Časopis 2014 - Gymnázium Zlín

ČASOPIS červen 2014
Gymnázium Zlín - Lesní Čtvrť
REDAKCE GYMNÁZIA ZLÍN-LESNÍ ČTVRŤ:
Autory reportáží, fotografií i povídek o životě ve škole i mimo ni jsou žáci 1. ročníků a kvint,
kteří je připravili během projektových dnů.
Graficky upravili a připravili k tisku pod vedením Mgr. Heleny Šenkeříkové žáci:
Monika Hubáčková, Veronika Javorská, Ondřej Schreiber, Gabriela Špačková
Vydalo nakladatelství Počítačová grafika gymnázia dne 25. června 2014
Naše gymnázium
Zakázané ovoce
Bernatíková, 1.D
Habrovanský, Bednářová, 1.C
Než jsem nastoupila na toto gymnázium,
rozhodovala jsem se, jestli jít na tuto školu
nebo TGM. Zvolila jsem si tento gympl, jenže je otázka, jestli správně.
Bohužel s nástupem na tuhle školu, nemám tolik času konat věci, které mi předtím
nedělaly problém. Na základní škole to bylo
mnohem jednodušší. Každý den jsem chodila ven s přáteli, měla více času si s nimi
chatovat anebo venčit psa, což musím dělat do teď a někdy mám problém ho uhlídat,
jelikož při tom i studuji. Chápu, že tohle už
není základní škola ale gymnázium, na které jsem (ne)dobrovolně šla, ale i přesto mi
to chybí.
Samozřejmě se nám všem, nebo aspoň většině, zhoršily známky. Už to nejsou
samé jedničky jako dřív, ale myslím si, že
většina studentů je ráda, že má alespoň
čtverku, anebo nepropadá.
Nejvíce mi asi vadí to, že se učíme tolik zbytečných věcí, které v životě nevyužiju. Myslím si, že by se tu měly spíše probírat věci, které v životě budeme potřebovat.
Např. udělat si účet v bance nebo si sami
vyřídit nějaké věci, které jako dospělí můžeme využít.
Další negativní věcí je to, že se postupně
ze mě stává pesimistický člověk. Dřív jsem
se neustále usmívala a měla dobrou náladu,
ale pozoruji na sobě, že tomu již tak není.
Z těch pozitivních věcí, které mi škola
dala, jsou například přátelé. Myslím si, že
náš kolektiv je celkem dobrý. Ještě tu nebyly nějaké vážné neshody nebo tak. I když si
myslím, že možná v jiných třídách mají pevnější vztahy, ale nemůžu si stěžovat, jelikož
to též mohlo dopadnout hůř.
Je pravda, že je tohle gymnázium celkem
náročné a mělo by nás naučit se učit, i když
mi připadá, že naopak jsem línější a línější,
jelikož mě to nebaví a vyčerpává a tenhle
názor sdílí většina studentů.
Ovšem je pro mě výhodou, že škola není
zase tak daleko od mého domu a při cestě
z ní, si můžu udělat pěknou procházku kolem lesa.
Ruku na srdce. Koho z vás někdy nelákalo navštívit ta zapovězená místa a kdo je
i přes všechna omezení pravidelně navštěvuje?
Určitě jste byli svědky „kulhajících“ spolužáků, belhajících se nejistým krokem
k výtahu, aby si zkrátili cestu do další vyučovací hodiny nebo ranní návštěvníky pěšiny vedoucí k lavičce. Proč? Protože zakázané ovoce chutná nejlépe!
Náš den ve škole
Eva Malá a David Želinský, 1.D
Džungle u vchodu
Už při příchodu do školy se ocitáme v příjemném prostředí. Na našem gymnáziu
se nachází spousta rostlin, které vyplňují prázdná místa chodeb i učeben. Působí to
na nás velmi pozitivně.
2
Temno v sedmém pavilonu
Pro některé z nás není obědvání poslední činností, kterou daný den vykonáme. Ještě je před námi odpolední vyučování v sedmém pavilonu.
Místo pro odpočinek
Našimi oblíbenými místy jsou zákoutí, ve
kterých je klid na „studium“. Mezi tyto místa patří i prostor pod schody ve čtvrtém pavilonu.
Umění u nás ve škole
Doležalová, Družbová, 1.C
Ulice u Vlaštovky
Barevná jídelna
Po náročném vyučování si zasloužíme pořádný oběd. Než se ale dostaneme k jídlu,
musíme si vystát dlouhou řadu.
Průchod spojující 7. pavilon se 4. pavilonem byl neznámou osobou pojmenován:
„U Vlaštovky“, avšak většina studentů by
se shodla na názvu: „Ulice trvalého mrazu“.
3
Zkouška představivosti aneb představ si
to zeleně
Obrazy dívčí tváře
Na první pohled stromy působí pochmurně a bez života, ale záleží na tom, jakýma očima se na ně podíváme. Je to možná
zkouška optimismu v reálném životě. Můžeme si domyslet, jak stromy srší zelení a
cítit vůni jehličí, ale pokud jsme velcí pesimisté, nemusí se nám to vůbec podařit.
Na prvním obraze můžeme vidět zamyšlenou dívku. Na druhém obrázku se dívka
cítí zle, zdrceně a rozzuřeně.
Dítě očekávající pestrou budoucnost
Adam a Eva
Autor: Vendula Tobolová
Dílo nás zaujalo svou nevšedností a kreativitou. Zobrazuje pohled na nenarozené
dítě a snaží se naznačit pocity a myšlenky
dítěte, které ještě vůbec netuší, co ho čeká.
Autor: Albrecht Durer
Malba se skládá z několika částí. Ukazuje scénu z rajské zahrady slavného Edenu,
kdy lstivý had představující satana nabízí
Evě jablko.
4
Obrázek vlevo: Na této fotografii můžeme vidět model lidské hlavy a autorem této
sochy je Jiří Baumbach ze třídy 1.D, student
pana prof. Černého. Dílo je vytvořeno z porobetonu a k opracování materiálu bylo použito dláto.
Zátiší
Obrázek vpravo: Zde si můžeme všimnout podobného díla, jako u předchozí fotografie. Menší rozdíl je zde ten, že tento výrobek není ještě úplně dokončen. Autory
jsou opět studenti pana prof. Černého a ke
zhotovení byla rovněž použita stejná technika, jako u díla na fotografii č. 3.
Maturitní práce
Autor: Lucie Koláriková
Vůbec první maturitní zkoušky z kresby
podle předlohy. Tato talentovaná dívka nakreslila nejpřesnější obraz rekvizit uspořádaných na stole tak, aby tvořili zátiší.
Projektové dny - tělocvik 1.A
Navrátil, Krajíček, 1.D
Umění ve škole podruhé
Rozhovor s pánem ze SYREO
Můžete nám v krátkosti představit Vaši
agenturu?
Nejsme přímo agentura, ale jsme spolek
zaměřující se na obranné a bojové techniky.
Vytvořili jsme druh bojového umění SYREO. SYREO je určeno hlavně pro ženy ve
věku patnácti a více let, ale jeho flexibilita nám umožnuje upravit tento styl jak
pro „slabé“ ženy, ale i pro „silnější“ muže.
Zkrátka SYREO lze přizpůsobit pro všechny
vrstvy obyvatelstva. Zaměřujeme se také
na boj se zbraněmi z čtrnáctého, patnáctého, šestnáctého století.
Drábek, Pleva, 1.C
Jedná se o malby lidského těla, jenž jsou
vystaveny před učebnami biologie. Autory
tohoto obrazu jsou studenti ze třídy pana
prof. Černého. Pro vytvoření tohoto díla
byly použity vodové barvy.
Už jste se někdy účastnili projektových
dnů na této škole?
Přímo na této škole jsme poprvé, ale často účinkujeme na druhých stupních základních škol, kde právě prezentujeme SYREO.
Jak jste spokojeni s výkonem našich
žáků?
Chtěl bych vyzdvihnout výkon dívek. Mile
mě překvapili také chlapci. Na jiných školách se chlapci chovají hrubě a projevují nulovou aktivitu. Vypadají a chovají se jako
„Biebeři“.
Jaké máte představy o průběhu dne?
Prvních dvacet minut seznamujeme žaky
se strategií a taktikou obrany. Poté následu5
Are you enjoying your visit to our lovely and beautiful country full of nice people?
Camilah: Oh yes, this country is great.
Nuraan: Yes, it’s magical.
je seznámení s obranou ve volném prostoru, poté v prostoru u zdi.
Byl již někdo zraněn?
Spadl nám jeden kluk ze třetí třídy na
bradu a trochu mu tekla krev. Naštěstí nic
vážnějšího nás nepotkalo.
Are you happy with our instructors and
our schoolmates?
Both: Yes, they are very friendly and
kind.
Myslíte si, že jste někoho zaujali natolik,
že by měl zájem se tomuto sportu věnovat
i ve svém volném čase?
Nevím, je těžké poznat to po necelé hodině spolupráce.
Do you like czech food,especially pork?
Camilah: We are vegetarians. But vegetables are tasty.
Nuraan: It’s unique.
Cizinci u nás na škole
Thanks for your time, bye.
Škrabánek, Barbořík, 1.D
Rozhovor se studenty, kteři k nám přijeli
díky projektu Global Classroom.
What’s your name and where are you
from?
Stranger1: My name is Jerry and I come
from Sweden.
