se zobrazuje jeho duševní rozpoložení, jeho psychická labilita a rysy schizoidní psychopatie: Rousseau např. tvrdí že: "Jestliže nás příroda předurčila ke zdraví, odvažuji se tvrdit, že přemýšlení je proti přírodě a člověk, který uvažuje, je zvrhlé zvíře." Z toho je jasně vidět, že tato myšlenka není v dnešní době moc použitelná a že i Rousseau byl tak trochu sám proti sobě. Použité literární zdroje, citace: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Jacques_Rousseau http://feuerteufel.blog.cz/1206/j-j-rousseau-300-let-1 http://www.humanart.cz/literatura-72366-j-j-rousseau.html http://www.velikani.cz/index2.php?zdroj=rousseaujj&kat=litfr http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_text.php?id_kap=11&kod_kurzu=kat_tv_9025 http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/53249/3/HruskovaM_PedagogikaJohanna_MP_2013.pdf JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 43 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 9.4. J.B.BASEDOW Johannes Bernhard Basedow *johanes bernhard bazedó+ (1724 – 1790) byl německý pedagog, reformátor vzdělávání, zakladatel filantropismu (filantropisté navázali na Rousseauův odkaz : láska a úcta k člověku a k dítěti zvlášť a požadavek přirozené, radostné a láskyplné výchovy. Převzali nejen cíl a účel výchovy, ale i přirozenou výchovnou metodu, zcela v duchu jeho hesel: "Vraťme se k přírodě! Děti buďtež vychovávány v souladu s přírodou. Přiměřené své přirozenosti, svému věku". Navázali na něho i v tom směru, že pochopili význam dětských a pohybových her pro výchovu. Hra se měla stát základní formou fyzické i duševní výchovy mládeže); skauty je považován za prvního evropského táborníka, protože se svými chlapci tábořil dva měsíce ve volné přírodě. Basedow vystudoval (byť trochu nedbale) teologii a filosofii v Lipsku; poté se stal vychovatelem v Holštýnsku, kde s velkým úspěchem učil chovance zejména latinu nepřetržitými rozmluvami. Roku 1753 se stal profesorem etiky a krásných umění na Rytířské akademii v dánském Soröe, ale pro příliš svobodomyslné myšlenky, uveřejněné ve spise Praktická filosofie pro všechny stavy (Praktische Philosophie für alle Stände, 1758), byl přesazen na gymnasium do Altony. Vzpomínky na jeho prospěšnou vychovatelskou činnost a taktéž četba Rousseauova »Emila« a Komenského Zásad vyučovatelských v něm vzbudily úmysl stát se reformátorem školství; v tom byl podporován dánským ministrem Bernsdorffem, který ho zprostil učitelských povinností a přiřkl mu 800 tolarů ročního přijmu. Basedow následně vydal spis Výzva k přátelům lidu a bohatým mužům ve věci škol, studia a jejich vlivu na veřejné blaho s plánem základní knihy lidského poznání (Vorstellung an Menschenfreunde und vermogende Manner liber Schulen, Studien und ihren Einflusp auf die offentliche Wohlfahrt mit einem Plan eines Elementarbuches der menschlichen Erkenntniss, 1768), v níž je pozoruhodný Basedowův návrh týkající se morální výchovy. Je si vědom, že "bez ní není vyučování ničím, zatímco bez vyučování je ona sama již mnoho a spojení obou je všechno, co lidé mohou vykonat pro dobro rodiny, státu a svého potomstva.", a proto požaduje, aby v každé "malé škole" byl kromě vlastních učitelů zvlášť vybraný muž, který by se věnoval výhradně pěstování ctností a prováděl mimo vyučovací hodiny různá cvičení, která by byla příjemná i poučná. Velkého úspěchu doznala jeho Metodní kniha pro otce a matky rodin a národů (Methodenbuch für Väter und Mütter der Familien und Volker, 1770), která během 4 let vyšla třikrát. Kniha vyjadřuje následující myšlenky: Mravnost lidstva dochází větší a větší zkáze; příčinou toho jsou studující a učenci. Na opravu universit a gymnázií není možno dosud pomýšlet; nicméně školy měšťanské, z nichž vychází většina dětí, je třeba důkladně a téměř úplně reformovat, což nebude možné, dokud nebudou odstraněny vady metodické a nedostatky učebnic. Prvé vydání »Knihy metodní« obsahuje též úvahu o vychování a vyučování princů, která byla samostatně uveřejněna r. 1771 pod nápisem Agathokrator. Ve své stěžejní práci, čtyřsvazkové encyklopedii "EIementarbuch" (Elementární kniha pro mládež a pro její učitele a přátele ve vzdělaných stavech), která byla kompletně vydána v roce 1774, vyslovil Basedow své představy o novém výchovném směru - filantropismu. Basedow upřednostňuje reálné vzdělání - reálné vzdělání se v historii kryje