Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování

Transkript

Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování
Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera
a jejich restaurování
Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC
Na pfielomu jara a léta 2007 pfiipravilo Muzeum
Elias Hauptner a jeho dílo
VACKOVÁ: Epitafní obrazy v pfiedbûlohorsk˘ch âechách,
umûní Olomouc v Arcidiecézním muzeu v˘stavu
Umûní XVII, 1969, s. 148–155. Tento poãet je v‰ak dnes
Ku vûãné památce. Malované renesanãní epitafy
V˘jimeãnost malífie Eliase Hauptnera bezespo-
nutné korigovat, aÈ uÏ s ohledem na to, Ïe nûkteré Vac-
v ãesk˘ch zemích, prezentující v domácích pomû-
ru spoãívá pfiedev‰ím v tom, Ïe jde o jednu z má-
kovou uvádûné památky nelze povaÏovat za epitafy v pra-
rech poprvé fenomén renesanãního malovaného
la osobností moravského malífiství první ãtvrtiny
vém slova smyslu (uvádí napfiíklad i takzvané epitafní ol-
epitafu. Pro tuto expozici se podafiilo z ãesk˘ch
17. století, která je nejen zachytitelná v prame-
táfie), nebo proto, Ïe od té doby do‰lo devastací
zemí shromáÏdit na tfiicet malovan˘ch epitafních
nech, ale pfiedev‰ím dokumentovaná ucelen˘m
k dal‰ímu umen‰ení tohoto fondu. Jako zvlá‰tû trestu-
památníkÛ z muzejních sbírek a z církevního ma-
souborem malífiského i grafického díla. BohuÏel
hodn˘ pfiípad musíme uvést zniãení unikátního souboru
jetku, ãasto in situ dochovan˘ch v chrámov˘ch in-
aÏ do posledních let nebyly tato osobnost ani do-
ãtyfi man˘ristick˘ch epitafÛ ze 17. století z kostela Pov˘-
teriérech, pro nûÏ byly zhotoveny. Tento poãet se
chované dílo patfiiãnû zhodnoceny, a naopak dlou-
‰ení sv. KfiíÏe v Moravské Tfiebové, které byly vandalsky
mÛÏe jevit jako skromn˘, ov‰em je tfieba si uvû-
ho pfieÏívaly mnohé omyly a nepfiesné soudy, kte-
zniãeny poãátkem 90. let 20. století.
domit, Ïe na rozdíl od sousedních zemí (pfiede-
ré malífie v domácí historiografii po dlouhá léta
3 Vût‰inou se obecnû konstatuje, Ïe v kontextu morav-
v‰ím Polska, Rakouska a Nûmecka) je fond tûch-
znaãnû problematizovaly. Na poãátku stálo patr-
ského malífiství pfieÏíval aÏ do druhé poloviny 17. století
nû jedno z prvních uvedení jména Eliase Haupt-
man˘rismus, pfiiãemÏ se argumentuje právû souborem
v první fiadû historick˘mi okolnostmi, kdy jiÏ bez-
nera do umûleckohistorické literatury ve 20. le-
epitafÛ (dnes jiÏ z vût‰í ãásti zdevastovan˘m) v moravsko-
prostfiednû po Bílé hofie docházelo k odstraÀovaní
tech 20. století, kdy autor struãného hesla
tfiebovském kostele Pov˘‰ení sv. KfiíÏe, viz Ivo KRSEK,
tûchto ve vût‰inû pfiípadÛ nekatolick˘ch monu-
v Thieme-Beckerovû lexikonu mylnû zafiadil pÛso-
Zdenûk KUDùLKA, Milo‰ STEHLÍK, Josef VÁLKA: Umûní
mentÛ z kostelÛ. Zpfietrhání rodov˘ch vazeb, ex-
bení tohoto malífie do poãátku 18. století. I pfie-
baroka na Moravû a ve Slezsku, Praha 1996, s. 112.
trémnû citliv˘ materiál epitafÛ a obecná indolen-
sto, Ïe heslo správnû uvádí jeho obrazy na mû-
4 ¤ádného zhodnocení se nedoãkala osobnost Eliase
ce se pfiedev‰ím v 19. století jistû také podepsaly
dûném plechu v olomoucké dómské sakristii,
Hauptnera ani v recentní encyklopedické literatufie. Jeho
na znaãné redukci tohoto památkového fondu,
datuje je chybnû do rozmezí let 1705–1716.
jenÏ musel b˘t vzhledem k popularitû malovan˘ch
Domácí, a dokonce i lokální literatura tento omyl
tvarného umûní, ani v jejích Dodatcích, viz Andûla
epitafÛ v 16. a první polovinû 17. století nepo-
záhy pfievzala, coÏ pfietrvávalo aÏ témûfi do sou-
HOROVÁ: Nová encyklopedie ãeského v˘tvarného umûní,
chybnû mnohem vût‰í a dne‰ní stav pfiedstavuje
ãasnosti. Rozpaky pfii hodnocení Hauptnerova
Praha 1995; táÏ: Nová encyklopedie ãeského v˘tvarného
pouh˘ zlomek. O to pozoruhodnûj‰í je v‰ak do-
díla bohuÏel utvrdil v 70. letech 20. století ãlá-
umûní – Dodatky, Praha 2006.
chovan˘ soubor pûti epitafÛ a epitafních obrazÛ
nek Hanse Bruckschlegela, kter ˘ analyzoval
5 Hans VOLLMER (ed.): Allgemeines Lexikon der bilden-
olomouck˘ch kanovníkÛ, kter ˘ je zachován od
Hauptnerovu kopii Cranachova obrazu Stûtí sv.
den Künstler XVI, Leipzig 1923, s. 135.
svého vzniku in situ v takzvané kanovnické sak-
Jana Kfi titele v er fur tském Angermuseu. Autor
6 Z lexikální literatury, která na základû hesla v Thieme-
ristii pfii katedrále sv. Václava v Olomouci. Navíc
chybnû doplnil fragmentární signaturu Elias
-Beckerovi mylnû datovala tvorbu Eliase Hauptnera do
známe jejich autora, olomouckého malífie Eliase
Hauptner Pinxit. 1699 místo správného 1609, coÏ
poãátku 18. století, mÛÏeme uvést napfiíklad Komenské-
Hauptnera († 1627). Dal‰ím specifikem této sku-
ovlivnilo i domácí bádání, které je‰tû v 80. letech
ho slovník nauãn˘ V, Praha 1938, s. 51; Prokop TOMAN,
piny malovan˘ch epitafÛ je fakt, Ïe byly jednotnû
trvalo na omylu Thieme-Beckerova hesla a pova-
Prokop Hugo TOMAN: Nov˘ slovník ãeskoslovensk˘ch v˘-
zhotoveny na mûdûné, v nûkolika pfiípadech
Ïovalo dómské kanovnické epitafy pouze za „vel-
tvarn˘ch umûlcÛ 1, Praha 2000, s. 303. Z místní literatu-
ozdobnû vykrajované podloÏce, coÏ jako ucelen˘
mi kvalitnû zpracované kopie star‰ích man˘ristic-
r y se tohoto mylného soudu drÏeli zejména Josef
1
2
to památek u nás jen velmi omezen˘. To je dáno
4
5
6
7
jméno tak není uvedeno ani v Encyklopedii ãeského v˘-
soubor maleb pfiedstavuje i v ‰ir‰ím kontextu
k˘ch dûl“ z poãátku 18. století. Ve stejné dobû
KACHNÍK: Olomouck˘ metropolitní chrám sv. Václava, Olo-
stfiedoevropské malby po roce 1600 zcela uni-