Can you spell it?
Jerry: J e r r y.
Are you enjoying your visit to our lovely and beautiful country full of nice people?
Yes, the weather is nicer than it is in Sweden.
What’s your name and where are you
from?
Stranger1: My name is Camilah. I am
from South Africa.
Stranger2: My name is Nuraan. So am I.
Are you happy with our instructors and
our schoolmates?
Jerry: Yes, they are friendly and kind.
Do you like czech food, especially pork?
Jerry: Yes, the pork is great.
Can you spell it?
Camilah: C a m i l a h.
Nuraan: N u r double a n.
Thanks for your time, bye.
6
Jedny z věcí, které se nám
tady líbí
ganizace se zabývá tématy, jako je zemědělství, nákup potravin od regionálních dovozců a také vhodnými zdroji energie např.
rozdíl mezi obnovitelnými a neobnovitelnými zdroji. V Olomouci diskutovali na téma
ochrany velkých šelem a právě téhle problematice se věnuje místopředsedkyně Volfová.
Přednášku započala paní profesorka Kateřina Jeřábková, která následně předala slovo přednášející. V průběhu přednášky měli žáci možnost vyjádřit své názory na
kladené otázky. Největší pozornost získala otázka, zdali se na naší škole dostatečně třídí odpad. Reakce některých žáků byly
velmi bouřlivé a vyústily v hádku ohledně
třídění víček od kávy.
Vlček, Krajča, 1.B
Volný čas na téhle škole se dá trávit mnoha způsoby. Např. Hraní basketbalu (můžete vidět fešáka na fotografii) či fotbalu na
našem školním hřišti.
Pokud máte hlad, tak nemusíte chodit daleko. V šestém pavilonu se nachází nově
zrekonstruovaná jídelna, kde se každý den
vaří tři druhy jídel. Velice mi tady chutná.
Kappa
Rozhovor
Na jaké téma máte připravenou přednášku?
Přednášku mám připravenou na téma
problematiky třídění odpadu v České republice, nečekávám, že by všichni žáci po
zhlédnutí přednášky začali třídit odpad, ale
chci jim umožnit získat pro ně dosud neznámé informace o ochraně životního prostředí.
Po obědě si také můžete zahrát stolní fotbal, který se nachází v blízkosti jídelny. Turnaje a soutěže jsou samozřejmostí.
Myslíte si, že Vaše přednáška ovlivní pohled žáků na recyklaci?
Já věřím, že ano, protože právě proto jsem přijala nabídku zde přednášet. Při
nejmenším doufám, že se alespoň někteří
zamyslí nad tímto tématem.
Přednáška na téma ochrana
přírody
Malotová, Béza, 1.A
Mohla byste nějak představit sebe a organizaci DUHA?
Mé jméno je Josefa Volfová, v hnutí DUHA
Olomouc působím od roku 2011 především
V rámci projektových dnů na naší škole
jsme navštívili přednášku na téma ochrany životního prostředí od místopředsedkyně
organizace hnutí DUHA, Josefy Volfové. Or7
jako dobrovolnice a zaměstnankyně projektu ochrany velkých šelem a pro období 2014-2016 zastávám funkci místopředsedkyně.
Film dokazuje, jak masová média dokážou
ovlivnit dění ve světě, a to nejen lehce, ale
dost zásadně.
Tajuplná zákoutí školy
Projektový den – společenské
vědy – multimediální výchova
Hanousková, Kydalová, 1.A
Škrabalová, Phamová, 1.B
Rozhovor
Co je náplní vašeho dnešního dne?
Dneska jsme ve třídě a sledujeme film,
který má být zaměřený na multimédia.
Zajímají tě multimédia?
Moc ne, nijak zvlášť se o to nezajímám.
Myslíš, že tvá budoucí práce bude mít
s multimédia něco společného?
Myslím, že ne. Chtěl bych být ekonom.
(pozn. pí učitelky Adamíkové: ekonomové
by se v tom měli umět vyznat! Finanční a
multimediální gramotnost u nás není zrovna nejlepší…)
Fotografie vlevo - Světlo na konci chodby: Jasná záře oslnila naše zraky v obávaném přírodovědném pavilonu. Kéž by nás
toto světlo osvítilo při každé písemce.
Jsi spokojený s tématem multimédia?
Chtěl bys jiné?
Asi bych chtěl nějaké jiné, například něco
okolo sportu.
Fotografie vpravo - I voda musí nějak
téct: Tato netradiční fotografie ukazuje, že
i kanál může vypadat dobře.
Jaké myslíš, že jsou výhody Projektových
dnů – konkrétně vaše dnešní multimediální výchovy?
Nevím, jestli to má nějaké výhody, já si
hlavně myslím, že to má zaplnit ten týden,
ve kterém se podstatně nic nedělá.
Jaký máš z filmu pocit?
Nevím, já jsem ten film moc nesledoval.
Jak celkově zhodnotíš den?
Dnešní den mě moc nezaujal, spíš jsem
se nudil.
Komentář
Film shledáváme jako důležitý pro další rozvoj studentů. Avšak někteří film moc
nesledovali, což chápeme, protože je těžké vybrat téma, které by zajímalo všechny.
Práce na zahradě
Fotografie poukazuje na tvrdou práci
pana školníka, který se pravidelně a s láskou stará o školní pozemky.
8
Zákoutí školy
3. Venkovní hřiště
Místo, kde si můžete zahrát fotbal, házenou, basketbal a taky si přivodit úraz, pokud
jste nešikovní.
Vrba, Večeřa, 1.C
Nafotili jsme pro Vás několik fotek z různých zákoutí naší krásné školy. Je to moderní škola, která svým útulným vzhledem a architekturou přináší příjemné a pohodlné prostředí pro studium.
Škola má sedm pavilonů, každý vyhrazený
pro jiný typ studia. Najdeme tady dvě tělocvičny a jídelnu. Máme zde i hvězdárnu, která však škole nepatří. Vybrali jsme pro vás
čtyři zajímavé fotografie.
1. Hodiny
Staré rezavé hodiny, které stále ukazují stejný čas. Nedoporučuju se jimi orientovat, když spěcháte do vyučování.
4. Venkovní učebna
Když svítí sluníčko, vytáhněte učitele do
venkovní učebny. Ale nezapomeňte si opalovací krém.
2. Zákoutí pod schody
Máte chuť se s přáteli o přestávce někam
zašít? Tohle přesně místečko pro vás.
Hrabíková, Podešvová, 1.D
Jako za starých časů…
Když máte dost školy a učení a učitelů a
písemek, je lepší si někde sednout a vypnout
alespoň na chvíli mozek. Jen tak poslouchat
zvuk větru, štěbetání ptáčků nebo pozorovat tanec listů ve větru. a gymplu naštěstí
takové místo máme.
9
Schovka
Když se chceš schovat před každodenním
shonem a stresem, tohle je místo, které hledáš. Najdeš zde klid a prostor k přemýšlení
a odpočinku.
NÁMAHA
BOX
OČI
Slunící lavička
Stres, křik, drnčení zvonku, studené bílé
stěny a neustálé škrábání propiskou na papír. Každý den to zažíváte dokola, znovu a
znovu. Když potřebujete uniknout, sednout
si ven a chytnout bronz, tato lavička je to
pravé pro vás.
Výtvarné práce našich studentů
Baumbach, Sovadina, 1.D
TVÁŘ
10
OBTISK DLANĚ
CHRÁM
Na této sérii fotografií můžete vidět práce
studentů našeho gymnázia. Autory objektů
na snímcích Námaha a Box bohužel neznáme.
Víme jen, že se dílo nachází pod schody do
jídelny. Kresbu s názvem Oči od Lenky Pavlíkové ve 2. pavilonu nás velmi zaujala.
Fotografie Letadlo a Chrám byly pořízeny v
učebnách dějepisu a modely jsou dílem žáků
nižšího gymnázia. Obtisk dlaně v učebně výtvarné výchovy patří p. Černému, který je
duchovním otcem většiny prací, jako například Tvář.
Náhradní program
Přednáška o normalizaci
Dostál, Beněk, 1.C
Martinka, Minaříková, 1.D
Rozhovor s Františkem Dobrotou:
Co je náplní tvého dne?
Měli jsme původně mít ekologický projekt
Hnutí duha. Ale organizátoři nepřijeli, takže
máme náhradní program.
V rámci projektových dnů na naší škole měla
třída 3.A přednášku o normalizaci u naší profesorky Mgr. Pešatové, která si pro studenty
připravila pracovní listy, prezentaci, videa a
krátké filmové ukázky. Jak sama řekla, studenti se plně zapojují a v hodině jsou aktivní.
Vyplňují pracovní listy podle prezentace a videa ze stream.cz, porovnávají underground
a pop, povídají si o tehdejších módních trendech, jídlech a ekonomice.
Studentka Daniela Dubčáková nám sdělila, že tento projekt se jí líbí, protože ji toto
téma zajímá a líbí se jí zapojení techniky. Dále
očekávala osvětlení tohoto období. Snad měl
tento projekt úspěch a my se jej dočkáme i
v příštím roce.
Co tedy momentálně děláte?
Díváme se na film, který se jmenuje Hačikó.
O čem je tento film?
Hm, jde o skutečný příběh oddaného psa
jménem Hačikó. Hačikó každý den jde s pánem na nádraží a odpoledne se tam vždy pes
vrací. Jednoho dne pán zemře a Hačikó se
tam stále den co den vrací, celých devět let.