přibližně s termínem přírodní vědy a praktické JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 44 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN obory; klasické jazyky nahrazuje živými; vyzvedává přímou zkušenost získanou exkurzemi, cestováním, v dílnách. Encyklopedie vešla do historie pedagogiky pod názvem "Elementarwerk"; její plný název v českém překladu zní : Elementární dílo, uspořádaná zásoba všech nutných poznatků k vyučování mládeže od počátku až do akademického věku, k poučení rodičů, učitelů a vychovatelů, k užitku každého čtenáře, k dokonalému poznání. Desavský kníže František Leopold Basedowa povolal, aby za 1100 tolarů ročního důchodu uvedl své publikované názory do praxe. Basedow tak roku 1774 založil v Dessau internátní školu Philanthropinum, školu lásky k člověku a radostné výchovy pomocí nenásilného a hravého vyučování. Vycházel zde z athénské antické idey dokonalé krásy a dobra - kalokagathie. Výuka měla vycházet ze tří zdrojů: z přirozených potřeb člověka, z potřeb školy a z potřeb praktického života. A vycházet z ní měli dokonalí tvorové. Basedow v ní zastával funkci ředitele a 4 roky praktikoval svůj systém zaměřený na pracovní, tělesnou, mravní a intelektuální výchovu. Basedow zavedl do ústavu tělesnou výchovu jako předmět. Základem byla rytířská umění (vzhledem ke složení chovanců): tanec, šerm, jízda na koni a voltižování. Ve výuce pro ně byly vyhrazeny dvě až tři hodiny dopoledne i odpoledne denně. Rytířská cvičení však doplnil dalšími cviky: 1. dětskými hrami, které měly napomoci zařazení dětí do kolektivu a podpořit jejich pohybové schopnosti a psychické vlastnosti, 2. praktickou manuální činností (od základů řemeslnické práce, přes péči o sebe, včetně vaření, topení a znalostí zdravotní prevence až po praktické pohybové činnosti nezbytné v případě nebezpečí života - lezení, šplh, záchranu tonoucích, střelbu, lov a obranu) a 3. cvičením vojenského charakteru (pochodování, vojenské dovednosti a obraty). Všechny tyto okruhy cviků nazývá souhrnným názvem Leibesübungen, tedy cvičení těla. Pro vlastní ústavní tělovýchovnou praxi vytvořil zvláštní systém cvičení, tzv. dessavský pětiboj (pentathlon), který měl fyzicky formovat nového člověka, ve složení běh, skok, šplh, nošení břemen a cviky rovnováhy, pro něž vynalézal nová náčiní a nářadí. Konaly se také exkurse, pochody a výlety. Náležitá pozornost byla věnována výuce plavání. Cvičilo se v přírodě. Basedow odstranil z ústavu i tradiční dobový oděv (módní kabáty se šosy), a místo copů musely nosit děti krátký účes. Po 17 měsících činnosti se konala zkouška, které byli přítomni knížecí manželé a významní paedagogové té doby Nikolai, Struensee, Resewitz, Campe, Rochov a j.; všichni byli s prospěchem žáků velmi spokojeni. Sláva Filanthropina se vzmáhala, chovanců přibývalo, příspěvky se množily. Ústavem prošla řada vychovatelů, kteří pak přenášeli získané poznatky do nových výchovných ústavů Přesto vše vzdal se Basedow již r. 1776 řízení ústavu; zastával sice ještě vrchní dozor nad ústavem, avšak žárlil na svého nástupce, řádného padagoga Wolkeho a v roce 1778 vystoupil úplně. Roku 1793 Filanthropinum zaniklo. Basedowovy hlavní reformní zásady byly: 1. usilovat o harmonický vývoj člověka. 2. školy jsou špatné; neboť: a) zanedbávají tělesnou výchovu; b) lpějí jmenovitě v jazycích a náboženství na pouhém vtiskování slov. Učení je mučení předkládající věci k životu nepotřebné, neosvobozuje od předsudků, strachu před strašidly, bouřkou atd.; c) nedostává se praktického semináře učitelského a dobrých učebnic. Nápravu těchto nedostatků chtěl realizovat podle návrhů Lockeových, Komenského a zvláště Rousseauových, a jednak i podle svých vlastních myšlenek. Neúprosně bičoval vady v dosavadní úpravě školského systému, jako zejména úplné zanedbávání tělesného vývoje, jazyka mateřského a reálií, ale i mechanismus vyučování, díky němuž mládež doma i ve škole zakoušela mnohé mučení. Změnou chtěl napomoci zdárnému tělesnému i JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 45 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN duševnímu rozvoji a dopřát dětem i mnoha veselých her a radovánek. Metodická úprava učiva, dobré učebnice, mírná kázeň, rozumná diaetétika, přiměřené vzdělání učitelů – to byly cíle, jež s nebývalým důrazem Basedow vytkl pedagogům. Zásady, které Johann Bernhard Basedow hlásal ve