v‰ak jiÏ byla na základû archivních re‰er‰í uvede-
mouc 1931, s. 47, ãi Robert SMETANA: PrÛvodce památ-
kátní jev. K hlub‰ímu poznání analyzovan˘ch ma-
na osobnost Eliase Hauptnera do správn˘ch sou-
kami v Olomouci, Olomouc 1948, s. 14. Jedním z posled-
leb pfiispûlo pfiedev‰ím jejich restaurování, které
fiadnic a prohlouben˘ prÛzkum pramenÛ tak po-
ních pfiíspûvkÛ v této fiadû je Milan Togner, viz Ivo HLOBIL,
je dokumentováno v následujících fiádcích. Pfied-
mohl získat základní informace o Ïivotû tohoto
Pavel MICHNA, Milan TOGNER: Olomouc, Praha 1984,
stavované dílo je o to pozoruhodnûj‰í, Ïe období
s. 113.
první poloviny 17. století je z hlediska dûjin mo-
7 Hans BRUCKSCHLEGEL: Cranach-Kopie im Angermuse-
ravského malífiství stále spí‰e terra incognita.
■ Poznámky
um, Neue Museumskunde, Theorie und Praxis der Muse-
Jde o jakési zvlá‰tní údobí, které jiÏ nespadá do
1 Ondfiej JAKUBEC a kol.: Ku vûãné památce. Malované
umsarbeit XVI, 1973, s. 145–148; Milan TOGNER tamtéÏ.
sfér y renesance, stejnû tak se v‰ak nezafiazuje
renesanãní epitafy v ãesk˘ch zemích, katalog v˘stavy,
do ér y baroka. Nedostateãn˘ v˘zkum a pfiede-
Muzeum umûní Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olo-
v‰ím mal˘ fond znám˘ch památek zpÛsobují, Ïe
mouc, 2007.
i v hlavních kompendiích domácích dûjin umûní je
2 Jarmila Vacková ve své studii z roku 1969 u nás doku-
tato perioda víceménû opomíjena.
126
3
mentovala na 98 malovan˘ch epitafÛ, viz Jarmila
Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 /
STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování
1a
1b
Obr. 1a. Elias Hauptner, epitaf olomouckého probo‰ta
do moravské metropole Olomouce, kde patrnû
■ Poznámky
Jana ·ternského ze ·tern s Assumptou a sv. Janem Kfitite-
pfiedpokládal lukrativnûj‰í zakázky. Ve mûstû se
8 Bohumír INDRA: Malífii, fiezbáfii a sochafii v Olomouci
lem, 1607, olej, mûdûn˘ plech, 104 x 78 cm, Olomouc,
podruhé oÏenil a do roku 1616 patrnû spekula-
1500–1650, in: Umûní XXXI, 1983, s. 76; t˘Ï: Pfiíspûvky
katedrála sv. Václava, stav pfied restaurováním. (Foto Zde-
tivnû koupil a prodal nûkolik domÛ. V roce 1622
k biografickému slovníku v˘tvarn˘ch umûlcÛ na Moravû
nûk Sodoma, 2007)
je jako malífi uvádûn ve funkci pfiíseÏného malífi-
a ve Slezsku v 16. aÏ 18. století, in: âasopis Slezského
Obr. 1b. Elias Hauptner, epitaf olomouckého probo‰ta
sko-zlatnického cechu.
Zemfiel v Olomouci po-
zemského muzea B 47, 1998, s. 130–131; Leo‰
Jana ·ternského ze ·tern s Assumptou a sv. Janem Kfitite-
ãátkem roku 1627 a dne 25. února téhoÏ roku
MLâÁK: K dílu olomouck˘ch malífiÛ 17. století Eliá‰e
lem, 1607, olej, mûdûn˘ plech, 104 x 78 cm, Olomouc,
byla inventována jeho pozÛstalost, jeÏ byla na
Hauptnera a Dion˘sa Strausse, in: Vlastivûdn˘ vûstník
katedrála sv. Václava, stav po restaurování. (Foto Zdenûk
pomûry místních malífiÛ pomûrnû bohatá a zahr-
moravsk˘ LIV, 2002, s. 171–176.
Sodoma, 2007)
novala vedle poãtu stfiíbrn˘ch, cínov˘ch a mosaz-
9 Signaturou E.H.V.S. jsou opatfieny také nûkteré Haupt-
n˘ch pfiedmûtÛ, plátna, ‰atÛ a dal‰ího domácího
nerovy kniÏní dfievofiezy, viz Petr VOIT: Encyklopedie knihy.
zafiízení také malífiské potfieby. Vedle rÛzn˘ch ba-
Star‰í knihtisk a pfiíbuzné obory mezi polovinou 15. a po-
rev a obrazu Stûtí sv. Jana Kfi titele to byly také
ãátkem 16. století, Praha 2006, s. 234. Jinde, napfiíklad
v pravém slova smyslu lokálního malífie ãinného
na severní a stfiední Moravû.
8
10
vzorníkové knihy a dal‰í grafické pfiedlohy.
11
v tisku Gratia Tricharis Ferdinandae, Olomouc 1628, se
Elias Hauptner (Haubtner, Haupner, Heipner)
Vedle tûchto informací zÛstává ov‰em hlavním
zase setkáváme se signaturou EHPS, která je interpreto-
pocházel ze ·enova (Schönau) u Nového Jiãína,
a klíãov˘m pramenem poznatkÛ dochované
vána jako Elias Hauptner Pinxit et Sculpsit, viz L. MLâÁK,
coÏ se také nejspí‰e odrazilo ve formû jeho signo-
Hauptnerovo malífiské dílo. Jde o soubor epitafÛ
cit. v pozn. 8, s. 173. Nabízí se v‰ak spí‰e moÏnost ji ãíst
9
a epitafních obrazÛ v takzvané kanovnické sakris-
jako Elias Hauptner Pictor (von) Schönau, coÏ je zpÛsob,
Zde se mûl snad narodit pfiibliÏnû kolem roku
tii olomouckého dómu sv. Václava. Skupina zahr-
kter˘m znaãil své práce ve stejné dobû napfiíklad Matou‰
1575 a prvního ‰kolení se mu dostalo v malífiské
nuje následující obrazy, jednotnû namalované na
Radou‰.
dílnû Melchiora Kocha v Novém Jiãínû. Lokální
mûdûném plechu: epitaf olomouckého probo‰ta
10 B. INDRA, cit. v pozn. 8, s. 130; Friedrich NATHER,
pomûr y jej patrnû neuspokojovaly, a proto pfie-
Jana ·ternského ze ·tern (1607), olomouckého
Vladimír SPÁâIL (ed.), Wilhelm NATHER: Die Olmützer
sídlil do Opavy, kde pokraãoval ve ‰kolení a po-
kanovníka Thomase Krencia (1610), neznámého
Häuserchronik I, Olomouc 2005, s. 438; L. MLâÁK, cit.
vání – E.H.V.S. – Elias Hauptner von Schönau.
dafiilo se mu sblíÏit se s místními aristokratick˘mi
kanovníka (?) se scénou Narození Pánû (1613),
v pozn. 8, s. 171.
kruhy. Seznámil se tak s opavsk˘m zemsk˘m hejt-
olomouckého scholastika Jana Pergera z Pergu
11 Inventáfi pozÛstalostí mû‰ÈanÛ, Státní okresní archiv
manem Albrechtem Sedlnick˘m z Choltic, do jehoÏ
(po roce 1615) a poslední patrnû epitafní obraz
v Olomouci, Archiv mûsta Olomouce, sign. 123, f. 437r.
sluÏeb mûl vstoupit. V Opavû se také 12. kvûtna
s Pannou Marií. Nûkteré z tûchto neidentifikova-
1602 v kostele sv. Jifií oÏenil s Katefiinou Karaso-
n˘ch epitafních obrazÛ snad mÛÏeme ztotoÏnit
vou z Opole. Ani prostfiedí Opavy mu v‰ak nejspí‰e