Celkem zajímavé, řekl bych.
Ano, to jo.
Baví tě?
Je to zajímavé a smutné, ale není to film
pro mě.
Baví film ostatní?
Hm, zdá se, že holky to baví.
Co bys raději dělal místo sledování filmu?
Volná hodina. :D
Hrál bys poker?
Tak určitě. :D
Určitě by bylo lepší být doma. Co myslíš?
Tak asi ne. Určitě bych hrál na PC nebo jedl
brambůrky u telky. :D
11
Co nám dal či vzal první rok
studia na naší škole?
23. červen 2014
(po nalezení deníku zahrabaném na dně
skříňky)
Uběhl rok, jedna čtvrtina mého studia na
škole. Od počátků se mnohé změnilo. Škola
se pro mne stala místem, kde už se člověk
nemůže jenom flákat. Naučila mne, že pokud
chci něčeho dosáhnout, nepůjde to samo.
Petra Skácelová, Ivana Patíková 1.C
Z prázdnin 2013
Blíží se škola! Fuj, nepříjemná to myšlenka
uprostřed prázdnin. Nyní je však spojena s
něčím víc, s pocitem, který neznám. Nevrátím se tam, kam předchozí léta, na základní
škole už pro mne není místo. Teď mne čeká
gymnázium, jenže… Co od toho mám očekávat? Jaké to tam asi bude? Mám vůbec
šanci to tam zvládnout? Jak se tam dostanu?
A jak se v té budově vyznám?! Vždyť je to
bludiště! Tyto otázky mi však zodpoví pouze
čas. Anebo seznamovák?
31. srpen
Poslední dny prázdnin! Proč to vždycky
uteče tak rychle? Zvlášť, když se v těchto
dnech pomalu začíná zase objevovat škola,
přesněji adapťák. Musím říct, že ty tři dny
byly vcelku zajímavé. Plno nových lidí, super instruktoři, ale… Pořád si nějak nemůžu
zvyknout, že s těmito lidmi budu trávit několik let, že brzy vstoupím do dveří střední
školy a budu její součástí, že se všechno zase
změní a posune o kus dále.
2. září
Co to je?! Nechápu to! Schodiště tam přeskakují z jednoho patra do druhého, čísla učeben se mění přesně tak, jak nepotřebuju, a
ztratila jsem se už několikrát jen za jeden
den! Jak tohle může dopadnout…
Dala mi mnohé nové vědomosti (od toho
je to asi škola, že), nové zkušenosti, poznala
jsem zde mnoho skvělých a zajímavých lidí,
uvědomila si věci, které mi dlouho zůstávaly záhadou.
Byla však tato cesta správná? Přece jen
mi toho škola hodně vzala! V první řadě čas,
toho je v dnešním světě stále málo. Občas to
vzdávala i chuť studovat a bránila se slovy:
„Vždyť je to úplná blbost! K čemu mi to sakra bude?“ A teď to vypadá, jak to vypadá!
Když se však zamýšlím nad svým prvním
rokem, říkám si, jak to asi půjde dál?
Tajemná paní
Petra Skácelová, 1.C
Už dlouhou dobu leží mi v hlavě jedna věc.
Lidé mne nemají rádi a já nevím proč. Všichni
se mi vyhýbají, pomlouvají mě a byli by nejradši, kdybych zmizela ze světa. Já ale nemůžu, patřím sem do tohoto světa! Stejně
tak jako patřím k lidem, kteří mne nemají rádi
právě tak jako já je. Přesto jsme na sobě závislí, nemůžeme existovat bez sebe navzájem.
S pocitem osamělosti jsem procházela
jedné noci lesem, zabraná do svých myšlenek. Netrvalo dlouho a narazila jsem na cestu
téměř neviditelnou, ale mně až podivně známou. Táhlo mě to po ní a já nedokázala té
tajemné síle odolat. Po chvíli mne rozbolely
klouby, byla jsem špinavá, ale ani to mi ne12
mohlo zabránit. Na konci mne čekalo jeho
světlo, čekal mne on, pravý opak mne.
„Neví, kam je pošlu, ale mohou snít. Věří,
že zítra bude líp, ale mne se bojí.“
„Jsi pro ně černou silou, jsi koncem, začátek už nevidí. Jmenuješ se Smrt, to proto
se bojí!“
Co nám dal či vzal první rok studia na naší škole?
Robin Černoušek, 1.A
Připadá mi to jako včera, když jsem poprvé nastoupil do autobusu číslo 13 a vydal
se na naše gymnázium. Začalo tím něco úplně
nového. Poznal jsem spoustu nových přátel,
učitelů, naskytly se nové možnosti, ale přibyly i nové povinnosti. Kromě spousty učení
a úkolů, na které jsem doteď vůbec nebyl
zvyklý, se změnil i pohled mého okolí na mě.
Na základní škole jsem byl pro ostatní
stále dítě, nikdo po mně nechtěl nijak náročné
věci a můj volný čas jsem většinou trávil s
kamarády venku nebo hraním na počítači. S
nástupem na gymnázium jsem měl volného
času stále méně, zábavy ubývalo a povinností přibývalo. Zjistil jsem, že mé představy
o střední škole byly docela daleko od reality.
Co se samotné školy týče, nemám jí co
vytknout. Když jsem se rozhodoval, na které
gymnázium nakonec půjdu studovat, to na
Lesní čtvrti byla sázka na jistotu. Krásná,
vzdušná, nedávno zrekonstruovaná budova
ani zdaleka nepřipomínala místo, kde se studenti každodenně trápí u písemek a stresují
se u zkoušení. Myslím, že právě vzhled školy
a místo, kde stojí – kopec s nádhernou vyhlídkou a blízkým lesem – motivují spoustu
studentů k lepším výkonům a snaze dotáhnout to až k maturitě. Les mě opravdu nadchnul, ale jen do té doby, než jsem byl v
hodině tělocviku nucen v něm běhat. Učitelé
tohoto předmětu mají navíc zvláštní schopnost vybrat si k běhu na čas jeden z nejteplejších červnových dnů. Občas je nějaká hra
Nikdy jsem ho neviděla zrovna ráda, ale
uvědomuji si, že nebýt jeho, ani já nejsem
taková jaká jsem.
„Zdravím tě, tajemná,“ promluvil na mne
opatrně, jako by i on měl strach.
„Co mi chceš?“ obořila jsem se na něj.
„Popovídat si, už dlouho tě pozoruji, jak se
nevesele vláčíš světem,“ usmál se na mne.
„Nemám zájem,“ odsekla jsem a chtěla
pokračovat v cestě. Ale on se nedal odbýt.
„Co se děje? Proč jsi tak mrzutá, stará přítelkyně?“
„Ty nic nevíš. Tebe mají všichni rádi, všichni
až na mne, anděli! To ty jsi ten dobrý, ten,
který chrání, pomáhá a brání mi v mé práci.
Tebe si váží, tobě se klaní a k tobě se modlí!
Mne jen proklínají a odsuzují. Mají ze mne
neustále jenom strach a kamkoli se přiblížím, všichni rychle utíkají a doufají, že se
na ně ani nepodívám. Nevíš, jaké to je, nikdy jsi to nepoznal. Copak si neuvědomují,
že beze mne nemohou žít?“ vyhrkla jsem na
něj v zoufalství.
„Jsi tak tajemná, že neprohlédnou tvou
roušku. Nevědí, co pro ně chystáš, na jakou cestu je posíláš. Vědí jen, že jsi jiná, že
tě neznají a že je oddělíš od toho, co znají.
Bojí se té nejistoty, před kterou je ani já neochráním. A netvrdím, že jsem to nezkoušel. Každému jsi blízká přítelkyně, ale i tvrdá
paní. Vědí, že jednou jejich čas přijde a oni
s tebou odejdou. Nemají na výběr, což jejich
strach posiluje,“ snažil se mi všechno vysvětlit. Nemusel se ani snažit, věděla jsem to.
Ale stejně, proč?
13
Zajímavosti ze školy
nebo běh příjemným zpestřením a odpočinkem od jinak náročného dne prosezeného
ve školní lavici.
Studium je opravdu náročné. Když slyším učitele povídat si o maturitách s lehkou
ironií a sarkasmem v hlase, trochu mě děsí
představa, že za tři roky budu já ten, o jehož
třídě si budou profesoři vyprávět. Věřím, že s
určitým nadhledem a trpělivostí může školu
dokončit každý, a právě tyto dvě vlastnosti
jsou pro dnešní uspěchaný svět tolik důležité.
Kopalová, Mahdalíková, 1.A
Když už nevíte co se známkama, zpříjemněte si život pizza šnekama.
Co mě v životě straší,
aneb co je to strach
Klasická „zašívárna“, dobrá na ukrytí se s
jídlem před hladovými spolužáky.
Dominik Závada, 1.B
Každý člověk i já máme někdy strach.