svém školském systému, v soukromém životě opomíjel: byl to podivín, energické, přitom prudké povahy, hašteřivý, nerudný bručoun neúplného vzdělání; nesmírně se přeceňoval, což ho svedlo ke křiklounství. Pil a neznal míru. Nedbal o svůj zevnějšek, chodil neupravený a v jeho oděvu byl vepsán jeho jídelníček. Tyto povahové rysy měly být koneckonců i důvodem jeho odchodu z.Filantropina. Použité literární zdroje, citace: http://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Bernhard_Basedow http://leccos.com/index.php/clanky/basedow-johannes-bernhard http://www.humanart.cz/literatura-77655-vyvoj-nemecke-pedagogiky.html http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_text.php?id_kap=11&kod_kurzu=kat_tv_9025 http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095927644-kalendarium/210572235300026/ JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 46 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 9.5. J.H.PESTALOZZI Johann Heinrich Pestalozzi (1746 - 1827) byl významný švýcarský pedagog, spisovatel, humanista, filantrop, filozof, politik a školní a sociální reformátor – po Janu Amosu Komenském jedna z nejvýznamnějších postav moderní světové pedagogiky; mnoho Pestalozziho základních myšlenek můžeme nalézt i v moderní pedagogice. Žil v době, kdy ve Francii vypukla Francouzská revoluce, která se stavěla především proti absolutní moci panovníka. V souladu s jejím velmi známým sloganem – rovnost, volnost, bratrství - lidé požadovali především svobodu a konec útlaku. Švýcarsko v této době bylo naopak jednou z politicky nejsvobodnějších zemí Evropy - svoboda však neexistovala v oblasti náboženské. Na dílo Pestalozziho měl vliv J.J.Rousseau - Pestalozzi Rousseauovy myšlenky nadále rozvíjel, ale zároveň se od nich i částečně distancoval: nesouhlasil především s Rousseauovým přeceňováním principu svobody. Pestalozzi také viděl důležitost přírody a přirozenosti ve výchově, avšak podle jeho názoru není možné ponechat výchovu této přirozenosti zcela. Tedy pokud je to možné, nechme dítě učit se přirozeně tím, co kolem sebe vidí a slyší, ale v nutných případech musíme užít i jiných výchovných prostředků; do vývoje dítěte je nutné zasahovat. Zatímco Rousseau rozeznával stav přirozený a stav společenský, podle Pestalozziho se člověk během svého života nachází ve stavu přírodním, společenském a nakonec mravním, který je stavem nejvyšším. Jestliže Rousseau svým návratem k přírodě rozuměl vyhýbání se vlivům kulturním, Pestalozzi určuje požadavek návratu k přírodě v tom smyslu, že přírodou rozumí veškeré přirozené síly a nadání člověka a žádá jejich harmonický rozvoj. Pestalozzi trval na zásadě, že organismus lidské přirozenosti je podroben týmž zákonům, jakými se rozvíjí příroda ve svých organických tvarech a usiloval proto o rozvoj postupný, bez mezer, podávající se přirozeně ze samočinnosti žákovy. Přírodu považuje za vychovatelku nejvýznamnější, neboť povznáší člověka od jeho animálnosti, tzn. od jeho pudů a vášní, k životu duchovnímu. Dítě od narození vnímá přírodu svými smysly. „Od chvíle, kdy smysly dítěte počínají vnímat dojmy z přírody, od této chvíle příroda dítě učí. … Příroda pak podle Pestalozziho rozvíjí vlohy, které jsou v člověku od narození. Ačkoli je ale příroda vychovatelkou nejdůležitější, nelze dítě odkázat pouze na její vliv - v přírodě samotné totiž vládne chaos. Pestalozzi tedy přírodu pojímá na jedné straně pozitivně, protože rozvíjí všechny síly dítěte, ale na druhou stranu také negativně. U Rousseaua je více zdůrazněna pozitivní stránka přírody. Podle Pestalozziho je proto nutné působení přírody podporovat pomocí umění. „Člověk se stává člověkem jen uměním, ale ať tento náš vůdce, kterého si sami vytváříme, dosáhne kamkoliv, musí se přece jen v celém svém konání pevně připoutat k jednoduchému běhu přírody.