s podobn˘mi na plechu malovan˘mi pohfiebními
nevyhovovalo, a tak se v roce 1607 pfiestûhoval
památníky z poãátku 17. století, které byly pfii olo-
Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 /
STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování
127
2a
2b
Obr. 2a. Elias Hauptner, epitaf olomouckého kanovníka
mouck˘m kanovníkem. V úhrnu by tak dokumento-
Thomase Krencia s Pannou Marií (Salus Populi Romani),
vané Hauptnerovo malífiské dílo v Olomouci zahrno-
1610, olej, mûdûn˘ plech, 110,5 x 84,5 cm, Olomouc, ka-
valo ucelen˘ soubor nûkolika kanovnick˘ch epitafÛ,
tedrála sv. Václava, stav pfied restaurováním. (Foto Zdenûk
které Hauptner jako „dvorní kapitulní malífi“ vytvofiil
Sodoma, 2007)
pfiibliÏnû v letech 1607–1615.
Obr. 2b. Elias Hauptner, epitaf olomouckého kanovníka
Památník olomouckého probo‰ta Jana ·tern-
Thomase Krencia s Pannou Marií (Salus Populi Romani),
ského ze ·tern pfiedstavuje nejstar‰í dochovan˘
1610, olej, mûdûn˘ plech, 110,5 x 84,5 cm, Olomouc, ka-
HauptnerÛv epitaf z olomouckého dómu, jenÏ je
tedrála sv. Václava, stav po restaurování. (Foto Zdenûk So-
namalován na bohatû prokrajovaném mûdûném
doma, 2007)
plechu, kdy okraje dotváfiely samotnou malbu (pfie-
Obr. 3. Hieronymus Wierix, obraz Salus Populi Romani
dev‰ím iluzivní rolwerkovou ornamentiku, ale i fi-
(Panna Marie SnûÏná) z fiímského kostela Santa Maria
gurální motivy). Jako jeden z mála je plnû signován
Maggiore, pfied rokem 1600, rytina. (Pfievzato z: Zsuzsanna
Elias Haupner Pinxit 1607. Pfiedstavuje v podstatû
van RUYVEN-ZEMAN, Marjolein LEESBEG, Jan van
klasick˘ epitaf, obsahující v‰echny typické kompo-
der STOCK: The Wierix Family V. Hollstein’s Dutsch and
nenty – zobrazení zemfielého s erbem, nápisem
Flemish Etchings, Engravings and Woodcuts 1450–1700
a také s vlastním náboÏensk˘m v˘jevem pfiímluv-
LXIII, Rotterdam 2004)
n˘ch postav Panny Marie s dítûtem a sv. Jana Kfititele. Jako pfiedloha pro tyto figury slouÏil údajnû
list Crispijna de Passeho dle Sprangerovy pfiedlo-
moucké katedrále doloÏeny je‰tû zaãátkem
18. století.
3
128
12
hy. Postava sv. Jana skuteãnû odpovídá r ytinû
K tomuto v˘ãtu mÛÏeme pfiipsat
Crispijna de Passeho zachycující nedochovanou
i zmínûn˘ (epitafní?) obraz z roku 1609, kter˘ je
Sprangerovu nástûnnou malbu v fiímském kostele
uloÏen v er furtském Angermuseu. Jde o zajíma-
San Luigi dei Francesi, ale figura Panny Marie (As-
vou a zdafiilou kopii obrazu Stûtí sv. Jana Kfititele
sumpty) vychází z odli‰né pfiedlohy – z rytiny Rap-
od Lucase Cranacha st., jejíÏ originál získal v roce
haela Sadelera I, podle kresby Maartena de Vos.
1515 olomouck˘ biskup Stanislav Thurzo. Jde pfii-
Právû tûmto grafick˘m vzorÛm Hauptner vdûãil za
tom o analogickou olejomalbu na mûdûném ple-
pomûrnû sebejisté zvládnutí kompozice. Také sa-
chu, kterou dle erbu s figurou pelikána a písmeny
motná malba je provedena suverénnû ‰irok˘mi
W.P.D.P.P.A.P.O.A.B. mÛÏeme spojit s Václavem
a energick˘mi tahy ‰tûtce, které na mnoha mís-
Pilarem z Pilhu († 1630), jenÏ byl od roku 1606 olo-
tech a la prima modelují tvary.
13
Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 /
STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování
Chronologicky druhou Hauptnerovou prací
s postavou Panny Marie. Je opût namalován na
■ Poznámky
z olomoucké katedrály je epitaf olomouckého ka-
mûdûném plechu, zpevnûném na rubové stranû
12 Z prvních dvou desetiletí 17. století jsou tak doloÏeny
novníka Thomase Krencia z roku 1610, kter˘ je
n˘tovan˘mi li‰tami. Tento obraz doposud unikal
„plechové“ epitafy olomouck˘ch kanovníkÛ Jifiího Sekery
rovnûÏ malbou na prokrajovaném plechu, jeÏ do-
pozornosti a nyní je v pomûrnû ‰patném stavu.
z Písnic († 1604) a Jana Konupky († 1616), viz Coelestin
tváfií iluzivní oltáfiní architekturu s volutov˘m ná-
Pfiesto není pochyb o tom, Ïe jej lze na základû
KYLHUFFEK: Nova et vetera Epitaphia Ecclesiae Episcopa-
stavcem. Ústfiední pole vyplÀuje polopostava
formálních charakteristik pfiipsat Hauptnerovi.
lis Sancto Wenceslao Martyri sacratae in veterique Urbe
Panny Marie s dítûtem a po stranách pfied iluziv-
V nûkter˘ch ohledech vychází zobrazení Panny Ma-
Olomucensi fundate, cum ingenti Industria summoque la-
ními nikami se nacházejí postavy sv. Tomá‰e
rie typologicky ze schématu takzvané Salus Popu-
bore, ex Monumentis novis et veteris, quantum legi pote-
a sv. Korduly. V predele je umístûna obligátní ná-
li Romani, známého nám jiÏ z epitafu Thomase
rant… excussa et collecta, 1708, Zemsk˘ archiv v Opavû,
pisová deska se zobrazením kleãícího kanovníka.
Krencia. V tomto pfiípadû mÛÏeme zváÏit, zda tato
poboãka Olomouc, fond Metropolitní kapitula Olomouc,
Centrální mariánsk˘ motiv pfiedstavuje typ zvan˘
malba nepfiedstavuje fragment epitafu olomouc-
rkp. CO 251; Metodûj ZEMEK: Náhrobky v metropolitním
Salus Populi Romani, tedy kultovní milostn˘ ob-
kého kanovníka Jifiího Seker y z Písnic († 1604),
kostele sv. Václava v Olomouci, Praha 1948, s. 13, ã. 86,
raz Panny Marie SnûÏné, jejíÏ prototyp je umístûn
kter˘ je jako obraz na plechu malovan˘ zmiÀován
87.
v fiímském kostele Santa Maria Maggiore. Krenti-
v inventáfii olomoucké katedrály je‰tû poãátkem
13 O. JAKUBEC a kol., cit. v pozn. 1, s. 121–124.
Ûv epitaf dokládá na Moravû popularitu tohoto
18. století.
18
14 O. JAKUBEC: Poutní místa, poutû a milostné obrazy
14
Dokumentovan˘ soubor malífiského díla Eliase
v mecenátu a politice olomouck˘ch biskupÛ raného novo-
Hauptner mûl pfii práci na epitafu k dispozici fiadu