Strach je prostě součástí života a bere na
sebe jakoukoliv podobu. Pronásleduje nás
celý život a čeká, až budeme sami a potom
se projeví. Jako malí nás nám naši rodiče říkali pohádky o různých záhadných bytostech,
bubáků a polednicí. My si mysleli, že v noci
vylezou buď ze skříní, ze sklepa, nebo že se
objeví před námi a potom záhadně zmizí. Nemohli jsme usnout a báli se. Ale co je vlastně
strach? To je otázka na kterou se snažím přijít, ale marně. Někdy zmizí a potom se opět
vrátí. Ale strach může být i užitečný, protože
pro určité situace je strach na místě. Beze
strachu bychom udělali věci, které bychom
mohli později litovat, nebo si je vyčítat. Prostě žít beze strachu by byla nuda a hlavně si
představte, že by byl potlačen strach o vlastní
život. Taky by měl mít člověk strach o druhé,
to by potom nemohl nikoho milovat. Někdo
má strach ze školy a ze známek. Naštěstí to
mě netrápí a jsem rád.
Mně už mockrát pomohl, že jsem neudělal věci, které jsem chtěl a tím si možná zachránil i život a já osobně se bojím hlavně
výšek a pavouků. Když uvidím pavouka, tak
ho chci nejradši zabít a hlavně aby na mě nevlezl. U výšek to je snesitelné. Velkých výšek se opravdu bojím a nemohu tam chodit.
A co vy? Napište mi taky o vašem strachu.
Také se tak divíte? Že ji stále vidíváte?
Veškerému mrazu odolná, stará dobrá
vlaštovka :D
14
Bezpečnost nade vše…
Doležalová, Hašpicová, Mikesková, 1.B
Ne na každé škole si můžete vyučování
zpestřit hodinami ve venkovní učebně, tak
jako u nás na GYMZL… Venkovní učebna Likusák se k tomu přímo vybízí, dá se využít i jako odpočívárna při čekání na odpolední výuku.
Konečně jsme zjistili, na co všechno se dá
využít naše venkovní hřiště. Za slunných dnů
zde studenti tráví mnoho času relaxací, hraním míčových her, ovšem někteří experti se
vrací do dětských let, kdy skládají ze šišek
logo školy. A při těchto aktivitách se samozřejmě nezapomínáme přezouvat :D
Pořádek nade vše… Aneb jak si naši profesoři tělesné výchovy udržují čistotu ve svém
malém království. Je vidět, že paní uklízečky
zákaz vstupu do těchto prostor dodržují. Díky
rozházeným botám, poházeným ručníkům a
věcem trčících ze skříní se brzy stanou velkým vzorem pro studenty.
15
Reportáž
jestli se mohlo cestovat, jaké byly aktivity
studentů a teď jsme se bavili o prorežimních
rituálech. To znamená, že si vykládáme o
tom, co bylo nutné každoročně vykonávat.“
Fojtík, Vysloužil, 1.A
Dne 24. 6. 2014 v 9:30 jsme vstoupili do
učebny č. 3105, kde v rámci projektových
dnů právě probíhala hodina dějepisu. V lavicích seděli studenti třetího ročníku a směřovali své zraky k plátnu, vedle něhož stála
paní učitelka Mišurcová, která přednášela o
normalizaci. Když jsme vstoupili, postavili
jsme se do rohu místnosti a sledovali průběh
výuky. Na plátně svítil text věnovaný cvičením civilní obrany. Po krátkém výkladu k danému tématu rozdala paní Mišurcová studentům na ukázku plynové masky. Studenti se
nejprve zdráhali, ale poté si všichni masky
vyzkoušeli a zřejmě se jim to i líbilo. Po rozdání masek na vyzkoušení dala paní učitelka
svým studentům krátké volno na občerstvení
a udělala si na nás konečně čas. A tak jsme
si ji zavolali na chodbu a zeptali jsme se jí
na pár otázek.
A co studenti, baví je to?
„Já si myslím, že je to baví, protože je to
jiné, než v hodinách. V normálních hodinách
se totiž věnujeme pouze historickým faktům,
kdežto tady jim ukazujeme dobové materiály. Jak už jsem řekla, hovoříme o každodenním životě.“
Jste spokojena s jejich spoluprací?
„No…řekla bych, že teď už jsou studenti
takový vláční v očekávání prázdnin. Ale pokud je vyzvu, aby nějakým způsobem spolupracovali, tak spolupracují.“
Vy už se taky těšíte na prázdniny?
„Ano, taky se těším.“
Co máte v plánu?
„Odpočívat, sportovat a cestovat… Prostě
to, co se obvykle o prázdninách dělá.“
Děkujeme za rozhovor a přejeme pěkné
prázdniny.
Dobrý den.
Co se odehrává v dnešní hodině?
„Zabýváme se obdobím totality a nesvobody, přičemž jsme se zaměřili hlavně na
období normalizace. Což je období od roku
1969 do roku 1989.“
Proč právě obdobím normalizace?
„Důvodem proč se zabýváme právě tímto
obdobím, je fakt, že jej naši studenti nezažili a znají ho jen z vyprávění. Zabýváme se
každodenním životem obyčejných lidí. Tzn.
co se nosilo, co se jedlo, jak trávili volný čas,
16
Projektové dny biologie
mohou učit pozorováním. Jejich největší překážkou v rozvoji myšlení je fakt, že matka
ihned po narození mláďat umírá (kvůli starosti o vajíčka matka 6 týdnů nemá žádnou
potravu). V poslední době, především v oblastem s hojným turistickým ruchem, si lze
povšimnout, že chobotnice začínají spolupracovat ve skupině, a tak si generace od sebe
navzájem učí.
Ve druhé části studenti zpracovali tzv. Ekologický projekt.
Fruněk, Ševčík, 1.B
Dne 24. 6. 2014 se třída 2.D zúčastnila
projektového dne zaměřeného na biologii.
Rozvrh měli rozdělený do dvou částí.
V první části sledovali dokumentární film
o chobotnicích s názvem Mimozemšťané v
hlubinách, v druhé se postarají o zpracování
ekologického projektu.
Samotný název nám napovídá, že chobotnice, jak nám říká film, nepřipomínají jakýkoliv jiný organismus na naší planetě. Jejich
vývojová větev se oddělila již před 600–500
miliony let, patří do úplně jiné vývojové větve
než například lidé nebo delfíni. Chobotnice se
řadí mezi nejinteligentnější organismy na naší
planetě, mají specifickou stavbu těla – jeden
centrální mozek a na každé z osmi chapadel
další, mají tři srdce a nemají kostru – jediné
pevné spojení je mezi očima.
Chodníček ze školy :-)
Dokáží řešit různé úkoly, které nikdy předtím v přírodě nedělaly, např. otvírání šroubovací sklenice. Mají výbornou paměť, uvědomují si své tělo – dokáží přesně odhadnout, zdali projdou určitým otvorem. Při pokusech se prokázalo, že se od sebe jedinci
17
Kurz sebeobrany
2. se studentkou Janou Vítkovou
Jani, co je náplní vašeho dne?
Dnes se učíme základy sebeobrany, myslím, že je to pro nás všechny velmi přínosné.
Baví tě tento kurz?
Ano, je velmi vtipné bít ostatní spolužáky a také pozorovat, jak jsou biti. Horší je,
když se rozeběhnou proti mně.
Talašová, Matějíčková 1.D
Náplní pondělního Projektového dne pro
1. A byl kurz sebeobrany v tělocvičně. O zaučení našich studentů se postarala škola evropských bojových umění Arma Ferre s kurzem SYREO. V kurzu se studenti naučí, jak
se v době plné kriminality, sexuálního zneužívání a šikany bránit proti silnějším jedincům.
Období normalizace
Pelčák, Škrabánková 1.C
Studenti třetích ročníků se v dějepise
v rámci projektového dne zabývali obdobím
normalizace. Sledovali dokument o Janu Palachovi, bavili se o Pražském jaru a probírali obyčejný život studentů za totalitního režimu. Paní profesorka Mišurcová se studentům snažila přiblížit brannou výchovu interaktivním způsobem. Do hodin jim přinesla
Rozhovor:
1. s Mgr. Pavlem Postavou
Pane učiteli, co jste dnes připravili pro
naše studenty?
Dnes za studenty přijeli dva lektoři ze
školy bojových umění Arma Ferre a připravili základy sebeobrany.
Učí se studenti sebeobranu jen z teorie
anebo si mohou vyzkoušet i obranu v praxi?
Samozřejmě, že velkou část kurzu představovala teorie, ale důraz se klade hlavně na praxi, a ta u studentů sklidila velký
úspěch. Pevně věřím, že si z dnešního dne
odnesou jen to nejlepší.
Studenti musí pochopit, že jen připravení
mají šanci se bránit.
Jsou studenti ochotni spolupracovat a učit
se?
Ráno vypadali celkem ustrašeně, ale tuším, že jsme předčili jejich očekávání.
18
Znáte pravý výraz korupce?
My ano!
např. plynové masky, rudé průkazy, dotazníky a povolení k odcestování do zahraničí i další dokumenty. Důležitým cílem
bylo, aby si studenti uvědomili, co zname-
Ambruzová, Fusková 1.D
V učebně 4202 se žáci 3.D pustili do práce na téma korupce v rámci projektových
dnů na našem gymnáziu. Žáci pracovali s prezentací s informacemi od společnosti BRODEM o.p.s pod vedením pana Tomáše Fránka.
Rozhovor - Mgr. Zdeněk Srna:
Jaký problém dnes řešíte na projektových
dnech?
Problém korupce.
ná angažovanost a odvaha jejich předchůdců za doby normalizace.
