Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky

Transkript

Modely produkčních
a odbytových bilancí pro
vybrané toky odpadů
v komparaci s navržením
nástrojového mixu
k podpoře prevence
vzniku a materiálového
využití odpadů
Jitka Vlčková a kol.
Praha, 2006
Modely produkčních a odbytových
bilancí pro vybrané toky odpadů
v komparaci s navržením
nástrojového mixu k podpoře
prevence vzniku a materiálového
využití odpadů
IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s.
Praha 2006
Publikace vznikla s podporou Ministerstva životního prostředí ČR.
Zpracoval řešitelský tým ve složení:
Doc. Ing. Miroslav Andrt, CSc.
Ing. David Beneš – DeWaRec
Lenka Drápalová – DeWaRec
Mgr. Veronika Jirkovská – CEMC
Alexandra Pšeničková – IREAS
Ing. Jan Slavík – IREAS
Ing. Dana Viktorová – IREAS
Ing. Jitka Vlčková – IREAS – koordinátor projektu
PhDr. Věra Havránková – MŽP (odborný garant)
Dále se na řešení projektu zejména externí odbornou pomocí podíleli:
Ing. Jiří Beranovský, Ph.D., Ing. Martin Březina, Ing. Miluše Hlavatá, CSc.,
doc. Ing. Jaroslav Knápek, CSc., Ing. Jiří Mann, Ing. Jaromír Šindel,
Ing. Antonín Slejška, prof. Ing. Věra Voštová, CSc.
Název:
Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky
odpadů v komparaci s navržením nástrojového mixu
k podpoře prevence vzniku a materiálového využití odpadů
Autoři:
Technická
spolupráce:
Martina Romanová,
Martin Doležal
Vydavatel:
Místo a rok vydání:
IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s.
sídlo:
Mařákova 292/9, Praha 6, 160 00
kancelář: Štěpánská 45, Praha 1, 110 00
tel./fax: +420 222 230 261
e-mail: [email protected], http://www.ireas.cz
Praha, 2006
Vydání:
První
Náklad:
150 kusů
Rozsah:
361 stran
Tisk a vazba:
ISBN
JDS tiskárna Praha spol. s r.o.
80-86684-37-6
© IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s.
Obsah
Úvodní slovo
13
1. Strukturální analýza (úvod)
15
1.1 Provedení SWOT analýzy využitelnosti strukturální analýzy
v odpadovém hospodářství ............................................................................. 16
1.1.1
1.1.2
1.1.3
1.1.4
1.1.5
Odpady ze zemědělství................................................................................... 18
Odpady z dolování a těžby............................................................................. 20
Odpady z energetiky ...................................................................................... 21
Stavební a demoliční odpady......................................................................... 23
Komunální odpady ........................................................................................ 26
1.2 Strukturní analýza v odpadovém hospodářství............................................... 28
1.3 Analýza odpadového hospodářství jako součást národního
hospodářství – makroekonomický pohled...................................................... 30
1.3.1 Vymezení národního hospodářství ................................................................ 30
1.3.2 Dynamizace národního hospodářství............................................................ 34
1.3.3 Strukturální změny odpadového hospodářství v důsledku působení
vnějších faktorů ............................................................................................. 44
1.3.4 Politiky ovlivňující odpadové hospodářství a jejich vzájemné vztahy
a vazby k hospodářskému systému České republiky .......................................... 44
1.3.5 Strukturální projevy tržních nedokonalostí, vládní intervence
a jejich důsledky na působení samoregulujícího tržního mechanismu ............ 60
1.4 Analýza vnitřní skladby odpadového hospodářství podle sektorů
národního hospodářství................................................................................... 62
1.4.1
1.4.2
1.4.3
1.4.4
1.4.5
Odpady ze zemědělství................................................................................... 62
Odpady z dolování a těžby............................................................................. 75
Odpady z energetiky ...................................................................................... 82
Odpady ze stavebnictví ................................................................................ 103
Komunální odpad ........................................................................................ 118
I. Rozpracování SWOT analýzy................................................................... 119
II. Analýza odpadového toku jako součást národního hospodářství............. 120
III. Politiky ovlivňující daný odpadový tok ................................................. 123
IV. Strukturální změny odpadového hospodářství – komodita KO ............. 130
1.5 Strukturální analýza – mikroekonomické hledisko ...................................... 135
1.5.1 Analýza prvků a vzájemných vztahů a vazeb mezi nimi v systému
odpadového hospodářství (materiálové a finanční toky) ............................ 135
3
Obsah
1.5.2 Strana poptávky a strana nabídky a změny v jejich struktuře, úloha
tržních cen ....................................................................................................137
1.5.3 Strukturální projevy tržní nedokonalosti .....................................................138
1.6 Mikroekonomické analýzy pro vybrané odpadové toky .............................. 151
1.6.1
1.6.2
1.6.3
1.6.4
1.6.5
Odpady ze zemědělství .................................................................................151
Odpady z dolování a těžby ...........................................................................161
Odpady z energetiky.....................................................................................169
Odpady ze stavebnictví ................................................................................179
Komunální odpady .......................................................................................182
1.7 Závěr ............................................................................................................. 194
2. Modely produkčních a odbytových bilancí (úvod)
200
2.1 Metodologie postupu .................................................................................... 202
2.1.1 Definování parametrů modelu, předpoklady modelu ..................................204
2.1.2 Omezení modelu...........................................................................................205
2.1.3 Input-output tabulka.....................................................................................206
2.2 Sestrojení modelu.......................................................................................... 208
2.2.1 Datová základna modelu..............................................................................208
2.2.2 Přípravná fáze modelování – sestrojení modelu..........................................209
2.3 Testování hypotéz ......................................................................................... 224
2.3.1 Hypotéza 1 – snížení domácí poptávky po energiích ...................................224
2.3.2 Hypotéza 2 – snížení hodnoty primárních vstupů (změna inputu
koeficientů) a vliv na ceny produkce............................................................231
2.4 Závěr ............................................................................................................. 233
3. Administrativní, ekonomické a ostatní nástroje (úvod)
234
3.1 Analýza ekonomických, administrativních a ostatních nástrojů
(teoretický úvod)........................................................................................... 234
3.1.1 Pozice nástrojů v politice životního prostředí a odpadovém
hospodářství .................................................................................................234
3.1.2 Klasifikace nástrojů podle vztahu a rozhodování jednotlivých
subjektů – administrativní, ekonomické, ostatní ..........................................236
3.1.3 Slabé a silné stránky používání jednotlivých nástrojů.................................240
3.1.4 Nejvýznamnější identifikované nástroje v odpadovém hospodářství
(Realizační program „Nástroje na podporu materiálového využití
odpadů“) ......................................................................................................243
3.2 Analýza nástrojů vybraných odpadových toků............................................. 246
3.2.1
3.2.2
3.2.3
3.2.4
4
Odpady ze zemědělství .................................................................................251
Odpady z dolování a těžby ...........................................................................264
Odpady z energetiky.....................................................................................271
Stavební a demoliční odpady .......................................................................280
Obsah
3.2.5 Komunální odpad ........................................................................................ 295
3.3 Nástrojové mixy............................................................................................ 304
3.3.1
3.3.2
3.3.3
3.3.4
3.3.5
Odpady ze zemědělství................................................................................. 304
Odpad z dolování a těžby ............................................................................ 306
Odpady z energetiky .................................................................................... 310
Odpady ze stavebnictví ................................................................................ 313
Komunální odpad ........................................................................................ 318
3.4 Závěry ........................................................................................................... 321
4.
Vyhodnocení variant nástrojového mixu z hlediska
environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů na
jednotlivé cílové skupiny odpadového hospodářství (úvod)
327
4.1 Odpady ze zemědělství ................................................................................. 327
4.1.1 Varianta 1 – Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin.............. 327
4.1.2 Varianta 2 – posílení ekonomických nástrojů – obchodovatelná
povolení ....................................................................................................... 328
4.1.3 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů
politiky životního prostředí.......................................................................... 328
4.2 Odpady z dolování a těžby ........................................................................... 329
4.2.1 Zvýšení využití odpadů z dolování a těžby jako druhotných surovin,
zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám ............... 329
4.2.2 Zhodnocení varianty.................................................................................... 330
4.3 Odpady z energetiky ..................................................................................... 331
4.3.1 Varianta 1 – zvýšení využívání odpadů z energetiky, zvýšení jejich
konkurenceschopnosti vůči primárním zdrojům.......................................... 331
4.3.2 Varianta 2 – snižování produkce odpadů z energetiky................................ 332
4.3.3 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální varianty........................... 333
4.4 Stavební a demoliční odpady........................................................................ 335
4.4.1
4.4.2
4.4.3
4.4.4
Varianta 1 – Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin.............. 335
Varianta 2 – Zamezení spekulativním rekultivacím .................................... 336
Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální varianty ......................... 337
Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů
4.5 Komunální odpad.......................................................................................... 339
4.5.1 Varianta 1 – Podpora zvýšení odpovědnosti výrobců za výrobky po
celou dobu jejich životního cyklu, minimalizace vzniku odpadu................. 339
5
Obsah
4.5.2 Varianta 2 – Zvýšení konkurenceschopnosti recyklovaných odpadů
oproti primárním surovinám, podpora materiálového využívání
komunálního odpadu....................................................................................341
4.5.3 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální varianty ......................342
politiky životního prostředí ..........................................................................344
4.6 Závěry ........................................................................................................... 344
Příloha ke kapitole 4
349
352
Literatura
354
Seznam použitých zkratek
358
6
Seznam obrázků
Obr. 1
Obr. 2
Obr. 3
Obr. 4
Obr. 5
Obr. 6
Obr. 7
Obr. 8
Obr. 9
Obr. 10
Obr. 11
Obr. 12
Obr. 13
Obr. 14
Obr. 15
Obr. 16
Obr. 17
Obr. 18
Obr. 19
Obr. 20
Obr. 21
Obr. 22
Obr. 23
Obr. 24
Obr. 25
Obr. 26
Obr. 27
Podíl nákladů na odpadové hospodářství na HDP v ČR (%) .......................... 43
Vývoj spotřeby prvotních palivoenergetických zdrojů podle zeleného
scénáře SEK ................................................................................................... 78
Srovnání produkce a recyklace SDO v ČR a zemích F.I.R. .........................116
Náklady na hospodaření s KO v ČR............................................................ 126
Ceny soukromých společností v EU za zpracování odpadů
(euro/tuna) ..................................................................................................127
Subjekty v odpadovém hospodářství a toky odpadů.................................. 136
Nabídka a poptávka .................................................................................... 138
Toky odpadů ze zemědělství........................................................................152
Směry odpadů z rostlinné výroby ............................................................... 156
Tok slámy .....................................................................................................157
Směry toku živočišné produkce ...................................................................157
Hlavní subjekty odpadového toku.............................................................. 158
Odpady ze zemědělství ................................................................................161
Schéma odpadového toku............................................................................167
Množství produkovaných odpadů ...............................................................176
Schéma odpadového toku............................................................................179
Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů ....................................... 183
Pětiletý vývoj ceny zlata a stříbra ............................................................... 188
Pětiletý vývoj ceny platiny, rhodia a palladia............................................. 189
Vývoj ceny plastů v USA ............................................................................. 190
Ceny za skládkování a spalování v ČR k roku 2004................................... 193
Grafické znázornění použití modelu ..........................................................202
Schéma toku odpadů ze zemědělství a jednotlivé nástroje........................ 264
Schéma toku odpadů z dolování a těžby a jednotlivé nástroje .................. 270
Schéma toku odpadů z energetiky a jednotlivé nástroje............................ 279
Schéma toku stavebních a demoličních odpadů a jednotlivé nástroje ......289
Schéma toku komunálních odpadů a jednotlivé nástroje..........................304
7
Seznam tabulek
Seznam tabulek
Tab. 1
Tab. 2
Tab. 3
Tab. 4
Tab. 5
Tab. 6
Tab. 7
Tab. 8
Tab. 9
Tab. 10
Tab. 11
Tab. 12
Tab. 13
Tab. 14
Tab. 15
Tab. 16
Tab. 17
Tab. 18
Tab. 19
Tab. 20
Tab. 21
Tab. 22
Tab. 23
Tab. 24
Tab. 25
Tab. 26
Tab. 27
Tab. 28
Tab. 29
Tab. 30
8
Průměrný počet pracovníků v národním hospodářství podle odvětví
1997–2002 ..................................................................................................... 31
Produkce odpadů podle vybraných oddílů OKEČ v letech 2000–2003 (v
tis. t) ...............................................................................................................33
Hrubý domácí produkt ve vybraných letech (v mld. Kč).................................33
Odvětvová struktura HDP ve stálých cenách (mld. Kč) ...............................36
Odpad ze zemědělství (v tis. t) ......................................................................38
Produkce v běžných cenách (mil. Kč) .......................................................... 40
Mezispotřeba v běžných cenách (mil. Kč) .................................................... 41
Hrubá přidaná hodnota (HPH) v běžných cenách (mil. Kč)........................ 41
Počet pracovníků ve sledovaných odvětvích) ...............................................42
Tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK) v běžných cenách (mil. Kč)........42
Celkové investice na ochranu životního prostředí v roce 2002 podle
zdrojů financování (v tis. Kč, v běžných cenách)..........................................44
Indikátory OH ...............................................................................................50
Vývoj makroekonomických ukazatelů agrárního sektoru............................64
Struktura zemědělského půdního fondu ......................................................66
Vývoj stavů hospodářských zvířat (tis. ks) ...................................................74
Těžba a vývoz vybraných nerostných surovin v tis. t..........................................79
Vybrané druhy odpadů ................................................................................ 80
Vývoj produkce VEP v ČEZ ...........................................................................93
Porovnání produkce významných skupin odpadů v EU a ČR v roce
2001...............................................................................................................95
Stav využití popelů z uhlí a koksu a škváry a strusky z uhlí v ČR................ 98
Využití vedlejších produktů produkovaných v roce 1996............................ 98
Produkce škváry a popela [tis. t]...................................................................99
Produkce SO2 [tis. t]....................................................................................100
Spotřeba vápence [tis. t] .............................................................................100
Produkce energosádrovce [tis. t] ................................................................100
Zvýšení hmotnosti stabilizátu odsířením spalin (sádrovec, vápno)
[tis. t] ...........................................................................................................100
Produkce dalších látek z integrovaného zplyňování [tis. t] – komerční
produkty ....................................................................................................... 101
Rekapitulace „zeleného“ scénáře podle produktů z tuhých paliv
a vyhořelého paliva ..................................................................................... 101
Vývoj spotřeby a výroby elektřiny...............................................................102
Srovnání úrovně recyklace stavebního odpadu (bez výkopové
zeminy, kameniva a kovů) s ostatními zeměmi F.I.R. (kg/obyv)................115
Seznam tabulek
Tab. 31 Produkce odpadů podle vybraných oddílů OKEČ v roce 2003 (v tis.
t) .................................................................................................................. 122
Tab. 32 Produkce komunálního a živnostenského odpadu v roce 2003 (v t)......... 122
Tab. 33 Postup členských zemí EU podle směrnice o odpadech .............................125
Tab. 34 Přehled změn sazeb DPH v odpadovém hospodářství............................... 126
Tab. 35 Ceny soukromých společností a daně za zpracování odpadů
(euro/tuna) ..................................................................................................127
Tab. 36 HDP na 1 obyvatele v paritě kupní síly....................................................... 128
Tab. 37 Vybavenost domácností předměty dlouhodobého užívání ........................ 130
Tab. 38 Porovnání ČR s EU v odpadovém hospodářství, (indikátory ze Státní
politiky životního prostředí s výhledem do roku 2005).............................. 131
Tab. 39 Odhad vývoje měrného množství komunálních odpadů v ČR do roku
2010............................................................................................................. 132
Tab. 40 Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 –
městská zástavba ........................................................................................ 133
Tab. 41 Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 – venkovská
zástavba ....................................................................................................... 134
Tab. 42 Výsledný odhad vývoje produkce domovního odpadu založený na
modelu konstantního koeficientu............................................................... 134
Tab. 43 Porovnání ceny primární a druhotné suroviny a faktorů, které je
ovlivňují....................................................................................................... 150
Tab. 44 Způsoby využití odpadů ze zemědělství ..................................................... 159
Tab. 45 Produkce odpadů z dolování a těžby dle ISOH .......................................... 163
Tab. 46 Produkce odpadů z dolování a těžby dle ISOH .......................................... 164
Tab. 47 Produkce odpadů dle skupiny OKEČ (10, 14), ........................................... 165
Tab. 48 Produkce hlušin při těžbě uhlí.................................................................... 165
Tab. 49 Odbytová těžba uhlí .................................................................................... 165
Tab. 50 Stav využití popelů z uhlí a koksu a škváry a strusky z uhlí v ČR ............... 171
Tab. 51 Využití vedlejších produktů (popílků, strusky, škváry,
energosádrovce) produkovaných v roce 1996 .............................................172
Tab. 52 Vývoj produkce VEP v ČEZ..........................................................................173
Tab. 53 Produkce členěná dle starého katalogu odpadů (vyhláška č. 337/1997
Sb.) ...............................................................................................................181
Tab. 54 Produkce členěná dle nového katalogu odpadů (vyhláška č. 381/2001
Sb.) .............................................................................................................. 182
Tab. 55 Spalování TKO v jednotlivých zemích v roce 2000 ................................... 185
Tab. 56 Předpokládaný přírůstek kapacit v odpadovém hospodářství ČR (bez
vybraných druhů odpadů, tis. t) ................................................................. 186
Tab. 57 Efektivnost racionálního využívání druhotných surovin........................... 187
Tab. 58 Úspory energie při využívání druhotných surovin..................................... 187
Tab. 59 Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 – městská
zástavba.........................................................................................................191
Tab. 60 Náklady a příjmy obcí v oblasti tříděného sběru využitelných složek
v Kč/obyv./rok ............................................................................................ 193
Tab. 61 Náklady na tříděný sběr jednotlivých komodit .......................................... 193
9
Seznam tabulek
Tab. 62 Účet výroby a tvorby důchodů ................................................................... 203
Tab. 63 Schéma input-output tabulky .................................................................... 206
Tab. 64 Input-output tabulka, toky mezispotřeby a finální produkce, 2001
(mil. Kč, běžné ceny) .................................................................................. 209
(mil. Kč, běžné ceny) ...................................................................................210
Tab. 66 Vektor finální poptávky, 2001 (mil. Kč, běžné ceny) ..................................211
Tab. 67 Vektor finální poptávky, 2002 (mil. Kč, běžné ceny) ..................................211
Tab. 68 Statický input-output model (2001) ........................................................... 216
Tab. 69 Statický input-output model (2002)........................................................... 216
Tab. 70 Čistá produkce definovaného typu odpadu ve sledovaných odvětvích
ekonomiky, 2001 (kg) ................................................................................. 217
ekonomiky, 2002 (kg)................................................................................. 218
Tab. 72 Čistá produkce odpadu způsobená finální poptávkou, 2001 (kg).............. 219
Tab. 73 Čistá produkce odpadu způsobená finální poptávkou, 2002 (kg) ............ 220
Tab. 74 Input-output tabulka 2001 – původní (mil. Kč) ........................................225
Tab. 75 Input-output tabulka 2001 – po snížení domácí poptávky po
energiích......................................................................................................225
Tab. 76 Input-output tabulka 2002 – původní (mil. Kč) ........................................226
Tab. 77 Input-output tabulka 2002 – po snížení domácí poptávky po
energiích......................................................................................................226
Tab. 78 Statický input-output model 2001 – původní ............................................227
Tab. 79 Statický input-output model 2001 – po snížení domácí poptávky po
energiích.......................................................................................................227
Tab. 80 Statický input-output model 2002 – původní............................................227
Tab. 81 Statický input-output model 2002 – po snížení domácí poptávky po
energiích...................................................................................................... 228
Tab. 82 Čistá emise odpadu 2001 (změněný output odvětví energetika
v souvislosti se změnou poptávky)............................................................. 228
Tab. 83 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) před změnou domácí poptávky,
2001 .............................................................................................................229
Tab. 84 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) po změně domácí poptávky,
2001 .............................................................................................................229
v souvislosti se změnou poptávky)............................................................. 230
Tab. 86 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) před změnou domácí poptávky,
2002............................................................................................................ 230
Tab. 87 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) po změně domácí poptávky,
2002............................................................................................................. 231
Tab. 88 Změny input koeficientů primárních vstupů (2001).................................. 231
Tab. 89 Změny input koeficientů primárních vstupů (2002) .................................232
Tab. 90 Změna ceny komodity daného odvětví, v % (2001)....................................232
Tab. 91 Změna ceny komodity daného odvětví, v % (2002) ...................................232
Tab. 92 Změna souhrnného cenového indexu, 2001 a 2002 ..................................232
10
Seznam tabulek
Tab. 93
Tab. 94
Tab. 95
Tab. 96
Tab. 97
Tab. 98
Tab. 99
Vybrané nástroje pro tvorbu nástrojových mixů ....................................... 246
Vysvětlivky k nástrojům a schématům....................................................... 247
Opakující se nástroje .................................................................................. 247
Administrativní nástroje – zemědělské odpady..........................................251
Ekonomické nástroje – zemědělské odpady .............................................. 254
Dobrovolné nástroje – zemědělské odpady ............................................... 256
Nástroje působící sekundárně v rámci ostatních politik – zemědělské
odpady ......................................................................................................... 257
Tab. 100 Administrativní odpady – odpady z dolování a těžby................................ 264
Tab. 101 Ekonomické nástroje – odpady z dolování a těžby .................................... 266
Tab. 102 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady z dolování
a těžby ......................................................................................................... 267
Tab. 103 Administrativní nástroje – odpady z energetiky.........................................271
Tab. 104 Ekonomické nástroje – odpady z energetiky ............................................. 273
Tab. 105 Ostatní nástroje – odpady z energetiky...................................................... 275
Tab. 106 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady z energetiky........... 275
Tab. 107 Administrativní nástroje – odpady ze stavebnictví ...................................280
Tab. 108 Ekonomické nástroje – odpady ze stavebnictví .........................................283
Tab. 109 Ostatní nástroje – odpady ze stavebnictví ................................................. 285
Tab. 110 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady ze stavebnictví ......286
Tab. 111 Administrativní nástroje – komunální odpad ........................................... 295
Tab. 112 Ekonomické nástroje – komunální odpady ............................................... 299
Tab. 113 Ostatní nástroje – komunální odpady........................................................ 301
Tab. 114 Nástoje působící v rámci ostatních politik – komunální odpady ..............302
Tab. 115 Odpady ze zemědělství – Varianta I...........................................................305
Tab. 116 Odpady ze zemědělství – Varianta II .........................................................306
Tab. 117 Cíle z POH pro odpady z dolování a těžby..................................................308
Tab. 118 Hlavní cíle surovinové politiky ...................................................................308
Tab. 119 Návrh nástrojového mixu pro odpady z dolování a těžby.......................... 310
Tab. 120 Přehled cílů stanovených v Plánu odpadového hospodářství ČR ............... 311
Tab. 121 Návrh nástrojového mixu pro VEP – Vatianta I. ....................................... 312
Tab. 122 Návrh nástrojového mixu pro VEP – Varianta II. ..................................... 313
Tab. 123 Cíle z POH ČR pro stavební a demoliční odpady ....................................... 314
Tab. 124 Návrh nástrojového mixu I pro SDO...........................................................317
Tab. 125 Návrh nástrojového mixu II pro SDO ........................................................ 318
Tab. 126 Cíle z POH pro komunální odpad............................................................... 319
Tab. 127 Nástrojový mix pro komunální odpad – Varianta I...................................320
Tab. 128 Nástrojový mix pro komunální odpad – Varianta II. ................................ 321
Tab. 129 Návrh indikátorů – zemědělské odpady ....................................................328
Tab. 130 Zhodnocení navržené varianty – odpady z dolování a těžby .....................330
Tab. 131 Návrh indikátorů – odpady z dolování a těžby .......................................... 331
Tab. 132 Zhodnocení variant – odpady z energetiky ................................................ 333
Tab. 133 Návrh indikátorů – odpady z energetiky.................................................... 334
11
Seznam tabulek
Tab. 134
Tab. 135
Tab. 136
Tab. 137
12
Zhodnocení variant – stavební odpady ......................................................337
Návrh indikátorů – stavební odpady..........................................................339
Zhodnocení variant – komunální odpady ..................................................342
Návrh indikátorů – komunální odpady......................................................344
Úvodní slovo
Vážený čtenáři, vážená čtenářko,
do rukou se Vám dostává shrnutý výstup řešení projektu Vědy a výzkumu
s názvem „Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky odpadů
v komparaci s navržením nástrojových mixů k podpoře prevence vzniku a materiálového využití odpadů“ VaV – 1C/7/41/04, který byl řešen v období let 2004–
2005. Na jeho řešení se podílel expertní tým složený ze zástupců nositele projektu
IREAS, Institutu pro strukturální politiku, o. p. s. a odborníků jak na poli odpadového hospodářství, tak z oblasti tvorby modelů.
Projekt byl rozdělen do pěti etap – Strukturální analýza odpadového hospodářství, Modely produkčních a odbytových bilancí, Analýza ekonomických, administrativních a ostatních nástrojů, Vyhodnocení variant nástrojového mixu z hlediska
environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů na jednotlivé cílové skupiny odpadového hospodářství a Závěry a doporučení.
Hlavním cílem řešeného projektu bylo vytvoření input-output tabulek, které
kvantifikují vzájemné vztahy mezi odvětvími ekonomiky, (základní input-output
tabulka popisuje tok zboží a služeb mezi všemi odvětvími ekonomiky za určitou
dobu – obvykle 1 rok, současně tabulka poskytuje potřebné informace o všech
vstupech, které jsou používány ve výrobním procesu).
Uvedený projekt zkoumal zejména podrobněji problematiku odpadů ze zemědělství, dolování a těžby, stavebnictví, energetiky a komunální odpad jako nejvýznamnější toky odpadového hospodářství, odpady z energetiky byly záměrně ponechány
stranou, neboť i tak byl již projekt příliš rozsáhlý. Do modelu input-output tabulek
byla část průmyslových odpadů zahrnuta jako nedílná součást národního hospodářství.
Součástí modelů bylo i testování vybraných hypotéz, například testování
a simulace reálné situace v podobě změn finální poptávky a jejich vlivu na změnu
čisté produkce odpadu ve sledovaných odvětvích nebo modelování cenových dopadů použití daňových nástrojů v jednotlivých odvětvích postupně i kombinovaně.
Vytvořený model by měl umožnit analyzovat a zkoumat dopady vybraných národohospodářských opatření, nástrojů nejenom na jednotlivé toky odpadů. Model
představuje první pokus vytvořit input-output tabulky v ČR po roce 1989.
V rámci úvodní strukturální analýzy – mikroekonomické a makroekonomické –
byla provedena podrobná analýza vybraných odpadových toků – odpadů ze zemědělství, dolování a těžby, odpadů ze stavebnictví, energetiky a komunálních odpadů. Na strukturální analýzu navázala analýza administrativních, ekonomických
13
Úvodní slovo
a ostatních nástrojů. Nástroje byly analyzovány jak na obecné úrovni, tak v rámci
další analýzy, kde byly nástroje zkoumány za jednotlivé odpadové toky. Navazujícím
výstupem bylo zpracování vhodných nástrojových variant k podpoře využívání odpadů. V závěru byly jednotlivé varianty vyhodnoceny z hlediska dopadů na spotřebitele,
podnikatelské subjekty, státní správu a životní prostředí. Součástí výstupu bylo
i navržení vhodných indikátorů sledujících působení navrženého nástrojového mixu.
Zatímco vytvoření modelu input-output tabulek přináší nový pohled na sledování odpadových toků a sledování různých národohospodářských opatření, další části
projektu přinášejí informace o jednotlivých odpadových tocích, které mohou být
dále uplatněny zejména ve státní správě a které využije i odborná veřejnost.
Předložený text představuje nejen shrnutí práce projektu „Modely produkčních
a odbytových bilancí pro vybrané toky odpadů v komparaci s navržením nástrojových mixů k podpoře prevence vzniku a materiálového využití odpadů“ VaV –
1C/7/41/04, ale je i významným příspěvkem k diskusi o možnosti sledování toků
odpadů, účinnosti jednotlivých nástrojů odpadového hospodářství, jejich vlivu na
výstup ekonomiky a zároveň i o vlivu ekonomických opatření na odpadové toky.
Přeji čtenářům, aby při čtení tohoto textu získali cenné informace nejen pro svoji každodenní práci, ale i podnětné návrhy v oboru odpadového hospodářství.
Za řešitelský tým
Ing. Jitka Vlčková
14
1. Strukturální analýza (úvod)
Cílem následující úvodní kapitoly je provést strukturální analýzu zejména vybraných odpadových toků – odpadů ze zemědělství, odpadů z dolování a těžby, odpadů z energetiky, odpadů ze stavebnictví a komunálních odpadů. Tyto odpadové
toky byly vybrány jako nejdůležitější části odpadového hospodářství, zejména
vzhledem k jejich významu a objemu. (Průmyslové odpady nejsou součástí následující analýzy, neboť se s nimi nepočítalo ani v návrhu projektu a projekt je již i
tak velice obsáhlý.)
V úvodní části je provedena SWOT analýza vybraných odpadových toků tak,
aby byly identifikovány základní problémové okruhy vybraných odpadových toků.
Původní SWOT analýza využitelnosti strukturální politiky byla nahrazena SWOT
analýzami vybraných toků, protože se řešitelé společně s odborným garantem
shodli, že strukturální analýza je v odpadovém hospodářství významná a potřebná.
Další část projektu strukturální analýzy je rozdělena do dvou částí, na makroekonomickou a mikroekonomickou analýzu. Pro vetší přehlednost jsou některé části
proti původnímu návrhu projektu přesunuty do jiných částí úvodní kapitoly. Jak
v úvodu mikroekonomické, tak v úvodu makroekonomické části jsou shrnuty základní teoretická východiska.
V rámci makroekonomické části je vymezeno postavení odpadového hospodářství v rámci celého národního hospodářství a dále strukturální analýza odpadového
hospodářství. Úvodní teoretická část obsahuje i shrnutí základních změn působících jako vnější faktory – tj. vývoj ve světové ekonomice a v Evropské unii. Zmíněny jsou i základní makroekonomické ukazatele v rámci České republiky. V další
části jsou analyzovány vybrané politiky, které ovlivňují odpadové hospodářství,
jako je Státní politika životního prostředí, Surovinová politika, Státní program
ochrany přírody a krajiny apod. V závěru úvodní makroekonomické kapitoly jsou
stručně charakterizovány strukturální projevy tržních nedokonalostí, vládní intervence a jejich důsledky na působení samoregulujícího tržního mechanismu, a to
zejména úloha státu a význam státní byrokracie.
Na úvodní analýzu navazují analýzy rozpracování jednotlivých odpadových toků z makroekonomického hlediska ve struktuře – rozpracování SWOT analýzy,
analýza odpadového toku jako součást národního hospodářství, politiky ovlivňující
odpadový tok, mezinárodní souvislosti a mezinárodní srovnání, předpokládaný
vývoj v odpadovém toku.
Druhou částí strukturální analýzy je mikroekonomické hledisko. Opět v rámci
úvodních kapitol jsou analyzována teoretická východiska – analýza prvků a vzá15
1. Strukturální analýza
jemných vztahů a vazeb v systému odpadového hospodářství, strukturální projevy
tržní nedokonalosti a determinanty rozhodování základních prvků odpadového
hospodářství.
Na úvodní mikroekonomickou analýzu navazují opět jednotlivé mikroekonomické analýzy za zkoumané odpadové toky ve struktuře – odpadový tok z hlediska
vystupujících subjektů, vzájemné vztahy a vazby subjektů, jejich vzájemné ovlivňování, determinanty rozhodování základních prvků odpadového hospodářství,
cenové relace na trhu, vývoj, vztah cen primárních a druhotných surovin.
1.1 Provedení SWOT analýzy využitelnosti strukturální
analýzy v odpadovém hospodářství
Na základě rozhodnutí expertů zapojených do projektu bylo rozhodnuto, že není
třeba provádět SWOT analýzu využitelnosti strukturální politiky v odpadovém
hospodářství, protože je zřejmý její přínos a význam. (Podrobnější vysvětlení významu strukturální analýzy – viz kapitola 1.2). Využití strukturální analýzy bylo
doporučeno všemi zúčastněnými experty.
Na místo SWOT analýzy zabývající se využitelností strukturální analýzy
v odpadovém hospodářství byly provedeny SWOT analýzy pro vybrané odpadové
toky tak, aby byly hned na počátku řešení identifikovány zásadní problematické
oblasti daných odpadových toků. SWOT analýzy byly provedeny pro následující
odpadové toky, a to pro:

odpady ze zemědělství,
odpady z dolování a těžby,
odpady z energetiky,
stavební a demoliční odpady,
komunální odpady.
SWOT analýza
Pro výčet základních problematických okruhů v rámci řešení jednotlivých odpadových toků byla využita SWOT analýza. SWOT analýza byla definována k hledání
silných a slabých stránek, hrozeb a příležitostí pro vybrané odpadové toky.
Stručný popis SWOT analýzy:
Komplexní zhodnocení silných a slabých stránek spolu s hodnocením příležitostí
a hrozeb nazýváme SWOT analýzou (Kotler, 2001).
16
První fáze analýzy spočívá v analýze vnějšího prostředí. Analýza vnějšího prostředí
– analýza příležitostí a hrozeb sleduje rozhodující síly makroprostředí – demografické, ekonomické, technologické, politické, legislativní, sociální a kulturní, které ovlivňují zkoumaný okruh (tj. v našem případě daný odpadový tok). Příležitostmi se rozumí ty skutečnosti ve vnějším prostředí, které mohou mít pozitivní vliv na zkoumaný
okruh, jinak řečeno, pozitivní situace vnějšího okolí. Zdrojem příležitostí mohou být
vyhlídky politických změn, příhodné, nově vzniklé situace a další významné události.
Naopak hrozbami rozumíme nepříznivé vývojové trendy ve vnějším prostředí, které
by mohly vést k ohrožení, jde o významné negativní situace vnějšího okolí. Hrozbami
mohou být například předpokládané negativní změny v legislativě apod.
Analýza vnitřního prostředí – silných a slabých stránek. Silné stránky jsou zdroje, dovednosti či jiné výhody, slabé stránky představují omezení nebo nedostatky.
V některých případech bývají hrozby a příležitosti, slabé a silné stránky dále
klasifikovány z hlediska jejich závažnosti a pravděpodobnosti jejich výskytu.
V našem případě byla navržena třístupňová hodnotící škála.
+++
++
+
vysoká významnost
střední významnost
nižší významnost
Na základě SWOT analýzy mohou být formulovány cíle, většinou se nejedná
o jeden cíl, ale o více cílů. Výsledkem SWOT analýzy bývají také strategie, které
definují, jak daných cílů dosáhnout. V našem případě byla SWOT analýza využita
především k identifikaci základních souvislostí vztažených k vybranému odpadovému toku.
Do vypracování SWOT analýzy byli zapojeni všichni experti účastnící se projektu, s tím, že zaslané SWOT analýzy byly vyhodnoceny podle přiřazené váhy,
přičemž rozhodující slovo ve výběru měli experti odborně přiřazení k jednotlivým
odpadům.
17
1.1.1 Odpady ze zemědělství
č.
8
PŘÍLEŽITOSTI
Podpora z národních a nadnárodních dotačních programů a fondů, možnost
využití finančních prostředků, SFŽP, strukturální fondy.
Nabídka na využití nejlepších dostupných technologií (BAT).
Přechod na systém ekologického zemědělství a přijetí jeho standardů
(zejména uzavřené materiálové toky).
Alternativní použití zpracovaných odpadů ze zemědělství.
Tlak na zpracování a alternativní využívání produkovaného odpadu (legislativa).
Přenos „příkladů dobré praxe“ (s tím spojené exkurse, workshopy atp.).
Zavedení ekonomických nástrojů pro podporu využívání produktů z bioodpadu
(daňové zvýhodnění apod.) – platí spíše pro bioodpad.
Pozitivní stimulace a motivace (např. soutěže, medializace apod.).
+
č.
1
2
3
4
5
6
7
HROZBY
Zpřísňování legislativy v oblasti produkce a nakládání s odpady (kvalita).
Strukturální změny zemědělské výroby (trh s komoditami).
Ekonomický tlak na bezodpadové hospodářství, nedostatek financí.
Růst konkurence na trhu produktů ze zpracovávaných odpadů.
Nezajištěný odbyt výstupu zpracovatelů, s tím související nedostatečná síť zpracovatelů.
Změna hospodářsko-politických preferencí.
Změny v technologiích výroby.
váha
+++
+++
+++
++
++
++
+
č.
SILNÉ STRÁNKY
Prostorová dispozice zemědělských podniků pro zpracování a využití odpadů
(je k dispozici dostatek nevyužitých prostor, zemědělských budov apod.)
Biodegradabilní charakter u většiny vznikajícího odpadu, možnosti využití jako
bioplynu, biopaliva apod. (technologie pro kompostování lze využít na odpady
ze zemědělství, odpady se mohou i vzájemně mísit)
Kombinace zemědělských odpadů s odpady z jiných oborů podnikání
Předpoklad pro zavedení technických a technologických postupů zpracování
a využití odpadů ze zemědělské produkce, a technologické zázemí pro řešení
biologicky rozložitelného komunálního odpadu
Možnost druhotného využití a ekonomického zhodnocení produkovaných odpadů
Relativně uzavřené materiálové toky v rámci zemědělského podniku
Existence vědecko-výzkumné základny
váha
1
2
3
4
5
6
7
1
2
3
4
5
6
7
18
váha
+++
+++
++
++
++
++
+
+++
++
++
++
++
+
+
č.
1
2
3
4
5
6
7
SLABÉ STRÁNKY
Specifické vlastnosti a rozmanitost druhů produkovaných odpadů včetně
nebezpečných.
Vysoké vstupní investice a nízká návratnost technologií zpracovávajících
a využívajících odpady ze zemědělství, nedostatek financí.
Závislost a vazba na životní prostředí, vlivy počasí, biogenní činitele apod.
Nízká úroveň spolupráce mezi zainteresovanými subjekty (podniky,
samospráva, státní správa, kontrolní orgány apod.).
Neschopnost a nepružnost rychle reagovat na legislativní změny,normy apod.,
nedostatečné uvědomění a kázeň jednotlivých pracovníků a pracovišť
v zemědělské prvovýrobě, uvědomělost.
Nedostatečné působení poradenských institucí a firem.
Zkreslená představa o vlivu dopadů, nízké povědomí o vhodných způsobech
využití nebo likvidace vznikajících odpadů.
váha
+++
+++
+++
++
++
+
+
Závěry SWOT analýzy
Příležitostmi pro podporu využívaní a zpracování odpadů ze zemědělství jsou: poskytované finanční prostředky, ať již ze zdrojů národních či zahraničních, dále pak postupné zavádění systémů ekologického zemědělství, existence nabídky nejlepších dostupných technologií, existence alternativních možností zpracování odpadů ze zemědělství, ale i legislativní požadavky na využití alternativních způsobů zpracování.
Vývoj legislativních požadavků však může být na druhé straně i hrozbou – příkladem jsou zvyšující se požadavky na kvalitu využití druhotných surovin ze zemědělství, které částečně brání jejich dalšímu využívání a zpracování, hrozbami jsou
i výkyvy na trhu se zemědělskými výrobky, které sekundárně ovlivňují vývoj produkce odpadů ze zemědělství, na druhé straně hrozbou je i zvyšující se růst produktů ze
zpracovaných odpadů, čímž může být následně omezen odbyt výstupů zpracovatelů.
Základními silnými stránkami pro odpady ze zemědělství jsou: existence dostatečného množství nevyužitých prostor pro zpracování či další využití odpadů, existence několika variant možností zpracování a využití odpadů ze zemědělství
a jejich možnost kombinace a využití s jinými odpady, poměrně široká škála technických a technologických zařízení na zpracování a využití a poměrně snadná
možnost využití odpadů ze zemědělství jako druhotných surovin.
Identifikované slabé stránky jsou: častý obsah nebezpečných látek odpadů ze
zemědělství a jejich specifické vlastnosti, rozmanitost druhů zemědělských odpadů, které brání jejich dalšímu využití, potřebné vysoké vstupní investice a nízká
návratnost technologií, které zpracovávají a využívají odpady ze zemědělství, tj.
i obecný nedostatek financí, poměrně vysoká vazba zemědělství jako celku na životní
prostředí – především na počasí, nízkou úroveň spolupráce mezi zainteresovanými
subjekty a častou neschopnost zemědělců reagovat na legislativní změny.
19
1.1.2 Odpady z dolování a těžby
č.
1
2
3
4
5
PŘÍLEŽITOSTI
Možnost zvýšení využití odpadů jako druhotné suroviny a certifikovaných
výrobků.
Možnost nahradit těmito odpady neobnovitelné suroviny.
Ze zásob možno získávat a užívat jako druhotné suroviny a výrobky.
Využití při krajinotvorbě území dotčeného těžební činností.
Možnost využít jako základku vydobytých důlních prostor při hlubinné těžbě
s omezením vlivu těžby na povrch.
váha
+++
+++
++
++
+
č.
HROZBY
1 Vznik hald důlní hlušiny, odkališť a výsypek se záborem půdního fondu.
2 Omezení využití vlivem byrokracie a zbytečně tvrdých právních opatření.
Zhoršení kvality ovzduší a vod z titulu nerekultivovaných hald, odkališť
3 a výsypek vlivem prašnosti a výluhů, případně vlivem výskytu CO a CO2 při
samovznícení odpadu.
4 Nezájem a malá pozornost veřejnosti.
5 Nedostatečná legislativa a kontrola jejího plnění.
6 Hrozba devastace krajiny.
váha
+++
+++
č.
váha
1
2
3
4
5
6
č.
1
2
3
4
5
6
7
8
20
SILNÉ STRÁNKY
Velký potenciál využití jako druhotné suroviny a ve formě certifikovaného
výrobku ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb.
Možnost využití zejména ve stavebnictví a při rekultivační činnosti.
Při využití pro rekultivace je místo výskytu velmi blízko místu využití.
Odpady zpravidla nevykazují nebezpečné vlastnosti.
Značné existující zásoby v podobě hald, výsypek a odkališť.
Zásoby mnohdy obsahují cenné suroviny.
SLABÉ STRÁNKY
Velké objemy odpadů.
Odpady z těžby a úpravy uhlí – nebezpečí samovznícení.
Malá homogenita odpadu činí potíže při využívání.
Široké spektrum různé kvality v závislosti na dobývané surovině.
Řešení ve smyslu dvou právních norem: zákon o odpadech, báňské předpisy.
Není zpracován realizační program (až od roku 2005).
Působení starých ekolog. zátěží – kontaminace půdy a podzemních vody.
Mnohdy se špatně určuje, zda se jedná, či nejedná o odpad.
++
++
++
+
+++
+++
+++
++
++
+
váha
+++
+++
+++
++
++
++
+
+
Základní příležitostí je možnost zvýšení využití odpadů z dolování a těžby jako
druhotné suroviny, tj. možnost nahrazovat těmito odpady neobnovitelné suroviny,
druhotné suroviny lze takto využívat i ze zásob, možnosti jejich využití je zejména
jejich využití při krajinotvorbě území dotčených těžbou, omezovat vliv těžby na
povrch při racionálním využití jako zakládky při hlubinné těžbě.
Za hlavní hrozby při využívání odpadů z dolování a těžby jsou omezení daná
byrokratickým jednáním a v některých případech i nastavením zbytečně tvrdých
právních předpisů, hrozbou je tak vznik hald důlní hlušiny, odkališť a zábor půdního fondu, situace je ještě prohlubována nezájmem veřejnosti, nedostatečnou legislativou a kontrolou, v mnoha případech tak hrozí trvalá devastace krajiny.
Silnou stránkou je existující velký potenciál možností využití odpadů jako druhotných surovin ve formě certifikovaných výrobků, existují možnosti využití
zejména ve stavebnictví a při rekultivační činnosti, při využití pro rekultivaci je
zpravidla místo výskytu velmi blízko místu využití a odpady zpravidla nevykazují
nebezpečné vlastnosti a obsahují cenné suroviny, jejich existující zásoba je zároveň poměrně vysoká.
Velké objemy odpadů jsou však zároveň slabou stránkou, v některých případech
hrozí u odpadů z těžby, zejména u odpadů z těžby a úpravy uhlí, nebezpečí samovznícení. Slabou stránkou je také malá homogenita odpadu, která činí obtíže při dalším využívání, k dispozici je velice široké spektrum různě kvalitních druhotných
surovin, které závisí na kvalitě dobývané suroviny. Další slabou stránkou je řešení
prostřednictvím dvou právních norem, doposud není zpracován realizační program.
1.1.3 Odpady z energetiky
č.
1
2
3
4
5
6
7
8
PŘÍLEŽITOSTI
Informovanost a účelná prezentace možností využití vedlejších
energetických produktů (dále jen VEP) – média).
Vytvoření legislativních předpokladů (technické návody) pro využití
certifikovaných VEP namísto klasických materiálů.
Zvýšená podpora zpracovatelů odpadů.
Využití i pro další odvětví – zemědělství (úprava těžkých půd), stabilizace
kalů z ČOV, sorbenty čištění vod, metalurgie, hutnictví.
Nahrazení přírodních zdrojů (př. energosádrovec).
Zvýšení zájmu veřejnosti – odborné i laické.
Omezování provozu elektráren a spaloven, tepláren (může být však i hrozba).
Prosazování lobbystických záměrů ekologických sdružení pro využívání
certifikovaných VEP jako výrobku.
váha
+++
++
++
++
++
++
+
+
21
č.
1
2
3
4
5
č.
1
2
3
4
5
6
7
8
č.
1
2
3
4
5
6
7
HROZBY
Prosazování lobbyistických záměrů ekologických sdružení proti využívání
certifikovaných VEP jako výrobku.
Nesplnění kvalitativních požadavků na VEP (slabé stránky).
Nezájem veřejnosti či nekvalitní makreting firem.
Nedokonalá legislativa (špatně nastavené systémové nástroje) a kontrola plnění.
Nedokonalý systém kontroly kvalitativních požadavků na VEP.
váha
SILNÉ STRÁNKY
Využití certifikovaných VEP (vedlejších energetických produktů – produkty
pro spalování a odsíření) – na rekultivaci odkališť (složišť) strusky a popílku.
Využití certifikovaných VEP – rekultivace starých důlních děl (vytěžených prostor).
Využití certifikovaných VEP – krajinotvorba a rekultivace skládek
komunálního odpadu..
Využití certifikovaných VEP – stavebnictví a stavitelství
(př.energosádrovec).
Přechod na méně popelnatá uhlí, topný olej, zemní plyn.
Přechod od klasického spalování k fluidnímu (příležitost).
Omezování používání pevných fosilních paliv.
Tendence ke snižování množství odpadu.
váha
SLABÉ STRÁNKY
Velké objemy produkce odpadů.
V některých případech technologická nepřipravenost na odběr VEP (hrozba).
Zajištění celoročního kontinuálního odběru VEP (max.v létě, min. v zimě).
Málo odběratelů a zpracovatelů.
Nedůvěra – převaha názoru o ekotoxicitě odpadů (hrozba).
Ukládání na skládky.
Chybí kvalitní „marketingová“ příprava pro využití certifikovaných VEP
namísto klasických materiálů.
+++
++
++
++
+++
+++
++
++
++
+
+
+
váha
+++
++
++
+
+
+
Základní příležitost spočívá v důrazu na zvýšení informovanosti v možnosti využití
VEP pro výrobce, vytvoření legislativních předpokladů, technických návodů
a manuálů pro možnosti využití certifikovaných VEP namísto klasických materiálů. Příležitostí pro zlepšení situace je také zavedení a prosazení větší podpory zpracovatelů odpadů, možnosti využití i pro další odvětví, nahrazení přírodních zdrojů
(primárních surovin). Příležitost je spatřována i v možnosti zvýšení informovanosti
veřejnosti.
22
Naopak základní hrozbou je prosazování lobbyistických záměrů proti využívání
VEP jako výrobku, nesplnění kvalitativních požadavků na VEP, nezájem veřejnosti a nedostatečná legislativa a kontrola plnění.
Silnou stránkou je především možnost využití certifikovaných VEP na rekultivaci
odkališť strusky a popílku, na rekultivaci starých důlních děl, krajinotvorbu a rekultivaci skládek komunálního odpadu, využití ve stavebnictví a stavitelství. Příležitostí jsou
také možnosti přechodu na méně popelná uhlí, topný olej a zemní plyn, přechod od klasického spalování k fluidnímu, omezování používání pevných fosilních paliv.
Slabými stránkami jsou především: velká produkce tohoto odpadu, v některých
případech technologická nepřipravenost na odběr VEP, zajištění celoročního kontinuálního odběru VEP, neexistence dostatečného množství odběratelů a zpracovatelů,
všeobecná nedůvěra a tudíž i často využívaná možnost ukládání na skládky.
1.1.4 Stavební a demoliční odpady
č.
PŘÍLEŽITOSTI
Rozvoj využívání SDO jako alternativních zdrojů druhotných surovin, a z toho
1 plynoucí úspory v zaplňování skládek odpadů, úspory paliv a energií při těžbě
a úpravě stavebních surovin a při výrobě stavebních hmot.
Zavedení nového systému priorit v nakládání se stavebními a demoličními
2
odpady, kompatibilního se systémem EU, převzetí standardů EU.
Vysoké cíle EU a jejich implementace na podmínky ČR budou vyžadovat
3 intenzivní rozvoj technické vybavenosti území pro nakládání s odpady
podpořený finančně z tuzemských a zahraničních účelových fondů.
Možnost správních orgánů do jisté míry ovlivňovat jak volbu stavebních
4
materiálů při povolovacím řízení staveb, tak způsob nakládání s SDO.
Zvýšení systematičnosti v kontrolní činnosti plynoucí z nové legislativní
5 úpravy a dosažení strategických cílů v rozvoji odpadového hospodářství
obsažených v POH ČR.
Dopracování legislativy v oblasti nakládání se stavebními a demoličními
6
odpady a recykláty (výrobky) z nich vyprodukované.
Urgentní potřeba snižování těžby přírodních stavebních surovin, zejména
v některých chráněných krajinných oblastech, dalších cenných lokalitách
7 (například Tlustec) a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality
života v okolních obcích, která si bude vynucovat další opatření k podpoře
recyklace – např. zavedení ekologické daně pro skládkování SDO.
Vypracování plánů odpadového hospodářství kraje a jeho regionů a jejich
8
integrace s tvorbou územních plánů.
9 Využití volného potenciálu recyklačních linek.
10 Osvěta veřejnosti, informovanost.
váha
+++
+++
+++
+++
+++
++
++
++
+
+
23
č.
1
HROZBY
Spekulativní rekultivace a terénní úpravy, při kterých je využíván jiný odpad
než 17 05 00 – Zemina, kamení a vytěžená hlušina.
váha
+++
2 Neprovázanost legislativy a meziresortních politik.
+++
3 Nízká cena primárních surovin.
+++
Hrozba neefektivního modelu reformy poplatků z těžby nerostných surovin
4 zvažované MŽP a MPO, který nebude brát ohled na podporu recyklace
a nezohlední toto hledisko při stanovení sazeb.
+++
Nezájem státní správy o řešení problému/problémů (ilegální rekultivace,
nízké poplatky).
++
5
6 Neefektivní administrativa (její složitost).
++
7
Další prohlubování deformovaného ekonomického prostředí v oblasti
nakládání se stavebními odpady.
++
8
Trvalá nedisciplinovanost občanů, podnikatelských a ostatních aktivit
v nakládání se stavebními odpady.
+
9 Nezájem o využívání jako surovin.
č.
SILNÉ STRÁNKY
+
váha
Rozvoj využívání SDO jako alternativních zdrojů druhotných surovin a z toho
1 plynoucí úspory v zaplňování skládek odpadů, úspory paliv a energií při
+++
těžbě a úpravě stavebních surovin a při výrobě stavebních hmot.
2
Zavedení nového systému priorit v nakládání se stavebními a demoličními
odpady, kompatibilního se systémem EU, převzetí standardů EU.
+++
3
Dopracování legislativy v oblasti nakládání se stavebními a demoličními
odpady a recykláty (výrobky) z nich vyprodukované.
+++
4 (například Tlustec) a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality
++
Zvýšení systematičnosti v kontrolní činnosti plynoucí z nové legislativní
5 úpravy a dosažení strategických cílů v rozvoji odpadového hospodářství
obsažených v POH ČR.
++
6
Možnost správních orgánů do jisté míry ovlivňovat jak volbu stavebních
++
7 Využití volného potenciálu recyklačních linek.
++
Vysoké cíle EU a jejich implementace na podmínky ČR budou vyžadovat
8 intenzivní rozvoj technické vybavenosti území pro nakládání s odpady
podpořený finančně z tuzemských a zahraničních účelových fondů.
++
9
Vypracování plánů odpadového hospodářství kraje a jeho regionů a jejich
integrace s tvorbou územních plánů.
10 Fungující asociace zpracovatelů.
24
+
+
č.
SLABÉ STRÁNKY
váha
Existence řady rozsáhlých spekulativních rekultivací či terénních úprav –
zejména v blízkosti velkých městských aglomerací. Přitom je velmi obtížné
1
hledání efektivního plošného nástroje, který by toto zamezil (jinými slovy:
nikdo neví, co s tím dělat).
+++
Existence nelegálního nakládání s odpady (zejména se stavebními
a demoličními odpady) a nedostatečná evidence o skutečných tocích
2
odpadů – obojí způsobené nedostatečnou ekonomickou motivací
preferovaných způsobů nakládání s odpady.
+++
Velmi nízké ceny, za které je možno se inertních stavebních odpadů ze
strany jejich původců zbavit (často pod 100,– Kč/tunu), neumožňují další
3
rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení, který by vedl ke
zvýšení jakosti produkovaných recyklátů.
+++
Nízké ceny nerostných surovin pro stavebnictví (štěrkopísek, stavební
kámen), vyplývající jak z geologických podmínek ČR, tak i z velmi nízkých
4
poplatků spojených s těžbou. Problematika je obzvláště aktuální u surovin
pocházejících z nevýhradních ložisek.
+++
Ekonomická nejistota v recyklaci stavebních a demoličních odpadů
5 neumožňuje realizaci stacionárních recyklačních linek tak, jak je tomu
obvyklé v zemích EU s rozvinutým systémem recyklace SDO.
+++
Chybí jednotný normativní systém posuzování vlastností recyklátů, který by
zjednodušil a zejména sjednotil podmínky naplňování zákona 22/1997 Sb.,
6
o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
++
Činnost stavebních úřadů ve věci vydávání stavebních povolení či územních rozhodnutí týkajících se nakládání se stavebními a demoličními odpady je regionálně velmi odlišná, rozhodnutí (často vydávaná i v rozporu s platnou legislativou –
7
++
zejména vyhláškou 383/2001 Sb.) jsou velmi silně závislá na osobnosti, která je
vydává, a z hlediska možnosti dosažení nápravy (uvedení do souladu s platnou
legislativou) v akceptovatelném časovém horizontu nevymahatelná.
Nejednotnost výkonu státní správy na všech úrovních odpadového
8 hospodářství a nedostatečná spolupráce mezi zainteresovanými
ministerstvy.
++
9 Nízké ekologické cítění firem, odvoz na skládky.
+
Jednou z příležitostí je posílení využívání SDO jako druhotných surovin, dále implementace priorit používaných v EU, protože vysoké cíle implementované na ČR
budou vyžadovat rozvoj technické vybavenosti a posílení využívání SDO. S novou
legislativou souvisí i možnost zvýšení kontrolní činnosti. Další příležitostí je možnost stavebních orgánů do jisté míry ovlivňovat volbu při stavebních povolení a
v neposlední řadě je příležitostí i zavedení nových ekonomických nástrojů – například ekologických daní apod.
Na druhé straně za velké hrozby jsou považovány spekulativní rekultivace,
tj. využívání jiné skupiny odpadů, neprovázanost legislativy a meziresortních politik,
25
nízké ceny primárních surovin, zavedení neefektivního modelu poplatků z těžby nerostných surovin a neefektivní administrativa a nezájem ze strany státní správy.
Silnými stránkami v oblasti stavebních a demoličních odpadů jsou: rozvoj využívání SDO jako druhotných surovin, zavedení nových priorit ve využívání stavebních a demoličních odpadů vycházejících z požadavků EU (s tím souvisí
i dopracování národní legislativy v oblasti stavebních a demoličních odpadů), posílení kontrolní činnosti. Také potřeba snižování těžby surovin si vynucuje určitou
podporu směrem k recyklaci a možnosti správních orgánů ovlivňovat volbu stavebních materiálů při povolovacím stavebním řízení a nakládání s SDO.
Slabé stránky zahrnují především existenci řady spekulativních rekultivací, nelegálního nakládání, nedostatečnou evidenci a nemožnost podrobného sledování
jednotlivých toků odpadů. Nízké výkupní ceny za stavební odpady neumožňují
další rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení, a zároveň nízké ceny
nerostných surovin pro stavebnictví neumožňují zajistit poptávku po recyklovaných stavebních materiálech. Dále chybí jednotný normativní systém posuzování
vlastností recyklátů, zároveň činnosti stavebních úřadů jsou regionálně velice rozdílné a neexistuje dostatečná spolupráce mezi zainteresovanými stranami.
1.1.5 Komunální odpady
č.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
26
PŘÍLEŽITOSTI
Zavádění systémů IPP (Integrované výrobkové politiky).
Posílení funkce ekonomických nástrojů.
Trh (světový) druhotných surovin je vytvořen.
Vytváření nových kapacit pro využívání bioodpadů, nové zkušenosti.
Ekonomické důvody snižování materiálové spotřeby při výrobě.
Legislativní úprava povinností zpětného odběru obalů a výrobků.
Existence programů na podporu nakládání s KO (SFŽP, fondy EU).
Posílení koordinace aktivit v OH na regionální úrovni.
Přenos zkušeností o způsobech nakládání s KO ze států EU.
Zlepšení kontrolní činnosti.
Přesunout komerční obaly pod působnost zákona o odpadech.
váha
+++
+++
+++
++
++
++
++
+
+
+
+
č.
HROZBY
1 Trvalý růst konečné spotřeby domácností (postupující masivní konzum).
2 Omezení zdrojů příjmů obcí z poplatků za skládkování, zvyšování nákladů na sběr.
3 Přeplnění recyklačních kapacit v ČR.
4 Nezajištění odbytu výstupů z procesu úpravy KO.
5 Dostatečná kapacita skládkových lokalit v ČR.
6 Závislost systémů třídění KO na občanovi.
7 Přeceňování významu materiálového využití KO.
Nepřipravenost infrastrukturních projektů regionů pro financování z fondů
8
EU.
Kontrolní mechanismus státu na nižší úrovni, omezené možnosti krajů
9
v ovlivňování OH.
10 Nízké ekologické a právní vědomí občanů (spalování plastů v domácnostech).
váha
+++
+++
+++
+++
++
+++
++
č.
váha
1
2
3
4
5
6
7
8
SILNÉ STRÁNKY
Rozvinutá síť sběru spotřebitelských odpadů, zejména obalů (zvyšující se
sběr), fungující systémy svozu a skládkování odpadu.
Odběratelské kapacity využitelných složek KO jsou konsolidované,
komplexní zajištění území svozovými firmami.
Existence finančních toků od výrobců a plničů obalů.
Tradice a technologická vyspělost v recyklaci skla a papíru.
Ochota občanů k ekologickému chování.
Adaptabilita podnikatelského prostředí.
Tendence snižování podílu skládkování KO.
Informovanost veřejnosti.
č.
SLABÉ STRÁNKY
1 Nízká odpovědnost výrobců za výrobky po celou dobu jejich životního cyklu.
2 Neexistence surovinové koncepce státu v oblasti obnovitelných zdrojů.
3 Nízká podpora státu komunální sféře, nízká podpora recyklace.
Zákonitost průběžného růstu nákladů (poplatků) pro občany (DPH, nová
4
zařízení).
5 Nutnost podstatného zvýšení míry separace.
Neefektivní nasazení dotřiďovací techniky s ohledem na nízkou účinnost
6
separace.
7 Malý odbyt separovaných recyklovaných odpadů.
8 Kontrolní činnost, slabá vymahatelnost, nízká odpovědnost svozových firem.
9 Nejednotnost výkladu zákona.
Neřešení zpětného odběru spotřebitelských obalů znečištěných
10
škodlivinami, byť nejsou vyloučeny z působnosti zákona.
11 Tendence růstu produkce KO.
12 Venkovské oblasti a jejich charakter vzhledem k třídění odpadu.
++
++
++
+++
+++
+++
++
+
+
+
+
váha
+++
+++
++
++
++
++
++
+
+
+
+
+
27
Zavedení systémů IPPC může posílit princip odpovědnosti výrobců, příležitostí je
také možnost posílení funkce ekonomických nástrojů. Ve světě funguje relativně
dobře trh s druhotnými surovinami, postupně se vytvářejí nové kapacity pro využívání nejen bioodpadů, prosazují se i ekonomické důvody vedoucí ke snižování materiálové spotřeby při výrobě. Zavedený zpětný odběr obalů a výrobků také posiluje materiálové využívání a v neposlední řadě i nabízené programy financování, ať
již samotného sběru nebo zpracování.
Hrozbou pro materiálové využívání je trvalý růst spotřeby, a tudíž i produkce
odpadů, neustálé zvyšování nákladů na sběr a zpracování, přeplněné recyklační
kapacity v ČR, nezajištění odbytu výrobků z procesu úpravy KO, existující dostatečná
kapacita skládkových lokalit v ČR, ale i závislost systémů třídění KO na občanovi.
Silnou stránkou je rozvinutá síť sběru spotřebitelských odpadů – zejména obalů,
konsolidovanost odběratelských kapacit, území je celkem dobře pokryto svozovými firmami, existuje tradice v recyklaci skla a papíru, existuje poměrně dobrý systém finančních toků – financování, zvyšující se ekologické chování občanů a poměrně rychlá adaptabilita podnikatelského prostředí na změny.
Slabé stránky zahrnují zejména nízkou odpovědnost výrobců za výrobky po dobu jejich celého životního cyklu, nízkou odpovědnost svozových firem, neexistenci
surovinové koncepce státu v oblasti obnovitelných zdrojů, v praxi se uplatňuje
pouze nízká podpora státu komunální sféře, recyklaci, lze předpokládat průběžný
růst poplatků za odpad pro občany, existuje pouze malý odbyt recyklovaných odpadů, nejsou efektivně nasazovány dotřiďovací linky. Slabou stránkou je i slabá
vymahatelnost povinností a nízká kontrolní činnost.
1.2 Strukturní analýza v odpadovém hospodářství
V následujících pěti kapitolách 1.2.–1.6 je popsána strukturální analýza odpadového hospodářství, nejprve v kapitole 1.2 je úvodní vymezení strukturální analýzy, na
něj navazuje analýza odpadového hospodářství jako součást národního hospodářství z makroekonomického pohledu (kap. 1.3), následuje makroekonomický pohled na jednotlivé zkoumané odpadové toky (kap. 1.4.). V kap. 1.5 je charakterizována strukturální analýza z pohledu mikroekonomického, na ni opět navazuje analýza vybraných odpadových toků v kapitole 1.6.
Pro účely projektu budou pojmy strukturální a strukturní analýza představovat
synonyma. Podle definice (Pelzbauerová, 1996) je strukturní analýzou „soubor
modelů a metod, které slouží ke zjišťování rovnovážného řešení u určitého ekonomického systému. Rovnovážným řešením se zde rozumí řešení předpokládající
vybilancovanost zdrojů a potřeb tohoto systému“. Z hlediska své povahy je možné
28
považovat odpadové hospodářství za ekonomický systém, neboť tento systém je
přesně definovaný s ohledem na jeho části (subjekty) a vazby mezi nimi (zejména
ekonomické povahy).
Odpadové hospodářství zároveň představuje vhodný prostor pro provedení
strukturní analýzy, neboť jsou jasně definované potřeby (např. Plánem odpadového
hospodářství ČR, směrnicemi EU či Strategií udržitelného rozvoje), a zároveň jsou
hledány zdroje, které by plnění těchto potřeb zabezpečily. Plnění závazků vyplývajících z jmenovaných dokumentů je navíc vázáno na existenci příslušných zdrojů
(ať se jedná o zdroje veřejné z veřejných rozpočtů, či soukromé).
V rámci řešení projektu bude strukturní analýza pro vyšší přehlednost rozdělena
na dílčí části, které na jedné straně na sebe budou logicky navazovat, a na druhé
straně bude jejich řešení souběžné. V první řadě je nutné odpadové hospodářství
vnímat jako subsystém národního hospodářství jako celku. V rámci tohoto systému
dochází k řadě interakcí mezi institucionálními jednotkami sdruženými do odvětví
a sektorů. Z tohoto důvodu musí být počátek analýzy zaměřen na identifikaci
a podrobný popis odvětví, které budou pro další řešení projektu rozhodující (a to
včetně definice klíčových „hráčů“ na trhu, jejichž vliv na produkci odpadů je rozhodující). V následném kroku musí dojít k analýze determinant rozhodování institucionálních jednotek jednotlivých sektorů, jež poskytne důležité informace
pro možnost tvorby projekcí v dlouhém období. Zcela zásadním krokem je identifikace interakcí probíhajícími mezi jednotlivými institucionálními jednotkami
na základě obchodních dodavatelsko-odběratelských vztahů, služeb veřejnosti
apod. Tento krok nám poskytne důležitou informaci o možných multiplikačních
důsledcích některých opatření v rámci mikroekonomické a makroekonomické politiky s potenciální možností tyto důsledky ex-ante vyhodnocovat. Nedílnou součástí
řešení této etapy projektu bude i analýza strukturálních změn v národním hospodářství v posledních letech s dopady na produkci a způsob nakládání s odpady.
Tato analýza bude významným vstupem pro tvorbu modelu produkčních a odbytových bilancí.
Z definice strukturní analýzy vyplývá, že s její realizací v některých systémech
mohou být spojena různá omezení, která vypovídací schopnost této analýzy snižují. Jedná se např. o nestabilitu prostředí a neustále se měnící (zejména administrativní) podmínky, někdy příliš velká generalizace výstupů daného systému apod.
29
1.3 Analýza odpadového hospodářství jako součást
národního hospodářství – makroekonomický pohled
1.3.1 Vymezení národního hospodářství
Dříve, než bude přistoupeno k podrobné analýze jednotlivých sektorů produkujících odpady, je nutné definovat pozici těchto sektorů v národním hospodářství
a naznačit vazby mezi nimi. Na základě takto vymezených sektorů je možné přistoupit k identifikaci strukturálních změn, jež mají významné důsledky na způsoby
nakládání s odpady ve vybraných oblastech. Východiskem bude definice národního hospodářství, která bude vycházet ze systému národních účtů. Před podrobnou
analýzou odpadového hospodářství bude proveden teoretický exkurs do pojetí národního hospodářství jako dynamicky se měnící struktury, v rámci níž se profiluje
odpadové hospodářství jako jeden z významných prvků.
Národním hospodářstvím je tedy „souhrn tzv. institucionálních jednotek a jednotek stejnorodé produkce1, jež provádějí ekonomickou činnost na území České
republiky“ (Hronová, Hindls 1997). Institucionálními jednotkami2 jsou např. stát,
obec, domácnost, spotřebitel či soukromá společnost, přičemž jednotky, mající
stejnou ekonomickou funkci, jsou sdružovány do tzv. sektorů. Hlavním kritériem
sdružování těchto jednotek do sektorů je tzv. ekonomické chování jednotek, které
je určené hlavní ekonomickou funkcí jednotky (např. produkovat zboží a služby či
spotřebovávat) a hlavním zdrojem činnosti (např. příjmy z prodeje produkce nebo
odměny za práci). Sdružování institucionálních jednotek do sektorů je rovněž důsledek snahy zjednodušit sledování toků mezi těmito jednotkami, z definiční povahy jsou sektory určeny k analýze tvorby a rozdělování důchodů.
Členění národního hospodářství na sektory je velice často využíváno pro makroekonomické analýzy a prognózy výkonnosti národního hospodářství (Slaný, Žák
1999). V ekonomické praxi je možné rozlišovat primární sektor, jenž je tvořen
odvětvími získávajícími produkty z přírody a tyto produkty zpracovávajícími (zemědělství, pastevectví, rybolov, lov, těžba dřeva a nerostných surovin, vč. těžby
ropy – OKEČ 01–14), dále sekundární sektor, který zahrnuje odvětví zaměřená
na zpracování produktů primárních odvětví, (zpracovatelský průmysl
a stavebnictví – OKEČ 15–45) a terciální sektor, což je sektor služeb (doprava,
telekomunikace a pošta, finančnictví apod.– OKEČ 50–dále). Někdy je též rozlišo1
2
30
„Jednotka stejnorodé produkce je jednotkou, která provádí výlučnou činnost týkající se
jednoho výrobku nebo jedné skupiny výrobků“ (Hronová, Hindls 1997).
„Institucionální jednotka je základním centrem ekonomického rozhodování a využívá
této samostatnosti v rozhodování k provádění svojí hlavní ekonomické činnosti,
ván kvartérní sektor, který zahrnuje zejména odvětví podílející se na rozvoji člověka a lidské společnosti (zdravotnictví, školství, věda a výzkum apod.). Podle sledovaných OKEČ prochází odpadové hospodářství sektorem sekundárním (OKEČ
37) a terciálním (OKEČ 5157 a 90).
Tab. 1 Průměrný počet pracovníků v národním hospodářství podle odvětví 1997–
2002
zemědělství,
myslivost, lesní
hospodářství
rybolov, chov ryb,
přidružené činnosti
v rámci rybolovu
dobývání
nerostných surovin
zpracovatelský
průmysl
výroba a rozvod
elektřiny, plynu,
a vody
stavebnictví
Celkem
1997
1998
1999
2000
2001
2002
280 264
5,5 %
249 165
5,0 %
232 447
4,8 %
210 562
4,3 %
199 040
4,1 %
193 571
4,0 %
2 521
0%
2 100
0%
1 992
0%
1 936
0%
1 842
0%
1 853
0%
79 671
72 428
64 604
58 687
57 074
52 924
1,6 %
1,5 %
1,3 %
1,2 %
1,2 %
1,1 %
1 444 539 1 429 506 1 390 997 1 377 416 1 393 941 1 372 819
28,6 %
28,7 %
28,6 %
28, 4 %
28,6 %
28,3 %
84 553
1,7 %
81 242
1,6 %
77 278
1,6 %
73 617
1,5 %
70 257
1,4 %
67 222
1,4 %
435 401
431 725
402 380
392 032
370 958
357 378
8,6 %
8,7 %
8,3 %
8,1 %
7,6 %
7,4 %
5 055 485 4 985 736 4 864 124 4 856 441 4 870 720 4 852 047
Zdroj: ČSÚ, 2003
Jak již bylo uvedeno výše, kromě institucionálních jednotek je možné rozlišit
i jednotky stejnorodé produkce, jejichž činnost je charakterizovaná specifickými
vstupy, procesem výroby a výstupy stejnorodých produktů. Jednotky stejnorodé
produkce se rovněž sdružují, a sice do tzv. odvětví. Oficiální klasifikací odvětví
v České republice je tzv. odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ),
která bude využívána jako základní klasifikace sledovaných odvětví pro tento projekt. Dělení národního hospodářství na odvětví je vhodné zejména s ohledem na
sledování technicko-ekonomických vazeb mezi jednotkami stejnorodé produkce
v národním hospodářství.
k získávání důchodů a disponování s nimi,
a vypůjčování peněz“ (Hronová, Hindls 1997).
k akumulaci
kapitálu,
k půjčování
31
Pro zjednodušení jsou někdy výše zmíněná odvětví dělena podle toho, jaké
služby a zboží poskytují, a to na odvětví:
tržní, jež produkují zboží a tržní služby (přičemž do těchto odvětví mohou být
zahrnuty i činnost sektoru veřejné správy a soukromých neziskových
institucí, jež produkují tržní zboží a služby),
netržní, kam patří zejména sektor veřejné správy, soukromých neziskových
institucí a domácností.
Kromě uvedené definice odvětví, která je typická pro využití pro účely národních účtů, je možné uvést rovněž tzv. výrobkovou definici odvětví (Pelzbauerová
1996), která spočívá v tom, že každé odvětví je definováno výrobkem, který se
v něm vyrábí. Zároveň musí být splněny následující podmínky:
1. v každém odvětví je vyráběn pouze jeden druh výrobků,
2. výrobky vyráběné v různých odvětvích jsou vzájemně nezastupitelné,
3. v každém odvětví se používá jedné technologie charakterizované určitou
strukturou nákladů.
Dělení národního hospodářství na sektory a odvětví je významné i z hlediska toho, jaký druh a jaké množství odpadu produkují. Je zřejmé, že pro analýzu množství a druhu produkovaného odpadu bude mít rozhodující vliv charakter procesu
výroby (či spotřeby), pro kterou jsou charakteristické specifické vstupy a výstupy.
Z tohoto důvodu bude v následujícím textu analyzována produkce odpadů podle
druhu odvětví3 s důrazem na:

odpady ze zemědělství,
odpady z dolování a těžby,
odpady z energetiky,
odpad ze stavebnictví,
komunální odpad.
Strukturní analýza odpadového hospodářství bude založena na podrobné analýze
vstupů a výstupů jednotlivých odvětví národního hospodářství s ohledem na makroekonomické charakteristiky národního hospodářství ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Významná část řešení této části projektu bude věnována analýze
dopadů změn makroekonomických ukazatelů národního hospodářství na produkci
odpadů v jmenovaných odvětvích, a to včetně projekce do následujících období.
3
32
Průmyslový odpad není součástí řešení tohoto projektu, a to zejména z důvodu produkce
značně nehomogenních odpadů a velkého množství subjektů. Pro Českou republiku je typická diverzifikovaná struktura zpracovatelského průmyslu, jež je však více obvyklá pro
větší a méně vyspělé ekonomiky (Spěváček 2002, str. 265).
Cílem této analýzy je identifikovat faktory, které se mohou významným způsobem
projevit ve změně produkce a způsobů nakládání s vybranými toky odpadů.
Volba výše popsaných druhů odpadu byla provedena s ohledem na významnost
daného druhu odpadu v celkovém objemu produkce v letech 2000–2003. Produkce
odpadů podle OKEČ znázorňuje následující tabulka.
Tab. 2 Produkce odpadů podle vybraných oddílů OKEČ v letech 2000–2003 (v tis. t)
Druh odpadu
odpad ze zemědělství (OKEČ 01–02)
odpady z dolování a těžby (OKEČ 10–14)
odpady z energetiky (OKEČ 40)
odpad ze stavebnictví (OKEČ 45)
komunální odpad
2000
11 818
2 678
7 966
5 083
3 434
2001
10 403
2 361
9 398
7 565
1 676
2002
1 370
608
5 701
7 206
2 845
2003
1 221
670
5 243
7 955
2 857
Zdroj: ČSÚ4
Z předchozí tabulky je možné vysledovat specifický vývoj produkce u všech
sledovaných druhů odpadů. Změny produkce v jednotlivých letech jsou dány nejen
změnou legislativních požadavků v odpadovém hospodářství (včetně změny definice pojmu odpad podle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. z roku 2001, jež
vstoupil v platnost k 1. lednu 2003), ale rovněž změnou jiných faktorů na makroekonomické úrovni. Právě analýza změn v jednotlivých odvětvích by měla být základem pro podrobnou analýzu produkce a nakládání s odpady v České republice.
Zejména se jedná např. o útlum činnosti v daném odvětví (resp. podíl odvětví na
tvorbě HDP), substituci výrobků výrobky s nízkoodpadovou výrobou, poklesem
spotřebitelské poptávky, změnou relativních cen apod. Všechny tyto aspekty by
měly být předmětem následující analýzy, která bude základem pro tvorbu modelů
produkčních a odbytových bilancí v následující etapě projektu.
Tab. 3 Hrubý domácí produkt ve vybraných letech (v mld. Kč)
HDP
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
běžné ceny 1 182,8 1 381,0 1 567,0 1 679,9 1 839,1 1 902,3 1 984,8 2 175,2 2 275,6
ve stálých
1 303,6 1 381,0 1 440,4 1 429,3 1 414,4 1 421,0 1 467,3 1 512,6 1 542,2
cenách
roku 1995
Zdroj: ČSÚ 2003
4
Pro následující řešení projektu se předpokládá využití i dat z Informačního systému odpadového hospodářství (ISOH). Pro tuto chvíli byla využita data ČSÚ zejména z důvodů
možnosti komparace dat i za rok 2003, která v rámci ISOH nejsou zatím k dispozici.
33
V roce 2003 došlo v porovnání s rokem 2002 k 2,9 % růstu HDP, výše HDP byla 2 410,1 mld. Kč v běžných cenách, (1 587,2 mld. Kč ve stálých cenách roku
1995). Míra průměrné inflace vyjádřená růstem spotřebitelských cen byla 0,1 %
a průměrná míra registrované nezaměstnanosti byla 9, 9 %.
1.3.2 Dynamizace národního hospodářství
V předchozím textu byly identifikovány základní jednotky, které tvoří národní
hospodářství. Toto statické prostředí je však nutno v tuto chvíli dynamizovat
o vazby a toky, které z pohledu národního hospodářství mezi těmito jednotkami
probíhají a které jsou základem pro podrobnější analýzu odpadových toků. Sdružené toky určité povahy jsou nazývány transakcemi, přičemž tyto transakce probíhají mezi všemi odvětvími a sektory národního hospodářství.
Z pohledu národního účetnictví mohou být tyto transakce rozděleny na transakce ve zboží a službách, transakce rozdělování a transakce finanční (Hronová,
Hindls, 1997). Transakce mezi odvětvími a sektory národního hospodářství tak
mohou nabývat jak finanční, tak nefinanční podoby s tím, že v naší analýze využijeme zejména transakce finanční. Důvodem je zejména skutečnost, že většina vazeb
v odpadovém hospodářství má charakter pohledávek či závazků.
Při analýze jednotek národního hospodářství je třeba zvažovat i vnější a vnitřní
faktory, jež mohou ovlivňovat rozhodování těchto jednotek o produkci a způsobech nakládání s odpady. Příkladem endogenních šoků může být útlum v těžbě
nerostných surovin v důsledku poklesu poptávky, intenzifikace zemědělské výroby
apod. Příkladem exogenních šoků může být změna směnných relací mezi dovozem
a vývozem, oslabení koruny vůči dolaru či euru apod. Výčet těchto faktorů však
může být velmi široký.
Analýza strukturálních změn v národním hospodářství
Česká ekonomika prošla během 90. let minulého století vývojem plným strukturálních změn, jejichž charakteristickým znakem byl pokles podílu zemědělství na
tvorbě HDP, růst úlohy služeb, přesun pracujících na trhu práce mezi sektory
(včetně růstu nezaměstnanosti), růst podílu investic na ochranu životního prostředí
apod. Řada strukturálních změn měla své důsledky i na poli produkce a způsobů
nakládání s odpady. Důvodem, proč bude v této první etapě řešení projektu věnován velký prostor právě analýze strukturálních změn v ekonomice, je zejména skutečnost, že např. opatření na podporu hospodářského růstu na makroekonomické
úrovni může mít za následek i rostoucí produkci odpadu v důsledku zakládání nových výrobních provozů apod.
34
V důsledku provázání vazeb mezi jednotkami (odvětví a sektorů) národního
hospodářství tak budou mít hospodářsko-politická opatření směrovaná vybranému
sektoru (odvětví) odpovídající důsledky na jiné sektory (odvětví), např. projevující
se změnou nakládání s odpady.
Sledování strukturálních změn je možné pro zjednodušení rozdělit (Slaný, Žák
1999) na změny ve struktuře poptávky a na změny ve struktuře nabídky. Zatímco
změny ve struktuře poptávky5 jsou dané zejména změnou disponibilního důchodu
domácností (např. v důsledku zvýšení sociálních dávek, snížení daňového zatížení,
deflace apod.), a v důsledku provázanosti ekonomiky se mohou projevit rovněž
v růstu investiční poptávky (zakládání nových provozů vyrábějících poptávaný
výrobek), pak změny ve struktuře nabídky jsou dány zejména reakcí podniků na
měnící se podmínky na trhu hledáním nových produktů a technologií. Významným
impulsem strukturálních změn jsou endogenní či exogenní šoky, které prostřednictvím cenového mechanismu mění nabídku a poptávku na trhu.
Hlavním úkolem této etapy řešení projektu tak bude identifikovat strukturální
změny národního hospodářství, jež se mohou projevit na poli nakládání s odpady.
Východiskem bude analýza strukturálních změn v 90. letech minulého století,
a prostor bude věnován rovněž projekci důsledků strukturálních změn
v následujících letech.
Dopady strukturálních změn na národní hospodářství
Jak již bylo uvedeno výše, hlavním znakem období transformace v České republice
byly strukturální změny, které byly důsledkem transformační recese první poloviny
90. let. Transformační recese se v důsledku vybraných ekonomických charakteristik (např. nízká produktivita práce, nepostačující konkurenceschopnost na mezinárodních trzích apod.) projevila útlumem produkční aktivity některých odvětví. Pokles produkce postihuje především technologicky náročná odvětví, neboť investice
do hmotného i nehmotného kapitálu je možné realizovat až v delším časovém horizontu. V případě České republiky byl tento pokles typický zejména pro období
1990–1992, přičemž pokles produkce nebyl dán schopností odvětví přizpůsobit se
změněným kvalitativním charakteristikám odvětví, ale mnoha často nezávislými
faktory (např. neschopnost přizpůsobit se kvantitativním charakteristikám domácí
poptávky, rozpad východních trhů, útlum zbrojního průmyslu, nevhodná struktura
průmyslu z hlediska potřeb zahraničních trhů, oddalování restrukturalizace podniků, neschopnost managementu atd.). V následném období se vlivem přílivu zahraničních investic zvyšuje konkurenceschopnost, a tím i produkce těchto odvětví.
5
Změna spotřebitelských preferencí v důsledku růstu či poklesu disponibilního důchodu
může mít klíčový vliv na produkci komunálních odpadů.
35
Právě přímé zahraniční investice jsou významným zdrojem hmotných i nehmotných aktiv v podobě nových technologií a know-how.
Vedle poklesu produkce ve zpracovatelském průmyslu byl pro první období
transformace typický rovněž výrazný pokles v primárním sektoru, zejména
v těžebním průmyslu a zemědělství. Tento vývoj potvrzují i statistická data za jednotlivé státy Evropské unie, přičemž v dalším období je možné očekávat v důsledku přísných opatření a norem na ochranu životního prostředí další pokles produkce
a zaměstnanosti (v případě těžebního průmyslu) a v důsledku intenzifikace výroby
i v zemědělství (Spěváček 2002, str. 262).
Tab. 4 Odvětvová struktura HDP ve stálých cenách (mld. Kč)
v mld. Kč
zemědělství,
lesnictví, rybolov
průmysl
stavebnictví
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
63,6
60,5
64,6
63,0
69,5
80,1
79,0
78,3
81,8
399,5 429,2 498,7 497,8 454,3 444,9 486,4 489,8 487,6
92,6 111,7
91,4
83,8 67,7
66,4
62,2 54,4
49,9
Zdroj: ČSÚ, 2003
Následky strukturálních změn v podobě propadu produkce6, růstu nezaměstnanosti (ovšem až od poloviny 90. let) a inflace a rostoucí vnější nerovnováhy (v důsledku přeorientování soukromých subjektů z trhů RVHP na evropské trhy) vyvolaly reakci ze strany státu v podobě tvorby strategických dokumentů a právních
norem. Příkladem takto iniciovaných reakcí státu je zveřejnění Koncepce státní
ekologické politiky či Scénář ekonomické reformy v roce 2000 a Státní politiky
životního prostředí v roce 1995.
Koncepce si nekladla za cíl pouze reagovat na vzniklé problémy v ochraně životního prostředí v důsledku strukturálních změn, ale rovněž identifikovat strategie,
které by problémům v ochraně životního prostředí předcházely (tzv. preventivní
opatření). Právě mezi tato opatření patřila7 i iniciace legislativních změn na poli
ochrany životního prostředí (jednou z prioritních oblastí bylo i nakládání
s odpady), snaha o přestavbu organizačního a institucionálního zajištění ochrany
životního prostředí a rozšíření využití ekonomických nástrojů (Spěváček, 2002).
Zatímco Koncepce nemohla reagovat na důsledky strukturálních změn
v ekonomice, Politika životního prostředí z roku 1995 již reagovala na změny8,
6
7
8
36
Pokles produkce v období transformační recese byl vyrovnán v České republice teprve
v letech 2001/2002 (Ročenka hospodářských novin 2002).
Spěváček a kol. 2002.
Na jedné straně došlo v tomto období (např. v důsledku úpadku některých podniků
s významným dopadem činnosti na životní prostředí) k zlepšování stavu životního prostředí, na druhou stranu slábne podpora veřejnosti, právní normy nemohou v plné míře
které nastaly ve fázi transformační recese po roce 1990. Politika byla formulována
také s ohledem na nutnost harmonizovat právní předpisy s vývojem právních norem na území Evropské unie.
Strukturální změny v kontextu růstu výkonnosti ekonomiky
Jak již bylo uvedeno výše v textu, ve druhé polovině 90. let se v České republice
snižuje intenzita strukturálních změn, což s sebou přináší závažné dopady na výkonnost ekonomiky. Zatímco v první polovině 90. let byly strukturální změny spíše odrazem přechodu k tržně orientovanému hospodářství, ve druhé polovině 90.
let měly být strukturální změny známkou růstu výkonnosti ekonomiky, a zejména
podmínkou pro dlouhodobě udržitelný růst výkonnosti národního hospodářství.
Rozhodujícími se tak stávají nikoli kvantitativní charakteristiky strukturálních
změn, ale zejména kvalitativní podmínky růstu (aplikace moderních technologií,
důraz na vědu a výzkum, inovační schopnosti ekonomiky apod.). Vzhledem
k pozici české ekonomiky oproti vyspělým státům Evropské unie se stává hlavní
strategií hospodářské politiky růst ekonomické úrovně doprovázené růstem produktivity práce. Při dosahování růstu výkonnosti hraje rozhodující roli zejména
růst produktivity výrobních faktorů (zejména práce a kapitálu).
Charakteristickým znakem strukturálních změn v ekonomice je tzv. dezagrarizace, dezindustrializace a terciarizace (Spěváček a kol. 2002). Jinak řečeno dochází k výraznému poklesu zemědělské výroby, v menší míře k poklesu průmyslové
produkce a růstu podílu služeb na tvorbě HDP. Spolu s těmito změnami dochází
i ke změnám produkce odpadů v těchto sektorech. Závislost změn produkce odpadů na změnách produkce sektoru je ovšem velice obtížné verifikovat, neboť produkce odpadu není závislá pouze na výkonnosti sektoru, ale i na samotné definici
pojmu odpad. To je zřejmé na příkladu odpadu ze zemědělství, kdy novým zákonem č. 185/2001 Sb. a změnou definice pojmu odpad došlo k vyčlenění některých
odpadů ze zemědělství z působnosti tohoto zákona (např. „odpad“ je zaoráván do
polí). Tím došlo i k razantnímu poklesu produkce odpadu (viz následující tabulka).
K provedení regresní analýzy by bylo třeba očistit dostupná data o vlivy změny
právních norem.
plnit strategické cíle v ochraně životního prostředí (v některých oblastech ochrany životního prostředí existují právní normy pouze z období před rokem 1990). Pozn.: podle výzkumů veřejného mínění patřila ekologická problematika mezi nejdůležitější problémové
oblasti (cca 3–5 místo v pořadí důležitosti). Změny v průběhu 90. let toto hledisko zasunuly zcela do pozadí a v současnosti je veřejností vnímáno jako jedno z relativně méně
důležitých témat – blíže Statistická ročenka ŽP.
37
Tab. 5 Odpad ze zemědělství (v tis. t)
Druh odpadu
odpad ze zemědělství (OKEČ 01–02)
2000
11 818
2001
10 403
2002
1 370
2003
1 221
Zdroj: ČSÚ, 2003
Z pohledu udržitelného využívání přírodních zdrojů, jednotlivých materiálových
toků a nakládání s odpady nastalo v minulosti několik změn. Byl doplněn a zlepšen
právní systém, byly zavedeny některé další nové nástroje jako například SEA, EIA,
IPPC, byla zvýšena kontrola.
Zároveň postupně klesá energetická náročnost tvorby HDP a postupně roste podíl výrob a služeb. Státní energetická koncepce (SEK) z roku 2004 stanoví v této
oblasti následující základní cíle:
zrychlení a následná stabilizace ročního tempa poklesu energetické náročnosti
tvorby HDP v intervalu 3,0–3,5 % (indikativní cíl),
nezvyšování absolutní výše spotřeby primárních zdrojů energie. Růst
ekonomiky zajistit především zvýšením energetické efektivnosti,
zrychlení a následná stabilizace ročního tempa poklesu elektroenergetické
náročnosti tvorby HDP v intervalu 1,4–2,4 % (indikativní cíl).
Konkrétní cíle v oblasti energetické efektivnosti jsou stanovovány tzv. „Národním programem hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů“. Národní program hospodárného nakládání s energií
a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů (dále jen „Národní program“) zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu po dohodě s Ministerstvem
životního prostředí ve smyslu zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Národní program se vyhlašuje na čtyřleté období.
Ve smyslu zákona je Národní program dokument vyjadřující cíle ve snižování
spotřeby energie, využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů
v souladu s hospodářskými a společenskými potřebami, trvale udržitelným rozvojem a ochranou životního prostředí.
Domácí zásoby nerostů, povrchových a podzemních vod, fosilních paliv
a obnovitelných materiálových zdrojů jsou dostatečně prozkoumány
a kvantifikovány. V oblasti nakládání s odpady existují základní zpracovatelské
kapacity, existuje zároveň dostatečná kapacita skládek. Stále však přetrvává několik problémů, například v materiálovém a energetickém využívání odpadů, těžeb
a úpravě nerostů přetrvává nízké právní vědomí soukromých subjektů nebo dochází k záměrnému obcházení zákonů. Také evidenci odpadů a odpadových toků nelze
v současné době považovat za optimální, na základě zjištěných údajů nelze mnohdy dělat důležitá rozhodnutí, bylo by vhodné posílit statistická šetření v oblasti odpadů.
38
Uplatňování integrované prevence, zavádění nejlepších dostupných technik
znamená rostoucí ekonomický tlak na provozovatele zařízení nevyhovujících současným legislativním předpisům na ochranu životního prostředí. Stanovené cíle lze
dosáhnout pouze součinností mezi soukromým sektorem, veřejnou správou, ale
i za současného přičinění veřejnosti. Současná rizika spočívají v nedostatečném
materiálním a odborovém zázemí veřejné správy (porušování zákonů, korupce,
organizovaná kriminální činnost), neinformovaná veřejnost, nedostatek financí –
investicí soukromého sektoru.
Strukturální analýza sektoru odpadového hospodářství
Strukturální analýza v rámci projektu „Modely produkčních a odbytových bilancí
pro vybrané toky odpadů v komparaci s navržením nástrojového mixu k podpoře
prevence vzniku a materiálového využití odpadů“ bude provedena pro vybraná
odvětví OKEČ („odvětvová klasifikace ekonomických činností“), jež odpovídají
předmětu činnosti ekonomických subjektů v odpadovém hospodářství. Těmito
ekonomickými subjekty jsou:
OKEČ 37 „recyklace druhotných surovin“,
OKEČ 5157 „velkoobchod s odpadem a šrotem“,
OKEČ 90 „odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační
a podobné činnosti“.
Pro účely projektu a následující analýzu byly vybrány OKEČ 37 a 90, a to zejména
z následujících důvodů:
data Českého statistického úřadu za OKEČ 5157 jsou dostupná pouze
v pracovní verzi na vyžádání, k dispozici jsou pouze agregovaná data za
dvoumístné OKEČ 51 „Velkoobchod a zprostředkování velkoobchodu
(kromě motorových vozidel)“, přičemž v rámci této OKEČ tvoří sledovaná
OKEČ 5157 pouze nepatrný podíl,
významnost OKEČ 5157 je s ohledem na příspěvek k tvorbě HDP pouze
nepatrná,
data za OKEČ 5157 budou po jejich získání doplněna.
Hlavním sledovaným faktorem bude zejména příspěvek sektorů odpadového
hospodářství k tvorbě hrubého domácího produktu (HDP), a následně rovněž dílčí
charakteristiky, jejichž cílem je analyzovat sektor odpadového hospodářství
s ohledem na významnost v rámci národního hospodářství. Bude sledována zejména produkce sektoru, hrubá přidaná hodnota, tvorba hrubého fixního kapitálu a počet zaměstnanců ve sledovaných sektorech.
39
OKEČ 37 a 90 – produkce a mezispotřeba
Produkce představuje rozhodující složku výpočtu hrubého domácího produktu.
S jistou mírou zjednodušení (nejsou uvažovány daně z produktů a dovozu a spotřeba fixního kapitálu, jež jsou nedílnou součástí výpočtu HDP) je možné za HDP
považovat rozdíl mezi produkcí výrobků a služeb sektoru a mezispotřebou. Následující tabulky ukazují, jaký je podíl sektoru odpadového hospodářství (OKEČ 37
a 90) na tvorbě hrubého domácího produktu.
Produkce výrobků a služeb představuje hodnotu výrobků a služeb, které je výsledkem produkčních činností rezidentských jednotek ve sledovaném období na
území České republiky a je tvořena tržní produkcí (v základních cenách), netržní produkcí rozdělenou na produkci pro vlastní konečné užití (v základních cenách) a ostatní
netržní produkci (ta je oceněna na základě nákladů)9 (Kadeřábková, 2003).
Z těchto dat vyplývá, že se sektory odpadového hospodářství podílí na celkové
produkci národního hospodářství v současné době přibližně 1 % s velmi proměnlivým trendem vývoje od roku 1995. Produkce sledovaných sektorů je do značné
míry ovlivněna vývojem celého národního hospodářství.
Tab. 6 Produkce v běžných cenách (mil. Kč)
Rok
OKEČ 37
OKEČ 90
produkce
celkem
podíl vybraných
OKEČ na celkové produkci
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
7474
8439
10686
10470
9958
11188
12415
13246
19267
21914
25927
28640
31474
33382
34441
43274
3496908 3935098 4371198 4763213 4877220 5316066 5764636 6082814
0,76
0,77
0,84
0,82
0,85
0,84
0,81
0,93
Zdroj: ČSÚ, 2003
Mezispotřeba představuje hodnotu zboží a služeb spotřebovaných v průběhu
sledovaného období rezidentskými producenty v procesu výroby jiných statků
a služeb. Do mezispotřeby jsou zahrnuty i finanční zprostředkovatelské služby měřené nepřímo. Podobný vývoj jako v produkci statků a služeb je patrný i vývoj
v mezispotřebě, kde se sledovaná odvětví podílí necelým 1 %. Z trendu je patrné,
že podíl sledovaných odvětví ve vybraném období roste.
9
40
Kadeřábková, A.: „Základy makroekonomické analýzy“, 2003.
Tab. 7 Mezispotřeba v běžných cenách (mil. Kč)
Rok
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
5 911
6 416
7 525
7 969
7 534
8 881
10 093
10 252
OKEČ 37
9 064
10 788
13 384
15 124
16 831
19 357
21 601
24 484
OKEČ 90
mezispotřeba
2123969 2394073 2709751 2940553 2993052 3336585 3631323 3851083
celkem
podíl vybraných
0,71
0,72
0,77
0,79
0,81
0,85
0,87
0,90
OKEČ na celkové mezispotř.
Zdroj: ČSÚ, 2003
OKEČ 37 a 90 – hrubá přidaná hodnota
Výše uvedený podíl sledovaných odvětví na celkové produkci a mezispotřebě úzce
souvisí s „výrobní“ metodou měření HDP. Kromě těchto veličin je nutné uvažovat
i tzv. hrubou přidanou hodnotu. Ta představuje příspěvek jednotlivých výrobců
a odvětví k HDP a její význam spočívá především v tom, že jsou z ní vypláceny
prvotní důchody. Výše hrubé přidané hodnoty je dána rozdílem mezi produkcí
statků a služeb sektoru a mezispotřebou (rozdíl mezi HDP a hrubou přidanou hodnotou jsou právě daně z produktů a dovozu a spotřeba fixního kapitálu).
Tab. 8 Hrubá přidaná hodnota (HPH) v běžných cenách (mil. Kč)
Rok
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
1563
2023
3161
2501
2424
2307
2322
2994
OKEČ 37
10203
11126
12543
13516
14643
14025
12730
18790
OKEČ 90
HPH celkem
1372939 1541025 1661447 1822660 1884168 1979481 2133313 2231731
podíl vybraných
OKEČ na cel0,86
0,85
0,95
0,88
0,91
0,83
0,71
0,98
kové hrubé přidané hodnotě
Zdroj: ČSÚ, 2003
Struktura hrubé přidané hodnoty, která představuje příspěvek odvětví k tvorbě
HDP, je v určitém spojení se strukturou zaměstnanosti. Podíl pracovníků ve sledovaných odvětvích na celkovém počtu pracovníků vyjadřuje následující tabulka.
41
Tab. 9 Počet pracovníků ve sledovaných odvětvích)
Rok
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
5678
5836
7433
6517
6527
5208
5985
6053
OKEČ 37
27801
23774
26405
27632
27251
26500
30455
34174
OKEČ 90
celkové
množství 5086591 5063326 5120549 4997180 4803873 4778746 4786069 4850132
pracovníků
podíl pracovníků ve vybraných
0,66
0,58
0,66
0,68
0,70
0,66
0,76
0,83
OKEČ k celkovému počtu
pracovníků
Zdroj: ČSÚ, 2003
Je zřejmé, že ve sledovaných odvětvích pracuje v současné době přibližně 1 %
pracovníků celého národního hospodářství.
OKEČ 37 a 90 – hrubá tvorba fixního kapitálu
Hrubá tvorba fixního kapitálu obsahuje hodnotu pořízení hmotného i nehmotného
investičního majetku koupeného, bezúplatně převzatého nebo vyrobeného ve vlastní
režii, sníženou o hodnotu jeho prodeje a bezúplatného předání. Patří sem i pořízení
formou finančního leasingu. Z dat za hrubou tvorbu fixního kapitálu v sektorech zabývajících se nakládáním s odpady je možné usuzovat i o rostoucí významnosti
a kapitálové vybavenosti tohoto sektoru v národním hospodářství. Cílem pořízení je
vždy využívat tento investiční majetek při produktivní činnosti, včetně bydlení
v obydlí jeho vlastníka; nespadají sem předměty dlouhodobé spotřeby pořízené domácnostmi pro uspokojování konečné spotřeby ani čisté pořízení cenností.
Tvorba hrubého fixního kapitálu rovněž přispívá k tvorbě hrubého domácího
produktu a růstu výkonnosti národního hospodářství. Zároveň však vytváří předpoklady pro budoucí růst výkonnosti národního hospodářství. Hodnoty tvorby
hrubého fixního kapitálu jsou obsahem následující tabulky.
Tab. 10 Tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK) v běžných cenách (mil. Kč)
Rok
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
734
314
783
481
751
447
465
565
OKEČ 37
8 395
3 610
4 756
9 364
8 468
9 709 12 602 11 962
OKEČ 90
celková
463 486 520 995 534 374 554 647 550 596 594 913 638 625 643 311
THFK
podíl THFK ve sle1,97
0,75
1,04
1,78
1,67
1,71
2,05
1,95
dovaných OKEČ
na celkové THFK
Zdroj: ČSÚ, 2003
42
Z předložené analýzy je zřejmé, že podíl sledovaných odvětví odpadového hospodářství se na celkové tvorbě hrubého domácího produktu podílí přibližně 1 %.
Z poskytnutých dat je však zřejmé, že se význam tohoto sektoru v rámci národního
hospodářství zvyšuje, což je patrné z rostoucího objemu produkce těchto odvětví.
Jednou z příčin tohoto vývoje je rostoucí produkce odpadů v České republice.
Vzhledem ke změně metodiky získávání dat a změně definice pojmu odpad, jež
měla za následek zásadní pokles produkce odpadu po roce 2001, nelze učinit konkrétní závěry. Z tohoto důvodu tedy není možné data komparovat. Rovněž nelze
potvrdit hypotézu o souvislosti mezi produkcí odpadu a růstem výkonnosti ekonomiky měřené hrubým domácím produktem (tzv. decoupling).
%
Obr. 1 Podíl nákladů na odpadové hospodářství na HDP v ČR (%)
Náklady na OH/HDP
0,8
0,7
0,6
0,5
0,4
0,3
0,2
0,1
0
1998
1999
2000
2001
2002
Zdroj: ČSÚ 2004, převzato z: VaV720/2/02 Ekonomické modely
hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství
Porovnáme-li podíl výdajů na odpadové hospodářství například s podílem výdajů na
výzkum a vývoj, pak v roce 2003 dosáhly výdaje na výzkum a vývoj 32 247 mil. Kč.
Podíl výdajů na hrubém domácím produktu za rok 2003 činil 1,34 %. Dalším příkladem může být podíl výdajů na zdravotnictví na HDP, který činil v roce 2002 7,4 %.
Význam odpadového hospodářství v národním hospodářství je možné sledovat
i podle nákladů, kterými se sektor podílí na hrubém domácím produktu. I v tomto
případě představují náklady na odpadové hospodářství necelé 1 % hrubého domácího produktu. Jakkoli se však může zdát tento podíl nízký, je nutné si uvědomit,
že je jenom o něco málo nižší než výdaje státního rozpočtu na vysoké školství nebo výdaje veřejných rozpočtů (tj. výdaje centrální vlády plus výdaje samospráv) na
sport a kulturu dohromady (VaV, 2004).
43
Tab. 11 Celkové investice na ochranu životního prostředí v roce 2002 podle
zdrojů financování (v tis. Kč, v běžných cenách)
Investice
Vlastní
Granty a
na
zdroje a
dotace z
nakládání rozpočtové veřejných
s odpady prostředky rozpočtů
1 236 117
8,3 %*
*
934 758
9,5 %
177 077
8,1 %
Granty a
dotace ze
zahraničí
Ostatní
granty
a dotace
Úvěry,
půjčky
a finanční
výpomoci
0
0%
7 434
1,8 %
104 333
6,1 %
Emise CP,
bezúplatné
převody,
nepeněžní
vklady, apod.
12 515
1,9 %
na celkových výdajích na ochranu životního prostředí
Zdroj: VaV 2004
1.3.3 Strukturální změny odpadového hospodářství
v důsledku působení vnějších faktorů
Odpadové hospodářství a nakládání s odpady ovlivňuje nejenom zákon o odpadech
a související legislativa, politiky napříč národním hospodářstvím, vývoj základních
makroekonomických agregátů v ČR, vývoj EU – rozšiřování EU a její politika, ale
i celosvětový vývoj. V rámci celosvětového vývoje se jedná například o vývoj cen
ropy, ale i dalších nerostných surovin, o vývoj a růst jednotlivých ekonomik apod.
V této souvislosti odkazujeme například na stránky http://www.finance.cz,
http://www.mfcr.cz/static/MakroPre/CZ/komentar.htm, kde lze nalézt souhrnné
a aktuální informace týkající se jak vývoje v ČR, tak i ve světě.
1.3.4 Politiky ovlivňující odpadové hospodářství a jejich
vzájemné vztahy a vazby k hospodářskému systému České
republiky
Významné je nejenom plánování na ústřední úrovni, ale i na nižších úrovních, významná je nejenom tvorba koncepcí v rámci různých resortních politik, ale i propojení a provázání politiky životního prostředí a ostatních sektorových politik. Příkladem může být spolupráce resortu životního prostředí a zdravotnictví. Na jedné
straně je nutné zajistit určitou kvalitu výrobků, ale na druhé straně je nutné požadavky na kvalitu a bezpečnost nastavit tak, aby neměly „narušující“ vliv na využívání druhotných surovin. Národní hospodářství je proto nutné považovat za velmi
propojený a dynamický systém, ve kterém je každá dílčí změna šířena dál. Aktivity
státu v rámci politiky životního prostředí (ekologické politiky) je nezbytné rozšířit
o další opatření přijímaná v rámci ostatních vládních politik, která s ochranou přírody přímo nesouvisí, ale přesto její úsilí nepřímo ovlivňují.
44
Státní politika životního prostředí (SPŽP) a odpadové hospodářství
(OH) 1995–2004
Problematika odpadového hospodářství (dále OH) se dostává, v souvislosti se zájmem o životní prostředí, do sféry zájmu vlády významněji po roce 1989 a její závažnost neustále stoupá. Česká republika formuluje od tohoto data své Státní politiky životního prostředí (dále jen SPŽP) jako rámec pro řešení prioritních problémů životního prostředí, včetně odpadového hospodářství. Trvalým cílem státních
politik je postupné zlepšování kvality životního prostředí, a tedy i kvality všech
procesů souvisejících s odpadovým hospodářstvím. Státní politika životního prostředí je významným vládním dokumentem, který by měl být východiskem pro
přípravu dalších sektorových i regionálních programových dokumentů. Schválením politiky bere na sebe vláda závazek k naplňování a prosazování v politice definovaných cílů.
Státní politika životního prostředí ČR 1999, charakterizovala výchozí podmínky vzniku SPŽP v oblasti odpadového hospodářství již tehdy konstatováním,
že „pokroku bylo dosaženo na úseku státní správy nakládání s odpady" (Státní politika životního prostředí, 1999). Byly vytvořeny právní a institucionální podmínky
pro evidenci vzniku odpadů a nakládání s nimi, včetně jejich odstraňování. Dokument v obecné rovině konstatuje odklon od ukládání odpadů na nevyhovující
skládky a postupné ukončování jejich provozu a zvyšování podílu energeticky využívaného odpadu. Jako problémy environmentální infrastruktury v odpadovém
hospodářství byly uvedeny:

vysoká měrná produkce odpadů,
nízký podíl tříděných a využívaných odpadů,
dominantní podíl skládkování v nakládání s odpady,
nutnost sanace vysokého počtu starých a nezabezpečených skládek odpadů.
Podrobnější kapitola věnovaná odpadovému hospodářství byla v politice zařazena do části Opatření a cíle v sektorových politikách, kapitola VI 4 Nakládání
s odpady. SFŽP definovala jasné environmentální požadavky na odpadové hospodářství a to zejména:

vypracovat nový zákon o odpadech s účinností 1. 1. 2002,
vypracovat zákon o obalech a obalových odpadech s účinností od 1. 7. 2002,
ratifikovat změny Basilejské úmluvy (příloha VII) v roce 1999,
vypracovat koncepce, respektive regionální a národní plány nakládání
s odpady, včetně vytvoření spolehlivé informační základny,
rozpracovat plány nakládání s nebezpečnými odpady na podnikové,
regionální úrovni postupně do roku 2005,
45
uvést do praxe – vytvořit podmínky pro vybudování efektivních systémů
založených na povinnosti zpětného odběru a využití upotřebených
minerálních olejů (viz pozn. 1), galvanických článků a baterií (včetně
kvalitativních a kvantitativních limitů), elektrických akumulátorů, výbojek
a zářivek, pneumatik, obalů (včetně splnění kvantifikovaných cílů využití
a recyklace),
vybudovat specializované odborné zázemí pro odbornou, metodickou
a informační podporu státní správy v oblasti nakládání s odpady,
posílit státní správu v oblasti nakládání s odpady na celostátní i regionální
úrovni, včetně posílení dovozu a kontroly do roku 2001.
Aktualizovaná Státní politika životního prostředí rozpracovávala konkrétní
směry ochrany životního prostředí na léta 2001–2005. V analýze situace v odpadovém hospodářství bylo shledáno, že:
je nutné zlepšit úroveň dat o OH,
urychleně novelizovat tehdy platný zákon o odpadech,
stále převládají nevhodné způsoby nakládání s odpady, jen malý podíl
odpadů je využit jako druhotná surovina, málo odpadů je recyklováno nebo
energeticky využito,
stále se objevují „černé skládky“.
Státní politika zcela konkrétně pojmenovala prioritní problémy životního prostředí
České republiky a pro odpadové hospodářství to byly zejména opět se opakující:

vysoká měrná produkce odpadů,
nízký podíl tříděných a využívaných odpadů,
vysoký podíl skládkovaných odpadů,
nutnost sanace velkého počtu starých, nezabezpečených skládek.
Jako naléhavé strukturální problémy byly zdůrazněny nedostatky tehdy platné
právní úpravy (zákon č. 125/1997 Sb.) odpadového hospodářství a nepostačující
výkon státní správy v prosazování existujícího práva v praxi. Negativně politika
hodnotila i míru integrace environmentálních principů do sektorových politik
a obecně úroveň environmentální vzdělanosti obyvatel.
Nové vymezení environmentálních požadavků na politiku odpadového hospodářství (poprvé nikoli jenom na nakládání s odpady – pozn. autora), v podstatě
s mírným časovým upřesněním, kopírovalo úkoly z předcházející SPŽ. Jako nové
byly formulovány pouze požadavky na předcházení vzniku odpadů, zejména
uplatňováním čistší produkce, omezováním nebezpečných vlastností odpadů, podporou recyklace, environmentálních auditů a analýzy životního cyklu výrobků.
46
Součástí usnesení vlády ke Státní politice životního prostředí byl i požadavek na
provedení aktualizace politiky do 31. 12. 2002 spolu se zprávou o plnění jednotlivých úkolů. V procesu postupné aktualizace politiky životního prostředí
k takovému zhodnocení došlo později, při přípravě Státní politiky životního prostředí 2004–2010 (schválena vládou 17. 3. 2004 usnesením č. 235).
V hodnotící zprávě, která dokumentovala plnění úkolů v OH, bylo konstatováno
téměř úplné naplnění všech předpokládaných aktivit, s výjimkou plánu postupu
inventarizace a odstranění PCB.
V analýze současného odpadového hospodářství politika uvádí, že jsou zajištěny
základní kapacity pro sběr a zpracování odpadů, rovněž je dostatečná kapacita
skládek. V materiálovém a energetickém využívání odpadů přetrvávají problémy,
rovněž evidence odpadů musí být podle požadavků politiky zdokonalena. Je zdůrazněn význam plánování v OH a spolupráce veřejné správy se soukromým sektorem je pro dosažení cílů stanovených Plánem OH ČR považována za rozhodující.
Cíle aktualizované politiky jsou strukturovány do prioritních oblastí, prioritních
cílů, dílčích cílů a opatření. Konkrétní cíle politiky pro odpadové hospodářství jsou
v aktuálním dokumentu zařazeny především do třech kapitol – kapitoly 2. Udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládání s odpady, kapitoly
2.4. Snižování energetické a materiálové náročnosti výroby a zvýšení materiálového a energetického využití odpadů a kapitoly 2.5. Odpovědné nakládání
s nebezpečnými odpady. Toto zařazení sice poněkud ztěžuje orientaci při hledání
konkrétních úkolů pro OH, ale zařazuje odpady tam, kam patří, totiž do průmyslových materiálových toků. Toto pojetí odpovídá jednak mezisektorovému hospodářskému významu odpadového hospodářství ve struktuře hospodářských aktivit
ČR, ale také evropskému pojetí OH.
Dílčí cíle a opatření jsou důsledně odvozovány od Plánu odpadového hospodářství ČR (dále jen POH ČR) a od návrhů a opatření, které vyplývají ze závěrů Realizačních programů na podporu splnění cílů POH ČR. Novým cílem, který není
součástí strukturovaných cílů POH ČR je požadavek na vytvoření systému finanční
podpory na výstavbu a modernizaci zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady, mimo skládek a spaloven komunálního odpadu. POH ČR v části 4. Zásady pro
vytváření jednotné a přiměřené sítě zařízení k nakládání s odpady požaduje obecně
„podpořit výstavbu zařízení, u kterého bude ekonomicky a technicky prokázána
účelnost jeho provozování na celostátní úrovni…“.
V části Environmentální požadavky na energetickou politiku je požadováno
mimo jiné:
podporovat zavádění moderních energetických technologií s vysokou
účinností, mezi kterými je uvedeno i fluidní spalování,
47
podporovat budování potřebných kapacit pro úpravu odpadů vhodných pro
zpracování na palivo, není-li vhodnější jejich materiálové využití,
podporovat budování vhodných technologií k využití paliv vyrobených
z odpadů,
environmentální požadavky v těžbě nerostných surovin předpokládají zvýšit
míru recyklace stavebních materiálů a využívání odpadů jako druhotných
surovin a obecně zvýšit míru využívání druhotných surovin a míru recyklace.
Průběžné zhodnocení plnění cílů aktuální politiky životního prostředí bylo usnesením vlády stanoveno na červen 2007 za léta 2004–2006. Další aktualizace, spolu
s hodnotící zprávou, má být připravena do 31. 12. 2010.
Státní politika životního prostředí určuje konkrétní směry a prioritní cíle nejen
pro ochranu životního prostředí, ale prostřednictvím dopadů realizace politiky
ovlivňuje ekonomickou i sociální sféru společnosti.
Politikou stanovené směry, cíle a priority budou nepochybně ovlivňovat rozhodovací procesy na všech úrovních řízení oboru. Z uvedeného přehledu cílů Státních
politik životního prostředí ČR za období 1995–2004 a zejména z tabulky č. 12
Indikátory OH, kterými je dosahování cílů měřeno, vyplývá pro současné odpadové hospodářství několik závěrů:
skládkujeme stále vysoký podíl komunálních odpadů,
nedaří se významněji omezovat produkci zejména nebezpečných odpadů,
stále přetrvává vysoká měrná produkce odpadů na jednotku HDP v porovnání
se státy EU 15,
neprosazujeme dostatečně nástroje k podpoře prevence vzniku odpadů na
úrovni původců,
poplatky za skládkování nestimulují k využívání jiných způsobů nakládání
s odpady,
stále se potýkáme s vysokým počtem starých, ještě nesanovaných skládek,
nedaří se zcela prosadit požadavek sdílené odpovědnosti výrobce za výrobek
po skončení jeho životnosti – jejich zpětný odběr vázne a jeho neplnění není
ani významněji sankcionováno,
podíl odpadů odstraňovaných skládkováním na celkové produkci odpadů se
postupně snižuje, neplatí to ale u komunálních odpadů,
Informační systém odpadového hospodářství není veřejným informačním
systémem a není schopen poskytovat operativně validované a aktuální
informace pro rozhodování a plánování,
specializované odborné zázemí pro odpadové hospodářství není plně funkční,
neexistuje strategie celoživotního vzdělávání odborníků v OH ani strategie
výzkumu oboru,
48
indikovaný cíl pro produkci komunálního odpadu (KO) v roce 2005 je 460 kg
na obyvatele a rok. Statistická ročenka životního prostředí ČR za rok 2003)
uvádí meziroční nárůst produkce mezi roky 2001–2002 o 11 %. I když jde
částečně navýšení na vrub povodním, při současném růstu HDP na úrovni
3 % a zvyšující se spotřeby domácností nemůžeme očekávat, že se bude
produkce KO snižovat k naznačené hodnotě,
politika předpokládá, že v roce 2005 bude 60 % KO skládkováno. K tomu je
nutné uvést, že výše zmíněný zdroj uvádí, že skládkováno bylo v roce 2002
již pouze 54,1 % KO,
u spalování KO je cílová hodnota politiky v roce 2005 určena 17 %. Za
referenční rok 2002 je uvedeno jako spalování s využitím získané energie
14 %. Výše citovaný zdroj (Statistická ročenka životního prostředí, 2003)
však uvádí pouze 4,5 % spalovaného KO odpadu (všechny tři spalovny KO
spalují odpad s využitím energie). Navržený cíl je zcela nereálný, i vzhledem
k tomu, že se žádné nové zařízení na energetické využití komunálního odpadu
ani nezačalo stavět,
nepodařilo se významněji změnit vzorce výroby a spotřeby ve smyslu
udržitelného odpadového hospodářství, resp. udržitelného rozvoje.
Přesto však odpadové hospodářství České republiky za sledovaných 10 let učinilo jako obor významné kvalitativní kroky:
vstoupili jsem do Evropské unie jako stát, který své zákony upravující
nakládání s odpady uvedl do souladu s požadovaným evropským právem (s
výjimkou jednoho přechodného období),
nerespektování platných zákonů a kriminální chování v OH postihují
paragrafy Trestního zákoníku,
s vybranými odpady se přes hranice státu obchoduje ve shodě s pravidly EU,
kompetence obcí v problematice komunálních odpadů byla posílena, v 96 %
obcí se třídí odpad a cíle stanovené pro odpady z obalů se v ČR daří úspěšně
naplňovat, informačními kampaněmi je dlouhodobě ovlivňována veřejnost
k podpoře třídění komunálních odpadů,
odpadové hospodářství je cíleně řízeno a procesem přípravy plánů na všech
úrovních jsou stanovovány jasné cíle a způsoby jejich plnění, včetně jejich
hodnocení pomocí stanovených indikátorů OH,
odpady ukládáme pouze na zajištěné skládky,
v souvislosti se zpřísňujícími se požadavky na provoz zařízení k nakládání
s odpady se postupně zkvalitňuje technologická úroveň těchto zařízení a tento
trend je nezbytné dlouhodobě v OH podporovat,
v OH je významně implementován princip subsidiarity, veřejná správa plní
v systému odpadového hospodářství kraje, obce významnou roli.
49
Tab. 12 Indikátory OH
SPŽP 1999
SPŽP 2001
SPŽP 2004–2010
ČR (1997) Cíl (2005) ČR (1999) Cíl (2005) ČR (2002) Cíl (2005)
Produkce KO1)
(kg/obyv/ rok)
z toho:
- recyklováno v %
- spalováno v %
- skládkováno v %
Množství recyklovaného papíru
z celkově vzniklého
množství v %
Množství recyklovaného skla
z celkově vzniklého
množství v %
Množství průmyslového odpadu ze
zpracovatelských
sektorů, kg na
1000 $ HDP
Produkce nebezpečného odpadu,
kg na 1000 $ HDP
320
340
320
340
4652)
460
1
3
96
25
5
65
25
8
67
30
10
60
103)
144)
632)
15
17
60
36
50
36
50
502)
55
27
60
30
60
322)
40
410
Neuvedeno
62
Neuvedeno
672)
Neuvedeno
22
10
10
172)
15
17,7
Zdrojem pro hodnoty v tabulkách jednotlivé politiky SPŽP citované v lit.
ad 1) komunální odpad, ad 2) předběžný údaj, ad 3) hodnoty za rok 2001,
ad 4) jen spalování odpadu s využitím získané energie
Zákon č. 188/2004 Sb., již plně transformuje do českého práva legislativu Evropského společenství v rozsahu celého odpadového hospodářství.
V roce 2003 se Česká republika začlenila mezi většinu států EU, které mají
zpracovaný Plán odpadového hospodářství. Závazná část byla vyhlášena nařízením vlády č. 197/2003 Sb., o plánu odpadového hospodářství. Platnost plánu je
stanovena na 10 let ode dne vyhlášení účinnosti (tj. od 1. 7. 2003), na celostátní
plán pak navazují POH krajů.
Základní strategické cíle jsou snížit měrnou produkci odpadů nezávisle na ekonomickém růstu, maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních
zdrojů, minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady. POH krajů musí být zpracovány nejpozději do 1. 1. 2005 (vyhlášeny musí být závaznou vyhláškou). Plány odpadového hospodářství krajů jsou podkladem pro zpracování plánů původců odpadů (podrobnější cíle viz POH ČR).
50
Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů
Česká republika je závislá na dovozu řady nerostných surovin ze zahraničí a
v posledních letech se tato závislost zvyšuje; nejvýznamnější závislostí je závislost
na dovozu ropy a zemního plynu. Zároveň je energetická náročnost hospodářství
ČR stále vyšší než ve vyspělých tržních ekonomikách.
Materiál „Surovinová politika“ analyzuje současný stav, stanovuje cíle týkající
se životního prostředí a speciálně odpadového hospodářství a navrhuje nástroje
sloužící k dosažení těchto cílů. Tento koncepční dokument se snaží odůvodnit optimální rozsah aktivit, kterými stát usměrňuje využívání domácích nerostných
zdrojů, a vyrovnávat deficit některých nerostných surovin.
Prvotní suroviny
Předmětem surovinové politiky jsou palivoenergetické, rudní, nerudní a stavební
suroviny, a to jak z prvotních, tak i z druhotných zdrojů.
V oblasti palivoenergetických surovin existují zejména programy energetických úspor a zvyšování energetické efektivnosti. Nástroje sloužící k dosažení těchto cílů jsou především ekonomická stimulace, cenová deregulace a vytváření prostoru pro využívání alternativních energetických zdrojů.
Cílem v oblasti rud je vyšší využívání druhotných surovin v oblasti železných
a neželezných kovů, nástrojem k dosažení tohoto cíle jsou programy podnikání.
Cílem v oblasti nerudných a stavebních surovin je zavádění dobývacích metod, které by zabezpečily co nejúplnější využití nerostného zdroje. Jako nástroj
slouží povolování hornické činnosti s institucionálním zastřešením na úrovni ČBÚ.
V dostatečném rozsahu nejsou zavedeny moderní technologie používané při
těžbě a úpravě nerudných a stavebních surovin a při získávání energie, které by
bylo dostatečně šetrné; v dostatečné míře nefunguje ani třídění domácího odpadu.
Při těžbě je zájmem těžebních společností zejména maximalizovat zisk bez ohledu
na vznik odpadů; za nejvhodnější lze považovat zavedení podpor investic do nových úpravárenských technologií, které musí být spojeny i s politikou ochrany životního prostředí, které tak bude zatěžováno méně odpady z těžební produkce.
Druhotné suroviny
Surovinová politika se zabývá nejen prvotními, ale i druhotnými surovinami.
S výjimkou některých druhů nerudních surovin, prvotní nerostná surovinová základna ČR nepokrývá potřeby domácího zpracovatelského průmyslu. Je proto doplňována domácími nebo dovezenými druhotnými surovinami.
51
ČR má dosud velké rezervy při využití druhotných surovin, zejména v případě
recyklace stavebních materiálů. Naším cílem je dosažení úrovně srovnatelné se
situací v zemích EU.
Všeobecné cíle a nástroje
Mezi hlavní a stěžejní cíle surovinové politiky patří zejména:
zajistit potřeby našeho hospodářství při spotřebě nerostných surovin,
a zároveň respektovat principy trvale udržitelného rozvoje,
snížit čerpání neobnovitelných zdrojů nerostných surovin jejich komplexním
využitím, zvýšit využívání druhotných surovin a zvýšit objem recyklace;
v těchto oblastech dosáhnout úrovně zemí EU,
zvýšit úroveň informačního systému tak, aby reálně zobrazoval životnost
zásob jednotlivých druhů nerostných surovin; dále je nezbytné zavést
statistické sledování druhotných surovin.
Dlouhodobé cíle se odvíjí od podmínek daných naším členstvím v EU. Mezi tyto
cíle patří snižovat surovinovou a energetickou náročnost průmyslové výroby, dosáhnout optimální míry recyklace (přiblížit se úrovni zemí EU) a snížit spotřebu prvotních nerostných surovin v důsledku vyššího využití surovin druhotných. Mezi dlouhodobé cíle dále řadíme vyšší využívání průmyslových a separovaných komunálních
odpadů a patří sem také příspěvek k vyrovnané platební bilanci a omezování zadluženosti státu. Mezi cíle lze také zařadit redukci těžby nerostných surovin v CHKO.
Mezi nástroje k naplnění dlouhodobých cílů patří restrukturalizace hospodářství,
privatizace, ekonomická stimulace, podpora programů výzkumu a vývoje a optimalizace legislativy v této oblasti.
Střednědobé cíle jsou rozpracováním cílů dlouhodobých. Mezi základní střednědobé cíle patří optimální využívání obnovitelných energetických zdrojů,
např. geotermální, solární a větrná energie; rozvoj surovinově nenáročných výrob
s vysokou přidanou hodnotou; zavádění nových technologií zpracování nerostných
surovin, které umožní jejich úsporu a vyšší využívání a zavádění nízkoodpadových
úpravenských technologií při využívání zdrojů nerostných surovin. Dále sem lze
zařadit podporu obchodu s druhotnými surovinami a působení na zvýšení platební
morálky hutních společností.
Mezi nástroje dosažení střednědobých cílů patří zejména programy výzkumu
a vývoje, program úspory paliv a energie ČEA, program na podporu úspor energie
a využití obnovitelných zdrojů a programy podpory podnikání. Řešením některých
problémů může být jednoznačné stanovení statutů českých burz a zlepšení legislativy k dodržování smluvních závazků.
52
V rámci krátkodobých cílů by měl být kladen důraz na vyšší využívání druhotných surovin, a tím směřovat k šetrnému využívání domácích nerostných zdrojů,
k snižování potřeb dovozu nerostných surovin a k dosažení energetických úspor.
Tuto oblast vyššího využití druhotných surovin je nutno dořešit i v legislativě. Dále patří mezi krátkodobé cíle zavedení statistického sledování pohybu vybraných
druhotných surovin tak, aby bylo možné získat ucelený pohled na druhovou skladbu těchto surovin a množství. V rámci tohoto statistické sledování je nutné sledovat i zahraniční obchod, s cílem zpracovat bilanci druhotných surovin ČR.
Mezi nástroje k dosažení krátkodobých cílů patří programy podpory podnikání,
programy výzkumu a vývoje, zákon o odpadech; mezi významné nástroje patří
také roční statistický výkaz.
Mezi další nástroje patří kvalitní informační systém, shromažďující informace
o prvotních i druhotných surovinách. Mezi legislativní nástroje řadíme vyhlášku
o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb; nakládání s druhotnými surovinami řeší zákon o odpadech; a obchodování s nerostnými a druhotnými surovinami prostřednictvím komoditních burz se řídí ustanoveními zákona o komoditních burzách. V neposlední řadě řadíme mezi nástroje dosažení cílů v surovinové politice také územní plán jako nástroj cílevědomého
zabezpečování potřeb regionu nerostnými surovinami. Tento plán vytváří podmínky pro využívání nerostných zdrojů regionu v dlouhodobém horizontu.
Státní program ochrany přírody a krajiny
Smyslem státního programu ochrany přírody a krajiny je přijmout a uskutečňovat
takový systém pravidel a opatření, která ve střednědobém a dlouhodobém časovém
horizontu přispějí k zásadnímu zlepšení stavu přírody a krajiny. Tato pravidla
a opatření je pak nezbytné uplatňovat mimo jiné při tvorbě a realizaci vládních odvětvových programů a koncepcí, např. v územním plánování, dopravní, surovinové,
energetické a zemědělské politice.Tento státní program byl schválen v roce 1998.
Tento dokument je převážně zaměřen na jiné problémy životního prostředí, než
je odpadové hospodářství, zejména na biodiverzitu, ochranu ekosystému, problematiku zvláště chráněných území atd. Problémům odpadového hospodářství je věnováno minimum prostoru.
Ve Státním programu ochrany přírody a krajiny je vyjádřen názor, že není vytvořen ucelený a propracovaný systém ekonomických nástrojů při využívání
a ochraně přírodních zdrojů, který by motivoval zainteresované subjekty využívat
přednostně obnovitelné zdroje a šetrněji nakládat se zdroji neobnovitelnými.
Z ekonomických nástrojů uplatňovaných dnes stále převažují dotace. Dochází však
k narovnání cen energií, což přispěje k šetrnému nakládání s nimi
a neobnovitelnými zdroji používanými při jejich výrobě.
53
Úroveň ekologické výchovy ve školách a ekologické osvěty pro širší veřejnost
je stále ještě nízká; podmínky pro účinnější zapojení nevládních organizací do
ochrany přírody a krajiny jsou nedostatečné.
Cílem Státního programu ochrany přírody a krajiny je důsledně respektovat dané územní limity těžby stanovené zejména v územně-plánovacích podkladech
a tam, kde schází, tyto limity zavést. Obdobně stanovit možnosti a meze účelného
dotěžení otevřených dobývacích prostorů, s respektováním charakteru neobnovitelných přírodních zdrojů a s důrazem na rekultivaci a revitalizaci lokalit narušených těžbou. Postupně promítnout náklady související s těžbou nerostných surovin
do cen neobnovitelných přírodních zdrojů. Při povolování nových geologických
průzkumů postupovat hospodárně a nevyhledávat ložiska těch nerostů, jejichž potřebu plně pokrývají ložiska již známá.
Národní rozvojový plán 2004–2006
Národní rozvojový plán (NRP) je základní programový dokument pro získání prostředků ze strukturálních fondů EU a z Fondu soudržnosti EU. Jeho hlavním cílem
je udržitelný rozvoj založený na konkurenceschopnosti, rozvoj lidských zdrojů,
zvyšování kvality životního prostředí a vyvážený rozvoj regionů. Tento dokument
byl schválen vládou roku 2002.
Národní rozvojový plán se věnuje široké paletě problémů v životním prostředí,
v dalším výkladu se opět zaměříme hlavně na problematiku odpadů.
Energetická náročnost hospodářství ČR je i přes pozitivní změny od roku 1990
stále o 20 % vyšší než průměrná hodnota členských států EU. To je podmíněno
zděděným stavem a strukturou hospodářství a skutečností, že opatření vedoucí
k úsporám energie a optimálnímu využívání obnovitelných zdrojů nezískaly dostatečnou prioritu při obměně zastarávajících technologických zařízení v některých
odvětvích průmyslu (ačkoliv celkově potenciál obnovitelných zdrojů a úspor činí
v dlouhodobém horizontu podle odhadů MŽP až 30 % dosavadní potřeby energie).
Zároveň přetrvává nepříznivá struktura spotřeby primárních energetických zdrojů
i přes mírný pokles podílu uhlí.
Cílem NRP je vyšší procento materiálově a energeticky využívaných odpadů,
protože převážné procento odpadů končí na skládkách. Pro bezpečné odstranění
odpadů, zejména nebezpečných, a materiálové využití ostatních odpadů je nutné
zajistit dostatek vhodných zařízení splňující požadavky na BAT technologie. Těchto technologií je stálý nedostatek.
Je nutné vyřešit přetrvávající problém sanace a rekultivace skládek, jejichž provoz byl již ukončen. Tempo sanací je vzhledem k objemu dostupných prostředků
omezeno na minimum.
54
Mezi další cíle NRP patří zlepšení informačního systému, a tím možnost získat
v budoucnu relevantní časové řady v oblasti odpadového hospodářství. Dostatečné
údaje o odpadech pomohou při rozhodování v této problematice.
Jednou z oblastí životního prostředí, ve kterých Česká republika za EU nejvíce
zaostává a která si v nejbližších letech vyžádá největší investice, je problematika
pitné vody a odpadních vod. Cílem je, zejména v menších obcích, spolufinancování
výstavby vodovodních soustav, kanalizačních sběračů a čistíren odpadních vod.
Dosud nejsou v optimální míře zavedeny moderní technologické postupy, šetřící
zejména zdroje nerudných a stavebních surovin a energii vloženou do jejich těžby
a úpravy, v dostatečné míře nefunguje ani třídění domácího odpadu. Velké rezervy
v České republice představuje žádoucí využití druhotných surovin, zejména recyklace stavebních materiálů. Cílem NRP je zavedení moderních technologií, vyšší
využití druhotných surovin a zvýšení recyklace stavebních materiálů.
Cílem v elektroenergetice bude preferování udržitelného způsobu výroby a efektivnějšího využívání energie. Podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů by
měl stabilně narůstat. Dalším cílem je zvýšení investic do odpadového hospodářství, které by přispěly ke zřizování integrovaných systémů nakládání s odpady,
zejména zařízení k materiálovému a energetickému využití odpadů a dále k sanaci
starších ekologických zátěží.
Nástroje
Jedním z nástrojů jsou strukturální fondy Evropské unie. Jedním ze základních požadavků je naučit se peníze ze strukturálních nástrojů EU získat a efektivně je využít.
Dále existuje v oblasti ochrany životního prostředí řada programů realizovaných Státním fondem životního prostředí. Jedním z těchto programů je
i program na podporu využívání úsporných a alternativních technologií (Program
na podporu úspor energie a na využití obnovitelných zdrojů).
Environmentální vzdělávání je zcela základní podmínkou a nástrojem pro
uplatnění koncepce udržitelného rozvoje. Česká republika zatím patří mezi země,
kde koncepce vzdělávání pro udržitelný rozvoj je sice formálně stanovena Státním
programem environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty z roku 2000, avšak
není dostatečně uplatňována ve výuce. Základní stavební kameny vzdělávání pro
udržitelný rozvoj tvoří všeobecná oblast, určená celé populaci a sloužící k pochopení ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů udržitelného rozvoje;
a odborná oblast. Jedním z prvních důležitých kroků pro rozvoj vzdělávání
v otázkách životního prostředí je uplatňování Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (přijatý vládním usnesením
č. 1048/2000 ze dne 23. října). Významnou roli při realizaci tohoto programu hrají
nestátní neziskové organizace.
55
K dosažení tohoto cíle přispěje podpora výstavby alternativních energetických zdrojů. V tomto případě by se měla opakovat situace z 90. let minulého století, kdy investice do životního prostředí indukovaly růst nového technologicky
pokročilého odvětví.
Státní energetická koncepce
Státní energetická koncepce patří k základním součástem hospodářské politiky
České republiky. Je výrazem státní odpovědnosti za vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energie za přijatelné ceny a za vytváření
podmínek pro její efektivní využití, které nebudou ohrožovat životní prostředí
a budou v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Tuto zákonnou odpovědnost
stát naplňuje stanovením legislativního rámce a pravidel pro chod a rozvoj energetického hospodářství.
Za základní priority Státní energetické koncepce se považuje maximální nezávislost na cizích zdrojích energie, maximální bezpečnost a udržitelný rozvoj, se
kterým úzce souvisí ochrana životního prostředí.
Za nejzákladnější cíl je považováno zvyšování energetické efektivnosti, protože
to je nejlevnější, nejbezpečnější a nejrychlejší cesta k dosažení všech priorit a cílů
stanovených ve Státní energetické koncepci. Splnění tohoto cíle zajišťuje snížení
poptávky po energii, pokles energetické náročnosti, snížení emisí škodlivin i rizik
růstu dovozní energetické závislosti, prodlužuje životnost domácích zásob neobnovitelných energetických zdrojů, zvyšuje konkurenceschopnost energetiky i české
ekonomiky, zamezuje vzniku nebezpečných i dalších odpadů a pozitivně ovlivňuje
všechny další parametry energetického hospodářství.
Stát se bude zasazovat o to, aby technologie využívané při získávání či přeměně
energie minimalizovaly produkci neodbouratelných a nerecyklovatelných odpadů,
které budou tvořit zátěž pro budoucí generace. Stát se rovněž zasadí o bezpečné
a dlouhodobé uložení těch odpadů, které nelze recyklovat ani jinak zneškodnit.
Mezi další cíle patří preference obnovitelných zdrojů energie. Stát bude podporovat využívání všech zdrojů energie, které lze dlouhodobě reprodukovat a jejichž
používání přispěje k posilování nezávislosti státu na cizích zdrojích energie a
k ochraně životního prostředí. Preferovat se budou všechny typy obnovitelných
zdrojů – zdroje využívající sluneční energii, energii větru a vodních toků, geotermální energii i biomasu jako zdroje pro výrobu elektřiny a tepelné energie.V rámci
dlouhodobějších cílů bude ČR vytvářet podmínky pro postupné zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie primárních energetických zdrojů ve výši 15–16 %
v roce 2030.
Dalším cílem Státní energetické koncepce je vytvářet podmínky pro vyšší využití druhotných zdrojů energie a pro zvýšení podílu alternativních paliv v dopravě.
56
Mezi nově navržené nástroje patří Zákon o podpoře výroby elektřiny a tepelné
energie z obnovitelných zdrojů energie. Tento zákon nijak zásadně nemění logiku
podpory, která je od roku 2002 pro výrobu elektřiny z OZE zavedena cenovými
rozhodnutími ERÚ, a to podporu formou minimálních (garantovaných) výkupních
cen. Cenový výměr 1/2002 ERÚ stanovil minimální výkupní ceny elektřiny
z jednotlivých typů OZE v rozmezí 1,5 Kč/kWh (malé vodní elektrárny) až po 3
Kč/kWh (větrné elektrárny) a 6 Kč/kWh (fotovoltaika). Výkupní ceny byly nastaveny tak, aby za dobu životnosti zařízení přinášely investorovi přiměřený výnos
z vloženého kapitálu (který byl porovnatelný s výnosem v oblasti distribuce elektřiny). Princip stanovení výkupních cen tak předpokládal, že provozovatelé zařízení pak nebudou mít nárok na další dotace z jiných fondů.
Výše uvedený systém podpory výroby elektřiny platil i v období 2003–2004,
s tím rozdílem, že ERÚ pro rok 2004 svým cenovým rozhodnutím 26/2003 upřesnil klasifikaci OZE (např. je nově zavedena kategorie spoluspalování biomasy ve
směsi s uhlím) a výkupní ceny pro nové zdroje.
Základním problémem v této oblasti je především absence systémové úpravy
(např. formou speciálního zákona), která by jasně a transparentně definovala pravidla výkupu elektřiny pro delší období než jeden rok (cenové výměry ERÚ mají
platnost zpravidla na jeden rok). Další komplikací byl i fakt nedostatečné úpravy
kompetencí ERÚ v této oblasti (tj. vyhlašování výkupních cen OZE vyšších než
jsou tržní ceny) Energetickým zákonem 458/2000.
Dále sem lze zařadit podporu alternativních paliv v dopravě (v souladu se Směrnicí EU č. 2003/30/ES a s novelou zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zvýšit podporu využívání biopaliv a alternativních paliv v dopravě).
Konkrétní cíle v oblasti energetické efektivnosti a strategie jednotlivých resortů
jsou stanovovány tzv. „Národním programem hospodárného nakládání s energií
a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů“. Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů
(dále jen „Národní program“) zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu
po dohodě s Ministerstvem životního prostředí ve smyslu zákona č. 406/2000 Sb.,
o hospodaření energií. Národní program se vyhlašuje na čtyřleté období.
Ve smyslu zákona je Národní program dokument vyjadřující cíle ve snižování
spotřeby energie, využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů
v souladu s hospodářskými a společenskými potřebami, trvale udržitelným rozvojem a ochranou životního prostředí.
57
Zabezpečení plnění cílů Národního programu se realizuje následovně:
MPO a MŽP zajišťuje plnění cílů Národního programu v oblasti snižování
energetické náročnosti a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů
energie, a koordinaci činností v působnosti ostatních orgánů státní správy
a vyšších územně správních celků.
ČEA zajišťuje podle pokynů Ministerstva průmyslu a obchodu úkoly ze
zákona č. 406/2000 Sb. o úsporách energie (§ 5), připravuje podklady pro
MPO k financování projektů na zvýšení účinnosti užití energie a využití
obnovitelných zdrojů energie a sleduje dodržování technicko-ekonomických
parametrů těchto projektů.
SFŽP v gesci Ministerstva životního prostředí zajišťuje financování projektů
na využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie a dodržování
technicko-ekonomických parametrů těchto projektů.
Ostatní ústřední orgány státní správy a kraje zajišťují naplňování cílů
Národního programu v rámci své působnosti – zpravidla v souladu
s Národním programem vyhlašují svoje dílčí konkrétní programy a cíle.
V současnosti platný Národní program byl schválen na období 2002–2005. Národní program určuje základní cíle v oblasti využívání OZE, úspor energie a stanovuje nástroje pro jeho realizaci. V současnosti probíhá příprava nového Národního
programu na roky 2006–2009, jehož základním cílem je vyhodnotit účinnost dosud
přijatých opatření, porovnat je s postupy používanými v členských zemích EU,
posoudit dostatečnost jeho zajištění a motivačního působení.
Národní akční plán zaměstnanosti na léta 2004–2006
Mezi hlavní problémy trhu práce patří v České republice zejména nízká regionální
a profesní mobilita zaměstnanců, nižší adresnost systému sociálních dávek, vysoké
daňové zatížení práce a také neexistence plošného systému celoživotního vzdělávání. Politika zaměstnanosti byla definována na léta 2004–2006 v Národním akčním plánu zaměstnanosti, kde jsou identifikovány prioritní okruhy:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
58
Aktivní a preventivní opatření pro nezaměstnané a neaktivní osoby.
Tvorba pracovních míst a podnikání.
Řešení změn a posilování mobility a adaptability na trhu práce.
Rozvoj lidského kapitálu a adaptabilita na trhu práce.
Podpora rozvoje lidského kapitálu a celoživotní vzdělávání.
Zvyšování nabídky pracovních sil a podpora aktivního stárnutí.
Rovnost mužů a žen.
Podpora znevýhodněných osob na trhu práce a boj proti diskriminaci.
9. Zajistit, aby se vyplácelo pracovat, prostřednictvím pobídek ke
zvyšování atraktivity práce.
10. Transformovat práci načerno na řádné zaměstnání.
11. Řešení regionálních nerovností na trhu práce.
Obecně lze konstatovat, že neexistuje rozpor mezi Státní politikou životního
prostředí a Národním akčním plánem zaměstnanosti. Pozitivní dopady na trh práce
lze očekávat například při realizaci Ekologické daňové reformy, kde zejména případné kompenzace v oblasti přímého osobního důchodového zdanění mohou přinést pružnosti nabídkové strany.
Průmyslová politika explicitně uvádí soulad se Státní politikou životního prostředí a prohlašuje svůj soulad se zásadami trvale udržitelného rozvoje. Průmyslová politika se hlásí k programům recyklace materiálů, úsporám energií a surovin,
likvidaci průmyslových znečištění a rizik a k důrazu na nízkoodpadové technologie, v základních principech neexistují nekonzistence mezi cíli Průmyslové politiky a Státní politiky životního prostředí.
Průmyslová politika uvádí jako jednu ze silných stránek výrobních procesů –
vysoký podíl uspokojování energetické poptávky z tuzemských primárních energetických zdrojů, požaduje uplatnění environmentálních aspektů při rozvoji výrobních oborů využívajících tuzemské zdroje.
Na jednu stranu je pochopitelná snaha využívat především tuzemské primární
energetické zdroje (PEZ), neboť vysoký podíl zahraničních PEZ činí ekonomiku (a
zpracovatelský průmysl zejména) zranitelnou např. vůči exogenním kursovým šokům nebo vůči pohybu exogenních cen světových surovin. Na druhou stranu používání neobnovitelných tuzemských PEZ (jako je např. uhlí) snižuje jejich zásobu,
která by byla využitelná pro budoucí generace.
V takovémto pojetí je politika primárního využívání tuzemských PEZ v rozporu
s cíli trvale udržitelného rozvoje, jak je chápán v SPŽP10. Pokud by byl za jeden
z cílů Průmyslové politiky brán cíl zvýšit uspokojování energetické poptávky pomocí těžby neobnovitelných surovin, jde zde o konflikt se SPŽP.
10
SPŽP explicitně uvádí „Příliš intenzivní nebo nehospodárné využívání nerostných surovin je v protikladu s principy trvale udržitelného rozvoje. I když nejsou všechna známá
ložiska nerostných surovin v současnosti těžena, je třeba zachovat možnost jejich vytěžení v příštích letech, případně příštími generacemi.“, str. 22.
59
1.3.5 Strukturální projevy tržních nedokonalostí, vládní
intervence a jejich důsledky na působení
samoregulujícího tržního mechanismu
Úloha státu
Důvod, proč v souvislosti se strukturálními změnami uvažujeme úlohu státu, spočívá především v obtížnosti projekce důsledků změn na jednotlivé sektory národního hospodářství. Zatímco některé strukturální změny je možné předvídat (zejména změny související s transformací ekonomiky) a následně vyhodnocovat dopady
na jednotlivé sektory (s možností těchto sektorů se změnám přizpůsobit)11, jiné
změny mají šokový charakter a jejich důsledky není možné předjímat12.
Jak již bylo několikrát v textu zmíněno, strukturální změny mají významné dopady na aktivitu jednotlivých sektorů v ekonomice. V ekonomice založené na
spontánním působení tržního mechanismu je řada strukturálních změn vyřešena
prostřednictvím interakce institucionálních jednotek na trhu, ovšem s tím, že výsledek této interakce je nejistý, popř. může mít značné ekonomické, sociální
a environmentální důsledky. Z tohoto důvodu se stát prostřednictvím hospodářskopolitických opatření snaží přímo či nepřímo ovlivnit důsledky strukturálních změn
na jednotlivé sektory národního hospodářství.
Ideově vychází iniciativa státu z předpokladu, že tržní mechanismus nedokáže
svou samoregulační schopností dospět k žádoucím výsledkům. Z tohoto důvodu se
odpovědné orgány státu snaží formulací různých politik nahradit či doplnit fungování trhu tak, aby nedocházelo k nežádoucím ekonomickým, sociálním a environmentálním důsledkům strukturálních změn. Tyto politiky se mohou na jedné straně
soustředit na konkrétní odvětví národního hospodářství, které je strukturálními
změnami postiženo nejvíce (tzv. selektivní nástroje či politiky) nebo formulovat
nástroje, které působí plošně přes všechna odvětví. Mezi tyto nástroje patří zejména nástroje daňového či dotačního (subvenčního) typu.
Aktivity státu při reakci na strukturální změny jsou souhrnně nazývány strukturální politikou. Moderní přístupy k formulaci strukturální politiky (zejména její
podoby a míry její inherence do fungování trhu) se přiklání ke snižování přímých
zásahů státu do fungování trhu a preferenci vytváření podmínek tak, aby mohly být
11
12
60
Mezi tyto změny patří zejména tzv. dlouhodobé vývojové trendy – např. využívání nových
technologií šetrných k životnímu prostředí, změny v podílu sektorů na tvorbě HDP apod.
(Žák a kol. 1997).
Jedná se o tzv. šokové změny, které byly zmíněny již výše v textu – např. změny směnných relací (poměr vývozních a dovozních cen), změny ceny ropy na světových trzích
apod. (Žák a kol. 1997).
strukturální změny řešeny spontánně prostřednictvím interakce institucionálních
jednotek na trhu. Stát má k dispozici několik nástrojů, jak může ovlivňovat tržní
mechanismy. Nástroje jsou nejčastěji členěny na administrativní, ekonomické
a ostatní (podrobnější popis a analýza nástrojů bude uveden v dalších etapách projektu). Podstatnou charakteristikou všech nástrojů je skutečnost, že se snaží na základě definovaných cílů měnit reálně existující situaci např. na poli odpadového
hospodářství. Základem současného stavu je způsob chování subjektů na trhu
a působení tržních sil, které jsou z různých příčin považovány za nežádoucí a které
je třeba prostřednictvím nástrojů změnit. Výsledným efektem používaných nástrojů by měla být náprava původního stavu a dosažení celkového zlepšení, což se vždy
nepodaří. Aplikace nástrojů v odpadovém hospodářství má řadu nevýhod, které je
třeba při jejich využívání zvážit. Působení nástrojů může mít vedlejší efekty, které
nemusí být uvažovány nebo jsou záměrně přehlíženy. Důležitou roli při jejich prosazování zde hraje i vliv určitých zájmových skupin. Obecně lze říci, že využívání jednotlivých nástrojů a jejich aplikace by měla respektovat přirozené prostředí trhu a co
nejméně vytvářet umělé podmínky, které mohou být dalšími rozhodnutími změněny.
Aktivity státu však na druhé straně s sebou přinášejí vládní selhání. Mezi hlavní
uváděná selhání patří:
Státní byrokracie – nebezpečí spojené s neideálními rozhodnutími – například v důsledku nedostatku všech informací pro rozhodování, korupce,
lobování apod. Toto selhání je do značné míry způsobeno tím, že představitel veřejné správy přímo nenese náklady svého rozhodnutí, a veřejný
majetek, o kterém rozhoduje, nebyl vytvořen jeho vlastní prací. Motivace
efektivně spravovat majetek, o kterém rozhoduje, je zákonitě nižší než zájem vlastníka u majetku soukromého.
Politický cyklus – neumožňuje voleným představitelům veřejné správy
koncepčně rozhodovat, jelikož jejich působení ve funkci je omezeno konkrétním časovým obdobím. Jsou proto preferovány krátkodobé okamžité
užitky a často poplatnost voličům v období těsně před volbami na úkor
dlouhodobé stability.
Časová zpoždění, která představují nesoulad mezi zjištěním problému,
přijetí opatření včetně jeho praktické aplikace a působením tohoto opatření.
Vyčerpání politického kapitálu, neboli problémy při přijímání kontroverzních rozhodnutí, představuje situaci, kdy zejména v transformačním
období je ponechána vládě větší volnost při provádění nutných (a často
společensky nepopulárních) opatření. Období je však časově omezeno. Po
vyčerpání politického kapitálu nastává často patová situace v podobě silné parlamentní opozice. Nepopulární opatření mohou být spojena
61
s veřejnými protesty a stávkami. Razance rozhodování v podmínkách
demokracie se snižuje (Holman, 1999).
1.4 Analýza vnitřní skladby odpadového hospodářství
podle sektorů národního hospodářství
Následující kapitola obsahuje analýzu vybraných odpadových toků
z národohospodářského pohledu. Každá subkapitola je rozdělena do pěti částí:
Rozpracování SWOT analýzy, Analýza toku jako součást národního hospodářství,
Politiky ovlivňující daný odpadový tok, Mezinárodní souvislosti a mezinárodní
srovnání a Předpokládaný vývoj v odpadovém toku.
Vliv sektoru zemědělství na životní prostředí je zejména v oblastech voda, půda
a ovzduší. Zemědělství produkuje odpady, které také mohou patřit do skupiny nebezpečných odpadů. Stále zůstává otázka, co je, a není odpadem – například jestli trus je,
nebo není odpadem (ČSÚ nepovažuje hnůj za odpad a sleduje ho v rámci zemědělské
produkce, ale dle zákona o odpadech má hnůj své katalogové číslo).
I. Rozpracování SWOT analýzy
Mezi hlavní příležitosti odpadů ze zemědělství lze zařadit různé podpory
z národních a nadnárodních dotačních programů a fondů, finanční pomoci ze Státního fondu životního prostředí (SFŽP) a z evropských strukturálních fondů. Za
silnou stránku je také považována poměrně vysoká adaptabilita podnikatelského
sektoru a existující tradice v kompostování v České republice. Mezi neméně podstatné příležitosti se řadí přechod na systém ekologického zemědělství a přijetí jeho standardů, ale také alternativní použití zpracovaných odpadů ze zemědělství.
Rovněž se zvyšuje legislativní tlak na zpracování a alternativní využívání produkovaného odpadu. Dobrou příležitost najdeme také při pořádání exkursí
a workshopů, jež se značí přenosem „příkladů dobré praxe“, a napomáhají tak dále
rozvíjet zájem o využívání odpadů. V neposlední řadě lze ještě zmínit možnost zavedení ekonomických nástrojů pro podporu využívání produktů – např. daňové
zvýhodnění. Zájem o zemědělské odpady má taktéž pozitivní stimulace a motivace
při jejich medializaci či různých soutěžích s odpady ze zemědělství.
Zpřísňování legislativy v oblasti produkce a kvality nakládání se zemědělskými
odpady, stejně jako strukturální změny na trhu s komoditami u zemědělské výroby
se řadí k největším hrozbám. V ekonomické oblasti se navíc připojuje tlak na bezodpadové hospodářství a nedostatek financí při řešení problémů spojených
62
s odpady. Podobně jako u jiných ekonomických titulů, i zde se projevuje konkurence, především její růst na trhu produktů ze zpracování odpadů. Další komplikace nastávají při nezajištěném odbytu výstupu zpracovatelů, a s tím související nedostatečná síť zpracovatelů, ale i změna hospodářsko-politických preferencí. Poslední hrozbou se zdá být změna v technologiích výroby.
Bezesporu nejsilnější stránkou odpadů ze zemědělství je prostorová dispozice
zemědělských podniků pro zpracování a využití odpadů, což je předurčeno dostatkem nevyužitých prostor a zemědělských budov. Jednou z dalších deviz je biodegradabilní charakter většiny vznikajícího odpadu, a z toho vyplývající možnosti
využití jako bioplynu a biopaliva. Výhodou je i možnost kombinace zemědělských
odpadů s odpady z jiných oborů podnikání, např. při kompostování. Vezmeme-li
v úvahu požadavky Evropské unie, jeví se nám předpoklad pro zavedení technických a technologických postupů zpracování a využití odpadů ze zemědělské produkce skoro jako nutnost. Ruku v ruce s touto silnou stránkou jde i technologické
zázemí pro řešení biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Neméně silnou
stránkou je možnost druhotného využití a ekonomického zhodnocení produkovaných odpadů. Existenci vědeckovýzkumné základny a relativně uzavřené materiálové
toky v rámci zemědělského podniku lze rovněž považovat za ty silnější stránky.
Mezi slabé stránky se řadí zejména vysoké vstupní investice a nízká návratnost
technologií zpracovávajících a využívajících odpady ze zemědělství, všeobecně
řečeno nedostatek financí. Mezi endogenní slabé stránky patří specifické vlastnosti
a rozmanitost druhů produkovaných odpadů včetně odpadů nebezpečných. Exogenními slabými stránkami jsou závislost a vazba na životní prostředí, vlivy počasí
a různí biogenní činitelé. Nízká úroveň spolupráce mezi zainteresovanými subjekty, čili podniky, samosprávou, státní správou a kontrolními orgány, nevládními
organizacemi atd. je další z významných slabých stránek. Stejně jako neschopnost
pružné a rychlé reakce na legislativní změny a normy, nedostatečné uvědomění
a kázeň jednotlivých pracovníků a pracovišť v zemědělské prvovýrobě. Za slabou
stránku je považováno i nedostatečné vymáhání existující legislativy, nekoordinovaná a nepřehledná tvorba a schvalování koncepčních, právních a technických norem a dokumentů. Také nedostatek působení poradenských institucí a firem
a zkreslená představa o vlivu odpadů, ale i nízké povědomí o vhodných způsobech
využití nebo likvidace vznikajících odpadů škodí zemědělským odpadům. Za jisté
ohrožení je považováno nepřijetí právního předpisu, který by upravoval nakládání
s biologicky rozložitelnými odpady a nezajištění odbytu výstupů z jednotlivých
technologických procesů zpracování biologicky rozložitelných odpadů.
II. Analýza odpadového toku jako součást národního hospodářství
Dříve, než přejdeme k analýze vývoje produkce odpadů v zemědělském sektoru, je
nutné se pokusit o identifikaci rozhodujících ukazatelů tohoto sektoru, které jsou
63
rozhodující pro množství produkovaného odpadu. Bude se jednat zejména
o ekonomické ukazatele, jenž charakterizují vývoj sektoru zemědělství
v posledních čtyřech letech.
Tab. 13 Vývoj makroekonomických ukazatelů agrárního sektoru
1999
2000
2001
2002
2003
zemědělská produkce
73,0
70,0
70,0
68,5
66,0
(index v %, 1990 = 100)
hrubá zemědělská produkce
77 798 014 74 269 224 76 134 746 72 751 700 67 226 937
(HZP – ve s. c. 1989, tis. Kč)
vývoj HZP
70,1
67,0
61,9
×
×
(v %, index 1989 = 100)
podíl zemědělství (HZP) na
5,03
4,72
4,24
×
×
HDP (v %)
počet pracovníků
180 114
166 241
156 500
153 000
148 000
v zemědělství1
vývoj cen zemědělských výrobců
88,3
109,2
108,4
90,5
97,1
(CZV) – % meziroční index
Hospodářský výsledek zeměděl+2,5
+3,3
-3,5
- ,1
×
ství (+ zisk/- ztráta) (v mld. Kč)
Zdroj: ČSÚ, jinak zdroje http://www.mze.cz publikace Zemědělství 2000–2003
Zemědělskou produkci zcela zásadním způsobem ovlivňují klimatické podmínky (a to zejména rostlinnou výrobu, neboť živočišná výroba není na klimatických
změnách přímo13 závislá a její výši ovlivňují zejména ceny zemědělských výrobců). Z tohoto pohledu byl jediným příznivým rokem pro zemědělskou produkci rok
2001, který vystřídal extrémní sucha předchozího roku. V dalších letech byla zemědělská produkce ovlivněna povodněmi (2002) a dlouhotrvajícím suchem
(2003). Nepříznivé klimatické podmínky se v rostlinné výrobě projevily poklesem
hektarových výnosů.
Zemědělskou produkci ovlivnil rovněž vstup České republiky do Evropské unie
k 1. květnu 2004, kdy došlo k podstatným změnám základních podmínek pro zemědělství ČR.
Hrubá zemědělská produkce (ve stálých cenách roku 1989) se vyznačuje klesajícím trendem, vyjma roku 2001, kdy šlo o jediný příznivý rok pro zemědělskou
produkci. Rok 2002 byl ovlivněn povodněmi a následující rok dlouhotrvajícím suchem. V roce 2003 oproti roku 2002 významně poklesla hrubá zemědělská produkce – o 7,6 % – a to především vlivem poklesu hrubé rostlinné produkce (o
13,4 %), přičemž pokles hrubé živočišné produkce činil 2,9 %. Struktura rostlinné
13
64
Živočišná výroba je ovlivněna nepřímo rovněž úrovní rostlinné výroby (zejména krmiv
pro hospodářská zvířata).
výroby v roce 2003 byla výrazně ovlivněna nepříznivými klimatickými podmínkami, především holomrazy v zimním období a suchem v rozhodující části vegetačního období. Struktura živočišné výroby v roce 2003 byla, vedle dopadů poklesu rostlinné výroby, nepříznivě ovlivněna pokračujícím poklesem cen jejích výrobků. V roce 2003 pokračoval pokles cen zemědělských výrobců z předchozího
roku – meziročně o 2,9 %. Rovněž ceny vstupů do zemědělství poklesly, a to
o 1,6 %. Pokles cen zemědělských výrobců byl odrazem národohospodářského
poklesu u nás a v zahraničí a zároveň reakcí na situaci na tuzemských
a zahraničních trzích agrárních komodit. Rozhodující příčinou mírného snížení cen
většiny rostlinných výrobků byly vysoké disponibilní zásoby a levné dovozy14.
Z předchozí tabulky jsou zřejmé některé vývojové tendence v zemědělství, které
do značné míry determinují vývoj v celém národním hospodářství a jež mají své
odezvy rovněž v produkci odpadů.
Hospodářské výsledky v oblasti zemědělství, stejně jako výnosnost celkového
kapitálu, se nachází cca od roku 1996 do roku 2003 v červených číslech, tj. ve ztrátě (vyjma let 2000 a 2001, kdy došlo ze strany státu k finančním kompenzacím za
extrémní sucha). V roce 2004 je zemědělství jako celek v zisku.
Také podíl zemědělství na hrubém domácím produktu (HDP) klesá – z 5 %
v roce 2001 až na 4,2 % v roce 2003. Charakteristickým znakem zemědělství posledních pěti let je dlouhodobý pokles zemědělské produkce doprovázený poklesem počtu pracovníků v zemědělství (mezi roky 1999–2003 o více než 52 000 zemědělců). Vzhledem k rychlejšímu poklesu zemědělské produkce oproti poklesu
zaměstnanců ve sledovaném období trvale klesá produktivita práce v sektoru zemědělství. Poklesu produktivity práce neodpovídá pokles ve mzdovém ohodnocení
pracovníků. I přes růst nominálním mezd v sektoru zemědělství nedosahuje tento
růst úrovně růstu mezd v národním průměru či v sektoru průmyslu.
Snižování počtu pracovníků v zemědělství – z cca 180 000 v roce 1999 se stabilním poklesem ocitáme na hranici 148 000 pracovníků, což představuje snížení
stavu o 32 000. Rychlejší pokles zemědělské produkce oproti poklesu zaměstnanců
v poslední době znamená snižování produktivity práce v zemědělství. Ani pokles
počtu pracovníků neznamená rapidní zvyšování jejich odměn, a tak v roce 2003 se
mzdy v sektoru zemědělství dostaly pod úroveň 70 % národního hospodářství.
Nepříznivé klimatické podmínky a pokles cen zemědělských výrobců měl za následek další pokles zemědělské produkce a zprostředkovaně i zhoršení hospodářského výsledku sektoru. Nižší tržby měly za následek nutnost realizace úsporných
opatření, která se projevila v poklesu počtu pracovníků v zemědělství.
14
http://www.mze.cz/attachments/SOUHRN_ZZ_2003.pdf.
65
Z tabulky je zřejmý kladný hospodářský výsledek v letech 2000–2001. Nutno
zde zdůraznit, že kladný hospodářský výsledek byl dosažen především v důsledku
kompenzací zemědělcům za extrémní sucha. Zdrojem těchto kompenzací byl jak
státní rozpočet, tak PGRLF (Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s.). Informace o hospodářském výsledku tak mohou být značným způsobem zkreslující.
Klimatické podmínky a všechny výše zmíněné skutečnosti měly za následek
dlouhodobý pokles podílu zemědělského sektoru na tvorbě HDP. Pokles zemědělské produkce a možnost zaorávky některých produktů zemědělství, které byly dříve vykazovány jako odpad, jsou významnými faktory ovlivňujícími produkci odpadů v zemědělství.
Zemědělství prošlo v uplynulých šedesáti letech etapami zásadních změn, které
utvořily jeho charakter i jeho vliv na okolní přírodu a krajinu (nadměrné scelování
pozemků a snaha o potravinovou soběstačnost, zprůmyslnění zemědělství).
V posledních letech došlo k určitému snížení degradace přírodních zdrojů také díky spotřebě hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, snížilo se množství pěstovaného skotu, zvýšil se podíl zatravněných a zalesněných ploch a začíná se prosazovat
ekologické zemědělství. Problémem se v poslední době stává ladem ležící zemědělská půda.
Struktura zemědělského půdního fondu
Ke konci roku 2003 představovala výměra zemědělské půdy 4 269 tis. ha, tj. 54,13 %
rozlohy půdního fondu ČR.
Tab. 14 Struktura zemědělského půdního fondu
Druh pozemku
Zemědělská půda celkem
Orná půda
Chmelnice
Vinice
Ovocné sady
Zahrady
Trvalé travní porosty
Výměra (ha)
2002
2003
4 272 801
4 269 218
3 068 239
3 062 009
11 105
11 063
15 902
16 740
48 373
47 593
160 910
161 186
968 272
970 627
Zdroj: ČSÚ
V důsledku trvalé pozemkové úpravy došlo v roce 2003 k dalšímu nárůstu trvalých
travních porostů, údržba pastvou byla realizována na 535,7 tis. ha, rozšíření bylo realizováno zejména u podniků provozujících chov skotu ekologickým způsobem.
V roce 2003 dále pokleslo využívání průmyslových hnojiv na 79,6 kg/ha zemědělské půdy.
66
V roce 2003 bylo také registrováno mnohem méně nových přípravků na ochranu
rostlin než v minulých letech, důvodem jsou také zpřísňující se požadavky EU –
snižovat rizika pro spotřebitele a pro životní prostředí.
Vývoj stavů hospodářských zvířat zaznamenal v roce 2003 pokles nebo stagnaci
s výjimkou ovcí (vzrůst o 13 000 ks).
Odpady ze zemědělství
Z charakteru vývoje sektoru zemědělství je logicky odvozen i vývoj odpadů ze
zemědělství. S růstem zemědělské produkce zpravidla dochází k růstu odpadů ze
zemědělství a naopak.
Český statistický úřad definuje sekci odpady ze zemědělství, myslivosti a lesnictví. Tato sekce zahrnuje tyto základní kategorie: zemědělství, myslivost
a související činnosti – rostlinná výroba, zelinářství, zahradnictví, sadařství (pěstování obilí a jiných kulturních plodin, pěstování zeleniny a zahradních specialit,
pěstování a sběr hub, pěstování květin a okrasných dřevin, pěstování ovoce, ořechů, rostlin pro výrobu nápojů a koření), živočišná výroba (chov skotu, ovcí, koz,
koní, oslů, prasat, drůbeže, chov ostatních zvířat, drobných hospodářských zvířat,
chov domácích zvířat, zoologických, laboratorních atd.), rostlinná výroba kombinovaná se živočišnou výrobou – smíšené hospodářství, činnosti v rostlinné
a živočišné výrobě kromě veterinární činnosti, lov, odchyt a chov divokých zvířat
a související činnosti, pěstování lesa.
Katalog odpadů dle Vyhlášky č. 381/2001 Sb., rozlišuje odpady ze zemědělství
zahradnictví, rybářství, lesnictví, myslivosti a z výroby zpracování potravin na základní kategorie – odpady ze zemědělství, zahradnictví, lesnictví, myslivosti, rybářství, odpady z výroby a zpracování masa, ryb a jiných potravin živočišného původu, odpady z výroby a ze zpracování ovoce, zeleniny, obilovin, jedlých olejů,
kakaa, kávy, tabáku, odpady z výroby cukru, odpady z mlékárenského průmyslu,
odpady z pekáren a výroby cukrovinek, odpady z výroby alkoholických a nealkoholických nápojů.
III. Politiky ovlivňující daný odpadový tok
Plán odpadového hospodářství ČR definuje několik cílů týkajících se nakládání se
zemědělskými odpady, zejména se jedná o snížení podílu skládkovaného odpadu
a snížení obsahu nebezpečných látek.
6. akční program pro životní prostředí – dokument se v šesté kapitole zabývá
trvale udržitelným využíváním přírodních zdrojů a hospodařením s odpady a žádá
v této oblasti přerušit spojení mezi produkcí odpadů a ekonomickým růstem, snížení produkce odpadů a zlepšení preventivních opatření. Produkovat odpady, které
67
nejsou nebezpečné nebo představují nízké riziko pro životní prostředí apod. Koncepce EU politiky hospodaření s odpady vychází ze základního principu hierarchického rozlišování odpadů, které upřednostňuje zamezení vzniku odpadů, poté
jejich zhodnocení a konečné zneškodnění. Cílem programu je snížit množství odpadů určených ke konečnému zneškodnění o zhruba 20 % od současnosti do roku
2010 a asi o 50 % od současnosti do r. 2050 ve vztahu k údajům z r. 2000. Snížit
objem produkovaných nebezpečných odpadů zhruba 20 % od nynějška do r. 2010
asi o 50 % od nynějška do r. 2050 ve vztahu k údajům z roku 2000.
Maximální množství organické složky ve hmotě ukládané do skládek upravuje
Směrnice Rady 75/442/EEC o odpadech, Směrnice Rady 91/156/EC, kterou se
doplňuje č. 75/442/EC o odpadech, Směrnice Rady 99/31/EC pro skládkování odpadů, která ukládá:
vypracovat vnitrostátní strategii realizace omezení množství BRO ukládaného
na skládky nejpozději do poloviny roku 2003 (čl. 5),
do r. 2006 množství skládkovaného BRKO snížit na 75 % úrovně r. 1995,
do r. 2009 množství skládkovaného BRO snížit na 50 % úrovně r. 1995,
do r. 2016 množství skládkovaného BRKO snížit na 35 % úrovně r. 1995, (čl.
5) – možnost prodloužení až o čtyři roky (ČR má tříleté přechodné období).
Základní cíle Státní politiky životního prostředí ČR byly popsány již v kapitole 1.3.4.
Základními riziky při zpracování BRO jsou zejména zdravotní rizika spojená
s plynnými odpady a obecně další zdravotní rizika související s výskytem patogenních mikroorganismů, toxických nebo alergenních látek v kalech.
Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. klade poměrně vysoké požadavky na nakládání se zemědělskými odpady živočišného i rostlinného původu. Působnost zákona je na poli tohoto odpadového toku považována spíše za negativní stimulaci
pro využívání bioplynových stanic. Vymezení základních požadavků je obsaženo
zejména v §10–20 a § 32, které stanoví základní požadavky týkající se ochrany
lidského zdraví, šetrného přístupu k životnímu prostředí, základní povinnosti při
nakládání a využívání.
Dalším právním předpisem, který ovlivňuje další nakládání s odpady ze zemědělství je vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití kalů na zemědělské půdě.
Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se v posledním znění stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci zakotvuje ochranu zdraví při práci, určuje rizikové faktory pracovních podmínek, hygienické limity, minimální
opatření k ochraně zdraví zaměstnanců apod.
68
Od vstupu České republiky do EU platí i nařízení Evropského Parlamentu
a Rady (ES) 1774/2002, které stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, jenž nejsou určeny k lidské spotřebě. Nařízení zároveň specifikuje podmínky pro nakládání s vybranými biodegradibilními odpady,
podmínky pro zpracování vybraných biologicky rozložitelných odpadů v kompostárnách a v bioplynových stanicích, obsahuje hygienické podmínky
a požadavky na celý cyklus nakládání s odpady, včetně kontroly konečného produktu.
V rámci odpadů ze zemědělství je však nutno zmínit i vliv zákona o ovzduší
č. 86/2000 Sb. Ten považuje kompostárny za ostatní stacionární zdroje emisí, zařízení mohou produkovat emise amoniaku, případně metanu, ale tyto emise
v případě, že jsou emitovány jako vedlejší produkt při zemědělské výrobě, se nezpoplatňují. Emise pachových látek nemají obtěžovat obyvatelstvo.
Zákon č. 254/200 Sb., ve znění zákona č. 20/2004 Sb., vodní zákon, který požaduje, aby jakékoliv definované závadné látky nevnikaly do povrchových nebo
podzemních vod. Provozovatel je povinen umístit kompostárnu tak, aby za žádných okolností nedošlo k nežádoucím únikům těchto látek do půdy nebo nežádoucímu smíšení se srážkovými vodami s následným společným a neasanovaným odtokem do volného prostředí, povinnost vybudovat spolehlivý kontrolní systém pro
zajištění případného úniku závadných látek.
Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek,
emisní limity a zjišťování přípustné míry obtěžování zápachem a nařízení
vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limita a další podmínky pro
provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, stanoví pro
zemědělské bioplynové stanice některá omezující opatření, která se vztahují i na
technologie kompostování.
V Kjótském protokolu o současných nežádoucích klimatických změnách a
o možnostech jejich předcházení, jako nástroji na prosazování šetrných systémů
asanace životního prostředí, je kladen důraz i na hospodárné a plynulé zachycování
organického uhlíku v půdě – tím by se měl postupně snižovat obsah oxidu uhličitého v atmosféře (Výzkumný ústav zemědělské techniky, Zpracování realizačního
programu ČR pro biodegradibilní odpady se zaměřením na odpady ze zemědělství,
zahradnictví, rybářství, myslivosti, zpracování dřeva, listopad 2004).
V současné době se připravuje návrh směrnice pro biologické zpracování bioodpadu, která by měla být v roce 2005 přijata. Cílem je podpořit biologické
zpracování bioodpadů za účelem zamezení nebo snížení jejich negativních dopadů
na životní prostředí, ochranu půdy při používání v zemědělství nebo v jiných ekologických systémech. Dalším cílem je zabezpečit, aby nedocházelo k ohrožení
zdraví lidí, zvířat, nebo k šíření chorob rostlin. Dokument klade důraz na správnou
funkci vnitřního trhu a odstranění překážek v obchodování se zpracovanými bio69
odpady. Obecnými principy je opět snaha o minimalizaci produkce bioodpadu
a jeho kontaminaci cizorodými látkami, znovuvyužití bioodpadu, recyklace, kompostování, mechanicko-biologické zpracování bioodpadu, energetické využití bioodpadu. Separovaný sběr komunálního odpadu by měl být u sídel s více než
100 000 obyvateli zorganizován v průběhu 3 let, u sídel s více než 2 000 obyvateli
v průběhu 5 let. Separovaný sběr se naopak nedoporučuje v oblastech s hustotou
nižší než 10 obyvatel/km2. Návrh dále navrhuje zavedení vhodných opatření podporujících používání kompostu a pro veřejné úřady a veřejný sektor stanoví povinnost používat kompost jako náhradu rašeliny či jiných surovin.
Dalším regulačním prvkem ke snížení především plynných odpadů a potažmo
i snížení materiálové spotřeby, menší energetické náročnosti a dosažení celkově
čistších technologických postupů – tedy předcházení znečištění již v průběhu výrobního procesu, a nikoliv jen instalací koncových zařízení (ČOV, filtry, apod.) –
je zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých dalších zákonů (zákon
o IPPC). Zákon vychází ze směrnice Rady 96/61/ES z 24.9.1996.
Další vhodnou motivací zemědělců pro změnu struktury hospodaření a změnu
vzájemných vztahů mezi nimi, výrobci a trhem s biopotravinami, a tím i změnu
produkce a složení zemědělských odpadů, bylo přijetí zákona č. 242/2000 Sb.,
o ekologickém zemědělství, který vytvořil potřebný právní rámec celého systému,
a který vypracovalo Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí.V březnu 2004 byl projednán vládou ČR tzv. Akční plán ekologického zemědělství a byl zaslán na vědomí Stálému výboru Evropské komise pro
ekologické zemědělství. Od vstupu ČR do EU je dotační program plněn z agroenvironmentálních opatření v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova
(HRDP).
Ekologické zemědělství
Stále větší oblibu si v České republice získává ekologické zemědělství, zejména
výrobky z něj pocházející – biopotraviny. Tento boom ekologicky obhospodařované plochy byl zapříčiněn v roce 1998 znovu zavedenou státní podporou ekologického zemědělství. Výše poskytnutých prostředků v rámci této přímé dotace činila
v roce 1998 cca. 48 mil. Kč (asi 1,6 mil. euro), ale v roce 2002 již 210 mil. Kč (cca.
7 mil. eur). V následujícím roce 2003 bylo vyplaceno 230 mil. Kč (7,7 mil. eur).
Ekologické zemědělství (EZ) se v ČR rozvíjí od roku 1990. V porovnání s tímto
rokem, kdy v ČR hospodařily pouze tři farmy podle zásad ekologického zemědělství,
došlo do konce roku 2003 k výraznému nárůstu počtu ekofarem na 810 podniků, které
hospodaří na výměře 254 995 ha, což představuje 5,97 % z celkové výměry zemědělského půdního fondu ČR a převyšuje průměr zemí EU, který je přibližně 4 %.
70
Finanční podpora je ekologickým zemědělcům v ČR poskytována po celou dobu
jejich ekologického hospodaření, není omezena pouze například na období přechodu farmy na ekologické zemědělství, tzv. období konverze. Ministerstvo zemědělství (MZe) připravilo programový dokument „Horizontální plán rozvoje venkova
(HRDP)“, který je realizován v souladu s nařízením Rady 1257/99 o podpoře rozvoje venkova a který umožňuje ČR po vstupu do EU čerpat finanční prostředky na
podporu rozvoje venkova z garanční sekce fondu EAGGF (Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond). Výše kofinancování z fondu EAGGF je možná až do výše
80 % kalkulovaných plateb. Dotační program pro ekologické zemědělství je jedním
z agro-environmentálních opatření, a navázal tak na dotační politiku MZe v období
před vstupem ČR do EU. Výše plateb je 3 520 Kč/ha orné půdy, 1 100 Kč/ha travního
porostu, 12 235 Kč/ha trvalých kultur a 11 050 Kč/ha zeleniny a bylin na orné půdě.
Ekologičtí zemědělci v České republice dosáhli pouze některých cílů, které si
před více než deseti lety vytyčili. Stát je uznává a podporuje, v roce 2004 obhospodařují ekologičtí zemědělci 6 % z celkové výměry zemědělské půdy v ČR. Ekologické zemědělství je převážně doménou horských a podhorských podniků na trvalých travních porostech zaměřených zejména na údržbu krajiny. V některých
regionech (např. mikroregion Jeseníky) dosahuje podíl ekologického zemědělství
až 25 % výměry zemědělské půdy.
Bioprodukce ale není dostatečná, chybí zejména hotové výrobky, zelenina
a ovoce. Biopotraviny tvoří pouze cca 0,06 % celkového trhu s potravinami v ČR.
Není dostatečně rozvinut a institucionalizován výzkum, chybí specializované poradenství, není zajištěna systematická propagace a osvěta směrem k široké veřejnosti. Je možné říci, že v uplynulých letech byl zaznamenán nemalý pokrok
v rozvoji EZ a v mnohém se ČR dostala na úroveň západoevropských zemí (harmonizace legislativy a přijetí zákona o EZ, vytvoření systému kontroly a certifikace, stabilizovaný systém podpor atd.). Mezi kandidátskými zeměmi jsme v oblasti
EZ na prvním místě, zejména v rozsahu ploch zařazených do EZ15.
S růstem počtu ekologických zemědělců roste taktéž produkce biopotravin, které
jsou označovány viditelnou nálepkou BIOpotravina. Roste též jejich spotřeba, ale
i export. Kontrolu a certifikaci biopotravin provádí Kontrola ekologického zěmědělství o. p. s. (KEZ).
Stav zemědělské produkce v neposlední řadě ovlivňují i poskytované dotace
a podpory, ať již z prostředků EU nebo z prostředků státního rozpočtu.
15
http://www.mze.cz/attachments/AP-rozvoj_eko_zemedelstvi.doc.
71
Podpory v rámci Společné zemědělské politiky (SZP):
1. Tržní opatření v rámci Společné zemědělské politiky
V ČR zajišťuje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) prostřednictvím
Společných organizací trhu, které představují soubor opatření prováděných na
trhu se zemědělskými výrobky a potravinami.
2. Přímé platby (jednotné platby na plochu SAPS)
Jedná se o režim jednotné platby na plochu. V ČR je to 1 ha výměry
zemědělské půdy (pro rok 2004 se jedná o 1 850,– Kč/ha (57,35 EUR/ha, při
1 EUR = 32,30 Kč).
Podpory v rámci Společné politiky rozvoje venkova (Strukturální politika):
1. Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OP zemědělství)“
Navazuje na opatření předvstupního programu SAPARD, který rozšiřuje po stránce obsahové i finanční. Cílem OP zemědělství je zvýšení HDP a zaměstnanosti
v ČR, zachování životního prostředí, zajištění trvale udržitelného polyfunkčního
rozvoje venkova založeného na trvale udržitelném zemědělství, lesním a vodním
hospodářství v integraci s kvalitním zpracováním zemědělských produktů.
2. Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP)
Jeho cílem je zmenšit rozdíly v rentabilitě podniků v méně příznivých oblastech
a příznivých oblastech pro zemědělství, které vyplývají z odlišných přírodních
podmínek, zlepšit nepříznivou věkovou strukturu zemědělců, snížit zornění půdy, zabránit erozi půdy a v dostatečném rozsahu zajistit obhospodařování zemědělské půdy v souladu se Zásadami správné zemědělské praxe. Prioritou HRDP
je „Trvale udržitelný rozvoj zemědělství, venkova a jeho přírodních zdrojů“.
Podpory ze zdrojů státního rozpočtu ČR:
1. Národní komplementární platby před vstupem do EU (jen pro rok 2004)
Umožní žadatelům zmírnit období přechodu na systém plateb poskytovaných
v rámci (SZP) a budou vyplaceny do 30. 4. 2004.
2. Národní komplementární platby po vstupu do EU (Top up)
Svou skladbou jsou obdobné jako u předcházejících.
3. Státní pomoc – národní podpory po vstupu do EU (State aid)
Nesmí narušit zásady společného trhu, nelze ji uplatňovat tam, kde je
zavedena společná organizace trhu. Platby nejsou nárokové, podpory jsou
zveřejňovány Ministerstvem zemědělství a farmáři o ně žádají
prostřednictvím Zemědělských agentur.
72
IV. Mezinárodní souvislosti a mezinárodní srovnání
Protože se Česká republika stala od května 2004 platným členem EU, platí pro ni
stejné právní předpisy jako pro ostatní členy EU.
Z hlediska porovnání se zahraničními zkušenostmi jsou užitečné zejména informace o nových technologiích, v této souvislosti odkazujeme zejména na dokument Realizační program pro biologicky rozložitelné odpady.
V. Předpokládaný vývoj v odpadovém toku – výhledy vývoje
Predikce vývoje agrárního sektoru počítá s pokračujícím trendem poklesu hrubé
zemědělské produkce a odpovídajícím poklesem pracovních sil. Zadluženost podniků zemědělství je způsobena nejen důsledky restitucí a privatizací, popř. nutností
rozvojových investic, ale rovněž vývojem cen zemědělských výrobců. Jejich pokles v posledních letech je výsledkem situace, kdy výrobní potenciál českého zemědělství přibližně dvojnásobně překračuje poptávku po zemědělských produktech. Tato situace má za následek pokles cen zemědělských výrobců. Nepříznivé
klimatické podmínky a snižování příjmů ze zemědělské výroby jsou významnými
faktory dalšího očekávaného poklesu zemědělské produkce.
Vývoj agrárního sektoru bude záviset na konkurenceschopnosti českých zemědělců vůči zemědělcům v Evropské unii i mimo ni. Mezi hrubou zemědělskou produkcí, produkcí odpadu ze zemědělství a počtem pracovních sil v tomto sektoru je
přímá úměra. Tedy s dalším poklesem hrubé zemědělské produkce bude docházet i
k nižší produkci zemědělských odpadů a ke snižování pracovní síly. Velkých handicapem podniků podnikajících v zemědělství je neuzavřený proces restitucí
a privatizací. Ten je dále násoben nutností modernizace stávajících zařízení používaných v zemědělství a nízkou výnosností vyplývající z vývoje cen zemědělských
výrobců. Pokles těchto cen je výsledkem převažující nabídky zemědělských produktů nad jejich poptávkou. Dalšími hrozbami poklesu zemědělské produkce jsou
nevyzpytatelné klimatické podmínky a snižování příjmů zemědělských subjektů
(Výzkumný ústav zemědělské techniky, Zpracování realizačního programu ČR pro
biodegradibilní odpady se zaměřením na odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, myslivosti, zpracování dřeva, listopad 2004).
73
Tab. 15 Vývoj stavů hospodářských zvířat (tis. ks)
Koně
Skot
Prasata
Ovce
Drůbež
1990
25
3 360
4 569
430
33 278
1995
19
1 989
4 016
134
27 875
1998
23
1 657
4 001
86
30 222
2000
26
1 582
3 594
90
32 043
2002
20
1 474
3 363
103
26 773
2003
20
1 428
3 127
116
25 494
Zdroj: ČSÚ
Podstatné změny postupně nastávají se vstupem ČR do Evropské unie. V této
souvislosti byly vymezeny základní podmínky pro zemědělství ČR, které se týkají
produkčních limitů, minimální výše přímých podpor ze zdrojů EU pro jednotlivé
komodity a celkové výše zdrojů na strukturální podpory. Je nutno počítat s tím, že
čeští zemědělci se ocitnou na jednotném trhu EU bez celních hranic a budou muset
přímo tvrdě konkurovat zemědělcům stávajících zemí EU (se 100 % úrovní podpor), ale také zemědělcům kandidátských zemí, a to za předpokladu růstu cen
vstupů, především ceny práce a půdy. Podpora zemědělství a venkova se
v současné době řeší jednak ze zdrojů EU, jednak ze zdrojů státního rozpočtu ČR.
Všechny výše uvedené podpory ovlivní další vývoj českého zemědělství, potažmo
i produkci a složení tzv. zemědělských odpadů.
Ekologické zemědělství se v ČR postupně rozvíjí již od roku 1990. Ke konci roku
byl počet ekofarem 810. Hospodařily na 254 995 ha, což představuje 5,97 % celkové
výměry zemědělské půdy v ČR. Ve struktuře ekologicky obhospodařovaných ploch
přetrvávají trvalé travní porosty, které v roce 2003 představovaly přibližně 90 % celkové výměry ekologicky obhospodařovaných ploch (zdroj: http://www.mze.cz).
V souvislosti s růstem ekologických zemědělců roste i produkce biopotravin, jejich spotřeba a export. V roce 2003 oproti roku 2002 vzrostl počet vydaných
osvědčení o 114, 4 % (na základě zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství ve znění pozdějších předpisů provádí kontrolu a certifikace KEZ, o. p. s.,
jako jediný subjekt vydává označení „produkt ekologického zemědělství“.
Akční plán ekologického zemědělství – předpokládá zvýšit podíl zemědělské orné
půdy jako ekologického zemědělství do roku 2010 na 10 % celkové výměry půdy.
V roce 2003 byly poskytnuty dotace v celkové výši 2 807 mil. Kč na zatravňování, údržbu travních porostů pastevním chovem zvířat, ekologické zemědělství,
včelařství, vápnění, založení prvků ÚSES (Územní systém ekologické stability).
74
Odpady z dolování a těžby jsou v ČR velmi specifickou skupinou, která se jako
jediná řídí dvojími právními opatřeními. Část těchto odpadů je řízena ve smyslu
zákona o odpadech a část, nesrovnatelně větší, je řešena ve smyslu báňských předpisů. Velmi významné množství odpadů z dolování a těžby však vůbec nevstupuje
do evidence odpadů. Tyto hmoty jsou již těžebními společnostmi deklarovány jako
vedlejší produkt těžby a úpravy nerostů a ve smyslu podmínek zákona č. 22/97 Sb.,
o výrobcích jsou uváděny na trh. Jejich využití je především v oblasti inženýrských
staveb (silnice a dálnice) a v rekultivační činnosti, hlavně při zahlazování následků
těžby nerostů.
Vzhledem k tomu, že dané odpady mají velmi dobré vlastnosti umožňující jejich
relativně snadné využívání, daná skupina odpadů se nejeví jako příliš problematická.
Problematika odbytu odpadů, resp. výrobků z nich, je mnohdy závislá na aktivitě stavebních prací v blízkosti jejich produkce. Jejich využití ve vzdálenějších lokalitách naráží na problém celkové ceny, která je vlivem dopravních nákladů za
současných ekonomických podmínek nekonkurenceschopná vůči neobnovitelným
surovinám, které se zpravidla nachází průběžně podél výstavby komunikací, kde je
využití většiny odpadu z dolování a těžby největší, prakticky ihned za využitím
v rekultivacích.
Jistým problémem jsou tzv. staré zátěže, běžně označované jako hlušinové haldy, které nejsou vedeny v seznamech odpadů, ale jsou zřizovány ve smyslu báňských předpisů. Tyto haldy, případně i výsypky a odkaliště mohou na jedné straně
být potenciálně využitelné jako nízkoprocentní primární surovina, velmi často však
vykazují řadu nebezpečných vlastností (radioaktivita, samovznícení, nebezpečí
výluhu nebezpečných látek, zvýšená prašnost, cizí krajinotvorný prvek aj.), které
z těchto odpadů činí rizika v oblasti životního prostředí.
Nakládání s odpady z dolování a těžby je velmi významné zejména v období
útlumu těžebních činností, kdy tyto je zapotřebí pro zahlazování následků těžební
činnosti i v horizontu řady let, navíc v období, kdy tato činnost je hrazena
z vytvořených rezerv, kdy při jejich předčasném využití může dojít i
k ekonomickému problému kvůli nedostatku financí.
Při analýze možností využívání odpadů z dolování a těžby je velmi obtížné volit
evidenci odpadů, podle které se řídit. Dostupná evidence ve smyslu zákona
o odpadech je principiálně správná, avšak vykazuje i přes prováděnou verifikaci
údajů značné chyby, což způsobuje nesouvislost časových řad.
75
Evidence vedená ČSÚ je možná přesnější, ale časové řady jsou rovněž velmi
nepravděpodobné a navíc ve vykazovaných údajích se objevují i odpady, které mají naprosto odlišný charakter, např. kovové odpady, pryžové odpady, odpady tvořené dopravní technikou a jiné.
Prakticky žádná evidence neexistuje pro hmoty deklarované jako vedlejší produkty těžby a uváděné na trh jako výrobky ve smyslu zákona o výrobcích.
Dobývání nerostných surovin v ČR
Oblast dolování a těžby nerostných surovin představuje vedle zemědělství další
z odvětví, kde je možné identifikovat zcela zřejmou inherenci státu do působení
tržních sil. Tyto zásahy se mohou zpětně projevit v ovlivnění hospodářských výsledků sektoru. Důvodem těchto zásahů je přesvědčení, že trh nedokáže zajistit
ochranu a šetrné využívání nerostných surovin na území státu (které je definované
v čl. 7 Ústavy ČR) a v rozporu s principem trvalé udržitelnosti by tento mechanismus vedl k vyčerpání nerostných surovin v budoucím období. Nerostné suroviny
jako vyčerpatelný přírodní statek jsou tedy zcela evidentním prostorem pro zásahy
státu v podobě tvorby strategických dokumentů (např. Surovinová politika
v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů – SPČR) a právních norem (zákon
č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství ve znění pozdějších předpisů).
Inherence státu v tomto sektoru nabývají na významu nejen v souvislosti
s hrozbou vyčerpání neobnovitelných přírodních zdrojů, ale rovněž v souvislosti
s nakládáním s odpady. Primární suroviny totiž na trhu konkurují druhotným surovinám, jež jsou „surovinami nebo materiály získanými z odpadu, které jsou způsobilé k dalšímu hospodářskému nebo jinému využití“. Na trhu působí mechanismus
cenové konkurence.
Druhotné suroviny jsou produktem procesu materiálového využití odpadu.
Podmínkou pro toto využívání odpadu je existující poptávka po druhotné surovině
ze strany zpracovatelů či výrobců (poptávka je nižší v případě, že je cena druhotné
suroviny vyšší, než suroviny primární při zohlednění dopravních nákladů). V tuto
chvíli je možné opět vidět souvislost mezi sektorem těžby nerostných surovin
a produkcí odpadu, neboť v případě, že existuje poptávka po druhotné surovině,
klesá těžba nerostných surovin a následně i produkce odpadu z dolování a těžby.
Na produkci jmenovaných odpadů bude mít významný vliv rovněž situace
v celém odvětví. Z tohoto pohledu bude důležitá analýza odvětví, jež bude obsahem následujícího textu.
76
Důležitou informaci o pozici těžby nerostných surovin nabízí sledování podílu
dobývání nerostných surovin na tvorbě HDP, který oproti roku 1993 (kde tvořil
pouze 3,7 %) poklesl v roce 1998 až na 1,8 %. Navíc byly zásoby některých nerostných surovin již téměř vyčerpány. Z tohoto důvodu je národní hospodářství
závislé na dovozu některých nerostných surovin ze zahraničí. Jedná se zejména
o vyčerpané zásoby rud, jejichž těžba byla prakticky ukončena s výjimkou doznívající těžby uranové rudy v Dolní Rožínce. Naopak Česká republika je soběstačná
v zásobách nerudních a stavebních surovin16, je rovněž soběstačná v těžbě hnědého
i černého uhlí, naopak doznívá těžba lignitu.
Klesající podíl tohoto sektoru na tvorbě HDP je důsledkem zejména nekonkurenceschopnosti domácí těžby nerostných surovin na světových trzích, které jsou
charakteristické dlouhodobým trendem poklesu cen nerostných surovin (výjimkou
je v současné době ropa, jejíž cena tenduje k historickému maximu). Tento trend se
přibližně v posledním roce zvrátil, došlo k prudkému nárůstu ceny černého uhlí
vhodného pro koksování, což umožňuje jeho dobývání v horších důlněgeologických podmínkách s vyššími náklady. Poptávka po koksovatelném uhlí
a koksu je dána prudkým nárůstem výroby železa a oceli se současným růstem ceny. Vedle podílu sektoru na tvorbě HDP je rovněž významná skutečnost, že pro
české hospodářství stále platí vysoká surovinová a energetická náročnost. Energetická náročnost ekonomiky ČR měřená spotřebou energie na jednotku HDP je několikanásobně vyšší než v zemích EU (viz SPČR).
Na předchozích řádcích byly naznačeny vztahy mezi produkcí sektoru dobývání
nerostů a produkcí odpadů. Bylo naznačeno, že produktivita sektoru se významným způsobem odrazí nejen na produkci odpadů z dobývání nerostných surovin,
ale také na úrovni materiálového využití odpadu. V souladu se SPČR je jedním
z hlavních cílů realizace surovinové politiky v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje (snaha řídit poptávku po neobnovitelných zdrojích nerostných surovin;
internalizace externalit tam, kde je to vhodné a účelné; preference obnovitelných
zdrojů energie; rozvoj surovinově nenáročných výrob s vysokou přidanou hodnotou; zavádění nízkoodpadových úpravárenských technologií; zavádění environmentálních manažerských systémů).
Z tohoto pohledu se jeví jako nejvýznamnější doporučení neregulovat ceny nerostných surovin v podmínkách trhu a nechat je působení tržních sil (nabídky a poptávky). Regulace ceny by představovala významnou překážku podpory využívání
16
Ani nepostačující zásoby nerostných surovin ve srovnání s domácí poptávkou se výrazně
neprojevují na poptávce po druhotných surovinách. Výjimku tvoří pouze recyklace železných a neželezných kovů, na níž je český hutní průmysl závislý (aktualizované informace
o zpracování druhotných surovin a zahraničním obchodu s druhotnými surovinami jsou
k dispozici na:
http://www.mpo.cz/CZ/Resortni_politiky/Surovinova_politika/default.htm).
77
druhotných surovin. Snižování zásob nerostných surovin v budoucím období se
projeví v růstu vzácnosti, a tím i ceny této suroviny, což bude mít za následek vyšší tendenci ve využívání druhotných surovin.
Tyto environmentálně orientované strategie těžby nerostných surovin by se měly významným způsobem odrazit na produkci odpadů. V současné době dochází
k postupnému snižování energetické i surovinové náročnosti výroby, což se bude
projevovat na celkové produkci odpadu i v dalších sektorech národního hospodářství. Jak je vidět v následující tabulce, produkce odpadů z dolování a těžby
v posledních letech poklesla. Pokles produkce může být důsledkem poklesu těžby
téměř všech nerostných surovin (kromě ropy či některých stavebních surovin).
Vzhledem ke snižování energetické náročnosti ekonomiky a restrukturalizaci
energetických zdrojů lze očekávat postupné snižování těžby fosilních paliv.
Obr. 2 Vývoj spotřeby prvotních palivoenergetických zdrojů podle zeleného
scénáře SEK
Tuzemská spotřeba prvotních palivoenergetických zdrojů [PJ] - korigovaný
zelený scénář
2 000
[PJ]
1 500
1 000
500
0
-500
2000
2005
2010
2015
2020
Hnědé uhlí
Černé uhlí + koks
Ostatní tuhá paliva
Plynná paliva
Kapalná paliva
Elektřina
Jaderné palivo
Obnovitelné zdroje
2025
2030
Surová ropa
Zdroj: Státní energetická koncepce České republiky (schválená usnesením vlády
České republiky č. 211 ze dne 10. března 2004)
Nadále musíme počítat s využíváním surovinových zdrojů, jako je kaolin, živce,
sklenářské písky, vápenec apod., pokračovat bude rovněž těžba stavebních surovin.
78
Těžba surovin
Tab. 16 Těžba a vývoz vybraných nerostných surovin v tis. t
Surovina
Těžba
Vývoz
Podíl vývozu %
Těžba
Hnědé uhlí
Vývoz
Podíl vývozu %
Těžba
Kaolín
Vývoz
Podíl vývozu %
Černé uhlí
Jíly
Těžba
Vývoz
Podíl vývozu %
Vápence
a dolomit
Těžba
Vývoz
Podíl vývozu %
Těžba
Stavební
Vývoz
kámen a
štěrkopísek Podíl vývozu %
1990
30 714
1 532
5,0
78 391
2 158
2,8
3 455
488
14,1
1 438
×
×
15 489
×
×
79 549
×
×
1991
1998
2000
2001
2002
2003
24 691 19 521 17 028 14 808 14 097 13 382
2 788 6 726 5 886 5 713 5 690 5 669
42,4
40, 4
38,6
34,6
34,5
11,3
68 100 51 283 50 610 51 036 48 834 49 920
3 147 3 930 2 888 3 145 1 949 1 274
2,6
4,0
6,2
5,7
7,7
4,6
2 530 3 049 5 573 5 543 3 650 4 155
442
444
455
443
419
440
10,6
12,2
8,0
7,9
13,7
17,4
903
169
18,7
1 030
189
18,3
601
174
29,0
585
185
33,1
564
158
33,1
554
146
26,3
11 134 11 558 11 806 10 887 10 186 10 652
117
226
277
315
212
143
1,1
2,2
2,5
2,7
1,8
1,3
47 445 42 428 39 450 41 082 40 941 46 656
330
298
524
825
3 257 1 816
0,7
0,7
1,9
2,1
4,3
6,9
Zdroj: ČGS – Geofond
V roce 2003 bylo vytěženo 132,7 mil. t nerostných surovin na 532 výhradních
ložiskách 308 těžebními organizacemi. Výše nevýhradní těžby byla 10,8 mil. t
(MŽP, Zpráva o životním prostředí v České republice v roce 2003).
Z tabulky je zřejmé, že v roce 2003 došlo k mírnému oživení těžby u kaolínu,
bentoninu, živce, sklářských a slévárenských písků, vápence, ropy, zemního plynu,
naopak pokles pokračoval v případě grafitu, jílů, černého uhlí, uranu, lignitu.
K vzestupu došlo u těžby stavebních surovin, což vypovídá o zvýšené stavební
činnosti vyvolané také zvýšenou stavbou po povodních v srpnu 2002.
Těžba kaolínu pro výrobu porcelánu je velmi stabilní a patří mezi jednu
z nejvýznamnějších položek českého zahraničního obchodu.
V roce 2003 byl vystřídán pokles produkce bentoninu jeho nárůstem, poptávka
po něm roste především ze strany nových a netradičních využití.
Dále pokračuje růst těžby živcových surovin, po kterých stále existuje poptávka,
v posledních letech roste i objem vývozu, v roce 2002 bylo vyvezeno asi 29 %
domácí produkce.
79
Dlouhodobý pokles produkce grafitu byl zakončen zastavením těžby na jihočeských ložiskách, v budoucích letech lze očekávat nárůst jeho importu, v současné
době dochází k expanzi exportu zejména levného čínského grafitu.
Dlouhodobě setrvává nebo mírně roste produkce vysokoprocentních vápenců.
V roce 2003 došlo k nárůstu těžby vápenců ostatních.
Zásadní pokles těžby se v posledních letech projevuje u sádrovce, příčinou je
všeobecný nadbytek druhotné suroviny, tzv. energosádrovce. Po prudkém poklesu
se těžba v roce 2002 a 2003 poněkud ustálila.
Dlouhodobě klesající trend těžby je typický pro černé uhlí a pro lignit. Těžba hnědého uhlí zůstává na úrovni minulých let, v roce 2003 lze zaznamenat mírný nárůst.
Těžba ropy a zemního plynu v roce 2003 zaznamenává růst, tato těžba však
tvoří pouze malé procento ze spotřeby.
Vybraný tok odpadů
Pro rozhodování, které odpady je vhodné vybrat ke konkrétní analýze, je rozhodující zvážit, která evidence odpadů je pro tento výběr nejvhodnější.
Z tabulek uvedených v následující kapitole týkající se mikroekonomické analýzy je zřejmé, že skutečné odpady, které naplňují definici o odpadech ve smyslu
zákona o odpadech č. 185/2001 Sb., jsou odpady vedené v evidenci ISOH. Důvodem je jejich podrobné členění, vypovídající časové řady, v praxi ověřená věrohodnost a přímá souvislost s běžnými surovinami.
Tab. 17 Vybrané druhy odpadů
Kat. číslo
01020200
01040200
01050100*
*
Odpad
Odpad z těžby nerud
Písek a/nebo jíl
Odpad s obsahem
ropných látek
r. 1998
384 387
84 848
Produkce [t]
r. 1999
r. 2000
321 279 291 184
32 827
40 193
51 653
17 290
6 942
r. 2001
299 274
47 558
26 953
nebezpečný odpad
Popis základních identifikovaných problémů
Jedním ze základních problémů odpadů z dolování a těžby je, že tyto odpady jsou
řešeny dvěma rozdílnými právními normami, a množství odpadů je možno stanovit
ze tří dostupných zdrojů.
Právní normy:
zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., v platném znění a související vyhlášky,
80
báňské předpisy, zákon č. 44/1933 Sb., o ochraně a využití nerostného
bohatství (Horní zákon), zákon č.l 61/1988 Sb., o hornické činnosti,
výbušninách a ostatní báňské správě v platném znění a související předpisy,
evidenční zdroje,
evidence odpadů ISOH ve smyslu zákona o odpadech,
evidence vedená ČSÚ,
evidenční údaje o těžbě nerostů.
Dá se vyslovit prognóza klesajícího evidovaného množství odpadů, jelikož stále
větší množství těchto odpadů se využívá jako výrobek ve smyslu zákona
č. 22/1997 Sb., a proto vůbec nevstupuje do evidence odpadů.
U odpadů v režimu báňských předpisů uložených ve výsypkách, haldách a odkalištích je možno spatřovat významný zdroj druhotných surovin, které je možno využít. Tyto „zásoby“ z národohospodářského hlediska znamenají značný potenciál
druhotných surovin, připravených prakticky ihned k využití.
Daná skupina odpadů z dolování a těžby souvisí s řadou státních politik a trategických dokumentů. Jde zejména o politiky již popsané v kapitole 1.3.4, dále můžeme
uvést například i daňovou politiku apod. Jednotlivé dokumenty vymezují v různé
míře státní zájem a cíle v oblasti těžby, úpravy a využití surovin, jejich náhrady
vhodnými odpady, ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje.
IV. Předpokládaný vývoj v odpadovém toku – výhledy vývoje
Produkce odpadů z dolování a těžby jistým způsobem kopíruje těžbu nerostných
surovin. Dá se předpokládat spíš mírný růst skutečné produkce odpadů vlivem rostoucí těžby dané předpokládaným růstem hospodářství. Tento růst se však nutně
nemusí projevit růstem množství odpadů v evidenci odpadů.
Ve střednědobém horizontu 10 let se neočekává přílišný pokles těžby některých
dnes dominantních nerostů, jelikož většina zásob, s výjimkou uranové rudy
a lignitu, překračuje svou kapacitou toto období. Dá se však očekávat cenový, daňový a společenský tlak na úsporu neobnovitelných zdrojů, což bude vytvářet
mnohem větší prostor pro využívání odpadů jako druhotných surovin.
Příčiny vznikajících problémů
Jednou z příčin malého využívání odpadů jako druhotných surovin je relativně
nízká cena neobnovitelných zdrojů. Významným faktorem je tlak na ekonomickou
efektivnost výroby danou neustále postupující globalizací světové ekonomiky, kte81
rá je charakterizovaná snižováním bariér pro obchod. To je důsledkem toho, že
výrobci často zvažují otázku ne zda použít druhotné suroviny, ale zda nezměnit
zemi, kde výroba probíhá.
Dále je možno uvést jisté konzervativní technologické postupy bránící využívání odpadů. Příčinou obtížnějšího využívání odpadů je i jejich asymetrická lokalizace v ČR, zpravidla odlišná od lokalit spotřeby.
Dopady problémů
Praktickým dopadem uvedených problémů je snížení využívání odpadů jako náhrady neobnovitelných zdrojů.
Výhody oproti ostatním odpadovým tokům
Velkou výhodou je relativně nízký podíl nebezpečných odpadů a vysoký potenciál
možnosti využívání odpadů z dolování a těžby jako náhrady neobnovitelných surovin.
V. Mezinárodní souvislosti a mezinárodní srovnání
Mezinárodní srovnání dané skupiny odpadů je velmi složité, jelikož jejich produkce je převážně závislá na kvalitě nerostu v ložisku a na možnostech zpřístupnit ložiska. Tyto parametry jsou prakticky u každého ložiska jiné.
Vlastní technologie úpravy a zpracování nerostů již nemá na produkce odpadů
tak zásadní význam.
Implikace na národní úroveň
Nakládání s odpady z dolování a těžby je v ČR na velmi dobré úrovni a má dobré
historické zkušenosti. Nejeví se jako nutné přejímat zahraniční zkušenosti
Úvod
Energetika v obecném slova smyslu (přesněji energetické hospodářství) je velmi
významný systém národního hospodářství každého státu.
Tento systém se dělí na subsystémy (odvětví) elektroenergetika, plynárenství, teplárenství, uhelný průmysl a těžba uranu a zpracování uranové rudy.
V některých státech je významným subsystémem i těžba a zpracování ropy.
V podmínkách ČR je tento subsystém vzhledem k absenci těžby ropy na našem
82
území a k málo významnému využívání kapalných paliv ve velké energetice spíše
záležitostí zpracovatelského průmyslu, avšak výrazně ovlivňuje naši dovozní závislost v oblasti energetických komodit.
Součástí systému energetického hospodářství (resp. energetické bilance) není
pouze strana obstarávání energie, ale i strana její spotřeby, která je určujícím činitelem rozvoje všech odvětví energetiky.
Kapitola slouží jako podklad pro stanovení možných variant strategií nakládání
s odpady z energetiky. Použitá SO strategie (strenghts-opportunities strategy) slouží ke zhodnocení příležitostí identifikovaných ve vnějším prostředí a využití silných stránek ve prospěch příležitostí. Strategie WT (weakness-threath strategy) má
za cíl ukázat slabé stránky a problémy odpadového toku, minimalizovat je, a tím
snížit jejich negativní dopady. Informace využité v této kapitole vycházejí ze závěrů kapitoly 1.1.3.
Silné stránky a příležitosti odpadového toku
Silnou stránkou je především možnost využití certifikovaných vedlejších energetických produktů (dále jen VEP) na rekultivaci odkališť strusky a popílku, na rekultivaci starých důlních děl, krajinotvorbu a rekultivaci skládek komunálního odpadu, využití ve stavebnictví a stavitelství.
Základní příležitost spočívá v důrazu na zvýšení informovanosti v možnosti využití vedlejších energetických produktů (VEP) pro výrobce, vytvoření legislativních předpokladů, technických návodů a manuálů pro možnosti využití certifikovaných VEP namísto klasických materiálů. Příležitostí pro zlepšení situace je také
zavedení a prosazení větší podpory zpracovatelů odpadů, možnosti využití i pro
další odvětví, nahrazení přírodních zdrojů (primárních surovin). Kromě stavebnictví lze popele a popílky aplikovat v těchto oblastech – doly, zemědělství, hutnictví,
metalurgie, posyp komunikací, čištění odpadních vod, speciální aplikace (výroba
keramických cenosfér, syntetických zeolitů apod.). Příležitost je spatřována i
v možnosti zvýšení informovanosti veřejnosti.
Hrozby a problémy odpadového toku
Slabými stránkami jsou především velká produkce tohoto odpadu, v některých případech technologická nepřipravenost na odběr VEP, zajištění celoročního kontinuálního odběru VEP, neexistence dostatečného množství odběratelů a zpracovatelů,
všeobecná nedůvěra, a tudíž i často využívaná možnost ukládání na skládky.
83
Základními hrozbami jsou jednak prosazování lobbyistických záměrů proti využívání VEP jako výrobku a nesplnění kvalitativních požadavků na VEP, jednak
nedostatečná legislativa, kontrola jejího plnění a nezájem veřejnosti.
Příčiny dalších problémů:
velké objemy produkce odpadů,
málo odběratelů a zpracovatelů, v některých případech i technologická
nepřipravenost na odběr VEP,
zajištění celoročního kontinuálního odběru VEP (max.v létě, min. v zimě),
nedůvěra – převaha názoru o ekotoxicitě odpadů,
ukládání na skládky.
Problémy ekologické – obecně
Ekologická závadnost těchto odpadů spočívá v obsahu toxických kovů, dioxinů
a furanů, radioaktivitě a ve značných objemech jejich produkce. Úletový popílek
absorbuje na svém povrchu různé škodliviny, a proto představuje významné nebezpeční pro životní prostředí. Při spalování komunálních odpadů a nebezpečných
odpadů vzniká tuhý zbytek, který je nutno před uložením na skládku solidifikovat.
Tento odpad může kromě těžkých kovů obsahovat i vysoce nebezpečné dioxiny
a furany. Sádra z odsiřování spalin je inertní netoxický materiál.
Environmentální dopady problémů
Díky tomu, že objemy produkovaných popílků jsou velké a zpracovatelé nevyužití veškeré produkované množství, dochází stále k ukládání popílků na skládky ve
značných množstvích. V některých případech pak dochází k nesplnění kvalitativních požadavků na VEP, a přetrvává tak určité množství toxických VEP (zejm.
suchých popílků apod.).
Ekonomické dopady problémů
Z pohledu základních surovin, používaných pro výrobu základkových směsí
(popílky, flotační hlušina) je třeba konstatovat, že v současné době existuje zřetelný nedostatek suchých popílků v potřebných objemech na trhu. Tato situace je vyvolána zejména zavedením fluidního spalování v tepelných elektrárnách, kdy je
tento popílek díky svým vlastnostem využíván především výrobci stavebních
hmot. Uvedená situace vyvolala potřebu hledání nových surovin, které by bylo
možno použít pro výrobu základkových směsí (Odpady 11/2001).
84
Charakteristika vybraných druhů odpadů (s největšími objemy
produkce) z energetiky
Popílek
Popílek z elektráren je obtížný odpad jak z hlediska množství (1,4 t/obyv./rok), tak
z hlediska některých vlastností. Vývoj nových technologických postupů využívajících odpadní látky jako surovinovou základnu pro výrobu finálních výrobků je nepostačující. Díky tomu se v ČR využívá jen asi 20 % z vyprodukovaného objemu tuhých zbytků po spalování uhlí (Medvecová, J.: Recycling 2004, s. 104).
Energetické popele jsou všeobecně považovány za závažný ekologický problém.
Jedná se především o vysokou prašnost popelů a hlavně přežívající názor, že popele jsou zdrojem nejrůznějších kontaminantů včetně těžkých kovů.
Pro využívání popelových energetických hmot z hlediska životního prostředí je
nezbytné zásadně rozlišovat dvě odlišné skupiny:
Popílky čerstvé, které nepřišly do kontaktu s vodou a jsou zpravidla součástí
pevných imisí. Tyto typy popílků jsou obvykle toxické vůči přírodnímu
prostředí, a to víceméně bez ohledu na druh spalovaného uhlí či typ
energetického zařízení, což bylo prokázáno mnoha exaktními pokusy
s nejrůznějšími druhy rostlin.
Popele plavené, které byly až do současné doby tradičně ukládány na složiště
pomocí hydraulické přepravy a byly tedy v intenzivním kontaktu s vodou. Tyto
popeloviny nejsou toxické, obsahují minimum těžkých kovů, a lze v nich tudíž pěstovat nejrůznější druhy rostlin. Jsou proto i poměrně snadno rekultivovatelné (Petříková, V.: Popílek a odpadní vody, Odpady 2000, č. 6, s. 23–24).
Po rekonstrukci elektroodlučovačů, výstavbě odsiřovacích zařízení a fluidních
kotlů v letech 1992–1998 dosáhl ČEZ výrazného snížení emisí do ovzduší, ale zároveň se zvětšilo množství VEP o výstupy z čištění spalin.
Protože množství vznikajícího popílku je velké a obsah nebezpečných složek
v něm je vysoký, je podíl popílku využitého jako druhotná surovina celkově nízký.
V úvahu přichází jeho likvidace, především ukládáním do vyrubaných prostorů po
těžbě uhlí a také jeho využití k rekultivaci krajiny. Pro tyto účely se z popílku vytváří tzv. stabilizát (výrobek splňující požadavky zákonů s možností variantního
využití ve stavebnictví). Je certifikován jako výrobek k použití pro tvarové úpravy
reliéfu krajiny při rekultivačních pracích a asanaci odkališť EOP, pro stavbu těsnění a obvodových hrází na skládkách odpadů, pro stavbu obvodových hrází na
skládkách odpadů, stabilizát pro stavbu pozemních komunikací, stabilizovaný popílek pro stavbu pozemních komunikací.
85
Využití popílků ve stavebnictví je zkoumáno a prakticky více nebo méně úspěšně řešeno již řadu desetiletí. Nejedná se o typické využití stavebního odpadu, ale je
to určitá forma recyklace průmyslového odpadu. Zejména tzv. klasické popílky
jsou obsaženy v řadě stavebních materiálů, hlavně v popílkových pórobetonech,
kde mohou tvořit i téměř osmdesát procent hmotnostních. V mnohem menším podílu jsou zastoupeny v betonech, zde však neprošly fází hydrotermálního ošetření
za vysokých teplot, jako je tomu v případě v technologie pórobetonu. V každém
případě je třeba s popílkem jako složkou stavebních materiálů počítat při jejich
budoucí recyklaci. Mnohem menší pozornost byla věnována dosud využití popílků
z fluidního spalování.
Škvára
Využití škváry v některých odvětvích stavebního průmyslu se intenzivně hledá.
Protože s využitím škváry ze spaloven jako materiálu využívaného ve stavebnictví
jsou malé zkušenosti, potencionální odběratelé k tomuto materiálu zaujímají jistou
nedůvěru. Přesto se již dnes ukazuje, že pro zvýšení využitelnosti škváry v průmyslu je zcela nezbytné získat certifikát na škváru jako výrobek.
Tzv. surová škvára, která odchází z procesu spalování se spaloven, má nepříznivé vlastnosti, které zabraňují jejímu přímému použití ve vybraných hospodářských
odvětvích, stejně jako velký obsah kovových částic a skleněných střepů a relativně
velký podíl uvolnitelné vody (až 10 % celkového objemu surové škváry).
Výhody daného odpadového toku oproti ostatním odpadovým tokům
V České republice vzniká každoročně značné množství energetického odpadu (cca
9,5 mil. tun elektrárenského popílku, 950 000 tun vysokopecní strusky apod.). Jedním z oborů, který těchto odpadů využívá, je cementářský průmysl. S postupným
rozvojem výroby cementu dochází k narušování krajiny těžbou vápence a rovněž
spotřeba energie na jeho výrobu představuje značnou ekologickou zátěž. Z tohoto
důvodu se začaly využívat jako náhrada vhodné odpadové suroviny z energetiky,
které minimálně ovlivňují odpadový tok či dokonce zlepšují konečné vlastnosti
výrobku. Cementářský průmysl již řadu let zpracovává značnou část odpadů vznikajících v nejvíce znečišťujících průmyslových odvětvích, tj. energetice
a hutnictví. Popílek a struska jsou mlety se slinkem, čímž dostáváme celou škálu
cementů, které jsou využívány pro své charakteristické vlastnosti. Postavení popílků při výrobě stavebních hmot není dosud tak jednoznačné, ale díky jeho chemicko-mineralogickému složení jde o velmi cenný surovinový zdroj. Proto je zapotřebí věnovat pozornost jeho kvalitnímu a racionálnímu využití.
86
Popílek
Využití odpadních hmot v průmyslu výroby stavebních hmot je velmi široké
a může přinášet výhody jak pro provozovatele výrob stavebních hmot, tak i pro
producenty těchto odpadů, kteří jsou ve většině případů ekologicky závadní.
Patrně nejrozšířenější způsob využití popelů a popílků v tuzemských podmínkách
je jejich aplikace ve stavebnictví a stavitelství. Obecně je lze rozdělit do dvou skupin:
výroba stavebních materiálů a jejich využití ve stavebnictví,
silniční a pozemní stavitelství.
Ve stavebnictví a výrobě stavebních hmot se popílek používá jako přísada při
výrobě nejrůznějších materiálů – betonu, pórobetonu, maltovin, cihel apod. Při
vhodně zvolené dávce popílku lze obdržet cementy, z nichž lze vyrábět betony
s dostatečně vysokými pevnostmi. Popílky mají zároveň pozitivní vliv na zvýšení
odolnosti vůči agresivnímu a síranovému prostředí, zvyšují odolnost vůči alkalicko- křemičité reakci a ovlivňují pozitivně i některé ostatní vlastnosti betonů vyrobených z těchto cementů.
V silničním stavitelství se popel používá zejména pro:

násypy dopravních staveb a jiných provozních ploch,
zásypy opěr mostů,
jako náhrada nevhodné podložní zeminy,
stabilizované podkladní vrstvy (popel stabilizovaný cementem nebo vápnem),
náhrada cementu v silničních a konstrukčních betonech,
náhrada vápencových plniv v živičných směsích,
zlepšení granulometrického složení přírodního kameniva.
Zde je zapotřebí zmínit, že pro jejich využití (např. pro výrobu pórobetonu) je rozhodující úroveň radioaktivity popílků a strusek (přípustná aktivita je pod 120 Bq/kg).
Kromě stavebnictví lze popele a popílky aplikovat v těchto oblastech – doly,
zemědělství, hutnictví, metalurgie, posyp komunikací, čištění odpadních vod, speciální aplikace (výroba keramických cenosfér, syntetických zeolitů apod.).
V dolech slouží tyto odpady na základy, podsypy, sanace a rekultivace. Sanace
důlních prostor pomocí samotuhnoucích hmot na bázi vybraných průmyslových
odpadů zároveň přispívá k minimalizaci vzniku nežádoucích jevů, spojených
s dobýváním i útlumem a likvidací báňské činnosti (např. projevy subsidence povrchu, propady starých důlních děl na povrchu nebo nekontrolované výstupy mineralizovaných důlních vod a metanu). Hydraulické základkové směsi vyráběné na bázi
odpadů jsou v černouhelném hornictví používány již delší dobu – například v dolech
ostravsko-karvinského revíru je více než 20 let aplikována „polská technologie“.
87
V zemědělství se popílky používají při úpravě těžkých půd. Požadují se nízké
obsahy As, Be, Cd, Hg, Pb a Zn. Dávky se pohybují v rozmezí 650–2000 t/ha. Popílky se využívají i k výrobě obalovaného osiva nebo k ukládání velkých dávek
kejdy. Dlouhodobé sledování různých způsobů využití elektrárenského popela
v zemědělství ukázalo jeho nezávadnost pro tuto oblast použití. Při aplikaci popílku do půdy nebylo nikdy prokázáno zvýšení obsahu těžkých kovů v půdě (s výjimkou arzenu) ani v rostlinné produkci. Z rizikových prvků se v popelu vyskytuje
ve zvýšeném množství jen arzen a molybden. Při aplikaci popela do půdy se často
prokázalo zlepšení fyzikálních a agrochemických vlastností půd a zvýšení úrodnosti a výnosů.
V hutnictví slouží popílky k přípravě licích zásypů pro kontinuální lití.
V metalurgii jsou rovněž popílky svým chemickým složením a obsahy složek
potencionální druhotnou surovinou pro výrobu železa, hliníku, titanové běloby,
germania, galia, berylia a uranu (Hadinec, J.–Pauliš, P.: Odpady z tepelných procesů, Odpady 1998, č. 11).
Popílky a strusky jsou též vhodné jako sorbenty k čištění odpadních vod. Pomocí strusky nebo škváry lze z odpadních vod odstraňovat fenoly, mastné kyseliny,
kyanidy, merkaptany, pesticidy, fosfátové kaly s obsahem Cd apod. Například čistírny odpadních vod pomocí filtrační látky CINIS využívající výhradně popele ze
složiště, mají velké uplatnění při dekontaminaci vod znečištěných organickými
i některými anorganickými látkami. Vynikající výsledky byly prokázány především při čištění průmyslově znečištěných vod, kdy byly touto technologií dokonale
odstraněny z vody ropné látky i těžké kovy (Petříková, V.: Popílek a odpadní vody,
Odpady 2000, č. 6).
Z elektrárenských popílků se v řadě zemí získávají tzv. keramické cenosféry
(plné nebo duté keramické mikrosféry), které se používají jako plnivo do plastů,
kompozitů MMC (Metal-matrix composites), v metalurgii jako teplená izolace taveniny a ve výrobě lehčených betonů a tepelně izolačních materiálů.
Produkty z odsiřování spalin
Energosádrovec získávaný u nás při odsiřování kouřových plynů metodou mokré
vápencové vypírky má vysokou čistotu a kvalitu. V budoucnu může zcela nebo
zčásti nahradit zdroje přírodních sádrovců (Odpady 11/1998). Vyrobená energosádra nebo anhydrid podobně jako sádra přírodní je vynikající surovinou především pro výrobu stavebních materiálů (lité podlahy, omítkové směsi, tvárnice
apod.) a sádrokartónových desek.
Anhydrit je možno dále využívat ve výrobě pórobetonu na bázi písku, kde může
být přidáván až v obsahu do 10 % pro zlepšení vlastností pórobetonu, a dále při
výrobě anhydritových samonivelačních podlahových směsí. Energeticky náročnou
88
výrobu klasických stavebních hmot – cementu a vápna – tak lze částečně nahradit
sádrou. Produkty odsíření z polosuché metody (směs síranu, siřičitanu a hydroxidu
vápenatého), které nelze ve stavebnictví využít, je možné perspektivně využít při
přípravě stabilizátu pro uzavírací vrstvy skládek a uložišť (Lederová, J.: Odpadní
produkty z elektráren a tepláren, Odpady 2000, č. 5).
Energosádrovec má složení odpovídající přírodnímu sádrovci a lze jej proto využívat zejména k následujícím účelům:
pro výrobu sádry a anhydritu,
jako regulátor tuhnutí při výrobě cementu,
jako aktivátor při výrobě pórobetonu.
Škvára a struska ze spalování uhlí
Úpravou spalovacího režimu a jeho důsledným dodržováním lze podstatně zlepšit
parametry škváry, především obsah nedopalu a snížení procentuálního množství
škváry na množství odpadu, tj. dojde k lepšímu vyhoření spalitelných složek. Je
prokázáno, že škvára nemá nebezpečné vlastnosti a po získání „Stavebního technického osvědčení“ a „Protokolu o ověření shody typu výrobku“ je možné ji využívat pro tepelně-izolační zásypy ve stavbách, jako rekultivační vrstva pro rekultivace skládek, úpravu terénu, zához výkopových rýh a při realizaci podkládek inženýrských sítí.
K minimalizaci množství pevných odpadů je vybírána směs strusky a vypraného
popílku z těchto důvodů:
má příznivé složení vhodné ke stavebnímu využití,
chemické analýzy prokazují možnost dosažení legislativních limitů,
obsahuje vypálený železný šrot vhodný k recyklaci do hutí (Eichlerová, J.–
Novák, P.: Recycling 2004, s. 116–121).
Při výrobě cementů se využívají ve velké míře druhotné suroviny silikátového
charakteru, zejména strusky, a to nejen vysokopecní. Jemně mleté vysokopecní
strusky lze rovněž využít jako externí přídavky do betonových směsí. Velmi významnou, ale u nás nedoceněnou oblastí využití strusek je jejich alkalická aktivace.
Vývoj energetiky v ČR
Česká energetika je za poslední roky charakteristická velmi rychlým vývojem. Zatím se nenaplnil privatizační scénář, ale zato postupně docházelo k liberalizaci tr-
89
hu, což již od roku 2002 umožnilo největším odběratelům svobodně si vybrat svého dodavatele elektrické energie.
Základním kamenem liberalizace energetiky je umožnění volné soutěže v oblastech, kde je to možné. Podle evropských direktiv je k tomuto kroku nutný
tzv. „unbundling“, což v překladu znamená, že jsou účetně, právně nebo vlastnicky odděleny činnosti v oblasti výroby, přenosu, distribuce a prodeje elektrické
energie. Liberalizace se pak týká výroby a prodeje, které na rozdíl od přenosu
a distribuce nemají charakter přirozeného monopolu. V tomto ohledu Česká republika měla díky dávnému vyčlenění regionálních distribučních společností (REAS)
z ČEZ vcelku zjednodušenou pozici. V oblasti výroby byla navíc pozice ČEZ vždy
významná, ale zdaleka ne monopolní, neboť jeho výroba pokrývá kolem 70 % trhu
(kromě firemních elektráren).
V rámci REAS pak muselo dojít k oddělení distribuce a obchodu, protože tyto
subjekty pokrývaly obě aktivity. Dosud došlo pouze k tzv. účetní oddělení.
Tzv. právní oddělení nařizuje až novela Energetického zákona z října 2004.
Novela zákona 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy
v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) z října
2004 zavádí požadavek právního (nikoliv majetkového) oddělení distribuce elektřiny od ostatních činností – provozovatel musí být nezávislý na jiných činnostech
netýkajících se distribuce elektřiny. Oddělení distribuce od ostatních činností musí
být provedeno nejpozději do 31. 12. 2006 (platí pro vertikálně integrované podniky
s nejméně 90 000 připojenými zákazníky).
Provozovatel distribuční soustavy, k jehož soustavě je připojeno více než 90 000
odběrných míst konečných zákazníků, nesmí být od 1. ledna 2007 souběžným držitelem licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo obchod s plynem, jinak tyto ostatní souběžně držené licence k 1. lednu 2007 zanikají.
Provozovatel distribuční soustavy současně nesmí od 1. ledna 2007 držet podíly
v jiné právnické osobě, která je držitelem licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo plynem. Od 1. ledna 2007 provozovatel distribuční
soustavy dále nesmí uzavírat ovládací smlouvy k podrobení jednotnému řízení jiného
držitele licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo plynem ani v takovém řízení podle již uzavřených ovládacích smluv pokračovat.
K zajištění nezávislosti provozovatele distribuční soustavy zákon stanovuje
mj. následující minimální kritéria:
a) Osoby odpovědné za řízení provozovatele distribuční soustavy se nesmí
přímo ani nepřímo podílet na organizačních strukturách vertikálně
integrovaného podnikatele, jenž je odpovědný, přímo nebo nepřímo, za
běžný provoz výroby, přenosu a obchodu s elektřinou.
90
b) Provozovatel distribuční soustavy musí disponovat skutečnými
rozhodovacími právy ve vztahu k majetku nezbytnému k provozování,
údržbě a rozvoji distribuční soustavy, která jsou nezávislá na vertikálně
integrovaném podnikateli. Mateřská společnost nesmí udílet provozovateli
distribuční soustavy jakékoliv pokyny ohledně běžných operací, a rovněž
nesmí jakýmkoliv jiným způsobem zasahovat do rozhodování o výstavbě či
modernizaci částí distribuční soustavy, pokud takové rozhodnutí nejde nad
rámec schváleného finančního plánu, či jiného obdobného opatření. Tím není
dotčeno oprávnění mateřské společnosti schvalovat roční finanční plán či
jiný obdobný nástroj provozovatele distribuční soustavy a stanovit
maximální zadlužení provozovatele distribuční soustavy.
c) Provozovatel distribuční soustavy musí přijmout program, kterým stanoví
opatření k vyloučení diskriminačního jednání, a zajistit kontrolu dodržování
takového programu. Provozovatel distribuční soustavy je povinen program
a jeho změny předat Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu bez
zbytečného odkladu po jejich přijetí a zároveň zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Provozovatel distribuční soustavy je povinen zpracovat
každoročně zprávu o přijatých opatřeních a plnění programu za uplynulý rok.
Analogická pravidla jako pro provozovatele distribučních soustav platí i pro
provozovatele přenosové soustavy (uplatňují se obdobná minimální kritéria). Provozovatel přenosové soustavy nesmí být držitelem licence na obchod s elektřinou,
distribuci elektřiny a výrobu elektřiny. Obstarávání elektřiny pro zajišťování spolehlivého provozování přenosové soustavy není považováno za obchod s elektřinou.
V případě přepravy a distribuce plynu platí obdobný požadavek na oddělení
přepravy a distribuce plynu od ostatních aktivit (včetně minimálních kritérií) jako
u přenosu a distribuce elektřiny. Rozdílem je to, že přeprava plynu musí být od
těchto dalších aktivit oddělena do 1. 1. 2006. Oddělení distribuce plynu od ostatních
aktivit musí být provedeno do 31. 12. 2006 (platí pro vertikálně integrované plynárenské podnikatele, kteří poskytují služby pro více než 90 000 připojených zákazníků).
Další důležitou podmínkou liberalizace je existence pravidel fungování trhu,
která umožňují jeho postupné otevírání. To probíhá v následujících etapách:
Od 1. ledna 2002 jsou oprávněnými zákazníky koneční zákazníci se spotřebou
vyšší než 40 GWh (na jedno odběrné místo), oprávněnými výrobci s právem regulovaného přístupu k DS jsou pak výrobci s instalovaným výkonem nad 10 MW.
Od 1. ledna 2003 jsou oprávněnými zákazníky koneční zákazníci se
spotřebou vyšší 9 GWh, oprávněnými výrobci jsou pak všichni držitelé
licence na výrobu elektřiny.
91
Od 1. ledna 2004 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci,
jejichž odběrné místo je vybaveno průběhovým měřením spotřeby elektřiny
(mimo domácností).
Od 1. ledna 2005 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci
mimo domácností.
Od 1. ledna 2006 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci.
Otevírání trhu s plynem probíhá v následujících etapách:
Od 1. ledna 2005 jsou za podmínek stanovených tímto zákonem oprávněnými
zákazníky všichni koneční zákazníci, jejichž roční spotřeba vztažená na jedno
odběrné místo překročila v roce 2003 hodnotu 15 mil. m3 zemního plynu,
a dále všichni držitelé licence na výrobu elektřiny spalující plyn v tepelných
elektrárnách nebo teplárnách.
Od 1. ledna 2006 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci
s výjimkou domácností.
Od 1. ledna 2007 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci.
V České republice přinesl trh s elektrickou energií v posledních letech mnoho
novinek, které zcela změnily logiku jeho fungování.
První změnou je nahrazení vertikálně orientovaných produktů na straně výroby
novými produkty, které mají blokový charakter, a jsou tedy horizontální. V podstatě se jedná o to, že špičkový, vysoký a nízký tarif dělený po hodinách byl pod hlavičkou duhové energie ČEZ nahrazen produkty, jako je základní roční pásmo, měsíční pásmo, pásmo pro pracovní dny atd. Tento trend pak následovaly ostatní výrobci tohoto olygopolního trhu.
Dále se změnila logika vyhodnocování odchylek, jejichž cena je v současné době stanovována na základě struktury poptávky a nabídky podpůrných služeb.
Třetí důležitou změnou je vytvoření krátkodobého organizovaného trhu (OKO)
v rámci „Operátora trhu s elektřinou“, který umožňuje hodinově sjednávat obchody na základě poptávkových a nabídkových křivek.
Poslední a nejdůležitější změnou je otevření možnosti volby dodavatele, kterou
mohou prozatím využít ti největší dodavatelé.
Předpokládá se, že elektroenergetické společnosti využijí svých existujících výhod (konkurenceschopné náklady, detailní znalost trhu) k udržení a zvýšení efektivnosti své účasti na liberalizování trhu.
Strategie ČEZ v nakládání s VEP (vedlejší energetické produkty)
Z důvodu dostupnosti dat byla strategie ČEZ v nakládání s VEP zvolena jako vzorek pro danou problematiku.
92
Strategie ČEZ a. s. je především zaměřená na využití a uplatnění certifikovaných VEP jako výrobků pro průmysl stavebních hmot (cement, maltové a betonové
směsi, sádrokartonové desky, atd.), pro výstavbu (obsypy, násypy a zásypy, pozemní komunikace atd.), pro vyplňování vytěžených důlních prostor a pro úpravu
reliéfu krajiny rekultivací.
Nevyužité VEP musí ČEZ odstraňovat, respektive ukládat na skládky v souladu
s podmínkami stanovenými zákonem o odpadech a navazujícími právními prováděcími předpisy, vytvářet finanční rezervu na rekultivaci a asanaci skládek atd. Po
rekonstrukci elektroodlučovačů, výstavbě odsiřovacích zařízení a fluidních kotlů
v letech 1992–1998 dosáhl ČEZ výrazného snížení emisí do ovzduší, ale zároveň
se zvětšilo množství VEP o výstupy z čištění spalin.
V současnosti se ukládá opravdu jen ta část produkce VEP, kterou se nepodaří
využít – viz tabulka.
Tab. 18 Vývoj produkce VEP v ČEZ
Rok
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
Produkce VEP celkem
tis. t
%
7392
100
8065
100
7546
100
7655
100
9066
100
9240
100
8973
100
Využití VEP
tis. t
%
1510
20,4
1816
22,5
1546
20,5
3769
49,2
5365
59,2
5375
58,2
7758
86,5
Uložení VEP za poplatek
tis. t
%
5882
79,6
6249
77,5
6000
79,5
3886
50,8
3701
40,8
3865
41,8
1215
13,5
Zdroj: ČEZ
Využití VEP jako certifikovaných výrobků mimo ČEZ je otázkou trhu, resp.
zájmu o tyto výrobky. Celou problematiku může v budoucnu ovlivnit některá
právní úprava. Z těchto důvodů je absolutní neexistence skládek VEP obecně
pravděpodobně nereálná.
„Energetická“ legislativa ČR a EU
Přehled legislativy byl zpracován podle materiálů Ministerstva průmyslu
a obchodu České republiky. Většina dokumentů dostupných z přehledu je uložena
na internetových stránkách Ministerstva vnitra České republiky.
93
POH ČR
POH ČR řeší nakládání zejména s těmi skupinami odpadů, které stanovil zákon
o odpadech.
Cílem Státní politiky životního prostředí v oblasti energetiky je minimalizace
dopadů získávání energie, racionální spotřeba energie a zásobování energií
v režimu udržitelného rozvoje. Je snaha vytvářet podmínky pro uplatnění obnovitelných zdrojů energie s plněním národního cíle výroby elektřiny z obnovitelných
zdrojů energie na hrubé spotřebě elektřiny (8 % v roce 2010, minimálně 15 %
v roce 2030). Předpokládá se, že vliv energetiky na životní prostředí bude nadále klesat vzhledem k očekávanému vývoji struktury primárních zdrojů energie, postupnému
odstraňování cenových deformací a zahrnování externích nákladů, naplňování zákonných požadavků v oblasti ochrany ovzduší a přirozené obměně technologií.
Státní energetická koncepce
Státní energetická koncepce definuje základní priority, vytvářející rámec pro dlouhodobý vývoj energetického hospodářství České republiky.
Cíle Státní energetické koncepce směřují ke splnění její vize a rozpracovávají
základní priority do konkrétnější podoby. Hlavní cíle jsou definovány čtyři:
1) maximalizace energetické efektivnosti (maximalizace zhodnocování energie,
úspory tepla, efektivnost spotřebičů energie, efektivnost rozvodů atd.),
2) zajištění efektivní výše a struktury PEZ (optimalizace využití domácích
energetických zdrojů a využití jaderné energie),
3) zajištění maximální šetrnosti k životnímu prostředí (snižování emisí
skleníkových plynů, minimalizace odpadů),
4) dokončení transformace a liberalizace energetického hospodářství.
Třetí cíl s názvem zajištění maximální šetrnosti k životnímu prostředí obsahuje
dílčí cíl týkající se minimalizace ekologického zatížení budoucích generací. Jedná
se o cíl směřující k využívání takových technologií, které nevytvářejí trvalé poškození životního prostředí v jakékoliv z jeho součástí. Stát se bude zasazovat o to,
aby technologie využívané při získávání či přeměně energie minimalizovaly produkci neodbouratelných a nerecyklovatelných odpadů, které budou tvořit zátěž pro
budoucí generace. Stát se rovněž zasadí o bezpečné a dlouhodobé uložení těch odpadů, které nelze recyklovat ani jinak zneškodnit.
V celém světě dosahuje objem produkovaných popelů a popílků závratných hodnot. Ve Velké Británii je to ročně přibližně 10 mil. tun, v USA okolo 89 mil. tun,
94
v Austrálii přibližně 8 mil. tun a v Japonsku přibližně 5 mil. tun. Tyto velké objemy způsobují neobvyklé problémy s jejich uložením.
Stupeň využití popelů z uhlí a koksu, škváry a strusky z uhlí je v zahraničí i ČR
poměrně nízký (údaje rok 1998). Výjimku tvoří Velká Británie – 40 %, SRN –
24 %, Francie, Belgie a USA aj.
Z elektrárenských popílků se v řadě zemích získávají tzv. keramické cenosféry
(plné nebo duté keramické mikrosféry), které se používají jako plnivo do plastů,
kompozitů MMC (Metal-matrix composites), v metalurgii jako tepelná izolace taveniny a ve výrobě lehčených betonů a tepelně-izolačních materiálů. Největšími
producenty jsou USA, Velká Británie, Rusko a Čína. Perspektivní aplikací může být
výroba syntetických zeolitů hydrotermální přeměnou popílků za přítomnosti NaOH.
Porovnání stavu a vývoje v oblasti odpadového hospodářství mezi
státy EU a ČR
Hlavními producenty odpadů v členských státech EU jsou tyto sektory: průmysl,
těžba surovin, stavebnictví, zemědělství a komunální sféra.
Porovnáním produkce odpadů v členských státech EU a ČR (viz tabulka níže)
lze dojít k následujícímu srovnání: produkce komunálních odpadů se liší nepatrně,
naopak u stavebních a demoličních odpadů je značný rozdíl a v ČR lze očekávat
nárůst produkce těchto odpadů; odpad z těžby nerostných surovin je v členských
státech EU významně vyšší než v ČR a naopak produkce odpadu z energetiky je
v členských státech EU významně nižší než v ČR.
Objektivní porovnání stavu odpadového hospodářství ČR a členských států EU
je nesnadné. Vykazování a oznamování původců odpadů o produkci a nakládání
s odpady je různé, tak jako je různý systém sběru dat a jejich interpretace. Příkladem je neakceptování Evropského katalogu odpadů některými členskými státy EU.
Tyto státy musí též plnit ohlašovací povinnost vůči EUROSTATu a pro tyto účely
mají své převodníky. Tato skutečnost ztěžuje možnost objektivního porovnání jednotlivých států a každá uváděná porovnání mají pouze orientační charakter.
Tab. 19 Porovnání produkce významných skupin odpadů v EU a ČR v roce 2001
Skupiny odpadů
Komunální odpady
Stavební a demoliční odpady
Odpady z těžby surovin
Odpady z energetiky
Odpady z průmyslové výroby
Množství odpadů (%)
EU
ČR
14
13,3
22
12
29
6
4
24
59
69
Zdroj: SPŽP 2001, ISOH
95
Odpady ze spalování
Významnou skupinu tuhých odpadů tvoří produkty spalování. Zdroji odpadů jsou
topeniště a spalovací zařízení na černé a hnědé uhlí, lignit, koks, topeniště na dřevo, spalovny komunálního a nebezpečného odpadu.
Největší část tvoří popel z uhlí a koksu (v roce 1995 přes 73 %). Dále je to
škvára a struska, prach a popílek z filtrů spalin a tuhý odpad z odsíření spalin
(energosádrovec). Stupeň využití popelů, škváry a strusky z uhlí je v zahraničí i
u nás poměrně nízký. Výjimku tvoří Velká Británie (40 %), SRN (24 %).
Produkce tuhých zbytků po spalování tvoří podle druhu spalovaného materiálu 10–40 % hmotnosti spáleného materiálu.
Většina těchto odpadů je dále materiálově využitelná a označuje se jako vedlejší
energetické produkty (VEP).
K využívání odpadů z energetiky vytvářejí vlády různých zemí různé podmínky,
které producenty a odběratele motivují či nutí odpady využívat. V úsilí o využití
jsou nejdále země Beneluxu, z toho v Nizozemsku se využívá nebo vyváží plných
100 % odpadů z energetiky. I v jiných zemích se však nyní využití odpadů z energetiky dynamicky rozvíjí v souladu s rozvojem technologií a uvědomováním si
globální důležitosti této problematiky. Podle údajů z roku 1993 se využívala průměrně celá jedna třetina světové produkce popílku.
Komparace se zahraničím – spalovny s energetickým využitím
Obecně lze říci, že většina zahraničních spaloven má automatizované řízení spalovacího procesu, bez kterého nelze splnit přísné požadavky na emise podle norem
EU. Co se týče škváry, nemají jednotlivé země jednotný přístup k řešení této problematiky a je velmi zajímavé, jak jednotlivé země přistupují zejména k nakládání
a využití škváry.
Ve Švýcarsku a Rakousku škváru nevyužívají s poukazem na finanční náročnost
úpravy škváry a velké množství štěrkopísků, které stejně musí těžit z řek.
V Rakousku spalovny Wels a Wien škváru nevyužívají a kovy z ní neseparují,
škvára je ukládána na jejich vlastních skládkách.
Ve Švýcarsku spalovny Buchs, Zurich, Zuchwill, Winterthurn, Genéve škváru
nevyužívají, ukládají ji na skládky, neboť nemají vlastní hutě. Pouze ve spalovně
Genéve se separuje železo, které se používá jako přísada do betonu při výstavbě
komunikací. Železo se nevyužívá z důvodu zrušení ocelářského průmyslu v zemi
a vysokých přepravních nákladů na odvoz do jiných zemí.
Zcela jiný přístup je v zemích Beneluxu. Spalovna Rotterdam v Holandsku má
kapacitu 600 000 t odpadu s produkcí 120 000 t škváry. Tato škvára je po separaci
železa a hliníku uskladněna v haldách na volné ploše a podle aktuálních potřeb je
96
využívána ve stavebním průmyslu do podloží vozovek jako součást betonu (tzv.
podsypový materiál). V Belgii ve spalovnách Liége a v Bruselu se škvára nezpracovává z důvodu umístění spaloven v centru aglomerací, je ale odvážena do speciálních podniků, jako je Valomac, případně SITA WATCO, které zpracovávají
škváru z několika spaloven. Separuje se zde nejen železo, ale i hliník, a tyto kovy
jsou dále zpracovávány v místních kovohutích. Škvára po nezbytné imobilizaci je
používána při výstavbě komunikací.
Stejný princip mají i ve spalovně v Reuil – Malmoison Cedex ve Francii, kde
škváru prodávají jako stavební materiál, a ve spalovně Valoryele, která byla vybudována jako moderní recyklační centrum se spalovnou a závodem na využití
škváry, ze které separují železo a hliník. Škvára je využívána při výstavbě komunikací.
Německo představuje kombinaci při využívání škváry, a to v tom, že některé
velké spalovny vznikly jako recyklační centra a kromě spaloven obsahují závod na
kompostování organické hmoty, závod na zpracování škváry a manipulační prostory s recyklovatelnými složkami odpadu jako jsou PET lahve a papír. Typickým
představitelem je spalovna v Kolíně nad Rýnem. Škvára se zpracovává
v uzavřených halách z důvodů ohrožení okolní zástavby prašností. Separuje se zde
železo a hliník, samotná škvára po separaci nedopalu zůstává uložena ve hromadách tři měsíce a je následně využívána ve stavebnictví. Obdobně je tomu ve spalovně Wuppertal, která prochází modernizací za provozu. Naproti tomu v místech
velmi hustého osídlení s větším množstvím spaloven ve výhodné dopravní vzdálenosti jako třeba Essen, Bochum, Dortmund je škvára svážena do speciálních závodů na zpracování škváry, jako je v případě těchto měst firma Becker GMbH, která se
věnuje recyklaci stavební suti z uvedené oblasti a také úpravě škváry ze čtyř okolních
spaloven. Škvára se zde třídí do několika frakcí, velké kusy se melou, separuje se železo i barevné kovy. Roztříděná škvára je v hrubších frakcích využívána ve stavebnictví jako podsypový a zásypový materiál, zajímavostí je, že nejmenší frakce 0–4 mm je
přidávána místo písku do betonu (Suzová, J. et al.: Recycling 2004, s. 90–93).
Zvyšující se životní úroveň obyvatel způsobuje rostoucí spotřebu komodit
a energií, s čímž úzce souvisí růst průmyslové výroby, výroby energie a hlavně
problémy se vzrůstajícím množstvím odpadů.
Nekvalifikované nakládání s odpadními látkami znamená jak ztrátu cenné suroviny pro nejrůznější obory stavební výroby, tak i postupné zaplňování skládek, původně určených pro zatím nevyužitelné (komunální) odpady.
Prvořadým úkolem by měla být snaha usilovně hledat nové možnosti využití
velkokapacitně produkovaných odpadů – druhotných surovin – u nás převážně pro97
duktů metalurgického průmyslu a energetiky (strusky, popílky, škváry, energosádrovce). Například tuhých zbytků po spalování uhlí se v ČR ročně vyprodukuje kolem 10 mil. tun, ale využívá se jen asi 20 % z vyprodukovaného objemu. Důvodem je
nedostačující vývoj nových technologických postupů využívajících odpadní látky jako
surovinovou základnu pro výrobu finálních výrobků a nedostatečná péče o životní
prostředí, protože se producentům odpadu – suroviny vyplatí uložení na skládku.
Prognóza vývoje – ovlivnění produkce (rok 1998)
Produkci těchto odpadů lze ovlivnit:
omezováním provozu tepelných elektráren, tepláren a průmyslových
energetických zařízení,
změnami technologie spalování (např. fluidní spalování),
přechodem na méně popelnatá uhlí, topný olej nebo zemní plyn,
zvyšování výroby el. energie v jaderných a vodních elektrárnách
a nekonvenčních elektrárnách (geotermálních, větrných, solárních),
úsporami ve spotřebě energie.
Stupeň využití popelů z uhlí a koksu, škváry a strusky z uhlí je v zahraničí i ČR
poměrně nízký (údaje rok 1998). Výjimku tvoří Velká Británie – 40 %, SRN –
24 %, Francie, Belgie a USA aj. Situaci v ČR uvádí následující tabulky.
Tab. 20 Stav využití popelů z uhlí a koksu a škváry a strusky z uhlí v ČR
1990
11,72
0,64
1992
10,98
1,06
1993
9,14
0,36
- popílek (mil. t.)
0,46
×
×
- struska (mil. t.)
0,18
- Stupeň využití (%)
5,5
×
9,7
×
3,7
Celková produkce (mil. t.)
Celkové využití (mil. t.)
z toho:
Tab. 21 Využití vedlejších produktů produkovaných v roce 1996
Odpad (tis. tun)
Popel a produkt z odsíření
spalin polosuchou metodou
Energosádrovec
Zdroj: ČEZ a. s.
98
Využití jako
druhotné suroviny
Celkem
Uložení
6 692
5 356
1 336
700
526
174
Vývoj toku odpadů z energetiky podle „Návrhu státní energetická
koncepce do roku 2030“
Státní energetická koncepce z 10. 3. 2004 uvádí propočty (ve všech scénářích, tzn.
bílém, zeleném, černém, červeném, modrém, žlutém):
celkové produkce popela, škváry, v tom komunálního odpadu,
produkce energosádrovce (z mokré vápencové vypírky z elektráren a tepláren
a z budoucího integrovaného zplyňování uhlí), který je převážně určen
k dalšímu využití,
odpady nevyužitého energosádrovce,
produkce stabilizátu z odsíření spalin,
produkce vyhořelého paliva a nevyužitého energosádrovce.
Produkce odpadů z energetiky – „Zelený scénář"
Tab. 22 Produkce škváry a popela [tis. t]
Sektor
CZT
Elektroenergetika
Průmyslová kogenerace
Průmysl
Domácnosti
Služby
Zemědělství
Celkem
v tom v rámci komunálního
odpadu (dom., služby, zeměd.)
2000 2005 2010 2015 2020
1265
606
422
658
681
9576 8870 9363 7952 7587
1675 1657 1436 1636 1456
766
621
673
706
742
145
140
140
123
53
34
32
30
27
27
7
8
8
8
8
13469 11934 12071 11110 10555
186
181
178
158
89
2025
443
7228
1382
771
56
27
8
9916
2030
408
6844
1409
774
18
27
8
9488
92
53
99
Tab. 23 Produkce SO2 [tis. t]
Sektor
CZT
Elektroenergetika
Průmyslová kogenerace
Průmysl
Domácnosti
Služby
Zemědělství
Celkem (bez odsíření)
Celkové emise z modelu
Nutno odstranit (zanedbána síra
z jiných sektorů)
mokrá vápencová vypírka
integrované zplyňování –
mokrá vápenc. vypírka
aditivní metody
2000
97
646
105
51
28
5
1
848
264
2005
31
613
100
38
28
4
1
743
229
2010
20
635
95
42
27
4
1
750
231
2015
34
540
115
46
23
4
1
688
222
2020
37
569
101
49
9
4
1
707
191
2025
15
555
96
52
10
4
1
666
171
2030
15
575
91
52
3
4
1
681
158
584
514
519
466
516
495
523
466
387
381
329
360
325
346
7,5
7,5
7,5
7,5
25,8
39,6
47,0
110
120
130
130
130
130
130
Tab. 24 Spotřeba vápence [tis. t]
Technologie
Mokrá vápencová vypírka
Integr. zplyňování – mokrá
vápenc. vypírka
Aditivní metody
Celkem
2000
791,7
2005
656,5
2010
647,6
2015
558,4
2020
611,5
2025
552,0
2030
586,8
12,7
12,7
12,7
12,7
43,8
67,2
79,9
275,0
1079,5
300,0
969,3
325,0
985,3
325,0
896,2
325,0
980,4
325,0
944,2
325,0
991,7
2015
2020
926,5 1014,6
2025
915,9
2030
973,6
111,5
132,5
Tab. 25 Produkce energosádrovce [tis. t]
Technologie
Mokrá vápencová vypírka
Integr. zplyňování – mokrá
vápenc. vypírka
Celkem
2000
2005
2010
1313,5 1089,3 1074,4
21,1
21,1
21,1
1334,7 1110,4 1095,5
21,1
72,7
947,6 1087,3 1027,3 1106,1
Tab. 26 Zvýšení hmotnosti stabilizátu odsířením spalin (sádrovec, vápno) [tis. t]
Technologie
aditivní metody
100
2000
330
2005
360
2010
390
2015
390
2020
390
2025
390
2030
390
Tab. 27 Produkce dalších látek z integrovaného zplyňování [tis. t] – komerční produkty
Výrobek
kyselina sírová
fenolový koncentrát
generátorový dehet
Čpavek
2000
11,0
12,0
90,0
7,0
2005
11,0
12,0
90,0
7,0
2010
11,0
12,0
90,0
7,0
2015
11,0
12,0
90,0
7,0
2020
37,8
41,3
309,6
24,1
2025
58,1
63,3
475,0
36,9
2030
69,0
75,3
564,5
43,9
Tab. 28 Rekapitulace „zeleného“ scénáře podle produktů z tuhých paliv
a vyhořelého paliva
2000
2005
2010
2015
2020
2025
2030
Škvára, popel (tis. t)
13469 11934 12072 11110 10555 9916
9489
- v tom komunální (tis. t)
186
181
178
158
89
92
53
SO2 – produkce (tis. t)
848
743
750
689
707
666
681
SO2 – Emise z modelu (tis. t)
264
229
231
222
191
171
158
SO2 – k odstranění (tis. t)
584
514
519
467
516
495
523
Mokrá váp.vyp. vč. IPC
474
395
389
336
386
366
393
Adit. Metody
110
120
130
130
130
130
130
Spotřeba vápence (tis. t)
1080
969
985
896
980
944
992
Energosádrovec (tis. t)
1335
1110
1096
948
1087
1027
1106
Stabilizát
330
360
390
390
390
390
390
Vyhořelé palivo (t/rok)
52,8 101,2 101,2 101,2 117,5 150,1 150,1
Nevyužitý energosádrovec
245
203
Využití energosádrovce je v současné době nedostatečné, jeho velká část končí na
deponiích, obvykle ve formě stabilizátu s popílkem a popelem. Výhodnější je deponování samotného energosádrovce, který může sloužit v budoucnu jako surovinový
zdroj. Vzhledem k tomu, že se při odsiřovacích technologiích spotřebovává přírodní surovina – vápenec je nanejvýš žádoucí, aby energosádrovec byl v co největší
míře využíván, a tím pomyslně vyrovnal spotřebu přírodního vápence, potřebného
pro jeho vznik. Stavebnictví je odvětví, které může zvýšit spotřebu energosádrovce
a vyrábět z něj kvalitní sádru. Rozšíření využívání sádry z energosádrovce vyžaduje
dokonalé znalosti vlastností a jejího chování v různých vlhkostně teplotních podmínkách a následnou modifikaci jejích vlastností, aby byla sádra použitelná pro větší
okruh aplikací (Rovnaníková, P. et al.: Recycling 2004, s. 110–112).
Je nutné také hledat potenciální odběratele recyklované škváry a zjišťovat možnosti
dalšího využití tohoto odpadu. Z výzkumů vyplývá, že recyklovaná škvára ze spaloven získá po určité době chemické vlastnosti, které umožňují využití ve stavebnictví
jak podle zákona o odpadech, tak podle ČSN. Tyto chemické vlastnosti je však nutné
i nadále monitorovat v návaznosti na způsob využití škváry. Dále je vhodné se orientovat na zkvalitnění separace kovů ze škváry včetně zjištění separace neželezných ko-
101
vů. Pro zvýšení možností využitelnosti škváry získat certifikát na škváru jako na výrobek a v návaznosti na tuto skutečnost zintenzivnit hledání možných stálých odběratelů tohoto materiálu za ekonomicky výhodných podmínek.
Do budoucna se předpokládá širší využití popele, zejména při terénních úpravách v místech postižených těžbou uhlí a pro rekultivaci krajiny. Popel bude více
používán do násypů pozemních komunikací, jako součást nebo náhrada cementu
a pro některá další speciální využití. V případě produkce energosádrovce se předpokládá – vzhledem k jeho rostoucí produkci při postupném zvyšování stupně ekologizace uhelných elektráren – stále širší využití této hodnotné suroviny ve stavební výrobě a ve výrobě stavebních hmot a dílců (Hadinec, J.–Pauliš, P.: Odpady
z tepelných procesů, in Odpady 1998, č. 11).
Vývoj výroby a spotřeby elektřiny podle „Státní energetické koncepce“
Vývoj relace mezi spotřebou elektřiny a výrobou elektřiny do roku 2030 ve všech scénářích projde několika fázemi a je zachycen v tabulce. Změny relace jsou vyvolány důsledky cykličnosti obnovy uhelných zdrojů postavených před 30–40 lety a retrofitovanými
v krátkém časovém úseku v 90. letech. Tyto cykly výstavby a rekonstrukcí jsou přeneseny i do perspektivy a u různých scénářů se projevují dílčí modifikace této relace.
Tab. 29 Vývoj spotřeby a výroby elektřiny
2000 2005 2010
Brutto spotřeba elektřiny (TWh)
Bílý
63,7
67,1
72,6
Zelený
63,7
67,3
72,6
Černý
63,7
67,3
72,6
Červený
63,7
67,1
72,6
Modrý
63,7
67,1
72,6
Žlutý
63,7
67,1
72,6
Výroba elektřiny (TWh)
Bílý
73,7
78,2
82,2
Zelený
73,7
78,4
82,1
Černý
73,7
78,4
82,1
Červený
73,7
78,2
82,2
Modrý
73,7
78,2
82,2
Žlutý
73,7
78,2
82,2
102
2015
2020
2025
2030
81,0
81,0
81,0
81,0
80,9
81,0
90,0
90,0
90,0
90,0
85,0
90,0
92,7
92,7
92,7
92,7
91,9
92,7
88,3
88,9
88,7
87,8
87,9
88,5
79,3
79,4
79,4
79,4
79,3
83,2
85,0
85,0
85,0
85,0
80,0
85,3
93,2
93,2
93,2
93,2
92,4
90,9
90,5
90,8
90,6
88,5
90,3
92,6
2000 2005 2010 2015
Saldo dovoz – vývoz elektřiny (TWh)
Bílý
-10,0 -11,1
-9,7
1,6
Zelený
-10,0 -11,1
-9,5
1,6
Černý
-10,0 -11,1
-9,6
1,6
Červený
-10,0 -11,1
-9,7
1,5
Modrý
-10,0 -11,1
-9,7
1,7
Žlutý
-10,0 -11,1
-9,6
-2,2
2020
2025
2030
5,0
5,0
5,0
5,0
5,0
4,7
-0,6
-0,6
-0,6
-0,6
-0,6
1,7
-2,2
-1,9
-1,9
-0,8
-2,3
-4,1
Komentář:
a) Po období do roku 2010 i krátce po něm bude elektrizační soustava ČR vysoce výkonově
vybavená a bude silně exportně orientovaná. Vysoký stav základního výkonu po celou střednědobou perspektivu (cca 17.300 MW, v tom 12.100 MW v ČEZ) bude především důsledkem najetí JE Temelín. Podle propočtů souvisejících se scénáři, provedených pro Operátora trhu
s elektřinou v EGÚ Brno, spolehlivý chod ES bude do roku 2010 vyžadovat udržení vysokého
aktivního exportní salda (minimálně na úrovni 10 TWh). Kolem roku 2010 se výkonová bilance
začne vyrovnávat, přebytek výkonů ES se vyčerpá a tlak na exportní saldo zmizí.
b) Kolem roku 2013 začne proces masivní obnovy a modernizace dožívajících uhelných
elektráren. Tento proces potrvá cca 10–12 let a především v tomto období nebude výroba
elektřiny schopná vždy plně krýt domácí spotřebu. Tato skutečnost se projevila převisem
dovozů elektřiny nad vývozy, a to zejména v období kolem roku 2020, kdy by proces obnovy
zdrojů ES měl být nejintenzivnější.
c) Po ukončení obnovy zdrojů ES (v letech 2020–2025) se situace vrátí k normálu, relace
výkonů ES k tuzemské spotřebě elektřiny by měla být proporcionálnější.
1.4.4 Odpady ze stavebnictví
Úvod
Do oddílu stavebnictví (dle OKEČ 45) patří všeobecné stavitelství, speciální stavební práce, instalace v budovách a dokončovací stavební práce. Patří sem stavební práce na nových stavbách, jejich opravy nebo údržba, provádění nástaveb, výstavba objektů v rámci zařízení staveniště a také staveb dočasného charakteru. Dále demolice staveb a jejich částí (příprava území pro výstavbu apod., výstavbu
pozemních a inženýrských a další činnosti).
Problematika nakládání se stavebními a demoličními odpady je odbornou i laickou veřejností chápána i akceptována navenek vcelku pozitivně.
Skutečnost je ale odlišná, vzdálená platné legislativě i skutečné potřebě
z hlediska ochrany životního prostředí. Je efektivní a žádoucí, aby docházelo
k náhradě primárních surovin přirozenými vedlejšími produkty lidského počínání.
Tento postoj je však často výrazně deformován neinformovaností (skutečnou či
předstíranou) a laxním přístupem jak původců odpadů, tak v některých případech
i dotčených orgánů státní správy. Zejména v posledních letech dochází k nárůstu
103
neodborného a nezodpovědného posuzování této problematiky v rozporu s platnou
legislativou, což vede velmi často k realizaci spekulativních terénních úprav či rekultivací. V těchto případech pak není hlavním cílem pro investora stavba jako taková, ale nepřiměřený zisk spojený s nelegálním nakládáním se stavebním a demoličním odpadem (dále jen SDO).
Jednou z příležitostí je posílení využívání SDO jako druhotných surovin, dále implementace priorit používaných v EU, protože vysoké cíle implementované na ČR
budou vyžadovat rozvoj technické vybavenosti a posílení využívání SDO. S novou
legislativou souvisí i možnost zvýšení kontrolní činnosti. Další příležitostí je možnost stavebních orgánů do jisté míry ovlivňovat volbu při stavebních povolení a
v neposlední řadě je příležitostí i zavedení nových ekonomických nástrojů – například ekologických daní apod.
Příčiny vznikajících problémů
Mezi slabé stránky využívání SDO jako druhotných surovin patří zejména časová
nedostupnost (velká vzdálenost) a nízké využití recyklačních zařízení. Hlavní slabinou je však stále vyšší cena za recyklaci než za uložení na skládky. Dalšími problémovými oblastmi nakládání s SDO patří:
nekvalifikované nakládání s odpady,
přetrvávající skládkování a ukládání v neupravené podobě – sporné sanace,
rekultivace, terénní úpravy,
nejednotná činnost stavebních úřadů,
nízké ceny primárních surovin,
jednotný systém posuzování vlastností recyklátů,
neprovázanost legislativy a meziresortních politik,
deformované ekonomické prostředí v oblasti nakládání s SDO.
Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., stanovuje povinnosti, ale neposkytuje dostatečné
nástroje ke kontrole dodržování povinností, což způsobuje, že jsou jeho dotčená ustanovení nevynutitelná a jeho reálný dopad z tohoto pohledu na praxi je minimální.
Jedním z dalších hlavních problémů, se kterým se v současnosti potýkáme, je
rychlý rozvoj technologických procesů, při nichž dochází k výraznému narušení
rovnováhy mezi jednotlivými složkami životního prostředí a následnou ztrátou reprodukce životního prostředí.
104
Problém rekultivace a odpady
Schvalování seznamu odpadů, které budou použity k terénním úpravám, záleží na
příslušném krajském úřadu v návaznosti na plán odpadového hospodářství kraje.
Využívání neupravených SDO (s výjimkou zeminy vytěžené) na různé spekulativní rekultivace (především prostor pískoven a lomů) či terénní úpravy (stavby umělých návrší, zasypávání terénních nerovností) je v rozporu s vyhláškou č. 383/2001
Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Dále také při této činnosti vzniká vysoké
riziko ukládání i jiných druhů odpadů, které po zasypání nemohou být dohledány
(zejména komunální odpad, nebezpečné odpady apod.).
Problém orgánů státní správy a samosprávy
Problém je i na straně stavebních úřadů, které vydávají stavební povolení či územní
rozhodnutí týkající se nakládání se stavebními a demoličními odpady. Činnosti stavebních úřadů se v jednotlivých regionech velmi odlišují a rozhodnutí stavebních úřadů (často vydávaná i v rozporu s platnou legislativou – zejména s výše zmíněnou vyhláškou č. 383/2001 Sb.) jsou velmi silně závislá na osobě, která rozhodnutí vydává.
Současně je nutno také zmínit, že ani výkon státní správy na všech úrovních odpadového hospodářství není jednotný a nejeví ani přílišný zájem o řešení daného
problému. Spolupráce mezi zainteresovanými ministerstvy je nedostatečná. Může
tak dojít i k dalšímu prohlubování deformovaného ekonomického prostředí v oblasti nakládání se stavebními odpady.
Další problém spočívá v komunikaci mezi dotčenými krajskými a stavebními
úřady. Po transformaci státní správy došlo k přenesení větších pravomocí na krajské úřady, které udělují souhlasy podle § 14 odst. 1 zákona, ale již nebyly zcela
vyjasněny kompetence při schvalování odpadů používaných k terénním úpravám.
Při návrhu doporučených legislativních postupů by bylo vhodné jasně formulovat problematiku § 14 a vydání oficiálního stanoviska MŽP. Aktivní komunikace
a zavedení integrovaného systému usměrňování toků odpadů/materiálů by vyřešilo
vztahy mezi právními subjekty provádějící rekultivace a subjekty zabývající se
recyklací. Tím by se dosáhlo přijatelného kompromisu vyhovujícího všem zúčastněným stranám (Fajmon, P.: Rekultivace, legislativa a odpady, Odpady 2004, č. 1).
Dalším ze zásadních problémů je nízká komunikace mezi subjekty provádějící
rekultivace a subjekty zabývající se recyklací odpadů. Spolupráce by znamenala
vytvoření integrovaného systému usměrňování toků jednotlivých odpadů/materiálů
vhodných k recyklaci nebo rekultivaci, a tím zajištění dostatečného množství odpadů/materiálů pro rekultivace.
105
Příklad
Pokud je tedy neupravený stavební odpad využíván v rámci rekultivace, stále zůstává odpadem, a plocha, která je rekultivována, se tak stává skládkou S-IO
(skládka inertních odpadů pro třídy vyluhovatelnosti I a II) nebo při použití různých stavebních sutí může vykazovat dokonce charakter skládky S-OO (skládka
ostatních odpadů pro výluhy do třídy III), aniž by měl její provozovatel k tomu
jakékoliv oprávnění.
K této problematice velmi přispívá i fakt, že cena, za kterou je možno se inertních stavebních odpadů zbavit (ze strany jejich původců), je velmi nízká. Tato skutečnost neumožňuje další rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení,
který by vedl ke zvýšení jakosti produkovaných recyklátů. Navíc ekonomická nejistota v recyklaci SDO nedává možnost realizaci stacionárních recyklačních linek
tak, jak je obvyklé v zemích EU s rozvinutým systémem recyklace SDO.
Zavážení dalších odpadů
Při rekultivacích, kde jsou kladeny vysoké vrstvy materiálu, se lze také často setkat
s praxí, že do rekultivovaných prostor jsou zaváženy nejrůznější další odpady –
včetně odpadů komunálních, odpadů z autoopraven a další – ať již s vědomím provozovatele rekultivace či bez něj. Tyto materiály zcela zmizí po zahrnutí další stavební sutí či zeminou, a působí tak jako časované ekologické bomby. Orgány státní
správy, které mají zajišťovat kontrolu, nemají prostředky, ani možnosti k dohledání takto zasypaných nebezpečných odpadů.
SDO versus primární stavební suroviny
V regionech s dostatkem primárních nerostných surovin pro stavebnictví (jako je
např. štěrkopísek, stavební kámen) však mají na recyklaci a využívání SDO velmi
nepříznivý vliv nízké ceny právě těchto primárních surovin, vyplývajících
z nízkých poplatků spojených s těžbou a z příznivých geologických podmínek ČR.
Uvedená problematika je zvláště aktuální u surovin pocházejících z nevýhradních
ložisek.
Problém evidence
Dalším problémem týkajícím se stavebních a demoličních odpadů je evidence
o skutečných tocích odpadů. K zjišťování objemu produkovaných stavebních odpadů v ČR bývá často používána (i Asociací pro rozvoj recyklace stavebních materiálů, ARSM) oficiální databáze odpadů ISOH (Informační systém odpadového
hospodářství), spravovaná Výzkumným ústavem vodohospodářským TGM a Centrem pro hospodaření s odpady. Při provedení podrobné analýzy (VÚT Brno) se
dospělo k závěru, že vykazující subjekty nezatřiďují „způsob nakládání dle ISOH“
106
jednotně. Zejména se to týká údajů o „využití jako druhotná surovina“. V tomto
způsobu je plně zahrnut nezpracovaný stavební odpad, který je mnohdy za velmi
diskutabilních podmínek „využíván“ při ryze spekulativních „rekultivacích
a terénních úpravách“, ale též nezpracovaná stavební suť využívaná na technologické vrstvy ve skládkách SKO. Na základě dotazování u vykazujících subjektů
však bylo zjištěno, že může být vykázán i dvakrát (např. při třídění stavební sutě
vlastním třidičem a poté využití služeb drtiče další firmy). Proto byla provedena
sumarizace všech sledovaných materiálů, kde se jednoznačně prokázalo, že celkové množství inertních minerálních odpadů, s nimiž bylo jakýmkoliv způsobem
manipulováno (tj. využito nebo recyklováno původcem odpadu, předáno na skládku či k recyklaci jiné právnické osobě) bylo ve většině položek zpravidla mírně
vyšší, než množství v daném časovém období produkované. Tyto nedostatky
v evidenci toků SDO jsou způsobeny nedostatečnou ekonomickou motivací preferovaných způsobů nakládání s odpady (Škopán, M.: Recycling 2004, s. 51–59).
Environmentální dopady problémů
Nekvalifikované nakládání s SDO znamená:
ztrátu cenné suroviny,
má také za následek postupné zaplňování prostor skládek, původně určených
pro nevyužitelné odpady, zejména komunální.
Opatření ke snížení množství stavebních a demoličních odpadů a zvýšení podílu
recyklované a znovu využité části vede jednoznačně k výraznému snížení zatížení
životního prostředí – a to jak ve formě snížení produkce odpadů, tak také snížení
objemu vytěžených primárních nerostných surovin. Nakládání se stavebními odpady se však nedotýká pouze životního prostředí, ale má podstatný vliv i na produktivitu a náklady stavební výroby.
Výhody SDO
Stavební a demoliční odpady mají mnoho silných stránek, mezi které patří: rozvoj
využívání SDO jako druhotných surovin, zavedení nových priorit ve využívání
stavebních a demoličních odpadů vycházejících z požadavků EU, s tím souvisí
i dopracování národní legislativy v oblasti stavebních a demoličních odpadů, posílení kontrolní činnosti. Také potřeba snižování těžby surovin si vynucuje určitou
podporu směrem k recyklaci a možnosti správních orgánů ovlivňovat volbu stavebních materiálů při povolovacím stavebním řízení a nakládání s SDO.
Stavební a demoliční odpady nabízejí díky svým typickým vlastnostem velmi širokou škálu využití. Upravený stavební a demoliční odpad je možné využívat jako
technologický materiál v souladu se zákonem o odpadech a jeho prováděcími
předpisy, tj. pouze v zařízeních určených k využívání těchto odpadů podle § 14
107
odst. 1 za podmínek stanovených vyhláškou č. 383/2001 Sb., nebo v zařízeních
podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Upravený stavební a demoliční odpad lze
uvádět na trh také jako výrobek, a to v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb.,
o technických požadavcích na výrobky. U těchto výrobků musí být vždy posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů.
Výhodou upravených SDO, jak již bylo uvedeno výše, je především jejich využití jako náhrady primárních nerostných surovin nebo částečné nahrazování.
V případě stavebních recyklátů se spíše jedná o šetrné využívání domácí surovinové základny a také o minimalizaci odpadů, deponovaných do krajiny. Jako velmi
perspektivní se jeví uplatnění stavebních recyklátů hlavně v těch oblastech, kde je
nedostatek primárních stavebních surovin. Pro stavební suroviny je typické, že se
vzrůstající dopravní vzdáleností klesá jejich konkurenceschopnost, neboť se jedná
o suroviny s nevelkou přidanou hodnotou, a proto dopravní náklady rychle limitují
prodejnost. Podpora recyklace stavebních odpadů bude proto dvojnásob účinná
právě v oblastech chudých na stavební suroviny – jednak se omezí negativní vlivy
životního prostředí, včetně výrazného zkrácení přepravních vzdáleností primárního
stavebních kamene, jednak budou v oblastech chudých na primární suroviny stavební recykláty mnohem lépe konkurenceschopné než v regionech, kde je primárních surovin dostatek.
Přes relativně podrobný výzkum však v současnosti převažuje využití recyklátů
jako podkladového a zásypového materiálu při stavbě nejrůznějších inženýrských
sítí. Vyšší míry zhodnocení, tedy využití materiálu k původnímu účelu před vlastní
demolicí je dosahováno jen v omezeném množství, a to zejména v těchto případech:
asfalty bez dehtu (živice) jsou po recyklaci využívány buď bez další úpravy
pro zpevnění cest, nebo jsou využívány při výrobě nových živičných směsí;
betony – po rozdrcení a roztřídění na početnou řadu úzkých frakcí jsou
částečně využívány jako plnivo do živičných směsí, v omezené formě jako
plnivo do betonů s nízkými požadavky na pevnostní vlastnosti;
hrubší frakce recyklovaných betonů jsou v omezené míře využívány jako
podkladový materiál při stavbě komunikací;
kamenivo ze železničních koridorů je po recyklaci (rozdrcení, ohranění
a přetřídění) využíváno opět pro stavbu železničních svršků a spodků.
Environmentální výhody:
(například Tlustec) a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality
108
Úspory paliv a energií při těžbě a úpravě stavebních surovin a při výrobě
stavebních hmot.
Možnost recyklace zbytkového betonu (betonu, který nebyl použit a byl
vyprázdněn při vymývání z autodomíchávače na betonárně, patří sem i čerstvý
beton vymytý z čerpadel a míchačky betonárny) má tyto ekologické výhody:
- odstranění ztrát z výroby a dopravy čerstvého betonu, které jinak činí
celkem asi 1–2 % denní produkce, se výrazně šetří suroviny pro další výrobu
betonu (cement, kamenivo),
- recyklací výplachových vod se velmi významně šetří i množství vody, které
by jinak bylo nutno plně odebírat z vodovodní sítě,
- odpadají negativní ekologické dopady, související s nutností skladování a
s odvozem zbytků betonu na skládky,
- odstraněním odpadů z výroby se současně i zcela minimalizuje riziko
kontaminace vod a půd a komunikací těmito produkty u betonáren, včetně
rizika zanesení kanalizace vymývanými zbytky čerstvého betonu a kalů,
- v souvislosti s výše uvedenými přínosy dochází i k úsporám energií
a pohonných hmot na výrobu stavebních materiálů a na dopravu surovin
a odpadů, což se příznivě projevuje i ve snížení znečišťování ovzduší,
- pozitivním přínosem recyklace stavebních odpadů je nejen menší zábor
půdy, ale též uchování neobnovitelných zdrojů. V neposlední řadě je
recyklace stavebních materiálů většinou ekonomicky výhodná jak pro
původce odpadu, tak pro odběratele.
Ekonomické výhody:
Vzhledem k tomu, že v České republice je pro recyklaci stavebních odpadů dostatek zpracovatelských kapacit, což znamená dostatečnou konkurenceschopnost,
je snahou každé firmy získávat recyklát s dobrou jakostí, a úspěšně se tak uplatnit
v tržním prostředí.
Účelné využívání druhotných surovin zvyšuje celkovou efektivnost průmyslové
výroby a v případech správné aplikace je navíc provázeno úsporami energie ve
srovnání s výrobou z prvotních zdrojů. Značné energetické úspory a jejich příznivý
ekologický dopad jsou ve vyspělých státech důvodem pro zvyšování podílu využití
domácích druhotných surovin i podporu nákupu druhotných surovin v zahraničí.
Dalšími ekonomickými výhodami odpadového toku SDO jsou dále:
intenzivní rozvoj technické vybavenosti území pro nakládání s odpady
podpořený finančně z tuzemských a zahraničních účelových fondů,
fungující asociace zpracovatelů,
využití volného potenciálu recyklačních linek,
možnost správních orgánů do jisté míry ovlivňovat jak volbu stavebních
109
srovnání s výrobou z prvotních zdrojů. Značné energetické úspory a jejich příznivý
ekologický dopad jsou ve vyspělých státech důvodem pro zvyšování podílu využití
domácích druhotných surovin i podporu nákupu druhotných surovin v zahraničí.
Prioritou by tedy měl být rozvoj využívání SDO jako alternativních zdrojů druhotných surovin zejména z důvodů úspor v zaplňování skládek odpadů, úspor paliv
a energií při těžbě a úpravě stavebních surovin a při výrobě stavebních hmot.
Tento fakt je podporován i naléhavou potřebou snižování těžby přírodních stavebních surovin, zejména v některých chráněných krajinných oblastech, cenných
lokalitách a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality života v okolních obcích.
Skutečný podíl recyklátů na trhu s vytěženým přírodním štěrkopískem a stavebním kamenivem se v roce 2002 pohyboval v hodnotě kolem 3,5–4 %. Na základě
analýzy provedené v roce 2002 se lze domnívat, že i v podmínkách ČR je možno
nahradit recykláty ze stavebních odpadů v horizontu 2–4 let cca 3 mil. tun štěrkopísků a stavebního kamene, v horizontu cca 8 let pak postupně dosáhnout pravděpodobně mezní hodnoty blížící se k cca 5 mil. t.
Problematika prevence a minimalizace vzniku odpadu je mimo zákona o odpadech
předmětem řady dalších předpisů národních i předpisů EU. Prevence jako obecný
přístup je deklarována již ve směrnici Rady EU 75/442/EC o odpadech (z roku
1975) a návazně v každém dalším dokumentu EU, zaměřeném na výrobky nebo
odpady a znečištění životního prostředí.
Současné světové prognózy rostoucího znehodnocení životního prostředí vyvolávají nutnost nahrazovat primární neobnovitelné zdroje odpadními materiály
a hledat cesty spojené s recyklací.
Stavební a demoliční odpady mohou být zdrojem úspor prvotních surovin těžených v přírodě, zejména v podobě cihlářských hlín, štěrkopísků, písků a stavebního
kamene a to v případě, že při jejich vzniku bude omezeno jejich znečištění nebezpečnými složkami. Vzhledem k obecně platným prioritám udržitelného rozvoje
společnosti je žádoucí, aby při stavebních činnostech byly používány postupy, které jsou plně v souladu zejména s požadavky § 10 a § 11 zákona o odpadech a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů zaměřenými na předcházení vzniku odpadů a přednostním využívání odpadů.
110
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) definuje územní plánování je součástí systému řízení rozvoje společnosti
a vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí
a ochranu jeho hlavních složek – půdy, vody a ovzduší. Základními nástroji územního plánování jsou územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentace
a územní rozhodnutí.
Plán odpadového hospodářství ČR (POH ČR)
Stavební a demoliční odpady představují velmi výrazný podíl na celkové produkci
odpadů (cca 25 %), a protože se zároveň jedná i o významný zdroj druhotných surovin, bylo nakládání s nimi specifikováno i v POH ČR. V tomto plánu jsou stanoveny dva strategické cíle týkající se SDO:
1. snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu,
2. maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních surovin.
Dále se v závazné části POH ČR v kapitole 6 (bod h) stanovuje v oblasti stavebních odpadů jejich využití do konce roku 2005 na hodnotu 50 % a do konce roku
2012 využití na 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů.
Dalším hlavním cílem je vytvořit integrované systémy nakládání s odpady na
regionální úrovni a jejich propojení do celostátní sítě zařízení pro nakládání
s odpady v rámci vybavenosti území, zabránit rozptylu azbestu a azbestových vláken do složek životního prostředí. Tomuto jsou podřízeny i Plány odpadového
hospodářství krajů.
V současné době je za nejúčinnější opatření k docílení omezování vzniku nebezpečných SDO a přednostního využívání vzniklých SDO považováno opatření
administrativní (normativní). Za normativní opatření je považováno opatření
i vydání metodického pokynu odborem odpadů Ministerstva životního prostředí k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí
a odstraňování staveb ve Věštníku MŽP (září 2003). Metodický pokyn přináší
doporučení, která směřují ke snížení rizika znečišťování nebo ohrožení životního
prostředí a zdraví lidí vyplývajícího z nevhodného řízení vzniku stavebních
a demoličních odpadů a nevhodného nakládání s nimi. Účelem metodického pokynu je zajistit, aby se stavebními a demoličními odpady bylo nakládáno v souladu
s platnou právní úpravou nakládání s odpady, s cíli stanovenými 6. akčním programem EU pro životní prostředí a se „Surovinovou politikou státu v oblasti nerostných surovin“, přijatou vládou ČR v prosinci 1999. To vyžaduje zejména:
zvýšit podíl úpravy (recyklace) stavebních a demoličních odpadů
s následným využitím takto upravených odpadů;
snížit podíl nebezpečných odpadů vznikajících při stavebních činnostech;
111
využívat stavební a demoliční odpady po jejich úpravě jako náhradu
vybraných primárních surovin;
zamezit využívání neupravených stavebních odpadů k tzv. rekultivacím
území a vytěžených těžebních prostor;
poskytnout kontrolním orgánům oporu pro kontroly terénních úprav
a rekultivací prováděných s využitím stavebních odpadů.
Dalším krokem by mělo být přijetí opatření (v podobě usnesení vlády ČR) navrhované v Realizačním programu pro nakládání s nebezpečnými odpady (dále
jen „RP NO“), který vychází ze závazné části Plánu odpadového hospodářství ČR,
nařízení vlády č. 197/2003 Sb. Jedním z navrhovaných opatření RP NO pro omezování vzniku nebezpečných odpadů je vydání směrnice Ministerstva životního prostředí k zákonu o odpadech, jejímž předmětem je omezování množství nebezpečných
odpadů vznikajících při zřizování, údržbě, rekonstrukcích a odstraňování staveb.
Co se týká srovnání úrovně recyklace, pak lze obecně říci, že ČR zaostává za
ostatními evropskými zeměmi (resp. zeměmi F.I.R. – Fédération Internationale du
Recyclage). Uvedená skutečnost vyplývá z průzkumu provedeného ČEÚ (Český
ekologický ústav) v roce 2002, kdy hodnota množství produkovaných inertních
stavebních odpadů dosahovala v ČR pouhých 165 kg/obyvatele a rok, zatímco evropský průměr dosahoval pětinásobné hodnoty. Z tohoto pohledu je pak také velmi
nízká i hodnota poměru produkovaného recyklátu na obyvatele – v ČR necelých
33 kg za rok, v ostatních zemích se jedná o hodnoty řádově vyšší. Přitom se však
ukazuje, že množství potřebných inertních minerálních materiálů (těžba + recykláty) pro stavební účely na obyvatele a rok není v ČR výrazně odlišné od hodnot
srovnávaných zemí F.I.R.
Stavební a demoliční odpady představují v zemích EU i v České republice velmi
výrazný podíl na celkové produkci odpadů (cca 25 % – Škopán, M.: Recycling
2004, s. 51–59).
Celkově je odhadováno, že je v ČR recyklováno kolem 30–35 % stavebních odpadů, což je ve srovnání se zeměmi EU (kde je recyklováno cca 60–90 %) stále
nízká hodnota. Musíme konstatovat, že Česká republika velmi zastává za evropským průměrem17.
17
V roce 2002 proběhlo srovnání míry recyklace v zemích Evropské unie, kde tehdy činilo
více jak 28 % (například v Dánsku bylo recyklováno až 60 % stavebního odpadu),
s Českou republikou, kde recyklace stavebního odpadu dosahovala pouze k 20 %. (Škopán, M.: Recycling 2004).
112
Recyklování použitých hmot ve světě
USA
V současnosti využívají velké americké firmy při rekonstrukcích silnic s krytem
z cementového betonu zásadně recykláž starého krytu buď do podkladních vrstev,
nebo na stavbu jiných objektů, které mají přiměřené požadavky na fyzikálněmechanické vlastnosti vstupních hmot, tj. kameniva. Zpětné použití do vozovky se
týká i devastovaných živičných krytů vozovek a podkladních vrstev.
Ve velkých městských aglomeracích jsou recyklážní centra umístěna především
ve střední části města. Stavební suť se dopravuje k místu výrobny a předrcený, vytříděný materiál se prodává jako běžné kamenivo. Společnosti vyrábějící recyklovanou drť nabízejí stavebním firmám možnosti ukládat stavební suť na dohodnutých skládkách, které objíždí s mobilní výrobnou recyklované drti.
Německo
Dle zkušenosti v Německu je nejsnazší recyklování cementových betonů prostých,
případně slabě vyztužených. Ve skutečnosti to představuje v největší míře cementobetonové kryty vozovek. Bylo však zjištěno, že ve starém betonu vytváří obtíže
přítomnost chloridových solí a dalších prvků, které nasycují vozovkový beton
v průběhu jeho exploatace. To omezuje plné použití recyklátů ve Spolkových zemích.
Ještě v roce 1987 nebylo ve Spolkové republice Německo dovoleno použít
recyklované kamenivo z demolovaných staveb pro výrobu betonu. S objemovou
hmotností vyšší než 2.300 kg.m-3 je toto kamenivo příliš těžké na to, aby mohlo
být klasifikováno jako umělé kamenivo do lehčených betonů.
Velká Británie
Velmi konzervativní přístup k recyklážím byl překonán celou řadou staveb, kde bylo
použito recyklované kamenivo. Legislativa zde téměř předběhla praktické využití.
I zde lze zaznamenat největší rozmach zejména v silničním stavitelství. Rovněž však
je možno používat recyklovaný materiál z demolic pozemních staveb.
Rusko
Od roku 1984 je možné používat hrubé recyklované kamenivo ze starých betonů
pro tyto účely:
podkladní makadamové vrstvy pod podlahy a základy budov, asfaltové
koberce všeho druhu,
výrobu betonu a železobetonu s pevností v tlaku 5–15 MPa,
113
výrobu betonu a železobetonu až do pevnosti v tlaku 20 MPa, když je
recyklované kamenivo mícháno s pevným drceným kamenivem v poměru
1:1,
použití drobného drceného kameniva z recykláže pro výrobu nového betonu
se nedoporučuje.
Belgie, Holandsko
Od roku 1977 probíhal v Belgii ve společném středisku WTCB – Wcenschappeljik
en Technisch Centrum voor het Bourobedrijf (Vědecko technické středisko pro
stavebnictví) výzkumný program, který měl dvě části:
dořešit otázky, jak zbavit při recykláži beton výztuže a neželezných kovů
a jak zajistit dokonalou fragmentaci,
studium možností, jak uvedené fragmenty recyklovaného betonu co nejlépe
zpracovat do nových cementových betonů s minimální újmou na ztrátě pevnosti.
Předpokládalo se, že získané poznatky povedou k maximálnímu využití
recyklovaných betonů při výrobě nových cementobetonových směsí a k vytvoření
legislativy pro používání recyklátu ve stavební výrobě.
Shrnutí zahraničních poznatků
Na první pohled je možné se domnívat, že recykling stavebních hmot ve světě je
v určitém smyslu více módní záležitostí, která je podporována ekologickými tlaky. To
je možné přiznat až potud, pokud tyto tlaky nevyúsťují přímo do ekonomických křečí,
jimiž procházejí stavební podniky v důsledku tvrdých cen za úložné prostory, kterými
si chrání jednotlivé regiony státní správy znečišťování svých pozemků.
Srovnání úrovně recyklace
Srovnání úrovně recyklace v ČR s ostatními zeměmi sdruženými ve Federation
Internationale du Recyklage (F.I.R.) – Holandska, Německa, Rakouska, Španělska
a Švýcarska – je uvedeno v tabulce níže. Z výsledků uvedených v této tabulce je
zřejmý nepoměr údajů zejména co do množství produkovaných inertních minerálních stavebních odpadů – v ČR dosahuje tato hodnota podle údajů ČEÚ pouhých
165 kg/obyvatele a rok, zatímco evropský průměr dosahuje pětinásobné hodnoty.
Z tohoto pohledu je pak také velmi nízká i hodnota poměru produkovaného
recyklátu na obyvatele – v ČR necelých 33 kg za rok – v ostatních zemích (s výjimkou Španělska, kde je recyklace regionálně velmi omezena, ale do statistiky se
zahrnuje veškeré obyvatelstvo) se jedná o hodnoty řádově vyšší. Přitom se však
ukazuje, že množství potřebných inertních minerálních materiálů (těžba + recykláty) pro stavební účely na obyvatele a rok není v ČR výrazně odlišné od hodnot
srovnávaných zemí F.I.R. Z toho lze učinit jednoznačný závěr o nepřesnosti vyka114
zovaných oficiálních statistických údajů o stavebních odpadech (Škopán, M.:
Recyklace stavebních odpadů, Odpadové fórum 2002, č. 4).
Tab. 30 Srovnání úrovně recyklace stavebního odpadu (bez výkopové zeminy,
kameniva a kovů) s ostatními zeměmi F.I.R. (kg/obyv)
Těžba
minerál.
surovin
Potřeba
stav.
materiálů
Množství stav.
odpadu na
vytěž. surovinu
32,9
4918
4951
33,4
389,1
130,3
4918
5049
77,1
705,1
1035,3
742,6
330,8
1562,5
786,3
641,0
755,2
433,2
25,4
1179,0
524,2
3141
7345
9468
8881
5213
7172
3782
8100
9901
8906
6392
7696
186,4
127,8
75,0
37,1
244,4
102,2
Země, údaje
za rok 1998
Stavební
odpad
ČR (rok 1999)
ČR dle ARSM
(1999)
Holandsko
Německo
Rakousko
Španělsko
Švýcarsko
Celkem
165,4
Recyklovaný
stav. odpad
Zdroj: Škopán, M.: Recyklace stavebních odpadů, Odpadové fórum 2002, č. 4
Na základě uvedených srovnání lze oprávněně předpokládat, že množství vzniklých inertních minerálních odpadů je podstatně vyšší než oficiálně vykazovaných
1,7 mil. t za rok – ARSM je odhaduje na cca 4 mil. t za rok (což by i při současných objemech recyklovaných materiálů znamenalo míru jejich recyklace cca
33 % – to je podstatně více, než bylo dosud odhadováno). Množství 4 mil. t stavebních odpadů (bez výkopových zemin, kameniva a kovů) vztažené na obyvatele
a rok tak dosáhne výše cca 390 kg a podle názoru ARSM odpovídá spíše spodní
hranici reálného stavu. Tato hodnota je také v korelaci vůči ostatním zemím F.I.R.
i při zohlednění nižší výkonnosti stavebnictví v ČR.
115
Obr. 3 Srovnání produkce a recyklace SDO v ČR a zemích F.I.R.
Zdroj: http://www.arsm.cz/info/naklad.htm
V zemích EU připadá na jednoho obyvatele cca 700–800 kg stavebního odpadu
(bez výkopové zeminy) ročně, v ČR je to dle oficiální statistiky MŽP zpracované
Ekologickým ústavem necelých 170 kg/rok. Na základě rozsáhlého průzkumu
ARSM je však reálná minimální hodnota cca 400 kg/obyvatele a rok, včetně výkopové zeminy pak cca 1200 kg/obyvatele a rok (viz graf výše,
http://www.arsm.cz/info/naklad.htm).
Na základě zkušeností ze zemí s nejvíce rozvinutou recyklací stavebních odpadů
(viz tabulka výše) lze konstatovat, že v zemích chudých na nerostné minerální suroviny pro stavebnictví (a tím i s jejich vysokými cenami) se objemy recyklovaných stavebních odpadů podílejí na celkovém objemu minerálních materiálů využitých ve stavebnictví v hodnotách mírně nad 15 %. V zemích s relativně dostupnými
minerálními stavebními materiály leží hodnoty mírně pod 10 % a podle vyjádření zástupců svazů recyklace ze SRN a Rakouska je za optimální hodnotu míry náhrady
přírodních materiálů recyklovanými stavebními sutěmi možno považovat 10 %.
V zemích s rozvinutým systémem recyklace stavebních sutí (SRN, Rakousko,
Švýcarsko, Holandsko atd.) se postupně staly běžnou součástí stacionárních recyklačních linek, protože jenom s jejich využitím lze docílit stabilní kvalitní produkci
certifikovaných recyklátů deklarovaných vlastností, určených zejména pro výrobu
různých stavebních prvků či jako plnivo do stavebních hmot (betony, živice, malty).
Dle oficiální statistiky ČEÚ (rok 2002) dosahovala míra recyklace stavebních
odpadů v roce 2002 v České republice hodnoty cca 20 %, podle kvalifikovaných
odhadů ARSM dokonce více než 30 %. Přitom bylo prokázáno, že se ročně vrací
do oběhu jako stavební materiál více než 2 mil. t recyklátů, které nahrazují přírodní
suroviny – štěrkopísky a stavební kámen. To představovalo takřka 4 % procenta
116
jejich těžby. Tato čísla nejsou nikterak vysoká – v zemích s rozvinutým systémem
recyklace dosahuje její míra (poměr množství recyklovaných stavebních odpadů na
jejich produkci) hodnot 70 % a více. To má samozřejmě vliv na snižování objemu
těžených surovin (Recycling 2004).
Přestože v ČR i jednotlivých zemí EU existují rozličné systémy evidence SDO,
mají jedno společné. Nikde není možno jejich objem určit zcela přesně – dané statistiky jsou více či méně deformovány účelovým jednáním subjektů vykazující jejich množství (podle možností platné legislativy a kontroly jejího dodržování
v dané zemi).
Skutečný podíl recyklátů na trhu s vytěženým přírodním štěrkopískem a stavebním
kamenivem se v roce 2002 pohyboval v hodnotě kolem 3,5– 4 %. Na základě analýzy provedené v roce 2002 se lze domnívat, že i v podmínkách ČR je možno nahradit recykláty ze stavebních odpadů v horizontu 2–4 let cca 3 mil. t štěrkopísků
a stavebního kamene, v horizontu cca 8 let pak postupně dosáhnout pravděpodobně
mezní hodnoty blížící se k cca 5 mil. t.
Pro další podporu zpracování a využívání recyklátů z SDO by měl být stanoven
nový systém priorit nakládání se stavebními a demoličními odpady, kompatibilní
se systémem EU, dále možnost získání podpory pro rozvoj technické vybavenosti
území pro nakládání s odpady, dále také možnost správních orgánů do jisté míry
ovlivňovat volbu způsobu nakládání s SDO a současně i volbu stavebních materiálů při povolovacím řízení staveb. Další prioritou by mělo být řádné dopracování
legislativy v oblasti nakládání s SDO, a recykláty z nich vyprodukovaných,
a systematická kontrolní činnost z této legislativy plynoucí.
Prioritou by tedy v budoucnosti mělo být zvýšení míry recyklace stavebních
a demoličních odpadů, podpořit podnikatelské aktivity v této oblasti a zamezit nelegálnímu nakládání s těmito odpady. Je nutné odklonit stavební odpady od skládkování, od ukládání v neupravené podobě v rámci diskutabilních sanací, terénních
úprav a rekultivací a od ukládání pod záminkou skladování apod.
V budoucnosti se předpokládají různé varianty nakládání s SDO podle možností
daného území. V blízkosti velkých městských aglomerací se předpokládá vytvoření podmínek pro stavbu stacionárních recyklačních zařízení (obdoba EU),
v regionech se počítá (již i v některých POH krajů) s vytvořením sítě recyklačních
mezideponií SDO (na nichž by se shromažďovaly stavební odpady vhodné
k recyklaci) a nebo s rozvojem systému recyklace stavebních a demoličních odpadů přímo v místě demolice s následným využitím recyklátu v dané lokalitě. (Škopán, M.: Recycling 2004, s. 59).
117
Výhledová doporučení dalšího postupu
Pro zlepšení situace by ze strany orgánů státní správy mělo být nadále postupováno
ve dvou paralelních směrech – jednak důraznějším omezováním nelegálního nakládání se stavebními odpady formou důsledné kontrolní činnosti podle platných
právních předpisů, jednak podporou tvorby závazného systému posuzování jakosti
recyklátů a podporou možností jeho plnohodnotného využití ve stavební výrobě.
Ke zkvalitnění celého systému recyklace zejména ve velkých městech ČR
v některých případech napomáhají i kvalitní vyhlášky o nakládání s odpady, které
jednoznačně ukládají i původci stavebního odpadu nabídnout odpad ke zpracování
(recyklaci).Takovou vyhlášku má např. město Brno, bohužel není všemi stavebními firmami plně respektována.
V dnešní době je proto nevyhnutelné získávat s minimálními náklady druhotné
suroviny vhodné k opakovanému použití. Realizace tohoto kroku vyžaduje splnění
následujících podmínek (Lederová, J.–Suchárková, M.: Aleternativní suroviny,
stavební a demoliční odpad, Odpady 2001, č. 3):
Projektovat a navrhovat takové konstrukce a konstrukční detaily, které
umožňují snadnou demontovatelnost celku nebo dílčích částí.
Podpořit zavádění takových nových technologií, aby v rámci stavební výroby
mohly být využity i další druhotné suroviny.
Podpořit v rámci výroby stavebních hmot vznik bezodpadových technologií.
Třídit bouraný a demontovaný stavební materiál již při demolici a staveništi.
Třídit a ukládat stavební materiál na skládkách podle druhu, tak aby bylo
umožněno jeho zpětné využití v budoucnu;
Vytvořit systém norem a předpisů pro recykláty, ostatní druhotné suroviny
i pro stavební materiály na bázi druhotných surovin.
Daňově či jinak zvýhodnit rozšíření již známých recyklačních technologií ve
stavební výrobě.
1.4.5 Komunální odpad
Úvod
Komunální odpady jsou velmi širokou a různorodou skupinou odpadů. Přesně charakterizovat materiálové složení této skupiny odpadů nelze. Jedná se o odpady jak
organického, tak anorganického původu. Definice komunálního odpadu je:
Komunální odpad – veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu
(Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Ka-
118
talog odpadů) s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických
osob oprávněných k podnikání.
Komunálním odpadem se částečně stává i odpad vzniklý činností malých firem,
které podnikají na území obce. Původce odpadů je za odpad odpovědný a financuje
veškeré nakládání s ním.
Definice původce odpadů dle zákona o odpadech je:
Původce odpadů – právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti
fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů
považuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy
fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane
vlastníkem těchto odpadů.
Pro svá specifika (různorodost, množství, potenciál druhotných surovin
a energie) patří komunální odpad mezi skupiny odpadů, kterým je věnována zvýšená pozornost.
Komunální odpad je více sledován veřejností – občany, spotřebiteli. Tím je dán
i vyšší zájem z ostatních stran – státní správa, podnikatelské subjekty podnikající
v oblasti komunálních odpadů.
Státní správa má zájem na tom, aby se snižoval objem nevytříděných, tudíž nevyužitelných složek komunálního odpadu. Jsou stanoveny závazné limity. Stanovené limity dávají možnost podnikatelským subjektům opřít o ně své podnikatelské záměry a tak budovat sítě svozů, třídění a využívání složek KO. Plátcem za
nakládání s KO je její původce – obec. Obec – výkonná složka státní správy se
téměř nikdy nestává neplatičem. Splnění finančních závazků vůči svým dodavatelům služeb je téměř stoprocentní. Tato skutečnost je nespornou výhodou oproti
jiným odpadovým tokům.
Komunální odpad je z hlediska historického vývoje velmi dobře mapován a systémově a funkčně zdokonalen.
V rámci hodnocení SWOT analýzy provedené v Realizačním programu ČR pro
komunální odpad se uvádí, „že za jednoznačně pozitivní rys současného stavu problematiky komunálních odpadů se považují fungující systémy nakládání
s komunálním odpadem organizované obcemi, rozvinutá síť odděleného sběru využitelných a nebezpečných složek komunálních odpadů a ochota občanů chovat se
ekologicky. Naopak jako slabá stránka současného stavu je označeno nedostatečné
vymáhání platné legislativy a dále absence účinných nástrojů k podpoře trhu
119
recyklovanými výrobky. Významným negativním jevem je pak postupující tendence růstu produkce komunálních odpadů.
Za významnou příležitost pro realizaci nových cílů v nakládání s komunálními
odpady je považováno posílení ekonomických nástrojů působících směrem
k třídění a k recyklaci komunálních odpadů. Za ohrožení dalšího žádoucího vývoje
problematiky je označeno ustanovení POH ČR o 50 % materiálovém využití komunálních odpadů do roku 2010. Ohrožením je také přetrvávající ekonomická výhodnost způsobů odstraňování komunálních odpadů.“18
Z členění Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) je komunální
odpad brán jako celek pod OKEČ 90. Budeme vycházet z následujícího členění:
Oddíl 90 zahrnuje sběr a odstraňování pevných odpadů včetně jejich likvidace,
odvod a čištění odpadních vod, údržbu kanalizační sítě, ulic, silnic, sanační a podobné činnosti.
O
OSTATNÍ VEŘEJNÉ, SOCIÁLNÍ A OSOBNÍ SLUŽBY
90
Odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a podobné činnosti
90.0
Odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a podobné činnosti
90.01
Odvádění a čištění odpadních vod
9000×
90.02
Sběr a zpracování ostatních odpadů
9000×
90.03
Čištění města, sanační a podobné činnosti
9000×
900
90.02 Sběr a zpracování ostatních odpadů dle ČSÚ
Tato třída zahrnuje:
sběr a odvoz:
- odpadu z domácností a podniků (z popelnic, kontejnerů),
- nebezpečného odpadu, použitých baterií, použitých olejů a tuků z vaření atd.,
- použitého oleje z plavidel, garáží nebo autoservisů,
- odpadu ze staveb a demolic (např. suť, hlušina) na skládku pro třetí stranu.
provoz sběren odpadu, skládek atd.,
likvidaci odpadu:
- spalováním,
- skládkováním na zemi nebo ve vodě, zahrabáváním nebo zaoráváním,
18
120
Realizační program Plánu odpadového hospodářství České republiky pro komunální
odpady, 2005.
zpracování a skládkování radioaktivního odpadu z nemocnic apod. (jedná se
o druh radioaktivního odpadu převážně ze zdravotnictví, který má krátkou
dobu rozpadu (během doby skladování) a lze jej zpracovat mimo rámec
regulovaného kontrolního systému),
zpracování odpadu rostlinného původu kompostováním,
nakládání a likvidace toxických živých nebo uhynulých zvířat a jiného
kontaminovaného odpadu,
sběr a likvidace použitého zboží s cílem eliminovat nebezpečný odpad (např.
chladničky).
Do této třídy nepatří:

zpracování odpadů z výroby potravin za účelem jejich dalšího zpracování (15),
zpracování jatečních zbytků na krmiva pro zvířata (15.7),
přepracování jaderných paliv a nakládání s radioaktivním odpadem (23.30),
výroba přírodních hnojiv, kompostování organického odpadu (24.15),
recyklace odpadu z výroby potravin, nápojů a tabáku na druhotnou surovinu
(37.20),
zpracování odpadu a šrotu bez skutečné recyklace za účelem jeho prodeje třetí
straně (např. odstrojování automobilů, strojů, přístrojů, zařízení nebo počítačů,
třídění nebo lisování odpadu z papíru, textilu, plastů, dřeva) (50, 51, 52),
sběr odpadu, který je součástí velkoobchodu s odpadem (51.57).
Dle informací z ČSÚ bylo v roce 2003 vyprodukováno celkové množství odpadů 25 172 816 t. Produkce komunálního a živnostenského odpadu v roce 2003 byla 2
856 690 t. To znamená, že se KO na celkové produkci odpadů podílí cca 11,3 %.
Pokud však budeme vycházet pouze z kategorie OKEČ 90, kde byla produkce
v roce 2003 (dle ČSÚ) 644 825 tun, bude se jednat pouze o cca 2,6 % zastoupení.
121
Tab. 31 Produkce odpadů podle vybraných oddílů OKEČ v roce 2003 (v tis. t)
Kategorie odpadu
Podniková produkce odpadů
z toho:
oddíl OKEČ
odpad ze zemědělství a lesnictví
01–02
odpad z dolování a těžby
10–14
průmyslový odpad
15–37
odpad z energetiky (mimo radioaktivního)
40
odpad ze stavebnictví
45
odpad z dopravy
60
odpad z odstraňování odpadních vod,
90
pevného odpadu a čištění měst
Odpad z obcí
z toho:
skupina odpadů
komunální odpad
20
Celková produkce odpadů
Nebezpečný Ostatní
N
O
1 195
23 978
Celkem
N+O
25 173
6
7
820
29
54
25
1 215
663
7 256
5 214
7 901
164
1 221
670
8 076
5 243
7 955
189
214
431
645
24
3 165
3 189
14
1 219
2 843
27 143
2 857
28 362
Zdroj: ČSÚ
Tab. 32 Produkce komunálního a živnostenského odpadu v roce 2003 (v t)
Ukazatel
Produkce odpadu celkem (v tom)
- běžný svoz
- svoz objemného odpadu
- odděleně sbírané složky
- odpady z komunálních služeb (z čištění ulic, tržišť, parků
atd.)
Množství odpadu
2 856 690
2 201 828
247 709
277 820
129 333
Zdroj: ČSÚ
Vytažená třída OKEČ 90 by byla srovnatelná s ostatními odpadovými toky.
Pokud se rozhodneme pohlížet na KO jako na celou skupinu (OKEČ 90), bude
velmi obtížné porovnávat vybrané odpadové toky mezi sebou. Bude však mnohem
reálnější shromáždit dostatek verifikovaných dat pro provedení Strukturální analýzy.
Ve vztahu k této podkapitole je OKEČ 90 popsána v kapitole: Analýza odpadového hospodářství jako součást národního hospodářství – makroekonomický pohled.
122
Jedním z hlavních dokumentů ovlivňujících daný odpadový tok je Plán odpadového hospodářství České republiky. Zde jsou uvedeny hlavní cíle vztahující se ke
komunálnímu odpadu:
1.
Základní strategické cíle:
snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu,
maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů,
minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání
s odpady.
2.
Hlavní cíle:
vytvořit integrované systémy nakládání s odpady na regionální úrovni a jejich
propojení do celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci
vybavenosti území,
neohrožovat v důsledku přeshraničního pohybu odpadů zdraví lidí a životní
prostředí a zajistit při rozhodování ve věcech dovozu a vývozu odpadů soulad
s mezinárodními závazky České republiky,
zvýšit materiálové využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 ve
srovnání s rokem 2000,
snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010
ve srovnání s rokem 2000 a s výhledem dalšího postupného snižování,
snížit množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů (BRKO)
ukládaných na skládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2010 nejvíce
75 % hmotnostních, v roce 2013 nejvíce 50 % hmotnostních a výhledově
v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství BRKO
vzniklého v roce 1995.
3.
Dílčí cíle:
nepodporovat výstavbu nových spaloven komunálního odpadu ze státních
prostředků,
nepodporovat výstavbu nových skládek odpadů ze státních prostředků,
uzavřít a rekultivovat skládky, které nejsou dlouhodobě schopny plnit
zákonné požadavky na provoz a technický stav; skládky odpadů, které
nesplňují podmínky stanovené zákonem o odpadech a prováděcím právním
předpisem, provozovat nejdéle do 16. července 2009 na základě rozhodnutí
krajského úřadu v souladu se schváleným plánem úprav skládky.
123
Evropská unie a její dopad na zpracování KO v ČR
Základní rámec politiky EU v oblasti odpadového hospodářství je dán rámcovou
směrnicí 91/156/EHS o odpadech, z níž vyplývají další tři: směrnice o nebezpečných odpadech (91/689/EHS), předpis o statistice v oblasti odpadů (ES 2150/2002)
a předpis o dopravě odpadů (EHS 259/93).
V oblasti zpracovávání odpadů je to pak směrnice o spalování odpadů
(200/76/ES) a směrnice o skládkování odpadů (99/31/ES).
Směrnice o skládkování
Směrnice o skládkování zahrnuje postup žádosti o povolení pro skládky všech kategorií a technické požadavky na výstavbu, provoz a dobu pro ukončení jejich provozu. Zakotvuje také vytváření odpovídající rezervy (finanční nebo jiné zajištění)
před zahájením provozu. Rezerva musí zahrnovat náklady na uzavření a následnou
péči po dobu 30 let. Kritéria pro převzetí odpadů pro všechny typy skládek mají
hierarchii nebezpečné – obyčejné – interní.
Směrnice zavádí progresivní snižování biologicky odbouratelných odpadů na
skládkách (všemi členskými státy) a zákaz společného skládkování. Jelikož
v hierarchii zneškodňování odpadů znamená skládka poslední možnost, podporují se opatření znevýhodňující skládkování (ceny, daně, technické náklady,
rezervy, …).
Směrnice rovněž stanovuje kvóty regenerace a recyklace jednotlivých složek,
postup členských zemí však není jednotný. Liší se také složení odpadů a ceny za
jejich zpracování v různých místech Evropy.
„V problematice nakládání s komunálními odpady byl v zemích EU v období
několika málo let zaznamenán určitý pokrok. Statistické údaje ukazují na omezení
skládkování, jako hlavního způsobu zpracování tohoto odpadu v EU, ke konci 90.
let tento způsob představoval v EU ještě 57 %. Určitý pokrok lze pozorovat i
v oblasti recyklace a kompostování komunálních odpadů, kde došlo k nárůstu
z 15 % v roce 1995 na 20 % ke konci 90. let. Způsoby nakládání s komunálním
odpadem v jednotlivých zemích jsou velmi rozmanité, stejně tak procentní podíly
využití a odstraňování komunálních odpadů.
V souladu s tematickou strategií EU je výhledově nutno věnovat pozornost prevenci odpadů, podporovat environmentálně šetrné využívání odpadů, zejména materiálovou recyklaci, s přihlédnutím k přínosům energetického využití s ohledem
na zvyšující se poptávku po energii.“19
19 Realizační program Plánu odpadového hospodářství České republiky pro komunální
odpady.
124
Snahu o zvýšení materiálového využití složek komunálního odpadu dokresluje
i následující tabulka.
Tab. 33 Postup členských zemí EU podle směrnice o odpadech
Cílové hodnoty pro obalové materiály
Papír a
Kompozity/
Ocel Hliník Sklo Plast
lepenka
Dřevo/Textil
Regenerace
Recyklace
50–65
25–45
15
15
Francie
50
35
40
44
Velká
Británie
34
30
53
26
Německo
65
63
59
Nizozemí
78
55
Belgie
70
Cílová
hodnota ve
směrnici
Španělsko
Švédsko
15
15
15
15/15/15
41
5
×/42/×
24
25
7
×
82
72
75
45
×/55/0
65
72
15
75
12
×/×/×
32
×
×
×
75
×
×/×/×
×
×
×
17
20
37
×
×/×/×
65
58
66
45
76
14
×/×/×
Zdroj: http://www.Enviweb.cz
Ekonomické nástroje ovlivňující odpadový tok
Vliv změny DPH
Nový zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (DPH) se týká také činností
souvisejících s odpadovým hospodářstvím, respektive se sběrem, svozem a odstraněním komunálních odpadů.
Zavedení nové sazby DPH na služby spojené s ekologií, resp. se svozem komunálních odpadů postihuje podnikatelské subjekty, které nejsou plátci DPH a také
další skupiny, mezi které řadíme i běžného občana. Ve většině případů se jedná
o 14 % navýšení, což je rozdíl mezi minulou sazbou 5 % a nynější, která činí 19 %.
Z toho vyplývá, že zvýšené DPH postihlo zejména rozpočty obcí a měst. Náklady na hospodaření s komunálními odpady vzrostou. Reálné náklady obcí na zajištění nakládání s odpady činily v roce 2002 568 Kč na obyvatele a rok, v roce 2003
již 716 Kč na obyvatele a rok. Další růst nastal díky zvýšení DPH o 14 %, tj.
o dalších zhruba 71–104 Kč na obyvatele a rok. Od roku 2005 se také zvyšuje poplatek za uložení odpadů na skládku. Předpokládané reálné náklady na odpadové
hospodářství obcí budou v roce 2005 činit až 607–880 Kč na obyvatele a rok20.
20
EKOKOM, 2005
125
Obr. 4 Náklady na hospodaření s KO v ČR
1000
820
716
750
Nárůst ceny
Kč/obyvatele
880
568
500
250
0
2003 Rok 2004
2002
2005
Pozn: Ceny za svoz KO uvedené v grafu jsou brány jako maximální
hodnoty
Zdroj: EKOKOM
Negativa spojená se zvýšením sazby DPH
Rozdíl nákladů za období od května do prosince 2004 představuje zvýšení
nákladů na jednoho obyvatele o částku 40–90 Kč.
Dalším negativním faktorem je, že zákon o odpadech stanoví pro místní
poplatek částku max. hranici 500 Kč na jednoho obyvatele ročně. Tato částka
je nedostačující.
Od ledna 2005 se podle zákona o odpadech zvýší sazba za skládkování KO,
a to o 200 Kč za tunu.
Uplatnění zvýšené DPH v této situaci představuje pouze zvýšení příjmu státu,
zatímco z hlediska ochrany životního prostředí má demotivující efekt.
Tab. 34 Přehled změn sazeb DPH v odpadovém hospodářství
Služba
Stará sazba Nová sazba
Plátce DPH
DPH
DPH
Neplátce
DPH
5%
19 %
×
+19 %
22 %
19 %
×
-3 %
5%
19 %
×
+14 %
- Pronájem nádoby
22 %
19 %
×
-3 %
Poplatky za uložení
0%
0%
×
0%
Rekultivační rezerva
5%
19 %
×
+14 %
Celková služba svozu odpadů
Samostatně prováděné činnosti
- Výsyp a odvoz nádob
- Odstranění odpadu
Zdroj: Článek – http://odpady.ihned.cz
Z daného vyplývá, že náklady spojené se zvýšením DPH postihnou zejména
rozpočty obcí, a náklady na hospodaření s komunálními odpady vzrostou. Je však
126
třeba poznamenat, že zvýšení DPH se na rozdíl od poplatku za skládkování neprojeví ve zlepšení či rozšíření poskytovaných služeb v odpadovém hospodářství pro
obce a občany. Celkové zdražení služeb však může negativně ovlivnit přístup lidí
k uvědomělému nakládání s komunálními odpady.
Ceny soukromých společností a daně za zpracování odpadů
v některých státech EU
Se zvyšující spotřebou neustále se přibližující státům EU se dá očekávat i růst produkce komunálního odpadu a přiblížení se cenám v EU.
Tab. 35 Ceny soukromých společností a daně za zpracování odpadů (euro/tuna)
Stát
Španělsko
Cena za
skládkování
Daň za
skládkování
Cena za
spalování
Daň za
spalování
Velká
Francie Švédsko Německo Nizozemí
Británie
Belgie
6–36
10–30
38–45
35–130
50–80
50–60
45–50
0
21
9
39
0
79
75-35
cca 40
50–74
60–80
30–95
75–110
90–130
56–125
0
0
0
0
0
0
8,5
(Vlámsko)
Obr. 5 Ceny soukromých společností v EU za zpracování odpadů (euro/tuna)
140
120
130
Cena za skládkování
Cena za spalování
60
40
80
74
80
60
36 40
30
125
95
100
80
130
110
50
45
20
0
Španělsko
Velká
Británie
Francie
Švédsko
země EU
Německo Nizozemí
Belgie
Zdroj: EKOKOM
Cena za skládkování se v ČR v roce 2003 pohybuje v rozmezí 600–780 Kč/t.
Z výše uvedené tabulky vychází průměrná cena za skládkování v EU 1 003–
1 847 Kč/t. V průměrných cenách za skládkování je ČR na 50 % ceny v EU.
127
Cena za spalování se v ČR v roce 2003 pohybuje v rozmezí 1 017–1 428 Kč/t.
Z výše uvedené tabulky vychází průměrná cena za spalování v EU 1 719– 2 803 Kč/t.
V průměrných cenách za skládkování je ČR na 54 % ceny v EU.
Můžeme tedy předpokládat, že cena za skládkování i spalování bude v ČR se
zvyšující se životní úrovní růst.
Ukazatele produkce a spotřeby
Pro možnost porovnání mezi státy EU a ČR je přiložena tabulka porovnání vývoje
HDP na obyvatele.
Tab. 36 HDP na 1 obyvatele v paritě kupní síly
Země
EU 15
Eurozóna (11 zemí)
Eurozone (11 countries)
Eurozóna (12 zemí)
Eurozone (12 countries)
Belgie
Dánsko
Finsko
Francie
Irsko
Itálie
Lucembursko
Německo
Nizozemsko
Portugalsko
Rakousko
Řecko
Spojené království
Španělsko
Švédsko
128
1995
100,0
1998
100,0
1999
100,0
2000
100,0
2001
100,0
2002
100,0
2003
100,0
100,9
100,2
100,2
99,9
98,6
98,21)
97,91)
99,6
99,0
98,9
98,7
98,6
98,21)
97,91)
108,5
112,8
95,5
104,0
89,7
104,2
161,4
107,8
108,6
66,0
114,5
65,1
98,7
79,0
106,8
105,4
113,4
103,2
104,1
106,2
103,2
175,2
103,9
110,1
68,5
112,9
65,2
101,7
81,0
104,5
105,3
115,8
101,5
103,9
111,2
101,9
189,2
103,1
109,7
70,2
113,7
65,3
101,2
83,5
107,7
106,4
107,0
115,5
115,4
104,1
104,2
103,8
104,8
115,1
117,7
101,3 100,11)
198,9
194,2
102,0
100,5
110,7
113,4
70,4
70,6
114,4
112,0
66,0
67,2
102,0
105,1
83,4
84,3
109,1
106,2
106,4
112,21)
101,71)
104,91)
125,31)
98,41)
189,61)
99,51)
111,41)
70,61)
110,91)
70,81)
107,31)
86,01)
104,71)
106,41)
112,31)
101,01)
104,11)
120,81)
98,21)
190,81)
98,91)
109,51)
68,61)
110,91)
73,21)
108,81)
87,31)
104,61)
Země
1995
1998
1999
Přistupující země, Acceding countries
Česká republika
Estonsko
Kypr
Litva
Lotyšsko
Maďarsko
×
32,6
75,3
31,9
29,1
44,9
×
38,1
73,6
36,1
32,3
46,8
×
×
Polsko
38,5
40,4
Slovensko
40,2
43,4
Slovinsko
61,9
65,2
Kandidátské země, Candidate countries
Bulharsko
28,2
23,8
Malta
×
Turecko
27,2
Ostatní země, Other countries
Island
112,9
Norsko
119,7
Japonsko
112,4
Spojené státy
139,4
Rumunsko
×
37,6
74,5
34,9
32,7
47,8
2000
2001
2002
2003
60,4
61,61)
63,4
39,7
76,2
35,8
33,9
48,8
41,1
78,4
37,9
35,8
51,5
1)
43,3
76,41)
39,81)
38,11)
53,31)
46,9
77,51)
43,81)
41,41)
55,01)
70,5
71,1
69,0
68,71)
68,61)
41,8
42,9
67,2
41,8
43,8
66,9
41,9
44,7
68,2
41,7
47,11)
69,51)
42,61)
48,31)
70,81)
24,0
24,5
26,0
26,41)
28,11)
59,7
×
29,3
23,3
23,1
24,4
26,41)
28,01)
26,9
27,6
23,9
24,71)
25,91)
116,7
121,3
108,3
140,9
116,4
128,7
106,0
142,4
114,6
114,4
147,0
144,4
106,2 104,81)
142,6
139,4
109,01)
136,41)
103,01)
139,21)
110,21)
135,31)
104,41)
140,81)
Zdroj: ČSÚ 1) předběžné údaje
Jedním z ukazatelů spotřeby v ČR je charakteristika vybavenosti domácností.
Přikládáme tabulku vývoje z let 1995–2002.
129
Tab. 37 Vybavenost domácností předměty dlouhodobého užívání
Předmět
Chladnička domácí1)
Automatická
pračka
Televizor barevný
Videorekordér
Osobní počítač
Mikrovlnná trouba
Myčka nádobí
pevná l.
Telefon
mobilní
2)
Osobní automobil
Motocykl2)
Zdroj: ČSÚ,
1)
2)
Počet předmětů na 100 domácností
Consumer
Number of durables per 100 households
durable
1995
1999
2000
2001
2002
134,3
149,4
152,5
156,6
158,0 Refrigerator1)
Automatic
93,7
100,0
101,0
101,4
102,7
washing machine
95,8
112,3
115,8
117,1
119,2 Colour TV set
28,5
43,6
47,7
50,7
54,1 Video recorder
×
13,3
0,5
37,8
×
64,6
27,3
14,2
17,8
23,3
26,8 Personal computer
38,2
4,2
70,3
45,1
5,5
69,8
52,1
7,4
67,6
14,2
39,7
71,9
57,1 Microwave oven
8,4 Dishwasher
63,4
fixed
Phone
99,5
mobile
69,3
25,4
69,5
23,7
69,8
23,6
69,3 Passenger car2)
23,1 Motorcycle2)
vč. mrazniček, Incl. Freezers;
dle znění vyhlášky 102/95 Sb. zákonů, By Decree No. 102/95 Coll.
Další politické nástroje, které ovlivňují a budou ovlivňovat daný odpadový tok,
jsou popsány v následující kapitole.
IV. Strukturální změny odpadového hospodářství – komodita KO
Politické nástroje (jak české, tak evropské) směřují k prevenci, předcházení vzniku
odpadů, minimalizaci skládkování, zvýšení vytřídění a využitelnosti vytříděných
složek KO. K naplnění těchto politických nástrojů bude třeba změnit přístup
k nakládání s KO. Nejdůležitějším faktorem bude ovlivnění povědomí občanů
o potřebách prevence, předcházení vzniku odpadů a nutnosti třídění odpadů.
Hlavním problémem, který s velkou pravděpodobností vyvolá určité změny, je
to, že politické cíle jsou velmi vysoké a za současných ekonomických
a technologických podmínek nereálné.
Cílem z POH ČR pro KO je zvýšit využívání odpadů s upřednostněním recyklace na 55 % všech vznikajících odpadů do roku 2012 a zvýšit materiálové využití
komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000.
Porovnání stavu a vývoje v oblasti odpadového hospodářství mezi
státy EU a ČR
Hlavními producenty odpadů v členských státech EU jsou sektory: průmysl, těžba
surovin, stavebnictví, zemědělství a komunální sféra. Porovnáním produkce odpa130
dů v členských státech EU a ČR dojdeme k tomu, že produkce komunálních odpadů se liší nepatrně.
Tab. 38 Porovnání ČR s EU v odpadovém hospodářství, (indikátory ze Státní
politiky životního prostředí s výhledem do roku 2005)
EU
průměr
EU
max.
1) HDP (1000 USD na obyvatele)
18,0
31 (L)
2) Hustota populace (obyv./km)
115,9
- produkce komunálního odpadu
(kg/obyv./rok)
▪ % recyklovaného odpadu
▪ % spalovaného odpadu
▪ % skládkovaného odpadu
- % recyklovaného papíru
- % recyklovaného skla
- množství průmyslového
odpadu ze zpracovatelského
sektoru (kg/1000 USD HDP)
- produkce nebezpečného
odpadu na jednotku HDP
(kg/1000 USD HDP)
Zdroj: SPŽP 2001, ISOH,
*
18,2
22,1
64,4
43
378,1
(NL)
560
(NL, IRL)
45 (A)
58 (DK)
90 (I)
70 (D)
55
88 (A)
443
68,6
EU
ČR
min. 1997
10,8
11,7
(G)
15,2
130,7
(SF)
360
320
(S)
7 (GB)
12
2 (SF)
3
12 (DK)
88
12 (IRL)
36
26
27
(G, GB)
109 (L) 3,4 (P)
2,8
10,5
(L)
1,9
(GB)
ČR
1999
ČR
2000
Cíl
2005
13,2
13,3
*
130,2
130,3
*
408
414
340
15
8
65
36
15
8
60
39
30
10
60
50
30
28
60
65,6
62
58
*
22,3
17,7
23
10
cíl neuveden
V. Předpokládaný vývoj v odpadovém toku
Vývoj v oblasti KO směřuje ke snaze o vyšší míru třídění a využívání těchto vytříděných složek KO.
Současný trend zvyšování spotřeby, motivace spotřebitele k zvýšení své životní
úrovně, s sebou přináší a v dohledné době bude přinášet zvyšování množství KO.
Bude třeba najít efektivní způsob, jak zvýšit množství vytříděných složek z KO
a najít vhodný způsob motivace občana k třídění KO.
Reálnou cestou k minimalizaci vzniku KO je působení na výrobce (producenta
výrobků – producenta odpadů). Výrobci bude dána odpovědnost postarat se o své
výrobky i po skončení životnosti, a to jak morální, tak i finanční. Ideologicky bude
vývoj směřovat k tomu, že výrobek je stále (po celou dobu své životnosti i po ní,
již jako dosloužilý i jako odpad) toho, kdo ho vyrobil, uvedl na trh. Spotřebitel
bude pak „pouze“ uživatelem, nájemcem takového výrobku. Tato ideologie se týká
především spotřebitelských výrobků.
131
Vývoj měrného množství KO
Odhad vývoje měrného množství komunálních odpadů do roku 2010 vychází
z předpokladu, že produkce běžného odpadu z domácností ve městech se bude
nadále zvyšovat a v roce 2010 dosáhne přibližně 4 kg na obyvatele a týden. Naopak na venkově vlivem relativně nasycené spotřeby obyvatel dojde k postupnému
poklesu produkce odpadu z domácností z 5 kg na obyvatele a týden v roce 1995 na
3 kg na obyvatele a týden v roce 2010.Odpad podobný domovnímu (živnostenský
odpad) ve městech zaznamená do roku 2010 určitý pokles, na venkově mírný nárůst. Vzhledem k rychlejší obnově zařízení domácností a k postupnému rozšíření
zpětného odběru vybraných výrobků povinnými osobami, bude se zvyšovat produkce (oddělený sběr) objemného odpadu, která v roce 2010 dosáhne 75–90 kg na
obyvatele a rok, tj. nárůst o 20 kg ve městech a o 37 kg na venkově. V posledním
období let 1995–2002 vzrostla produkce objemného odpadu přibližně o 40 kg na
obyvatele a rok. Množství odpadu z údržby zahrad a parků a odpadu z čištění veřejných prostranství se bude mírně zvyšovat. Celkové množství komunálního odpadu by se mělo do roku 2010 zvýšit na 470 kg na obyvatele a rok ve městech a na
360 kg na obyvatele a rok na venkově.
Tab. 39 Odhad vývoje měrného množství komunálních odpadů v ČR do roku 2010
Měrné množství odpadu
(kg/obyvatele za rok)
r. 1995
r. 2002
r. 2010
1. Zástavba městského typu (převážně vytápěná centrálně)
Domovní odpad (odpad z domácností)
130
160
200
Domovnímu odpadu podobný odpad (živn. odpad)
90
195
150
Objemný odpad
9
55
75
Odpad ze zahrad a parků
24
29
35
Odpad z čištění veřejných prostranství
12
8
10
Komunální odpad celkem
265
447
470
2. Zástavba venkovského typu (převážně vytápěná lokálně tuhými palivy)
Domovní odpad (odpad z domácností)
260
200
160
Domovnímu odpadu podobný odpad (živn. odpad)
30
70
80
Objemný odpad
16
53
90
14
19
20
4
5
10
Komunální odpad celkem
324
347
360
Skupina odpadu
Zdroj: VaV/720/2/00
Odhad vývoje skladby KO
Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 vychází z předpokladu,
že v odpadu produkovaném v domácnostech a jemu podobném se bude nadále
132
zvyšovat podíl papíru a lepenky, plastů, textilu a spalitelného odpadu. Ostatní látkové skupiny budou stagnovat nebo dojde ke snížení jejich podílu (jemné frakce).
Především ve venkovské zástavbě se bude podíl jemné frakce snižovat v důsledku
opětovného postupného odklonu vytápění domácností tuhými palivy. V objemném
odpadu se bude zvyšovat především podíl elektroodpadu a kovového odpadu, a to
v důsledku rozšiřování odděleného sběru elektrických a elektronických zařízení
z domácností. Stále vysoký podíl bude představovat směsný (spalitelný) objemný
odpad, který tvoří zejména podlahoviny a nábytek.
městská zástavba
Zástavba městského typu
(převážně vytápěná centrálně)
Domovní a jemu podobný odpad
- Papír a lepenka
- Plasty
- Sklo
- Kovy
- Bioodpad
- Textil
- Minerální odpad
- Nebezpečný odpad
- Spalitelný odpad
- Jemný podíl
Objemný odpad
- Obalový odpad
- Elektrošrot
- Pneumatiky
- Kovový odpad
- Minerální odpad
- Ostatní odpad (spalitelný)
Z toho: Biologicky rozložitelný odpad
Z toho: Spalitelný odpad
Podíl látkové skupiny
(% hmotnostní)
r. 1995
r. 2002
r. 2010
100
100
100
17
23
25
9
16
16
10
8
8
4
3
3
14
18
18
4
6
8
3
2
2
1
1
1
1
9
9
37
14
10
100
100
100
10
6
6
2
4
6
3
2
2
1
2
2
6
13
15
40
2
5
38
71
64
100
100
100
60
48
50
100
100
100
20
25
25
Zdroj: VaV/720/2/00
133
venkovská zástavba
Zástavba venkovského typu
(převážně vytápěná tuhými palivy)
- Papír a lepenka
- Plasty
- Sklo
- Kovy
- Bioodpad
- Textil
- Minerální odpad
- Spalitelný odpad
- Jemný podíl
Objemný odpad
- Obalový odpad
- Elektrošrot
- Pneumatiky
- Kovový odpad
- Minerální odpad
Podíl látkové skupiny
(% hmotnostní)
r. 1995
r. 2002
r. 2010
100
100
100
7
8
10
6
9
12
6
9
9
4
4,5
4,5
6
6
6
2
2
2
2
4
4
0,5
0,5
0,5
0,5
6
8
66
51
44
100
100
100
5
2
2
3
6
6
2
4
3
1
2
1
6
7
7
20
13
20
63
66
61
100
100
100
80
60
60
100
100
100
70
60
50
Zdroj: VaV/720/2/00
Tab. 42 Výsledný odhad vývoje produkce domovního odpadu založený na
modelu konstantního koeficientu
Země
Belgie
Dánsko
Finsko
Francie2)
Řecko
Itálie
134
19952000
4%
13 %
10 %
1%
3%
3%
Výsledný odhad
2000–
2005–
2005
2010
5%
5%
10 %
10 %
6%
6%
-4 %
4%
11 %
12 %
5%
5%
1995–
2010
15 %
36 %
23 %
2%
28 %
13 %
Zkouška modelu
Období pro Konstantní
odhad
koeficient „k“
1994
0,003
1996
0,029
1994
0,011
1994
0,037
1992
15,587
1995
0,070
Země
Nizozemsko
Portugalsko
Španělsko
Švédsko
Irsko
Velká Britanie
Rakousko
Německo
Celkem EU (14)
19952000
9%
6%
8%
9%
20 %
11 %
4%
8%
7%
Výsledný odhad
2000–
2005–
2005
2010
10 %
10 %
9%
10 %
8%
8%
9%
9%
14 %
9%
10 %
11 %
5%
6%
8%
8%
6%
8%
1995–
2010
31 %
28 %
25 %
29 %
50 %
36 %
15 %
26 %
22 %
Zkouška modelu
Období pro Konstantní
odhad
koeficient „k“
1995
0,074
1995
1,1001)
1994
1,4451)
1994
0,140
1995
0,147
1995
0,219
1996
0,008
1993
0,070
Zdroj: Evropská agentura pro životní prostředí (EEA);
Vysvětlivky:
ad 1) Údaje o domovním odpadu nehlásilo Portugalsko a Španělsko. Koeficient
a projekce odhadů se zakládají na údajích o komunálních odpadech.
ad 2) Odhadovaný obzvláště nízký růst domovního odpadu ve Francii je zapříčiněn
relativním poměrem zjišťovaných ekonomických proměnných za minulá období
použitých k vysvětlení vývoje množství odpadů k celkovému HDP a promítnutím
tohoto trendu do r. 2010.
1.5 Strukturální analýza – mikroekonomické hledisko
V následující kapitole je nejprve popsáno obecné pozadí mikroekonomické analýzy v odpadovém hospodářství. Na obecný úvod navazuje opět analýza jednotlivých
odpadových toků z mikroekonomického hlediska.
1.5.1 Analýza prvků a vzájemných vztahů a vazeb mezi nimi
v systému odpadového hospodářství (materiálové
a finanční toky)
V následující kapitole budou popsány toky odpadů a subjekty, které vystupují na
odpadovém trhu obecně. Finanční toky představují ve většině případů toky
v opačném směru oproti materiálovým tokům, tudíž si je můžeme představit jako
opačný tok oproti tokům materiálovým (viz následující obrázek).21
21
V následujícím textu bylo využito částečných výstupů získaných v rámci projektu
VaV720/13/03, nicméně považujeme za důležité uvést část výstupu i na tomto místě, analýza je brána jako základní východisko pro rozpracování jednotlivých odpadových toků.
135
Obr. 6 Subjekty v odpadovém hospodářství a toky odpadů
Ochránci přírody,
lobbystické skupiny
Evropská
unie
Stát
Těžba, dolování primárních surovin (Těžaři)
Odpad z chovu,
pěstování
Odpad z výroby zemědělských surovin
Odpad z dolování
a těžby
Výrobci materiálů, energie,
zemědělských surovin
Odpad z energetiky
Výrobci, dovozci výrobků, produktů
Prodejci
Průmysl
Spotřebitelé
Nelegální
nakládání
Komunální
odpad
Obce
Sběrné
dvory
Technické
služby
Mobilní
svoz
Výkupny
surovin
Skládky
Spalovny
Zpracovatelé
Druhotné
suroviny
Sdružení, popř.
aut. společnost
Ostatní
využití
Předchozí schéma znázorňuje fyzické toky odpadů a subjekty, které ovlivňující
životní cyklus jednotlivých výrobků. Modře jsou vyznačeny toky vznikající
v důsledku zapojení dalšího subjektu – sdružení, popřípadě autorizované společ136
nosti. Zeleně je vyznačen tok odpadů ze zemědělství a žlutě odpadů z dolování
a těžby a z energetiky. V následujícím textu budeme charakterizovat jednotlivé
subjekty a faktory, které odpadové toky ovlivňují.
1.5.2 Strana poptávky a strana nabídky a změny v jejich
struktuře, úloha tržních cen
Pro pochopení následující základní mikroekonomické analýzy je důležité nejprve
definovat prostředí, ve kterém se tvoří tržní ceny statků a služeb. Tímto prostředím
je tržní nabídka a tržní poptávka po statcích a službách. Pod tržní nabídku zahrnujeme ty subjekty, které zprostředkovávají produkty své práce (statky a služby) na
trhu za účelem prodeje subjektům, které nákupem těchto statků a služeb řeší pocit
nedostatku ve své spotřebě. Tj. tržní nabídku tvoří ty subjekty, které nabízejí odpady, ať již k zneškodnění – firmy, obce (komunální odpad, stavební odpad, odpady
ze zemědělství apod.) nebo nabízejí „odpady“ – druhotné suroviny k dalšímu využití (například sláma nebo biologicky rozložitelný odpad jako hnojivo apod.).
Tržní poptávku tvoří naproti tomu ty subjekty, které jsou ochotny nabízené
statky a služby od nabízejících za nabídnutou cenu odkoupit a (pokud bude využito
mikroekonomické terminologie) uspokojit tak své potřeby. Tj. ty subjekty, které poptávají „odpady“, druhotné suroviny k dalšímu zpracování, využití, nebo i odstranění.
Změny ve struktuře poptávky a nabídky zahrnují několik aspektů, například
změnu aspektů preferencí poptávajících, investiční podněty, změny v objemu
a růstu výroby a další impulsy, viz dále.
Následující obrázek znázorňuje grafické vyjádření nabídky a poptávky, graf využívá analytického aparátu k znázornění závislosti nabídky a poptávky na ceně
a množství realizovaných statků a služeb na trhu. Pro další mikroekonomickou
analýzu, ale i celkovou národohospodářskou analýzu je podstatný zejména ten
aspekt, že výsledná cena statků a služeb je výsledkem působení nabídky
a poptávky na trhu. Faktory ovlivňující stranu nabídky a poptávky jsou základem
pro tvorbu cen statků a služeb, avšak výsledná cena na trhu je dána interakcí
takto vytvořené nabídky s poptávkou na trhu.
Cena generovaná trhem poskytuje účastníkům trhu informace o vzácnosti statku
a o jejích změnách, které ovlivňují ochotu surovinu nabízet či poptávat. Přesun
statků mezi tržními subjekty (směna) má za následek jejich optimální alokaci. Stav
po provedení obchodu přináší oběma zúčastněným stranám vyšší uspokojení než
situace před proběhnutím směny.
V případě, že nabízená cena je vyšší než cena, za kterou je statek či službu poptávající subjekt ochoten koupit, pak dojde k poklesu nabízeného množství a následně i ceny na úroveň, která odpovídá té ceně, za kterou je poptávající ochoten
137
koupit poptávaný statek či službu. Mechanismus působí i naopak v případě, že je
nabízená cena nižší než je cena, za kterou je poptávající ochoten statek či službu
koupit. Pro lepší pochopení je možné využít přiloženého grafu22.
Obr. 7 Nabídka a poptávka
Cena
Nabídka
Poptávka
Výsledná
cena
Výsledné
množství
Množství
1.5.3 Strukturální projevy tržní nedokonalosti
Stát (vláda vybrané země) v průmyslově vyspělých zemích, od okamžiku vzniku
a výskytu ekologických problémů, hraje dnes v ochraně životního prostředí zásadní a klíčovou roli. Základním prostředkem jsou především právní opatření, která
nabývají různých forem (podobnější výčet bude uveden v další části výstupu nástroje odpadového hospodářství). Aktivity státu směřují k obnovení přijatelné
úrovně životního prostředí, ale i k předcházení novým škodám a zamezení jejich
vzniku.
Avšak i stát je ovlivňován působením dalších subjektů, jedná se například
o instituce Evropské unie, které utvářejí legislativu, jež je následně implementována do našeho právního systému. Na druhé straně nesmíme opomenout působení
jednotlivých zájmových skupin, ať již různých podnikatelských skupin nebo nevládních organizací, například ochránců přírody. Zájmové skupiny či různé organizace se v mnoha případech podílejí na tvorbě ekologické politiky. Důležitou úlohu
22
Tato základní teorie vychází samozřejmě z určitých předpokladů, které nemusejí být vždy
v praxi dodrženy. Podrobněji viz například Samuelson, P. A.–Nordhaus, W. D.: Ekonomie, Praha 1991 nebo Frank, R. H.–Bernanke, B. S.: Ekonomie, Grada Publishing
2003.
138
na státní úrovni mají i vědečtí a výzkumní pracovníci podporovaní ze státních prostředků – například Česká inspekce životního prostředí, která kontroluje dodržování
jednotlivých zákonů, soudy, které posuzují a vymáhají dodržování zákonů apod.
Na realizaci politiky se podílejí nepřímo i banky a pojišťovny, v návaznosti na
poskytování úvěrů a snižování rizik z pojistných událostí vyžadují na firmách provádění ekologického auditu, s tím souvisí pak případné zavádění dalších dobrovolných nástrojů do podniků, jako například Environmentální manažerské systémy,
Ekologické značení výrobků, dobrovolné dohody a další. Ostatní nástroje, do kterých zahrnujeme i dobrovolné nástroje, budou součástí dalších částí projektu.
Systém odpadového hospodářství je složitý i z hlediska vztahů jednotlivých subjektů. Jak ukazuje obrázek, jednotlivé subjekty jsou vzájemně propojeny, změna
chování jednoho subjektu může ovlivnit výrazným způsobem chování dalších subjektů, například rozhodnou-li se těžaři snížit těžbu určité suroviny, ve svém důsledku to bude mít za následek nejenom pokles výroby určitých výrobků, snížení
prodeje výrobků, růst ceny výrobků, ale i pokles produkce odpadů23. Determinanty
rozhodování základních prvků odpadového hospodářství
Předpoklady analýzy
Následující analýza je založena na několika předpokladech, jedním z nich je, že
nepočítáme se ziskovou přirážkou jednotlivých subjektů. Administrativními nástroji v následujícím textu rozumíme takové nástroje, které prostřednictvím příkazů
a zákazů a vymezováním dalších postupů ukládají subjektům povinnosti, subjekt
zpravidla nemá možnost volby jiného chování (bude podrobněji vysvětleno dále).
Používání administrativních nástrojů vede v praxi většinou ke zvyšování nákladů
většiny subjektů, kterých se týká, protože administrativní nástroje nařizují subjektům další povinnosti, na jejichž splnění musejí vynakládat dodatečné náklady (příkladem může být zavedení povinnosti zpětného odběru, které přináší výrobcům
a dovozcům dodatečné náklady na zavedení zpětného odběru). Poněkud jiné působení mají ekonomické nástroje, které buď působí opět na zvyšování nákladů – nástroje negativní stimulace, nebo na snižování nákladů – nástroje pozitivní stimulace.
Působení tržní nabídky a tržní poptávky však ve skutečnosti není tak jednoduché, jak ukazují základní teorie. Ovlivňujícími faktory jsou nejenom faktory tržní,
ale v současné době především faktory administrativního rázu, tedy vládní (regulační) zásahy – tzn. administrativní, ekonomické a ostatní nástroje. Ekonomickými
faktory rozumíme takové faktory, které jsou výsledkem působení tržních sil, ať již
jde o působení poptávky nebo nabídky, cenu výrobku nebo náklady na investice
23
Sled důsledků však nemusí být vždy tak jednoznačný, protože zde působí mnoho dalších
faktorů – existence substitutů apod.)
139
apod. Rozdělení na tyto dvě skupiny je samozřejmě pouze relativní, protože zásahy
vlády sekundárně ovlivňují poptávku, nabídku a další tržní faktory.
V praxi však působí v odpadovém hospodářství nejenom tržní faktory –
tj. poptávka a nabídka, ale i další faktory, které sekundárně ovlivňují působení nabídky a poptávky. Protože v praxi neexistuje ideální tržní prostředí a existují selhání trhu,
nastupuje stát, který se snaží narovnat tržní selhání používáním různých nástrojů. Používání nástrojů a zásahy vlády s sebou však na druhé straně přinášejí vládní selhání.
Následující vzorce nelze brát jako definitivní vztahy, vzorce slouží pro základní
orientaci a vyjádření směru působení jednotlivých faktorů a následně pak pro porovnání základních faktorů ovlivňujících cenu primární a druhotné suroviny.
Těžba primárních surovin
Faktory ovlivňující cenu primárních surovin, faktory ovlivňující i nabídku či poptávku a obecně rozhodování o těžbě:
1. Tržní faktory:
investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu (zahrnující
náklady na technologie, výstavbu zařízení, náklady na nákup či pronájem
dobývacího prostoru, náklady na práci, …) – obě tyto veličiny budou
označeny jako C,
vzácnost primární suroviny, množství dostupných nalezišť (dostupnost na
trhu) – ν,
cena substitutů (např. druhotné suroviny), popř. komplementů na trhu a jejich
kvalita – PDS,
technologický pokrok (možnost nahrazení primární suroviny jinou
technologií, např. měď a její nahrazení optickým kabelem) – π,
poptávka po primárních surovinách – DPS.
2. Administrativní (regulační) zásahy:
ekonomické nástroje pozitivní stimulace (dotace, subvence, zvýhodněné
půjčky apod.) – v případě těžby primárních surovin jsou míněny zejména
dotace do tohoto oboru, jež mají za cíl udržení uměle nízkých cen ve srovnání se
zahraniční konkurencí nebo udržení zaměstnanosti v stagnujícím oboru – EPS,
ekonomické nástroje negativní stimulace (daně, poplatky apod.) – jedná se
o poplatky z vydobytých nerostů, úhrady z dobývacího prostoru, finanční
rezervy na rekultivaci dobývacího prostoru po ukončení životnosti – ENS,
administrativní nástroje (normy, standardy, limity apod.) – v tomto případě se
jedná zejména o technické normy kvality, hodnocení nebezpečných
vlastností, souhlas k provozu zařízení, souhlas k nakládání s odpady, nutná
evidence odpadů, zákaz ukládat určitý odpad na skládku apod. – A.
140
Cena primární suroviny:
↑ν
↑PPS = ↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑A
↓PDS
↑DPS
↓π
Cena primární suroviny je tím vyšší, čím jsou vyšší investiční a provozní náklady,
přísnější administrativní a ekonomické nástroje negativní stimulace. Naopak cena primární suroviny je snižována působením ekonomických nástrojů pozitivní stimulace.
Cena je zprostředkovaně ovlivňována i působením ostatních faktorů, cena roste
jestliže se zdroje primárních surovin stávají vzácnějšími, jestliže klesá cena substitutů, jestliže roste poptávka po primárních surovinách (v případě PDS je situace poněkud složitější, neboť růst ceny druhotné suroviny může znamenat impuls k růstu
ceny primární suroviny, ale z pohledu zachování konkurenční výhody může cena
zůstat na své původní úrovni; naopak v případě poklesu ceny druhotné suroviny lze
očekávat i pokles ceny primární suroviny).
Výroba materiálů a polotovarů
Faktory ovlivňující výrobu materiálů a polotovarů:
1. Tržní faktory:

cena primární suroviny – PPS,
investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu – C,
cena druhotné suroviny – PDS jako konkurenční cena substitučních materiálů,
technologický pokrok – π,
poptávka po materiálech a polotovarech – DM,
cena služby odstranění produkovaného odpadu – PO nebo cena získaná
z prodeje druhotných surovin – PDS.
ekonomické nástroje pozitivní stimulace (dotace, subvence, zvýhodněné
půjčky apod.) – v případě výroby materiálu určeného výrobě se jedná např.
o dotace provozovateli zařízení na využívání BAT („Best available
technology“) – EPS,
ekonomické nástroje negativní stimulace – v tomto případě se jedná
o poplatky za ukládání odpadu na skládku, poplatky za znečišťování ovzduší,
daně apod. – ENS,
administrativní nástroje (normy, standardy, limity apod.) – jedná se např.
o požadavky na kvalitu surovin, technologii zpracování, souhlas k provozu,
evidence odpadů apod. – A.
141
Cena materiálu: ↑PM = ↑PPS + (↑C − ↓EPS + ↑Ey + ↑A) + ↑Py
↓PDS
↑DM
↓π
Cena materiálu či polotovaru je v první řadě ovlivňována výší ceny primární suroviny, což znamená, že cena materiálu je zprostředkovaně ovlivňována i faktory,
které ovlivňují cenu primární suroviny – viz výše. Cena materiálu roste, pokud roste cena primární suroviny nebo rostou investiční a provozní náklady a náklady odstranění produkovaného odpadu nebo rostou požadavky dané administrativními
a ekonomickými nástroji negativní stimulace.
Důležitými zprostředkujícími faktory jsou opět cena druhotné suroviny a technologický pokrok, (v případě PDS platí poznámka již výše zmíněná). Pro zjednodušení
uvažujeme náklady odstranění odpadu, protože tato varianta v praxi převažuje.
Výroba výrobků
Faktory ovlivňující rozhodování výrobců a dovozců a cenu výrobků:
1. Tržní faktory:

cena materiálu – PM (z primární suroviny),
cena druhotné suroviny – PDS,
cena služby zpětného odběru – PZO,
cena substitučního výrobku – PSU,
poptávka po výrobcích – DV,
ekonomické nástroje pozitivní stimulace – v případě výroby výrobku
určeného k výrobě se jedná např. o dotace provozovateli zařízení na
využívání BAT („Best available technology“), zvýhodněné půjčky – EPS,
ekonomické nástroje negativní stimulace – jedná se o poplatky za ukládání
odpadu na skládku, poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění
odpadních vod apod. – ENS,
administrativní nástroje – zahrnují požadavky na kvalitu surovin, požadavky
na obsah nebezpečných látek ve výrobku, technologii zpracování, souhlas
k provozu, evidence odpadů apod. – A.
142
Cena výrobku: ↑PV = ∑(↑PM) + (↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑A) + ↑PO + ↑PZO
↑DV
↓PSU
↓PDS
↑PPS
↓π
Cena výrobku je opět ovlivňována cenami polotovarů a materiálů, tj. zprostředkovaně i cenami primárních surovin. Cena výrobků roste s růstem investičních
a provozních nákladů a s růstem administrativních požadavků. Přímými náklady na
výrobu jsou i náklady na odstranění odpadu. Výrobci musejí do ceny promítnout
i zavedení povinnosti zpětného odběru.
S poklesem poptávky po výrobku, s poklesem ceny substitutů, s poklesem ceny
druhotných surovin, s růstem ceny primárních surovin, poklesem ceny z prodeje
druhotných surovin dochází k růstu ceny výrobků. Druhotná surovina se může stát
zároveň výstupem z výroby materiálů, jejím prodejem se snižují náklady na výrobu.
Prodej výrobků
Cena prodeje výrobků je ve své podstatě ovlivňována shodnými faktory jako cena
výroby. K výrobní ceně jsou však připočteny specifické investiční a provozní náklady, specifické náklady vyplývající z administrativních a ekonomických nástrojů, specifické náklady na odstraňování odpadů a specifické náklady vyplývající
z povinností zpětného odběru.
Jak již bylo uvedeno výše, cenu prodeje výrobku (PP) ovlivňují zprostředkovaně
i faktory působící na těžbu surovin, výrobu polotovarů i výrobu výrobků. Tuto skutečnost je nutné si uvědomit, protože zvýšíme-li například poplatky z vydobytých
nerostů, zprostředkovaně to povede i ke zvýšení prodejní ceny.
Spotřebitelé
Nákupem výrobku spotřebitelem se přetrhává odpovědnost výrobce za výrobek,
který se stává majetkem jeho spotřebitele.
Nákup výrobku
spotřebitelé se rozhodují o koupi výrobku především na základě ceny, kterou
musí za výrobek zaplatit – PV nebo PP,
na základě užitku, který jim daný výrobek přináší (užitek je funkcí množství
spotřebovaných, nakoupených výrobků, s růstem množství výrobků se snižuje
celkový užitek z výrobků). Budeme-li předpokládat, že se spotřebitel
rozhoduje mezi nákupem výrobku X a Y, bude porovnávat užitky
jednotlivých výrobků, pak aby byl v rovnováze – U,
143
na základě svého důchodového omezení (tj. kolik finančních prostředků mají
k dispozici) – Y,
na základě existence substitutů k výrobku a jejich ceny – PSU (pokud existuje
k výrobku X nějaký substitut – například Y – spotřebitel porovnává oba
výrobky).
Použitý výrobek – další nakládání
Spotřebitel volí nejjednodušší cestu naložení s použitým výrobkem. Faktory,
které ovlivňují další způsob naložení s použitým výrobkem:

výchova a vzdělání – VV,
náklady na platbu poplatku za komunální odpad, či jiný druh poplatku – CKO,
náklady na odkládání do popelnic – CPL,
náklady případného odvozu na skládku – CS,
náklady na odnášení výrobků do prodejen (povinnost zpětného odběru),
náklady odvozu do sběrných míst – CP,
nabízené služby obcí – svozy, sběrné dvory; množství sběrných míst – SS,
ceny vykupovaných druhotných surovin – PDS,
zálohové systémy – nastavení jejich cen – PZS.
CS ↔ CP ↔ CPL
SS
VV
PDS
PZS
Spotřebitel porovnává jednotlivé náklady, přičemž je ovlivňován především působením ceny záloh, (pokud je výše zálohy nízká, nevyplatí se mu výrobky vracet)
nabízenými službami obcí (tj. pokud obec nabízí dostatek třídících kontejnerů,
provádí pravidelné svozy odpadů, provozuje sběrné dvory nebezpečných odpadů),
cenou vykupovaných surovin (pokud jsou například ceny za starý papír vysoké,
lidem se vyplatí starý papír třídit) a výchovou a vzděláním.
Průmysl
Průmysl představuje oblast, která je určitým způsobem oddělena od nakládání
s odpadem z domácností, ve většině případů zde existují vzájemné vztahy prodeje
výrobků a zpětného navrácení „odpadů“ mezi průmyslovými výrobci a dalšími
zpracovateli nebo výrobci primárních surovin. Informace o tocích těchto průmyslových odpadů nejsou často k dispozici.
144
Sběrny surovin, výkupny surovin
1. Tržní faktory:
investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu, zahrnující
náklady výstavby sběrných míst, dopravní náklady – C,
ceny primárních surovin – PPS,
ceny druhotných surovin – PDS,
poptávka po druhotných surovinách – DDS,
náklady sběru – CS,
náklady třídění – CT.
ekonomické nástroje pozitivní stimulace – různá daňová zvýhodnění,
subvence, zvýhodněné půjčky podporující jejich provoz – EPS,
ekonomické nástroje negativní stimulace – případné poplatky za znečišťování
ovzduší, poplatky za vypouštění odpadních vod apod. – ENS,
administrativní nástroje – jedná se např. o souhlas k provozu, evidence
odpadů apod. – A.
Cena druhotné suroviny: ↑PDS = (↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑A) + ↑CS + ↑CT
↓PPS
↑DDS
Cena druhotných surovin roste s růstem investičních a provozních nákladů,
s různými administrativními a ekonomickými opatřeními, s růstem nákladů na sběr
a třídění. Naopak cena druhotné suroviny klesá s různými daňovými zvýhodněními, subvencemi a dotacemi.
Sekundární vliv má vliv pokles ceny druhotné suroviny, i když zde není výsledek působení jednoznačný. S růstem poptávky po druhotné surovině dochází
k růstu ceny druhotných surovin.
Obce
Obec má dle zákona o dopadech odpovědnost za nakládání s odpadem.
1. Tržní faktory:
náklady třídění – CT,
ceny druhotných surovin – PDS.
145
ekonomické nástroje pozitivní stimulace – různá daňová zvýhodnění,
subvence, zvýhodněné půjčky – EPS,
ekonomické nástroje negativní stimulace – ENS:
- náklady na ukládání odpadů na skládky (tj. působení ekonomického
nástroje – výše poplatků za ukládání na skládky) – ESK,
- náklady na spalování odpadů – ESP,
- výše příjmů z poplatků za komunální odpad – EKO,
administrativní nástroje – jedná se např. o požadavek na evidenci odpadů,
zákaz skládkování určitých odpadů apod. – A.
Budeme-li brát v úvahu, že se obec o odpad stará sama, tj. nezajišťují jí veškeré
služby technické služby, pak její rozhodování o dalším nakládání s odpadem se většinou ubírá směrem k nalezení nejjednodušší a nejlevnější cesty nakládání s odpadem.
Obec pokryje část nákladů na separovaný sběr jeho prodejem zpracovatelským
závodům. Při současném nerozvinutém trhu druhotných surovin a velkému kolísání cen však většina obcí žádné takové úsilí ani nevyvíjí.
Obec porovnává následující náklady na odstranění či využití:
ESK ↔ ESP ↔
(PDS − CT)
Technické služby
Obec může zajišťovat nakládání s komunálním odpadem prostřednictvím technických služeb. Technické služby se většinou rozhodují na základě stejných principů
jako obce, ovlivňují je stejné faktory s tím rozdílem, že jsou závislí na platbě, kterou jim obec za služby zaplatí.
Skládky
1. Tržní faktory:
cena spalování – PSP.
ekonomické nástroje pozitivní stimulace – v případě skládkování nejsou tyto
nástroje zpravidla používány, protože obecnou tendencí je snižovat množství
sládkovaných odpadů – EPS,
ekonomické nástroje negativní stimulace – poplatky za znečišťování ovzduší,
znečišťování podzemních vod apod. – ENS:
146
- poplatky za skládkování – ESK,
- povinné finanční rezervy na rekultivaci, asanaci – EFR,
odpadů, přípustné limity znečištění, významným nástrojem je zákaz
skládkování některých odpadů (zákazem skládkování odpadu se automaticky
ruší tok odpadů směrem na skládky) – A.
Cena skládkování:
↑PSK = ↑C + ↑ ENS + ↑A
PSP
PDS
Cena sládkování je tím vyšší, čím jsou vyšší provozní a investiční náklady, čím
jsou vyšší poplatky za skládkování a povinné finanční rezervy a čím jsou přísnější
administrativní nástroje. Zprostředkovaně mohou ovlivňovat cenu skládkování
i alternativní způsoby nakládání s odpady.
Spalovny
1. Tržní faktory:

ceny druhotných surovin – PDS,
cena skládkování – PSK,
technologický pokrok – π.
ekonomické nástroje pozitivní stimulace – dotace, subvence, daňová
zvýhodnění – EPS,
ekonomické nástroje negativní stimulace – ENS:
- poplatky za spalování – ESP,
- poplatky za znečišťování ovzduší – EZO,
odpadů, přípustné limity znečištění ovzduší apod. – A.
Cena za spalování:
↑PSP = ↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑A
PSK
PDS
π
147
Cena spalování je opět ovlivňována investičními a provozními náklady, které
bývají oproti nákladům za skládkování daleko vyšší. Na růst ceny mají vliv
i administrativně nastavené nástroje, limity znečišťování ovzduší apod.
Z ekonomických nástrojů mohou cenu zvyšovat především poplatky za znečišťování ovzduší či poplatky za spalování.
Výroba z druhotných surovin
1. Tržní faktory:

cena primární suroviny – PPS,
cena služby zpětného odběru – PZO,
cena substitučního výrobku – PSU,
poptávka po výrobcích – DV,
ekonomické nástroje pozitivní stimulace – v tomto případě se jedná
především o daňová zvýhodnění, o subvence a podpory těmto výrobám či
hotovým výrobkům, zvýhodněné půjčky apod. – EPS,
ekonomické nástroje negativní stimulace – například poplatky za ukládání
odpadu na skládku, poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění
odpadních vod apod. – ENS,
administrativní nástroje – jedná se např. o požadavky na kvalitu surovin,
požadavky na obsah nebezpečných látek ve výrobku, technologii zpracování,
souhlas k provozu, evidence odpadů apod. – A.
Cena výrobku v případě výroby z druhotných surovin:
↑PV = ∑(↑PDS) + (↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑ A) + ↑PO + ↑PZO
↑DV
↓PSU
↓PPS
↑PDS
↓π
Kde cena druhotné suroviny: ↑PDS = (↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑A) + ↑CS + ↑CT
↓PPS
148
↑DDS
V případě výroby z druhotných surovin jsou náklady nižší o náklady na těžbu,
ale na druhé straně jsou zvyšovány náklady sběru a třídění surovin.
Ceny primárních a druhotných surovin
Ceny primárních a druhotných surovin jsou důležité pro rozhodování výrobců
a další fungování recyklace odpadů, protože výrobce při rozhodování o výrobě porovnává cenu a kvalitu primárních a druhotných surovin.
↑PPS = ↑C − ↓EPS+ ↑ENS + ↑A
Cena primární suroviny:
↑ν
Cena druhotné suroviny:
↓PDS
↑DPS
↓π
↑PDS = (↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑ A) + ↑CS + ↑CT
↓PPS
↑DDS
V praxi mohou nastat následující případy:
PPS < PDS
Jestliže je cena primární suroviny nižší než cena druhotné suroviny, výrobci
zpravidla preferují výrobu z primárních surovin, systém opětovného využívání
a zpracování se zpravidla rozpadá.
PPS = PDS
V tomto případě nelze poznat, jak se budou výrobci chovat, zda budou preferovat primární nebo druhotné suroviny, vše záleží na spoustě dalších okolností, na
lokálních a specifických podmínkách.
PPS > PDS
Levnější druhotné suroviny jsou preferovány před primárními surovinami, existuje tudíž určitá poptávka po druhotných surovinách, která může ještě cenu druhotných surovin zvyšovat a podporovat další sběr a zpracování odpadů.
149
Tab. 43 Porovnání ceny primární a druhotné suroviny a faktorů, které je ovlivňují
Cena primární suroviny
STRANA POPTÁVKY
- poptávka po dané primární surovině
- zprostředkovaně poptávka po daném
výrobku
STRANA NABÍDKY
- náklady na těžbu, dopravní náklady,
tj. investiční a provozní náklady
- existující technologie zpracování
primárních surovin
- administrativní nástroje – technické
normy, souhlas k provozu zařízení,
značení, apod.
- výše povinných finančních rezerv
- výše poplatků z vydobytého prostoru
- poplatky ze znečišťování ovzduší
- další faktory a ekonomické nástroje
- náklady na spalování – výše spalného
- náklady skládkování – poplatek za
ukládání odpadů na skládky
- množství existujících substitutů k dané
komoditě, ať již k primární nebo
druhotné surovině
Cena druhotné suroviny
STRANA POPTÁVKY
- poptávka po druhotné surovině
- zprostředkovaně poptávka po výrobku
z druhotné suroviny
STRANA NABÍDKY
- náklady sběru, náklady výstavby sběrných
míst, sběrných středisek, dopravní náklady
- náklady montáže, třídění
- existující technologie a zpracování
druhotných surovin
- administrativní nástroje – technické
normy, požadavky kvality pro
zpracovatelská zařízení apod.
- administrativní nastavení kvót povinné
recyklace, které působí ve prospěch
druhotných surovin
- podpory ze státních a veřejných zdrojů
- daňová zvýhodnění recyklovaných výrobků,
daňové úlevy výroby druhotných surovin
- další faktory a ekonomické nástroje
- náklady na spalování – výše spalného
- náklady skládkování – poplatek za
ukládání odpadu na skládky
- množství existujících substitutů k dané
komoditě, ať již k primární nebo
druhotné surovině
Předchozí tabulka ještě jednou rekapituluje faktory, které ovlivňují cenu primárních a cenu druhotných surovin. Pokud chceme podporovat materiálové využití
a recyklaci, můžeme použít dva způsoby, buď znevýhodňovat cenu primárních surovin, anebo zvýhodňovat cenu druhotných surovin – jinými slovy zvyšovat cenu
primárních surovin nebo snižovat cenu druhotných surovin.
Cenu primární suroviny ovlivňují náklady zahrnující těžbu, dostupnost suroviny,
množství nalezišť, vzácnost suroviny – tj. nabídka, na druhé straně stojí poptávka
po primární surovině – ta je určována užitečností a množstvím existujících substitutů a dalšími faktory, které byly popsány výše. Primární surovina je ve většině
případů kvalitnější než následná druhotná surovina, na druhé straně druhotná surovina se může stát levnějším zdrojem, který bude konkurovat primární surovině.
Mechanismus trhu je však ovlivňován i působením legislativních zásahů, jednotlivých administrativních a ekonomických nástrojů.
150
Cena druhotné suroviny je ovlivňována především náklady následného sběru
odpadů, dopravními náklady, náklady výstavby sběrných dvorů, kontejnerů, dále
náklady montáže a dalšího zpracování, náklady na technologie, které umožňují
zpracování a nakonec i celkovou kvalitou získaných surovin. Cena je ale rovněž
ovlivňována působením administrativních a ekonomických nástrojů.
Recyklace druhotných surovin je ekonomicky efektivní v případě, že cena
z prodeje druhotné suroviny je dostatečně vysoká, v tom případě funguje cyklus
recyklace druhotné suroviny na základě tržních principů. Pokud jsou však náklady
na sběr, manipulaci a skladování větší než cena z prodané druhotné suroviny, systém se rozpadá, recyklační firmy nejsou schopny platit dostatečnou cenu sběrným
firmám, a tím dochází k poklesu sběru (menší firmy zpravidla velké výkyvy cen
druhotných surovin nepřežijí). Pokud by byly ceny druhotných surovin trvale nízké, systém recyklace by se rozpadl a k zachování recyklace by musely být použity
nástroje podporující recyklaci, ať už ekonomické nebo administrativní.
V České republice jsou ceny druhotných surovin ovlivňovány vývojem na mezinárodních trzích, v některých případech jsou přímo odvozovány od cen daných zahraniční
nabídkou a poptávkou po surovinách, týká se to především kovů. Cena je určována cenou na zahraničních burzách. Příkladem může být Londýnská burza a vývoj cen olova.
1.6 Mikroekonomické analýzy pro vybrané
odpadové toky
Každá subkapitola věnovaná odpadovému toku je rozdělena na části: Odpadový
tok z hlediska vystupujících subjektů, Vzájemné vztahy a vazby subjektů, jejich
vzájemné ovlivňování, Determinanty rozhodování základních prvků odpadového hospodářství, Cenové relace na trhu, vývoj, vztah cen primárních a druhotných surovin.
Odpady vznikající v zemědělství můžeme rozdělit na:
odpady z rostlinné produkce – lze je ve velké míře navrátit do přírodního koloběhu,
odpady ze živočišné produkce – lze také ve velké míře navrátit do přírodního
koloběhu, technologie na zpracování jsou však již složitější a vyžadují určité
finanční prostředky,
odpady z provozu mechanizace,
obaly.
151
I. Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů
Zemědělská výroba byla v minulosti bezodpadovým hospodářstvím, protože se
zvířecí exkrementy a zbytky rostlin využívaly jako hnojivo či krmivo. Vznikal zde
uzavřený koloběh:
Obr. 8 Toky odpadů ze zemědělství
Půda
Půda
Krmivo
Zbytky rostlin
Zvíře
Půda
Exkrementy
Půda
Odpady vznikající v zemědělské prvovýrobě a vystupující pod zařazením dle
ČSÚ jako odpady z jednotlivých chovů hospodářských zvířat, či odpady z pěstování obilí a jiných kulturních plodin, a nebo dle ISOH odpady jako zvířecí trus, moč,
a hnůj (včetně znečištěné slámy), kapalné odpady soustřeďované odděleně
a zpracovávané mimo místo vzniku, či agrochemické odpady lze ve velké míře
využít a navrátit je zpět do přírodního koloběhu vyjádřeného na výše uvedeném
obrázku. V rámci uzavřeného koloběhu živin jsou základním předpokladem pro
udržení a zlepšení úrodnosti půdy. Protože se většina těchto materiálů využívá ke
hnojení, a tudíž se různými způsoby upravují a následně určitou dobu i skladují,
bývají tato období, při nedodržení technologických postupů a hygienických předpisů, největším zdrojem znečišťování životního prostředí. Z těchto důvodů je třeba
s těmito materiály nakládat jako s organickým hnojivem a ne jako s odpadem,
a proto je dobré hovořit o jeho využití a ne o jeho likvidaci. Jinými slovy, produkci
zemědělských odpadů by šlo redukovat tím, že by se statková hnojiva nevykazovala jako odpad a do odpadů by měla vstupovat zcela výjimečně. Kromě těchto výše
uvedených zdrojů odpadů je třeba uvést i odpady z provozu zemědělské mechanizace a odpady plynného charakteru. Odpady z provozu zemědělské mechanizace
a odpady vzniklé po použití látek uložených v odpadech, je řešeno i v jiných odvětvích národního hospodářství, a proto je možné využívat ověřené technologie
jejich zpracování, případně předcházet jejich vzniku.
152
Ve velkochovech zvířat, které byly vybudovány bez jakékoliv vazby na půdu, se
často pohlíží na exkrementy zvířat jako na odpad, avšak za předpokladu, že jakostní znaky odpadu odpovídají určité normě, nebo je odpadní hmota certifikována,
pak nemusí jít o odpad, ale o organické hnojivo nebo surovinu k výrobě organických hnojiv, které jsou šířeny do oběhu prodejem podle legislativy hnojiv.
Vystupující subjekty
Za původce odpadů ze zemědělství je možno považovat obce, které vystupují jako
původci i za domácnosti, anebo podnikající právnické a fyzické osoby. Mezi tyto
podnikatele patří velkochovy zvířat, technické služby či obdobné soukromé společnosti zpracovávající zelené odpady z veřejné zeleně, čistírny odpadních vod apod.
Původce odpadu může být ale rovněž oprávněnou osobou k nakládání
s případnými odpady ze zemědělství, ovšem pouze za dodržení stanovených předpisů.
Na straně poptávky vystupuje oprávněný subjekt, který odpad zpracovává anebo
používá pro další podnikání, ale rovněž stát, který v některých případech může odkupovat nadměrnou produkci.
Možnosti využití zemědělských odpadů
Současný stav vědeckého poznání zdůrazňuje, že koncové technologie mají i nadále významnou roli v ochraně životního prostředí.
Za standardní postup je možno považovat přepracování odpadů za aerobních či
anaerobních podmínek. Technologické postupy jsou velmi různorodé a vycházejí
především z typu zpracovávaných odpadů a požadavků konečných produktů – například kompost, bioplyn, apod.
Existuje několik způsobů nakládání s biologicky rozložitelnými odpady24:
recyklace do podoby původních materiálů (například papír),
aerobní kompostování bioodpadu,
anaerobní digesce spojená s výrobou bioplynu a digestátu – vhodné zvláště
pro odpady z rostlinných olejů,
přímá aplikace upravených odpadů do půdy za účelem organického hnojení
a využití rostlinných živin,
využití bioodpadu k rekultivacím,
příprava rekultivačních substrátů zrnitostní úpravou a mícháním složek,
24
Výzkumný ústav zemědělské techniky, Realizační program pro biodegradabilní odpady se
zaměřením na odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, myslivosti, zpracování
dřev atd.)
153
příprava mulčovacích hmot,
příprava pěstebních substrátů,
získávání hydrolýzních cukrů, furalu, ligninu a bioetanolu tepelně
zpracovanou hydrolýzou vegetativních odpadů z rozmanité vegetace,
příprava bionafty z odpadních rostlinných olejů,
výroba fytopaliv nebo směsných paliv,
výroba alternativních stavebních a izolačních hmot,
spalování bioodpadu s využitím tepla.
Jednou z nestarších a nejrozšířenějších metod je řízená recyklace – kompostování, které zintenzivňuje a optimalizuje běžné půdní mikrobiologické procesy.
Kompostováním lze získat kvalitní organicko-minerální hnojivo, které zvyšuje výnosy zemědělských plodin, ale i zlepšuje strukturu půdy.Kompostování lze rozdělit
na zahrádkářské, zemědělské a průmyslové25. V následujících letech se předpokládá
postupný rozvoj kompostování BRO zejména v souvislosti s nutností omezení skládkování biologicky rozložitelných odpadů.
Další možností využití odpadní organické hmoty je výroba bioplynu = anaerobní fermentace za vzniku plynu. Většina technologií výroby bioplynu je určena pro
tekuté odpady, jako je kejda a další různé odpadní vody26.
Perspektivní možností ekologického zpracování a využití exkrementů zvířat
a dalších organických odpadů je jejich anaerobní metanogenní fermentace, provázená vznikem bioplynu, obsahujícím 55–70 % metanu. Z 1 kg biologicky rozložitelných organických látek lze získat 0,8–1 m3 bioplynu o výhřevnosti v rozmezí
20–25 MJ/m3. Průměrný obsah sirouhlíku, který bioplyn obsahuje, je 0,3 %, což je
podstatně méně síry, než obsahují fosilní paliva. Bioplyn je možno využívat
k vytápění přímým spalováním, k výrobě elektrické energie a je ho možno dále
zušlechťovat čištěním, komprimací nebo zkapalněním. Stlačený bioplyn je možno
využít i pro pohon motorových vozidel. Při řízené anaerobní fermentaci dochází
zpravidla ke zvýšení agronomické účinnosti zpracovávaných odpadů a
k odstranění jejich nepříjemného zápachu.
Novým způsobem využití bioplynu je i tzv. trigenerace. Jde o kogenerační jednotku s pístovým spalovacím motorem doplněné absorpčním tepelným konvertorem umožňujícím výrobu chladu. Klasické kogenerační jednotky využívají bioplyn
na kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla.
25
26
Existuje několik doporučených metod správného kompostování, viz například CZ BIOM,
http://www.biom.cz,. Slejška, A.:, Využití zemědělských odpadů biologickými metodami.
Existují ale i technologie schopné produkce bioplynu z tuhých organických látek, např.
z hnoje.
154
V České republice jsou vybudovány diskontinuální fermentory pro zpracování
slamnatého chlévského hnoje. Nejvyšší produkce bioplynu je zabezpečována kontinuální technologií s míchacími biofermentory s dohříváním substrátu.
Energii z biomasy lze získat termochemickou přeměnou (suchý proces), biochemickou přeměnou (mokrý proces) anebo lisováním olejů a jejich následnou
úpravou – jde o mechanicko-chemickou přeměnu.
Termochemickou přeměnou se upravuje dřevo a dřevní odpad – polena, dřevní
štěpka, ale také sláma ze zemědělské produkce – sláma obilovin, sláma kukuřice,
sláma řepky – traviny, rychlerostoucí energetické plodiny či jiné části rostlin –
lněné stonky.
Prvním ze způsobů termochemické přeměny je spalování. Při spalování těchto
materiálů se za vysokých teplot uvolňují hořlavé plynné složky a vzniká dřevoplyn, kdy za přítomnosti vzduchu, resp. kyslíku, dochází k hoření. Výhodou spalování biomasy je nižší emise a vyšší efektivita využití odpadu než např.
u skládkování. Biomasa se musí spalovat za vysokých teplot (až 900 °C), kdy
vzniklé plyny mají různé spalovací teploty. Stejně tak rozdílná je výhřevnost dřeva
a jiných rostlinných paliv, která závisí na druhu a vlhkosti. To znamená, že čím
vyšší podíl vody v materiálu, tím nižší výhřevnost efektivita využití odpadu.
Obdobný způsob termochemické přeměny má i druhý způsob – zplyňování.
Jedná se o zahřívání výše zmíněných materiálů za nepřístupu vzduchu, kdy se
vzniklý dřevoplyn nespaluje, ale odvádí se do předem připraveného prostoru.
Biochemickou přeměnou dochází k rozkladu organických látek (hnoje, zelených
rostlin, kalů z čističek) při výrobě bioplynu u anaerobního vyhnívání a také
k produkci etanolu u fermentace roztoků cukrů.
U anaerobního vyhnívání vzniká bioplyn rozkladem organických látek v uzavřených nádržích bez přístupu kyslíku. Organická hmota se zde štěpí díky bakteriím pracujícím bez přístupu kyslíku. Zbytky vyhnívacího procesu jsou vysoce hodnotným hnojivem či kompostem. Ze zemědělských odpadů se nejvíce využívá
kejda, stejně jako sláma, zbytky potravin, zbytky kukuřice a brambor, slamnatý
hnůj, ale i piliny a jiný odpad. V podmínkách České republiky se zejména používá
kontinuální systém (technologie zpracování kejdy) a zásobníkový systém (zpracování slamnatého hnoje)27.
Pro výrobu elektřiny z biomasy se používá parní Rankin-Clausiův cyklus, podobně funguje většina klasických elektráren na fosilní paliva. Výroba elektřiny je
možná v elektrárnách nebo formou společné výroby elektřiny a tepla v teplárnách
– jde o kogeneraci. Zde jsou palivem odpady rostlinné, lesní a průmyslové výroby.
27
http://www.ekowatt.cz/index.php?id=21
&lang=cz&PHPSESSID=5dd2b4e90f931236c066e7489282d403
155
Na straně nabídky odpadu je jeho producent, kterému vzniká odpad z chovu zvířat či pěstování plodin. Může se zde nacházet i oprávněný subjekt, který odpad
zpracuje (např. výrobou průmyslových hnojiv) a dále je nabízí.
Legislativně je tato problematika ošetřena následujícími předpisy – Vyhláška
MZe č. 191/2002 o technických požadavcích na stavby pro zemědělství ze dne
7. května 2002; zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách,
pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd v platném znění; vyhláška MZe č. 274/1998 Sb., o skladování
a způsobu používání hnojiv, v platném znění.
Z výše uváděné vyhlášky vyplývá, že vhodnost použití statkových hnojiv (chlévského hnoje, kejdy) ke hnojení je omezena stanovenou dobou k jejich skladování, a to
tak, že kapacita skladovacích prostor musí odpovídat skutečné produkci hnoje:
za 6 měsíců při vyvážení hnoje 2× ročně,
za 10 měsíců při vyvážení hnoje 1× ročně.
V případě kejdy (kapacita skladovacích jímek):
min. čtyřměsíční předpokládané produkci kejdy,
min. tříměsíční předpokládané produkci močůvky a hnojůvky,
a to v závislosti na klimatických a povětrnostních podmínkách regionu. Při provozu
jímek musí být vyloučen přítok povrchových vod do jímky. Například denní produkce
jedné krávy představuje 28–35 kg pevných výkalů a 15–20 kg moči.
II. Vzájemné vztahy a vazby subjektů, jejich vzájemné ovlivňování
Obr. 9 Směry odpadů z rostlinné výroby
Rostlinná produkce
Zpracovatelé
Uzavřený koloběh
uvnitř podniku
Uvnitř podniku za přispění
dostupných podpor
V následujícím textu jsou uvedeny možné příklady toku jednotlivých druhů odpadů ze zemědělství.
1. Sláma (jako zbytková biomasa při sklizni obilovin a olejnin)
při sklizni může být sláma rozdrcena a následně zapravena do půdy (slouží
jako hnojivo);
156
po sklizni slisována a následně spálena za účelem energetického využití;
po sklizni uložena (volná/lisovaná), použitelná jako krmivo či stelivo
s následnou výrobou chlévské hnoje a jeho předpokládané zapravení do půdy
jako organického hnojiva;
jako komponent při výrobě kompostů a jejich využití pro účely hnojení.28
Obr. 10 Tok slámy
Půda
Sláma
Energetické
využití
Uložení
Kompost
2. Chlévská mrva a tekuté výkaly (kejda)
Jedná se o odpady z chovů jednotlivých kategorií zvířat dle toho, zda se jedná
o provozy stelivové či bezstelivové. Oba jmenované produkty zvířat jsou využívány k přímému upotřebení u producenta těchto tzv. odpadů, jednak jako organické
hnojivo, anebo za účelem energetického využití (bioplyn).
Obr. 11 Směry toku živočišné produkce
Živočišná produkce
Zpracovatelé
Uzavřený koloběh
uvnitř podniku
Uvnitř podniku za přispění
dostupných podpor
Jiná situace je v případě zemědělských farem se živočišnou produkcí hospodařících bez půdy. V tomto případě se výše jmenované produkty stávají odpadem. Ma28
Vyjma prvně uváděné alternativy lze další tři způsoby využití slámy komerčně zhodnotit.
Při alternativním využití slámy lze uplatnit též pobídky veřejné správy.
157
teriálový tok tímto přechází na subjekty vyrábějící komposty na průmyslové bázi,
či vyrábějící alternativní zdroje energie (bioplyn). V tomto případě se producent
odpadu může dostat pod tlak odběratele, potažmo zpracovatele odpadů, který vlivem svého výjimečného postavení a nutnosti splnit zákonné podmínky nakládání
s odpadem ze strany producenta, často určuje nákupní cenu.
Praxe ovšem nabízí ještě další variantu řešení pro tyto podniky. Producent odpadů je v tomto případě vybaven potřebnou technikou, a následně formou služby
provádí ve vhodném období rozvoz a aplikaci těchto organických odpadů smluvním partnerům (dalším zemědělským podnikům). Vlastník vhodné aplikační techniky a tedy zároveň i producent odpadů je ve výhodnějším postavení, neboť může
sám ovlivňovat cenu. Problémy pro producenta mohou nastat při změně skladby
pěstovaných plodin a změnou systému hnojení u odběratelů těchto tzv. odpadů.
Kejda (chlévská mrva a tekuté výkaly):
může se jednat o stelivové či bezstelivové chovy zvířat, kdy dochází k využití
u producenta jako organické hnojivo či za účelem energetického využití při
výrobě bioplynu,
rovněž může být tento odpad využít komerčním způsobem, kdy přechází na
subjekty vyrábějící komposty na průmyslové bázi.
Obr. 12 Hlavní subjekty odpadového toku
Zemědělec
Chlévská
mrva
Chovatel s půdou
Třetí subjekty
Chovatel bez půdy
Hnojivo
Hnojivo
Energet.
využití
Odpad
Energetické
využití
Kompostárny
Konfiskáty živočišného původu
Postavení producenta těchto odpadů a jeho povinnosti vyplývají z platné legislativy a nařizují mu tyto odpady odevzdat oprávněným asanačním subjektům za úplatu.
Obaly od pesticidů, hnojiv, léčiv a jejich nespotřebované zbytky
Zpoplatněná služba, kdy odpady musí být dle zákona odevzdány oprávněným subjektům.
158
Tab. 44 Způsoby využití odpadů ze zemědělství
Producent odpadů
Farmář či jiný subjekt
provozující zemědělskou
činnost
Specifikace odpadů
Způsob využití
Klasické – v rámci uzavřeného
koloběhu uvnitř podniku
Rostlinná produkce
Odprodej dalším zpracovatelům
(biomasa)
a zájemcům
Alternativní – uvnitř podniku za
přispění dostupných podpor
Klasické – v rámci uzavřeného
koloběhu uvnitř podniku
Živočišná produkce
Odprodej dalším zpracovatelům
(chlévská mrva, tekuté
a zájemcům
výkaly)
Alternativní – uvnitř podniku za
přispění dostupných podpor
Zákonem definovaná
Konfiskáty živočišného
a zpoplatněná služba
původu
oprávněných subjektů
Obaly od pesticidů, hnojiv, Zákonem definovaná
a zpoplatněná služba
léčiv a jejich
oprávněných subjektů
nespotřebované zbytky
III. Determinanty rozhodování základních prvků odpadového
hospodářství
Základní determinanty, které ovlivňují rozhodování jednotlivých subjektů, jsou dány
zejména nastavením právních předpisů a politik uvedených již v kapitole předchozí.
IV. Cenové relace na trhu, vývoj, vztah cen primárních
a druhotných surovin
Celkové investiční náklady jsou do roku 2010 odhadovány na 6 mld. Kč. Roční
podpora tak představuje přibližně 300–400 mil. Kč. Předpokládanou variantou
podpory je podpora formou dotace celkových investičních nákladů. Tato výše
podpory je stanovena pro předpokládanou výši garantované výkupní ceny elektrické energie 2,50 Kč/kWh. Předpokládá se i s dalšími doplňujícími formami podpor.
Výroba bioplynu z třídění domovních odpadů je v ČR ve fázi modelových výzkumných projektů.
Zvyšování cen energií, cen hnojiv a poplatků za zneškodňování odpadů vytváří
předpoklady pro brzký rozvoj výroby bioplynu za podmínek existence efektivní
infrastruktury, využití zahraničních zkušeností a aplikace výsledků vědy
a výzkumu v oblasti vyhodnocení zdrojů surovin pro efektivní výrobu bioplynu.
Hlavní překážkou pro rozvoj a šíření bioplynových technologií je relativně vysoká
159
cena, vysoké bezpečnostní požadavky, které bývají omezující zejména pro malé
a střední podniky.
Regulačním prvkem v systému hospodaření v zemědělství, a tím i regulátorem
produkce a složení odpadů je neustálá změna počtů chovaných zvířat a jejich vzájemného poměrného zastoupení v tomto celkovém počtu. Tyto změny jsou vyvolány hlavně poklesem cen zemědělských výrobců. Meziročně se stavy skotu snížily
o 3 % a činí 1 474 000 ks k roku 2003. U prasat se jedná o 2,3 % (3 363 000 ks) a
u drůbeže o 10,3 % (26 873 000 ks). Stejný pokles cen vyvolává i změny ve struktuře rostlinné produkce, a to variabilně dle sledované komodity (brambory, cukrovka apod.). Toto vše je dále znásobeno opakujícím se dlouhotrvajícím suchem
po většinu vegetačního období, či holomrazy v zimním období.
Minimální výkupní ceny z obnovitelných zdrojů byly cenovým rozhodnutím
Energetického regulačního úřadu stanoveny takto: cena za 1 kWh elektřiny dodané
do sítě z malé vodní elektrárny činí 1,50 Kč. Z větrné elektrárny je to 3,00 Kč, ze
zařízení spalující biomasu s výkonem do 5 MW výkonu 2,50 Kč, vyrobenou spalováním bioplynu 2,50 Kč. Dále využitím geotermální energie 3,00 Kč, využitím
slunečního záření 6,00 Kč a výrobou elektřiny z palivových článků 3,00 Kč.
Právě zavedení této vyhlášky mělo podstatný vliv na rozvoj trhu výroby elektřiny z alternativních zdrojů výroby energie. Po osmi měsících platnosti této vyhlášky
se projevilo oživení podnikatelských aktivit v tomto oboru. Byly vytaženy rozpracované i připravované projekty a stále vznikají i projekty nové. Avšak i při využívání dosud dostupných podpor je největším problémem nedostatek kapitálu. Tím
ale každý realizovaný projekt ukazuje možnosti, jak koncentrovat všechny reálně
dostupné zdroje29.
I v současnosti je většina zemědělských farem organizována jako bezodpadové
hospodářství s uzavřeným koloběhem látek. Zda to tak, je či ne, může ovlivnit zaměření jednotlivé farmy, zda je specializována na produkci rostlinnou, živočišnou,
anebo má oboje zastoupení.
Na jedné straně existují velkochovy, které jsou vybudovány a provozovány bez
jakékoliv vazby na půdu – u nich je potom třeba citlivě posuzovat, zda se jedná
o odpad či organické hnojivo, nebo surovinu k výrobě organických hnojiv (dle zákona o hnojivech), a na straně druhé zemědělské podniky, které jsou zaměřeny jen
na produkci rostlinnou, u nichž se pak může za určitých podmínek zbytková rostlinná biomasa stávat odpadem. Bylo by tedy účelné vykazovat odpad v případě, že
výše uvedené materiály nejsou využívány přímo producentem, ale jsou předávány ke
zpracování jinému subjektu. Samostatnou kapitolou jsou konfiskáty živočišného původu (celá těla nebo části těl zvířat a nebo živočišné produkty), které nejsou určeny
29
160
http://wwww.mvcr.cz/casopisy/s/2002/0044/tema-t.html
pro přímou lidskou spotřebu (dle § 2 vyhlášky MZe č. 295/2003 o konfiskátech živočišného původu, jejich neškodném odstraňování a dalším zpracování) a které jsou
rozděleny na vysokorizikové (§ 3) a nízkorizikové (§ 8).
Obr. 13 Odpady ze zemědělství
Zemědělec
Pěstování rostlin
Chov zvířat
Produkce rostlinného odpadu
Produkce živočišného odpadu
Hnojivo
Hnojivo
Stelivo
Smluvní partner
Energetické využití
Z pohledu trhu je žádoucí zabývat se odpady, které vznikají v množství pro trh zajímavém, byť se bude jednat zpravidla o lokální trh daný druhem produkovaného
odpadu, možnostmi využití a relací ceny odpadu a dopravních nákladů v porovnání
s cenou neobnovitelné suroviny a dopravních nákladů do míst využití.
Původci odpadů
Původci odpadů jsou prakticky totožní s těžebními společnostmi a druh odpadu
odpovídá těžebnímu nerostu.
Členění původců:
těžba a úprava tuhých fosilních paliv (černé uhlí, hnědé uhlí a lignit) – těžba
je soustředěna do severozápadních Čech (povrchové doly hnědého uhlí), severní Morava (černé uhlí těžené hlubinným způsobem) a jižní Morava
v oblasti Hodonína (doznívající hlubinná těžba lignitu),
161
těžba a úprava rud – těžba a úprava rud v ČR je prakticky ukončena s výjimkou doznívající těžby uranové rudy v Dolní Rožínce,
těžba a úprava ušlechtilého kamene – odpady jsou tvořeny skrývkovými
hmotami a u ušlechtilého kamene značné množství tzv. záhazového kamene
a drobné drti a kalu, využití především ve stavebnictví, problémem využití
jsou někdy na dopravní náklady, které mohou převyšovat ceny přírodních
materiálů těžených v blízkosti využití,
těžba a úprava kamene, štěrků a písků – je prakticky plošně rozložena po
území ČR a v zásadě se jedná o menší producenty odpadů, zejména ze
skrývek a dále pak z úpravy,
těžba jílů – rovněž plošně rozložena po území ČR, odpady jsou tvořeny
zejména skrývkovými hmotami,
těžba a úprava ostatních nerostů – odpady jsou tvořeny zejména skrývkovými
hmotami,
odpady z geologického průzkumu – produkce odpadů je dána intenzitou
a způsobem geologického průzkumu, zpravidla se jedná o vrtné kaly.
Produkované množství a evidence odpadů
Množství vznikajících a evidovaných odpadů je možno zjistit v zásadě ze tří zdrojů:
evidence odpadů ISOH ve smyslu zákona o odpadech,
evidence vedená ČSÚ,
evidenční údaje o těžbě nerostů.
1. Evidence odpadů ISOH ve smyslu zákona o odpadech
Při analýze možností využívání odpadů z dolování a těžby je velmi obtížné volit
evidenci odpadů, podle které se řídit. Dostupná evidence ve smyslu zákona o odpadech je principiálně správná, avšak vykazuje i přes prováděnou verifikaci údajů
značné chyby, což způsobuje nesouvislost časových řad.
162
Tab. 45 Produkce odpadů z dolování a těžby dle ISOH
Odpad
010 10 100 Odpad z těžby rud
010 10 200 Odpad z těžby nerud
010 19 900 Odpad druhově blíže neurčený nebo
výše uvedený
010 20 100 Odpad z úpravy rud
010 20 200 Odpad z úpravy nerud
výše neuvedený
010 30 100 Hlušina
výše uvedený
010 40 100 Štěrk a/nebo kamenivo
010 40 200 Písek a/nebo jíl
010 40 300 Nerudný prach
010 40 400 Odpad ze zpracování draselných solí
a kamenné soli
010 40 500 Odpad z praní a čištění nerud
010 40 600 Odpad ze zpracování kamene
výše neuvedený
010 50 100 Odpad s obsahem ropných látek
010 50 200 Odpad s obsahem barytu
010 50 300 Odpad s obsahem chloridů
010 50 400 Vrtné kaly s obsahem sladké vody
010 59 900 Odpad druhově blíže neručený nebo
výše neuvedený
Celkový součet
1998
126,7
12 940,2
0,3
80,5
1999
13,0
11 216,3
2000
2001
140,9
1 347,0
10 853,3 414 462,8
×
×
711,8
87,5
2 810,2
3,0
384 387,6 321 278,9 291 183,7 299 293,7
×
38 105,0
37 560,0
38 600,0
23 639,0
17 668,5
2 749,4
3 110,0
×
×
×
32 454,3
60 298,5
82 498,0
22 883,5
84 848,5
32 827,5
40 193,5
47 558,4
8 387,2
5 093,6
4 969,4
3 309,7
22,5
6,4
9,9
172,1
1 133,9
1 054,5
6 262,0
3 715,1
13 744,6 198 960,6
26 953,4
20 428,6
35,0
56,7
20,9
33,0
1,1
51 653,1
17 290,6
6 942,8
34 752,1
79,6
24,4
0,6
849,6
1 412,1
27,5
7 606,6
1 994,6
6 750,1
36,3
2 339,6
3 486,4
×
511,0
1 014,9
…
626 569,2 527 516,4 683 019,4 909 968,1
Zdroj: ISOH
Komentář: Tabulka je vedena ve smyslu dnes již neplatné vyhlášky.
Údaje evidované v tabulce vykazují poměrně dobrou kontinuitu s výjimkou roku
2000, kdy bylo evidováno téměř 200 tis. t. odpadu ze zpracování kamene, v jiných
letech bylo evidováno tohoto odpadu 13 000 –26 000 t a v roce 2001 bylo zaevidováno 414 000 t odpadu z těžby nerud. Tento údaj je chybný a vznikl ve společnosti
GYPSTREND v Kobeřicích nesprávným zaevidováním 403 433 t odpadu. Po provedení korektur v roce 2000 a 2001 dostáváme souvislou časovou řadu s mírně klesajícím množstvím.
Dominantním odpadem je „odpad z úpravy nerud“, který tvoří přibližně 60 %
celkového množství odpadů v dané skupině.
163
Druhým největším množstvím je „písek a/nebo jíl“, který tvoří asi 10 %
z celkového množství.
Další významné množství odpadů je evidováno ve skupině „štěrk a/nebo kamenivo“, přibližně 7,6 % a „odpad ze zpracování kamene“, přibližně 4 %.
Nebezpečný odpad je především tvořen „odpadem s obsahem ropných látek“
v podílu cca 5 % z celkového množství.
Tab. 46 Produkce odpadů z dolování a těžby dle ISOH
Odpad
1998
1999
2000
×
×
×
10,0
×
×
2 810,2
×
×
×
38 600,0
010 30 100 Hlušina
×
320,0
×
×
010 40 100 Štěrk a/nebo kamenivo
×
885,3
010 40 200 Písek a/nebo jíl
×
×
×
4 903,0
010 40 400 Odpad ze zpracování draselných solí
a kamenné soli
výše neuvedený
010 50 100 Odpad s obsahem ropných látek
×
×
×
0,7
010 10 200 Odpad z těžby nerud
výše uvedený
výše neuvedený
010 50 200 Odpad s obsahem barytu
010 59 900 Odpad druhově blíže neručený nebo
výše neuvedený
Celkový součet
0,3
5 884,9
55,6
20,0
4,6
48 973,1
17 290,6
6 942,8
21,5
18,2
0,4
49 051
×
18 534
2001
94,9
×
34 752,1
×
×
×
×
12 832
81 171
Zdroj: ISOH
2. Evidence vedená ČSÚ
Evidence vedená ČSÚ je možná přesnější, ale časové řady jsou rovněž velmi
nepravděpodobné a navíc ve vykazovaných údajích se objevují i odpady, které mají naprosto odlišný charakter, např. kovové odpady, pryžové odpady, odpady tvořené dopravní technikou a jiné.
164
Tab. 47 Produkce odpadů dle skupiny OKEČ (10, 14),
Odpad [t]
10 – Dobývání uhlí a rašeliny
r. 2000
r. 2001
r. 2002
r. 2003
2 616 580
2 305 790
492 592
603 682
61420
55 344
54 120
49 809
2 678 000
2 361 134
546 712
653 491
14 – Dobývání a úprava ostatní
10, 14 – Odpad z dolování a těžby
Zdroj: ČSÚ
Komentář: Tabulka vykazuje při své stručnosti značnou nekontinuitu danou zásadním
poklesem evidovaného množství odpadů v roce 2002 z cca 2 361 tis. t na 547 tis. t.
Tak veliký pokles je dán neznámou systémovou změnou, nikoliv poklesem těžebních
činností. Údaje z obou systémů po roce 2000 prakticky konvergují ke stejným
hodnotám.
3. Evidenční údaje o těžbě nerostů
Dalším možným evidenčním zdrojem jsou údaje uvedené v Hornické ročence,
kde z hrubé těžby a odbytové těžby je možno stanovit množství hlušiny a kde je
rovněž uvedena produkce skrývkových hmot při povrchové těžbě hnědého uhlí.
Tab. 48 Produkce hlušin při těžbě uhlí
Černé uhlí
Hnědé uhlí a lignit
Hnědé uhlí (těžba skrývky)
Celkem
Odpad z těžby a úpravy
Těžba skrývky
[tis. t]
[tis. t]
[tis. m3]
r. 2000
5 304
4 408
172 077
r. 2001
5 340
3 583
164 785
r. 2002
5 213
3 856
157 651
[tis. t]
[tis. m3]
9 712
172 077
8 923
164 785
9 069
157 651
Zdroj: Hornická ročenka 2002
Tab. 49 Odbytová těžba uhlí
[tis. t]
Černé uhlí
Hnědé uhlí a lignit
Uhlí celkem
r. 2000
14 855
46 655
61 510
r. 2001
15 138
47 960
63 098
r. 2002
14 470
45 480
59 950
Zdroj: Hornická ročenka 2002
Z tabulky je zřejmé, že produkce hlušin při těžbě uhlí v ČR se pohybuje
v rozmezí let 2000–2002 kolem 9 mil. t a prakticky s celým množstvím je nakládáno ve smyslu báňských předpisů, což vyplývá ze srovnání s tabulkou produkce
odpadů dle katalogu odpadů vedené v systému ISOH.
165
Skutečností však je, že hlušiny prakticky nevstupují do žádné evidence odpadů,
jelikož jsou v převážné míře deklarovány producenty jako vedlejší produkt a jsou
uváděny na trh ve smyslu zákona o výrobcích. Tento postup je možno hodnotit
velmi pozitivně, jelikož ve své podstatě se jedná o princip, který výrazně šetří ložiska neobnovitelných surovin, neboť je nahrazuje.
Prakticky žádná evidence neexistuje pro hmoty deklarované jako vedlejší produkty těžby a uváděné na trh jako výrobky ve smyslu zákona o výrobcích.
Z pohledu této práce tedy není nutno se hlušinami zabývat, jelikož ve své podstatě nejsou v pravém slova smyslu odpadem.
Osoby oprávněné k nakládání s odpady
S odpady nakládají především jejich původci, zejména těžební společnosti. Pokud
jsou odpady využívány v činnostech souvisejících s důlní činností, pak se jejich
nakládání řídí báňskými předpisy a prakticky se nejedná o nakládání s odpady ve
smyslu zákona o odpadech. V daném případě jsou odpady ukládány v odvalech,
výsypkách a odkalištích.
Značné množství hlušin, zejména z těžby černého uhlí, je těžebními společnosti
deklarováno jako výrobek ve smyslu zákona o výrobcích, aniž by tyto výrobky
byly evidovány jako odpady. Tyto výrobky jsou využívány především pro rekultivační účely – rekultivace území dotčeného důlní činností a dále pak ve stavebnictví, především v silničním stavitelství. Těmito hmotami se není nutno zabývat, jelikož jejich využívání nečiní potíže.
Zvýšenou pozornost zasluhují zejména nebezpečné odpady.
Nebezpečné odpady tvoří pouze 5–10 % z celkového množství a podle nebezpečných vlastností je možno tyto odpady rozdělit do dvou skupin:
odpady s obsahem ropných látek, které není možno uložit přímo na skládku
a je nutné je nejprve upravit, zpravidla biodegradačními postupy
specializovanými firmami, které provozují příslušnou technologii,
ostatní nebezpečné odpady mohou být přímo uloženy na příslušné skládce,
případně jsou upravovány solidifikací před uložením na skládku.
Provozovatelé zařízení
V převážné míře odpady nemusí být předávány k přepracování, jelikož jsou využitelné v původní podobě.
Výjimku tvoří nebezpečné odpady, kdy v případě kontaminace ropnými látkami
existuje řada specializovaných firem schopných biodegradabilním postupem odstranit jejich nebezpečnou vlastnost. Jako příklad je možno uvést firmy
DEKONTA KLADNO, a. s., Biodegradace, s. r. o., Talpa, a. s. a řada dalších.
166
Ostatní nebezpečné odpady jsou přímo skládkovány nebo před skládkováním upraveny solidifikací. Jedná se o zažité postupy, které nevyžadují zvláštní pozornost.
Systém nakládání s odpady
Procesy při nichž vznikají odpady:
příprava a otvírka ložisek – skrývkové horniny, hlušina z hloubení jam
a řešení přípravných a otvírkových podzemních děl,
úprava vytěžených nerostů a surovin – největší množství tvoří hlušiny
z úpravy černého uhlí a ušlechtilého kamene,
geologické práce – jedná se především o vrtný kal.
Obr. 14 Schéma odpadového toku
Skrývkové hmoty
Otvírkové
a přípravné
práce
Hlušiny
Odpady
Výrobky – rekultivace,
stavebnictví
Odvaly – budoucí
využití, trvalé uložení
Rekultivace
Těžba nerostů
Surová
těžba
Hlušiny
Úprava
nerostů
Výsypky – vnitřní, vnější
Odvaly – budoucí
Odpady
Nakládání s odpady –
využití, úprava, odstraňování
Kaly
Geologický
průzkum
Odkaliště – budoucí
II. Vzájemné vztahy a vazby subjektů
Strana nabídky a poptávky
Nabízející jsou především původci, tedy těžební společnosti, případně společnosti
provádějící pouze úpravu vytěžených nerostů, což je v omezené míře.
Podstatná část odpadů je využívána přímo původci – těžebními společnostmi,
které samy zpravidla zahlazují následky důlní činnosti – rekultivace území. Finančně je tato činnost hrazena z finanční rezervy (daná zákonem) určené výhradně
na tuto činnost.
167
Odpady dobře využitelné ve stavebnictví čelí konkurenčnímu tlaku přírodních
neobnovitelných zdrojů, kde rozhodující roli hrají dopravní náklady na dopravu
využívaných odpadů do místa využití. Při větších vzdálenostech jsou tyto náklady
tak vysoké, že cena místní těžené suroviny je nižší.
K odstranění tohoto problému je možno využít daňového nástroje – vyšší zdanění (zpoplatnění) těžby neobnovitelných surovin, pokud existuje alternativní náhrada v podobě odpadů nebo výrobků na bázi odpadů.
Jak je zřejmé z výše uvedených tabulek, je produkce odpadů prakticky konstantní,
případně mírně klesající. Strana poptávky je především v oblasti stavební výroby orientované na dopravní stavby. Stavební výroba je v čase a prostoru velmi proměnlivá,
což způsobuje v daném místě v krátkém časovém úseku (několik let) vysokou poptávku převyšující nabídku, což je možné řešit využitím jiných odpadů, například
z hutní výroby, nebo využít zásoby uložené v odvalech, případně užít neobnovitelné
suroviny.
Vzájemné vztahy a vazby subjektů
Obecně platí preference využívání přírodních neobnovitelných surovin ve stavebnictví před využíváním odpadů. Skutečností je, že přírodní materiály mají lépe
a spolehlivěji definované vlastnosti, jsou podstatně homogennější a technologické
postupy jsou osvědčené a garantované. Tato skutečnost vytváří značnou konkurenční výhodu těchto surovin před odpady nebo výrobky na bázi odpadů.
Těžařské společnosti mají vysokou vlastní spotřebu odpadů pro zahlazování následků důlní činnosti, což je zřejmé i z výše uvedených tabulek, kde skutečné odpady tvoří
jen zlomek odpadních hmot, se kterými je nakládáno podle jiných právních norem.
Cesta zvýšení využívání odpadů skupiny 01 spočívá především ve zvýšení důvěry poptávajícího. Zde se nabízí osvědčený postup cestou výrobku na bázi odpadů,
jehož vlastnosti jsou jasně definovány ve smyslu zákona 22/97 Sb., o výrobcích.
III. Determinanty rozhodování subjektů
Rostoucí náklady na odpadového hospodářství jsou hybnou silou snižování množství odpadů a jejich využívání nikoliv jako odpadu, ale pokud je to možné, jako
přesně definovaného výrobku daných vlastností s poskytnutím garancí ve smyslu
zákona 22/97 Sb.
S takto definovaným výrobkem může dobře pracovat jak projektant, tak realizátor stavby.
Další nezbytnou podmínkou rozhodovacích procesů je celková cena při použití
odpadu ve srovnání s neobnovitelnou surovinou.
168
Je evidentní, že ekonomická motivace k využívání dopadů je malá. Tento problém mohou řešit tzv. ekologické daně.
IV. Cenová relace na trhu
Cenová úroveň při využívání odpadů skupiny 01 je určována především náklady
na těžbu neobnovitelných surovin a příslušnými dopravními náklady.
Účastníky trhu s elektřinou jsou:
výrobce elektřiny – fyzická či právnická osoba, která vyrábí elektřinu a je
držitelem licence na výrobu elektřiny,
provozovatel přenosové soustavy – právnická osoba, která je držitelem
licence na přenos elektřiny,
provozovatelé distribučních soustav – fyzická či právnická osoba, která je
držitelem licence na distribuci elektřiny,
operátor trhu – právnická osoba zajišťující koordinaci nabídky a poptávky
na trhu s elektřinou na území ČR,
obchodník s elektřinou – fyzická či právnická osoba, která je držitelem
licence na obchod z elektřinou a nakupuje elektřinu za účelem jejího prodeje,
konečný zákazník – fyzická či právnická osoba odebírající elektřinu pro vlastní
užití; konečným zákazníkem je oprávněný zákazník nebo chráněný zákazník.
Trh s elektřinou se uskutečňuje na zařízeních elektrizační soustavy, kterými jsou:
výrobny elektřiny – energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie
na elektřinu, zahrnující technologické zařízení pro přeměnu energie, stavební
část a všechna nezbytná pomocná zařízení,
přenosová soustava – vzájemně propojený soubor vedení a zařízení 400 kV,
220 kV a vybraných vedení a zařízení 110 kV, slouží pro zajištění přenosu
elektřiny pro celé území ČR a propojení s elektrizačními soustavami
sousedních států, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací,
informační a telekomunikační techniky; přenosová soustava je zřizována
a provozována ve veřejném zájmu,
distribuční soustava – vzájemně propojený soubor vedení a zařízení 110 kV
(s výjimkou vybraných vedení a zařízení 110 kV, která jsou součástí přenosové soustavy) a vedení a zařízení o napětí 0,4/0,23 kV, 3 kV, 6 kV, 10 kV,
22 kV a 35 kV, sloužící k zajištění distribuce elektřiny na vymezeném území
169
ČR, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky; DS je zřizována a provozována ve veřejném zájmu,
přímá vedení – vedení na území ČR zřízené dodatečně k PS, DS nebo LDS,
se kterou je elektricky propojeno a které není vlastněno PPS, PDS nebo
PLDS elektrická přípojka – zařízení, které začíná odbočením od spínacích
prvků nebo přípojnic v elektrické stanici a mimo ni odbočením od vedení
směrem k odběrateli a je určeno k připojení odběrných elektrických zařízení.
Pro vypracování této kapitoly bylo použito údajů z Informačního systému odpadového hospodářství, Českého statistického úřadu, SFŽP a Návrhu státní energetické koncepce do r. 2030.
Energetický průmysl produkuje velké množství odpadů. Druhy a složení odpadu
závisí na použité technologii výroby elektrické nebo jiné energie. Energetika, založená převážně na uhelných elektrárnách, je ve světě po dopravě největším producentem skleníkových plynů, původců globálního oteplení. Jedinou reálnou alternativou k uhelným elektrárnám jsou zatím pouze jaderné elektrárny, schopné jim konkurovat po stránce ekonomické i výkonové. Navíc například jaderná elektrárna velikosti
Temelína ušetří ročně životní prostředí zhruba 15 mil. t oxidu uhličitého.
Popílek
Objem produkovaných popelů a popílků dosahuje závratných hodnot a způsobuje
neobvyklé problémy s jejich uložením.
Energetické popele jsou všeobecně považovány za závažný ekologický problém.
Jedná se především o vysokou prašnost popelů a skutečnost, že popele jsou zdrojem nejrůznějších kontaminantů včetně těžkých kovů. Popílek z elektráren je obtížný odpad jak z hlediska množství (1,4 t/obyv./rok), tak z hlediska některých
vlastností. Problémem popílku se komplexně zabýval například seminář s názvem
Popílky jako ekologický problém, pořádaný v Praze firmou BIJO dne 24. 2. 2000.
Byla hodnocena jak bilanční stránka a vlastnosti popílku, zejména z hlediska radioaktivity a obsahu těžkých kovů, pro které je dnes popílek hodnocen jako nebezpečný odpad, tak i možnosti jeho využití k výrobě maltovin, směsných cementů,
betonu a pěnobetonu a také pro tepelnou a zvukovou izolaci.
Vývoj nových technologických postupů využívajících odpadní látky jako surovinovou základnu pro výrobu finálních výrobků je nepostačující. To má za následek, že se v ČR využívá jen asi 20 % z vyprodukovaného objemu tuhých zbytků
po spalování uhlí.
170
Škvára
S využitím škváry ze spaloven jako materiálu využívaného ve stavebnictví jsou
malé zkušenosti. Je nutné také hledat potencionální odběratele recyklované škváry
a zjišťovat možnosti dalšího využití tohoto odpadu. Z výzkumů vyplývá, že
recyklovaná škvára ze spaloven získá po určité době chemické vlastnosti, které
umožňují využití ve stavebnictví jak podle zákona o odpadech, tak podle ČSN.
Tyto chemické vlastnosti je však nutné i nadále monitorovat v návaznosti na způsob využití škváry. Dále je vhodné se orientovat na zkvalitnění separace kovů ze
škváry včetně zjištění separace neželezných kovů. Pro zvýšení možností využitelnosti škváry lze získat certifikát na škváru jako na výrobek a v návaznosti na tuto
skutečnost zintenzivnit hledání možných stálých odběratelů tohoto materiálu za
ekonomicky výhodných podmínek.
Energosádrovec
Využití energosádrovce je v současné době nedostatečné, jeho velká část končí na
deponiích, obvykle ve formě stabilizátu s popílkem a popelem. Výhodnější je deponování samotného energosádrovce, který může sloužit v budoucnu jako surovinový zdroj. Vzhledem k tomu, že se při odsiřovacích technologiích spotřebovává
přírodní surovina – vápenec, je nanejvýš žádoucí, aby energosádrovec byl v co největší míře využíván, a tím pomyslně vyrovnal spotřebu přírodního vápence, potřebného pro jeho vznik. Stavebnictví je odvětví, které může zvýšit spotřebu energosádrovce a vyrábět z něj kvalitní sádru. Rozšíření využívání sádry z energosádrovce vyžaduje dokonalé znalosti vlastností a jejího chování v různých
vlhkostně-teplotních podmínkách a následnou modifikaci jejích vlastností, aby byla sádra použitelná pro větší okruh aplikací.
Situaci stavu využití popelů, škváry a strusky (obecně VEP) v ČR uvádí následující tabulky.
Tab. 50 Stav využití popelů z uhlí a koksu a škváry a strusky z uhlí v ČR
1990
11,72
0,64
1992
10,98
1,06
1993
9,14
0,36
- popílek (mil. t)
0,46
×
×
- struska (mil. t)
0,18
Stupeň využití (%)
5,5
×
9,7
×
3,7
Celková produkce (mil. t)
Celkové využití (mil. t)
Zdroj: ČEZ, a. s.
171
Tab. 51 Využití vedlejších produktů (popílků, strusky, škváry, energosádrovce)
produkovaných v roce 1996
Odpad (tis. tun)
Využití jako
druhotné suroviny
Celkem
Uložení
6 692
5 356
1 336
700
526
174
Popel a produkt z odsíření
spalin polosuchou metodou
Energosádrovec
Zdroj: ČEZ a.s.
Do budoucnosti se předpokládá širší využití popele, zejména při terénních úpravách v místech postižených těžbou uhlí a pro rekultivaci krajiny. Popel bude více
používán do násypů pozemních komunikací, jako součást nebo náhrada cementu
a pro některá další speciální využití. V případě produkce energosádrovce se předpokládá – vzhledem k jeho rostoucí produkci při postupném zvyšování stupně ekologizace uhelných elektráren – stále širší využití této hodnotné suroviny ve stavební výrobě a ve výrobě stavebních hmot a dílců (Hadinec, J.–Pauliš, P.: Odpady
z tepelných procesů, Odpady 1998, č. 11).
Nakládání s VEP ve společnosti ČEZ, a. s.
Z důvodu dostupnosti dat byla jako vzorek odpadového toku zvolena společnost ČEZ.
Strategie ČEZ v nakládání s VEP
Strategie ČEZ, a. s. je především zaměřená na využití a uplatnění certifikovaných
VEP jako výrobků pro průmysl stavebních hmot (cement, maltové a betonové
směsi, sádrokartonové desky, atd.), pro výstavbu (obsypy, násypy a zásypy, pozemní komunikace atd.), pro vyplňování vytěžených důlních prostor a pro úpravu
reliéfu krajiny rekultivací.
Nevyužité VEP musí ČEZ odstraňovat, respektive ukládat na skládky v souladu
s podmínkami stanovenými zákonem o odpadech a navazujícími právními prováděcími předpisy, vytvářet finanční rezervu na rekultivaci a asanaci skládek atd. Po
rekonstrukci elektroodlučovačů, výstavbě odsiřovacích zařízení a fluidních kotlů
v letech 1992–1998 dosáhl ČEZ výrazného snížení emisí do ovzduší, ale zároveň
se zvětšilo množství VEP o výstupy z čištění spalin.
V současnosti se ukládá opravdu jen ta část produkce VEP, kterou se nepodaří
využít nebo pro kterou se nepodaří najít uplatnění – viz tabulka (Snižujeme náklady za ukládání odpadů, Odpady, 2003, č. 7–8).
172
Tab. 52 Vývoj produkce VEP v ČEZ
Rok
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
Produkce VEP
celkem
tis. t
%
7392
100
8065
100
7546
100
7655
100
9066
100
9240
100
8973
100
Využití VEP
tis. t
1510
1816
1546
3769
5365
5375
7758
%
20,4
22,5
20,5
49,2
59,2
58,2
86,5
Uložení VEP
za poplatek
tis. t
%
5882
79,6
6249
77,5
6000
79,5
3886
50,8
3701
40,8
3865
41,8
1215
13,5
Zdroj: Snižujeme náklady za ukládání odpadů, Odpady, 2003, č. 7–8
Využití VEP jako certifikovaných výrobků mimo ČEZ je otázkou trhu, respektive
zájmu o tyto výrobky. Celou problematiku může v budoucnu ovlivnit některá právní
úprava. Z těchto důvodů je absolutní neexistence skládek VEP obecně dost nereálná.
Přehled využití VEP ve společnosti ČEZ, a. s.
Struska
Charakteristika – produkt spalování uhlí. Partikulární tuhá fáze, chemicky
převážně SiO2 a Al2O3. Obsahuje 15–45 % hm. vody. Struska je dodávána ve
zvlhčeném stavu buď přímo po odvodnění z výsypek, nebo z mezideponie
nakladačem.
Příklady použití – pro výstavbu náspů, zásypů a obsypů, zdrsňující
posypový materiál pro zimní údržbu komunikací a chodníků a pro výrobu
cihlářských pálených výrobků.
Popílek
Charakteristika – produkt spalování uhlí. Partikulární tuhá fáze
s granulometrií 0–1000 mm. Sypná hustota 750–950 kg/m3. Chemicky inertní
materiál, složení převážně SiO2 a Al2O3. Obsah nedopalu maximálně 1 % hm.
Příklady použití – výroba pórobetonu, pro výrobu malt, asfaltových
hydroizolačních pásů, cementu (ve smyslu ČSN EN 450 Popílek do betonu).
Pro další způsoby využití jsou technické parametry popílku stanoveny
podnikovými normami.
Energosádrovec
Charakteristika – produkt odsíření kouřových plynů. Krystaly sádrovce
(chemicky dihydrát síranu vápenatého CaSO4·2H2O) s příměsí částic popílku.
173
Konzistence jemného prášku, vlhkost se pohybuje v rozmezí 6–15 % hm.
Sypná hustota 950–1050 kg/m3. Energosádrovec je dodáván ve vlhkém stavu
z deponie nebo ze zásobníku. Dopravuje se nákladními automobily volně
ložený.
Příklady použití – sádrokartonové desky, výroba pórobetonu, pro výrobu
cementu.
Stabilizáty
Charakteristika – stabilizát EOP je stavební směs vyráběná v míchacím
centru mísením produktů spalování uhlí a produktů odsíření s příměsí vápna
a záměsové vody. Míchací centrum umožňuje výrobu stavebních směsí podle
různých receptur specifických pro daný způsob využití.
Příklady použití – jedná se o výrobek splňující požadavky zákonů
s možností variantního využití ve stavebnictví. Požíván jako výrobek pro
tvarové úpravy reliéfu krajiny při rekultivačních pracích a asanaci odkališť
EOP, pro stavbu těsnění a obvodových hrází na skládkách odpadů, pro stavbu
obvodových hrází na skládkách odpadů, stabilizát pro stavbu pozemních
komunikací, stabilizovaný popílek pro stavbu pozemních komunikací.
Stabilizát je dodáván ve vlhkém stavu ze zásobníku míchacího centra přímo
do nákladních automobilů.
Mikrosféry
Charakteristika – partikulární tuhá fáze s granulometrií 0–500 mm, částice
kulovitého tvaru vyplněné spalinami. Sypná hustota 380 kg/m3. Chemicky
inertní materiál, složení převážně SiO2 a Al2O3. Vysoké zvukově a tepelně
izolační vlastnosti. Teplota měknutí 1000–1200 °C.
Příklady použití – zvyšování tepelně a zvukově izolačních vlastností
výrobků použitelných i za vysokých teplot. Plastové výlisky v leteckém
a automobilovém průmyslu, obkladové dlaždice, podlahové krytiny, plnivo
do fasádních prvků, plnivo do nátěrových a nástřikových hmot, tmely
a podobně.
Popel
Charakteristika – produkt spalování uhlí. Hydraulicky plavená a odvodněná
směs popílku a strusky. Chemicky převážně SiO2 a Al2O3.
Příklady použití – ke stavebním účelům a k výrobě stavebních hmot30.
30
174
Předchozí informace byly získány ze společnosti ČEZ, a. s.
Konkrétní příklady využití VEP
Popílek
Elektrárna Mělník vyřešila problém popílku jeho suchou dopravou a mícháním
s vodou na tzv. aglomerát, který při optimální vlhkosti 24–28 % působí z hlediska
výluhu nejméně problémů. Aglomerát byl certifikován jako materiál vhodný pro
technickou rekultivaci. Výrobek je certifikován ve dvou kategoriích:
aglomerát – granulát pro technickou rekultivaci,
granulát do výsypek povrchových dolů, granulát je materiál vzniklý
smícháním aglomerátu a strusky.
Možností, jak se dá elektrárenský popílek využít, je více. V roce 2000 skončila
spolupráce elektrárny Mělník s firmou HEBEL, vyrábějící pórobetonové tvárnice.
Dále se popílek po smíchání se struskou ukládá také jako tzv. granulát do výsypek
povrchových dolů. Zkoušela se (v el. Mělník) rovněž výroba umělého kameniva
z popílku LYTAG (jeho vlastnosti jsou vhodné, ale výroba je dražší a komerční
využití je nejisté) a materiál RHENIPAL pro likvidaci kalu z čistíren. Popílek je
perspektivní druhotná surovina, a proto je důležité poznat všechny jeho vlastnosti.
Popílek např. obsahuje nepatrné duté kuličky z SiO2 a Al2O3, tzv. mikrosféry, které
jsou zvlášť cennou složkou (Honková, R.–Koktan, P.: Aglomeráty mají budoucnost, Odpady 2000, č. 5).
Škvára
Liberecký závod na energetické využití komunálního odpadu je provozován
společností TERMIZO, a. s. Hlavní podíl pevného odpadu tvoří vyhořelá struska,
vystupující z kotle spolu s vyčištěným popílkem odděleným ze spalin. Surový popílek prochází velmi účinnou technologií kyselého vyluhování chloridovým roztokem a následnou promývkou vodou. Proto tento odpad nemá nebezpečné vlastnosti, ale musel být ukládaný na skládku ostatního odpadu. Kromě toho nově instalovaná technologie umožňuje oddělit odvodněný kal (filtrační koláč) obsahující
nebezpečné složky, obsažené v původním komunálním odpadu. Při odstávce spalovny vzniká při čištění kotle ještě surový nečištěný popílek, uvedený zde jako
ostatní nebezpečný odpad. Množství produkovaných odpadů jsou uvedena v grafu.
175
Obr. 15 Množství produkovaných odpadů
150
struska a popílek (O)
filtrační koláč (N)
1 260
ostatní odpad (O)
37 000
Zdroj: Eichlerová, J.–Novák, P.: Recycling 2004, s. 116
Technologická opatření zvýšila významně kvalitu produkovaných popelovin
z libereckého závodu (zkvalitnění průběhu spalování, optimalizace způsobu nakládání s popelovinami, vyřazení technologických vod s vysokou solností, zavedení
kontrolní výstupní protiproudové promývky surové strusky vodou (Eichlerová, J.–
Novák, P.: Recycling 2004, s. 116–117).
Výroba elektrické energie – ČEZ, a. s.
Společnost ČEZ, a. s. je nejvýznamnějším výrobcem elektrické energie v České
republice. Produkuje tři čtvrtiny elektrické energie vyrobené v ČR a vlastní a provozuje vysokonapěťovou soustavu 400 a 220 kV.
ČEZ, a. s. v současnosti provozuje 2 jaderné, 10 uhelných, 13 vodních, 3 větrné
a 1 fotovoltaickou (sluneční) elektrárnu. 54 % celkového instalovaného výkonu
výrobních kapacit skupiny ČEZ představují uhelné elektrárny, z nichž většina spaluje hnědé uhlí.
Přenos elektrické energie
Akciová společnost ČEZ do dubna 2003 stoprocentně vlastnila provozovatele české přenosové soustavy, společnost ČEPS, a. s. V rámci oddělení regulovaných
činností došlo k odprodeji 66 % podílu v této společnosti českému státu a státem
vlastněným společnostem.
Společnost ČEPS a její provozovaná přenosová soustava je páteří celé elektrizační sítě České republiky. Přenosovou soustavu ČEPS, a. s. tvoří 37 rozvodných
zařízení 420 kV a 245 kV umístěných ve 30 transformovnách, dále 2 900 km tras
vedení 400 kV a 1 440 km tras vedení 220 kV. Do přenosové soustavy patří i dvě
rozvodny 123 kV a 105 km tras vedení 110 kV.
176
Distribuce elektrické energie
Rozvodné energetické společnosti vytvořily v roce 1995 zájmové sdružení osmi
právnických osob České sdružení regulovaných elektroenergetických společností.
Členy jsou tyto akciové společnosti:

Pražská energetika, a. s. Praha,
Středočeská energetická, a. s., člen skupiny ČEZ,
Jihočeská energetika, a. s. České Budějovice,
Západočeská energetika, a. s., člen skupiny ČEZ,
Severočeská energetika, a. s., člen skupiny ČEZ,
Východočeská energetika, a.s., člen skupiny ČEZ,
Jihomoravská energetika, a. s. Brno,
Severomoravská energetika, a. s., člen skupiny ČEZ.
Základním společným předmětem podnikání těchto společností je:
nákup, distribuce a prodej elektřiny,
rozvod a odbyt elektřiny včetně poskytování služeb souvisejících s dodávkou,
odběrem nebo používáním elektřiny,
řízení distribuční elektrizační soustavy v jejich regionech,
provoz, údržba,opravy, výstavba, revizní a zkušební činnost, rekonstrukce
a modernizace energetických zařízení, zařízení dispečerské řídící
a telekomunikační techniky a technických prostředků k řízení spotřeby elektřiny, včetně projektové a inženýrské činnosti,
montáž a opravy telekomunikačních zařízení.
V současnosti se zcela zásadně mění struktura rozvodné částí sítě (REAS). Dochází k vytvoření dvou uskupení – akciové společnosti JČE a JME jsou sloučeny
do skupiny distribuce EON. Naopak akciové společnosti SČE, ZČE, SME, VČE
a SČE jsou postupně slučovány do skupiny ČEZ. Pražská energetika, a. s. zůstává
jako solitér samostatná.
II. Vzájemné vztahy a vazby subjektů, jejich vzájemné ovlivňování
Energetika je jedno z klasických odvětví, které dnes zaznamenává neobyčejně
rychlé proměny. Můžeme se dočíst o liberalizaci trhu s energiemi nebo o deregulaci. U nás se k těmto pojmům ještě přidává privatizace.
Energetické závody rostly dlouhou dobu jako přirozené monopoly, kdy každý
měl svého zákazníka pevně „zachyceného“ elektrickým vedením nebo plynovou
trubkou, která vždy vedla k jednomu dodavateli. Zákazník neměl žádnou možnost
si vybrat svého dodavatele. Toto řešení, které se nám zdá omezující, protože ne177
máme možnost volby, se dlouho ukazovalo jako efektivní a jednoduché. Distribuční podnik nakupuje energii od jejího výrobce nebo přepravce a dodává ji svým odběratelům. Vše je jednoduché, vazby jsou jasné, na trhu je pouze několik hráčů
s přesně vymezenými možnostmi.
Na druhou stranu současný liberalizovaný systém přináší spoustu složitostí.
Každý může v podstatě obchodovat s každým, výrobci mohou prodávat odběratelům, mohou se objevit zcela nové subjekty, které nejsou ani výrobci, ani distributory, ale pouze obchodníky s energií. Zákazník by měl mít v budoucnu možnost výběru ze spousty nejrůznějších nabídek.
hospodářství
Rostoucí náklady na odpadové hospodářství jsou hybnou silou snižování množství
odpadů a jejich využívání nikoliv jako odpadu, ale (pokud je to možné) jako přesně
definovaného výrobku daných vlastností s poskytnutím garancí.
Významnou podmínkou rozhodovacích procesů je celková cena na výrobu druhotné suroviny z odpadu ve srovnání s cenou získání primární suroviny. Ekonomická motivace k využívání odpadů je malá. Odpady z energetiky představují velká množství odpadu, který se jen těžko bude beze zbytku recyklovat.
Problému zvýšení recyklace odpadů z energetiky mohou napomoci
tzv. ekologické daně, daňová zvýhodnění recyklovaných výrobků či podpory a dotace na nové recyklační linky a technologie.
Od ledna roku 2005 by měla podražit cena elektrické energie. Cena elektřiny na
evropské burze stoupla proti loňskému roku o 20 %, a dostala se tak na historické
maximum. Na tento fakt zareagovala i společnost ČEZ, a. s., která nejprodávanější
celoroční dodávku elektřiny na příští rok nabízí o 15,6 % dráže než loni. Pokud
ČEZ velkoobchodní ceny nesníží, znamenalo by to, že domácnostem by elektřina
v příštím roce podražila zhruba o 7 %. Faktorů, proč cena elektřiny roste a bude
růst dále, je mnoho. Patří mezi ně např. očekávaný nedostatek výrobních kapacit
v horizontu po roce 2010 (jako důsledkem minimální výstavby nových zdrojů
v rámci celé Evropy), dopady nové EU legislativy (např. emisní limity, energetická
účinnost zařízení, emisní povolenky), obecný růst cen energetických komodit
jako jsou ropa a zemní plyn atd.
178
I. Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů a jejich vztahy
Obr. 16 Schéma odpadového toku
Vznikající odpady ze staveb a demolic
Stavební společnosti
Vznikající odpady ze staveb a demolic
Drobní stavebníci
Úřady
Přeprava
Mobilní zpracovatelská zařízení
Rekultivace skládek
Stacionární
zpracovatelská
zařízení
Stavební materiál
Povrchový materiál
SKLÁDKA
Účastníci materiálového toku
Producenti odpadů
Stavební společnosti – jedná se o stavební a demoliční společnosti. Většina
společností má ve své nabídce tyto činnosti společně. Jsou však schopny je nabízet
i samostatně. Hlavním kritériem pro spolupráci se zpracovateli je cena a garance
naplnění legislativních požadavků.
179
Drobní stavebníci – jedná se o minoritní podíl produkce tohoto druhu odpadů. Většina drobných stavebníků využívá přepravních společností na likvidaci odpadů. Někteří
z nich odváží své odpady přímo na skládky, případně do městem určených míst.
Přeprava – většina stacionárních zpracovatelských míst má vlastní dopravu,
vozí si tudíž materiál ze staveb sami. Menší podíl (co do objemu materiálů) tvoří
skupina drobných dopravců – většinou pro drobné stavebníky.
Mobilní zpracovatelská zařízení – jsou buď majetkem stavebních společností,
nebo je mají v majetku společnosti vlastnící především stacionární zpracovatelská
zařízení. V poslední době je zvyšující se poptávka po mobilních zpracovatelských
zařízeních. Tento druh zařízení má omezenou kapacitu a je třeba odvážet upravený
materiál na předem dohodnutá místa, případně se využívají rovnou při úpravách
terénů v okolí stavby.
Stacionární zpracovatelská zařízení – mají daleko vyšší zpracovatelské kapacity něž jejích mobilní „konkurenti“. K zařízení se vždy váže obrovská plocha pro
přechodné skladování upraveného materiálu. V kategorii těchto druhů zařízení je
velký konkurenční boj o materiály. Cena je závislá na schopnosti prodat získaný
materiál, na svozové vzdálenosti apod.
Úřady – vydávají povolení k provozování zpracovatelských zařízení.
II. Determinanty rozhodování subjektů
Příklad problému rekultivace a SDO
Využívání stavebních odpadů (s výjimkou zeminy a kamení pod číslem kat. odpadů 17 0504) k vyplňování různých prostor vzniklých lidskou činností, jak již bylo
uvedeno v kapitole 1.4.4, lze považovat z hlediska ekologického, a dokonce i z hlediska ekonomického za naprosto nelogické.
Za spekulativní rekultivaci lze považovat zavážení těžebních prostor (pískoven)
neupravenou stavební minerální sutí až na dřívější úroveň terénu, či dokonce ještě
nad ni. Zde je účel této činnosti zcela jasný. Podnikatelský subjekt, který tuto činnost provádí, získává z 1 tuny uloženého materiálu od původce odpadů částku 50–
100 Kč. Takřka bez jakýchkoliv dalších nákladů (s výjimkou rozhrnutí buldozerem
či nakladačem) tak má zajištěný značný zisk. I když připustíme optimističtější variantu, že po dokončení navážení stavebního odpadu dojde k navezení ornice
a ozelenění celé plochy, což s sebou přináší jisté náklady, je zisk společnosti, provádějící rekultivace, vždy přímo úměrný množství odpadu, který do rekultivovaných
prostor může zavézt (Škopán, M.: Stavební odpady a rekultivace, Odpady 2004, č. 3).
Podnikatelské subjekty jsou přirozeně vytvářeny za účelem tvorby zisku a bylo
by zcela nelogické po nich požadovat něco jiného. Proto v případech rekultivací je
180
v jejich vlastním existenčním zájmu použít při této činnosti maximální množství
odpadu. Preferovány jsou přirozeně ty skupiny podle katalogu odpadů, za které lze
získat vyšší finanční částky – tedy betony, zdivo, asfalty atd., ale nikoliv vytěžená
zemina a kamenivo.
Cenová relace se pohybuje v závislosti na množství materiálu. V každém případě
se za zpracování vždy platí. Cenu určuje také čistota vstupního materiálu.
Za „čistou“ suť (cihla, kámen, beton) se cena pohybuje okolo 120 Kč/t.
Ekonomické výhody
Na příkladu firmy STAPO MORAVA, a. s. je možno ukázat, že nakládání se
stavebními odpady může být zisková a rentabilní činnost. Recyklace stavebních
sutí a demolice tvoří přibližně 90 % obratu firmy, přičemž v roce 2000 zisk společnosti dosáhl 1 803 720,29 Kč.
Ekonomické dopady problémů
Velmi nízké ceny, za které je možno se inertních stavebních odpadů ze strany
jejich původců zbavit (často pod 100 Kč/t), neumožňují další rozvoj technologické
vybavenosti recyklačních zařízení, který by vedl ke zvýšení jakosti produkovaných
recyklátů.
Ekonomická nejistota v recyklaci stavebních a demoličních odpadů neumožňuje
realizaci stacionárních recyklačních linek tak, jak je tomu obvyklé v zemích EU
s rozvinutým systémem recyklace SDO.
Produkce vybraných druhů odpadů v letech 1998–2003 v kg (ČSÚ)
Tab. 53 Produkce členěná dle starého katalogu odpadů (vyhláška č. 337/1997 Sb.)
Kód
odpadu
Množství vyprodukovaného odpadu v kg
1998
1999
2000
2001
170101
463 879 993
501 122 626
628 082 446
754 228 265
170102
557 861 009
1 224 831 982
571 729 110
592 844 017
170302
81 048 251
95 738 531
190 127 707
197 405 075
170501
2 128 745 453
2 817 775 853
3 966 338 932
6 464 051 796
170502
2 080 805 646
477 289 761
2 254 260 759
2 201 463 859
181
Tab. 54 Produkce členěná dle nového katalogu odpadů (vyhláška č. 381/2001 Sb.)
Kód odpadu
Množství vyprodukovaného odpadu v kg
2002
2003
170101
563 500 397
1 202 547 551
170102
956 742 963
497 982 293
170302
737 846 097
306 449 375
170504
4 730 445 506
5 540 776 370
170506
711 881 961
604 568 983
1.6.5 Komunální odpady
Popis schématu:
Způsob jak nakládat s KO je vymezen legislativou. Legislativu tvoří stát, který
je při její přípravě ovlivňován (např. Evropskou unií apod.).
Původcem KO je obec. Obec může ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání
a odstraňování KO vznikajících na jejím katastrálním území. Obec je povinna
v souladu se zvláštními právními předpisy určit místa, kam mohou fyzické osoby
odkládat komunální odpad, který produkují, a zajistit místa, kam mohou fyzické
osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu. Náklady za shromažďování,
sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů hradí obec.
Kolektivní systémy (Ekokom v případě obalů, Ecobat pro baterie a další
např. REMA pro elektroodpad) sbírají a třídí z KO využitelné složky KO. Využitelné
složky KO se po svém vytřídění a potřebných technologických procesech stávají druhotnou surovinou, o kterou mají zájem zpracovatelé druhotných surovin. S touto
surovinou je obchodováno na komoditních burzách.
S nevyužitelnými složkami KO je nakládáno dle možností danými legislativou –
skládkování nebo spalování.
Dopravu KO zajišťují svozové firmy, které ve většině případů mají vazby na
místa shromažďování KO nebo jeho dalšího využívání (sběrné dvory, třídící dvory,
skládky apod.).
182
Obr. 17 Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů
Ochránci přírody,
lobbyistické skupiny…
Stát jako kontrolní a evidenční nástroj (orgán)
Evropská unie
Těžba surovin
Výroba materiálů
KO
Vývozci a dovozci
Kolektivní systémy
Prodejci
Spotřebitelé
Nelegální
nakládání
Směsný
odpad
Využitelné
složky KO
Sběrné nádoby na
využitelné
složky
Sáčkový sběr
(alternativa
sběru)
Sběrné
dvory
Nebezpečné
složky KO
Sběrné
dvory
Objemový
odpad
Velkoobjemové
kontejnery
Uliční
smetky
Odpad ze
zeleně
Velkoobjemové
kontejnery
Mobilní sběr
Sběrné dvory
Sběrné dvory
Firmy zneškodňující NO
Mobilní sběr
Štěpkovač
Odběratelé a
zpracovatelé
štěpky
Třídírna
Odběratelé
využitelných
složek KO
SKLÁDKA
SPALOVNA
183
II. Vzájemné vztahy a vazby subjektů
Na jedné straně obec – původce odpadů, plátce za službu spojenou s nakládáním. Na
straně druhé svozová firma – subjekt – partner obce, která zajišťuje sběr, svoz, třídění
a další nakládání s KO. Jak již bylo zmíněno, svozová firma je většinou provozovatelem sběrného dvora, třídící linky, překladiště a skládky. Dalšími subjekty zapojenými
do systému jsou kolektivní systémy, zpracovatelé odpadů, spalovny a společnosti obchodující s odpady nebo druhotnými surovinami z odpadů vzniklých.
Vztahy:
Obec je tím, kdo platí. Nejdůležitějším faktorem je pro ni cena. Subjekty zápasícími o obce jsou svozové firmy. Svozové firmy se následně stávají majiteli odpadů
(materiálů). Svozové firmy mají zájem naložit s odpadem co nejlevněji. Vytřídí
složky KO, prodají, co prodat lze, co se nedá využít, musí bezpečně odstranit. Pokud bude spalování levnější než skládkování, budou firmy spalovat. Pokud to bude
obráceně a legislativa to jakkoliv umožní, budou firmy skládkovat.
Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní
složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení nebezpečného odpadu se
dále platí riziková složka.
Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku.
Vztahy mezi subjekty zapojenými do systému nakládání s KO fungují na bázi
tržního hospodářství. Vazby jsou vymezeny legislativou, nabídkou a poptávkou
a především cenou.
hospodářství (KO)

technické a ekonomické možnosti v daném čase a prostoru,
legislativní rámec,
cena nakládání,
dostupnost služby (logistická),
požadavek obyvatelstva (mediální zájem).
Do určování a vymezení základních determinant vstupují tyto základní prvky:

184
snaha minimalizovat vznik odpadu,
snaha využít veškerý odpad,
technologické možnosti,
legislativa,
cena,
trh.
Při tvorbě legislativy, jako základního vymezujícího rámce způsobu nakládání
s odpady, vstupují do hry zájmové skupiny mající zájem na maximálním využívání
odpadů na straně jedné, a původci odpadů a zúčastněné subjekty na nakládání
s odpady na straně druhé. Hlavním rozhodovacím parametrem při tvorbě jejich
kompromisu je cena nákladů na jednotlivé způsoby nakládání s odpadem. Cena je
zase závislá na technických a logistických možnostech v daném čase a prostoru.
V další fázi vstupuje do hry trh a snaha o maximální zisky všech zúčastněných
subjektů a kontrolní mechanismy dodržování vymezeného rámce legislativy.
Dohodnutá pravidla jsou různá jak na úrovních států tak např. i jednotlivých krajů.
Hlavními způsoby nakládání s KO jsou:
skládkování,
spalování,
třídění a využívání.
Příkladem je např. míra spalování tuhého komunálního odpadu v jednotlivých
zemích, která je velmi rozdílná. Tuto hodnotu ovlivňují různé faktory: ekonomický
rozvoj, hustota obyvatel, záměry politiky či nátlak ekologických skupin. K tomu
přistupuje řada specifických místních faktorů, které se stanovují velmi obtížně.
Tab. 55 Spalování TKO v jednotlivých zemích v roce 2000
Stát
Švýcarsko
Lucembursko
Dánsko
Švédsko
Belgie
Francie
Nizozemí
Německo
Norsko
Itálie
UK
Španělsko
Portugalsko
Irsko
Japonsko
USA
Kanada
Jiné země
Celkem průměr
míra spalování
80 %
80 %
65 %
60 %
60 %
40 %
40 %
25 %
25 %
17 %
6%
6%
0%
0%
75 %
15 %
6%
5%
5%
185
Zdroj: Implementation/Investment Strategies for EC Waste Directives, PHARE
CZ9811-02-02, 2001
Stupeň spalování TKO záleží na ekonomické vyspělosti země (na hrubém národním produktu – HNP – na obyvatele), dále je závislý na hustotě obyvatelstva
(počet obyvatel na km2).
Tab. 56 Předpokládaný přírůstek kapacit v odpadovém hospodářství ČR
(bez vybraných druhů odpadů, tis. t)
Období
2001–2005 2006–2010 2011–2015 2016–2020
skládky komunálního odpadu
0
0
0
0
přeprava komunálního odpadu
0
0
262
276
spalovny komunálního odpadu
327
545
335
230
zařízení ke kompostování
komunálního odpadu
380
380
290
193
0
0
1027
97
tříděný sběr obalových komunálních
odpadů
120
22
8
7
recyklační zařízení na obalové odpady
55
14
8
7
kompostování kalů ČOV
64
31
74
30
0
10
0
10
tříděný sběr biologických odpadů z
komunálního odpadu
spalování nebezpečných odpadů
Zdroj: Implementation/Investment Strategies for EC Waste Directives, PHARE
CZ9811-02-02, 2001
Hlavní složky, které se dají z KO vytřídit a dále využít, jsou:

papír,
plast,
sklo,
kovy.
Tyto složky KO (druhotné suroviny) nahrazují suroviny primární. Poptávka
a cena po těchto materiálech je na straně jedné dána náročností technologie na
zpracování jednotlivých složek odpadů (druhotných surovin) a schopností shromáždit a vytřídit tyto složky v požadované kvalitě a množství, na straně druhé je
dána dostupností a cenou primárních surovin a náročností technologie na zpracování primárních surovin.
186
Jedním z nejdůležitějších ekonomických faktorů racionálního využívání surovinových zdrojů z druhotných surovin je úspora energie při zpracování druhotných
surovin oproti výrobě kovů z rud.
Tab. 57 Efektivnost racionálního využívání druhotných surovin
Kov
Spotřeba energie
při výrobě kovů z
rud [MWh*t-1]
Měď
Spotřeba energie při
výrobě z amortiz.
materiálu [MWh*t-1]
Úspora – rozdíl Úspora proti
spotřeby
výrobě kovů
-1
[MWh*t ]
z rud [%]
13,5
1,7
11,8
87
9,5
0,5
9
95
9,5
95
Olovo
Zinek
10
0,5
Hliník
65
2
63
97
Hořčík
90
2
88
98
Titan
126
52
74
58
Ocel
16
7,5
8,5
53
Zdroj: VUT Brno
Tab. 58 Úspory energie při využívání druhotných surovin
Materiál
potřeba elektrické energie v kWh/t při výrobě
z prvotních surovin
z druhotných surovin
úspora
%
papír
5 700
4 200
26
sklo
5 000
2 860
43
pryž
13 310
2 770
79
plasty
11 900
700
94
Zdroj: Surovinová politika, MPO
Zisk z prodeje získaných druhotných surovin (především drahých kovů) se odvíjí od poptávky po těchto kovech. Aktuální cena kovů je zveřejňována na Londýnské burze kovů (LME – London Metal Exchange). Proměnlivost ceny těchto kovů
je patrná z následujících grafů.
187
Obr. 18 Pětiletý vývoj ceny zlata a stříbra
Zdroj: http://www.kitko.com
Cena plastů na jednotlivých trzích také kolísá. Cena v ČR se vždy odvíjí od cen
na velkých zahraničních trzích.
188
Obr. 19 Pětiletý vývoj ceny platiny, rhodia a palladia
Zdroj: http://www.kitko.com (Prices are displayed as US Cents per Lbs., US prices are
FOB (Free on Board) based on monthly contracts of 250mt or greater. Prices are sourced
from raw material producers, processors and distributors within North America.)
189
Obr. 20 Vývoj ceny plastů v USA
Zdroj: http://www. polymertrack.com (Prices are displayed as British Pounds
Sterling per Metric Ton.)
Cena za nakládání s KO se odvíjí od podílu využitelných složek. Můžeme předpokládat nárůst hmotnosti těchto složek.
190
Tab. 59 Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 – městská zástavba
Zástavba městského typu (převážně
vytápěná centrálně)
Podíl látkové skupiny (% hmotnostní)
r. 1995
r. 2002
r. 2010
100
100
100
17
23
25
9
16
16
- Sklo
10
8
8
- Kovy
4
3
3
14
18
18
- Textil
4
6
8
- Minerální odpad
3
2
2
1
1
1
- Spalitelný odpad
1
9
9
37
14
10
100
100
100
10
6
6
- Elektrošrot
2
4
6
- Pneumatiky
3
2
2
1
2
2
- Kovový odpad
6
13
15
- Minerální odpad
40
2
5
38
71
64
100
100
100
60
48
50
100
100
100
20
25
25
V tom: - Papír a lepenka
- Plasty
- Bioodpad
- Jemný podíl
Objemný odpad
V tom: - Obalový odpad
„Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 vychází
z předpokladu, že v odpadu produkovaném v domácnostech a jemu podobném se
bude nadále zvyšovat podíl papíru a lepenky, plastů, textilu a spalitelného odpadu.
V objemném odpadu se bude zvyšovat především podíl elektroodpadu a kovového
odpadu, a to v důsledku rozšiřování odděleného sběru elektrických a elektronických zařízení z domácností. Stále vysoký podíl bude představovat směsný (spalitelný) objemný odpad, který tvoří zejména podlahoviny a nábytek.“31
Největší podíl nákladů původců KO (obcí) tvoří náklady na odstraňování směsných KO (téměř 65 %). Podíl tříděného odpadu v obcích se stále zvyšuje. V roce
2002 byl tříděný sběr odpadů (9,3 %) a sebráno na sběrný dvorech obcí (6,9 %).
31
Podrobněji viz VaV/720/2/00.
191
Nárůst absolutních nákladů v průběhu let 2001–2003 (přepočteno na 1 obyvatele) byl největší u směsných komunálních odpadů (z 210 Kč/obyv./rok v roce 2001
na 460 Kč/obyv./rok v roce 2003).
Celkové náklady na odpadové hospodářství v obcích se pohybují v jednotlivých velikostních skupinách v rozmezí 506–746 Kč/obyv./rok, průměr je 716,3 Kč/obyv./rok
(údaj za rok 2003). Pro srovnání: v roce 2002 byly náklady nižší, a to v rozmezí
506–676 Kč/obyv./rok, což představuje meziroční nárůst o 26 %. Nejvyšší náklady
byly zjištěny v malých obcích do 500 obyvatel a ve velkých městech nad 100 000
obyvatel. Vyšší náklady v malých obcích jsou dány především horší obslužností
svozové oblasti a velkými přejezdovými vzdálenostmi. U velkých měst je systém
náročnější na organizaci. Hl. m. Praha má vysoce organizovaný systém nakládání
s komunálními odpady a směsné odpady jsou odstraňovány spalováním, což samo
o sobě představuje nárůst oproti obcím, kde jsou odpady skládkovány.
Nejrozšířenějším způsobem odstraňování komunálních odpadů je skládkování.
Ceny za skládkování se různí a pohybují se mezi 597–774 Kč/t, průměr 722 Kč/t
(údaje za rok 2003). Spalování odpadů je nákladnější variantou. Náklady se pohybují mezi 1 017–1 428 Kč/t, průměr 1 140 Kč/t (ceny za rok 2003). Nutno poznamenat, že u všech stávajících spaloven nejsou v ceně promítnuty investice, jedná se
hlavně o provozní náklady. Při srovnání nákladů na odstraňování směsného komunálního odpadu jsou náklady jednoznačně nejvyšší v krajích, kde se odpad spaluje
(Praha, Jihomoravský, Liberecký), a to v průměru o 58 % než v krajích, kde se odpad
převážně skládkuje. Náklady na směsný komunální odpad jsou promítány do plateb
občanů (místní poplatek, poplatek za komunální odpad). Ve 38 % sledovaných obcí
náklady spojené se směsným KO plně hradí občan, v 51 % obcí obce přispívají
v průměru 28 % z nákladů a v 11 % obcí obce plně hradí náklady za občany. Poslední
jmenovaná skupina je tvořena z 98 % obcemi menšími do 5000 obyvatel.
Vývoj a rozdílnost v cenách za skládkování a spalování je uveden níže. Relace cen
ve vztahu k regionům (různé svozové firmy) je téměř zanedbatelná. Pokud nějaká je,
je dána dostupností (vzdáleností) koncového nakládání s KO (skládka nebo spalovna).
Konkurence na trhu v oblasti svozových firem je velká a cena je u všech držena na
přibližně stejné výši. Pro tuto studii bude možné vycházet z průměrných cen.
192
Obr. 21 Ceny za skládkování a spalování v ČR k roku 2004
7 000
cena
6 000
6 000
Cena
5 000
4 000
3 000
2 000
1 000
1 100
700
0
cena za
skládkování
cena za spalování cena za spalování
KO
NO
Druh prováděného zneškodnění odpadu
Pozn: Ceny jsou vztaženy k průměrným hodnotám.
Tříděný sběr využitelných odpadů
Obdobně jako u směsného komunálního odpadu došlo k nárůstu nákladů na tříděný
sběr využitelných složek. Zřejmě byl způsoben investicemi do sběrových systémů
a růstem výtěžnosti tříděného sběru od obyvatel, a tím tedy zvýšenou poptávkou
po službách na zajištění svozu a recyklace vytříděných složek.
Tab. 60 Náklady a příjmy obcí v oblasti tříděného sběru využitelných
složek v Kč/obyv./rok
Náklady
Náklady obcí na
tříděný sběr
Příjmy za prodej
druhotných surovin
Platby
Ekokomu
×
×
2001
52,2
2002
46,04
25,8
27,2
2003
66,7
32,72
41,98
Zdroj: http://www.odpady.ihned.cz
Tab. 61 Náklady na tříděný sběr jednotlivých komodit
Náklady na tříděný sběr
Kč/t
Platby Ekokomu (Kč/t)
Papír
2 100–2 600
11 000–2 300
Plasty
6 000–9 000
5 300–8 200
Sklo
700–500
650–1 300
Zdroj: http://www.odpady.ihned.cz
193
1.7 Závěr
V úvodní části projektu byly provedeny SWOT analýzy pro zkoumané odpadové
toky – odpady ze zemědělství, odpady z dolování a těžby, odpady z energetiky,
odpady ze stavebnictví a komunální odpady.
Na úvodní identifikaci silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb navázala
strukturální analýza odpadového hospodářství a makroekonomická a mikroekonomická analýza.
Analýza odpadového hospodářství jako
hospodářství – makroekonomický pohled
součást
národního
Změny produkce odpadů v jednotlivých letech jsou dány nejenom změnou legislativních požadavků v odpadovém hospodářství, ale rovněž změnou jiných faktorů na makroekonomické úrovni. Analýza změn na makroekonomické úrovni by
měla být základem pro podrobnější zkoumání nakládání s odpady v České republice. Vývoj HDP, vývoj inflace, zaměstnanosti, platební bilance a změny ve struktuře hospodářství mají vliv na produkci odpadů. Např. se změnou struktury v období
transformace – pokles produkce v zemědělství, průmyslu, nárůst podílu terciálního
sektoru – služeb – lze sledovat jednoznačný vliv i na produkci odpadů
v jednotlivých odvětvích.
Z podrobnější analýzy odpadového hospodářství ve vztahu k národnímu hospodářství plyne, že podíl odpadového hospodářství na celkové tvorbě hrubého domácího produktu se podílí přibližně 1 %. Z poskytnutých dat je však zřejmé, že se
podíl odpadového hospodářství v rámci národního hospodářství zvyšuje. Význam
odpadového hospodářství v národním hospodářství lze sledovat i podle nákladů,
kterými se podílí sektor na hrubém domácím produktu. I v tomto případě představují náklady na odpadové hospodářství necelé 1 % hrubého domácího produktu.
Jakkoli se může zdát tento podíl nízký, musíme si uvědomit, že je jen o málo nižší
než například výdaje státního rozpočtu na vysoké školství nebo výdaje veřejných
rozpočtů na sport a kulturu dohromady.
V souvislosti s vývojem národního hospodářství je nutné si uvědomit, že naše
národní hospodářství je dnes již významně ovlivňováno i vývojem zahraničních
ekonomik, tj. vývojem světové ekonomiky. Pokud dochází například k růstu cen
ropy, promítá se tento vývoj zásadním způsobem nejenom do vývoje národního
hospodářství v České republice, ale i do vývoje odpadového hospodářství.
Pokud se vrátíme na národní úroveň, nalezneme několik politik, které významným způsobem ovlivňují odpadové hospodářství – jedná se zejména o Státní politiku životního prostředí, Surovinovou politiku v oblasti nerostných surovin a jejich
zdrojů, Státní program ochrany přírody a krajiny, Národní rozvojový plán 2004–
194
2006, Státní energetickou koncepci, Národní akční plán zaměstnanosti na léta
2004–2006, Průmyslovou politiku.
Cílem předchozí analýzy bylo zejména ukázat vzájemnou propojenost nejenom
národních politik, vývoje národního hospodářství, ale i světové ekonomiky na vývoj odpadového hospodářství.
V závěru úvodní strukturální analýzy byl připomenut ještě význam a úloha státu
v ekonomice, význam státních zásahů, ale i státní selhání a byrokracie.
Analýza odpadového hospodářství jako
hospodářství – mikroekonomický pohled
součást
národního
V rámci mikroekonomické strukturální analýzy byly v úvodu zkoumány základní subjekty v systému, jejich vazby a vztahy mezi nimi, tj. strana nabídky a poptávky a úloha tržních cen. Dále byla provedena podrobná analýza determinant
rozhodování základních subjektů odpadového hospodářství, faktorů a nástrojů
ovlivňujících výši cen primárních surovin, materiálů, výrobků, cen druhotných surovin, spalování a skládkování. V rámci analýzy byl zdůrazněn zejména vztah ceny
primárních a druhotných surovin. Pokud chceme podporovat materiálové využití
a recyklaci surovin, můžeme použít dva způsoby, a to buď znevýhodňovat cenu
primárních surovin, nebo zvýhodňovat cenu druhotných surovin, jinými slovy –
zvyšovat cenu primárních surovin nebo snižovat cenu druhotných surovin.
Po analýze na makroekonomické a mikroekonomické úrovni vždy byly provedeny
makroekonomické a mikroekonomické analýzy pro zkoumané odpadové toky.
Odpady ze zemědělství představují odpady, které jsou relativně dobře „recyklovatelné“ a opětovně využitelné, představují cenný zdroj hnojiv, ale i bioplynů a dalších surovin. Zejména u odpadů ze zemědělství je zřejmý problém s vymezením
a naplněním pojmu odpad, ve vymezení odpadu ze zemědělství se liší i oficiální
statistiky ČSÚ a ISOH.
Jistou překážkou využívání odpadů ze zemědělství se mohou stát zpřísňující se
požadavky kladené na kvalitu, tj. obsah nebezpečných látek. Sektor zemědělství
představuje jedno z odvětví, které je ovlivňováno výkyvy klimatických podmínek,
zároveň jde o sektor, který vykazuje trvalý pokles své produkce, pokles pracovníků
v zemědělství, ale i pokles mezd. Podstatné změny v zemědělství souvisejí i se
změnou základních podmínek se vstupem České republiky do Evropské unie. Zemědělská politika Evropské unie se snaží řešit vznikající problémy, jejím cílem je
zejména zamezit negativním vlivům zemědělství na životní prostředí a podporovat
biologické využívání bioodpadů, znovuvyužití, recyklaci, kompostování, mecha195
nicko-biologické zpracování, energetické využívání odpadu apod. Zemědělská politika se zároveň snaží o posilování funkce vnitřního trhu a odstraňování překážek
v obchodování se zpracovanými bioodpady, přesto stále přetrvává v EU poměrně
široká škála podpor směřujících do zemědělství. Problémem se stává ladem ležící
půda, i v budoucnu lze předpokládat trend poklesu zemědělské produkce, neboť
výrobní potenciál českého zemědělství přibližně dvojnásobně překračuje poptávku
po zemědělských produktech, tlak na pokles produkce má i konkurence ostatních
evropských zemí. S dalším poklesem zemědělské produkce lze předpokládat
i pokles produkce odpadů ze zemědělství. Na druhou stranu pozitivním faktorem je
růst ploch začleněných do systému ekologického zemědělství.
Odpady z dolování a těžby
Odpady z dolování a těžby představují významný zdroj nerostných surovin. Díky
tomu, že mají relativně dobré vlastnosti a nízký podíl nebezpečných odpadů, potenciál jejich využívání jako náhrady neobnovitelných surovin je poměrně vysoký.
Je zřejmé, že využití této skupiny odpadů často naráží na problém celkové ceny.
Ta není za současných ekonomických podmínek konkurenceschopná vůči neobnovitelným surovinám.
K odstranění tohoto problému je možné využít např. ekologické daně – vyšší
zdanění těžby neobnovitelných surovin, pokud existuje alternativní náhrada
v podobě odpadů nebo výrobků na bázi odpadů.
Hlavními cíli při hospodaření s tímto odpadovým tokem jsou snížení objemu
produkovaných odpadů, odstranění starých a zamezení vzniku nových ekologických zátěží, zvýšení využívání odpadů z těžby a dolování jako druhotných surovin
nebo jako výrobku a zvýšení zpětného využití těchto odpadů jako základky vydobytých důlních prostor při hlubinné těžbě s omezením vlivu těžby na povrch.
K plnění těchto cílů je možné využít širokou škálu nástrojů. Z administrativních
nástrojů se jako vhodné jeví např. zákaz skládkování vybraných typů odpadů,
zpřísnění hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, rozšíření opatření
k minimalizaci vzniku nebezpečných odpadů, zpřísnění dozorové a kontrolní činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví a posílení odpovědnosti za plnění povinností, zdokonalení evidence a ohlašování a zlepšení provázanosti legislativy.
Z ekonomických nástrojů patří mezi nevýznamnější zmiňované zvýšení ekologických daní. Dále je možné uplatnit zvyšování poplatku za ukládání odpadů, rozšíření finanční odpovědnosti, zavedení povinné finanční rezervy nebo využití dotací
a podpor na zařízení upravující odpady z těžby. Důležitá je také podpora spolupráce mezi jednotlivými subjekty a podpora vědy, výzkumu a nových technologií.
Jedním z hlavních problémů při analýze tohoto odpadového toku je, že je řešen
dvěma rozdílnými právními normami a množství odpadů je možno stanovit ze tří
196
dostupných zdrojů (evidence odpadů ISOH, Evidence vedená ČSÚ, údaje uvedené
v Hornické ročence). Pro účely této práce byla jako nejvhodnější zvolena databáze
ISOH. Důvodem je její podrobné členění, vypovídající časové řady, v praxi ověřená věrohodnost a přímá souvislost s běžnými surovinami.
Velmi složité je i mezinárodní srovnání dané skupiny odpadů. To je způsobeno
tím, že produkce odpadů z dolování a těžby je převážně závislá na kvalitě nerostu
v ložisku a na možnostech zpřístupnit ložiska a tyto parametry se u jednotlivých
ložisek významně liší.
Odpady z energetiky
Energetický průmysl produkuje velké množství odpadů. Druhy a složení odpadu
závisí na použité technologii výroby elektrické nebo jiné energie. Ekologická závadnost těchto odpadů spočívá v obsahu toxických kovů, dioxinů a furanů, radioaktivitě a ve značných objemech jejich produkce.
V současné době jsou produkované odpady z energetiky částečně využívány při
rekultivacích, ve stavebnictví a stavitelství. Protože však jsou jejich objemy velké
a zpracovatelé nevyužijí veškeré produkované množství, dochází zároveň ve značných množstvích k jejich ukládání na skládky. Prvořadým úkolem by měla být
snaha hledat nové možnosti využití produkovaných odpadů.
Za tímto účelem by měl být kladen důraz na zvýšení informovanosti v možnosti
využití vedlejších energetických produktů pro výrobce a vytvoření legislativních
předpokladů pro možnosti využití certifikovaných VEP namísto klasických materiálů. Příležitostí pro zlepšení situace je také zavedení a prosazení větší podpory
zpracovatelů odpadů, možnosti využití i pro další odvětví a nahrazení vybraných
primárních surovin.
Podmínkou rozhodování o využití odpadů z energetiky je celková cena na výrobu druhotné suroviny z odpadu ve srovnání s cenou získání primární suroviny.
Problémem je, že poměr cen není příznivý pro využívání druhotných surovin,
a ekonomická motivace k využívání odpadů je tudíž malá.
Ke zvýšení recyklace odpadů z energetiky může napomoci aplikace ekologické
daně, daňových zvýhodnění recyklovaných výrobků či podpory a dotace na nové
technologie. Dále se jako vhodné ukazují některé administrativní nástroje, jako
povinnost určité míry recyklace, zlepšení legislativy nebo zlepšení technologických podmínek. Z ekonomických nástrojů jsou uplatňovány např. poplatky za
ukládání odpadů, zvýhodnění technologií produkujících menší množství odpadů,
zavedení poplatků za produkci nevyužívaných odpadů z energetiky. Důležitá je
také podpora vědy, výzkumu a vývoje nových technologií, posilování preventivních opatření a osvěta veřejnosti.
197
Pro vypracování této analýzy bylo použito údajů z Informačního systému odpadového hospodářství, Českého statistického úřadu, SFŽP a Návrhu státní energetické koncepce do r. 2030. V průběhu analýzy byl postup a použité informace konzultovány s experty na danou problematiku.
Odpady ze stavebnictví
Celková produkce stavebních odpadů v ČR se v letech 2001–2003 pohybovala
v rozmezí 7 200–8 000 tis. t; produkce na 1 obyvatele byla okolo 750 kg. V toku
stavebních odpadů hrají významnou roli především producenti odpadů (stavební
společnosti, drobní stavebníci) a zpracovatelé SDO. Dalšími důležitými subjekty
v tomto materiálovém toku jsou stavební a krajské úřady, které vydávají povolení
k provozování zpracovatelských zařízení i k nakládání s SDO.
Stavební a demoliční odpady nabízejí díky svým vlastnostem širokou škálu využití jako náhrady primárních nerostných surovin nebo jejich částečné nahrazování.
srovnání s výrobou z prvotních zdrojů.
Problémem využívání SDO je časová nedostupnost a velké vzdálenosti (nutnost
dopravy SDO), a tím i nízké využití zejména stabilních recyklačních zařízení –
jejich ekonomická nejistota v recyklaci SDO. Další problém s recyklací SDO představují přetrvávající nízké ceny, za které je možné inertní stavební odpady uložit
na skládku. Dochází také k nelegálnímu nakládání se SDO formou spekulativních
rekultivací a terénních úprav. Možná příčina výše uvedených problémů je spatřována v komunikaci jak mezi dotčenými krajskými úřady a stavebními úřady, tak
i mezi subjekty provádějící rekultivace a subjekty zabývající se recyklací. S tím souvisí i problém evidence o skutečných tocích stavebních a demoličních odpadů.
Prioritou by mělo být využívání SDO jako alternativních zdrojů zejména i
z důvodů úspor v zaplňování skládek odpadů, úspor paliv a energií při těžbě
a úpravě stavebních surovin a při výrobě stavebních hmot. Zatím nejúčinnějším
opatřením se ukázalo opatření administrativní – vydání Metodického pokynu OO
MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb.
Celkově je odhadováno, že v ČR je recyklováno 30–35 % stavebních odpadů,
přesto tato hodnota zaostává za hodnotami recyklace v ostatních evropských zemí.
Prioritou by v budoucnosti mělo být zvyšování míry recyklace SDO a podpora
podnikatelských aktivit, zamezení nelegálnímu skládkování SDO, a spekulativním
rekultivacím a terénním úpravám.
198
Komunální odpad
Komunální odpady jsou velmi širokou a různorodou skupinou odpadů. V souladu
s tematickou strategií EU je nutné věnovat pozornost prevenci odpadů, podporovat
environmentálně šetrné využívání odpadů, především recyklaci, materiálové využívání, a případně energetické využívání odpadu.
Hlavní cíle nakládání s komunálním odpadem dané Plánem odpadového hospodářství České republiky jsou snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu, maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů a minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí
při nakládání s odpady.
Významnou možností pro realizaci těchto cílů je posílení ekonomických nástrojů působících směrem k třídění a k recyklaci komunálních odpadů. Zásadní jsou
i nástroje podporující informovanost obyvatel. Povědomí občanů o potřebách prevence, předcházení vzniku odpadů a nutnosti třídění odpadů je nejdůležitějším faktorem podporujícím environmentální nakládání s komunálním odpadem
Problémem pro budoucí nakládání s komunálním odpadem je, že politické cíle
týkající se využívání a recyklace odpadu jsou velmi vysoké a za současných ekonomických a technologických podmínek nereálné.
Komplikace při zpracování analýzy tohoto odpadového toku a přípravě nástrojových mixů způsobila skutečnost, že nelze přesně charakterizovat materiálové složení této skupiny odpadů a také fakt, že systém odpadového hospodářství je složitý, a to
především z hlediska vztahů jednotlivých subjektů. Jednotlivé subjekty jsou vzájemně
propojeny, takže změna chování jednoho subjektu může výrazným způsobem ovlivnit
chování dalších. Za účelem zamezení nepřesností či chyb způsobených těmito skutečnostmii byla studie průběžně konzultována s experty na danou problematiku.
Jako datová základna pro tuto studii byla kvůli možnosti získaní verifikovaných
a dostupných dat vybrána Praha.
199
2. Modely produkčních a odbytových bilancí
(úvod)
Input-output analýza byla vytvořena W. Leontiefem. Jedná se o empirický výzkum
na pomezí mikroekonomie a makroekonomie. Struktura každého odvětví je charakterizována vhodnou sadou strukturálních koeficientů, které kvantitativně popisují vztahy mezi vstupy, které dané odvětví absorbuje, a výstupy, které pak následně produkuje. Závislost mezi jednotlivými sektory je popsána sadou lineárních
rovnic, které vyjadřují rovnováhu mezi celkovými vstupy a výstupy pro každý typ
produkce. Input-output analýza je metodou, která systematicky popisuje a kvantifikuje vzájemné vztahy mezi všemi odvětvími ekonomiky.
Jádrem input-output analýzy je input-output tabulka, která popisuje tok zboží
a služeb mezi všemi odvětvími ekonomiky za určitou dobu (obvykle 1 rok). Současně tato tabulka poskytuje potřebné informace o všech vstupech, které jsou používány ve výrobním procesu. Těmito vstupy jsou meziprodukty, práce, kapitál a půda.
Input-output analýza je tedy popisem a analýzou produkční struktury dané ekonomiky. Výrobní procesy v dané ekonomice jsou vždy vzájemně propojeny. Produkty vznikající v rámci jednoho výrobního procesu jsou využívány v dalším výrobním procesu a produkty tohoto procesu jsou využívány v mnoha dalších výrobních procesech. Jedná se nejenom o systém výroby zboží, ale také o systém
přidané hodnoty.
Odpadový input-output model je založen na studiích hodnocení hybridního životního cyklu a dále rozšiřuje Leontiefův environmentální input-output model32 ve
smyslu odpadových toků. V rámci tohoto modelu dochází k uvolnění podmínky
vzájemného souladu mezi typem odpadu a jeho zpracováním, a tím je vytvořen
všeobecný rámec pro hodnocení odpadového hospodářství. V odpadovém vstupním-výstupním modelu je zakomponována dynamická složka zpracování odpadů.
Vztahy vstupu-výstupu ve zpracování odpadů jsou významně ovlivněny úrovní
a složením odpadové suroviny. Odpadový input-output model se vypořádává se
svévolnými kombinacemi metod zpracování odpadu aplikovaných na různé kombinace typů odpadů za předpokladu, že takové kombinace jsou technicky možné.
Počet typů odpadů a metod zpracování odpadů tak může být zvolen náhodně
32
200
Leontiefův model předpokládá vzájemnou závislost mezi typem odpadu a jeho zpracováním. Tento model předpokládá, že počet druhů se musí rovnat počtu metod zpracování
odpadů; společné zpracování odpadu hromadných odpadních látek v jediném procesu je
vyloučeno; a je vyloučeno společné použití více metod zpracování odpadu pro jedinou
odpadní látku. Nicméně, vzájemná shoda mezi typem odpadu a metodou jeho zpracování
neplatí v empiricky relevantních případech odpadového hospodářství s velkým počtem
typů odpadů a metod zpracování odpadů. Proto je použití Leontiefova environmentálního input-output modelu omezené v praktickém odpadovém hospodářství.
a nemusí se rovnat. Tento model umožňuje brát v úvahu fakt, že odpad je produkovaný z jakéhokoliv zdroje odpadů v hospodářství (včetně komunálního odpadu).
Tento model umožňuje zahrnout, že odpad plyne jak ze sektoru konečné poptávky,
tak i ze sektorů zpracování odpadu (zbytky zpracování odpadu).
Použití odpadového input-output modelu na základě výzkumné práce [Nakamura, Kondo (2002)] bylo zvoleno kvůli vzájemné závislosti mezi tokem zboží
a odpadu. Ekonomická analýza odpadového hospodářství v ČR na zvoleném vzorku odvětví vychází ze specifikace modelu Nakamura, Kondo (2002). Nicméně bylo nezbytné zahrnout do modelu celé hospodářství, a to v podobě akumulace ostatních odvětví OKEČ do jednoho souhrnného indikátoru – ostatní odvětví.
Ekonomická analýza toků v odpadovém hospodářství ČR je založena na několika postupných krocích vedoucích k sestrojení a testování modelu. Za prvé, byla
kvantifikována celková produkce ve vybraných odvětvích ekonomiky identifikované na základě OKEČ (zemědělství, těžba a dolování, energetika, stavebnictví
a konečná poptávka zahrnující sektor domácností a vlády) a v souhrnu za ostatní
odvětví podle klasifikace OKEČ a dále byly identifikovány toky mezispotřeby křížově mezi těmito odvětvími za roky 2001 a 2002. Dodatečným odvětvím zvoleného
vzorku33 byl definován sektor zpracování odpadů dle klasifikace OKEČ, pro který
jsou také sledovány výše uvedené toky mezipostřeby. Toky jsou zachyceny v inputoutput tabulce (či vstupní-výstupní tabulce, resp. produkční a odbytové tabulce)34.
Další část přípravy a specifikace modelu představovala definice jednotlivých typů odpadů. Byly identifikovány a kvantifikovány odpadové toky producentů odpadů a zpracovatelů odpadů a vyjádřena tzv. čistá produkce odpadů. Čistou produkcí
odpadu je dále v textu míněno statistické znázornění rozdílu produkce a využití
odpadu v rámci jednoho odvětví OKEČ.
Za třetí, na základě odpadového input-output modelu byly sestaveny matice koeficientů toků mezispotřeby a odpadů mezi jednotlivými sektory. Na základě těchto matic koeficientů byly testovány nulové hypotézy – analyzovány dopady změn
v hospodářské politice a sestaveny scénáře dopadů. Prostřednictvím odpadových
matic a matic toků mezispotřeby jsou modelovány jednotlivé scénáře vlivu změn
na celkovou čistou produkci odpadu a vliv na cenovou hladinu.
33
34
Viz specifikace výzkumného záměru VaV – 1C/7/41/04 „Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky odpadů v komparaci s navržením nástrojového mixu
k podpoře prevence vzniku a materiálového využití odpadů“.
Blíže viz subkapitola 2.3 Inoput-output tabulka.
201
Obr. 22 Grafické znázornění použití modelu
Nástroj
má vliv
na % změnu
cen primárních vstupů
určitého odvětví
ty změny jsou
vstupem pro
Cenový model
jehož
výstupem je
změna cenového indexu odvětví
změna celkového cenového indexu
domácí poptávky
po produkci určitého odvětví
ty změny jsou
vstupem pro
Statický I/O model
Model odpadu
jehož
výstupem je
změna čisté produkce odpadu (kg)
v sektorech a dle skupin odpadů
2.1 Metodologie postupu
Odpadový input-output model35 využívá data celkové produkce (outputu neboli výstupu), mezispotřeby a produkce odpadů. Zpracovaný model je rozdělen na dvě části – Cenový model a Model odpadu.
Model odpadu je založený na předpokladech statického input-output modelu, tedy
jisté míře zjednodušení, který ovšem umožňuje nástin scénáře dopadu prováděné hospodářské politiky. Tento model umožňuje sledovat vliv změny finální poptávky na
tvorbu jednotlivých typů odpadu36. Tyto dopady mohou být důsledkem použití nástrojů hospodářské politiky (nepřímé daně, dotace, aj.), u nichž předpokládáme dopad na
finální poptávku. Tedy například při zvýšení nepřímých daní předpokládáme
u elastické poptávky pokles finální poptávky (např. stavebnictví, zemědělství, energie). Výsledky tohoto modelu umožňují sledovat přímý a nepřímý vliv změny
finální poptávky po produkci daného odvětví na sledovanou proměnou (v tomto
případě produkci odpadu). Pokud ve zmíněném souboru měníme finální poptávku,
35
36
202
Input-output model lze z anglického jazyka přeložit jako vstupní-výstupní model, či použít terminologii model produkčních a odbytových bilancí. Nicméně, autoři se rozhodli
používat anglickou jazykovou formu.
Typ odpadu je sdružený název pro několik katalogových čísel odpadů. Blíže viz Příloha č. 1,
př. odpadní papír. Typem dat autoři míní jinou skupinu, než definovanou v katalogu.
nastává tedy změna v diagonální matici finální poptávky a dochází k adekvátní změně
v produkci odpadu způsobené změnou finální poptávky po produkci daného sektoru.
Cenový model umožňuje sledování změn komodit jednotlivých odvětvích v reakci na změnu v input tabulce (změna mezispotřeby jednotlivých odvětví) a změnu v cenách primárních vstupů. Vzhledem k tomu, že do položek přidané hodnoty
patří rovněž položka ze systému národního účetnictví – Ostatní daně na výrobu
(D.29), např. regulační odvody, úplaty za znečištění vod a ovzduší apod., je možné
modelovat dopad zvýšení těchto daní na výrobu v rámci tohoto input-output
modelu37.
Tab. 62 Účet výroby a tvorby důchodů
Účet výroby
Užití
Mezipostřeba
Hrubý domácí produkt
Zdroje
P.2
B.1g
Produkce
P.1
Daně z produktů
(D.21)
Dotace na produkty (-) (D.31)
Účet tvorby důchodů
Užití
Zdroje
Náhrady zaměstnanců
D.1
Daně z výroby a dovozu
(D.2 = D.21 + D.29)
Daně z produktů
(D.21)
Daně z produktů
(D.29)
Hrubý domácí
Dotace (-)
(D.3 = D.31 + D.39)
B.1g
produkt
Dotace na produkty (-)
(D.31)
Ostatní dotace na
(D.39)
výrobu (-)
Hrubý provozní přebytek B.2g
Smíšený důchod
B.3
Zdroj: ČSÚ
Cenový model může sledovat kromě změny cen primárních vstupů (výrobních faktorů – práce a zisk), tedy přidané hodnoty, také změny v input koeficientech, protože změna ceny komodity je po úpravách součinem těchto matic.
To znamená, že je umožněno sledování vývoje cen v reakci na změnu mezispotřeby jednotlivých odvětví, což může být výsledkem např. nařízení zakazujícího užívání některých materiálů ve výrobě apod.
37
Ostatní daně na výrobu (D.29) jsou součástí Daní z výroby a dovozu (D.2), přičemž skupina D.2 je součástí strany užití Účtu tvorby důchodu v systému národního účetnictví.
Druhou hlavní položkou Daní z výroby a dovozu jsou Daně z produktů (D.21), které tvoří
203
2.1.1 Definování parametrů modelu, předpoklady modelu
Vybraný vzorek šetření
Pro vytvoření modelu byla použita data ČSÚ o národním hospodářství (resp. systému národních účtů) v podobě input-output tabulek, protože tato data mají již požadovanou strukturu, se kterou v modelu dále pracujeme.
Byla definována odvětví podle klasifikace OKEČ, které byla zařazena do analýzy. Jedná se o tyto odvětví:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
zemědělství
dolování a těžba
stavebnictví
energetika
zpracování odpadu38
ostatní odvětví
7. finální poptávka
OKEČ 01–02
OKEČ 10–4
OKEČ 45
OKEČ 40
OKEČ 90
OKEČ 05, 15–37, 41, 50–52, 55, 60–67, 70–75, 80,
85, 91–93, 95
sumarizace poptávky domácností a vlády
Skupiny odpadů
V případě dat o odpadech byla také využita data ČSÚ, neboť tento úřad data zpracoval a poskytl v podobě nutné pro fungování modelu. Pouze pro oblast komunálního odpadu byla použita databáze ISOH a data byla dále zpracována do podoby
vhodné pro testování modelu.
Český statistický úřad zpracovává data o odpadech podle Katalogu odpadů39.
Struktura tohoto katalogu vychází z rozlišení odpadů dle sektorů. Tato klasifikace
je podobná OKEČ, nicméně není totožná. Problémem je, že v případě Katalogu
odpadů jsou jednotlivé druhy odpadů definovány s ohledem na OKEČ (a tedy jednotlivé sektory ekonomických činností). Tento způsob typologie odpadů s sebou
38
39
204
rozdíl mezi přidanou hodnotou a hrubým domácím produktem a jsou součástí Účtu výroby a Účtu tvorby důchodů v systému národního účetnictví.
V této souvislosti je nutné zdůraznit, že toto odvětví zahrnuje dle klasifikace OKEČ odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a podobné činnosti; odvádění a čištění odpadních vod; sběr a zpracování ostatních odpadů; a čištění města sanační a podobné
činnosti. Nicméně, s ohledem na strukturu sledovaných typů odpadů nebylo možné tento
ukazatel dále desagregovat tak, aby více korespondoval se zvolenými skupinami odpadů.
V souvislosti s Katalogem odpadů je nutné poznamenat, že pro rok 2001 a 2002 existují
rozdílné klasifikace v Katalozích odpadů. Tyto rozdíly jsou sice zanedbatelné, ale je nutno počítat s určitými odchylkami.
přináší to, že druhy odpadů dle substancí se nepromítají napříč odvětvími, ale podél odvětví40.
Z výše uvedeného důvodu byly řešiteli definovány jednotlivé typy odpadu bez
závislosti na odvětví, a to na základě následujících kritérií:
míra významnosti (adekvátnost) pro jednotlivé sektory,
zastoupení ve všech sledovaných sektorech,
existence relevantních dat.
ČSÚ zpracovalo a poskytlo autorům data o užití odpadu, resp. o přebírání odpadu (data tabulky B) ve formě dat druhé třídy dle Katalogu odpadů za indikovaná
odvětví OKEČ. Dále byla poskytnuta data o produkci odpadů za jednotlivé sektory
(data tabulky A) a experty definované skupiny odpadů za rok 2001 a 2002. Agregací dat vykazovaných ČSÚ v rámci Katalogu odpadů do řešiteli definovaných
skupin (typů odpadu), které byly charakterizovány jednotlivými třetími třídami
Katalogu odpadů na základě hlediska substancí. Tak se také autoři vyhnuli riziku
nízkého zastoupení respondentů, jejichž data pak nemohou být ČSÚ zveřejněna.41
Jednotlivé druhy odpadů a číselné skupiny klasifikace dle Katalogu odpadů, které
byly použity při stanovení sledovaných typů odpadu, jsou uvedeny v příloze č. 1.
2.1.2 Omezení modelu
V odpadním input-output modelu použitého v Nakamura, Kondo (2002), byly rozděleny způsoby zpracování odpadu do několika skupin. Tento přístup nebyl
v modelu aplikovaném pro Českou republiku možný z důvodů současné absence
takového typu dat ve statistikách ČSÚ. V případě jejich doplnění by byly zvoleny
následující způsoby zpracování odpadu, které by model více zpřesnily. Jedná se
o tyto metody zpracování odpadu:
spalování,
skládkování,
drcení.
Pokud by byla tato data k dispozici, bylo by možné sledovat i čistou produkci
odpadu v rámci jednotlivých způsobů zpracování odpadu.
40
41
Příkladem jsou odpady ze zemědělské výroby, které jsou statisticky vykazovány pouze
v odvětvích 01–02 a v ostatních odvětvích nefigurují.
Touto metodou se sníží počet I.D. dat ve vzorku. Důvodem nemožnosti publikovat data ze
strany ČSÚ je zákon o ochraně dat. Ten ukládá možnost publikace dat pouze v případě,
že se jedná o souhrnná data vykázaná minimálně čtyřmi respondenty.
205
2.1.3 Input-output tabulka
Input-output tabulka sleduje výrobní strukturu dané ekonomiky. Jednoduché
schéma input-output tabulky přibližuje následující tabulka. Sloupce matice představují ekonomické činnosti v ekonomice, a to výrobní odvětví (odvětví 1–3) ve
sloupcích číslo 1–3 a komponenty finální poptávky (resp. konečné spotřeby), které
představují spotřeba, investice a vývoz ve sloupcích číslo 4–6. Jednotlivé vstupy
daných činností jsou pak zapsány v řadách matice, a to v podobě zboží a služeb
v řadách 1–3 a v podobě primárních vstupů v řadách 4–5.
Tab. 63 Schéma input-output tabulky
Odvětví 1 Odvětví 2 Odvětví 3 Spotřeba Investice Vývoz
1
Odvětví 1
Odvětví 2
Odvětví 3
Mzdy
Provozní
přebytek
Vstupy (input)
1
2
3
4
5
2
3
4
5
I. kvadrant
II. kvadrant
III. kvadrant
IV. kvadrant
6
Výstup
(output)
7
6
Zdroj: Zpracováno na základě Eurostat (bez udání roku).
I. kvadrant matice představuje informace o nákladové struktuře daných tří odvětví a jejich základní produkční funkce. Zahrnují všechny vstupy do produkce,
a to mezispotřebu (meziprodukci), práci, kapitál a přírodní zdroje. Produkční funkce je následující:
Rovnice 1. Produkční funkce
x j = f (x ij , L, C, N ),
kde xj je výstup zboží j; xij je meziprodukt i do sektoru j; L je práce; C je kapitál
(stroje, budovy); N jsou přírodní zdroje (půda, nerostné bohatství, voda, vzduch,
vegetace, živočichové) a f je technologie a organizace práce.
Desagregace jednotlivých částí input-output tabulky pomáhá zkoumat podrobné
informace o vzájemné závislosti mezi jednotlivými odvětvími ekonomiky. Současně je v input-output tabulce zahrnuto složení finální poptávky (spotřeby, investice,
vývoz) vyjádřené prostřednictvím nakoupeného zboží a služeb. Reziduální proměnná (reziduum) v podobě výrobního přebytku je vypočítána jako rozdíl mezi
příjmy a náklady. Proto v input-output tabulky v měnových jednotkách (v peněžních jednotkách dané země) se součty řad a sloupců dané matice vždy rovnají,
a tak se rovnají vstupy odvětví jeho výstupu.
206
I. kvadrant zahrnuje požadavky na vstupy do daného výrobního procesu (meziprodukty, resp. mezispotřebu). Meziprodukty tak představují zboží a služby, které
jsou dodány do daného odvětví. II. kvadrant pak obsahuje informace o konečné
spotřebě (užití) zboží a služeb v rámci spotřeby, investic a vývozu (konečná poptávka). III. kvadrant zahrnuje požadavky každého odvětví na primární vstupy
(práce, půda, kapitál). IV. kvadrant obvykle obsahuje nulové hodnoty, protože jen
velmi málo tržních transakcí se děje v této oblasti42.
Sloupce input-output tabulky představují nákladovou strukturu jednotlivých odvětví a odpovídající řady pak představují jejich příjmy.
Pro sledování českého hospodářství v letech 2001 a 2002 byly pro řešení projektu vytvořeny input (spotřeby)-output (produkce) tabulky. V případě spotřeby jsou
sledovány toky mezispotřeby křížově mezi jednotlivými sektory. Jsou sledovány
toky mezispotřeby mezi sledovanými odvětvími OKEČ (včetně odvětví zpracování
odpadu), souhrnně za ostatní odvětví ekonomiky a jako toky finální spotřeby
v případě domácností a vlády ve formě finální poptávky. Tento tok je sledován
v mil. Kč v běžných cenách.
Čistá produkce odpadu
Pro sledování toku odpadu se vycházelo z dat produkce odpadu (tzv. tabulka A)
a využití či přebírání odpadu (tzv. tabulka B). Na základě těchto dat byla vyčíslena
čistá produkce odpadu rozdělená dle typu odpadu a daného odvětví ekonomiky
včetně finální poptávky, resp. sektoru domácností a vlády (komunální sektor). Čistý tok odpadu je chápán jako statistický termín, který představuje produkci odpadu
očištěnou o jeho využití.
Modelování vlivu nástrojů environmentální politiky
Vliv nástrojů environmentální politiky na mezispotřebu, celkovou produkci (celkový output) ekonomiky a jednotkové ceny produkce je zjišťován použitím přímých a nepřímých koeficientů. Dále je odvozen vliv na produkci jednotlivých typů
odpadu.
Možnosti modelových scénářů
a) snížení produkce konečného odpadu:
42
V dnešních input-output analýzách je vektor soukromé spotřeby rozdělen do základních
spotřebních činností, jako jsou potraviny, oděvy, bydlení, zdraví, doprava, volný čas,
vzdělání, atd., které již mohou obsahovat specifické požadavky na primární vstupy.
207
a1) substituce ve výrobním procesu – změna mezispostřeby s dopady na
změnu produkce konečného odpadu,
a2) dokonalejší zpracování odpadu ve výrobě – technické stránky,
nedokonalá informovanost, dotační politika,
b) ovlivnění zpracování konečného odpadu – přenesení negativních externalit
na konečného spotřebitele.
2.2 Sestrojení modelu
2.2.1 Datová základna modelu
ČSÚ poskytlo data o outputu (produkci) dle odvětví OKEČ za celé české hospodářství, které bylo ve formě input-output tabulek, tedy tabulek mezisektorové produkce a užití v národním hospodářství za roky 2001 a 2002. Odpadový input-ouput
model není možné testovat pro českou ekonomiku za jiné roky než 2001 a 2002,
neboť nejsou k dispozici data za jiné roky v podobě input-output tabulek. Nicméně
s postupem času bude možné tento model dále testovat, neboť forma publikace
statistických dat v podobě input-output tabulek bude více rozšířena vzhledem
k požadavkům Eurostatu. Input-output tabulky pak budou více využívány a jejich
data budou v této podobě široce dostupná.
Pobočka ČSÚ Ústí nad Labem poskytla data o odpadovém hospodářství v ČR,
a to na základě klasifikace Katalogu odpadů pro skupiny odpadů definované experty v rámci sledovaných odvětví ve formě tabulek produkce odpadů (tabulky A)
a tabulek přebírání odpadů (tabulky B) pro roky 2001 a 2002.
Na základě těchto dat byla sestavena tabulka čisté produkce odpadů43 pro jednotlivá odvětví ekonomiky dle klasifikace OKEČ. Čistá produkce sledovaného typu
odpadu v daném odvětví identifikuje hmotnostní objem odpadu, který byl daným sektorem produkován a současně využit. Tento indikátor může mít i zápornou hodnotu,
pokud toto odvětví užívá větší množství daného typu odpadu, než samo generuje.
V případě komunálního odpadu, který je přiřazen k sektoru domácí poptávky, tedy
spotřeby domácností a vlády, byli autoři nuceni vycházet z expertního odhadu složení
komunálního odpadu dle vybrané typologie44 z důvodu neexistence takových dat.
43
44
208
Blíže viz kapitola Specifikace modelu.
Typologie výběru odpadů viz kapitola Skupiny odpadů.
Postup modelování
Modelu předchází přípravná část, v rámci které jsou zajištěny vstupy (matice input,
output koeficientů, vektor finální poptávky a Leontiefova matice) pro tvorbu samotného modelu. Vytvořený model je možné rozdělit na dvě části (Model odpadu
a Cenový model). Cílem cenového modelu je zjistit změny cen produkce pro exogenně (mimo model, zvnějšku) dané koeficienty primárních vstupů. Druhá část
modelu sleduje změny v objemu čisté produkce odpadu v souvislosti se změnou
toků mezispotřeby či změnou finální poptávky. Následující text je popisem postupných kroků vytváření a užití modelu.
2.2.2 Přípravná fáze modelování – sestrojení modelu
V této části jsou na základě input-output tabulky (tok mezispotřeby) vytvořeny matice input a output koeficientů, které vyjadřují podíly mezispotřeby vstupující do
daného odvětví na celkových vstupech do tohoto odvětví, resp. podíly mezispotřeby vstupující do daného odvětví na celkovém výstupu tohoto odvětví.
A. Statický input-output model
(mil. Kč, běžné ceny)
Zeměděl- Energe- Staveb- Dolování, Zprac. Ostatní Domácí
X/Y
ství
tika
nictví
těžba
odpadu odvětví poptávka
Zemědělství
32 662
12
1
26
29 116 958
42 090
Energetika
2 615
79 248
1 77
5 164
1 29
89 470
89 608
Stavebnictví
798
2 557 154 26
2 603
1 67
64 000
9 941
Dolování a těžba
319
69 778
5 07
1 939
41
69 791
2 921
Zpracování
49
37
7 84
9 258
21 420
352
558
odpadu
Ostatní odvětví
61 507
32 868 212 85 24 248
10 08 2 568 471 1 539 343
Celková
98 253 185 021 374 48 34 016
21 60 2 917 948 1 705 323
mezispotřeba/
finální poptávka
Primární vstupy
107 553
92 604 -132 65 132 688
18 39 3 026 069
0
Input
205 806 277 625 241 82 166 704
39 99 5 944 017 1 705 323
Export
Output
13 745
8 452
5 989
16 465
205 806
277 625
241 824
166 704
25
39 992
1 494 648 5 944 017
1 539 324 6 875 968
0 3 244 647
1 539 324 10 120 615
Zdroj: ČSÚ (2005a), upraveno autory.
209
(mil. Kč, běžné ceny)
Zeměděl- Energe- Staveb- Dolování, Zprac. Ostatní Domácí
X/Y
ství
tika
nictví
těžba
odpadu odvětví poptávka
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Zpracování
odpadu
26 419
2 079
1 007
257
208
14
21
91 712 2 039
3 033 162 786
57 067 6 227
826
1 312
26
4811
3110
1546
51
79 102 495 39 503
1 348 84 324 100 687
2 018 86 983
3 152
225 70 102
2 849
9 129
10 246
21 649
Export
Output
12 490
10 279
3 971
13 290
181 047
297 279
266 060
151 563
37
43 458
Ostatní odvětví
51 647
40 680 216 519
24 456 12 713 2 801 516 1 606 992 1 445 458 6 199 981
Celková
mezispotřeba/
finální poptávka
81 617 193 332 388 904
34 000 25 512 3 155 666 1 774832 1 485525 7 139388
99 430 103 947 -122 844
181 047 297 279 266 060
117 563 17 946 3 044 315
0
0 3 260 357
151 563 43 458 6 199 981 1 774 832 1 485 525 10399745
Primární vstupy
Input
Input-output tabulky pro roky 2001 a 2002 (viz tabulky č. 64 a 65), byly sestaveny na základě dat ČSÚ, resp. na základě input-output tabulek za celé národní
hospodářství. Tyto tabulky byly upraveny tak, aby byly sledovány toky mezipostřeby v definovaných odvětvích (zemědělství, energetika, stavebnictví, dolování
a těžba, zpracování odpadu, ostatní odvětví ekonomiky, domácí poptávka – poptávka domácností a veřejného sektoru – vlády). V tabulkách je také zahrnut export, který představuje poptávku ze zahraničí po domácí produkci, a proto významně ovlivňuje čistou produkci odpadu. Data za export a domácí poptávku jsou
použita při konstrukci vektoru finální poptávky, blíže viz tabulky č. 66 a 67.
V input-output tabulkách č. 64 a 65 jsou uvedeny toky produkce, resp. mezispotřeby, z odvětví X (vertikála) do odvětví Y (horizontála), např. z odvětví zemědělství do odvětví energetiky vstupuje produkce v hodnotě 14 mil. Kč v roce 2002.
Celková mezispotřeba je pak součtem jednotlivých vstupů všech odvětví X do daného odvětví Y. Např. v odvětví stavebnictví mají celkové vstupy ze všech odvětví
(včetně stavebnictví) hodnotu 388 904 mil. Kč v roce 2002.
Dalším důležitým ukazatelem input-output tabulky jsou tzv. primární vstupy,
které představují mzdy, odpisy či zisk. V podstatě jsou přidanou hodnotou. Celková mezispotřeba v daném odvětví a primární vstupy pak v součtu představují input
daného odvětví v národní ekonomice. Součet inputů všech odvětví je pak ukazatelem inputu celé ekonomiky.
Output, tedy celková produkce, je pak součtem mezispotřeby a finální poptávky
jak za jednotlivá odvětví, tak celkem za celé hospodářství. Autoři předpokládají
210
platnost identity rovnosti celkového inputu a celkového outputu. Rovnováha mezi
celkovými vstupy a výstupy může být popsána následujícími sadou rovnic:
Rovnice 2. Sada rovnovážných rovnic
x 11 + x 12 + x 13 + x 14 + x 15 + x 16 + x 1d = x 1 ,
x 21 + x 22 + x 23 + x 24 + x 25 + x 26 + x 2d = x 2 ,
x 31 + x 32 + x 33 + x 34 + x 35 + x 36 + x 3d = x 3 ,
x 41 + x 42 + x 43 + x 44 + x 45 + x 46 + x 4d = x 4 ,
x 51 + x 52 + x 53 + x 54 + x 55 + x 56 + x 5d = x 5 ,
x 61 + x 62 + x 63 + x 64 + x 65 + x 66 + x 6d = x 6 ,
kde xij je mezispotřeba z odvětví i do odvětví j; xid je finální poptávka po zboží
i; xj je output (výstup) odvětví j.
V modelu předpokládáme, že všechna odvětví lze popsat pomocí Leontiefovy
produkční funkce. Všechny vstupy (meziprodukty, kapitál, práce a půda) jsou využívány ve fixním množství vzhledem k výstupu. Dále předpokládáme, že substituce vstupů je možná, a proto změna cen výrobních faktorů neovlivňuje technické
input koeficienty.
Tab. 66 Vektor finální poptávky, 2001 (mil. Kč, běžné ceny)
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Zpracování odpadu
Ostatní odvětví
Domácí poptávka
42 090
89 608
9 941
2 921
21 420
1 539 343
Export
13 745
8 452
5 989
16 465
25
1 494 648
Vektor finální poptávky
55 835
98 060
15 930
19 386
21 445
3 033 991
Zdroj: Vypočteno na základě ČSÚ (2005a).
Tab. 67 Vektor finální poptávky, 2002 (mil. Kč, běžné ceny)
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Zpracování odpadu
Ostatní odvětví
Domácí poptávka
39 503
100 687
3 152
2 849
21 649
1 606 992
Export
12 490
10 279
3 971
13 290
37
1 445 458
Vektor finální poptávky
51 993
110 966
7 123
16 139
21 686
3 052 450
211
Input koeficienty
Na základě input-output tabulek pro oba sledované roky byly sestrojeny tabulky
input koeficientů. Input neboli přímé koeficienty jsou podílem daného toku produktu mezi sektory (mezipostřeby) na celkových zdrojích. Input koeficient je podílem inputu odvětví X, tedy tokem mezispotřeby, do odvětví Y na celkovém inputu
odvětví Y. Input koeficienty mohou být interpretovány jako odpovídající podíl nákladů na zboží, služby a primární vstupy na celkovém vstupu (na celkových nákladech). Input koeficienty zahrnují všechny vstupy včetně rezidua výrobní přebytek,
a proto je jejich součet v rámci daného odvětví vždy roven jedné.
Pro I. kvadrant, tedy kvadrant domácí mezispotřeby jsou input koeficienty pro
dané odvětví definovány následovně:
Rovnice 3. Input koeficienty domácí mezispotřeby
a ij =
x ij
xj
,
kde aij je input koeficient pro domácí zboží a služby (i = 1, …, 6; j = 1, …, 6); xij
je tok domácího zboží i do odvětví j; xj je input (neboli output) sektoru j. Požadavek na mezispotřebu může být pak definován jako sada input koeficientů vážených
odpovídající úrovní výstupu.
Rovnice 4. Požadavek na mezispotřebu
x ij = a ij x j
Pro III. kvadrant, kvadrant přidaného hodnoty, jsou input koeficienty pro jednotlivá odvětví definovány následovně:
Rovnice 5. Input koeficienty primárních vstupů
w ij =
z ij
xj
,
kde wij je input koeficient (i = 7; j = 1, …, 6); zij je tok primárních vstupů i do
odvětví j; xj je vstup (resp. výstup) sektoru j.
Pokud přijmeme předpoklad, že odvětví vyrábí za fixních technických input koeficientů, pak sada rovnovážných rovnic (viz rovnice 2) může být přepsána tak, že
xij je nahrazeno výrazem a ij x j . Tyto rovnice pak slouží k vytvoření explicitní závislosti meziodvětvových toků na celkovém výstupu daného odvětví.
212
Rovnice 6. Input-output systém
a 11 x 1 + a 12 x 2 + a 13 x 3 + a 14 x 4 + a 15 x 5 + a 16 x 6 + x 1d = x 1
a 21 x 2 + a 22 x 2 + a 23 x 3 + a 24 x 4 + a 25 x 5 + a 26 x 6 + x 2 d = x 2
Input koeficienty mohou být interpretovány následovně: např. koeficient podílu
inputu z odvětví energetiky do odvětví stavebnictví na celkovém inputu odvětví
stavebnictví je 0,0077 v roce 2002. To znamená, že odvětví energetiky se podílí na
celkových vstupech do odvětví stavebnictví cca 0,77 %. Podíl primárních vstupů či
přidané hodnoty v odvětví stavebnictví na celkových vstupech do stavebnictví činí
-54,86 v roce 2001, resp. -46,17 % v roce 2002. Jedná se o jediný záporný koeficient ve sledovaných odvětvích. ČSÚ dlouhodobě vykazuje zápornou přidanou hodnotu v tomto odvětví. Důvodem této záporné hodnoty je specifická situace tohoto
odvětví v ČR. Vzhledem k charakteru produkce v tomto odvětví je do něj zapojeno
velké množství dodavatelů a subdodavatelů. Toto odvětví je charakterizováno velkým podílem aktivit šedé ekonomiky, tzn. zaměstnávání pracovníků bez povolení
a řádné evidence aj. Ceny za jednotlivé dodávky jsou často velice nadhodnoceny
a konečná cena za vytvořený produkt pak neodpovídá evidovaným a vykazovaným
nákladům. Tyto praktiky šedé ekonomiky a evidence a vykazování nepravdivých
či nadhodnocených údajů vedou k identifikaci záporné přidané hodnoty
v národních účtech45.
Output koeficienty
Po sestrojení tabulek input koeficientů byly podobně sestaveny tabulky output koeficientů. Output koeficient představuje podíl outputu odvětví X do odvětví Y na celkovém outputu (resp. celkových příjmech) daného odvětví X. V rámci přidané hodnoty odrážejí rozdělení primárních vstupů. Rovnice output koeficientů pro I. kvadrant
(domácí mezispotřeba) a II. kvadrant (finální poptávka) je definována následovně:
Rovnice 7. Rovnice output koeficientů
o ij =
45
x ij
xi
,
Problematika národních účtů není předmětem analytického modelování.
213
kde oij je output koeficient pro domácí zboží a služby (i = 1, …, 6; j = 1, …, 6);
xij je tok zboží i do odvětví j; xi je výstup odvětví i.
Output koeficienty mohou být interpretovány následovně: např. podíl vstupu ze
zpracování odpadu do stavebnictví na celkovém výstupu odvětví zpracování odpadu představuje koeficient 0,0302 v roce 2002. To znamená, že vstupy odvětví
zpracování odpadu do odvětví stavebnictví tvoří 3,0 % celkového výstupu odvětví
zpracování odpadu. Přidaná hodnota odvětví energetiky tvoří 3,2 % celkové přidané hodnoty (tedy za celé národní hospodářství).
Leontiefova matice
Sada rovnovážných rovnic v rámci input-output systému (viz rovnice 6) může být
transformována do systému Leontiefových rovnic, který bude mít tyto charakteristiky:
finální poptávka (exogenní proměnná) je izolována na pravé straně rovnice,
čistý výstup (tedy output očištěný o meziodětvovou spotřebu) je identifikován
na diagonále matice,
input musí mít záporné znaménko, output musí mít kladné znaménko.
Pokud jsou vektor finální poptávky a technické koeficienty známy, pak systém
Leontiefových rovnic je sada lineárních rovnic s neznámými úrovněmi výstupu.
Cílem je pak získat tyto úrovně činností.
Rovnice 8. Leontiefova matice
+ (1 − a 11 ) x 1
− a 12 x 2
− a 13 x 3
− a 14 x 4
− a 15 x 5
− a 24 x 4
− a 34 x 4
− a 25 x 5
− a 35 x 5
− a 21 x 1
− a 31 x 1
+ (1 − a 22 ) x 2
− a 32 x 2
− a 23 x 3
+ (1 − a 33 ) x 3
− a 41 x 1
− a 42 x 2
− a 43 x 3
+ (1 − a 44 ) x 4
− a 51 x 1
− a 61 x 1
− a 52 x 2
− a 62 x 2
− a 53 x 3
− a 63 x 3
− a 54 x 4
− a 64 x 4
− a 45 x 5
+ (1 − a 55 ) x 5
− a 65 x 5
− a 16 x 6 = x 1d
− a 26 x 6 = x 2d
− a 36 x 6 = x 3d
− a 46 x 6 = x 4d
− a 56 x 6 = x 5d
+ (1 − a 66 ) x 6 = x 6d
Na diagonále Leontiefovy matice je zobrazen podíl mezispotřeby ostatních odvětví ekonomiky na celkové produkci daného odvětví. Hodnoty matice jsou rozdílem matice input koeficientů a jednotkové matice. Pokud tedy hodnoty na diagonále matice input koeficientů vnímáme jako vstupní požadavky daného odvětví na
svoji produkci (např. odvětví zemědělství spotřebovává cca 14,6 % své produkce
v roce 2002), pak diagonála Leontiefovy matice v případě odvětví zemědělství vyjadřuje, že 85,4 % produkce zemědělství je spotřebováno v ostatních odvětvích včetně
finálního poptávky. Hodnoty mimo diagonálu představují nepřímé požadavky na mezispotřebu a jsou shodné s input koeficienty mezispotřeby se záporným znaménkem.
214
V maticovém vyjádření pak definujeme:
Rovnice 9. Systém lineárních rovnic
Ax + Y = x
x − Ax = y
(I − A ) x = y
x = (I − A ) y ,
−1
kde A je matice input koeficientů mezispotřeby (technologická matice); I je jednotková matice; (I-A) je Leontiefova matice; (I-A)-1 je inverzní Leontiefova matice; y je vektor finální poptávky; x je vektor outputu. Ax pak odráží nároky na mezispotřebu, zatímco vektor y představuje exogenní agregovanou finální poptávku.
Matice (I-A) se nazývá Leontiefova matice, kde na diagonále této matice je čistý
output každého odvětví vyjádřený pozitivními koeficienty (příjmy), zatímco zbytek matice představuje vstupní nároky s negativním koeficientem (náklady). Leontiefova inversní matice (I-A)-1odráží přímé a nepřímé nároky na mezispotřebu.
Inverzní matice – matice nepřímých koeficientů
Inverzní matice je inverzní maticí Leontiefovy matice. Jedná se o matici kumulativních koeficientů a zachycuje přímé i nepřímé požadavky na mezispotřebu vůči
jedné jednotce finální poptávky. Jedná se tedy o matici nepřímých koeficientů, která
vznikne inverzí rozdílu jednotkové matice a matice přímých koeficientů. Jednotková
matice I představuje na diagonále jednu jednotku zboží finální poptávky. Matice
A představuje přímé nároky na vstupy v jednotlivých odvětvích. Matice A2 až An pak
představuje nepřímé nároky na mezispotřebu v předchozích stádiích produkce. Inverze je aproximována mocninnou řadou matic input koeficientů mezispotřeby:
Rovnice 10. Inverse pomocí aproximace mocninou řadou
(I − A )−1
= I + A + A2 + A3 + Κ + An
Např. multiplikátor výstupu odvětví stavebnictví činí 3,1 v roce 2002. To znamená, pokud vzroste finální poptávka (domácí poptávka či export) po produkci
tohoto odvětví o 1 mil. Kč, zvýší se tržby (kumulativní příjmy) v celé ekonomice
o 3,1 mil. Kč. Neboli součet sloupce inversní matice může být interpretován jako
multiplikátor výstupu, který odráží kumulativní příjmy ekonomiky vyvolané další
dodatečnou jednotkou finální poptávky po určitém zboží. Odvětví stavebnictví vykazuje nejvyšší multiplikátor ze sledovaných odvětví.
215
Shrnutí
Cílem této části bylo vytvořit statickou tabulku input-output koeficientů tak, aby
šla dále využít pro účely modelování. V rámci této přípravné fáze lze definovat
a sledovat dopad změn finální poptávky po produkci na celkový output jednotlivých odvětví i za celou ekonomiku. Řešením statického input-output systému, tedy
řešením rovnice x = (I − A ) y [viz rovnice 9 – systém lineárních rovnic] je statický input-output model.
−1
Tab. 68 Statický input-output model (2001)
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Dolování
a těžba
Zpracování
odpadu
Ostatní
odvětví
Zemědělství
1,2052
0,0377
0,0362
Energetika
0,0120
1,4273
0,0680
Staveb- Dolování
nictví
a těžba
0,1092 0,0088
0,1371 0,0533
2,9133 0,0570
Zprac.
odpadu
0,0313
0,0792
0,1739
Ostatní
odvětví
0,0444
0,0431
0,0599
Finální
poptávka
55 835
98 060
15 930
205 806
277 625
241 824
0,0207
0,3705
0,1523
1,0309
0,0472
0,0349
19 386
166 704
0,0041
0,0049
0,0171
0,0013
1,2464
0,0040
21 445
39 992
0,7054
0,5064
4,6480
0,3688
0,8680
1,8969 3 033 991 5 944 017
Zprac.
odpadu
Ostatní
odvětví
Output
Tab. 69 Statický input-output model (2002)
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Dolování
a těžba
Finální
poptávka
Output
0,0349 1,4723 0,1218 0,0566 0,0810 0,0421
0,0445 0,0761 2,7428 0,0717 0,1927 0,0755
51 993
110 966
7 123
181 047
297 279
266 060
0,0175 0,2940 0,1367 1,0279 0,0384 0,0326
16 139
151 563
0,0036 0,0070 0,0265 0,0020 1,2696 0,0048
21 686
43 458
Zemědělství 1,1844 0,0113 0,0816 0,0085 0,0222 0,0383
Energetika
Stavebnictví
Dolování
a těžba
Zpracování
odpadu
Ostatní
odvětví
0,6982 0,5767 4,1994 0,4286 1,0068 1,9791 3 052 450 6 199 981
B. Model odpadu
Tento model využívá předchozí části – přípravné fáze modelu. Vstupem do části
Model odpadu jsou vytvořené input-output tabulky (viz tabulky č. 64 a 65) resp.
statický input-output model (viz tabulky č. 68 a 69) a tabulky čisté produkce odpa216
du (viz tabulky č. 70 a 71). Tabulky čisté produkce odpadu byly pro tuto část vytvořeny na základě dat poskytnutých ČSÚ (blíže viz výše v textu v subkapitole
o datové základně modelu).
ekonomiky, 2001 (kg)
ZemědělStavebnic- Dolování
Energetika
ství
tví
a těžba
Zprac.
odpadu
Ostatní
odvětví
629 402
57 868
-117 179
347 719 -113 341 610 -290 342 106
Odpadní papír
-90 774 -3 242 009
34 711
371 792 -32 076 215 66 633 494
Textil
Rostlinný a
4 526 741 26 784 715 5 955 773 655 1 428 719 942 -1 391 400 615 713 208 952
živoč. odpad
4 231 140 -3 181 888
4 445 905
200 693 -68 229 428 765 842 818
Dřevo
130 210
5 666 243
76 260 -18 374 547 -4 744 642
Sklo a keramika 365 308 455
8 586 388 708
1 435 -1 506 800
43 229 -5 394 613 65 773 370
Plasty
Stavební suť,
4 635 367
275 641
1 163 400
46 983 -24 683 718 -1 958 080 628
štěrk, písek
Těžba – hlušina 69 590 561 21 685 105 -3 472 984 43 983 507 -163 132 167 72 434 370
66 390
741 612 -1 477 166 -1 100 232 -95 897 300 -2 005 412 288
Kovy
Struska, prach
129 400 152 31 169 576 -66 144 244 29 533 613 -227 332 224 4 308 469 960
a popílek
2 426 543 8 901 673 598 -501 942 129 -777 014 532 -1 411 317 141 1 476 505 558
Kaly
Soukromá
spotřeba
234 330 000
117 165 000
157 230 000
0
103 368 000
56 874 000
172 000 000
0
94 625 000
1 032 000
000
0
Zdroj: : Vypočteno na základě ČSÚ (2005b) a ČSÚ (2005c).
217
ekonomiky, 2002 (kg)
ZemědělStavebnic- Dolování
Energetika
ství
tví
a těžba
Odpadní papír
Textil
Rostlinný a
živoč. odpad
Dřevo
Sklo a keramika
Plasty
Stavební suť,
štěrk, písek
Těžba – hlušina
Kovy
Struska, prach
a popílek
Kaly
Zprac.
odpadu
Ostatní
odvětví
Soukromá
spotřeba
436 335
-2 568 706
2 831 683
138 047 -128 224 741 -172 273 611 152 351 000
17 061
-1 246 734
-5 925 822
639 272 -46 992 704 89 673 085 76 175 500
2 441 177 7 110 075 340
1 131 441 -117 072 289 498 239 771 108 316 000
5 168 655 903
63 657 244 -118 723 238
2 562 652 -20 113 866 -30 601 005 1 137 326 713
0
240 794
274 449
-1 687 222
-197 802 -90 178 -769 -256 268 607 106 128 000
1 546 528
-486 778
-5 508 788
-732 817 -78 910 869
-9 558 108 43 667 000
-12 357 838 23 361 196 -1 541 000 061 -35 305 155 -852 903 354 273 606 455 159 000 000
50 670
10 544 456
777 474
4 112 331 35 808 532 -119 520 288 -508 729 704
338 382 -10 833 631
0
2 281 591 -56 904 255 -6 597 023 851 69 309 000
1 745 168 5 208 514 031 -239 133 403 -136 822 219 -1 267 -636 806 2 388 283 928 954 000 000
110 743 712 44 252 994 -82 648 833 57 324 295 -330 728 067 1 304 098 522
0
Zdroj: : Vypočteno na základě ČSÚ (2005b) a ČSÚ (2005c).
Matice přímých emisních koeficientů
Matice přímých emisních koeficientů zobrazuje vztah čisté produkce odpadu
a mezispotřeby, vyjadřuje tak vztah kg na mil. Kč. Přímé emisní koeficienty vyjadřují podíl čisté produkce odpadu v daném odvětví na outputu daného odvětví.
Např. pro odvětví stavebnictví emisní koeficient pro odpadní papír ve výši 10,6430
vyjadřuje, že dané odvětví produkuje 10,64 kg na 1 mil. Kč jeho outputu (tedy na
jednotku jeho outputu).
Matice přímých a nepřímých emisních koeficientů (na jednotku
produkce)
Matice přímých a nepřímých emisních koeficientů opět představuje závislost mezi
čistou produkcí odpadů vyjádřenou v kg na jednotku outputu – 1 mil. Kč. Vznikne
součinem inverzní matice a matice přímých emisních koeficientů. Koeficienty zohledňují vliv ostatních odvětví na produkci odpadu daného odvětví v jednotlivých
fázích produkce. Nepřímé koeficienty zohledňují meziodvětvové vlivy. Tyto koeficienty vyjadřují čistou produkci odpadu na jednotku outputu, která zahrnuje
všechna stádia produkce v daném odvětví.
218
Čistá produkce odpadu způsobená finální poptávkou
Následující tabulky čisté produkce odpadu způsobené finální poptávkou jsou výsledkem první části vytvořeného modelu. Na základě těchto tabulek pak můžeme
modelovat situace různé výše domácí poptávky na základě změny poptávky domácností či veřejného sektoru (vlády).
Tab. 72 Čistá produkce odpadu způsobená finální poptávkou, 2001 (kg)
Zemědělství
Energietika
Stavebnictví
Dolování
a těžba
Odpadní
-2 208 760 -3 454 592 -4 185 646
-354 196
papír
199 705 -1 254 511
582 180
96 093
Textil
Rostlinný a
55 180 641 494 937 693 1 061 773 952 213 253 853
živočišný
odpad
6 088 781 4 075 875 9 514 609
881 440
Dřevo
Sklo a
135 694 510 2 363 769 4 327 219
363 500
keramika
Plasty
Stavební
suť, štěrk,
písek
Těžba –
hlušina
Kovy
Struska,
prach a
popílek
Kaly
3 191 757
56 411 729 82 953 417
380
Zprac.
odpadu
Ostatní
odvětví
Domácí
spotřeba
Celkem
-70 579 695 -300 829 110 234 330 000 -147 281 999
-19 544 489 51 595 231 117 165 000 148 839 208
-760 425 817 5 353 465 694 157 230 000 6 575 416 016
-39 604 507 696 581 191
0 677 537 389
-9 882 291 266 296 876 103 368 000 502 531 582
8 194 241 28 651 387 6 449 416 743 56 874 000 9 874 258 898
-10 835 146 -15 752 572 -23 288 480 -2 255 627 -21 025 040 -1 820 164 381 172 000 000 -1 721 321 245
25 923 573 19 913 711
769 331
5 915 662 -99 490 940 110 870 660
0 63 901 997
-13 236 818 -17 062 957 -24 819 165 -2 516 359 -65 026 385 -1 889 991 569 94 625 000 -1 918 028 253
74 202 945 52 958 357 40 436 602
8 686 500 -126 959 7254 020 640 376 1 032 000 000 5 101 965 056
56 174 240 3 988 640 905 -25 775 600 -72 739 423 -824 971 180 4 000 521 946
0 7 121 850 889
Zdroj: Vypočteno na základě ČSÚ (2005a), ČSÚ (2005b) a ČSÚ (2005c).
219
Tab. 73 Čistá produkce odpadu způsobená finální poptávkou, 2002 (kg)
Zemědělství
Energietika
Stavebnictví
Dolování
a těžba
Zprac.
odpadu
Ostatní
odvětví
Domácí
spotřeba
Celkem
Odpadní
papír
-3 119 953 -8 389 314 -2 601 759
-594 818 -82 843 205 -495 634 959 152 351 000 -440 833 008
Textil
-1 315 351 -3 451 319 -1 515 560
-197 174 -30 508 097 -198 244 022
76 175 500 -159 056 024
Rostlinný a
živočišný 1 900 529424 404 107 350 605 101 978 50 356 294 100 144 02522971234130 108 316 000 26 139789202
odpad
Dřevo
17 718 694 -74 853 055 -2 671 112 -3 097 600 -21 781 265 -527 386 377
Sklo a
keramika
-2 241 046 -4 942 897 -2 098 659
-460 879 -58 311 806 -351 644 048 106 128 000 -313 571 333
Plasty
-1 615 331 -5 079 976 -2 188 194
-495 854 -51 132 465 -321 970 435
Stavební
suť, štěrk,
písek
Těžba –
hlušina
Kovy
0 -612 070 716
43 667 000 -338 815 256
-71 781 405 -147 929 660 -158 632 546 -20 748 088 -594 982 053-10 040641701 159 000 000
-2 443 966
-10
875715454
2 244 767 -1 800 389
3 431 376 -76 778 408 -379 720 894
0 -455 067 514
1 798 116 -3 194 363 -2 200 881
-109 743 -37 059 533 -264 106 076
69 309 000 -235 563 480
Struska,
prach a
popílek
16 965 473 2 790 391 582 -14 537 386 -2 277 590 -781 036 941 355 431 918 954 000 000 3 318 937 056
Kaly
28 280 138 15 032 459 -13 131 438
4 392 086 -214 681 381 -1 363 734 307
0 -1 543 842 442
Např. finální poptávka po produkci zemědělství vytváří 1,7 mil. tun čistého odpadu kovů. Toto číslo se mění se změnou finální poptávky po produkci zemědělství, která je na diagonále matice finální poptávky. Soukromá spotřeba se nemodeluje, resp. zůstává stejná. Záporná čistá produkce odpadu představuje fakt, že dané
odvětví využije více odpadu, než samo vyprodukuje.
Shrnutí
V rámci tohoto modelu lze sledovat přímý a nepřímý dopad politik na oblast produkce odpadů. Pro dosažení výsledku v této části se využívá předchozí části modelu. Vliv politiky je zde sledován přes její dopad na změnu finální poptávky (domácí poptávka, export) – řeší přípravná fáze. Přes tyto změny lze zjistit dopad na výši
produkce jednotlivých typů odpadu v jednotlivých sektorech.
Co se týče sledování vlivu politik na změny množství odpadu v rozlišení dle
způsobů nakládání, bylo uvedeno výše, že vzhledem k problémům s daty nelze toto
sledování provádět přímo. Je možné přiřadit (expertem) jednotlivé skupiny odpadů
220
ke způsobům nakládání a následně vliv na způsoby nakládání odvozovat od změn
v produkci odpadu jednotlivých skupin.
C. Cenový model
Cenový model je determinován v rámci input-output systému ze sady rovnic, které
stanoví, že cena, kterou obdrží každé odvětví ekonomiky za jednu jednotku outputu, se musí rovnat celkovým výdajům vynaložených v rámci jeho produkce. Výdaje v sobě zahrnují nejenom platby za nakoupené vstupy jak ze stejného odvětví, tak
z ostatních, ale také přidanou hodnotu, která je v podstatě tvořena platbami exogenním proměnným, jako je kapitál, práce a půda.
Cenový model analyzuje dopady změny primárních vstupů (input koeficienty,
ceny výrobních faktorů) na ceny produkce. Vstupem do této části je technologická
matice, která vychází z matice input koeficientů uvedené v přípravné části.
V input-output tabulce jsou popsány náklady produkce pro jednotlivá odvětví
v odpovídajících sloupcích matice. Následující sada rovnic představuje transponované sloupce matice:
Rovnice 11. Cenový model
x 11 p1 + x 21 p 2 + x 31 p 3 + x 41 p 4 + x 51 p 5 + x 61 p 6 + z 1 q = x 1 p1
x 12 p1 + x 22 p 2 + x 32 p 3 + x 42 p 4 + x 52 p 5 + x 62 p 6 + z 2 q = x 2 p 2
kde xij je mezispotřeba z odvětví i do odvětví j (množství); xj je output odvětví j
(množství); pi je cena zboží i; zi je primární vstup (množství); q je cena výrobního
faktoru primárního vstupu (př. mzdová sazba).
V rámci modelu předpokládáme, že produkci všech šesti odvětví lze popsat pomocí Leontiefovy produkční funkce. Výpočtem implicitních cen (nelze je vyjádřit
nezávislými proměnnými) předpokládáme, že platí podmínka dokonalé konkurence (velké množství dodavatelů, velké množství kupujících, volný vstupy na trh,
plná informovanost).
Dalším krokem pro fungování modelu je výpočet input koeficientů.
Rovnice 12. Input koeficienty pro domácí mezispotřebu
a ij =
x ij
xj
221
Rovnice 13. Input koeficienty pro primární vstupy (přidanou hodnotu)
vj =
zj
xj
Technologická matice je matice input koeficientů, které jsou podílem inputu odvětví X, tedy tokem mezispotřeby, do odvětví Y na celkovém inputu odvětví Y.
Technologické koeficienty představují stejné vazby mezi odvětvími, avšak reprezentují množstevní vazby mezi stejnými odvětvími. Input koeficienty v této matici
jsou vypočítány na základě velikosti a ne na základě ceny.
Nároky na mezispotřebu mohou definovány jako input koeficienty vážené odpovídající úrovní outputu.
Rovnice 14. Nároky na mezispotřebu (zboží a služby)
x ij = a ij x j
kde aij je input koeficient pro zboží.
Rovnice 15. Nároky na primární vstupy (kapitál, práce)
zj = vjxj
kde zj jsou nároky na primární vstupy (množství); vj je input koeficient pro primární vstupy.
Dále pak zahrneme input koeficienty pro mezispotřebu a primární vstupy do
systému rovnic.
Rovnice 16. Cenový model
a 11 x 1 p1 + a 21 x 1 p 2 + a 31 x 1 p 3 + a 41 x 1 p 4 + a 51 x 1 p 5 + a 61 x 1 p 6 + v1 x 1 q = x 1 p1
a 12 x 2 p1 + a 22 x 2 p 2 + a 32 x 2 p 3 + a 42 x 2 p 4 + a 52 x 2 p 5 + a 62 x 2 p 6 + v 2 x 2 q = x 2 p 2
Pokud vydělíme každou řadu systému rovnic úrovní výstupu xij, pak dostaneme:
222
Rovnice 17. Další matematická úprava systému rovnic v cenovém modelu
a 11 p1 + a 21 p 2 + a 31 p 3 + a 41 p 4 + a 51 p 5 + a 61 p 6 + v1 q = p1
a 12 p1 + a 22 p 2 + a 32 p 3 + a 42 p 4 + a 52 p 5 + a 62 p 6 + v 2 q = p 2
Pokud vyřešíme systém rovnic pro exogenní proměnou – mzdy na jednotku
produkce (outputu) – viq, získáme tak Leontiefovy rovnice cenového modelu.
Rovnice 18. Lenotiefovy rovnice cenového modelu
+ (1 − a11)p1
− a12 p2
− a 21p1 + (1 − a 22 )p2
− a13 p3
− a14 p4
− a15 p5
− a16 p6
=
v1q
− a23 p3
− a24 p4
− a 25 p5
− a26 p6
=
v2 q
− a34 p4
− a35 p5
− a36 p6
=
v3 q
− a46 p6
− a56 p6
=
=
v4 q
v5 q
=
v6 q
− a31p1
− a32 p2 + (1 − a33 )p3
− a 41p1
− a51p1
− a42 p2
− a52 p2
− a43 p3 + (1 − a 44 )p4
− a 45 p5
− a53 p3
− a54 p4 + (1 − a55 )p5
− a61p1
− a62 p2
− a63 p3
− a64 p2
− a65 p5 + (1 − a66 )p6
Cenový model vyjádřený v maticovém zápisu je následující:
Rovnice 19. Maticové vyjádření cenového modelu
A ′p + v Q = p
p − A ′p = v Q
(I − A ′)p = vQ
p = (I − A ′) vQ
−1
kde A ′ je transponovaná matice input koeficientů mezispotřeby (technologická matice); I je jednotková matice; (I − A ′) je transponovaná Leontiefova matice;
(I − A ′)−1
je inversní Leontiefova matice; v je sloupcový vektor input koeficientů
primárních vstupů; Q je diagonální matice s jednotkovou cenou výrobního faktoru
primárních vstupů; p je cenový vektor (cenové indexy) zboží.
Výpočet vlivu primárních vstupů na ceny ostatní produkce
Pro výpočet se využije matice input koeficientů primárních vstupů (L), které vyjadřují podíl primárního inputu daného odvětví na celkovém inputu tohoto odvětví
223
(vyjádřeno v množství). Tato matice je vynásobena cenovým vektorem46 (v) a inverzní transponovanou Leontiefovou maticí (K). Vznikne tak cenový index
(p = K ∗ v ∗ L ) , na kterém lze zjistit vliv změny primárního vstupu (tedy input
koeficientu nebo ceny faktoru) na ceny produkce.
Shrnutí
Cílem tohoto modelu je vyjádřit neznámé ceny zboží (cenové indexy) pro exogenně dané koeficienty primárních vstupů, které jsou váženy cenou výrobního faktoru.
Vzhledem k tomu, že v input-output tabulce pro ČR nejsou žádné informace
o množství či cenách, musí být input koeficienty primárních vstupů váženy jednotkovým cenovým indexem. Tento model pak umožňuje sledovat dopady změn primárních vstupů (input koeficienty, ceny výrobního faktoru) na cenu zboží. Při užití
tohoto modelu předpokládáme, že jsou zachovány podmínky dokonalé konkurence. Vyšší ceny výrobního faktoru primárních vstupů způsobí vyšší ceny produktů
na dokonale konkurenčních trzích.
Tento model simuluje vlivy změny primárních vstupů na cenovou hladinu
(předpokládáme inflační tlaky tažené náklady) v jednotlivých odvětvích. Použitím
tohoto modelu lze např. zjistit vliv zvýšení daně pohonných hmot na ceny produkce ve všech odvětvích.
2.3 Testování hypotéz
2.3.1 Hypotéza 1 – snížení domácí poptávky po energiích
Jako první jsme testovali na našem modelu dopady snížení domácí poptávky po
energiích o 10 %. Toto snížení se projevilo ve změně vektoru finální poptávky a ve
změně inputu i outputu v odvětví energetiky, resp. celé ekonomiky a dále se samozřejmě změnila celková domácí poptávka, celková mezispotřeba v ekonomice
a celkové primární vstupy ekonomiky.
46
224
Jelikož pro ČR nejsou dostupné informace o množství a cenách produkce (v input-output
tabulce je produkce vyjádřena agregovaně v běžných cenách daného roku) musí být input koeficienty váženy jednotkovým cenovým vektorem.
Tab. 74 Input-output tabulka 2001 – původní (mil. Kč)
Země- Energe- Staveb- Dolování Zprac. Ostatní Domácí
Export
dělství
tika
nictví a těžba odpadu odvětví poptávka
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Zpracování odpadu
Ostatní odvětví
Celková
mezispotřeba/ finální
poptávka
Primární vstupy
Input
Output
32 662
12
18
26
295
116 958
42 090
13 745
205 806
2 615
79 248
1 772
5 164
1 296
89 470
89 608
8 452
277 625
798
2 557
154 266
2 603
1 670
64 000
9 941
5 989
241 824
319
69 778
5 077
1 939
414
69 791
2 921
16 465
166 704
352
558
498
37
7 844
9 258
21 420
25
39 992
61 507
32 868
212 850
24 248
10 082 2 568 471
1 539 343 1 494 648
5 944 017
98 253
185 021
374 481
34 016
21 601 2 917 948
1 705 323 1 539 324
6 875 968
107 553
92 604
-132 657
132 688
18 391 3 026 069
205 806
277 625
241 824
166 704
39 992 5 944 017
0
0
3 244 647
1 705 323 1 539 324 10 120 615
Tab. 75 Input-output tabulka 2001 – po snížení domácí poptávky po energiích
Export Output
dělství tika
Zemědělství
32 662
12
18
26
295
116 958
42 090
13 745
205 806
Energetika
2 615
79 248
1 772
5 164
1 296
89 470
80 647
8 452
268 664
Stavebnictví
798
2 557
154 266
2 603
1 670
64 000
9 941
5 989
241 824
319
69 778
5 077
1 939
414
69 791
2 921
16 465
166 704
Zpracování odpadu
352
558
498
37
7 844
9 258
21 420
25
39 992
Ostatní odvětví
61 507
32 868
212 850
24 248
10 082 2 568 471 1 539 343 1 494 648 5 944 017
Celková
mezispotřeba/
finální poptávka
98 253
185 021
374 481
34 016
21 601 2 917 948 1 696 362 1 539 324 6 867 007
Primární vstupy
107 553
83 643 -132 657
132 688
18 391 3 026 069
Input
205 806
166 704
39 992 5 944 017 1 696 362 1 539 324 10 102 693
268 664
241 824
0
0 3 235 686
225
Tab. 76 Input-output tabulka 2002 – původní (mil. Kč)
Export Output
dělství tika
Zemědělství
26 419
14
21
26
79
102 495
39 503
12 490
181 047
Energetika
2 079
91 712
2 039
4 811
1 348
84 324
100 687
10 279
297 279
Stavebnictví
1 007
3 033
162 786
3 110
2 018
86 983
3 152
3 971
266 060
257
57 067
6 227
1 546
225
70 102
2 849
13 290
151 563
Zpracování odpadu
208
826
1 312
51
9 129
10 246
21 649
37
43 458
Ostatní odvětví
51 647
40 680
216 519
24 456
12 713 2 801 516 1 606 992 1 445 458 6 199 981
Celková
mezispotřeba/
finální poptávka
81 617
193 332
388 904
34 000
25 512 3 155 666 1 774 832 1 485 525 7 139 388
Primární vstupy
99 430
103 947 -122 844
117 563
17 946 3 044 315
297 279
151 563
43 458 6 199 981 1 774 832 1 485 525 10 399 745
Input
181 047
266 060
0
0 3 260 357
Tab. 77 Input-output tabulka 2002 – po snížení domácí poptávky po energiích
Export Output
dělství tika
Zemědělství
26 419
14
21
26
79
102 495
39 503
12 490
181 047
Energetika
2 079
91 712
2 039
4 811
1 348
84 324
90 618
10 279
287 210
Stavebnictví
1 007
3 033
162 786
3 110
2 018
86 983
3 152
3 971
266 060
257
57 067
6 227
1 546
225
70 102
2 849
13 290
151 563
Zpracování odpadu
208
826
1 312
51
9 129
10 246
21 649
37
43 458
Ostatní odvětví
51 647
40 680
216 519
24 456
12 713 2 801 516 1 606 992 1 445 458 6 199 981
Celková
mezispotřeba/
finální poptávka
81 617
193 332
388 904
34 000
25 512 3 155 666 1 764 763 1 485 525 7 129 319
Primární vstupy
99 430
93 878 -122 844
117 563
17 946 3 044 315
151 563
43 458 6 199 981 1 764 763 1 485 525 10 379 608
Input
181 047
287 210
266 060
0
0 3 250 288
Stejně tak se změnily veškeré definované koeficienty, a to input a output koeficienty v odvětví energetiky a domácí poptávky. Dále se změnily koeficienty odvětví energetiky v technologické matici, Leontiefově matici a inverzní matici.
226
Tab. 78 Statický input-output model 2001 – původní
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Zpracování odpadu
Ostatní odvětví
Zemědělství
1,2052
0,0377
0,0362
0,0207
0,0041
0,7054
Energietika
0,0120
1,4273
0,0680
0,3705
0,0049
0,5064
Staveb- Dolování Zprac.
nictví
a těžba odpadu
0,1092 0,0088 0,0313
0,1371 0,0533 0,0792
2,9133 0,0570 0,1739
0,1523 1,0309 0,0472
0,0171 0,0013 1,2464
4,6480 0,3688 0,8680
Ostatní Domácí
Output
odvětví poptávka
0,0444
55 835 205 806
0,0431
98 060 277 625
0,0599
15 930 241 824
0,0349
19 386 166 704
0,0040
21 445 39 992
1,8969 3 033 991 5 944 017
Tab. 79 Statický input-output model 2001 – po snížení domácí poptávky po energiích
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Zpracování odpadu
Ostatní odvětví
Zemědělství
1,2052
0,0383
0,0363
0,0212
0,0041
0,7060
Energietika
0,0126
1,4480
0,0713
0,3884
0,0051
0,5309
Staveb- Dolování Zprac.
nictví
a těžba odpadu
0,1092 0,0089 0,0313
0,1391 0,0540 0,0803
2,9136 0,0571 0,1741
0,1540 1,0316 0,0482
0,0171 0,0013 1,2464
4,6503 0,3697 0,8693
Ostatní Domácí
Output
odvětví poptávka
0,0444
55 835 205 806
0,0437
89 099 268 664
0,0600
15 930 241 824
0,0354
19 386 166 704
0,0040
21 445 39 992
1,8976 3 033 991 5 944 017
Tab. 80 Statický input-output model 2002 – původní
Země- Energie- Staveb- Dolování Zprac.
dělství
tika
nictví
a těžba odpadu
Zemědělství
1,1844 0,0113 0,0816 0,0085 0,0222
Energetika
0,0349 1,4723 0,1218 0,0566 0,0810
Stavebnictví
0,0445 0,0761 2,7428 0,0717 0,1927
Dolování a těžba 0,0175 0,2940 0,1367 1,0279 0,0384
Zpracování odpadu 0,0036 0,0070 0,0265 0,0020 1,2696
Ostatní odvětví
0,6982 0,5767 4,1994 0,4286 1,0068
Ostatní Domácí
Output
odvětví poptávka
0,0383
51 993 181 047
0,0421 110 966 297 279
0,0755
7 123 266 060
0,0326
16 139 151 563
0,0048
21 686
43 458
1,9791 3 052 450 6 199 981
227
Tab. 81 Statický input-output model 2002 – po snížení domácí poptávky po energiích
Země- Energie- Staveb- Dolování Zprac.
dělství
tika
nictví
a těžba odpadu
Zemědělství
1,1844 0,0119 0,0817 0,0085 0,0223
Energetika
0,0354 1,4971 0,1239 0,0576 0,0824
Stavebnictví
0,0446 0,0801 2,7431 0,0718 0,1930
Dolování a těžba 0,0179 0,3094 0,1380 1,0285 0,0393
Zpracování odpadu 0,0036 0,0074 0,0265 0,0020 1,2696
Ostatní odvětví
0,6989 0,6070 4,2019 0,4298 1,0085
Ostatní Domácí
Output
odvětví poptávka
0,0384
51 993 181047
0,0428 100 897 287210
0,0756
7 123 266060
0,0331
16 139 151563
0,0048
21 686
43458
1,9799 3 052 450 6199981
Po sestrojení statického input-output modelu postupujeme dále. Použijeme sestrojenou tabulku čisté produkce odpadů pro všechna sledovaná odvětví a vypočítáme emisní koeficienty. Ty jsou v odvětví energie změněné vzhledem ke změně
outputu tohoto odvětví z důvodu poklesu domácí poptávky po energiích. Dále
v modelu používáme již dříve sestrojenou inverzní matici, která také podléhá změnám koeficientů v souvislosti se změnou domácí poptávky. Do modelu tedy zapojíme změněnou inverzní matici, a vypočítáme tak nové přímé a nepřímé koeficienty.
Zapojíme diagonální zápis změněného vektoru finální poptávky. Nakonec tak dostaneme změněný obsah odpadu v souvislosti se změnou ve finální poptávce.
v souvislosti se změnou poptávky)
ZeměEnergieStavebDolování
Zprac.
Ostatní Soukromá
dělství
tika
nictví
a těžba
odpadu
odvětví
spotřeba
629 402
57 868
-117 179
347 719 -113 341 610 -290 342 106 234 330 000
-90 774 -3 242 009
34 711
371 792 -32 076 215 66 633 494 117 165 000
Odpadní papír
Textil
Rostlinný a
4 526 741 26 784 715 5 955 773 655 1 428 719 942-1 391 400 615 713 208 952 157 230 000
živočišný odpad
Dřevo
4 231 140 -3 181 888 4 445 905
200 693 -68 229 428 765 842 818
0
Sklo a keramika 365 308 455
130 210 5 666 243
76 260 -18 374 547 -4 744 642 103 368 000
Plasty
8 586 388 708
1 435 -1 506 800
43 229 -5 394 613 65 773 370 56 874 000
Stavební suť,
4 635 367
275 641 1 163 400
46 983 -24 683 718 -1 958 080 628 172 000 000
štěrk, písek
Těžba – hlušina 69 590 561 21 685 105 -3 472 984 43 983 507 -163 132 167 72 434 370
0
Kovy
66 390
741 612 -1 477 166 -1 100 232 -95 897 300 -2 005 412 288 94 625 000
Struska, prach
1 032 000
129 400 152 31 169 576 -66 144 244 29 533 613 -227 332 224 4 308 469 960
000
a popílek
Kaly
2 426 543 8 901 673 598 -501 942 129 -777 014 532 -1 411 317 141 1 476 505 558
0
Output (mil. Kč)
205 806
268 664
241 824
166 704
39 992 5 944 017 3 235 686
228
Tab. 83 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) před změnou domácí poptávky, 2001
Odpadní papír
Textil
Rostlinný a živočišný odpad
Dřevo
Sklo a keramika
Plasty
Stavební suť,
štěrk, písek
Kovy
Struska, prach
a popílek
Kaly
ZeměEnergieStaveb- Dolování
Zprac.
Ostatní
Domácí
Celkem
dělství
tika
nictví
a těžba
odpadu
odvětví spotřeba
-2 208 760 -3 454 592 -4 185 646 -354 196 -70 579 695 -300 829 110234 330 000 -147 281 999
199 705 -1 254 511
582 180
96 093 -19 544 489 51 595 231117 165 000 148 839 208
55 180 641494 937 693 1 061 773 952213 253 853 -760 425 8175 353 465 694157 230 0006 575 416 016
6 088 781 4 075 875 9 514 609
881 440 -39 604 507 696 581 191
0 677 537 389
135 694 510 2 363 769 4 327 219
363 500 -9 882 291 266 296 876103 368 000 502 531 582
3 191 757 380 56 411 729 82 953 417 8 194 241 28 651 387 6 449 416 743 56 874 0009 874 258 898
-10 835 146 -15 752 572 -23 288 480 -2 255 627 -21 025 040 -1 820 164 381 172 000 000 -1 721 321 245
25 923 573 19 913 711
769 331 5 915 662 -99 490 940 110 870 660
0 63 901 997
-13 236 818 -17 062 957 -24 819 165 -2 516 359 -65 026 385 -1 889 991 569 94 625 000 -1 918 028 253
74 202 945 52 958 357 40 436 602 8 686 500 -126 959 7254 020 640 3761 032 000 0005 101 965 056
56 174 240 3 988 640 905 -25 775 600 -72 739 423 -824 971 1804 000 521 946
07 121 850 889
Tab. 84 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) po změně domácí poptávky, 2001
Odpadní papír
Textil
Dřevo
Sklo a keramika
Plasty
Stavební suť,
štěrk, písek
Kovy
Struska, prach
a popílek
Kaly
Zprac.
Ostatní
Domácí
Celkem
dělství
tika
nictví
a těžba
odpadu
odvětví spotřeba
-2 371 339 -3 494 443 -4 402 499
-379 874 -76 661 713 -315 456 039 234 330 000 -168 435 906
204 402 -1 312 508
596 483
92 077 -21 247 960 53 298 505 117 165 000 148 795 999
58 443 881 455 879 750 1 163 794 729 198 764 703 -826 712 140 5 687 442 468 157 230 000
6 894 843
390
6 082 440
3 974 496
9 945 453
915 714 -43 137 082 725 528 219
0 703 309 240
119 356 286
1 976 573
3 993 309
322 989 -11 015 903 233 428 724 103 368 000 451 429 979
2 807 877 850 47 330 860 73 074 776
7 236 691 24 574 572 5 685 210 580 56 874 0008 702 179 329
-11 600 338 -15 662 788 -24 306 190 -2 360 484 -22 603 939 -1 900 109 215 172 000 000 -1 804 642 955
22 748 794 18 560 203
538 925
5 387 214 -108 219 766 102 073 023
0 41 088 392
-13 845 333 -16 955 167 -25 939 867 -2 614 346 -70 409 044 -1 973 315 228 94 625 000 -2 008 453 984
69 475 508 51 774 869 41 237 322
8 520 076 -138 644 761 4 172 733 821 1 032 000 0005 237 096 833
63 571 357 4 095 906 839 -25 559 573 -59 919 342 -894 124 9424 510 457 558
07 690 331 897
229
v souvislosti se změnou poptávky)
Dolování
Zprac.
Ostatní
Soukromá
a těžba
odpadu
odvětví
spotřeba
2 831 683
138 047 -128 224 741 -172 273 611 152 351 000
-5 925 822
639 272 -46 992 704 89 673 085 76 175 500
Zemědělství Energetika Stavebnictví
Odpadní papír
436 335 -2 568 706
Textil
17 061 -1 246 734
Rostlinný a
5 168 655 903 2 441 177 7 110 075 340 1 131 441 -117 072 289 498 239 771
živočišný odpad
Dřevo
63 657 244 -118 723 238
2 562 652 -20 113 866 -30 601 005 1 137 326 713
Sklo a keramika
240 794
274 449 -1 687 222
-197 802 -90 178 769 -256 268 607
Plasty
1 546 528
-486 778 -5 508 788
-732 817 -78 910 869 -9 558 108
Stavební suť,
-12 357 838 23 361 196 -1 541 000 061 -35 305 155 -852 903 354 273 606 455
štěrk, písek
50 670
777 474
4 112 331 35 808 532 -119 520 288 -508 729 704
Kovy
10 544 456
338 382 -10 833 631
2 281 591 -56 904 255 -6 597 023 851
Struska, prach
1 745 168 5 208 514 031 -239 133 403 -136 822 219 -1 267 636 806 2 388 283 928
a popílek
Kaly
110 743 712 44 252 994 -82 648 833 57 324 295 -330 728 067 1 304 098 522
Output (mil. Kč)
181 047
297 279
266 060
151 563
43 458
6 199 981
108 316 000
0
106 128 000
43 667 000
159 000 000
0
69 309 000
954 000 000
0
3 260 357
Tab. 86 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) před změnou domácí poptávky, 2002
Odpadní papír
Textil
Dřevo
Sklo a keramika
Plasty
Stavební suť,
štěrk, písek
Kovy
Struska, prach
a popílek
Kaly
230
Zprac.
Ostatní
Domácí
Celkem
dělství
tika
nictví
a těžba
odpadu
odvětví spotřeba
-3 119 953 -8 389 314 -2 601 759 -594 818 -82 843 205 -495 634 959 152 351 000 -440 833 008
-1 315 351 -3 451 319 -1 515 560 -197 174 -30 508 097 -198 244 022 76 175 500 -159 056 024
1 900 529 424 404 107 350605 101 978 50 356 294100 144 025 22 971 234 130108 316 000 26 139 789 202
17 718 694 -74 853 055 -2 671 112 -3 097 600 -21 781 265 -527 386 377
0 -612 070 716
-2 241 046 -4 942 897 -2 098 659 -460 879 -58 311 806 -351 644 048 106 128 000 -313 571 333
-1 615 331 -5 079 976 -2 188 194 -495 854 -51 132 465 -321 970 435 43 667 000 -338 815 256
-71 781 405 -147 929 660 -158 632 546 -20 748 088 -594 982 053 -10 040 641 701159 000 000 -10875715454
-2 443 966 2 244 767 -1 800 389 3 431 376 -76 778 408 -379 720 894
0 -455 067 514
1 798 116 -3 194 363 -2 200 881 -109 743 -37 059 533 -264 106 076 69 309 000 -235 563 480
16 965 473 2 790 391 582 -14 537 386 -2 277 590 -781 036 941 355 431 918 954 000 0003 318 937 056
28 280 138 15 032 459 -13 131 438 4 392 086 -214 681 381 -1 363 734 307
0 -1 543 842 442
Tab. 87 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) po změně domácí poptávky, 2002
Zprac.
Ostatní
dělství
tika
nictví
a těžba
odpadu
odvětví
-1 403 920 -5 083 417 -1 186 863
-268 598 -81 812 011 -209 819 183
273 579
-599 941
-206 244
105 594 -29 552 447 66 185 843
Odpadní papír
Textil
Rostlinný a živo1 822 413 396 254 638 752 540 681 038 35 518 187 53 216 622 9 956 920 669
čišný odpad
Dřevo
27 349 284 -53 258 270 5 267 220 -1 264 775 -15 991 6831 076 027 825
Sklo a keramika -1 822 677 -4 025 151 -1 753 057
-381 936 -58 061 093 -281 782 538
Plasty
74 677 -1 999 856
-795 241
-174 140 -50 116 391 -40 623 395
Stavební suť,
-19 767 025 -54 170 464 -115 759 639 -10 847 569 -563 711 014 -1 381 134 280
štěrk, písek
-3 219 030
826 247 -2 439 159 3 283 779 -77 244 457 -508 734 698
Kovy
-35 402 407 -65 752 783 -32 840 287 -7 211 618 -59 449 173 -6 450 952 499
Struska, prach
2 613 042
38 499 463
3 029 083 1 987 517 -767 895 7143 889 877 488
941
a popílek
Kaly
43 792 848 39 742 166
-354 153 7 353 062 -205 345 4601 216 355 331
Domácí
Celkem
spotřeba
152 351 000 -147 222 993
76 175 500 112 381 884
108 316 000 12 771 704 662
0 1 038 129 600
106 128 000 -241 698 452
43 667 000 -49 967 345
159 000 000 -1 986 389 990
0 -587 527 317
69 309 000 -6 582 299 769
954 000 000 6 732 540 777
0 1 101 543 794
První část modelu umožňuje testovat či simulovat reálné situace v podobě změn finální poptávky a jejich vliv na změnu čisté produkce odpadu ve sledovaných odvětvích.
2.3.2 Hypotéza 2 – snížení hodnoty primárních vstupů
(změna inputu koeficientů) a vliv na ceny produkce
Zmínili jsme se, že pro ČR nejsou dostupné informace o jednotkových cenách produkce, pro ukázku vlivu primárního vstupu na ceny produkce tedy nelze použít
změny cenového faktoru, využijeme změny input koeficientů. Postup modelování
potřebných koeficientů je podrobně vysvětlen v kapitole o cenovém modelu. Tabulky 88 a 89 ukazují vliv změny uplatněné na input koeficientech primárních
vstupů. Barevně označený sloupec představuje tuto procentní změnu, v levém
sloupci jsou změněné hodnoty input koeficientů. Např. vlivem zatížení zemědělství
10% daní vzroste koeficient primárních vstupů (tedy podíl primárních vstupů na
celkovém inputu odvětví zemědělství) o 5,49 % v roce 2002.
Tab. 88
Změny input koeficientů primárních vstupů (2001)
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Zpracování odpadu
Ostatní odvětví
0,0523
0,0000
0,0000
0,0000
0,0000
0,0000
10,00 %
0,00 %
0,00 %
0,00 %
0,00 %
0,00 %
231
Tab. 89
Změny input koeficientů primárních vstupů (2002)
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Zpracování odpadu
Ostatní odvětví
0,0549
0,0000
0,0000
0,0000
0,0000
0,0000
10,00 %
0,00 %
0,00 %
0,00 %
0,00 %
0,00 %
Tabulky 90 a 91 pak ukazují, jaký bude mít tato změna vliv na ceny produkce
v jednotlivých odvětvích (tedy např. pro stavebnictví to znamená nárůst cen
o 0,45 % v roce 2002).
Tab. 90 Změna ceny komodity daného odvětví, v % (2001)
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Zpracování odpadu
Ostatní odvětví
6,30 %
0,06 %
0,57 %
0,05 %
0,16 %
0,23 %
Tab. 91 Změna ceny komodity daného odvětví, v % (2002)
Zemědělství
Energetika
Stavebnictví
Zpracování odpadu
Ostatní odvětví
6,50 %
0,06 %
0,45 %
0,05 %
0,12 %
0,21 %
Současně můžeme sledovat změnu souhrnného indexu, který je vypočítán na
základě podílu odvětví na celkovém indexu. Ten je aproximován podílem daného
odvětví na celkové přidané hodnotě.
Tab. 92 Změna souhrnného cenového indexu, 2001 a 2002
2001
2002
0,41 %
0,38 %
Obdobným způsobem můžeme modelovat cenové dopady použití daňových nástrojů v jednotlivých odvětvích postupně i kombinovaně.
232
2.4 Závěr
Sestrojený statický input-ouput model doplněný o Model odpadu a Cenový model
byl zvolen pro testování vlivu použití environmentálních nástrojů na základě výzkumné práce [Nakamura, Kondo (2002)] a metodických pokynů Eurostatu pro
vykazování dat z národních účtů pro následující období47. Ve výzkumné práci japonských autorů Nakamury a Konda je detailně rozpracován model vycházející
z Leontiefova environmentálního input-output modelu. Tento model umožňuje
sledovat vliv hospodářské politiky na hospodaření s odpady.
Model, který byl vytvořen a testován, se skládá ze základní části tvořené statickým
input-output modelem, a dále pak je rozpracován do Modelu odpadu a Cenového modelu. Model byl testován na datech za Českou republiku pro roky 2001 a 2002. Byly
testovány dvě hypotézy vlivu použití hospodářsko-politického nástroje.
Jedná se o první makroekonomický model pro simulaci dopadu použití hospodářsko-politických nástrojů v odpadovém hospodářství. Nicméně tento model je
třeba dále rozpracovat vzhledem k povaze environmentálních nástrojů. Model modeluje dopady změn makroekonomických proměnných, které by měly být výsledkem použití daného nástroje. Pro přesnou modelaci dopadů použitých environmentálních nástrojů je nutné současný makroekonomický model doplnit o mikroekonomickou komponentu, která bude simulovat reakci podnikatelských subjektů na
změnu podmínek v odpadovém hospodářství. Pak budeme daleko přesněji simulovat konečné makroekonomické dopady.
Současně by měl být model rozšířen ve smyslu zpřesnění nakládání s odpady.
Tento přístup je právě rozpracován ve výzkumné práci [Nakamura, Kondo
(2002)]. Pro dopracování této části modelu jsou ale nutná vstupní data za Českou
republiku.
Úkolem dalšího výzkumu bude vytvořit mikroekonomickou komponentu současného modelu tak, aby bylo možné přesně simulovat reakce podnikatelských
subjektů a provést terénní šetření, které umožní sběr požadovaných dat tak, aby
byla doplněno odvětví zpracování odpadu o způsoby nakládání s odpadem. To bude příštím výzkumným úkolem řešitelského týmu.
47
Nová metodologie výkazu dat v podobě input-output tabulek bude použivána i v České
republice od roku 2006.
233
3. Administrativní, ekonomické a ostatní
nástroje (úvod)
Cílem následují kapitoly je analýza administrativních, ekonomických a ostatních
nástrojů. V úvodu kapitoly je popsán význam a pozice nástrojů na obecné úrovni.
V rámci teoretického úvodu je vysvětlen význam administrativních, ekonomických
a ostatních nástrojů, jsou popsány jejich výhody a nevýhody, souhrn nejvýznamnějších nástrojů a jejich stručný popis.
Další částí kapitoly je stručné uvedení závěrů z Realizačního programu „Nástroje na podporu materiálového využití odpadů“, zejména nejvýznamnější identifikované nástroje v odpadovém hospodářství a nástroje vhodné pro tvorbu nástrojových mixů.
Na teoretický úvod a závěry realizačního programu navazuje analýza nástrojů
působících v rámci zkoumaných odpadových toků, tj. v rámci odpadů ze zemědělství, odpadů z dolování a těžby, odpadů z energetiky, ze stavebnictví
a komunálních odpadů. U každého odpadového toku je uveden souhrn administrativních, ekonomických a ostatních nástrojů, analyzované nástroje jsou hodnoceny
z hlediska jejich intenzity a z hlediska etapy odpadového toku, tj. etapy toku odpadu, kde je působnost nástroje nejvýznamnější, ke každému nástroji je zároveň uvedena jeho stručná charakteristika. Analýza nástrojů je vždy zakončena schématem
s vyznačením působících nástrojů v jednotlivých etapách toku odpadu.
V závěrečné části kapitoly jsou z identifikovaných nástrojů vybrány nejvýznamnější nástroje pro tvorbu nástrojových mixů na podporu materiálového využití odpadů.
Ke každému odpadovému toku jsou uvedeny minimálně dva nástrojové mixy.
3.1 Analýza ekonomických, administrativních
a ostatních nástrojů (teoretický úvod)
3.1.1 Pozice nástrojů v politice životního prostředí
a odpadovém hospodářství
Politika životního prostředí se v souvislosti s principem udržitelného rozvoje stále
více integruje do rozhodování v oblasti sociálních, ekonomických a ostatních politik. Širší kontext, ve kterém politiky ochrany životního prostředí fungují, se
v posledních desetiletích změnil. Hlavní problémy se dnes již nevztahují jenom
k bodovým zdrojům znečištění, ale pozornost je věnována i rozptýleným zdrojům
234
3. Administrativní, ekonomické a ostatní nástroje
(ke kterým patří i odpady), v souvislosti s ochranou přírodních zdrojů. Současné
trendy spotřeby směřují ke zvýšenému využívání přírodních zdrojů a zvyšují tlaky
na emise do životního prostředí, včetně generování odpadu.
K naplnění cílů stanovených v POH ČR i POH krajů je nezbytné nejen detailně
analyzovat účinnost jednotlivých stávajících nástrojů využitelných k podpoře zvýšení
materiálového využití odpadů v České republice, ale i připravit úpravy potenciálně
účinných nástrojů s důrazem na jejich vyšší účinnost nebo připravit implementaci nástrojů zcela nových nebo připravit účinné nástrojové varianty tak, aby vzájemné působení různých nástrojů mělo patřičný pozitivní efekt. Podstatnou charakteristikou všech
nástrojů politiky životního prostředí je skutečnost, že se na základě definovaných cílů
snaží změnit reálně existující situaci např. na poli odpadového hospodářství. Základem současného stavu je způsob chování subjektů na trhu a působení tržních sil, které
jsou z různých příčin považovány za nežádoucí a které je potřeba prostřednictvím
ekonomických a administrativních nástrojů změnit. Existuje celá řada nástrojů politiky
životního prostředí, které mohou být členěny podle různých kritérií.
Rozlišují se tři základní přístupy k problematice životního prostředí. Podle postavení jednotlivých aktérů a jejich vzájemných vztahů se vymezuje:
Donucovací přístup, který je založen na nerovnovážném postavení dvou
subjektů, státu (byrokracie) a znečišťovatelů, kde stát prosazuje cíle v oblasti
životního prostředí, formulované politicky podle prosazení zájmů skupin jak
znečišťovatelů, tak poškozených pomocí normativních (administrativních)
nástrojů, tedy příkazů a zákazů. Můžeme sem zahrnout i pokuty, které
vycházejí z nerovnovážného postavení dvou subjektů, donucovanému
subjektu neposkytují prostor pro jeho rozhodování. Představují pouze trest za
nedodržení předepsané normy chování.
Tržně orientovaný přístup označovaný též jako používání ekonomických
nástrojů. Jeho podstatou je různými způsoby simulovat působení trhu, což
ovlivňovaným subjektům, oproti administrativním nástrojům, vytváří určitý
prostor pro rozhodování podle vlastních hledisek užitku a nákladů.
Dobrovolný přístup vychází z ostatních nástrojů. Podstatou je v časovém
předstihu motivovat k dobrovolnému plnění povinností (např. uzavírání
dobrovolných dohod). Bez znalostí povinností, které subjekty čekají se
vstupem do EU, a bez informací, jak je v tomto směru postupováno v jiných
zemích, není možno očekávat, že znečišťovatelé budou sami, iniciativně
přistupovat k řešení. Úloha informačních nástrojů a environmentální výchovy
je v této oblasti nezastupitelná.
235
3.1.2 Klasifikace nástrojů podle vztahu a rozhodování jednotlivých subjektů – administrativní, ekonomické, ostatní
Administrativní (normativní) nástroje
Administrativní nástroje jsou významnými nástroji při uplatňování politiky životního prostředí, jsou založeny na donucovacím přístupu, tedy na nerovnovážném
postavení dvou subjektů – státu a znečišťovatelů. Stát prosazuje pomocí normativních (administrativních) nástrojů, tj. příkazů a zákazů (včetně pokut), cíle v oblasti
životního prostředí. Použití administrativních nástrojů neposkytuje mnoho prostoru
pro různorodá rozhodování v chování znečišťovatelů. Problematická se v této souvislosti jeví i otázka účinné kontroly. Ukotvení většiny administrativních nástrojů
můžeme nalézt v jednotlivých zákonech a jiných právních normách.
Administrativní nástroje zatím převažují ve všech zemích s rozvinutým tržním
hospodářstvím a vycházejí z právním předpisem stanoveného limitu, standardu,
zákazu nebo povinnosti, které jsou kontrolovány a jejich neplnění sankcionováno.
Administrativní (normativní, donucovací) nástroje ochrany životního prostředí
dosud jednoznačně převažují i v zemích s klasickým tržním hospodářstvím. Využívání administrativních nástrojů je velice frekventované a mnohotvárné. Administrativní nástroje zahrnují příkazy a zákazy, které se vztahují na chování subjektů
zatěžujících životní prostředí. Centrální úroveň se tímto snaží řešit problematiku
životního prostředí podle určitých cílových představ.
Princip původce je přitom prosazován tak, že znečišťovatel na základě dodržování těchto normativních předpisů (mj. cestou omezení, změny, přesunu nebo zastavení výroby nebo spotřeby či jiné činnosti) snižuje zatížení životního prostředí,
a tím zamezuje externím nákladům. Pomocí příkazů se má prosadit takové chování,
při kterém může nastat určité zatížení životního prostředí, avšak v menším rozsahu
než ve srovnání s výchozím stavem. Naproti tomu při zákazech dochází k úplnému
omezení daného chování s negativním vlivem na životní prostředí. Normativy (standardy) představují určité podmínky, při kterých je daná činnost státem dovolena.
Použití administrativních nástrojů je velmi široké. Předpisy mohou být definovány jako absolutní zákaz určité činnosti (zákaz výroby konkrétní látky, zákaz
vstupu do přírodní rezervace) nebo specifikují povolenou hranici činnosti formou
příkazu. Předpisy a požadavky mohou být formulovány jako doporučené postupy
a pro jejich dodržování jsou stanoveny dodatečné motivační mechanismy.
Druhy administrativních nástrojů:
politické nástroje,
zákony,
vyhlášky,
236

plány,
mezinárodní smlouvy a dohody,
zákazy,
příkazy.
Ekonomické nástroje
Podstatou ekonomických nástrojů je tržně orientovaný přístup. Jednotlivé nástroje
působí na cenu výrobních vstupů nebo samotných výrobků, a tím mění rozhodování spotřebitelů a výrobců o objemu nákupu nebo výroby konkrétního statku. Ekonomické nástroje zpravidla zvýhodňují některé činnosti nebo produkty vůči činnostem nebo produktům méně žádoucím.
Ekonomické nástroje umožňují dosažení zvolených cílů v rámci politiky životního prostředí s vyšší efektivností. Oproti administrativním nástrojům (příkazy,
limity) jsou charakterizovány možností regulovaného subjektu zvolit si vlastní specifickou cestu k naplnění konkrétních požadavků – tj. například možnost platit definovaný poplatek za znečišťování nebo možnost zavést novou technologii, čímž se
subjekt vyhýbá platbě poplatku.
V současné době začínají ekonomické nástroje v mnoha oblastech pomalu nahrazovat tradiční přístupy založené na přímých formách regulace, často fungují
jako jejich doplněk, nebo působí ve vzájemné kombinaci.
Při respektování cenového mechanismu lze uplatnit dva základní typy nástrojů:
1. řešení pomocí stanovení ceny (v podobě platby poplatku či daně), kdy cena
(ve formě výše platby) je stanovenou veličinou a množství (kvalita životního
prostředí) je výsledkem trhu,
2. řešení na základě stanovení množství, tedy prodej určitého množství zatížení
(znečištění), přičemž množství (v podobě definovaného standardu životního
prostředí) představuje fixovaný parametr a cenu generuje trh (prodej práv na
znečištění, povolenek nebo kreditů)..
V rámci tržního přístupu (ekonomických nástrojů) lze rozlišit více možností působení trhu podle míry zásahů státu:
původce negativního externího efektu je zatížen platbou (daní), pomocí
cenového mechanismu dochází k přenášení nákladů k znečišťovateli,
internalizaci externích efektů, stát zde opět hraje rozhodující úlohu,
dotace nebo investiční záměry k ochraně životního prostředí představují
odměnu za omezení negativních externalit, stát může podpořit vytváření
pozitivních externalit (například dotace na sanace starých skládek),
237
vytvoření simulovaného trhu práva na znečištění v podobě obchodovatelných
povolení; subjekty, které si konkurují při využití určitého statku životního
prostředí se o vlastnických právech na jejich využití mohou dohodnout přímo
mezi sebou, v tomto případě stát ustupuje do pozadí, jde o vzájemné působení
subjektů, stát však musí garantovat stabilitu právního systému jako záruku
vynucení dohodnutých práv, může jít např. o různé formy kooperace
a vyjednávání v určitém regionu, jehož subjekty mohou být podniky, zájmové
skupiny, státní správa a občané. V mezních polohách mohou nastat dvě situace:
znečišťovatel zaplatí poškozeným, aby byli ochotni akceptovat negativní
externality, nebo pro poškozené jsou statky životního prostředí tak důležité, že
zaplatí znečišťovatelům, aby jejich poškozování omezili či ukončili,
v podobě obecnějších právních norem definujících odpovědnost za škody na
životním prostředí vytváří stát podmínky pro to, aby poškození mohli svá
práva účinněji prosazovat přímo vůči znečišťovatelům v podobě náhrady
škody a znečišťovatelé mohli hledat efektivní mechanismy k eliminaci příčin
a minimalizaci dopadů, jako např. pojištění. Ve vztahu k životnímu prostředí
je významná odpovědnost za škody na životním prostředí, tedy na majetku,
odpovědnost na zdraví osob a na přírodních statcích, odpovědnost za výrobek.
Podpory, subvence, výhodné půjčky
Podpory jsou jednorázové platby na krytí jednorázových investičních nákladů pro
realizaci ekologických opatření.
Subvence jsou zpravidla trvalé platby na částečnou úhradu nákladů spojenou
s poskytováním služeb.
Výhodné půjčky představují zapůjčení peněžních prostředků za výhodnějších
než běžných komerčních podmínek.
Daňová zvýhodnění
Daňová zvýhodnění představují úlevy z existujících daní pro konkrétní subjekty,
předmět činnosti, případně časovou nebo místní příslušnost. Jsou přesně definována v příslušných zákonech, zohledňujících nejčastěji sociální, investiční a ekologické záměry hospodářské politiky.
Daňová zvýhodnění představují ekonomický stimul ve prospěch technologií šetrných k životnímu prostředí, který je realizován prostřednictvím nižších nákladů
na pořízení investice a nižších nákladů na zamezení znečištění životního prostředí
v dalších letech (emise, odpady, odpadní vody). Tento stimul sám o sobě není často
natolik významný, aby motivoval podnikatelské subjekty ke změně technologie.
238
Ceny
Do tržní tvorby cen zasahují orgány státní správy různými formami regulace, díky
těmto zásahům však dochází ke změně (deformaci) tržních signálů, která se dále
promítá do dalších oblastí mimo trh, který byl regulací postihnut. Všechny důsledky zavedené regulace nelze dopředu odhadnout. Regulace cen sleduje vždy konkrétní záměry subjektu, který regulaci uvalil, a přináší s sebou vedlejší efekty.
Daně a poplatky
Z ekonomického pohledu můžeme považovat daně a poplatky za zaměnitelný nástroj.
Daně a poplatky mají kromě změny chování tržních subjektů (alokační funkce)
i redistributivní a fiskální efekt. Redistributivní funkce znamená, že peněžní prostředky se od původců znečištění přerozdělují směrem k postiženým, nebo jsou
používány na zlepšení stavu životního prostřední v celonárodním měřítku. Toto
rozhodnutí o nasměrování vybraných plateb je však často závislé na rozhodnutí
státní správy, a proto zde existuje velké nebezpečí, že vybrané prostředky nebudou
efektivně využívány. Fiskální funkce daní je definována jako jejich schopnost vytvářet zdroje pro soustavu veřejných rozpočtů.
Ostatní, doplňkové nástroje
Do doplňkových nástrojů zařazujeme všechna ostatní podpůrná opatření pro dosažení deklarovaných cílů, která ve většině případů nejsou zakotvena přímo
v zákonech. Jedná se např. o informační kampaně na podporu recyklace, uzavírání
dobrovolných dohod o spolupráci mezi průmyslem a veřejnou správou, zavádění
značení ekologických výrobků aj. Skupina nástrojů označena jako „ostatní“ zahrnuje soubor nástrojů, které ovlivňují využívání odpadů nepřímo, prostřednictvím
dobrovolných aktivit nebo definováním pravidel, která jsou určena převážně rozhodnutím vlády. Informační, institucionální nástroje a výzkum a vývoj patří ke
skupině obecně definovaných prvků řízení systému odpadového hospodářství.
I když bývají dobrovolné nástroje většinou zařazovány až na poslední místo
v hierarchii významnosti nástrojů, jejich význam je nepochybný a jejich úloha se
v posledních letech zvyšuje.V rámci řešení problematiky znečištění životního prostředí je možno obracet se na etiku a hodnotové orientace znečišťovatelů (občanů,
podniků) a působit na ně, aby negativní externality vyplývající z jejich aktivit omezili dobrovolně či aby omezili spotřebu statků, s jejichž vytvářením je znečišťování životního prostředí spojeno (např. EMS). Stát může silně podpořit toto chování
prostřednictvím výchovy a poskytováním informací znečišťovatelům.
239
Příklady vybraných ostatních nástrojů, které mohou být uplatněny ke zlepšení situace nakládání s jednotlivými odpadovými toky:
zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení a veřejných zakázek,
včetně např. ekologicky šetrných výrobků,
vládní programy, např. Program ekologicky šetrných výrobků a výrobků
s obsahem recyklovaných materiálů, Národní program EMAS, Národní
program čistší produkce,
státní programy,
optimalizace výkonu veřejné správy v odpadovém hospodářství,
odborná podpora výkonu státní správy,
informační nástroje představují oblast získávání, zpracování a předávání
informací. Pro odpadové hospodářství jsou informace základním vstupem pro
jakékoli modelování současného stavu a budoucího vývoje oboru v ČR,
další dobrovolné nástroje – například dobrovolné environmentální dohody
mezi firmami a veřejnou správou.
3.1.3 Slabé a silné stránky používání jednotlivých nástrojů
Samozřejmě aplikace a používání nástrojů nejenom v odpadovém hospodářství má
i řadu nevýhod, jež je třeba při jejich využívání zvážit. Používání jednotlivých nástrojů má i své vedlejší efekty, které bývají často přehlíženy.
Administrativní nástroje
Jako výhody administrativních nástrojů oproti ekonomickým bývají nejčastěji
uváděny:
Administrativní nástroje jsou spojeny s větší jistotou reakce, naproti tomu působení ekonomických stimulů je založeno na dobrovolném a tedy ne exaktně
předvídatelném chování původců zatížení, resp. znečištění životního prostředí.
Jsou-li příkazy a zákazy důrazně kontrolovány a prosazovány, mají rychlé působení; mnohdy lze pouze tímto mechanismem zamezit nevratným škodám.
V kritických situacích, např. při akutním ohrožení lidského zdraví, nelze spoléhat na dobrovolné a ne zcela předvídatelné reakce na působení ekonomických stimulů.
Administrativní nástroje se údajně mnohdy ve srovnání s jinými nástroji ekologické politiky vyznačují jednodušší aplikovatelností, protože příkazy
a zákazy jsou jasně formulovány a jejich dodržení lze bez větších obtíží kontrolovat.
240
Dopady zákazů jsou jasné a nevyžadují ekonomické znalosti a myšlení,
v politické diskusi při přípravě a zavádění opatření je to významný faktor při
jednání s techniky, právníky, veřejností i politiky, ve srovnání s méně transparentními ekonomicky orientovanými nástroji, jako jsou platby či licence.
Právníkům, kteří zajišťují vypracování zákonů pro oblast péče o životní prostředí, je soubor normativních nástrojů nejbližší a nejjednodušeji použitelný,
stejně tak experti, kteří zajišťují kontrolu jejich dodržování, znají ze své profesní praxe podobné zákazy či příkazy.
Nedostatky a problémy v působení administrativních nástrojů se odrážejí
ve stále se zhoršujícím stavu životního prostředí, neboť:
po dosažení předepsaných cílů v oblasti ochrany životního prostředí nevytvářejí normativní nástroje žádný stimul k dalšímu zlepšování situace,
relativní průhlednost normativních nástrojů vytváří podmínky pro jednoznačnou negativní reakci (zpravidla vlivných) hospodářských subjektů, které zejména
hrozbou ztráty pracovních míst vytvářejí tlak na politiky a státní správu,
normativní řešení je oproti ekonomickému řešení méně „konformní z hlediska
tržního hospodářství“, protože jednoznačný předpis s výrazným tlakem podstatně více omezuje rozhodovací prostor podniků a tím brání mikroekonomicky i makroekonomicky nejvýhodnějšímu řešení,
tlaku normativních nástrojů se znečišťovatelé snaží vyhnout, kontrola dodržování stále rostoucího množství předpisů, zákazů a příkazů není v silách sebevýkonnějšího státního aparátu, implementační deficity v prosazování administrativních nástrojů silně omezují až eliminují jejich působení a možnost dosažení stanoveného cíle v oblasti ochrany životního prostředí,
obecně závazné normativy nemají stejný ekonomický dopad (v podobě mezních i celkových nákladů na zamezení) na jednotlivé subjekty, protože neberou ohled na individuální (marginální) náklady na eliminaci znečištění, ty
však mohou být velmi odlišné, v případě, že je předepsáno snížení emisí o určitý procentní podíl nebo stejné absolutní množství, jsou silněji zatíženy ty
podniky, které se o redukci znečištění snažily již v minulosti, dochází tak ke
zkreslení konkurenceschopnosti jednotlivých hospodářských subjektů,
administrativní nástroje staví na individuální kontrole každého znečišťovatele
(kontrola množství emisí), při velkém počtu znečišťovatelů a obtížném stanovení
přípustného množství emisí nelze soubor administrativních nástrojů plně uplatnit.
241
Jako výhody ekonomických nástrojů bývají nejčastěji zmiňovány:
Ekonomické nástroje fungují spíše na principu povzbuzování nežli
donucování, jsou považovány za méně autoritativní a příkazové.
Zároveň ale nechávají prostor pro rozhodování subjektů, nevyžadují, aby se každý
choval stejným způsobem, podporují různorodost řešení a hledání nových cest.
Představují neustálý podnět ke zlepšování situace, například uvalené daně
podporují subjekty k neustálému snižování znečištění tak, aby podnik ušetřil
dodatečné peníze.
Zpravidla vyžadují nižší náklady na administrativu.
Nevýhody ekonomických nástrojů:
Skutečnost, že nikdy nemohou změnit chování všech subjektů, například
některé subjekty budou raději platit vyšší daně, než aby investovaly do
nových zařízení a omezily tak svůj negativní vliv na životní prostředí.
Ekonomické nástroje podnítí subjekty ke změně jejich chování pouze
v případě, že mají možnost jiného řešení situace, příkladem může být sběr
druhotných surovin a jejich třídění – musí existovat podnik, který by je
zpracoval, a musí existovat poptávka po využití dané suroviny, popřípadě po
recyklovaných výrobcích z této suroviny.
Problémem ekonomických nástrojů je nastavení rámce jejich působení,
stanovení jejich výše, pokud například uvalíme velmi vysoké poplatky za
odpady, lidé se budou snažit uniknou z působení těchto poplatků, třeba
i nelegálním způsobem.
Ostatní nástroje
Ostatní nástroje přináší výhody i nevýhody subjektům, které je zavádějí.
Výhodami jsou zvýšení konkurenceschopnosti výrobků a zvýšení jejich odbytu
na trhu, což souvisí s celkovým zlepšováním situace daného subjektu – jak ekonomické, tak i environmentální (snižují se negativní vlivy na životní prostředí).
Nevýhodami ostatních nástrojů je finanční náročnost na jejich zavedení (příklad
environmentální účetnictví), dobrovolnost jejich zavedení – nechávají prostor pro
rozhodování o jejich aplikaci na subjektech (obecně – právní úprava nevyžaduje
povinnost jejich zavádění).
242
3.1.4 Nejvýznamnější identifikované nástroje v odpadovém
hospodářství (Realizační program „Nástroje na podporu
materiálového využití odpadů“)
Ze stávajících používaných nástrojů byly v rámci doporučení Realizačního programu „Návrh nástrojů na podporu materiálového využití dopadů“ identifikovány
jako nejúčinnější následující nástroje s následujícími doporučeními:
Za skutečně účinné byly vybrány následující nástroje s komentáři:
Souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo
výkupu odpadů – jedná se o nástroj, který významně ovlivňuje kvalitu
služeb poskytovaných firmami v oblasti sběru, přepravy, úpravy, využití
a odstranění odpadů. Nevýhodou však je, že v praxi není často zajištěna
dostatečná kontrola žadatele a zároveň není zajištěna průběžná kontrola
žadatele činnosti.
Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady – obdobně jako u předchozího
nástroje, opět chybí kontrola nakládání s NO, které daná firma zajišťuje.
Obecně závazná vyhláška obce o systému nakládání s KO – je
doporučováno zakotvit v zákoně jako povinnost, nikoliv jako možnost. Za
vhodné je považováno zakotvit možnost obce postihovat původce „černých“
skládek a vlastníky pozemků, na nichž se skládka nachází. Dnes je tato
problematika částečně upravena v zákoně o obcích, není však komplexní.
Zpětný odběr vybraných výrobků – současná právní úprava je považována
za nedostatečnou, je apelováno na doplňující nástroje, které by povinnost
zpětného odběru výrobků výrazně podpořily.
Plán odpadového hospodářství – POH se jeví jako účinný nástroj, ovšem za
předpokladu, že bude vymahatelný a že se najdou finanční prostředky na jeho
realizaci. V současné právní úpravě je pouze předkládán k posouzení, ale není
schvalován a dále kontrolován.
Autorizace k zajišťování sdruženého plnění – nástroj je uplatňován
komplexně, ovšem jen v případě povinných osob, které se zapojily do
sdruženého plnění, provozovaného autorizovanou obalovou společností.
U povinných osob však nelze prokazatelně kontrolovat, jak plní zpětný odběr
a recyklaci odpadů z obalů.
Tlak na vymáhání administrativních nástrojů musí být daleko důslednější,
porušení zákona musí mít pro původce závažné dopady do jeho činnosti, musí
znamenat ztrátu „dobrého jména“ a prokazatelné znevýhodnění na trhu.
243
Ostatní popsané nástroje jsou funkční omezeně s ohledem na účinnost postihů
a vykonávaných kontrol.
Podpory, subvence, výhodné půjčky – jako podnětné se jeví podporovat
z veřejných prostředků technologické inovace v zařízeních pro využívání odpadů a jejich recyklaci z programů, které administrují i jiná ministerstva
(MPO, Mze atd.)
Nutnou podmínkou poskytování jakékoliv finanční dotace je však věrohodné
prokazování pozitivního výsledku ve vtahu k měřené míře materiálového využívání a vlivu zařízení na životní prostředí.
Daňová zvýhodnění jsou rovněž vhodným nástrojem pro podporu materiálového využívání odpadů, zejména pro zvýhodnění výrobků s obsahem
recyklovaného materiálu nebo ekologicky šetrných výrobků.
Rozšířená odpovědnost výrobce je doporučený nástroj, vzhledem
k pozitivním multiplikačním efektům (na snížení zátěže složek životního prostředí, na sníženou produkci odpadu, plnění recyklačních kvót apod.).
Povinné finanční rezervy mají své místo mezi nástroji ekologické politiky.
S ohledem na předpoklad, že finanční rezervy pro rekultivaci skládek pravděpodobně nepokryjí budoucí náklady na jejich sanaci, je navrhováno jejich zvýšení.
Zálohy přímo ovlivňují cenu konkrétního výrobku. Díky administrativnímu
stanovení jejich výše a povinnosti všech prodejců/výrobců pro zpětný odběr
představují dobře fungující a v podstatě samokontrolující se systém, zálohy
mohou být vhodným nástrojem pro zajištění zpětného odběru některých odpadů.
Poplatek za ukládání odpadů na skládky a jeho výše je významným nástrojem, který ovlivňuje další způsoby nakládání s odpady, je nezbytné tyto poplatky zvýšit a vymezit nově stimulativní působení poplatku, směrem
k podpoře zařízení na využívání odpadů s krajskou (nadregionální) působností. Pro jednotlivé toky odpadů, které budou takto odkloněny od ukládání na
skládky, je však třeba zajistit jejich využití a znát recyklační potenciál pro jejich recyklaci v České republice.
Pokuty a sankce za nedodržování zákonů je třeba považovat za nezbytný nástroj, který doporučujeme využívat s daleko větším důrazem než v současnosti.
Ekonomické nástroje nejsou v odpadovém hospodářství plně účinné, kromě jiného také proto, že odpady jako „materiál“ mají specifické (proměnlivé, nestandardní) kvalitativní vlastnosti a nedají se zcela přesně vždy stanovit přesné kvantitativní vstupy a výstupy do technologie.Doporučené nástroje vycházejí z expertní
analýzy jednotlivých ekonomických nástrojů a reagují na výroky SWOT analýzy
v části Slabé stránky a Hrozby/Ohrožení a Příležitosti.
244
Obchodovatelná povolení – cílem tohoto nástroje je dosažení snížení
znečištění životního prostředí při nižších nákladech dotčených subjektů,
než by tomu bylo při aplikaci nástrojů administrativních. Ušetřené prostředky tak mohou být použity na jiné účely související s ochranou životního prostředí. Jedná se o relativně nový nástroj, který byl zvažován například v souvislosti s omezováním biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky – zavedla například Velká Británie.
Připomeňme, že obchodovatelná povolení jsou používána dnes zejména
při obchodování s emisemi, Směrnice EU 2003/87/EC o obchodování
s emisemi skleníkových plynů na úrovni Společenství.
Dobrovolné nástroje
Ovlivňují využívání odpadů nepřímo, prostřednictvím dobrovolných aktivit nebo
definováním pravidel, která jsou určena převážně rozhodnutím vlády.
Celá řada organizačních nástrojů, které lze v současnosti využít k podpoře vyššího využívání odpadů, není užívána dostatečně. Jde zejména o cílené vymezení
veřejných zakázek směrem k využívání odpadů a směrem k prokazatelné kvalitě
vybrané firmy (držitelé EMAS, EMS).
Informace jsou základním vstupem, je důležité řídit OH v jakémkoli územním
průmětu na základě věrohodných a standardizovaným způsobem získaných informací. Trvají požadavky na začlenění environmentálního vzdělávání do všech stupňů vzdělávací soustavy, působení na veřejnost ve smyslu vyššího materiálového
využívání odpadů je považováno za nedostatečné.
Všechny aktivity týkající se podpory využívání odpadů lze doporučit a prosazovat jejich význam v řízení systému.
Realizační program část II.
Ve druhé etapě realizačního programu „Nástroje na podporu materiálového využití
odpadů“ byl pak vybrán následující soubor nástrojů pro tvorbu nástrojových mixů
pro odpady obecně. Pro podrobnější komentáře a vysvětlení odkazujeme na uvedený Realizační program.
245
Tab. 93 Vybrané nástroje pro tvorbu nástrojových mixů
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
Vybrané nástroje
Poplatek za ukládání odpadů.
Recyklační poplatky (do budoucna zavést i na jiné odpady).
Výrobkový poplatek za uvádění nebezpečných látek a přípravků vybraných
nebezpečných vlastností na trh.
Zákaz skládkování vybraných typů odpadů (možnost zavést na daný odpad).
Povinnosti zpětného odběru (možnost zavést na další výrobky).
Plány odpadového hospodářství – zejména výrobců.
Obecně kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů.
Daňová zvýhodnění – v úvahu přichází zejména daň z příjmů a daň z nemovitostí.
Podpory ze SFŽP (zaměření na podporu materiálové využití odpadů).
Metodiky pro plnění povinností původců vybraných odpadových toků.
Platby z primárních přírodních zdrojů (ekologická daňová reforma).
Evidence, informační systémy.
Pokuty a sankce.
Obchodovatelná povolení.
Zálohy.
Dobrovolné nástroje, osvěta, výchova.
3.2 Analýza nástrojů vybraných odpadových toků
V rámci implementace tématické strategie EU by v oblasti nástrojů odpadového
hospodářství měly být prioritou mechanismy, stimulující producenty odpadu ke
změně současných způsobů nakládání s odpady směrem k environmentálně šetrnějšímu chování.
Za priority nakládání s odpadem v rámci EU jsou v současnosti považovány minimalizace, recyklace a materiálové využívání odpadu.
Tato stanoviska byla zohledněna při výběru nástrojů a při tvorbě nástrojového mixu
pro jednotlivé odpadové toky. Jednotlivé administrativní, ekonomické a organizační
nástroje byly hodnoceny z hlediska jejich environmentální a ekonomické efektivnosti,
účinnosti, z hlediska nákladů na jejich aplikaci a působení směrem k prevenci produkce odpadů a recyklaci. Tato hlediska byla uvažována i při tvorbě nástrojového mixu.
Většina z uvedených nástrojů má spíše obecnější charakter a je možné aplikovat
je na všechny vybrané odpadové toky.
V rámci zkoumaných odpadových toků lze identifikovat společné nástroje pro
všechny odpadové toky (v úvodní části byly vybrány nástroje nejvýznamnější
z hlediska zkoumaných toků, podrobnější přehled nástrojů viz Realizační program
„Nástroje na podporu materiálového využívání odpadů“).
246
Tab. 94 Vysvětlivky k nástrojům a schématům
Etapy toku odpadu
Druh nástroje
■ Produkce/výroba produktů
▼ Vznik odpadu
A – administrativní nástroj
E – ekonomický nástroj
O – ostatní nástroj
P – nástroj působící v rámci
ostatních politik
♦ Nakládání a manipulace
s odpady
▲ Využití odpadu
Intenzita vlivu nástroje
na odpadový tok
*
**
***
****
*****
– doplňková
– nízká
– střední
– silná
– rozhodující
Tab. 95 Opakující se nástroje
♦
♦
1 Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
2 Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady
▲
3 Seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku
♦
4 Cíle definované Plánem odpadového hospodářství České republiky
▼
▲
▼
1 Ekologická daň
♦
▼
♦
♦
♦
♦
▼
▲
▼
▲
▲
■
♦
▼
▲
▼
▲
■
2 Poplatek za ukládání odpadů na skládku
3 Podpory, subvence, výhodné půjčky
4 Pokuty a sankce
5 Náhrady škody
6 Obchodovatelná povolení
▼ ▲
Ostatní nástroje
1 Podpora výzkumu a vývoje z veřejných prostředků
2 Dobrovolné nástroje
♦
1. Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
♦
Pověřená osoba, splňující požadavky odborné způsobilosti dané zákonem, rozhoduje o zařazení odpadu do kategorie „Nebezpečný odpad“. Činí tak, pokud je odpad uveden v Seznamu nebezpečných odpadů nebo má nebezpečné vlastnosti, zapříčiněné vlivem smíšení nebo znečištění nebezpečnými složkami.
Nástroj usnadňuje kontrolu nakládání s nebezpečnými odpady, brání jejich nelegálnímu odstraňování. Zamezuje neoprávněnému přeřazování nebezpečných odpadů do kategorie nebezpečných odpadů. Rozšiřuje možnosti řízeného nakládání
s odpady, včetně využívání.
247
2. Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady
♦
Pokud je odpad zařazen do kategorie nebezpečný, může s ním původce nebo pověřená
osoba nakládat pouze v případě, že splňuje zákonné podmínky a získá k této činnosti
souhlas. Souhlas působí jako nástroj zabraňující nelegálnímu nebo neodbornému nakládání s nelegálním odpadem, a omezuje tak možné ohrožení životního prostředí.
Ekonomicky má nástroj dopad především na původce odpadu, a to pomocí zvýšení nákladů na odstraňování nebo využívání odpadu.
3. Seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku
▲
Oprávněná osoba, která splňuje zákonem dané požadavky na odbornou způsobilost, může rozhodnout o zákazu ukládání odpadu na skládku z důvodu jejich nebezpečných nebo jiných specifických vlastností. Nástroj působí přímo a má velký
význam pro podporu recyklace a materiálového využívání odpadu, podporuje
správné nakládání s odpady, vyžadujícími speciální přístup.
Pro původce odpadu znamená zvýšení nákladů na odstraňování odpadu jiným
způsobem než skládkováním. Tato finanční nevýhodnost může vést ke zvýšení nelegálního nakládání s odpady.
4. Cíle definované Plánem odpadového hospodářství České republiky ♦ ▼ ▲
POH stanoví kvóty recyklace a využívání jednotlivých druhů odpadů.
1. Ekologická daň
▼
Ekologická daň je obvykle uvalována na těžbu přírodních zdrojů, výrobu energie,
případně na konkrétní výrobky, které jsou považovány za škodlivé pro životní prostředí (nevratné obaly). Daň působí přímo na původce znečištění. Je-li optimálně
nastavena (výše, předmět zdanění), může být její pomocí docíleno snížení produkce odpadů, díky změně při rozhodování spotřebitele.
V zemích EU je ekologická daň uplatňována. Využívání ekologické daně a její
harmonizaci je také jedním z hlavních cílů dlouhodobé strategie politiky EU.
Ekologická daň má prokazatelný environmentální účinek. Její zavedení umožňuje alespoň částečnou internalizaci externalit, a tím se zvyšuje konkurenceschopnost
environmentálně příznivějších technologií. Její zavádění a působení je limitováno
vedlejšími účinky, které souvisí s provázáním ekonomiky jako celku. Zvýšené finanční náklady přináší především zavedení daně a náklady na správu (v ČR zatím
není využívána).
248
2. Poplatek za ukládání odpadů na skládku
♦ ▼
Výše poplatku přímo ovlivňuje způsob nakládání s odpady. Pomocí vhodného nastavení výše poplatku, který odvádí původce odpadu za jeho ukládání na skládku,
je možné snížit množství odpadu ukládaného na skládky, a tím podpořit minimalizaci produkce odpadu, využívání odpadu jiným způsobem, např. recyklaci.
Nástroj je široce uplatňován jak v ČR, tak v rámci EU. V současné době se projevuje tendence využívat zvyšování poplatků jako jeden z účinných způsobů prevence skládkování. V ČR jsou náklady na skládkování stále nižší než za jiné způsoby nakládání s odpady. Důsledkem je stálá preference skládkování oproti jiným
způsobům nakládání s odpadem.
3. Podpory, subvence, výhodné půjčky
♦ ▼ ▲
Podpory, subvence a výhodné půjčky napomáhají snížit vstupní, případně provozní
náklady znečišťovatele na využívání technologií příznivých pro životního prostředí, umožňují snižovat náklady na recyklaci na materiálové využívání odpadu, a tím
snižovat podíl odpadu ukládaného na skládky. Uplatňují se také jako finanční podpora pro výzkum a vývoj nových environmentálně příznivých technologií.
Nepodporují však u subjektů další změny chování. Tím, že některé subjekty
oproti jiným zvýhodňují, přispívají k vytváření nerovných podmínek na trhu. Aplikace tohoto nástroje je spojena se zvýšením nákladů na administrativu, případně
zvýšením rozpočtů orgánů státní správy.
V současné době se význam tohoto nástroje zvyšuje, díky možnosti čerpat prostředky ze strukturálních fondů.
4. Pokuty a sankce
♦ ▼ ▲
Působí jako represivní a do jisté míry i jako preventivní nástroj. V některých případech, jako je porušování zákonem daných podmínek, jej lze považovat za nezbytný.
Účinnost pokut a sankcí je úměrná jejich výši a závisí přímo na jejich vymahatelnosti. Obecně tento nástroj působí účinně především pokud výše pokut/sankcí
převyšuje náklady na náhradní řešení (např. zavedení nových technologií).
Ve srovnání s původními členskými státy EU je účinnost tohoto nástroje v ČR nízká.
To je dáno vlivem nižší úrovně pokut a sankcí a nižší účinností kontrolních orgánů.
5. Náhrady škody
♦ ▼ ▲
Nástroj uvádí do praxe princip odpovědnosti znečišťovatele. Původce znečištění je
tak nucen zahrnout do nákladů také finance na náhradu škody způsobené jeho činností. Realizace a účinnost nástroje je závislá na identifikaci původce znečištění.
249
Problém identifikace znečišťovatele s sebou nese hlavní část finančních nákladů na
aplikaci nástroje.
Náhrada škody je nástroj využitelný spíše pro problematiku odpadů z dolování
a těžby a odpadů z energetiky, známé jsou případy náhrady škody zemědělským
a lesním organizacím způsobených znečištěním ovzduší. S ohledem na problematické dokazování původce znečištění se jedná spíše o doplňující nástroj.
6. Obchodovatelná povolení
♦ ▲ ■
Povolenky CO2 budou obecně jednoznačně znevýhodňovat spotřebu uhlí, protože
měrné emise CO2 na jednotku výroby elektřiny (tepla) jsou významně vyšší než
u ostatních fosilních paliv (zejména plynu). To pak ale může snižovat spotřebu uhlí, protože v určitých okamžicích se už část marginální výroby (např. díky nutnosti
nakupovat povolenky CO2) nemusí vyplatit. Na druhou stranu tak, jak vypadá situace v okolních zemích a zejména v Německu, zdá se, že tento tlak na snižování
spotřeby tuzemského hnědého energetického uhlí nebude velký. Na trhu
s elektřinou v EU (zejména okolní země – Německo) se totiž jednoznačně projevuje silná poptávka po elektřině.
Organizační nástroje
1. Podpora výzkumu a vývoje z veřejných prostředků
♦ ▼ ▲
Podpora vývoje a výzkumu v podobě grantů na konkrétní projekty zaměřené na
rozvoj technologií využívání odpadu s menším dopadem na životní prostředí, materiálové využívání odpadu apod. Pokud jsou výsledky výzkumu uplatněny v praxi,
je environmentální účinnost nástroje vysoká. Nástroj působí preventivně a pomocí
inovace technologií snižuje dopady na životní prostředí.
2. Dobrovolné nástroje
♦ ▼ ▲ ■
EMS, Čistší produkce, Ekodesign, apod. – příznivě ovlivňují toky odpadů a nakládání s nimi.
250
Tab. 96 Administrativní nástroje – zemědělské odpady
Současné administrativní nástroje
1 Cíl – snížit množství BRO určených ke konečnému zneškodnění.
Intenzita
▼
Strategie realizace omezení množství BRO ukládaného na skládky,
naplnění definovaných cílů v rámci vymezených období.
▼
Podmínky pro zajištění schopnosti českého zemědělství zabezpečit
3 základní výživu obyvatel, potravinovou bezpečnost – povinnosti podnikání
v zemědělství.
■
Směrnice pro biologické zpracování bioodpadu – snaha podpořit
4 biologické zpracování bioodpadu, snaha minimalizovat negativní dopady
na životní prostředí.
▲
Hygienická pravidla vedlejších živočišných produktů, podmínky pro
5
♦■
nakládání biodegradabilními odpady.
2
****
*****
**
*****
****
6
Požadavky kladené na nakládání s kaly, definice mezních koncentrací
♦
obsahu nebezpečných látek.
*****
7
Podmínky nakládání s odpady ze zemědělské a rostlinné výroby
(poměrně vysoké), základní povinnosti při nakládání a využívání.
*****
8
Seznam znečišťujících látek, míry obtěžování zápachem, podmínky
technologií kompostování.
♦
▲
9 Některá omezující opatření vztahující se na technologie kompostování.▲
10
Integrovaná prevence a omezování znečištění – stimuluje ke snížení
spotřeby, materiálové náročnosti, čistší technologii.
■
**
***
***
11 Požadavky kladené na hnojiva, pomocné půdní látky, substráty.
▲
*****
12 Zákon o ovzduší – kompostárny jako stacionární zdroje.
▲
**
1. Cíl snížit množství odpadů určených ke konečnému zneškodnění o zhruba
20 % od současnosti do roku 2010 a asi o 50 % od současnosti do r. 2050 ve vztahu
k údajům z r. 2010 asi o 50 % od nynějška do r. 2050 ve vztahu k údajům z roku
2000 – 6. akční program pro životní prostředí. ▼
2. Směrnice Rady 75/442/EEC o odpadech, Směrnice Rady 91/156/EC, kterou
se doplňuje č. 75/442/EC o odpadech, Směrnice Rady 99/31/EC pro skládkování
odpadů, která ukládá – vypracovat vnitrostátní strategii realizace omezení
množství BRO ukládaného na skládky nejpozději do poloviny roku 2003 (čl. 5),
do r. 2006 množství skládkovaného BRKO snížit na 75 % úrovně r. 1995, do r.
2009 množství skládkovaného BRO snížit na 50 % úrovně r. 1995, do r. 2016
množství skládkovaného BRKO snížit na 35 % úrovně r. 1995, (čl. 5) – možnost
prodloužení až o 4 roky (ČR má tříleté přechodné období). ▼
251
3. Zákon o zemědělství, ve znění zákona č. 62/2000 Sb., č. 307/2000 Sb.,
č. 128/2003 Sb. a 85/2004 Sb. – zákon vytváří základní podmínky pro zajištění
schopnosti českého zemědělství zabezpečit základní výživu obyvatel, potravinovou bezpečnost a potřebné nepotravinářské suroviny, vytváří předpoklady pro
podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek
životního prostředí. Zákon vymezuje a definuje podnikání v zemědělství
a povinnosti s tím související – evidenci zemědělského podnikatele, vymezuje
zemědělskou výrobu atd. ■
4. V současné době se připravuje návrh směrnice pro biologické zpracování
bioodpadu, která by měla být v roce 2005 přijata. Cílem je podpořit biologické
zpracování bioodpadů za účelem zamezení nebo snížení jejich negativních dopadů
na životní prostředí, ochranu půdy při používání v zemědělství nebo v jiných ekologických systémech. Dalším cílem je zabezpečit, aby nedocházelo k ohrožení
zdraví lidí, zvířat, nebo k šíření chorob rostlin. Dokument klade důraz na správnou
funkci vnitřního trhu a odstranění překážek v obchodování se zpracovanými bioodpady. Obecnými principy je opět snaha o minimalizaci produkce bioodpadu
a jeho kontaminaci cizorodými látkami, znovuvyužití bioodpadu, recyklace, kompostování, mechanicko-biologické zpracování bioodpadu, energetické využití bioodpadu. Separovaný sběr komunálního odpadu by měl být u sídel s více než
100 000 obyvateli zorganizován v průběhu 3 let, u sídel s více než 2 000 obyvateli
v průběhu 5 let. Separovaný sběr se naopak nedoporučuje v oblastech s hustotou
nižší než 10 obyvatel/km2. Návrh dále navrhuje zavedení vhodných opatření podporujících používání kompostu a pro veřejné úřady a veřejný sektor stanoví povinnost používat kompost jako náhradu rašeliny či jiných surovin. ▲
Požadavky kladené na kvalitu
5. Od vstupu České republiky do EU platí i Nařízení Evropského Parlamentu
a Rady (ES) 1774/2002, která stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších
živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Nařízení zároveň specifikuje podmínky pro nakládání s vybranými biodegradabilními odpady, podmínky pro zpracování vybraných biologicky rozložitelných odpadů v kompostárnách a
v bioplynových stanicích, obsahuje hygienické podmínky a požadavky na celý cyklus
nakládání s odpady, včetně kontroly konečného produktu. ♦ ■
6. Dalším právním předpisem, který ovlivňuje nakládání s odpady ze zemědělství, je vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití kalů na zemědělské
půdě – vyhláška vymezuje podrobnosti a požadavky na nakládání s kaly,
např. nejpozději do 48 hodin od umístění na zemědělské půdě musí být kaly zapracovány, definuje mezní koncentrace obsahu nebezpečných látek, program použití kalů na zemědělskou půdu a jejich monitoring. ♦
252
7. Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. klade poměrně vysoké požadavky na
nakládání se zemědělskými odpady živočišného i rostlinného původu. Působnost zákona je na poli tohoto odpadového toku považována spíše za negativní stimulaci pro využívání bioplynových stanic. Vymezení základních požadavků je obsaženo zejména v § 10–20 a § 32, které stanoví základní požadavky týkající se
ochrany lidského zdraví, šetrného přístupu k životnímu prostředí, základní povinnosti při nakládání a využívání. ♦
8. Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek,
emisní limity a zjišťování přípustné míry obtěžování zápachem a nařízení vlády
č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limit a další podmínky pro provozování
ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší – stanoví pro zemědělské bioplynové stanice některá omezující opatření, která se vztahují i na technologie
kompostování. ▲
9. Vyhláška MZe č. 191/2002 o technických požadavcích na stavby pro zemědělství ze dne 7. května 2002; zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných
půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a
o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech) v platném znění; vyhláška MZe č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv,
v platném znění.
Z výše uváděné vyhlášky vyplývá, že vhodnost použití statkových hnojiv (chlévského hnoje, kejdy) ke hnojení je omezena stanovenou dobou k jejich skladování,
a to tak, že kapacita skladovacích prostor musí odpovídat skutečné produkci
hnoje:
za 6 měsíců při vyvážení hnoje 2× ročně,
za 10 měsíců při vyvážení hnoje 1× ročně.
v případě kejdy (kapacita skladovacích jímek):
- min. čtyřměsíční předpokládané produkci kejdy,
- min. tříměsíční předpokládané produkci močůvky a hnojůvky, a to v závislosti
na klimatických a povětrnostních podmínkách regionu. Při provozu jímek
musí být vyloučen přítok povrchových vod do jímky. ▲
10. Dalším regulačním prvkem ke snížení především plynných odpadů, a potažmo i snížení materiálové spotřeby, menší energetické náročnosti a dosažení
celkově čistších technologických postupů – tedy předcházení znečištění již
v průběhu výrobního procesu, a nikoliv jen instalací koncových zařízení (ČOV,
filtry, apod.) – je zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých dalších zákonů
(zákon o IPPC). Zákon vychází ze Směrnice Rady 96/61/ES z 24.9.1996. ■
253
11. Zákon č. 308/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech,
pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), a zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších
předpisů. ▲
12. V rámci odpadů ze zemědělství je však nutno zmínit i vliv zákona o ovzduší
č. 86/2000 Sb., který považuje kompostárny za ostatní stacionární zdroje emisí,
zařízení mohou produkovat emise amoniaku, případně metanu, ale tyto emise
v případě, že jsou emitovány jako vedlejší produkt při zemědělské výrobě se nezpoplatňují. Emise pachových látek nemají obtěžovat obyvatelstvo. ▲
Tab. 97 Ekonomické nástroje – zemědělské odpady
Současné ekonomické nástroje
1 Minimální výkupní ceny z obnovitelných zdrojů.
2
Podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají
k ochraně složek životního prostředí.
3 Zrušení federálního fondu tržní regulace v zemědělství.
Intenzita
▲
■
■
Podmínky pro poskytnutí dotace k podpoře činnosti skupin výrobců
zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit.
■
Podpory v rámci Společné zemědělské politiky, Podpory v rámci Společné
5
politiky rozvoje venkova, Podpory ze zdrojů státního rozpočtu.
■
Podmínky provádění pomoci méně příznivým oblastem a oblastem
6
s ekologickými omezeními.
■
4
7 Zrušení Státního fondu pro zúrodnění půdy.
8
Nárok na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých
minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě.
■
■
9 Poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro roky 2005–2006. ■
*****
****
**
*
***
**
**
**
**
Regulace cen
1. Minimální výkupní ceny z obnovitelných zdrojů. Pro rok 2005 byly výkupní ceny48 stanoveny Cenovým rozhodnutím 10/2004, a to diferencovaně pro jednotlivé zdroje:
2,52 Kč/kWh z biomasy,
2,60 Kč/kWh z větrné energie,
48
Pozn.: Tyto výkupní ceny platí pouze pro zdroje uvedené do provozu po 1. 1. 2005.
Např. malé vodní elektrárny uvedené do provozu před tímto datem mají výkupní cenu
1,6 Kč/kWh. (zákon č. 180/2005 Sb.)
254