Hauptnera se zaslouÏil o to, Ïe jeho tvÛrce pfiestá-
vûku, in: Joanna LUBOS-KOZIE¸ et al. (ed.): Pielgrzymo-
grafik a vedle r ytin Johanna Sadelera I jeho re-
vá b˘t pouh˘m jménem, jak˘ch je v pramenech
wanie i sztuka. Góra Âwi´tej Anny i inne miejsca piel-
první poloviny 17. století celá fiada, av‰ak málo-
grzymkowe na Âlàsku, Wroc∏aw 2005, s. 307–321.
obrazu, ‰ífieného po Evropû pfiedev‰ím jezuity.
produkce vytváfiela pfiedev‰ím rodina WierixÛ.
15
V pofiadí tfietí dochovanou malbou z olomoucké-
kdy se je dafií spojit s konkrétními díly.
19
Je nic-
15 O. JAKUBEC a kol., cit. v pozn. 1, s. 124–126.
ho dómu je obraz pocházející nejspí‰e z epitafu
ménû malífiskou osobností v mnohém typickou
16 TamtéÏ, s. 127–129.
neznámého kanovníka. Obdélníková deska z mû-
a exemplární. Jak jsme vidûli, Hauptnerovo dílo
17 TamtéÏ, s. 130–133.
dûného plechu zachycuje Narození Pánû, je dato-
bylo závislé na grafick˘ch pfiedlohách, sahajících
18 TamtéÏ, s. 132–133.
vaná rokem 1613 a identifikovaná iniciálami E. H.
od Albrechta Dürera pfies okruh nizozemské i stfie-
19 Bohumír INDRA: Opav‰tí malífii od poloviny 16. do prv-
MÛÏeme spekulovat, zda se v tomto pfiípadû ne-
doevropské tvorby aÏ po soudobé man˘ristické
ní poloviny 18. století, in: âasopis Slezského zemského
jedná o prameny uvádûn˘ epitaf olomouckého
umûní. Tuto metodu práce ostatnû Hauptner pou-
muzea B 29, 1980; t˘Ï: Krnov‰tí malífii od poãátku 17. do
a kromûfiíÏského kanovníka a olomouckého vikáfie
Ïíval i v oblasti kniÏního dfievofiezu.
To vãleÀuje
konce 18. století, in: âasopis Slezského zemského mu-
Jana Konupky (†1616). Dochovan˘ obraz je nepo-
jeho tvorbu do kontextu stfiedoevropského umûní,
zea B 30, 1981, s. 247–266; t˘Ï: V˘tvarní umûlci, umû-
chybnû fragmentem vût‰í epitafní struktury, která
které je‰tû do poloviny 17. století kontinuálnû na-
leãtí fiemeslníci a stavitelé v Moravské Ostravû od 16. do
ve své pÛvodní adjustaci zahrnovala i pfiipojenou
vazovalo na principy man˘rismu, v tomto teritoriu
druhé poloviny 19. století, in: Ostrava. Sborník pfiíspûvkÛ
nápisovou desku a snad i zobrazení kanovníka.
jednoznaãnû souvisejícího s rudolfinsk˘m umûním
k dûjinám a v˘stavbû mûsta 11, 1981, s. 382–427; t˘Ï:
Také v tomto pfiípadû Hauptner pouÏil grafickou
a jeho okruhem. Podobnou kontinuitu ostatnû mÛ-
Malífiské dílny a malífii ve mûstech severov˘chodní Moravy
pfiedlohu, a to dfievofiez Albrechta Dürera Naroze-
Ïeme v této dobû sledovat v celé stfiední Evropû.
a tû‰ínského Slezska od 16. století do 80. let 17. století
ní (1504), respektive jeho pozdûj‰í zrcadlovou
Elias Hauptner je v domácích pomûrech umûlcem,
I, in: âasopis Slezského zemského muzea B 39, 1990,
kterému v âechách plnû odpovídá chrudimsk˘ Ma-
s. 137–154, 216–229; t˘Ï: Pfiíspûvky k biografickému
Dal‰ím kanovnick˘m epitafem Eliase Hauptne-
tou‰ Radou‰ († 1631), jenÏ v epitafní tvorbû ob-
slovníku v˘tvarn˘ch umûlcÛ na Moravû a ve Slezsku v 16.
ra je památník olomouckého scholastika Jana
dobnû udrÏoval tradici man˘ristického umûní
aÏ 18. století, in: âasopis Slezského zemského muzea
16
verzi, snad dfievofiez Hieronyma Hopfera.
Pergera z Pergu z doby po roce 1615. Obdobnû
i v pobûlohorské dobû.
20
21
B 41, 1992, s. 234–244; 42, 1993, s. 124–146; 43,
jako pfiedchozí ·ternského a Krenciovy epitafy je
V rámci prezentovaného fondu olomouck˘ch
1994, s. 23–48; 44, 1995, s. 242–287; 46, 1997,
i tento namalován na bohatû dekorativní prokra-
epitafÛ na mûdûném plechu, které pro‰ly bûhem
s. 40–84; 47, 1998, s. 122–163; 51, 2002,
jované mûdûné podloÏce, která vytváfií prostor
pfiípravy zmínûné v˘stavy restaurováním, musíme
s. 203–245; Zora PELOU·KOVÁ: Malífii v Brnû kolem ro-
pro iluzivnû malovanou oltáfiní architekturu epita-
je‰tû uvést dal‰í pohfiební památník z olomoucké
ku 1600. Pfiíspûvek ke slovníku umûlcÛ, in: Opuscula
fu. Opût zahrnuje v‰echny standardní epitafní
katedrály, a to epitaf kromûfiíÏského kanovníka
historiae artium F 41, 1997, s. 5–29.
komponenty – obligátní nápisové pole v predele,
Antonína Franti‰ka Haupta z roku 1666. Ten byl
20 O. JAKUBEC a kol., cit. v pozn. 1, s. 66.
polep‰en˘ pergerovsk˘ erb v nástavci a ústfiední
stejnû jako pfiedchozí uloÏen v dómské kanovnic-
21 K této kontinuitû rudolfinského umûní v ranû barok-
obrazové pole se Svatou rodinou a sv. Janem Kfiti-
ké sakristii a pro shodnou mûdûnou podloÏku
ním malífiství viz Michal ·KONEK: Sochafiství a malífiství v
telem, vedle kter ˘ch kleãí Jan Perger. Jako v ji-
a analogické bohaté prokrajování okrajÛ byl dlou-
Praze 1550–1650, in: Eli‰ka FUâÍKOVÁ a kol. (ed.): Ru-
n˘ch pfiípadech, i zde Hauptner pouÏil pro centrál-
ho mylnû pfiipisován rovnûÏ Eliasi Hauptnerovi.
dolf II. a Praha. Císafisk˘ dvÛr a rezidenãní mûsto jako
ní v˘jev grafickou pfiedlohu; pfiedpokládá se, Ïe jí
Pravda v‰ak je, Ïe se tímto obrazem, zhotoven˘m
kulturní a duchovní centrum stfiední Evropy, katalog v˘-
byl grafick˘ list Raphaela Sadelera podle obrazu
anonymním moravsk˘m malífiem tfietí ãtvr tiny
stavy, Správa PraÏského hradu, Praha – Lond˘n – Milán
Hanse Rottenhammera. Vzhledem ke srovnatel-
17. století, kanovník Haupt pouze snaÏil navázat
1997, s. 355–375; Josef MEDVECK¯: Obraz a slovo. Slo-
n˘m Rottenhammerov˘m pracím z doby kolem ro-
na tradici man˘ristick˘ch epitafÛ v olomoucké
vo a obraz v protestantskom umení 17. storoãia na Slo-
ku 1600 pfiedstavuje i olomoucká malba pomûrnû
katedrále, kde byl jako jeho pfiedchÛdci rovnûÏ
vensku, in: Ján BAKO· (ed.): Problémy dejín v˘tvarného
pohfiben.