“ Uměním tedy Pestalozzi myslí vše, co není přírodou. Jedná se o podporování přírody, tedy vlastně o učení, jež je pravým opakem přírody. Hlavním cílem jeho myšlenek bylo, „posilovat člověka“ a přinést mu jen to, „co mu může pomoci“. Zřetel kladl obzvláště na základní vzdělávání dětí, které by mělo započít již před začátkem školní docházky v samotné rodině: dítě si mělo osvojit základní intelektuální, mravní, JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 47 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN náboženské a řemeslné hodnoty a tím mělo docházet k všestrannému a harmonickému rozvoji jeho osobnosti - přirozeného vzdělání a výchovy se docílí harmonickým rozvojem při zapojení hlavy (intelektuální stránka), zapojení srdce (náboženská stránka) a zapojení ruky (manuální, řemeslná stránka). Vytvořil soustavu elementárního vzdělávání, výchovné a vyučovací principy založil na názornosti, na rozvoji myšlení a řeči. Domáhal se toho, aby bylo učivo seřazeno podle přirozené posloupnosti předmětů a látka aby byla podávána přiměřeně podle vlohy žáků; kladl důraz na názornost proti pouhému cviku paměti, připouštěl, aby žáci učili žáky, a dbal i na hygienickou stránku. Je tak považován za tvůrce základní školy. Podle dnešní terminologie by se dalo říci, že Pestalozzi hájí komplexní přístup. Navzdory svým vášnivým teoretickým zájmům o člověka, společnost a stát chtěl být primárně prakticky činný. Pod dojmem Rousseauových ideí o blahém působení přírody v rozvoj lidské mysli oddal se hospodářství: předčasně přerušil své studium theologie a posléze práv v Curychu a odebral se na zemědělské učení, po němž se angažoval jako podnikatel v hospodářství; zavedením nových rostlin a nových hnojicích metod chtěl dát částečně zchudlým zemědělcům příklad, jak by si mohli zlepšit svou situaci. Tyto aktivity však neuspěly. Veden filanthropickými ideami založil na svém statečku Neuhof v Aargavsku vychovatelský ústav - od roku 1773-1774 přibral na svůj statek kolem 40 žebravých dětí, které učil příst, tkát a být malými zemědělskými staviteli. Sloučil praktickou práci se školním vyučováním a mravněnáboženskou výchovou. Doufal, že jim svým životem dokáže dát dobrý příklad pro budoucí život a že by zařízení na prodej textilních produktů mohlo být výnosné. Dostal se do dluhů a v roce 1779 musel firmu zavřít. Od roku 1780 se následujících 20 let věnoval hlavně psaní. Jeho díla jsou velmi ovlivněna jeho životem a projevuje se v nich především dobrota a láska k bližnímu. Jedním z hlavních děl se stalo Moje bádání o postupu přírody ve vývoji lidského rodu (Meine Nachforschungen über den Gang der Natur in der Entwicklung des Menschengeschlechts, 1797), v němž se věnoval otázkám filosofickým a antropologickým, a dospěl k přesvědčení o důležitosti mravní výchovy: dosažení mravnosti považoval Pestalozzi za nejvyšší cíl výchovy, stav mravní označil za vrchol lidského života, ke kterému by měl člověk směřovat tak, aby se stal člověkem v pravém slova smyslu, neboť hlavním úkolem člověka je být člověkem – tedy bytostí, která má dobré mravy a dokáže správně nakládat se svou vlastní vůlí. Své pedagogické představy poprvé systematicky vyložil v roce 1801 ve své knize Jak Gertruda učí své děti - jedná se o čtrnáct převážně teoretických dopisů, jež Pestalozzi adresoval příteli Gessnerovi. Tento Pestalozziho spis měl přímý vliv na povinnou školní docházku. Tuto svou knihu – nejvýznamnější ze svých 45 spisů - postavil na dřívějších záznamech z chudobince v Neuhofu, specificky pak na záznamech ze sirotčince ve Stans. Své názory shrnuté v uvedené knize pak systematicky uplatňoval a rozvíjel v letech 1800-1825 ve svém institutu založeném na zámku v Burgdorfu, odkud byl tento učitelský seminář a výchovna po 4 letech s podporou kantonální vlády přestěhován do kláštera v Münchenbuchsee. Jelikož byl Pestalozzi velmi senzitivní povahy bez praktického založení, tento ústav záhy zanikl pro nepraktickou správu. Nový pokus učinil s výchovnou v Ifertenu (Yverdon les Bains) v kantonu Waadt, kam byl povolán i s jinými svými učiteli. Navzdory slibnému počátku činnosti (ústav měl přes 200 žáků a 50 učitelů a byl JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 48 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN vyhledáván zejména zámožnými občany) se ani tento pokus neudržel, jednak pro sváry mezi učiteli, jednak pro přílišnou Pestalozziho dobrotu a nepraktickou finanční správu, a tak roku 1825 Pestalozzi ústav zavřel a odebral se zpět do Neuhofu, kde ve svých 81 letech umírá.. Jako jediný Švýcar byl roku 1792 prohlášen francouzským Národním shromážděním francouzským čestným občanem. Použité literární zdroje, citace: http://cs.wikipedia.org/wiki/Johann Heinrich_Pestalozzi http://leccos.com/index.php/clanky/ pestalozzi-johann-heinrich http:// dspace.upce.cz/bitstream/10195/53249/3/HruskovaM_PedagogikaJohanna_MP_2013.pdf 9.6. H.D.THOREAU Henry David Thoreau *ánry