Učebnu jsme navštívili ve chvíli, kdy studenti sledovali dokument o Janu Palachovi. Otázky byly orientovány směrem k tomuto téma.
Rozhovor se studenty:
Co od dnešního programu očekáváte?
Hlavně že se něco nového dozvím, protože v hodinách dějepisu je na toto téma bohužel málo času.
Jaký to má význam pro studenty?
Studenti musí rozlišit, které chování je
a které není korupční, aby se vyvarovali korupci. Někdy se dá uvažovat o korupci jako
o morální kinemaci, což je hodně na pomezí. Studentům jsou předváděny scénky a
podávány materiály, ze kterých se dá dokumentovat, co je a není korupce. Není to úplně jasné a je mezi tím velmi tenká čára.
Myslíte, že dnešní projekt pro vás bude
mít přínos?
Určitě. Všichni by se měli o naši historii aspoň trochu zajímat, a proto je pro nás
každá nová informace přínosem.
Zapojí se do projektu i studenti?
Prakticky budou pouze interakcí odpovídat na otázky, říkat vlastní názory a diskutovat na dané téma.
Co tě nejvíce zaujalo na dnešní práci?
Líbilo se mi všechno a nejvíc mě bavilo,
jak jsme si zkoušeli plynové masky.
Jaký názor máte na lidi v našem okolí,
kteří neznají naši nedávnou (20. století)?
Myslím si, že lidé, kteří neznají naši minulost jsou schopni nám ji brzy připomenout
svými hlasy při volbách.
Kdybyste se ocitli v této době, měli byste odvahu na to se projevit a bojovat proti režimu?
To nedokážu říct. Záleží na tom, kde bych
žil. V jaké rodině, za jakých podmínek a
jestli bych měl prostředky.
Otázka na konec. Jak byste zhodnotil
školní rok 2013/2014 z pohledu společenských věd?
Záleží na tom, jaký ročník. Je velmi těžké zhodnotit všechno dohromady, ale je to
podobné jako v minulém roce. Maturity byly
úspěšné, pouze 2 propadli (smích). A kdybych to měl zhodnotit celkově, tak výsledná
známka by byla velmi dobrá.
Co si myslíte o činu Jana Palacha?
Určitě to byl odvážný člověk, avšak podle
jeho přátel byl prý hodně vznětlivý.
19
Barevný svět kolem nás
Chmelická, Vašková, Zádrapová 1.C
Autoři se vyžívali ve hře s barvami a vytvořili nádherná díla. Je obdivuhodné, jaký
smysl pro barvy mají naši spolužáci, často
jimi vyjadřují své pocity.
Roztomile hravým dojmem na nás zapůsobil žlutý motýlek z obarvených oblázků.
Už první dílo, které jsme zařadily do naší
fotoreportáže, vyniká svým kontrastem
bílá X černá. Pocity v této výtvarné práci
jsou vyjádřeny slzami a zdobnými detaily.
Bílá a černá působí ostrým dojmem, který
vyvažuje jemnost kresby.
Budoby v barevném pozadí zdobí naši
chodbu a veselé barvy jednotlivých obrázků
se pokaždé mění.
Epicky až abstraktně vyhlížející dílo,
v němž se černé budovy tyčí vysoko do rudého nebe, bylo ukázkou temnějších pocitů
a zároveň v nich plál oheň fantazie. Vedlejší
obraz zase hýřil barvami v černém pozadí.
Radost nám pokaždé udělá vlaštovka, kterou zahlédneme, když vzhlédneme.
V malém modrém nebi přináší třetí rozměr
do naší školy.
20
Vítáme Vás na naší škole, na kopečku,
na Gymnáziu Zlín – Lesní čtvrť. Naše škola
je krásně zbarvená do červeno-šedé barvy.
Každé ráno, když radostně běžíme do školy
a těšíme se, jaké krásné chvíle zde zažijeme, nám vzhled naší školy ještě zlepší náladu!! :D
Velmi originální malba jedné z našich studentek oživuje naší školu exotickou příchutí. Temné divoké zvíře a stejně tak i tmaví
ptáci vypadají až děsivě.
Podařilo se nám také dostat do přilehlé
hvězdárny, do které jindy nemáme přístup.
Prohlédli jsme si ji a vyfotily jsme nádherný výhled z pozorovací terasy, který se nám
naskytl.
Krásné barevné a živé prskance okusily
červenou, žlutou, zelenou a taky modrou.
Kombinace žlutá, zelená a červená je přírodní a jemná, červená a žlutá je nebezpečná a živá, modrá se zelenou klidná, mokrá
a chladná. Pocity z těchto barev nás každý
den obohacují.
Naše škola
Tkacová, Halaštová 1.D
Díky kreativním studentům a vstřícným
profesorům vznikla velmi zajímavá učebna
dějepisu. Její stěny jsou pomalovány jako
pravěká jeskyně. Žáci výtvarné výchovy
májí mnoho možností a občas tráví hodiny
třeba na pískovišti.
V rámci projektových dní jsme se vydaly
na lov nejlepších fotografií naší školy. Objevily jsme mnoho krásných míst a dosud neobjevených zákoutí.
21
Co mi dal či vzal první rok studia
na naší škole
ven s přáteli. Vrátím se domů v deset večer, podívám se, co bylo do školy, řeknu si:
„Udělám to před hodinou“ a jdu spát. Nestojím o to, být dobrá a vzorná studentka. Rozhodla jsem se, že si ty čtyři roky na
gymnáziu pořádně užiju.
Němcová 1.D
Když jsem si podávala přihlášku na tuto
školu, nemyslela jsem si, že sem opravdu
půjdu. Až poté, co jsem zvládla dobře přijímačky, mě napadlo, že by to možná nebyl
špatný nápad.
A tak jsem tady. A dokonce mám za sebou celý první ročník.
Tato škola mi dala hodně vědomostí, které ovšem v životě nejsou nějak potřebné
a důležité. Ale aspoň trénuji mozek. Také
jsem se zlepšila v angličtině, a trochu jsem
se naučila i španělsky. Díky povinné četbě v českém jazyce jsem přečetla knihy,
ke kterým bych se sama od sebe nikdy nedostala, a to by byla škoda. Získala jsem
spoustu zážitků na výletech, různých akcích
a kurzu v DISu. A také jsem se podívala do
Německa, Francie a Švýcarska.
Ale gymnázium mi toho taky dost vzalo. Protože musím do školy dojíždět, zabere to dost času. Musím vstávat o hodinu dřív než moji spolužáci ze Zlína. A trpím,
když na nultou hodinu musím vstávat o půl
páté. Také jsem přišla o pár nervových buněk, když jsem psala testy z matematiky,
protože v té jsem nikdy nebyla dost dobrá. A nejsem zrovna atlet, takže pro mě nebylo zrovna příjemné poslouchat, jak jsem
neschopná v tělesné výchově, že neskočím dobře skok do výšky nebo že nezvládnu vyšplhat po tyči. Také jsem se odloučila se svými přáteli ze základní školy, ale to
se prostě stává - každý jsme na jiné škole,
v jiném městě, v jiném kolektivu.
Ale i tak si nemám moc na co stěžovat.
Středoškolský život je úžasný!
Na začátku roku jsem se bála, že sem
nezapadnu a že propadnu snad ze všeho.
A má averze k učení tomu moc nepomáhala. Ze začátku jsem si psala každé slovo, co profesor řekl, sešit se mi rychle plnil, a bylo toho na učení strašně moc. Brala jsem si do hodin všechny učebnice a snažila se o co nejlepší výkon. Nic jsem si nenechávala ve skříňce. Chtěla jsem být dobrá a vzorná studentka, taková, ze které by
si mohl brát příklad můj bratr a rodiče a učitelé by mě vychvalovali.
Po pár měsících jsem zjistila, že je to úplně jinak. Že nepropadnout není až tak těžké, stačí se před hodinou podívat na učivo,
a alespoň na čtyřku to nějak zvládnu. Vytipovala jsem si, co z učiva dá učitel do testu, a zbytek jsem se buď neučila, nebo vůbec nepsala. Učebnice se mi postupně hromadily ve skříňce, a už dlouho jsem je vůbec nevytáhla - když jsem si z ní teď uklízela své věci, zjistila jsem, kolik těch zbytečných knih vlastně mám. Už nechci být dobrá ani vzorná studentka, a nechápu ostatní,
proč se celé dny šprtají. Místo toho přijdu
ze školy, hodím s batohem do kouta a jdu
22
Jak vidím školu já
Exkurze do ÚV Klečůvka
Hasík, Henčl 1.C
Dne 23.6.2014 jsme se my, třída 2.A vydali v rámci projektových dnů do Úpravny
vod na Klečůvce, která patří pod Moravskou
vodárenskou společnost.
Konečně jsem měl příležitost ukázat jiným studentům gymnázia, jak školu vidím
já. Ukázat jim, jak černě vidím některá zákoutí a naopak, která zákoutí ve mně navozují příjemný a hřejivý pocit v duši.
Jako krásný příklad poslouží fotka prvního patra čtvrtého pavilonu, kde se učí převážně matematika. Jakoby prázdné chodby
a strohé učebny působí velmi nepříjemným,
až děsivým dojmem.
Sympatický pán, který se nás ujal, nás
seznamoval s procesem úpravy pitné vody.
Spolu s ním jsme si prošli vesměs celý areál kromě chemických laboratoří a míst, kde
je nutný potravinářský lístek.