umenia na Slovensku, Bratislava 2002, s. 157.
vûrné následování pfiedpokládané pfiedlohy.
17
Poslední z dochovan˘ch maleb Eliase Hauptnera z olomouckého dómu je patrnû epitafní obraz
Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 /
STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování
129
5
6
4
Obr. 4. Elias Hauptner, obraz z epitafu neznámého ka-
pouze HauptÛv epitaf je tenãí, cca 1 mm). Je moÏ-
novníka s Narozením Pánû, 1613, olej, mûdûn˘ plech,
né, Ïe tyto mûdûné desky byly Hauptnerovu ate-
V okamÏiku pfiedání do restaurátorského ateli-
110 x 76,5 cm, Olomouc, katedrála sv. Václava. (Foto
liéru dodávány nûkterou z olomouck˘ch dílen
éru byly malby v pomûrnû ‰patném stavu, coÏ
Zdenûk Sodoma, 2007)
mûdikovcÛ, ktefií zde pÛsobili jiÏ od první polovi-
bylo zpÛsobeno jak dfiívûj‰í ne‰etrnou manipula-
Obr. 5. Albrecht Dürer, Narození Pánû, 1504, dfievofiez.
ny 15. století – v roce 1604 náleÏeli do cechu
cí, tak neodborn˘mi zásahy. Nejrozsáhlej‰í po-
(Pfievzato z: Walter L. STRAUSS (ed.): Sixteenth Century
ostruÏníkÛ, jehláfiÛ a platnéfiÛ –, nebo mohly b˘t
‰kození malby se nalézala pfii ozdobnû profieza-
German Artists. Albrecht Dürer. The Illustrated Bartsch 10,
vyrobeny mûdikovci v Brnû. V˘roba mûdûn˘ch
n˘ch okrajích, kde byla mûdûná podloÏka vÏdy
New York 1980)
desek pro malby vyÏadovala znaãnou kvalitu,
nejvíce mechanicky namáhána, dal‰í ãetné de-
Obr. 6. Hieronymus Hopfer, Narození Pánû (podle Alb-
a tak se jiÏ od konce 16. století setkáváme na-
fekty v‰ak byly patrné po celé plo‰e obrazÛ. Kro-
rechta Dürera), pfied 1520 (?), dfievofiez. (Pfievzato z: Wal-
pfiíklad v Nizozemí s praxí puncování desek, stej-
mû míst v minulosti jiÏ opravovan˘ch se na obra-
ter L. STRAUSS (ed.): Sixteenth Century German Artists.
nû jako s jejich kontrolou cechem mûditepcÛ. Ta-
zech vyskytovalo mnoÏství novûj‰ích drobn˘ch
Albrecht Dürer. The Illustrated Bartsch 10, New York
to technika byla známa jiÏ ve stfiedovûku, ale
mechanick˘ch po‰kození (vrypÛ, zásekÛ a novûji
1980)
o její popularitu se pfiiãinilo aÏ italské umûní ma-
opadan˘ch míst pfii okrajích). Napfiíklad na epita-
n˘rismu. Souvisí s malífisk˘m experimentováním
fu Jana Pergera do‰lo pfii nûkterém z pfiedcho-
Stav obrazÛ pfied restaurováním
s nejrÛznûj‰ími kamenn˘mi a kovov˘mi podloÏka-
zích ãi‰tûní k zásadnímu zeslabení nehmotn˘ch
Restaurování olomouck˘ch epitafÛ
mi (napfiíklad mramor, bfiidlice, alabastr, achát,
barevn˘ch lazur. Tato promytá místa „restaurá-
na mûdûném plechu 2004–2007
mûì), které nejen slouÏily k demonstrování umû-
tor“ plo‰nû zakryl pfiemalbou – jeho zásahy v‰ak
lecké vir tuozity, ale mûly rovnûÏ zajistit trvalou
na nûkter˘ch místech ztmavly, na jin˘ch naopak
V rámci pfiípravy stálé expozice Arcidiecézního
kvalitu tûchto maleb. Vûfiilo se, Ïe tento kvalitní
muzea v Olomouci a v˘stavy Ku vûãné památce. Ma-
materiál, na rozdíl od tradiãních materiálÛ (dfie-
lované renesanãní epitafy v ãesk˘ch zemích do‰lo
vo, plátno), zaruãí vût‰í stabilitu barev, které
■ Poznámky
v ateliéru ·árky a Petra Bergerov˘ch v letech
pevnûji pfiilnou k podkladu, a Ïe zmûny barev-
22 Hana SEIFERTOVÁ: Vûãná malba? Obrazy na kameni
2004–2007 k restaurování souboru pûti epitafÛ, te-
n˘ch vlastností malby budou lépe odolávat kli-
a na mûdi v 17. a 18. století, katalog v˘stavy, Oblastní
dy ãtyfi man˘ristick˘ch Eliase Hauptnera (Jana ·tern-
matick˘m vlivÛm a ãasu. Za iniciátora uÏívání té-
galerie v Liberci – Severoãeská galerie v˘tvarného umûní
ského, Thomase Krencia, epitafní obraz neznámého
to „vûãné“ malby povaÏoval Giorgio Vasari
v Litomûfiicích – Národní galerie v Praze 2001, s. 5,
kanovníka z roku 1613 a památník Jana Pergera)
Sebastiana Lucianiho, zvaného del Piombo,
12–17.
a ranû barokního epitafu Franti‰ka Antonína Haupta.
av‰ak o pfiednostech mûdi jako malífiské podloÏ-
V‰echny epitafy pfiedstavují olejomalby na mûdû-
ky byl pfiesvûdãen jiÏ Leonardo da Vinci.
22
n˘ch deskách o podobné tlou‰Èce (cca 1–2 mm;
130
Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 /
STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování
7
8
Obr. 7. Elias Hauptner, epitaf olomouckého scholastika
‰kozená místa pfied pfiemalováním tmelena. Po-
mace, které o historii obrazu vypovídají nejvíce a ne-
Jana Pergera z Pergu se Svatou rodinou, po roce 1615,
vrch v‰ech obrazÛ byl pokryt nerovnomûrnou sla-
odmyslitelnû k nûmu tedy patfií? Bez ohledu na nû-
olej, mûdûn˘ plech, 112 x 85,5 cm, Olomouc, katedrála
bou vrstvou zaÏloutlého laku a v˘raznou vrstvou
které soudobé trendy je tfieba konstatovat, Ïe vos-
sv. Václava. (Foto Zdenûk Sodoma, 2007)
povrchov˘ch neãistot (vãetnû mu‰incÛ).
kové laky jsou vhodné pouze na malby temperové
Obr. 8. Elias Hauptner, obraz z epitafu neznámého ka-
Z kolekce obrazÛ vyboãoval epitafní obraz nezná-
(my‰leno na stfiedovûké deskové obrazy), ale
novníka (?) s Pannou Marií, první ãtvrtina 17. století,
mého kanovníka se scénou Narození Pánû, a to jak
i v tomto pfiípadû se doporuãuje naná‰et je aÏ na
olej, mûdûn˘ plech, 110 x 83 cm, Olomouc, katedrála
formátem, kter˘ pfiedstavuje prostá mûdûná obdél-
proschlou vrstvu damarového laku. Na olejomalby
sv. Václava. (Foto Zdenûk Sodoma, 2007)
níková deska bez vykrajovan˘ch okrajÛ, tak i sta-
by v‰ak mûl b˘t pouÏit lak leskl˘, pfiípadnû polo-
vem pfied opravou. Obraz byl totiÏ v nedávné minu-
leskl˘, kter˘ silnû lomí svûtlo a dodává malbû
losti restaurován a jeho stav bylo moÏné povaÏovat
hloubku. Jen tak zÛstane ãitelná celá kompozice.
24
ãásteãnû zprÛhlednûly, takÏe plochy pÛsobily vel-