dejvid toró+ (1817 – 1862), narozen jako David Henry Thoreau, byl americký filosof –transcendentalista (= americké verze romantismu se zvláště blízkým vztahem k přírodě, propagující princip lidství), literát - esejista a básník, ale i moralista, pedagog a přírodovědec; mnohými je Thoreau považován též za prvního environmentalistu.Svým romantickým přístupem k přírodě se jeho filosofie nápadně podobá staré indické filosofii a filosofii JeanaJacquesa Rousseaua. Thoreau byl velmi vzdělaný muž. Žil v Concordu, ve státě Massachusetts. V rodině, z níž pocházel, byla pevně zakotvena tradice zájmu o přírodu a vzdělání. Je vlastně symbolicky výmluvné, že se Thoreauovi zabývali a živili zemědělstvím a výrobou tužek. Jako zdroje poznání kombinoval Thoreau po celý život přímé pozorování přírody se studiem přírodovědných knih. Okolí jej většinou považovalo za podivína. Už jako chlapec na concordské střední škole se natolik lišil od ostatních, že mu spolužáci dali přezdívku „soudce“. Za svých studií na Harvard College se věnoval angličtině, řečtině, latině, filosofii, matematice, astronomii, teologii a nepovinně také přírodopisu, mineralogii, anatomii, francouzštině, němčině, italštině a španělštině. V roce 1837 Harvard University dokončil , po studiích se vrátil domů a měl učit v místní škole, ale po několika dnech z ní odešel, jelikož nebyl ochoten děti fyzicky trestat, jak se tehdy vyžadovalo. Nikdy se neoženil a neměl ani mnoho blízkých přátel, ale ani pro ty, kteří mu blízcí byli, nebylo jednoduché vzájemný vztah udržovat. Jediná skupina lidí, která byla pro Thoreaua kromě jeho vlastní rodiny zajímavá, byli členové Transcendentálního klubu v Concordu, v jehož čele stál o 14 let starší uznávaný kritik, esejista a básník Ralph Waldo Emerson, JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 49 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN který je obecně považován též za Thoreauova mentora. Emerson svému mladšímu příteli poskytoval nejen duchovní inspiraci, ale v době materiální nouze také pracovní příležitosti a střechu nad hlavou: Thoreau se staral o domácnost a dělal společnost též paní domu, o níž mluvil jako o starší sestře. Myšlenky transcendentalismu vzešly ze střetnutí idejí novoanglického puritanismu a evropského romantismu a znamenaly vlastně první vědomý pokus o kulturní sebeurčení Američanů jako národa; klíčovou úlohu v tomto procesu mělo mít chápání přírody jako výrazu duchovna, jako prostředí, v němž je možno realizovat rozhovor s Bohem i vlastní duší, kde je možno poznat i sama sebe. Emersonova knížečka P Ř Í R O D A (Nature), která vyšla v roce 1836, byla prvním impulsem novému kulturnímu hnutí a Thoreau v ní našel potvrzení toho, co sám cítil, ale nedovedl zatím formulovat. V následujících letech zformoval základní principy své filosofie a v souladu s ní se posléze rozhodl navrátit svůj život zpět ke kořenům; světový ideál spatřoval v přírodě. Snažil se obrodit osobnost návratem k přírodě; v osamoceném životě v lese viděl prostředek spásy před dehumanizačním působením civilizace. Byl velkým znalcem přírody, ale její znalost ve smyslu znalosti jejích jevů nepovažoval za podstatnou. Důležité pro něho bylo proniknout, vcítit se do ducha přírody a žít s ní v souladu. Thoreau sice poměrně hodně cestoval, ale nepatřil k vášnivým cestovatelům. Nejraději trávil čas v lesích kolem svého rodného města a cestoval ve svém nitru. V březnu 1845 začal žít samotářský život. Počal si stavět srub na lesní parcele u Waldenského rybníka, vlastněné jeho dlouholetým přítelem Ralphem Waldo Emersonem, v němž prožil ony nejpamátnější dva roky svého života (4.7.1845 – 6.9.1847). Do chatky, která jej stála přesně 28 dolarů a dvanáct a půl centu, se Thoreau symbolicky nastěhoval 4.