Velmi podobně na mne působí i první patro sedmého pavilonu, kde se učí chemie.
Studenti jakoby čekali na smrt v chladných
chodbách, kde se rozlévá pach různých chemikálií.
ÚV Klečůvka bere vodu ze Slušovické přehrady, o které jsme se dozvěděli, že se tato
voda před úpravou nazývá surová. Poté se
namíchá z mnoha chemikálií, které se postupnou filtraci přes pískovcové filtry z vody
dostanou do odpadní nádrže, která byla
ukázkou toho, kolik nečistot se v takové
vodě vyskytuje. Také jsme se dozvěděli, že
v případě nouze, je schopna Klečůvka zásobit vodou nejen celý Zlín a okolí, ale i vzdálené Otrokovice a Tlumačov.
Na druhou stranu v areálu gymnázia lze
nalézt i příjemná místa, byť se většinou nacházejí mimo budovu školy. Například školní hřiště nebo venkovní učebna.
Snad vám náš malý projekt pomůže pochopit, jak my, křehcí studenti, vnímáme
tuto budovu.
23
Návštěva krajské galerie
Rozhovor:
Dobrý den, pane Srno.
Ahojte kluci, co potřebujete?
V rámci projektových dnů gymnázia zavítala naše třída 1.B do 14. Budovy Baťova
ateliéru – krajské galerie. Ve velmi HOJNÉM
počtu jsme se společně s našimi průvodci
ponořili do hlubin umění.
Jsme z 1.A a máme za úkol poskytnout
pro potěšení pana Michlíka rozhovor s vámi.
Bylo by to možné?
Zajisté.
Zajímalo by nás, jak se dneska máte?
(posměšný smích) Tak mám se dobře,
stejně jako včera.
To nás těší. V tom případě by rozhovor
měl proběhnout bez větších komplikací.
Další otázka na Vás. Jak probíhají vaše projektové hodiny?
Máme pozvanou naši bývalou studentku,
která teď studuje žurnalistiku. A ta už druhý rok vlastně pro naše žáky třetích ročníků a septim realizuje multimediální produkty a jejich analýzu. To znamená: zabývají
se tím, jaké jsou druhy médií, jak je můžeme analyzovat, čemu věřit a čemu nevěřit.
Výstava s názvem Řády vidění nám
umožnila nahlédnout do spektra odlišných
vjemů.
No mluvíte o tom hezky, ale baví vás to?
(pousmání) Samozřejmě. My je připravujeme s kolegyní Adamíkovou. Takže samozřejmě nás to baví. Kdyby nás to nebavilo, dělali bychom něco jiného.(ďábelský
úsměv)
Reportáž
Svoboda, Staněk 1.A
Dostali jsme za úkol v rámci projektových
dnů vytvořit reportáž s učitelem Společenských věd. Po 40 minutách hraní karet jsme
se odhodlali a vydali jsme se s naší kamerou a mikrofonem ze záchodové štětky zpovídat pana Srnu. Po dlouhém a strastiplném
hledání se nám ho podařilo najít na chodbě
ve druhém pavilonu a zprostředkovat s ním
rozhovor exkluzivně pro Vás!
A myslíte, že to baví kromě vás i žáky?
Podle reakce žáků z minulého roku usuzuji, že odezva byla pozitivní a právě z toho
důvodu jsme se rozhodli, že v tomto projektu budeme pokračovat.
Takže jste spokojen se spoluprací žáků?
Hm. Jo.
24
V kolik dneska končíte?
Mezi 11:30 až 12:00. S tím, že máme
přestávky.
A ještě tady mám otázku, jak jste se připravoval na dnešní hodinu?
Takže my se nepřipravujeme jako vyučující ale domlouváme se s tou naší bývalou
studentkou, která to má všechno pod svým
palcem.
A vypadá to, že budete v tom pokračovat
i do budoucna?
(promnutí očí) Záleží na ní. Uvidíme, jestli po skončení studia bude chtít nadále pokračovat, nebo jestli seženeme někoho jiného.
Origami je japonské umění skládání rozličných motivů z papíru. Na první fotce můžeme vidět různé druhy zvířat ať už smyšlených tak skutečných. Poskládat něco z papíru chce hodně trpělivosti a je zapotřebí
umět techniku skládání. Tato činnost se dá
pojmout jako forma zábavy. Popularita origami je v Japonsku vysoká, skládají ho už
děti v mateřské školce. Dle mého názoru
tato činnost zvyšuje zručnost dětí a souhlasil bych se zavedením i v českém školství.
Myslíte, že stihneme tyto projektové dny
i my?
Tak vy jste prváci. S Aničkou Zlámalovou
si nejsem jistý, ale z nějakých mediálních
projektů se určitě dočkáte.
Už nám došly otázky, tak jen poděkujeme
za rozhovor, na shledanou.
Taky díky!
Zručnost studentů
Vajdák, Vaníček 1.A
Ta t o f o t k a z o b ra z u j e r o t u n d u , a s i
z 11. – 13. století, tato stavba je typická pro
románský sloh. Mnohé z nich se dochovaly
dodnes např. rotunda sv. Kateřiny nebo rotunda sv. Jiří.
Toto dílo mi připomíná gotický kostel, nejsem si ale jist, přestože jsem gotikou fascinován. Je proto také
možné to, že vidím to,
co chci a lidi mohou
v jednom díle vidět
mnohé podoby – to je
ta krása na umění.
Na této fotce můžeme vidět období zvané
„Selské baroko.“
Je to stavební sloh lidové architektury, který
se uplatnil převážně v jižních Čechách během 19. století. Domnívám se, že autor si
vybral toto období pro jeho jednoduchost a
zároveň jeho krásu.
25
Přísně tajné!
Málokdo z nás někdy navštívil přírodu pod
jídelnou naší školy. Nám se dnes tato příležitost naskytla a objevily jsme nedokončenou výstavbu gymnázia. Pavučinami pokryté stěny, rozdrolené kusy omítky a zborcená
dřevěná konstrukce navodí tajemnou atmosféru. Hodně štěstí při objevování.
Na poslední fotce je návrh auta z budoucnosti. Myslím si, že student pustil uzdu svojí fantazie a odvedl výbornou práci. Nebudu
asi jediný stejného názoru, protože model
je vystaven přímo u vstupu do školy a tak
jej míjí všichni každý den.
Zákoutí naší školy
Gajdošíková, Hradilová 1. A
Big brother is ALWAYS watching you!
Hned pod okny druhého pavilonu se tyčí
i krčí zároveň hlava neúnavného studenta.
Ten už zde doopravdy viděl všechna roční období a ledasco zažil. V důsledku těchto
skutečností a vysoké popularity jej navždy
poznamenal jeho soused nesmazatelným fialovo-růžovým flekem nad levým obočím.
Řádění pana školníka
Každý z nás si jistě všímá, jak udržované máme okolí školy. Vděčíme za to panu
školníkovi. Mimo funkce půjčování klíčků
se taktéž stará o exteriér a flóru gymnázia.
V inkriminované době – přesně 24. 6. 2014
v 9:43 SEČ jsme objevily opuštěná kolečka
s nářadím. Jistě všichni tuší, čí je to práce…
26
Zákoutí naší školy II
Holík, Kovařík 1.B
Likusák
V této venkovní učebně prožije každý ze
žáků naší školy nezapomenutelné chvíle
i při hodině matematiky, která je pro většinu lidí velmi nezáživný předmět. Místo řinčícího zvonku zde uslyšíte nádherný zpěv
ptáčků a šelest větru v korunách stromů.
Čerstvý vzduch z nedalekých lesů dostatečně okysličí váš mozek a dodá vám sílu rozlousknout i ty nejobtížnější příklady.
Tuto chodbu lemují řady skříněk, které
slouží jako úschovna všech žáků. Ti si do
nich schovávají své milované učebnice a zapocený úbor do tělocviku, který se domů
nosí jednou za rok vyprat. Zběsilé opisování domácích úkolů je zde na denním pořádku, ale i tak zde můžete relaxovat na velmi
pohodlných dřevěných lavičkách.
Tribuna
Kdo by neznal naše venkovní hřiště s tribunou pro přihlížející žáky. Místo je naplněno adrenalinem ze sportovních aktivit, ale
je zde i možnost odpočinku při velké polední pauze. Každý žák si najde své místečko a
na chvíli zapomene na celý svět. Ale poté co
uslyší řinčící zvonek, je zpět zapojen do normálního života.
Žijeme v džungli!
27
Co nám dal první rok studia
Zatloukalová 1.D
Přestože jsem na této škole teprve první
rok, mám pocit jako by trval věčnost. Nejspíš to bude kvůli dlouhým hodinám učení, které trávím doma i ve škole. Když jsem
přišla první den do školy, myslela jsem, že
nebudu muset učit, v tom jsem se bohužel
spletla. Dokonce jsem se obávala, zda-li nepropadnu.
Naštěstí mi ochotně pomohli s úkoly spolužáci, se kterými je na školních akcích vždy
zábava. Takže pokud bych měla shrnout, co
mi tento školní rok dal, byly by to nové vědomosti, kamarády, spoustu práce, hodně
zážitků, stres a žaludeční vředy. Ale i tak se
těším na další školní rok.
Opět se pohybujeme v pravěku. Na fotce se nachází primitivní pravěká vesnička.