za stabilní. Nejvût‰í problém v‰ak v souãasné dobû
mi ru‰ivû. Jednalo se pfiedev‰ím o modr˘ plá‰È
znamenaly optické zmûny novodob˘ch zásahÛ
Panny Marie na zmínûném epitafu Jana Pergera,
a pfiedev‰ím nevhodná povrchová úprava. Povrch
kde se nepÛvodní zásahy jevily jako velmi nestej-
obrazu totiÏ pokr˘vala natolik silná vrstva matného
nomûrná vrstva silnû ztmavlého (moÏná umûle za-
laku, Ïe nebylo moÏno posoudit nejen stav originál-
barveného?) laku, pod kterou prosvítala promytá
ní malby, ale ani skuteãn˘ stav dodateãn˘ch zásahÛ
originální malba. Dal‰í podobné zásahy byly dete-
(tmelÛ a retu‰í). ObtíÏnû identifikovatelná byla bo-
■ Poznámky
kovány v plo‰e plá‰tû kleãícího kanovníka. Drob-
huÏel i ãást samotné kompozice, pfiedev‰ím v tma-
23 Podrobn˘ postup spoleãnû s dokumentací je shro-
nûj‰í opravy se nacházely v inkarnátech, kde kro-
v˘ch partiích horní poloviny obrazu. V zájmu ade-
máÏdûn v pfiíslu‰né dílãí restaurátorské zprávû, viz ·árka
mû plo‰nûj‰ích pfiemaleb defektÛ bylo moÏné
kvátní prezentace malby vefiejnosti bylo tedy
a Petr BERGEROVI: Zpráva o restaurování a technologic-
23
Postup restaurování
V první fázi byly obrazy prohlédnuty v UV luminiscenci.
25
Objevila se pfiitom nestejnorodá laková
Na
rozhodnuto obraz upravit, aby byl pro diváka lépe ãi-
k˘ prÛzkum dvou závûsn˘ch obrazÛ na mûdûném plechu
mnoha místech se vyskytovaly tmavé okrouhlé
teln˘. Matn˘ lak sice skryje mnoho z proveden˘ch
ze sbírek Muzea umûní v Olomouci, Píseãná 2004.
skvrnky, procházející malbou jiÏ od podkladu. Ty
zásahÛ, je v‰ak naprosto nemilosrdn˘ k estetické-
24 Bohuslav SLÁNSK¯: Technika malby II. PrÛzkum a re-
nebylo moÏné odstranit, neboÈ pocházejí z reakce
mu úãinu díla v oãích odborníka. Trend pouÏívání
staurování obrazÛ, Praha 1956, s. 245.
kovové desky, pigmentÛ a voln˘ch kyselin, které
krycích lakÛvznikl pravdûpodobnû z poloodborn˘ch
25 Ultrafialová fluorescence zaznamenává souãasn˘ stav
jsou obsaÏeny v pojidle barev a jsou typick˘m prÛ-
názorÛ rÛzn˘ch obchodníkÛ s umûním, ktefií dávají
povrchu malby, u obrazÛ pfiedev‰ím rovnomûrnost lako-
vodním jevem malby na kovové podloÏce. Velmi
pfiednost prvoplánovému pohledu laika – zákazní-
v˘ch vrstev. Tmavé skvrny zpravidla reprezentují pozdûj‰í
necitlivû byl opraven také po‰kozen˘ zlat˘ dekor,
ka, kter˘ chce vidût „hezk˘ obraz“, kompaktní a ne-
zásahy a retu‰e, dle jejich intenzity lze odvodit, zda jsou
a to souvislou vrstvou bronzu. V‰echny dodateãné
po‰kozen˘. Nejsou ale napfiíklad krakeláÏ, se‰ití
tyto zásahy na lakové vrstvû, ãi pod ní. Pokud je laková
zásahy byly barevnû odli‰né a v˘znamnû korigova-
pláten, nerovnosti podloÏky, charakter tmelÛ ãi ro-
vrstva extrémnû silná, nemusejí b˘t zásahy ve spodních
ly kolorit obrazÛ. Ani na jedné desce nebyla po-
zeznatelnost retu‰í právû ony nesmírnû cenné infor-
vrstvách vÛbec ãitelné.
vysledovat i zv˘raznûní kresebn˘ch detailÛ.
Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 /
STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování
131
9
Obr. 9. Moravsk˘ malífi tfietí ãtvrtiny 17. století, epitaf
Podrobná prohlídka pod mikroskopem ozfiejmila
moÏno vzhledem k silné lakové vrstvû vysledovat
technologickou v˘stavbu obrazÛ – mûdûná deska
rozsah malífisk˘ch zásahÛ, které se pod vrstvou
byla s nejvût‰í pravdûpodobností opatfiena nátû-
nacházejí, ani Ïádné dal‰í údaje o stavu originá-
rem tenké olejové barvy s v˘znamnûj‰ím dílem
lu. Bylo proto rozhodnuto pfiistoupit k ãásteãné-
olejové sloÏky (coÏ byla standardní pfiíprava mûdû-
mu odstranûní lakové vrstvy tak, aby novodobé
né desky), pfiiãemÏ na tûchto deskách byla zazna-
restaurátorské zásahy zÛstaly zachovány a mohly
menána vrstva tmavo‰edé imprimitury. Kompozi-
b˘t dále posouzeny. Po prohlídce sond do lakové
ce byla následnû rozvrÏena ‰irok˘mi tahy ãernou
vrstvy bylo konstatováno, Ïe originální malba by-
barvou, na kterou byly poté naneseny aÏ ãtyfii ba-
la jiÏ dfiíve oãi‰tûna a novodobé tmely jsou po
revné vrstvy. Na nûkter˘ch místech prosvítá v kra-
men‰í úpravû vyhovující. Také retu‰e se mohly po
kelách pÛvodní zlato, které bylo poloÏeno v plát-
úpravách akceptovat, neboÈ pro samotné dílo bu-
cích i pod okolní malbu. V nûkter ˘ch defektech
de bezesporu ‰etrnûj‰í je spí‰e opticky upravit
(napfiíklad na epitafu kanovníka Krencia) bylo moÏ-
neÏ obraz znovu podrobit pÛsobení rozpou‰tûdel.
no vysledovat zbûÏné vr ypy, které se v‰ak skrze
Bylo proto rozhodnuto o dotmelení a o maximál-
dochovanou malbu opticky neprojevují. MÛÏeme
ním zeslabení nevhodn˘ch lakov˘ch vrstev, které
tedy pouze spekulovat, Ïe jde o záznam základní
by ov‰em nezasáhlo vrstvu retu‰í. Poté byl obraz
rozkresby a pomocné sítû.
opatfien pracovní tenkou damarovou lakovou me-
kromûfiíÏského kanovníka Antonína Franti‰ka Haupta
Bylo moÏné konstatovat, Ïe soudrÏnost barev-
zivrstvou, do níÏ byla provedena úprava retu‰í.
s Korunováním Panny Marie, sv. Katefiinou a sv. Antoní-
né vrstvy s mûdûnou podloÏkou je pozoruhodnû
Vût‰í plochy byly rozru‰eny ãárkovanou a teãko-
nem
plech,
dobrá, coÏ svûdãí o dokonalé technologické pfií-
vanou metodou tak, aby byl originál opticky sce-
103,5 x 80 cm, Olomouc, katedrála sv. Václava. (Foto
pravû. V místech zborcení podloÏky pfii profiezáva-
len, av‰ak aby pfii detailním pohledu nebyl za-
Zdenûk Sodoma, 2007)
n˘ch okrajích v‰ak pochopitelnû do‰lo k uvolnûní
stfien charakter a rozsah po‰kození díla.
Paduánsk˘m,
1666,
olej,
mûdûn˘
a opadání barevné vrstvy. Jde o problémy ze vzdá-
Pfied vlastní prezentací souboru epitafÛ Eliase