července, tedy na americký Den národní nezávislosti jakožto momentu, kdy se autor rozhodl osvobodit se od concordské a vůbec americké společnosti, kterou stále citelněji poznamenávalo „prokletí trhu“. Od tohoto data se počítají dva roky a dva měsíce nezávislého života, které Thoreau strávil u rybníku Walden, nedaleko svých přátel a rodiny v Concordu. Vedl zde asketický, víceméně vegetariánský život, nezávislý na většině vnějších zdrojů; stravu si opatřoval sběrem po okolí nebo vlastním pěstováním a chlebem, který si sám pekl, jen občas chodíval i rybařit, čistě jenom pro zpestření jídelníčku, pro něj už i to byl “luxus“, bez kterého by se obešel. Denně se chodíval toulat krajinou na 4 a více hodin, pozoroval stromy, oblohu, ptáky a zvířata. Toto životní období později Thoreau popsal v díle Walden aneb Život v lesích (Walden, or Life in the Woods,1854). Jeho definitivní verzi předcházelo 7 pokusů, v nichž je patrné formální, ale i logické, myšlenkové tříbení. Walden má jako celek promyšlenou a procítěnou kompozici, v níž resonuje mytický proces individuálního probouzení v rámci ročního cyklu, který se odvíjí od starého léta k novému jaru. Právě z onoho důvodu, aby dosáhl smysluplné sevřenosti, stáhl autor v knize zážitky svých skutečných dvou let u Waldenského rybníka do roku jediného. Vedle pozorování a lyrických popisů přírody obsahuje zásadní filozofické úvahy o vztahu člověka k přírodě, k práci a k volnému času, které předjímají určité formy ekologického myšlení. Kniha Walden přitom o něm vzbudila nesprávný dojem jako o poustevníkovi odmítajícím lidskou společnost a civilizaci. Pravda je, že do lesů neodešel, aby se stranil společnosti a lidí. Chtěl být blíže k přírodě. Jeho postoj k civilizaci je složitý. Zásadně ji neodmítal, a zejména ne kulturu (jak už víme, sám byl velmi vzdělaný a miloval klasická díla antiky, Číny, Anglie atp.) Viděl ale, že JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 50 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN civilizace připravuje člověka o mnoho, a to o důležitější hodnoty, než které dává, a že sama je namnoze zneužívána proti lidem, a ti ji zneužívají na úkor opravdových hodnot ke zbytečnostem a rozmařilosti. Tento bytostný ekolog již dlouho před vznikem ekologie šířil svou víru, že příroda je bližším přítelem lidské duše než společnost, že člověk je ve své podstatě tvorem více přírodním než společenským. Neznamenalo to, že Thoreau vyzýval současníky, aby žili jako přírodní národy či aby následovali jeho vlastního příkladu a uchylovali se do lesní samoty; šlo mu o to, aby příslušníci naši civilizace nezapomínali, odkud vývojově vyšli a kam svou podstatou nadále patří. Už v jeho době měla být kniha varováním před rostoucími materiálními zájmy lidí, před honbou za penězi, před ochuzováním ducha, před nebezpečím, že shánění životních prostředků bude zaměněno za životní cíl a že zdání mohou lidé mylně považovat za skutečnost. Autor vyzýval k přirozenosti a prostotě, protože věřil, že „nadbytečné bohatství může si koupit jen věci nadbytečné“. Čtenáři pragmatičtí čtou Walden jinak než filosofové, k ekologům může promlouvat jinak než k ekonomům, ale o jeho aktuálnosti mluví stále nová a nová vydání v angličtině i v překladech po celém světě. Prozaik F. Scott Fitzgerald si téměř sto let po vzniku knihy Walden, roku 1938, v dopise své dceři posteskl, že si až po četbě Thoreaua uvědomil, co minul v životě, když z něj vynechal přírodu. „Necháme-li se vést jemným magnetismem existujícím v přírodě, půjdeme správným směrem,“ napsal Thoreau ve své eseji Chůze (Walking, 1862), která vyšla v roce autorovy smrti a je možno ji i proto považovat za jakýsi ideový testament; právě v ní nacházíme též pregnantně formulované memento směřující k příštím generacím a důrazně připomínající, že „v divokosti je záchrana světa“. Thoreau spolu s Johnem Muirem, Johnem Burroughsem a dalšími přírodními esejisty devatenáctého století silně ovlivnil americké smýšlení o přírodě a zcela jistě pomohl formulovat i konkrétní postoje a chování k ní. Byl to ostatně Thoreau, kdo spolu s věhlasným malířem amerických Indiánů Georgem Catlinem přišel roku 1858 s ideou vybraná přírodní teritoria chránit a zachovat jako národní rezervace. Na hnutí mladých Američanů v šedesátých letech minulého století zapůsobil Thoreau svým životním stylem a slovy o právu každého jedince kráčet v tomto světě podle rytmu vlastního „bubeníka“. V závěru života se Thoreau angažoval např. v kampani za zrušení otroctví. Právě Thoreauovy ideje nenásilného, ale rezolutního protestu zdůvodněného mravními, tedy vyššími než politickými a společenskými motivy, zapůsobily na řadu osobností i hnutí ve světě. Indický národní vůdce Mahátma Gándhí a americký černý aktivista a bojovník za lidská a občanská práva Martin Luther King se v minulém století sami prohlásili za Thoreauovy následovníky. Použité literární zdroje, citace: http://cs.wikipedia.org/wiki/Henry_David_Thoreau http://www.cbdb.cz/autor-4353-henry-david-thoreau