Obydlí jsou postavena ze slámy, dřeva a hlíny.
Jak šla historie...
Mikeš a Gallas 1.C
Milí čtenáři, připravili jsme si pro vás přehled několika historických děl, jež vyráběli žáci víceletých gymnázií. Jedná se o celoroční projekty historických staveb či zbraní z různých období dějin, které jsou inspirované skutečnými objekty. Tyto práce nás
zaujaly svým různorodým zpracováním. Fotografie jednotlivých objektů budou znázorněny chronologicky.
Zde můžete vidět stavby ze starého
Egypta, přesněji sfingu, což je tělo lva s lidskou hlavou. Vedle sfingy je asi Rachefova
pyramida.
Na této fotce se nachází jednoduché
opevněné hradiště zkonstruované ze dřeva a slámy. Dále můžete vidět palisádové
opevnění.
Začínáme pravěkem. Zde můžete vidět
jedno z prvních primitivních obydlí, které je
zkonstruováno z kožešiny a dřeva.
28
Na této fotce se nachází středověká rotunda zkonstruovaná z kamene.
Zde můžete spatřit řeckou válečnou loď
s velkými vesly a s jednoduchým zdobením.
Hrad Rochester byl vystavěn v jedenáctém století v jižní Anglii Římany.
Tento válečný katapult sloužil například
k bourání hradeb a různých staveb. Mohl
sloužit také k obraně.
Pomocí tohoto trojského koně Řekové
obelstili Trojany, vpadli přímo do města a
dobyli jej. Kůň byl vyroben ze dřeva.
Zde můžete vidět skandinávský pravoslavný kostel pocházející ze Švédska.
29
Poutník
Nosálková 1.C
Tam v městě na kraji světa,
poutník balí si svůj ranec,
tušíc, že nemine ho odveta,
tušíc, že brzy přijde konec.
Nevěda kam cesta povede,
vykročil v pouť dalekou,
vítr severní ho zavede,
tam v zemi neznámou.
Tady můžete vidět Tádž Mahal, což je
hrobka, kterou nechal vystavět sultán pro
svou ženu.
Kráčel světem dál a dál
viděl múzy, světa kraj.
Na konci útesu několikrát stál
avšak v srdci věčný máj.
Až přišel tam, kde cesty se kříží,
hledí, kterou dát se má.
Ví, že jeho srdce rozhodnutí tíží,
nechce vykročit, neví kudy vydat se má.
Poutník dlouho tiše stál,
přemýšlel, kam ho cesty zvou,
první krok v neznámo udělal,
prodíral se temnotemnou tmou.
Zvolil si cestu bez zatáček
bez hor, řek a kopců.
Chtěl zbavit se všech překážek,
tak, jak slýchal od starců.
Selské baroko je velice zajímavé. Je to
druh baroka, který vyplývá ze života prostých měšťanů.
Však zlá předtucha jednotvárné cesty
do jeho snů se dostala,
děsívá víc než samota cesty,
vrátit se jej donutila.
Zas na křižovatce stál
v neznámo hledíc,
podruhé se rozhodoval
smysl života postrádajíc.
Vydal se tedy cestou zarostlou,
zpět se vrátit nemůže,
provázen velkou představou,
že všem lidem pomůže.
Karlův most nechal vystavět Karel IV. ve
14. století. Stojí na místě Juditina mostu,
který spadl při povodních.
30
Změna
Velké sny dlouho jej provázely životem
dlouho doufal, že svět změnit dokáže.
Jen do chvíle kdy pochopil, že lidem všem
zavděčit se nedokáže.
Genzerová 1.C
Byl to pro ni nový začátek. Důvod změnit
svůj život. Možnost vydat se opačným směrem. Věděli o ní pouze lidé z její minulosti a
ti zůstali za nepřekonatelnou bariérou dálky. Jich se bála, teď byli pryč.
Skrz překážky prodíral se,
rozhodnutí učinil mnoho,
nikým svést z cesty nenechal se,
vidí jen cíl života jeho.
Bála se jejich pohledů, jejich pomluv, jejich reakcí. Dříve nebyla vzor správného
člověka, spíše příklad opaku. Ale rozhodla se změnit. Tam, kde bydlela v minulosti, se nenacházela vhodná půda pro změnu.
Lidé tam na ni zanevřeli a nehodlali si připustit, že by se ona, ten zlý výrostek, mohla změnit.
Vidí a přece slepý je,
o sny se nechal připravit.
O to život složitější je,
když náš poutník neumí snít.
Však na prahu smrti potkal dívku,
její úsměv jej zachránil,
byla jako slunce na východu,
jehož svit poutníkův život vykoupil.
Přistěhovala se do tohoto města se svou
matkou, nikdo neví kdy, nikdo si jich nevšímal. Poprvé se nechala vidět při nástupu
na střední školu. Střední škola, prvák, noví
lidé. Nikdo nic neví.
Najednou zří pravdu čistou,
vidí ji tam, kde by nehledal
hledí na oblohu, na lunu bílou
v jeho mysli ráj spočíval.
První týdny se moc nesoustředila na učení, ani nebylo na co. Polovinu učebnic neměla, druhou polovinu ještě nepoužívali.
Soustředila se na sebe a ostatní kolem. Vypadalo to dobře, už věděla o pár lidech, kteří jsou ochotní se s ní bavit.
Naposledy zavřel oči,
spokojený vydechnul.
Poutník našel to, co v bytí
dlouho hledal a pominul.
A když měsíc září na ten kraj,
zpívá píseň o jednou poutníku
co šel hledat srdce ráj
a našel cit, sen a lásku…
Po pár měsících učení nabralo na obrátkách. Zápisy, referáty, zkoušení, testy. Třetinu předmětů zvládala skvěle, třetině vcelku rozuměla a v třetině předmětů potřebovala občasnou pomoc kamarádů. Ano, kamarádů. Patřila do party dvou dalších holek,
společně tvořily trio. Ještě se neznaly natolik dobře, aby do rukou těch dalších vložily
vlastní život, ale šly správnou cestou. Pokud
se podaří, za pár let se z nich stanou přítelkyně na život i na smrt.
Strach z minulosti ji pomalu opouštěl, občas se ještě projevil v nočních můrách, ale
ona věděla, že ho překoná. Přicházely jiné
obavy, naštěstí méně tíživé. Jestli ráno stihne autobus, zda učitele nenapadne vyzkoušet ji, neztratí-li své přátele.
31
Keře
Blížil se konec školního roku, konec prvního roku jejího nového života. Její nový život se jí líbil, hodlala pokračovat směrem,
jakým se teď ubírala. Měla dvě blízké kamarádky, s ostatními spolužáky taky vycházela, známky dostávala takové, jaké očekávala.
Symbolizuje naší školu v harmonii s přírodou. Dokazuje to, že i škola, která je ve
městě, může být spjata s lesem. Můžeme
vidět keře hrající letními barvami. V pozadí vidíme budovu školy, především část, ve
které nalezneme knihovnu. Snímek propojuje vzdělání, klid a přírodu.
Jednoho dne se probudila, byla sobota,
první prázdninový den. Rozhodla se dnes
pomoci své mamince více než obvykle, pořádně uklidí a pomůže jí s obědem. Uvědomila si, že jen její matka zná její minulost,
ale i přesto svou dceru miluje a je jí vždy
oporou. Pomyslela, co bude, až ji její ztratí.
Hned tuto myšlenku zahnala.
Teď ji nejvíc tížil strach z budoucnosti, jak
blízké, tak vzdálené. Ten nejspíš pociťujeme
všichni, ale když se na něj nebudeme zaměřovat, bude zajisté vše v pořádku.
Foto
Souček a Vrbová 1.C
Cesta
Hlavy
Chodník, který vede do lesa popřípadě do
venkovní učebny nebo na pískoviště. Záběr
je z krčku nad jídelnou. Okolo chodníku jsou
2 stromy, které na něj vrhají stín, což dodává fotografii zajímavý vzhled.
Když jsme procházeli okolí školy a šli kolem 2 pavilonu, narazili jsme na toto místo
vlastně náhodou. Vzpomněli jsme si na některé z výtvarných projektů a napadlo nás
je vyfotit. Na fotce je jedna hlava ve stínu
směrem od nás a druhá na slunci směrem k
nám, což představuje kontrasty.
32
Děsivé šatny
Foto
Po ránu dokáží být chlapecké šatny velmi strašidelné. Kdo ví, třeba za těmi dveřmi žijí duchové či různá záhadná stvoření a
možná i profesoři.
Václavíková a Máčalová 1.D
Školní pískoviště
Jedno z nejoblíbenějších míst ve školním
areálu, kde ve výtvarné výchově rádi trávíme čas. Na tomto místě odpočíváme a rozvíjíme svou fantazii.
Skladiště našich učitelů
Malý prostor
Ve třetím patře prvního pavilonu se nenachází pouze knihovna, učebna českého jazyka nebo kabinet, ale i kumbál. A jak můžeme vidět i profesoři dokáží udělat nepořádek.
I ve škole se najde místo, kde jste pouze vy a váš strach. Pro někoho to může být
stísněný prostor, pro jiné písemky či někteří profesoři.
33
Učebna 7302 - biologie
Hlavičková a Zetěk 1.D
1. Co je náplní vašeho dnešního projektového dne?
Měli jsme mít environmentální výchovu s
Hnutím duha, které nám to však na poslední chvíli odřeklo.