lenûj‰í minulosti, protoÏe tato po‰kození byla jiÏ
Hauptnera v olomouckém Arcidiecézním muzeu
vrstva (pravdûpodobnû ãásteãnû smytá pfii pfied-
pfii dfiívûj‰ích opravách malífisky pojednána.
byly dva nejdfiíve restaurované obrazy (epitafy Ja-
chozích opravách), dále pfiemalby a nepÛvodní zá-
V rámci souãasn˘ch zásahÛ byla novû uvolnûná
na Pergera a Antonína Franti‰ka Haupta) opatfie-
sahy na lakové vrstvû i pod ní. Poté byly obrazy pro-
místa upevnûna, av‰ak nerovnosti podloÏky neby-
ny vrstvou pololesklého damarového laku. Do-
hlédnuty kamerou, senzibilovanou k IR spektru,
ly nijak dále vyrovnávány, neboÈ by hrozila ztráta
sáhlo se tak Ïádoucího optického scelení celé
dal‰ích ãástí originálu.
kolekce, coÏ bylo pfii galerijní instalaci maximálnû
26
napojenou do poãítaãového systému.
Tato ãást
prÛzkumu nepfiinesla Ïádné zásadnûj‰í poznatky
V následující fázi byl proveden sondáÏní prÛ-
o zpÛsobu v˘stavby obrazÛ, defekty se jevily jako
zkum do vrstev povrchov˘ch neãistot, lakÛ a pfie-
V letech 2006–2007 tedy mohlo dojít díky pfii-
tmavé plo‰ky, pod odfiltrovan˘mi vrstvami (napfiíklad
maleb. Po jeho vyhodnocení byl povrch obrazÛ po-
spûní Muzea umûní Olomouc – Arcidiecézního mu-
pod ãerven˘mi plá‰ti) se neprojevila rozkresba ani
stupnû ãi‰tûn, poté byly hlub‰í defekty v malbû
zea Olomouc k restaurování a pfiedev‰ím prezen-
pfiípravné rozvrÏení kompozice (které je patrné aÏ
vytmeleny voskovo-pr yskyfiiãn˘m tmelem a dále
taci unikátního souboru man˘ristick˘ch epitafních
pozdûji pfii prohlídce stereomikroskopem). Dále byly
provedena retu‰ olejovo-pr yskyfiiãn˘mi barvami
maleb. Nejen pro konkrétní okolnosti vzniku toho-
obrazy prohlédnuty optivisorem (zvût‰ení 1,5–2x)
v místech plo‰nûj‰ích po‰kození technikou ãárko-
to díla, které mÛÏeme spojit s obrozen˘m protire-
a pod stereomikroskopem ve zvût‰ení 9–40x, pfii-
vanou a teãkovanou. Men‰í defekty byly pojedná-
formaãním katolick˘m mecenátem na Moravû, ale
ãemÏ byl posouzen pfiedev‰ím stav barevné vrstvy
ny napodobivû. V maximální moÏné mífie do‰lo
i pro úspû‰né autorské pfiipsání bylo moÏné více
a charakter rukopisu. Tento prÛzkum ukázal povrch
k pfiiznání po‰kození zlatého dekoru tak, aby de-
osvûtlit situaci moravského malífiství v první polo-
malby jako souhrn sebejistû nanesené barevné
fekty nepÛsobily ru‰ivû, av‰ak aby originál zÛstal
vinû 17. století. RovnûÏ technologick˘ charakter
hmoty, která v sobû nese aÏ moderní prvky. Malba,
pfii bliωím pohledu odli‰iteln˘.
tûchto epitafÛ umoÏnil restaurátorÛm pracovat na
Ïádoucí.
v dostateãném odstupu pÛsobící jako klidn˘ rene-
Po scelení v‰ech v˘jevÛ byly obrazy opatfieny
pomûrnû v˘jimeãném materiálu, s nímÏ se lze
sanãní záznam, se pfii detailním pohledu mûní
pololeskl˘m damarov˘m lakem a asi po ‰esti
v kontextu domácího malífiství kolem roku 1600
v dramatick˘ shluk skvrn a tahÛ, kde svoji roli hraje
aÏ osmi mûsících by malby mûly b˘t opatfieny zá-
setkat jen velmi vzácnû. V koneãném v˘sledku tak
i ten nejjemnûj‰í detail, bravurnû nanesen˘ na defi-
vûreãn˘m damarov˘m lakem s pfiímûsí vãelího
neobyãejnû citliv˘ a zdafiil˘ restaurátorsk˘ zásah
nitivní místo. Autor pracoval s hutnou barevnou
vosku a polymerovaného oleje. Vzhledem k pod-
umoÏnil rehabilitovat stav tûchto jedineãn˘ch epi-
pastou, kde se v reliéfu projevuje i traktace ‰tûtce,
loÏce epitafÛ, která je sice stabilní, ale pfiece je-
tafÛ a seznámit s nimi odbornou i laickou vefiej-
modelující tvary. Nejdále za‰el v tomto smûru Elias
nom v˘raznû reagující na vnûj‰í vlivy, je nutné za-
nost.
Hauptner na epitafu Thomase Krencia, kde lze pfii
chovat stejn˘ reÏim u v‰ech obrazÛ tohoto
podrobné prohlídce stereomikroskopem obdivovat
souboru, tedy maximální opatrnost pfii jakékoliv
nadãasovost a krásu barevné hmoty (belle
manipulaci, neboÈ malbu nelze proti zmûnám
■ Poznámky
matière). Na dal‰ích dílech je rukopis umírnûnûj‰í,
pnutí nijak ochránit a hrozí trvalá ztráta barevné
26 Infraãervené paprsky pronikající pod povrch malby
i kdyÏ stejnû kvalitní. V˘razn˘m optick˘m prvkem je
vrstvy, pfiedev‰ím v periferních oblastech.
mohou za pfiízniv˘ch okolností zobrazit urãité aspekty ma-
pfiedev‰ím drobná síÈová krakeláÏ, prozrazující uÏití
U posledního obrazu na plechu – epitafu ne-
lífiského rukopisu, pfiedev‰ím autorsk˘ch zmûn, podma-
rychleji schnoucího pojiva, a prosvítání tmavé im-
známého kanovníka se scénou Narození Pánû –
leb ãi rozkreseb, materiálovou nestejnorodost a pomáha-
primitury v drobn˘ch plo‰kách.
neohraniãeného profiezávan˘mi okraji, nebylo
jí i pfii identifikaci nûkter˘ch pigmentÛ.
132
Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 /
STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování
10
11
12
13
Obr. 10. Mikrosnímek epitafu Jana Pergera z Pergu se
zfiejm˘m po‰kozením malby a následnou pfiemalbou. (Foto
Petr Berger)
Obr. 11. Mikrosnímek epitafu Thomase Krencia s patrn˘m kvalitním rukopisem a sebejistû zpracovanou barevnou vrstvou, pod níÏ je patrná ‰iroká ‰tûtcová rozkresba.
(Foto Petr Berger)
Obr. 12. Mikrosnímek epitafu Thomase Krencia s viditeln˘mi vrypy pomocné sítû a základní rozkresby (?). (Foto
Petr Berger)
Obr. 13. Mikrosnímek epitafu Thomase Krencia. (Foto
Petr Berger)
Obr. 14. Detail epitafu Jana ·ternského ze ·tern bûhem
sondáÏního prÛzkumu do povrchov˘ch neãistot a starého
14
laku. (Foto Petr Berger)
Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 2 /
STUDIE | Petr a ·árka BERGEROVI, Ondfiej JAKUBEC / Man˘ristické epitafy Eliase Hauptnera a jejich restaurování
133