http://www.iliteratura.cz/Clanek/19453/thoreau-henry-david-walden-aneb-zivot-v-lesich JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 51 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 9.7. R.W.EMERSON Ralph Waldo Emerson (1803 – 1882) byl americký romantický filozof, prozaik (esejista) a básník, unitářský duchovní; byl vůdčí osobností hnutí transcendentalistů, americké verze romantismu se zvláště blízkým vztahem k přírodě. Ovlivněn německou klasickou filozofií, anglickým romantismem a americkým unitářstvím vytvořil novoplatónsko-panteistický systém, v němž příroda jako vtělení myšlenky je projevem Božské nadvůle. Místo technického pokroku a shromažďování bohatství zdůrazňoval snahu nalézt autentický vztah k přírodnímu celku, který je cestou k platónsky chápané duši světa (Over-Soul). Narodil se v Bostonu v rodině unitářského kazatele Williama Emersona a Ruth Haskinsové; otcovo působení pochopitelně významně ovlivnilo jeho duchovní vývoj. Otec mu v 7 letech zemřel a o Emersonovo vzdělávání se dále starala jeho teta Mary Moody Emerson; péče této ženy byla příkladná – rozpoznala jeho intelektuální schopnosti a již ve 14 letech jej nechala zapsat na Harvardskou univerzitu, kde se stal "zpravodajem" prvního ročníku, takže byl osvobozen od poplatků. Po ukončení studia pracoval jako učitel i v různých jiných zaměstnáních a začal studovat na bohoslovecké fakultě Harvardovy univerzity (Harvard Divinity School), po jejímž absolutoriu se stal kazatelem Druhého unitářského sboru v Bostonu. Téhož roku se oženil s Ellen L. Tuckerovou, která však záhy ve věku 20 let zemřela na tuberkulosu - její smrt ho těžce zasáhla. o rok později se – nyní finančně nezávislý Emerson, který získal poměrně slušný majetek dědictvím po své ženě – vzdal místa kazatele. K tomuto rozhodnutí jej přiměl jeho rozchod s unitářskou církví. V roce 1833 podnikl velkou cestu po Evropě, kde se setkal s Williamem Wordsworthem, S. T. Coleridgem, J. St. Millem a zejména s Thomasem Carlyle, s nímž zůstal v přátelských stycích až do jeho smrti. Po návratu do Spojených států koupil dům v Concordu (kde je dnes jeho památník) a oženil se s Lydií Jackson, s níž měl čtyři děti. Od té doby se Emerson plně oddal spisovatelství a přednáškám - působil na americkou intelektuální společnost svými literárními pracemi (psal básně, eseje, různá pojednání o společnosti a duchovních záležitostech) a přednáškovou činností. Ve čtyřicátých letech četl Emerson francouzského filosofa Victora Cousina, který v něm vzbudil zájem o indickou filosofii a zejména o Védy, jež silně ovlivnila jeho názory. Jeho názory, silně ovlivněné německým idealismem a později i indickou literaturou, platily v jeho době jako velmi radikální. Emerson byl náročný a těžko srozumitelný spisovatel, který přesto lákal právě odvahou svých myšlenek spíš než jasností a určitostí. Myšlenkově stál na pozici idealismu, „romantického individualismu“, měl blízko k panteistickým názorům spíše než ke křesťanství. Americký intelektuální život Emerson na dlouho ovlivnil svým vztahem k přírodě, důsledným zaujetím pro osobní svobodu a JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 52 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN nekompromisním individualismem. Dílo R.W. Emersona ovlivnilo ideologické zázemí některých amerických náboženských směrů (Christian Science, Mormonská církev, Adventisté). V září 1836 Emerson anonymně uveřejnil svou první esej „Příroda“ (Nature) a s dalšími stejně smýšlejícími intelektuály založil Transcendental club, který se stal centrem jejich transcendentalistického hnutí. Roku 1937se spřátelil s Henry Davidem Thoreau a o rok později na pozvání Harvard divinity school proslovil proslulou přednášku Divinity school address, kde odmítl biblické zázraky i Ježíšovo božství, což vzbudilo velké pohoršení a dalších 30 let nebyl na Harvard pozván. V letech 1840-1844 vydával s přáteli časopis The dial, kde publikovala řada mladých autorů v čele s Thoreauem a v němž prezentovali své názory transcendentálního filosofického hnutí v Americe, jež tou dobou již dost silně stálo proti dříve tam známému Lockismu a psychologismu školy skotské. Osnova jeho filosofických myšlenek tkví v přesvědčení, že existuje světový mravní řád, člověk že je mravně svobodný a příroda že je symbolem ducha; svým myšlenkám dovedl dát přesný a přesvědčivý výraz a odtud