2. Jak tedy vypadá váš dnešní den?
Jak už jsem řekla, museli jsme hledat náhradní program. Proto jsme se rozhodli, že
studentům pustíme film Hačikó.
V každém podlaží 7. pavilonu je u vchodu
keramický nápis, který udává, jaké předměty se zde vyučují.
3. Děkujeme za tento krátký rozhovor.
Některé písmenka postupem času odpadla, a proto musela být nahrazena písmenky novými.
Taktéž děkuji.
Protože jsme nemohli udělat rozhovor se
studenty, nafotili jsme výzdobu z chodby biologie.
Když jsme procházeli chodbou, narazili jsme na tohohle predátora, který na nás
zaútočil.
Velká část stěny je pokryta čtyřmi výtvarnými díly, které ukazují lidské tělo v životní velikosti.
Slovy nedokážeme popsat, jak nám mozek šrotoval.
Tento obrázek nás nejvíce zaujal.
34
Co nám dal první rok studia
Teď ke konci školního roku už známky tolik neřeším. Spousta věcí se změnila, hlavně mé priority a vím, že mít jedničky opravdu není záruka štěstí. Pokud bych to měla
shrnout, první rok studia mi vzal spoustu
iluzí a představ, na druhou stranu si myslím, že to vůbec nebylo na škodu. Uvědomila jsem si realitu a troufám si říct, že jsem
se i já hodně změnila. Doufám, že k lepšímu.
Macíková 1.A
Na nový začátek na nové škole jsem se
neuvěřitelně těšila. Základní škola byla sice
jako můj druhý domov, naučila jsem se tam
spoustu užitečných věcí do života, poznala mnoho lidí, kteří se zřejmě stanou přáteli na celý život, začala vnímat nové hodnoty
a autority a myslím, že nyní, po roce studia
na gymnáziu, můžu říct, že těch devět let
na základní škole bylo úžasně bezstarostné
období plné zábavy.
Foto
Fojtů a Světlíková 1.B
Jediná věc, co jsem se paradoxně na základce nenaučila, bylo učit se. Vždycky
jsem patřila k žákům, co dávali pozor ve
škole a doma už jim učení nedalo žádnou
práci. Moje jedničky nebyly zdaleka tak vydřené jako u ostatních spolužáků. Myslela
jsem si, že mám díky tomu mnohem lehčí
život, ale spletla jsem se. Neschopnost zopakovat si doma látku se mi na střední škole hodně vymstila.
První školní den jsem byla plná očekávání, ale i obav. Se spolužáky jsem se sice
už znala, ale měla jsem strach z učitelů a z
toho, jaký si o mně udělají obrázek a jak si
mě na zbytek studia zaškatulkují. Nakonec
jsem zjistila, že jsem se strachovala zbytečně, protože, upřímně je pár učitelů, kteří se nesnaží zapamatovat si ani jména, natož nějaký výkon v hodině. Abych nekřivdila
těm ostatním, musím uznat, že mi spousta
hodin dala víc, než jsem očekávala.
Pravidla jsou základ, a proto se musí dodržovat. Ale vždy se najde několik REBELŮ,
kteří dělají z naší krásné lesní školy skládku. Chceme tedy apelovat na tyto chuligány
a dacany, aby se jimi řídili a uklízeli po sobě
nepořádek a to ne jen ve školním bufetě.
Asi v půlce října začalo být učivo těžší a
těžší a stresu přibývalo. Domů jsem chodila
unavená, bez nálady a vždycky jsem si jen
zalezla do pokoje a učila se. Stále jsem si
nechtěla připustit, že se budu muset opravdu začít učit. Většina mých spolužáků to pochopila mnohem dřív než já, a tak měli přede mnou náskok. Teď už vím, jak hloupé
bylo se místo učení litovat a chodit domů
s brekem. Ano, i tak daleko to občas zašlo, než jsem si uvědomila, že pokud nechci prožít čtyři roky na gymnáziu ve stresu, budu pro to muset něco udělat. Musela jsem se vzdát volných odpolední a začít
se opravdu učit. Naštěstí se výsledky začaly
dostavovat velmi brzy, známky se zlepšily a
i já jsem se cítila mnohem lépe.
Když slunce vyjde, studenstvo ven přijde.
Není nic lepšího než využít krásného počasí
a strávit přestávku venku. Počasí je hodně
proměnlivé, a tak využíváme každého slunečního paprsku.
35
Stačil rok, a přehodnotil jsem své životní
postoje, naučil se jíst ve školní jídelně, po
dlouhé době dostal za pět. Všímám si, jak
hodně jsem se změnil a dokonce si myslím,
že i ostatní prošli podobnou proměnou. Jak
se to mohlo stát? Toť otázka. Co byste řekli?
Já si myslím, že změnou musel projít každý.
Tento rok se stal prvním krokem do dospělosti. Přichází pořád větší a větší porce zodpovědnosti a to, před čím na gympl hodně
z nás uteklo, volba povolání…vysoké školy.
Jo spousta lidí by řekla: „Máš ještě 2 nebo 3
roky.“ Ale já si dovoluji nesouhlasit. Už teď
se nabízí škála intenzivních kurzů, vzdělávacích programů, atd. To jsem si teda pomohl. Odložil jsem volbu na vysokou školu
a při tom se už mám „intenzivně“ připravovat, abych se na ni dostal.
Náročné finanční situaci studentů rozhodně nenapomáhá „školní přirážka“. I náš nevelký bufet drží tempo s moderními obchodními centry a po jejich vzoru navyšuje ceny.
Doba je zlá, ceny stoupají, zatímco kapesné
klesá. Vybavení bufetu je více než uspokojivé, avšak při náročnějších dnech můžeme
postrádat například lihoviny.
Jo, občas je toho moc. Škola, kamarádi, rodina, vždyť to znáte. Navzdory tomu,
že jsem zatvrzelý pesimista, užívám moto:
„Všechno se dá zvládnout.“ A tak se snažím. Ať už je gympl náročný, jak chce, já si
ho zamiloval.
Projekt
Joch, Světinský a Poslušný 1.A
But first let me take a selfie. Tak jako po
světě se i u nás na gymnáziu rozmohl tento trend. Je to zajímavý způsob jak zvěčnit
sebe samého, někdy však poněkud trapný.
My: Dobrý den, odkud jste?
Instruktor: Ahoj. Jeseník chlapci, Jeseník.
My: Jak dlouho se tomu věnujete?
Instruktor: Třicet let.
První první rok studia
Zicha 1.B
Leckdo mi tvrdil, že přechod bude těžký. Nestalo se. V klidu jsem se aklimatizoval, poznal nové spolužáky a učitele. Nemohu si to tady vynachválit, jak po stránce vzdělávací, tak i v mezilidských vztazích.
Lidé se chovají slušně, a co víc objevil jsem
něco velice zvláštního. Vyskytují se zde hezké, inteligentní a milé holky. Pro mě skutečně nevídaná věc. Svoji třídu hodnotím jako
velmi dobrou. Po dlouhé době jsem znovu
součástí kolektivu.
36
Foto
My: Třicet let se tomu věnujete nebo třicet let děláte kurzy?
Seitlová a Vítková 1.A
Instruktor: Třicet let se tomu věnujeme a
kurzy, co se týká sebeobrany, děláme čtyři
roky. Dále děláme od roku 1987 kurzy evropských bojových umění a po revoluci je i
vyučujeme pod názvem Arma Ferre.
Pro naši práci jsme si zvolily umělecká
díla, která jsou vytvořena za pomoci temperových barev.
Inspirovalo nás prostředí gymnázia Lesní
čtvrť, protože převážná většina děl je tvořena právě temperovými barvami. Fotografie jsme pořídily v prostorách našeho gymnázia.
My: Použil jste to někdy v praxi?
Instruktor: Používal jsem to v praxi dřív.
Dělal jsem vyhazovače v kasinu v Olomóci a
nočním klubu.
My: Co vás přimělo k tomu, abyste to začal dělat?
Instruktor: Člověče, za našich mladých
let jsme navštěvovali spoustu kroužků, co
se týče bojových umění. Já jsem chodil do
šermu a tahle romantika mě k tomu přivedla.
Obraz stromu a keřů, který na okolí může
působit depresivním dojmem.
My: Co znamená Arma Ferre?
Instruktor: No… Arma znamená zbraň,
není to ruka, paže nebo armáda, je to z latiny a Ferre znamená železo. Dohromady to
znamená „tasit zbraně“.
Tahle umělecká tvorba na své okolí může
působit jak pozitivně, tak i pravým opakem.
37
Obraz šelmy, který ač na první dojem
může působit konkrétně, může rozvíjet
abstraktní myšlení jedince.
Velmi kontrastní ukázka masky, kterou
chtěl autor nejspíše vyjádřit dobré i špatné
stránky života.
Vítězná fotografie s názvem Dítě očekávající pestrou budoucnost, jejíž autorkou je
Vendula Tobolová ze třídy kvinta A, v nás
zanechala poklidný dojem dítěte ještě před
jeho příchodem na svět. Obdivujeme především propracované detaily a barevnou
strukturu. Autorka díla si jistě také dala velice záležet na přesnosti. Z díla můžeme vypozorovat autorčinu píli a trpělivost.
Dílo v životní velikosti, které dokáže zaujmout svým ztvárněním uměleckého tance.
38