Podobné dokumenty

Začátek knihy - Pistorius a Olšanská

Začátek knihy - Pistorius a Olšanská na rohu ulice uvnitfi mûsta a omluvil se, Ïe nás nemohl dovézt do Figueres. „Ale kdyÏ uÏ se zajímáte o kulturu,“ fiekl pfii louãení, „Banyoles má krásné pfiírodovûdné muzeum. Nejstar‰í v provincii, a j...

Více

příloha 2 - Orlí hnízdo

příloha 2 - Orlí hnízdo stavebního dozoru nad projektem Kehlstein. Todt byl SA-Obergruppenführer a generálmajor Luftwaffe, říšským ministrem zbrojního průmyslu a měl několik dalších významných funkcí. Dipl. Ing. Hans Haup...

Více

výroční zpráva 2011

výroční zpráva 2011 ProÏili jsme s manÏeli Horov˘mi krásn˘ch ‰est let, byli jsme napfiíklad u toho, kdyÏ oslavili diamantovou svatbu. A hlavnû jsme se uãili pomáhat jim naplÀovat jejich filantropické sny: Fond manÏelÛ ...

Více

Výroční zpráva Oblastního muzea v Mostě za rok 2015

Výroční zpráva Oblastního muzea v Mostě za rok 2015 V provozní oblasti ostatně byla odhalena řada vážných nedostatků. Vedle střechy, která je na hranici své životnosti, byl jako nejpalčivější problém vyhodnocen katastrofální stav tepelného ústrojí a...

Více

O pohádce Tři rudá brka náčelníka Vševěda z pera režiséra Milana

O pohádce Tři rudá brka náčelníka Vševěda z pera režiséra Milana Nejdříve jsem váhal - cca 26 vteřin, ale nakonec jsem se toho ujal. Hra je jasnou parodií na známého Plaváčka, jen ji páni Petr Richter a Jiří Burián převedli do světa Divokého západu, kde nezkušen...

Více

MASARYKOVAUNIVERZITAV BRNFILOZOFICK Á

MASARYKOVAUNIVERZITAV BRNFILOZOFICK Á rodového sídla, ale i přilehlého města, které za jeho vlády počalo značně vzkvétat. Za doklad toho můžeme považovat například polepšení městského František Palacký, Dějiny národu českého v Čechách ...

Více

Informace České pošty - úspěchy českých známek

Informace České pošty - úspěchy českých známek Aktuální informace známkové tvorby 1. Vlastní známky Vlastní známky jsou vždy majetkem toho, kdo si jejich výrobu objednal – tzv. Kupující, což je také odlišuje od ostatních poštovních známek. Např...

Více