pramení jeho úspěchy spíše než na způsobu filosofování, který je u něho mnohem blíže mysticismu než vědecké spekulaci. Ralph Waldo Emerson zemřel roku 1882 poté, co se na procházce nachladil a během týdne skonal na zápal plic. Použité literární zdroje, citace: http:// cs.wikipedia.org/wiki/Ralph_Waldo_Emerson http:// leccos.com/index.php/clanky/emerson-ralph-waldo http:// www.totalmag.cz/spolecnost/59-people-galerie-osobnosti/2619-ralph-waldo-emerson.html JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 53 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN 9.8. J. RUSKIN John Ruskin (1819 – 1900) byl anglický malíř (akvarelista), spisovatel, básník, vědec, filosof, sociální a ekonomický vizionář a reformátor a umělecký kritik viktoriánské éry. Narodil se v rodině bohatého obchodníka s vínem a cherry; základního vzdělání získal díky domácímu učiteli a poté odešel studovat na univerzitu v Oxfordu, kde později působil jako profesor umění, založil tam malířskou školu a muzeum. Vedle svých politických aktivit byl Ruskin také výborným učitelem, jeho snahou bylo umožnit vzdělání všem vrstvám obyvatelstva, i chudým. Na toto téma napsal také dvě knihy – The Elements of Drawing a The Elements of Perspective. Dále se snažil o to, aby byla anglická muzea přístupná bezplatně. Byl jedním z nejvýznamnějších obdivovatelů a milovníků přírody, především té velehorské. Ruskin jako teoretik přírody ve svých filozofických, estetických, sociálně-ekonomických a environmentálních spisech zpracovává své představy o vývoji světa a přírody; příroda je pro něj jedním z ústředních témat a prostupuje jeho psaní o umění zobrazujícím přírodu, představuje podrobnou estetiku přírodních objektů, ukazuje, jak se přiblížit přírodě bez zřetele na přírodní vědy, jak přistupovat k hodnotám přírody bez nutnosti důkladné vědecké analýzy. Ve shodě s tím kritizoval moderní průmyslovou společnost - v industrializaci spatřoval ničitele krajiny; za ideální považoval společnost založenou na patriarchálně řemeslné výrobě, o jejíž obnovu usiloval. Ovlivnil vznik hnutí Arts and Crafts (Umění a řemesla) a je považován za nejvlivnějšího obdivovatele hnutí Prerafaelitů (= bratrstvo anglických malířů a literátů založené v roce 1848 D.C.Rossetim, kteří byli Inspirováni Ruskinovými myšlenkami o pravdě spočívající v přirozenosti, usilovali o návrat k ušlechtilé prostotě italských předrenesančních a raně renesančních mistrů = před Rafaelem; v malířství razili zásadu odklonu od realismu a přírody k dekorativní malbě a abstraktnímu idylismu, literární program hlásal spojení smyslovosti a mysticismu - psali zejména balady, mytologické epické skladby a lyrické básně). Díky publikování svého listu v novinách Times v roce 1851, ve kterém vyjádřil podporu prerafaelitské myšlence vztahu k přírodě, se hnutí stalo populárním a společnost ji začala akceptovat; ve svém druhém dopise Ruskin uvedl, že pro umělecký svět Prerafaelité pokládají základy nové umělecké školy, která je ušlechtilejší než celé umění posledních tří set let. Po smrti svého otce Ruskin zdědil jeho rozsáhlý majetek. Byl přesvědčen, že nemůže být zároveň socialistou a boháčem, a tak daroval většinu svých peněz cechu Sv. Jiřího v Paddingtonu, Whitelands College v Chelsea a John Ruskin School v Camberwellu. Na sklonku života Ruskin trpěl vážným nervovým onemocněním a přestal úplně psát a téměř nemluvil. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 54 AKTUÁLNOST PŮVODNÍHO SETONOVA PŘÍRODNĚ ORIENTOVANÉHO VÝCHOVNÉHO PRINCIPU VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ DĚTÍ I VE 21. STOLETÍ - PO VÍCE NEŽ 100 LETECH JČLŠ 2014 PAVEL HAUSDORF - KEN Použité literární zdroje, citace: http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Ruskin http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=964 http:// leccos.com/index.php/clanky/ruskin-john http:// leccos.com/index.php/clanky/preraffaeliste http://knihy.heureka.sk/john-ruskin-a-priroda/ http://www.estetikaspol.cz/en/publikacni-cinnost-clenu/2011/12/john-ruskin-a-priroda/ 10. POST SCRIPTUM Zvolené téma bylo jistě možné zpracovat mnohem důkladněji, neboť jsem měl k dispozici daleko více zdrojové literatury, než jsem ve vymezeném čase byl schopen prostudovat, myšlenkově utřídit a použít v absolventské práci JčLŠ. JIHOČESKÁ LESNÍ ŠKOLA I JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR I STRANA 55