solarni-zemedelstvi, 120 kB

Solární zemědělství
Autor: Karel Vítek
Jediným skutečným zdrojem energie na Zemi je Slunce. Slunce poskytuje lidstvu 180 000 TW
ve formě slunečního záření. Procesem fotosyntézy jsme schopni akumulovat a transformovat
tuto světelnou energii s účinností okolo 34,2 %. Samozřejmě záleží na zeměpisné šířce, kolik
sluneční energie na zemský povrch dopadne a kolik této energie jsme schopni akumulovat,
transformovat a dále využít.
Tradiční výrobní zemědělský cyklus již v historicky dávných dobách tuto energii využíval.
Zemědělství jako složitá energetická soustava pro své správné fungování potřebuje sladit
celou řadu prvků této soustavy. Zejména intenzivní pěstování zelených rostlin, kvalitní půdu
s dostatkem vláhy, humusu a živin pro růst rostlin atd. Množství těchto prvků, jejich
různorodost a limitované možnosti jejich ovlivňování, to všechno jsou omezující faktory. O
všech těchto prvcích jsou základní zemědělské vědní obory, které je zkoumají z nejrůznějších
pohledů: počínaje tvarem a konfigurací terénu, kvalitou půdotvorného substrátu a půdy, a
konče základní agrotechnikou jednotlivých plodin, výnosovými prvky, šlechtěním,
semenářstvím ale také fyziologií rostlin, geneticky modifikovanými rostlinami, architekturou
porostů, agrometeorologií atd.
Tradiční zemědělství nakládá s akumulovanou energií tradičním způsobem. Část této energie
je spotřebována v potravinách a třeba v palivu pro lidi, v krmivech a stelivech pro zvířata.
Část se vrací do půdy ve formě posklizňových zbytků společně se statkovými hnojivy
k zajištění trvale udržitelné úrodnosti půdy. Také organické zbytky z výroby a konzumace
potravin lidmi jsou velmi důležitým prvkem této soustavy. Jakýkoliv zásah do struktury této
soustavy, která se tvoří dlouhá léta, způsobuje její nestabilitu, nižší výkon a nižší využití
energie slunečního záření, které máme k dispozici.
Celé generace zemědělců zkoušely, kam až mohou s intenzitou zemědělské produkce v daném
místě dojít. Kolik zvířat uživí z jednotky plochy? Jaký výnos mohou očekávat? Jak hnojit na
maximální výnos? Dnes k těmto tradičním prvkům využívání energie slunečního záření jsou
přiřazovány další a další, většinou omezující faktory, které způsobují nestabilitu této soustavy
a mají ve svém důsledku negativní efekt ve využívání energie slunečního záření v této
soustavě. Samozřejmě k tomu musíme přiřadit i negativní dopady lidské činnosti. Zejména
ubývání zemědělské půdy, deforestrace a desertifikace. Omezení jejího intenzivního
využívání např. stanovením limitu hnojení organickými hnojivy bez ohledu na kvalitu a
potřeby dané půdy, na místní klimatické podmínky atd. Ale také emise, exhalace, vnášení
cizorodých látek do půdy. Zatravnění orné půdy, kterou je možné jako ornou půdu
intenzivněji využívat a na druhé straně zvýšené nebezpečí eroze při pěstování
širokořádkových plodin na svažitých pozemcích. Například nedořešení využití sklizené hmoty
z dočasně zatravněné orné půdy v konečném důsledku znamená promrhat již zatravněním
snížený výkon akumulace energie slunečního záření. V praxi hromady této sklizené hmoty
(energie) na okrajích pozemků, v lepším případě vrstvy mulče na těchto plochách bez dalšího
využití, způsobují při svém rozkladu emise CO2 a dalších skleníkových plynů do ovzduší. Je
to doslova mrhání s energií když dnes máme vyřešený systém nakládání s touto organickou
hmotou např. jejím využitím v bioplynové stanici, kde kvalifikovaným způsobem část této
energie využijeme a část ve formě digestátu vracíme do půdy k zajištění její trvalé úrodnosti.
1
Problém je mimo jiné v tom, že za tuto energii ani za tuto energetickou ztrátu nikdo neplatí,
tím ani nikdo nezodpovídá.
Také výrazný pokles intenzity chovu zvířat např. v zemích střední a východní Evropy, ke
kterému dnes dochází v důsledku nesprávného nastavení a rozdělení zisku mezi zemědělcem,
zpracovatelem a obchodem, znamená výrazné snižování využití energie slunečního záření
tradičním způsobem. Jestliže rostlinná výroba je schopna akumulovat tuto energii v určitém
množství, je našim cílem dosáhnout maxima této akumulace. Chov zvířat jako transformátor
této energie musí být v rovnováze s produkcí krmiv. Zemědělci znají vzájemnou provázanost
rostlinné a živočišné výroby a vzájemné zpětné vazby. Názorným příkladem negativních
dopadů nevyvážené zemědělské výroby jsou pozemky ponechané ladem, pozemky bez
možnosti přirozené obnovy porostů při extrémně vysokých stavech zvířat, opuštěné stáje a
celé farmy v důsledku nevyvážené ekonomiky a rozdělování zisku, devastovaná odlesněná
krajina, monokultury jednostranně zatěžující krajinu, pouště a v konečném důsledku
hladomory, nebo opouštění celých území lidmi.
Člověk, jako zvláštní živočišný druh, je také pouhým spotřebitelem akumulované a
transformované energie slunečního záření v potravě, v palivu atd. Jeho vlastním zájmem však
musí být tvorba a údržba úrodné krajiny, ve které dochází k intenzivní akumulaci a
transformaci energie slunečního záření. Ve které je zachovaný takový vodní a teplotní režim,
který akumulaci prostřednictvím zelených rostlin umožňuje. Ve které je dostatek zvířat pro
transformaci energie slunečního záření a ve které člověk hospodaří v trvale udržitelném
režimu s cílem dalšího rozvoje oblasti. Zemědělství ve své klasické podobě funguje jako
bezodpadové, nezatěžující životní prostředí.
Zemědělství jako historicky jediné odvětví lidské činnosti z hlediska energetického
cílevědomě využívá, akumuluje a transformuje energii slunečního záření.
2