2,05 Kč/kWh z malých vodních elektráren pod 10 MWi,
6,04 Kč/kWh ze sluneční energie, 3 Kč/kWh z geotermální energie,
2,42 Kč/kWh z bioplynu,
0,50–0,90 Kč/kWh příplatek za spoluspalování biomasy. ▲
Podpory a subvence do zemědělství
2. Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 62/2000 Sb.,
č. 307/2000 Sb., č. 128/2003 Sb. a 85/2004 Sb. vytváří předpoklady pro podporu
mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí (práva a povinnosti Fondu přecházejí na Ministerstvo zemědělství).
Stát zároveň přispívá podporami do zemědělství – nepřímými podporami, přímými
podporami a podpůrnými programy k vytváření cenových podmínek pro cenovou
stabilizaci trhu se zemědělskými komoditami. Na dovezené zemědělské výrobky
a potraviny lze podle mezinárodní dohody uplatnit zvláštní ochranná opatření,
s charakterem dodatečného cla. ■
3. Zákon 601/1992 Sb., o zrušení Federálního fondu tržní regulace v zemědělství. ■
4. Nařízení vlády č. 69/2005 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotace v souvislosti s předčasným ukončením provozování zemědělské činnosti
zemědělského podnikatele. ■
5. 655/2004 Sb. – stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do programu zakládání
skupin výrobců a o stanovení podmínek pro poskytnutí dotace k podpoře jejich
činnosti (nařízení vlády). ■
6. Podpory v rámci Společné zemědělské politiky (SZP), Podpory v rámci
Společné politiky rozvoje venkova (Strukturální politika), Podpory ze zdrojů
státního rozpočtu ČR ■
7. Nařízení vlády č. 121/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 241/2004
Sb., o podmínkách provádění pomoci méně příznivým oblastem a oblastem
s ekologickými omezeními – vymezuje kritéria pro vymezení méně příznivých
oblastí a definuje některé zásady pro zemědělské práce a zásady pro evidenci apod.
pro žadatele o tuto pomoc. ■
8. Zákon č. 94/2005 Sb., o zrušení Státního fondu pro zúrodnění půdy,
o změně zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992
Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. ■
255
Daňová zvýhodnění
9. Nařízení vlády č. 144/2005 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování
jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro kalendářní roky 2005 a 2006
– upravuje některé podmínky poskytování jednotné platby na plochu zemědělské
půdy, definuje požadavky na platbu, administrativní a další náležitosti, vymezuje
pojem dobrého zemědělce a environmentální podmínky. ■
Tab. 98 Dobrovolné nástroje – zemědělské odpady
Současné dobrovolné nástroje
♦■▲▼
**
Charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek –
♦■▲▼
vedení a aktualizace.
**
♦■▲▼
**
1, 2 Ekologické zemědělství.
3
Intenzita
4 Finanční podpory ekologickým zemědělcům.
Ekologické zemědělství
1. Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona
č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů – jedná se
o dobrovolnou aktivitu, zemědělec nebo včelař může podat žádost na Ministerstvo zemědělství. Žadatel může podat žádost pro pěstování rostlin, pro pěstování i chov hospodářských zvířat, pro chov hospodářských zvířat, pokud již nabylo
právní moci rozhodnutí o registraci pro pěstování rostlin a pro chov včel. Zaregistrováním k ekologickému zemědělství se zemědělci dobrovolně zavazují dodržovat tento zákon a následující prováděcí vyhlášku. ♦ ■ ▲ ▼
2. Vyhláška č. 263/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 53/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992
Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. ♦ ■ ▲ ▼
3. Vyhláška č. 546/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 327/1998 Sb., kterou se
stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup
pro jejich vedení a aktualizaci. ♦ ■ ▲ ▼
4. Finanční podpora je ekologickým zemědělcům v ČR poskytována po celou
dobu jejich ekologického hospodaření, není omezena například pouze na období
přechodu farmy na ekologické zemědělství, tzv. období konverze.
Zákon o ekologickém zemědělství a související vyhlášky jsou vhodnou motivací
pro změnu struktury hospodaření a změnu vzájemných vztahů mezi nimi, jsou stimulem pro změnu produkce a složení zemědělských odpadů. V březnu 2004 byl projednán vládou ČR tzv. Akční plán ekologického zemědělství a byl zaslán na vědomí
Stálému výboru Evropské komise pro ekologické zemědělství. ♦ ■ ▲ ▼
256
Nástroje působící sekundárně nebo v rámci ostatních politik
Tab. 99 Nástroje působící sekundárně v rámci ostatních politik – zemědělské odpady
Nástroje působící v rámci ostatních politik
Intenzita
1 Společná zemědělská politika EU.
■
Záměrné uvolňování geneticky modifikovaných organismů do
životního prostředí.
■
Organická zemědělská výroba a značení vyráběných zemědělských
3
výrobků a potravin.
■
2
***
*
**
4 O ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů.
■
***
5 Vodní zákon – zamezit nežádoucím únikům do vody.
■
*
6 Ochrana přírody a krajiny.
■
***
7 Ochrana a využití nerostného bohatství.
■
*
8 Stavební zákon.
■
*
9 Ochrana zemědělského půdního fondu.
■
**
■
***
10 Rostlinolékařská péče.
11
12, 13
14
15
16
Podrobnosti o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstování rostlin,
požadavky na zdravotní stav porostů.
■
Požadavky na kladené na některé zemědělské výrobky, rostlinné
i živočišné.
■
Veterinární požadavky, způsoby prevence, diagnostiky
a léčení zvířat.
■
Způsoby prevence, diagnostiky a léčení zvířat a nové způsoby
ochrany rostlin proti škůdcům a chorobám.
■
Požadavky kladené na výrobu, dovoz, používání, balení, označování,
přepravu a uvádění do oběhu krmiv, doplňkových látek premixů.
■
**
*
**
**
**
17 Veterinární kontroly při obchodování se zvířaty.
■
**
18 Podrobnosti označování zvířat a jejich evidence.
■
*
19 Ochrana některých produktů potravinářského průmyslu.
■
**
20, 21,
22, 23, Požadavky kladené na ochranu telat, prasat, zvířat, ale i chmelu,
24, 25, vinohradnictví apod.
26,
**
257
Intenzita
1 Produkční kvóty cukru.
■
Seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými
základními cenami zemědělských pozemků.
Podpora venkova prostřednictvím Evropského orientačního
3
a záručního fondu pro zemědělství.
■
4 Poskytování národních doplňkových plateb.
■
2
5
Náhrady nákladů za odborné úkony provedené Státní
rostlinolékařskou správou.
6 Daň z nemovitosti.
Podmínky poskytování dotace na nepotravinářské užití semene
řepky olejné pro výrobu methylesteru řepkového oleje.
Poskytování podpory za uvádění půdy do klidu a finanční
8
kompenzace za uvádění půdy do klidu.
7
9 Státní zemědělský intervenční fond.
Podmínky a zásady poskytování subvence pro vývoz selat
a jatečních prasat.
Poskytování finanční podpory pro zpracování brambor
11
a pšenice na škrob.
10
■
■
■
■
■
■
■
■
12 Podpůrné programy k podpoře mimoprodukčníchfunkcí zemědělství. ■
13 Pravidla poskytování podpory v zemědělství.
■
Pozemkový fond České republiky k realizaci Programu obnovy
14 venkova, k podpoře chovu krav bez tržní produkce mléka,
k podpoře chovu ovcí.
■
15 Obchodování s povolenkami skleníkových plynů.
■
**
*
***
**
*
**
**
***
*
*
*
***
**
*
****
1. Společná zemědělská politika EU
V červnu 2003 se EU dohodla na zásadní úpravě zemědělské politiky tak, aby byla
schopna čelit nadcházející změně začlenění 10 nových států a aby byla schopna zlepšit
schopnost evropských zemědělců konkurovat na světovém trhu. Na základě reformy
již nebude proplácena většina dotací na základě objemu produkce a zemědělci v EU
budou stále více pěstovat plodiny, které trh opravdu vyžaduje. Evropský parlament
uznává nutnost změny, bojoval za snížení dopadu liberalizace na menší zemědělské pozemky a podařilo se mu prosadit vyšší dotace pro rozvoj venkova.
Cílem komise je postupně liberalizovat zemědělskou produkci, avšak zároveň je cílem
maximálně zmírnit dopady liberalizace na evropské zemědělce a udržet zemědělce na
venkově. Společně se všeobecnou reformou zemědělské politiky se Komise také zabývá reformou dotačních programů pro jednotlivé komodity. ■
2. 2001/18/ES o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů
do životního prostředí. ■
258
3. Ekologické zemědělství – nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 organická zemědělská výroba a značení takto vyráběných zemědělských výrobků a potravin,
které bylo doplněno nařízením Rady (ES) č. 1804/1999, vzhledem k tomu, že takové způsoby zemědělské produkce jsou ekonomicky náročnější než běžná zemědělská produkce, zajišťuje se tak na jedné straně konkurenceschopnost ekologických
producentů a na druhé straně se spotřebitelům dává možnost zvolit si kvalitní zemědělské produkty pocházející z tradičních, přírodě blízkých výrob. ■
4. Snaha upravit vzájemné vazby a vztahy zemědělské produkce a životního prostředí, např. směrnice 91/676/EHS o ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů. ■
5. Zákon č. 254/200 Sb., ve znění zákona č. 20/2004 Sb., vodní zákon, který
požaduje, aby jakékoliv definované závadné látky nevnikaly do povrchových nebo
podzemních vod. Provozovatel je povinen umístit kompostárnu tak, aby za žádných okolností nedošlo k nežádoucím únikům těchto látek do půdy nebo nežádoucímu smíšení se srážkovými vodami s následným společným a neasanovaným odtokem do volného prostředí, povinnost vybudovat spolehlivý kontrolní systém pro
zajištění případného úniku závadných látek. ♦ ■
6. Zákon č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. ■
7. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství. ■
8. Stavební zákon č. 50/1976 Sb., v platném znění. ■
9. Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, vyhláška
č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského
půdního fondu – jsou zde zahrnuty zemědělské pozemky, jako pozemky zemědělsky obdělávané i pozemky dočasně zemědělsky neobdělané, a rovněž pozemky
jejichž využívání je spojeno se zemědělskou výrobou. ■
Požadavky na kvalitu produktů ze zemědělství
10. Zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči. ■
stanoví podrobnosti o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin –
stanoví požadavky na zdravotní stav porostů – nejvyšší dovolené výskyty chorob
u obilovin, olejnin, přadných rostlin a dalších pícnin – řepka, hořčice, slunečnice,
konopí, apod., dále stanoví požadavky na vlastnosti rozmnožovacího materiálu,
balení, značení, dovozu rozmnožovacího materiálu apod. ■
stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek
a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony – stanoví požadavky
na přepravu, značení, požadavky jakosti. ■
259
stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky
a oleje, ve znění vyhlášky č. 124/2004 Sb. ■
14. Vyhláška č. 122/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 378/2003 Sb., kterou
se stanoví podniky, v nichž se připouští po dobu přechodného období uplatňovat
odchylné veterinární požadavky na jejich provoz – výčet podniků se stanoveným
přechodným obdobím a odchylné veterinární požadavky na jejich provoz. ■
15. 105/1983 Sb. vyhláška o osvědčeních na nové způsoby prevence, diagnostiky a léčení zvířat a na nové způsoby ochrany rostlin proti škůdcům a chorobám a o odměňování jejich autorů. ■
16. Vyhláška č. 77/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství
č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů – upravuje podrobnosti a požadavky na výrobu, dovoz, používání, balení, označování, přepravu a uvádění do oběhu krmiv, doplňkových
látek a premixů. ■
17. Vyhláška č. 164/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 372/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty, a vyhláška č. 373/2003 Sb.,
o veterinárních kontrolách při obchodování se živočišnými produkty ■
18. Vyhláška č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat
a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem. ■
19. Další zákony a vyhlášky upravující například ochranu některých produktů
potravinářského průmyslu, co se týká například tabákových výrobků, masa, ryb,
stanovení požadavků na plody, houby, brambory, mléko a mléčné výrobky apod.,
obecně stanovující požadavky na hygienu. ■
20. Směrnice rady 91/629/EHS, která stanoví minimální požadavky na ochranu telat. ■
21. Směrnice Rady 91/630/EHS, která stanoví minimální požadavky na
ochranu prasat. ■
22. Směrnice Rady 98/58/ES o ochraně zvířat chovaných k hospodářským
účelům. ■
23. Zákon č. 97/1996 Sb.,o ochraně chmele. ■
24. Zákon č.166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). ■
25. Zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých
souvisejících zákonů. ■
260
26. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů. ■
Regulace produkce
1. Nařízení vlády č. 319/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 114/2001 Sb.,
o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005,
ve znění pozdějších předpisů a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod
č. 499/2002 Sb. ■ ▼
Regulace cen
stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními
cenami zemědělských pozemků. ■
Podpory a subvence produkce
3. Agro-environmentální opatření – nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře
rozvoje venkova prostřednictvím Evropského zemědělského garančního
a podpůrného fondu pro zemědělství – cílem je vytvořit rámec pro podporu trvale udržitelného rozvoje a využívání venkova. ■
4. Nařízení vlády č. 145/2005 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování
národních doplňkových plateb k přímým podporám pro rok 2005 – jedná se
zejména o platbu na pěstování na vlákno, platbu na chov přežvýkavců, platbu na
pěstování chmele, platbu na pěstování plodin na orné půdě, nařízení vymezuje další
podmínky žádosti pro jednotlivé druhy plateb, upravuje stav porušení stanovených
podmínek apod. ■
5. Vyhláška č. 175/2005 Sb., o náhradách nákladů za odborné úkony provedené Státní rostlinolékařskou správou – při prohlídce rostlinných produktů
a jiných předmětů v rámci průzkumu výskytu škodlivých organismů (podrobněji
viz vyhláška) hradí žadatel náklady na prohlídky rostlin. Při povolování dovozu
a přemísťování škodlivých organismů, rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů hradí žadatel náklady na testování příslušných rostlin nebo rostlinných produktů za účelem jejich úředního uvolnění z karanténního režimu s využitím odpovídajících odborných úkonů z úseku rostlinolékařské diagnostiky. Vyhláška opět
podrobněji stanoví situace, kdy hradí dovozce náklady a jaké. ■
261
6. Od 1. 1. 2005 novelou ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 338/1992., o dani
z nemovitostí dochází k zásadní změně při určení osoby poplatníka daně z některých pozemků. ■
7. Nařízení vlády č. 148/2005 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotace na nepotravinářské užití semene řepky olejné pro výrobu methylesteru
řepkového oleje. ■ ▼
8. Nařízení vlády č. 306/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 86/2001 Sb.,
kterým se stanoví podmínky pro poskytování finanční podpory za uvádění půdy
do klidu a finanční kompenzační podpory za uvádění půdy do klidu a zásady
pro prodej řepky olejné vypěstované na půdě uváděné do klidu, ve znění pozdějších předpisů. ■
9. Zákon č. 128/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2000 Sb., o Státním
zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon
o Státním zemědělském intervenčním fondu) a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.
Nález Ústavního soudu č. 499/2002 Sb., ze dne 30. října 2002 ve věci návrhu na
zrušení § 13 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), a § 4 odst. 3, § 5 odst. 3, § 7 a § 13 nařízení vlády č. 114/2001 Sb.,
o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005. ■
10. Nařízení vlády č. 550/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a zásady poskytování subvence pro vývoz selat a jatečních prasat a z nich vyrobeného vepřového masa. ■ ▼
Sb., kterým se stanoví podmínky a zásady pro poskytování finanční podpory pro
zpracování brambor a pšenice na škrob a kterým se stanoví podmínky a zásady
pro poskytování subvence při vývozu výrobků z bramborového škrobu, ve znění
nařízení vlády č. 250/2002 Sb. ■ ▼
Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy
pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování. ■
13. Nařízení vlády č. 1/1999 Sb., kterým se stanoví pravidla poskytování podpory v zemědělství na částečnou kompenzaci nepříznivých ekonomických vlivů. ■
14. Nařízení vlády č. 359/2000 Sb., o použití části příjmů Pozemkového fondu České republiky k realizaci Programu obnovy venkova, k podpoře chovu
krav bez tržní produkce mléka, k podpoře chovu ovcí, pro řešení přebytku
262
mléčného tuku, pro zpracování tuzemského surového medu a pro podporu řešení
trhu s medem v roce 2000. ■ ▼
15. Obchodování s povolenkami skleníkových plynů. ■
Základní směrnice ovlivňující sektor zemědělství
Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků,
Směrnice Rady 80/68/EHS o ochraně podzemních vod před znečišťováním
některými nebezpečnými látkami,
Směrnice Rady 86/278/EHS o ochraně životního prostředí a zejména půdy při
používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství,
Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze
zemědělských zdrojů – nitrátová směrnice,
Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin,
Směrnice Rady 92/102/EHS o identifikaci a evidování zvířat,
Nařízení Komise (ES) 2629/97, kterým se stanoví prováděcí pravidla
k nařízení Rady (ES) 820/97 pokud jde o ušní značky, evidenci hospodářství
a pasy v rámci systému identifikace a evidence skotu,
Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) 1760/2000 o systému
identifikace a registrace skotu, o označování hovězího masa a výrobků
z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) 820/97,
Směrnice Rady 91/414/EHS o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh
Směrnice Rady 96/22/ES o zákazu používání některých látek s hormonálním
nebo tyreostatickým účinkem a betasympatomimetik v chovech zvířat a
o zrušení směrnic 81/602/EHS, 88/146/EHS a 88/299/EHS,
Nařízení Evropského parlamentu a Rady 178/2002 o stanovení obecných
zásad a požadavků právních předpisů v oblasti potravin, o vytváření
Evropského orgánu pro nezávadnost potravin a stanovení postupů, pokud jde
o nezávadnost potravin,
Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) 999/2001 o stanovení pravidel
pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních
encefalopatií,
Směrnice Rady 85/511/EHS, kterou se zavádějí opatření Společenství pro
tlumení slintavky a kulhavky.
263
Obr. 23 Schéma toku odpadů ze zemědělství a jednotlivé nástroje
A3, 5,
10,
E2-9
O1-4
Rostlinná výroba
PA1-26
PE1-15
Chlévská
mrva
Rostlinné zbytky
A1,
A2,
O1-4
Třetí subjekty
Nelegální nakládání
Živočišná výroba
Chovatel bez půdy
Kompostárny
Chovatel s půdou
Energetické využití
E1
O1-4
A5, A6,
A7, O1-4
odpad
Hnojivo
A4, 8, 9,
11, 12
Tab. 100 Administrativní odpady – odpady z dolování a těžby
1 Surovinová politika v oblasti nerostných surovin.
2
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného
bohatství (horní zákon).
3 Ekologický dohled nad těžbou.
Intenzita
▼▲■
▼▲
▼▲
***
****
****
4 Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.
**
5 Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady.
**
6 Seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku.
****
7 Cíle definované Plánem odpadového hospodářství ČR.
***
8 Vedení evidence odpadů.
**
1. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin ▼ ▲ ■
Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů představuje základní koncepční dokument. Pokouší se navrhnout a odůvodnit optimální rozsah
aktivit, kterými bude stát usměrňovat využívání domácích nerostných zdrojů
a vyrovnávat deficit hospodářství některých nerostných surovin. Cíle surovinové
264
politiky vycházejí z analýzy domácí surovinové základny a prognózy potřeb nerostných surovin v budoucnu. K dosažení stanovených cílů se navrhují jednotlivé
nástroje a institucionální zázemí.
Surovinová politika je souhrn všech aktivit, kterými stát ovlivňuje vyhledávání
a využívání tuzemských zdrojů surovin (se zřetelem k veřejným zájmům a
k ochraně přírodních, kulturních a krajinných hodnot) a získávání surovin v zahraničí s cílem zabezpečit jimi chod své ekonomiky.
Předmětem politiky nerostných surovin jsou palivoenergetické, rudní, nerudní
a stavební suroviny, a to jak z prvotních, tak i z druhotných zdrojů. Zabývá se
všemi druhotnými surovinami jak z hlediska jejich vlivu na úspory prvotních nerostných zdrojů, tak i z hlediska vlivu na úspory energie, která je vkládána do
úpravy prvotních surovin a jejich dalšího zpracování. Politika nerostných surovin
má přímou vazbu k energetické politice a z hlediska stanovení a řešení některých
cílů je s ní úzce propojena.
Smyslem je analyzovat současný stav, stanovit cíle a navrhnout nástroje, sloužící k dosažení těchto cílů. S ohledem na surovinové predispozice státu je kriticky
hodnocena i současná struktura národního hospodářství a vyslovena podpora trendu jeho důsledné restrukturalizace.
2. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství
(horní zákon) ▼ ▲
Tento zákon je základním legislativním nástrojem surovinové politiky. Vymezuje
podmínky a způsob podnikání při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem. Zákon ustanovuje způsob provádění nápravy ekologických škod
(zahlazování následků hornické činnosti). Ukládá těžebním organizacím zajistit
sanaci a rekultivaci všech pozemků dotčených těžbou. Těžebním organizacím
je uložena povinnost vytvářet za tímto účelem finanční rezervu. Její výše musí odpovídat potřebám sanace a rekultivace všech pozemků narušených v průběhu těžební činnosti. Finanční rezerva je jedním z nejdůležitějších ekonomických nástrojů ovlivňujících hospodaření s odpady z dolování a těžby.
3. Ekologický dohled nad těžbou ▼ ▲
Jeden z nástrojů ochrany horninového prostředí, která vyžaduje vytváření podkladů
pro kvalifikované určování podmínek při stanovování dobývacích prostorů, povolování hornické činnosti, stanovování limitů únosnosti území z hlediska těžby nerostných surovin a hodnocení surovinového potenciálu území. Dosud však tento
nástroj není upraven konkrétní právní normou. Ekologický dohled nad těžbou byl
upraven složkovými zákony (vodní zákon, zákon o ochraně ovzduší, zákon
o ochraně přírody a krajiny, zákon o zemědělském půdním fondu, lesní zákon, zá265
kon o odpadech), zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí a zákonem
o životním prostředí. V současné době je ústředním orgánem státní správy pro ekologický dohled nad těžbou Ministerstvo životního prostředí.
Ekologický dohled nad těžbou je žádoucí zakotvit do našeho právního řádu jako
významný nástroj účinné ochrany horninového prostředí nejen na úrovni centra, ale
zejména na úrovni okresních úřadů, resp. vyšších územních samosprávných celků.
Tab. 101 Ekonomické nástroje – odpady z dolování a těžby
Intenzita
1 Ceny nerostných surovin.
▼▲
*****
2 Úhrada z vydobytých nerostů.
▼▲
**
3 Úhrada z dobývacího prostoru.
▼
***
4 Ekologická daň.
▼
*****
5 Poplatek za ukládání odpadů na skládku.
6 Pokuty a sankce.
7 Náhrady škody.
♦▲
▼♦▲
▼♦▲
▼
***
**
**
K dosažení cílů surovinové politiky státu slouží i ekonomické nástroje, jejichž
prostřednictvím jsou také získávány finanční prostředky. Tyto nástroje jsou používány účelově státem, obcí a těžařem.
Ceny nerostných surovin ▼ ▲
Nerostné suroviny se obdobně jako průmyslové výrobky prodávají za tržní cenu,
kterou určují náklady podnikatele a poptávka. Náklady, vynaložené k získání nerostné suroviny, určují báňsko-geologické podmínky dolu nebo lomu po zahrnutí
všech nákladů, včetně ekologických – tzv. internalizace externalit. Nastavení ceny
nerostných surovin dále ovlivňuje způsob jejich využívání a také poměr využívání
primárních a druhotných surovin. Vhodným nastavením poměru jejich cen je možné zvýšit využívání druhotných surovin.
Úhrada z vydobytých nerostů ▼ ▲
Úhrada je ekonomickým nástrojem státu jako vlastníka ložiska vyhrazeného nerostu. Z výnosu úhrady je 50 % odváděno obci, na jejímž území se nachází dobývací
prostor, a 50 % do státního rozpočtu, z něhož jsou tyto prostředky účelově používány k nápravě škod na životním prostředí, způsobeným dobýváním výhradních
266
ložisek. Nástroj zajišťuje finance pro nápravu škod způsobených těžbou a zajišťuje
tak snížení environmentálních následků těžby.
Úhrada z dobývacího prostoru ▼
Poplatek ve výši 10 000 Kč ročně za každý i započatý km2 ve vymezení na povrchu není nástrojem surovinové politiky, ale představuje zatím spíše poplatek.
Úhrada je příjmem obcí, do jejichž katastrů zasahuje dobývací prostor. V budoucnu
je žádoucí ji přeměnit v ekonomický nástroj politiky ochrany životního prostředí
a krajiny.
Tab. 102 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady z dolování a těžby
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním
1
řádu (stavební zákon).
Intenzita
■▼
***
2 Územní ochrana přírody.
■
***
3 Požadavky na ochranu životního prostředí.
■
**
4 Posuzování vlivů na životní prostředí.
■
***
5 Integrované povolování (IPPC).
■
***
6 Požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu.
■
**
1. Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon) ■ ▼
Zavádí podmínky funkčního využívání území včetně nerostných zdrojů, v souladu
se zásadami ochrany životního prostředí. Určuje nutné asanační, rekonstrukční nebo rekultivační zásahy do území a stanoví způsob jeho dalšího využití, vymezuje
chráněná území, chráněné objekty, oblasti klidu a ochranná pásma, pokud nevznikají podle zvláštních předpisů jinak, a zabezpečuje ochranu všech chráněných
území, chráněných objektů, oblastí klidu a ochranných pásem.
2. Územní ochrana přírody ■
Pravidla pro územní ochranu přírody a krajiny jsou stanovena zákonem
č. 144/1992 Sb., ochraně přírody a krajiny. V rámci obecné ochrany přírody stanovuje zákon chráněná území pro která platí zákaz určených činností, mezi něž patří
mimo jiné těžba nerostů. Účelem zákona je udržení a obnova přírodní rovnováhy v
krajině, ochrana přírodních hodnot a krás a šetrné hospodaření s přírodními zdroji.
267
3. Požadavky na ochranu životního prostředí ■
Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí upravuje funkční využívání území včetně
nerostných zdrojů v souladu se zásadami ochrany životního prostředí. Vymezuje základní pojmy, principy a zásady ochrany životního prostředí. Určuje povinnost
předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat
nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Zavádí povinnost zhodnocení
vlivu na životní prostředí a zatížení území pro osoby využívající a projektující území nebo přírodní zdroje, provádí nebo odstraňuje stavby.Zavádí také povinnost zavedení předběžných opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků na
životním prostředí.
4. Posuzování vlivů na životní prostředí ■
Posuzování vlivů na životní prostředí upravuje zákon č. 100/2001 Sb.,
o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). V rámci procesu EIA jsou posuzovány záměry, tj. stavby, činnosti a technologie uvedené v tomto zákoně, jejichž
provedení by mohlo závažně ovlivnit životní prostředí. Oznamovatel je povinen
předložit oznámení záměru příslušnému úřadu, kterým je Ministerstvo životního
prostředí nebo orgán kraje v přenesené působnosti, v jehož územně-správním obvodu je navržen záměr. Základním významem procedury posuzování vlivů na životní prostředí je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů (staveb, činností a technologií), a formulovat tak opatření ke
zmírnění negativních vlivů na životní prostředí, a tím i zakotvení politiky ochrany
životního prostředí do rozhodovacího procesu.
5. Integrované povolování (IPPC) ■
Účelem zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění,
o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon
o integrované prevenci) je, v souladu s právem Evropských společenství, dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, zabezpečit integrovaný
výkon veřejné správy při povolování provozu zařízení a zřídit a provozovat integrovaný registr znečišťování životního prostředí.
Zákon upravuje zaváděný systém povolování velkých průmyslových
a zemědělských provozů z hlediska životního prostředí. Dosavadní přístup
k povolování, kdy si provozovatel musí ke svému záměru obstarat řadu povolení,
souhlasů nebo vyjádření z oblasti ochrany ovzduší, vod, půdy, přírody a krajiny
atd., je nahrazován přístupem integrovaným, kdy je vydáváno pouze jedno „integrované“ povolení nahrazující původní složková.
268
Kromě požadavků platné složkové legislativy zohledňuje povolující úřad aktuální vývoj nejlepších dostupných technik a na jejich základě stanovuje závazné
podmínky provozu zařízení. Provozovatel sám vyhodnotí situaci svého zařízení
a pokusí se stanovit nejlepší dostupnou techniku pro vlastní provoz.
Nová právní úprava se celkově vyznačuje tím, že směřuje, v souladu s principy
evropských předpisů, k integraci souvisejících úkonů na poli ochrany životního
prostředí. Vydání jednoho povolení souhrnně pro oblast ochrany ovzduší, vody,
půdy, nakládání s odpady a další oblasti umožní posuzovat provoz jako celek
a omezí možnost převádění znečištění mezi složkami. Provozovatel zařízení bude
snadněji komunikovat pouze s jedním úřadem, který bude dobře obeznámen s jeho
situací. Snahou je minimalizovat rizika, která se mohou skrývat v nedostatečné
personální a odborné připravenosti krajských úřadů k posuzování složitých žádostí
a vydání integrovaných povolení.
6. Požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu ■
Tyto požadavky jsou zakotveny v zákoně č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF. Právnické a fyzické osoby oprávněné k těžbě nerostů jsou povinny se řídit při zpracování návrhů na stanovení dobývacích prostorů podle zvláštních předpisů zásadami
ochrany zemědělského půdního fondu a navrhují a zdůvodňují takové řešení, které
je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom musí vyhodnotit předpokládané důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond s přihlédnutím
k možnostem rekultivace, a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením.
Zákon stanovuje, v případě odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, mimo
jiné povinnost co nejméně narušovat organizaci zemědělského půdního fondu, hydrologické a odtokové poměry v území, odnímat jen nejnutnější plochu zemědělského půdního fondu a po ukončení povolení nezemědělské činnosti neprodleně provést takovou terénní úpravu, aby dotčená půda mohla být rekultivována a byla způsobilá k plnění dalších funkcí v krajině podle schváleného plánu rekultivace.
Právnické a fyzické osoby provozující těžební činnosti nebo geologický průzkum jsou povinny řídit se zásadami ochrany ZPF tak, aby bylo zabráněno škodám
na zemědělském půdním fondu. Dále jsou povinny provádět vhodné povrchové
úpravy dotčených ploch, aby tvarem, uložením zeminy a vodními poměry byly připraveny k rekultivaci, a pokud provedení rekultivace přichází v úvahu, provádět
podle schválených plánů rekultivaci dotčených ploch, aby byly způsobilé k plnění
dalších funkcí v krajině, učinit opatření k zabránění úniku pevných, kapalných
a plynných látek poškozujících zemědělský půdní fond a jeho vegetační kryt.
269
Obr. 24 Schéma toku odpadů z dolování a těžby a jednotlivé nástroje
A1, O1-6
Výroba
Spotřeba
A1, 7, E1, 2, 4
A1, 2, 4-7, E6
Produkce odpadu
Skrývkové hmoty, Hlušiny
Kaly
A8
Dočasné/trvalé
ukládání
Rekultivace
Skládkování
A2,7, E8, 2, O1
A2, 6, 7, E5, 6
A2, 6, 7,
E8
Nebezpečné odpady
Nakládání s
NO
Odstraňování NO
A6, 7, E6
Etapy toku odpadu
■
▼
♦
▲
270
Produkce/výroba produktů
Vznik odpadu
Nakládání a manipulace s odpady
Využití odpadu
A4,
5, 8,
E6
Tab. 103 Administrativní nástroje – odpady z energetiky
Intenzita
1 Státní energetická politika.
■▼
****
2 Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.
■▼
****
Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách a výkonu státní správy
3 v energetických odvětvích a o změně některých zákonů
(energetický zákon).
■▼
****
4 Podpora využívání obnovitelných zdrojů energie.
■
***
5 Státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie.
■
***
▼▲
***
7
Technické požadavky na nakládání s odpady vzniklými při
spalování komunálních a nebezpečných odpadů.
8 Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.
9 Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady.
♦
♦
♦
▲
11 Cíle definované Plánem odpadového hospodářství ČR.
♦▼▲
***
**
***
*****
****
1. Státní energetická politika ■ ▼
Státní energetická politika je základní dokument vyjadřující cíle v energetickém
hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje včetně
ochrany životního prostředí. Hlavními strategickými cíly státní energetické politiky
jsou stanovení základní koncepce dlouhodobého rozvoje energetického průmyslu
a stanovení nezbytného legislativního a ekonomického prostředí, které by motivovalo výrobce a distributory energie k ekologicky šetrnému chování.
Ve spotřebitelské oblasti k dlouhodobým strategickým cílům státní energetické
politiky patří snížení energetické a surovinové náročnosti celého národního hospodářství na úroveň vyspělých průmyslových států. Tohoto cíle by mělo být dosaženo
zejména podporou nových výrobních technologií s minimální energetickou
a surovinovou náročností s maximálním zhodnocením použité energie a surovin národní prací. V terciální sféře by mělo být dosaženo snížení energetické náročnosti především podporou programů, vedoucích k úsporám energie a vyššímu využívání alternativních energetických a surovinových zdrojů při zásobování obyvatelstva energií.
271
2. Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií ■ ▼
Zákon stanovuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při nakládání
s energií, zejména elektrickou a tepelnou. Přispívá k šetrnému využívání přírodních
zdrojů a k ochraně životního prostředí v České republice, ke zvyšování hospodárnosti užití energie, konkurenceschopnosti, spolehlivosti při zásobování energií a
k trvale udržitelnému rozvoji společnosti.
Cílem zákona je podpořit úspory energie v oblasti konečné spotřeby energie.
3. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Zákon stanovuje podmínky pro podnikání v energetických odvětvích. Upravuje podmínky udílení licence, která je vydávána Energetickým regulačním úřadem, a opravňuje k podnikání v energetických oborech na území České republiky.
Dále upravuje výkon státní správy a regulaci v energetických odvětvích, kterými
jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství. ■ ▼
4. Podpora využívání obnovitelných zdrojů energie ■
Ustanoveno v zákoně č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny
z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství způsob podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a z důlního plynu z uzavřených dolů a výkon státní správy a práva a povinnosti
fyzických a právnických osob s tím spojené.
Účelem tohoto zákona je v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí
podpořit využití obnovitelných zdrojů energie, zajistit trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů, přispět k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti
a vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny
z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 %
k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010.
5. Státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie ■
Tento nástroj je stanoven vyhláškou MPO č. 226/2001 Sb., o podrobnostech
udělování státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie. Vyhláška stanovuje
podrobnosti udělování státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie, kterými jsou náležitosti žádostí o udělení, změnu, prodloužení a zrušení státní autorizace
na výstavbu zdrojů tepelné energie, včetně vzorů žádostí, a podrobnosti podmínek
pro posuzování těchto žádostí.
272
Při posuzování žádosti se přihlíží mimo jiné k souladu se Státní energetickou koncepcí, k technické úrovni a hospodárnosti navrženého zdroje tepelné energie a jeho porovnání se stávajícími zdroji tepelné energie a k úrovni ochrany životního prostředí.
Tímto způsobem je možné omezit možné negativní vlivy plánovaných staveb na
životní prostředí, implementovat požadavky na minimalizaci odpadu a environmentálních dopadů zdrojů tepelné energie.
6. Vedení evidence odpadů
▼ ▲
Původci odpadů jsou povinni vést v rozsahu prováděcího předpisu průběžnou
evidenci o produkci a způsobech nakládání s odpady. Nástroj zvyšuje náklady původců odpadu i povinných subjektů veřejné správy – jedná se o náklady spojené
s vedením evidence těchto odpadů. Environmentálně je vedení evidence velmi
účinný nástroj, tvoří podklad pro znalost odpadových toků, a tím umožňuje zlepšení kvality řízení odpadového hospodářství.
7. Technické požadavky na nakládání s odpady vzniklými při spalování
komunálních a nebezpečných odpadů ♦
Tento nástroj vymezuje způsob přepravy a soustřeďování suchých prachových
zbytků po spalování. Ty musí být prováděny tak, aby bylo zamezeno znečištění okolí
druhotnou prašností a byly dodrženy požadavky zvláštních právních předpisů. Popílky
ze spaloven komunálních a nebezpečných odpadů smějí být ukládány pouze po úpravě stabilizací na jednodruhových skládkách. Nástroj tak podporuje environmentálně
příznivé nakládání s odpady a zamezuje znečištění okolí vlivem prašnosti.
Tab. 104 Ekonomické nástroje – odpady z energetiky
Intenzita
1 Program „Inteligentní energie – Evropa“ (2003–2006).
■
***
2 PHARE Fond energetických úspor.
■
**
3 Ekologická daň.
▼
****
♦▼
****
5 Podpora využívání OZE a kogenerace.
■
***
**
8 Náhrady škody.
♦▼▲
♦▼▲
♦▼▲
9 Obchodovatelná povolení.
▼▲■
***
6 Podpory, subvence, výhodné půjčky.
7 Pokuty a sankce.
**
**
273
1. Program „Inteligentní energie – Evropa“ (2003–2006) ■
Program byl přijat 26. června 2003 Rozhodnutím č. 1230/2003/ES Evropského
parlamentu a Rady. Česká republika se programu IEE účastní od roku 2004. Program představuje hlavní nástroj Evropské Komise pro netechnologickou podporu
v oblasti energetiky.
Program Inteligentní energie – Evropa (IEE) je zaměřený na podporu akcí
v oblasti energetiky a obnovitelných zdrojů energie. Program je strukturován do
oblastí podpory obnovitelných zdrojů, úspor energie a jejího racionálního využívání, podpory efektivnějšího využívání energie v dopravě a využití nových zdrojů
energie (např. vodík) a plnění závazků Kjótského protokolu.
2. PHARE Fond energetických úspor ■
Fond PHARE byl vytvořen jako jeden z projektů programu PHARE pro energetiku, který spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), divize energetiky.
Důvodem pro zřízení fondu je značný potenciál ekonomicky dosažitelných úspor
energie v České republice. Projekty, jejichž přínosem je významná úspora nákladů
na energii, však v ČR z mnoha důvodů nejsou považovány za strategické, a to
i tehdy, jsou-li technicky spolehlivé a finančně atraktivní. Navíc, vzhledem k jejich
delší prosté návratnosti, jsou tyto projekty prostřednictvím současných komerčních
úvěrů jen obtížně financovatelné.
Fond PHARE umožňuje získat finanční prostředky na takovéto projekty za výhodnějších podmínek a současně zajišťuje, aby byly financovány pouze kvalitní
projekty. Důležité je, aby investor daným projektem dosáhl dostatečných celkových úspor vlastních nákladů, a v nich i výrazných úspor nákladů na energii (všeho
druhu: tepla, elektřiny, paliv) tak, aby tyto celkové úspory postačovaly ke splacení
úvěru během úvěrového období. Do celkových úspor vlastních nákladů zahrnujeme
úspory nákladů na provoz a údržbu a úsporu ostatních nákladů (tj. úspory pracovní
síly, vody, materiálu, energie, atd.). Program přináší pozitivní změnu využívaných
technologií. Pomocí finanční podpory usnadňuje Fond zavádění nových čistších
technologií a výrobních procesů.
3. Podpora využívání OZE a kogenerace ■
Podpora využívání obnovitelných zdrojů energie a kogenerace představuje možnost, jak snížit spotřebu primárních energetických zdrojů, a s tím souvisejícíi produkci odpadu. Cílem využívání OZE je úspora fosilních paliv (primárních
energetických zdrojů) pomocí jejich částečného nahrazení klasického způsobu výroby energie alternativním způsobem. Kogenerace, neboli společná výroba tepla
a elektřiny, představuje efektivnější využití primárního paliva než běžná oddělená
výroba elektrické energie a tepla.
274
Tab. 105 Ostatní nástroje – odpady z energetiky
Intenzita
1 Národní program EMAS.
▼
**
2 Národní program čistší produkce (CPC).
▼
**
1. Národní program EMAS ▼
Dobrovolný nástroj usilující o pozitivní změny chování podniku vůči životnímu
prostředí. Cílem EMAS je optimalizace ochrany životního prostředí v podniku
a jeho okolí, včetně prevence vzniku odpadů a zvýšení recyklovaného podílu, intenzifikace možností snížení nákladů, včetně využití druhotných surovin, minimalizace environmentálních rizik výroby a provozu a vytvoření informační základny
pro rozhodování. Nástroj má jednoznačnou environmentální účinnost.
Ekonomicky může být EMAS pro podnik výhodou v případě výběrových řízení,
spolupráce se zahraničními partnery apod.
2. Národní program čistší produkce (CPC) ▼
Dobrovolná aktivita podniků a veřejné správy. Jedná se o volbu opatření zajišťujících ochranu životního prostředí při průmyslové a jiné činnosti, včetně poskytování služeb tak, že budou upřednostňována preventivní opatření. Nástroj má jednoznačný environmentální přínos.
Ekonomické náklady souvisejí se zaváděním opatření, jsou vyváženy úsporami
z environmentálně čistší produkce.
Tab. 106 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady z energetiky
Nástroje v rámci ostatních politik
1 Ochrana zemědělského půdního fondu.
Intenzita
■♦
**
2 Posuzování vlivů na životní prostředí.
■
***
3 Integrované povolování (IPPC).
■
***
▼■
*
5 Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.
■
*
6 Nástroje ochrany ovzduší.
■
***
7 Standardy pro izolaci budov a podpory pro úspory energie.
■
**
4 Územní ochrana přírody.
275
1. Ochrana zemědělského půdního fondu ■ ♦
Zásady ochrany zemědělského půdního fondu stanovuje zákon ČNR č. 334/1992
Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Cílem je zabránit škodám na zemědělském půdním fondu při stavební a průmyslové činnosti, popřípadě omezit tyto
škody na co nejmenší míru. K povinnostem daným tímto zákonem patří mimo jiné
podpora rekultivace. Zákon stanovuje skrývat odděleně svrchní kulturní vrstvu půdy, popřípadě i hlouběji uložené zúrodnění schopné zeminy na celé dotčené ploše
a postarat se o jejich hospodárné využití nebo řádné uskladnění pro účely rekultivace, provádět vhodné povrchové úpravy dotčených ploch, aby tvarem, uložením
zeminy a vodními poměry byly připraveny k rekultivaci, pokud provedení rekultivace přichází v úvahu, provádět podle schválených plánů rekultivaci dotčených
ploch, aby byly způsobilé k plnění dalších funkcí v krajině, učinit opatření k zabránění úniku pevných, kapalných a plynných látek poškozujících zemědělský
půdní fond a jeho vegetační kryt.
2. Posuzování vlivů na životní prostředí ■
Posuzování vlivů na životní prostředí upravuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o posuzování vlivů na životní prostředí). V rámci procesu EIA jsou posuzovány
záměry, tj. stavby, činnosti a technologie uvedené v tomto zákoně, jejichž provedení by mohlo závažně ovlivnit životní prostředí. Oznamovatel je povinen předložit oznámení záměru příslušnému úřadu, kterým je Ministerstvo životního prostředí
nebo orgán kraje v přenesené působnosti, v jehož územně-správním obvodu je navržen záměr. Základním významem procedury posuzování vlivů na životní prostředí je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů (staveb, činností a technologií), a formulovat tak opatření ke zmírnění
negativních vlivů na životní prostředí, a tím i zakotvení politiky ochrany životního
prostředí do rozhodovacího procesu. Součástí rozhodovacího procesu je i posouzení produkce odpadů a způsobu jejich odstraňování.
3. Integrované povolování (IPPC) ■
Účelem zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon
o integrované prevenci) je, v souladu s právem Evropských společenství, dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, zabezpečit integrovaný
výkon veřejné správy při povolování provozu zařízení a zřídit a provozovat integrovaný registr znečišťování životního prostředí.
Zákon upravuje zaváděný systém povolování velkých průmyslových a zemědělských provozů z hlediska životního prostředí. Dřívější přístup k povolování, kdy si
provozovatel musí ke svému záměru obstarat řadu povolení, souhlasů nebo vyjád276
ření z oblasti ochrany ovzduší, vod, půdy, přírody a krajiny atd., je nahrazován přístupem integrovaným, kdy je vydáváno pouze jedno „integrované“ povolení nahrazující původní složková.
Nástroj se vyznačuje tím, že směřuje, v souladu s principy evropských předpisů,
k integraci souvisejících úkonů na poli ochrany životního prostředí. Vydání jednoho povolení souhrnně pro oblast ochrany ovzduší, vody, půdy, nakládání s odpady
a další oblasti umožní posuzovat provoz jako celek a omezí možnost převádění
znečištění mezi složkami. Provozovatel zařízení bude snadněji komunikovat pouze
s jedním úřadem, který bude dobře obeznámen s jeho situací. Snahou je minimalizovat rizika, která se mohou skrývat v nedostatečné personální a odborné připravenosti
krajských úřadů k posuzování složitých žádostí a vydání integrovaných povolení.
4. Územní ochrana přírody ▼ ■
Pravidla pro územní ochranu přírody a krajiny jsou stanovena zákonem č
144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V rámci obecné ochrany přírody vymezuje zákon činnosti, které je zakázáno provádět v územích chráněných dle zákona. Mezi tyto činnosti patří mimo jiné omezení stavební činnosti a těžba nerostů.
Účelem zákona je udržení a obnova přírodní rovnováhy v krajině, ochrana přírodních hodnot a krás a šetrné hospodaření s přírodními zdroji.
5. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ■
Vymezuje základní pojmy, principy a zásady ochrany životního prostředí. Určuje povinnost předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí
a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Zavádí povinnost zhodnocení vlivu na životní prostředí a zatížení území pro osoby využívající území nebo přírodní zdroje, projektující nebo provádí stavby. Zavádí také povinnost zavedení předběžných opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků na životním prostředí.
6. Nástroje ochrany ovzduší ■
Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) stanovuje práva a povinnosti osob a působnost
správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek
lidskou činností a při zacházení s regulovanými látkami, které poškozují ozónovou
vrstvu Země.
Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví
seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv
a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti
kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky au-
277
torizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování
ovzduší a podmínky jejich uplatňování.
V rámci vyhlášky jsou stanoveny podmínky autorizace osob pro výkon některých činností souvisejících s ochranou ovzduší a požadavky na vedení provozní
evidence zvláště velkých, velkých a středních zdrojů.
Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských
společenství stanoví emisní limity a provozní podmínky pro spalovny odpadu
a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu a stanoví způsob jejich zařazování
do kategorií zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování.
Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství stanoví specifické
emisní limity, postup uplatnění obecných emisních limitů, přípustná tmavost kouře
a podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
7. Standardy pro izolaci budov a podpory pro úspory energie ■
Tepelně technické požadavky na budovy určené k bydlení jsou stanoveny normou ČSN 730540. Tato norma byla mnohokrát novelizována, poslední změna je
z roku 2002. Novelizace normy se především týkala postupného zvyšování nároků
na tepelnou izolaci budov (tepelný odpor). Požadavky normy jsou zakotveny
v české legislativě formou vyhlášky MMR č. 134/1998 ke stavebnímu zákonu
č. 50/1976 (v současném znění). Požadavky této normy měly být naplňovány jak
při výstavbě nových objektů, tak i při rekonstrukcích stávajících objektů.
V roce 2001 byla vydána vyhláška 291/2001 (k zákonu 406/2000), kterou se
stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při spotřebě tepla v budovách.
Měrná spotřeba tepla budov stanovená touto vyhláškou je závazná:
a) pro stavby a změny dokončených staveb financované z veřejných prostředků,
b) pro stavby a změny dokončených staveb, pokud se týkají obvodových
konstrukcí budov, jejichž celková spotřeba energie je větší než 700 GJ/rok
a které jsou financované ze soukromých prostředků.
Vyhláška 291/2001 současně upravuje náležitosti tzv. Energetického průkazu
budovy, což je základní soubor údajů klasifikujících budovu z hlediska základních
užitných hodnot a energetické účinnosti – tím se sleduje hospodárnost výroby
a distribuce energie s důrazem na zachování optimální účinnosti při provozu zdroje
pro výrobu tepelné energie a rozvodu tepelné energie. Pokud se zpracovává energetický audit, mohou být pro energetický průkaz budovy použity údaje z tohoto auditu. Energetický průkaz budovy se zpracovává pro všechny nové budovy a budovy,
278
u nichž byla provedena změna dokončené stavby podléhající energetickému auditu
podle vyhlášky MPO 213/2001 Sb., kterou se vydávají podrobnosti náležitostí
energetického auditu.
Vyhláška 152/2001 MPO stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, měrné ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a pro přípravu teplé užitkové
vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. Tato vyhláška mj. stanoví
max. limity měrné spotřeby tepelné energie na vytápění a dodávku TUV pro nové
či rekonstruované budovy (po 1. 1. 2002).
Obr. 25 Schéma toku odpadů z energetiky a jednotlivé nástroje
Výroba
A1-5, E1, 2, 5,
P1-6
Spotřeba
A1, 2, E6,
O1-2, P7
Produkce odpadu
Struska, škvára, popílek,
energosádrovec, kaly
A6,7,10,1
1, E4, 68, P1
A6, 11,
E3, 6-8,
O1-2
Zpracování,
nakládání s
odpadem
A6-9, 11
Nebezpečné odpady
Nakládání s
NO
Odstraňování NO
Skládkování
Materiálové
využití
A10, 11, E7
A10, 11, E4, 6-8
A11, E6
Etapy toku odpadu
■
▼
♦
▲
Vznik odpadu
Využití odpadu
279
3.2.4 Stavební a demoliční odpady
Pojem recyklace stavebních a demoličních odpadů (SDO) je možno vykládat dle
dvou norem:
a) opětovné použití odpadu v původním nebo následném výrobním procesu
ČSN 83 8001,
b) přepracování odpadových materiálů ve výrobním procesu k původnímu účelu
nebo pro jiné účely, včetně organické recyklace, avšak nikoliv pro
energetické využití, ČSN EN 13 437.
Lze také použít termín materiálové využití odpadů, jenž je definováno zákonem
č. 185/2001 Sb., o odpadech takto: náhrada prvotních surovin látkami získanými
z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie. V této definici je použit termín druhotná surovina, který ale
zákon o odpadech přímo nedefinuje.
V současné době se pro zlepšení situace v oblasti hospodaření se stavebním a
demoličním odpadem používají jak administrativní a ekonomické nástroje, tak
i nástroje dobrovolné a informační. Je však nutné tyto nástroje vhodně využívat,
doplňovat a vzájemně kombinovat tak, aby výsledný efekt byl pozitivní ve smyslu
recyklace a materiálového využívání SDO.
Přehled v současnosti používaných administrativních nástrojů pro SDO uvádí následující tabulka.
Tab. 107 Administrativní nástroje – odpady ze stavebnictví
Současné administrativní nástroje
Transponované směrnice ES pro oblast nakládání s SDO
1
do právních předpisů ČR.
Intenzita
2 Soubor právních předpisů upravujících oblast životního prostředí.
3 Plán odpadového hospodářství ČR.
4
Plány odpadového hospodářství krajů a plány
odpadového hospodářství původců odpadů.
5
Obecně závazné vyhlášky o systému nakládání se
stavebním a demoličním odpadem.
■ ♦ ▲▼
■♦▼▲
7 Souhlas k provozování zařízení k využívání a recyklaci odpadů.
8
280
Využívání odpadů ze stavební výroby, z rekonstrukcí
a odstraňování staveb.
♦▼
♦▲
♦
**
***
**
**
***
▼▲
**
▲
**
▲
***
1. Transponované směrnice ES do právních předpisů ČR ♦
▼
■
Vysoké cíle implementované do právních předpisů ČR vyžadují rozvoj technické vybavenosti a posílení využívání SDO. Nové priority ve využívání stavebních
a demoličních odpadů vycházejících z požadavků EU a ovlivňují strategii nakládání s SDO v ČR (stanovení priorit nakládání s SDO). Upřednostňují také využívání
a recyklaci odpadů a předcházení vzniku nebezpečných odpadů.
2. Soubor právních předpisů upravujících oblast životního prostředí ♦ ▲
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech upravuje povinnosti při nakládání s odpady,
neposkytuje však dostatečné nástroje ke kontrole dodržování povinností. Ustanovení zákona jsou tak nevynutitelná a dopady jsou v praxi minimální. Problémem je
také nejednotnost výkladu zákona o odpadech, což má za následek provádění spekulativních rekultivací, sanací a terénních úprav. Nejsou vyjasněny kompetence při
schvalování odpadů používaných k terénním úpravám, ani výkon státní správy na
všech úrovních odpadového hospodářství není jednotný a nejeví zájem vyřešit problém nakládání s SDO.
3. Plán odpadového hospodářství ČR, 4. POH krajů a POH původců odpadů ■ ♦ ▲ ▼
Plány odpadového hospodářství jsou veřejné dokumenty, které vyhodnocují stávající stav nakládání s odpady včetně toků odpadů a jejich materiálových bilancí.
V POH ČR je definován cíl a opatření pro materiálové využívání stavebních odpadů,
stejně tak jsou definovány i cíle nakládání se stavebními odpady v POH krajů.
Plány odpadového hospodářství stanovují hodnoty materiálového využívání
SDO, a tím se snaží usměrňovat nakládání s SDO směrem ke zvyšování jejich materiálového využívání, recyklace, snižování jejich skládkování.
5. Obecně závazné vyhlášky obce o systému nakládání se SDO ♦ ▼ ▲
Obecně závazné vyhlášky o systému nakládání s SDO jsou závazné pro všechny
fyzické i právnické osoby působící na území obce. Zejména ve velkých městech
napomáhají vyhlášky ke zkvalitnění celého systému nakládání s odpady. Takové
vyhlášky například jednoznačně ukládají původci stavebního odpadu nabídnout jej
ke zpracování/recyklaci. Vyhláškami se obce vyrovnávají s částí negativních vlivů
vznikajících při stavebních a demoličních činnostech a snaží se usměrnit materiálové toky SDO směrem k recyklaci.
6. Vedení evidence odpadů ♦
Vedení evidence odpadů o produkci a způsobech nakládání s odpady musí vést
průběžně všichni původci odpadů s roční produkcí více než 50 kg nebezpečných
281
odpadů nebo 50 t ostatních odpadů. Ohlašovací povinnost se také vztahuje na provozovatele zařízení k využívaní nebo odstraňování odpadů.
Pro evidenci odpadů se používá databáze odpadů ISOH, problémem je však to,
že vykazující subjekty nezatřiďují „způsob nakládání“ jednotně. Zejména údaj
„využití jako druhotná surovina“ zahrnuje nezpracovaný stavební odpad, avšak
tento odpad se často vykazuje ještě jednou pro údaj „rekultivace, terénní úprava“.
Je to způsobeno nedostatečnou ekonomickou motivací preferovaných způsobů nakládání s odpady. Tyto nedostatky způsobují nedostatečné informace (i osvěta
v oblasti OH) o skutečných tocích stavebních odpadů.
7. Souhlas k provozování zařízení k využívání a recyklaci odpadů ♦ ▲
Oprávněné osoby musí provozovat zařízení k využívání a recyklaci odpadů
podle požadavků zákona o odpadech. Zařízení může být provozováno pouze na
základě souhlasu uděleného příslušným krajským úřadem (§ 14, odst.1).
Udělování souhlasu vychází ze zákona o odpadech, který však připouští dva různé
výklady podle § 14, a to buď dle odstavce 1 nebo 2. Dle odstavce 2 není k provozování zařízení (rekultivace) nutný souhlas příslušného krajského úřadu, ale je potřeba
rozhodnutí podle § 17 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování.
Tato nejasnost výkladu zákona umožňuje realizovat právě spekulativní rekultivace a terénní úpravy bez souhlasu krajského úřadu. To má za následek nekontrolované ukládání SDO.
8. Využívání odpadů ze stavební výroby ▲
Využívání/recyklace stavebních a demoličních odpadů zvyšuje celkovou efektivnost průmyslové výroby a navíc dochází k úsporám energie ve srovnání
s výrobou z prvotních zdrojů. Značné energetické úspory a jejich příznivý ekologický dopad způsobují zvyšování podílu využití stavebních recyklátů.
Recyklovaný materiál pro novou výstavbu musí splňovat kvalitativní požadavky
podle způsobů užití ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., a pro stavební výrobky definované v nařízení vlády č. 178/1997 Sb.
Metodický pokyn k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb zajišťuje, aby s SDO bylo nakládáno v souladu
s platnou právní úpravou nakládání s odpady.
Využívání recyklátů z SDO je v současné době nedostatečné. Motivující je pozitivní akceptace recyklátů vyrobených ze SDO stavebními firmami, které je používají především z důvodů nižších cen než u přírodních surovin, ale také pro jejich
lepší specifické vlastnosti (než u přírodních surovin).
282
Ekonomické nástroje jsou založeny na ekonomickém zvýhodnění činností a produktů žádoucích a ekonomickém znevýhodnění činností/produktů nežádoucích.
Tyto nástroje na rozdíl od administrativních nástrojů jsou charakterizovány schopností regulovaného subjektu zvolit si vlastní způsob k naplnění a dodržení daných
právních požadavků. Ekonomické nástroje tedy poskytují možnost dosáhnout zvolených cílů v rámci politiky životního prostředí s vyšší účinností. Níže uvedená
tabulka obsahuje v součastné době používané ekonomické nástroje v oblasti stavebních a demoličních odpadů.
Tab. 108 Ekonomické nástroje – odpady ze stavebnictví
Současné ekonomické nástroje
1 Podpory ze SFŽP ČR.
2 Podpory a dotace z veřejných rozpočtů.
3 Podpory z programů a fondů EU.
4 Daňová zvýhodnění (daňové úlevy na vybrané činnosti).
5 Poplatky za ukládání odpadů na skládky.
6
Místní poplatky za uložení odpadů (neupravených interních
SDO využívaných jako technologické vrstvy).
7 Pokuty a sankce.
Intenzita
♦▲
♦▲
***
▲
***
♦▲
***
♦▲▼
♦▲▼
♦
**
*
*
*
1. Podpory ze SFŽP ČR, 2. podpory a dotace z veřejných rozpočtů ♦ ▲
V současné době jsou pro oblast odpadového hospodářství vyhlašovány programy
podpory na sanace a rekultivace starých skládek, programy na podporu využití
a odstraňování odpadů atd. Tento nástroj má dopady zejména na znečišťovatele, neboť
se snižují jeho náklady na dosažení stanovených cílů ke zlepšení životního prostředí.
Podpory a dotace z veřejných rozpočtů zahrnují programy podpory malého
a středního podnikání. Programy schválené usnesením vlády č. 1257/2000 do roku
2004 podporovaly mimo jiné i kategorii Oborové klasifikace ekonomických činností 37 Zpracování druhotných surovin. Programy podpory malého a středního
podnikání s platností od roku 2005 do roku 2006 také podporují OKEČ 37 Recyklace druhotných surovin. Podpory často působí proti principu „znečišťovatel platí“,
protože příjemcem podpory jsou často znečišťovatelé.
Finanční podpora přispívá k intenzivnímu rozvoji technické vybavenosti území
pro nakládání s SDO a zvyšují ekonomickou jistotu investorů v dané oblasti.
283
2. Podpory z programů a fondů EU ▲
Finanční podpora ze zahraničních účelových fondů pomáhá, stejně jako podpory
tuzemské, k intenzivnímu rozvoji technické vybavenosti (recyklačních zařízení)
pro využívání stavebních a demoličních odpadů.
Za určitých podmínek je možno využít například programy PHARE BEP (Business environmental programme), který poskytuje malým a středním podnikům finančně dostupné úvěry na projekty zavádění čistých technologií. Pomáhají tak vytvářet a rozvíjet kvalitní recyklační zařízení, která jsou zároveň šetrná k životnímu
prostředí.
3. Daňová zvýhodnění ♦ ▲
Daňová zvýhodnění jsou vhodným nástrojem pro podporu materiálového využívání odpadů, zejména zvýhodnění výrobků s obsahem recyklovaných materiálů
nebo ekologicky šetrných výrobků.
Umožňují rozvoj recyklačních zařízení a odbyt vyrobených recyklátů na trhu,
posilují jejich konkurenceschopnost. Využívání recyklátů z SDO je v současné době nedostatečné, ale daňová zvýhodnění napomáhají vytvářet pozitivní akceptaci
recyklátů vyrobených ze SDO stavebními firmami, které je používají především
z důvodů nižších cen než u přírodních surovin.
Zvýšení odbytu recyklátů má za následek snížení těžby primárních surovin.
4. Poplatky za ukládání odpadů na skládky
5. místní poplatky za uložení odpadů ♦ ▲ ▼
Obecně převládá tendence omezovat množství ukládaných odpadů na skládky
a podporovat jejich využívání jiným způsobem – recyklací – k tomu byly zavedeny poplatky za ukládání odpadů na skládky. Zvyšují-li se poplatky za ukládání odpadu na skládky, efekt v oblasti nakládání s SDO je dvojí. Buď někteří původci
odpadů začnou preferovat využívání/recyklaci SDO, nebo naopak se snaží nakládat
s tímto odpadem ve smyslu spekulativních rekultivací, či v horším případě se ho
snaží odstranit/zbavit ponecháním ve volné přírodě (nelegálním způsobem).
Producenti odpadů však nejsou v současné době dostatečně motivováni
k hledání jiných způsobů nakládání s odpady než je ukládání odpadu na skládky.
Proto se přistupuje ke zvyšování poplatků za uložení odpadu na skládky. Problémem je trvalá nedisciplinovanost občanů, podnikatelských i ostatních aktivit
v nakládání se stavebním odpadem.
284
6. Pokuty a sankce ♦
Aktuálním problémem v oblasti sankcí a pokut v odpadovém hospodářství je
hlavně špatné prosazování legislativy a vymáhání pokut a sankcí. Důležitou informací je, že subjekt porovná náklady, které mu přinese splnění uvalení povinnosti směřující ke zlepšení životního prostředí, a potenciální riziko odhalení a peněžní
náklady sankcí a pokut. Pokuty a sankce by tedy měly být nastaveny v takové výši,
aby převyšovaly náklady, které je třeba vynaložit na dodržení zákona.
Pokuty a sankce omezují skládkování SDO a přispívají k hledání nových způsobů jejich odstranění. Problémem však je kvalifikovaná kontrola dodržovaní právních předpisů, proto přetrvává nedisciplinovanost občanů i právnických subjektů
(původců odpadů).
Ostatní nástroje
Z ostatních nástrojů se v dnešní době uplatňují zejména informační, organizační
a dobrovolné nástroje. Jejich přehled je uveden v následující tabulce.
Tab. 109 Ostatní nástroje – odpady ze stavebnictví
Současné organizační/dobrovolné nástroje
Intenzita
1 Program označování výrobků s obsahem recyklovaných materiálů. ▲ ▼
***
2 EMAS.
▲
**
3 Národní program čistší produkce.
▲
**
♦
***
4 ISO.
Upřednostňování výrobků z recyklovaných materiálů
5
při zadávání zakázek.
▲
▲
▼
6 Posilování významu preventivních opatření.
Dobrovolné environmentální dohody se subjekty OH,
producenty i subjekty nakládajícími s odpady.
Činnost profesních sdružení podporujících recyklaci
8
a využívání SDO.
Současné institucionální/informační nástroje
7
▲▼
▼■▲
9 Statistické sledování odpadů.
10 Informační systém odpadového hospodářství (ISOH).
11
Soustava právních norem, databází, odborných periodik
v oblasti odpadového hospodářství.
12 Informační strategie MŽP pro roky 2000–2004 a následná období.
13 Program informační podpory výkonu veřejné správy v OH.
♦▼■
♦▼
♦▼
♦▼
♦▼
♦▼
***
*
*
***
**
**
*
**
*
14 Výchova, školení, vydávání informačních a metodických pomůcek. ♦ ▼ ■
*
♦▼■
*
15 Zveřejňování koncepčních, prevenčních informací.
285
Organizační nástroje jsou založeny na změně vztahů a vazeb mezi subjekty
nebo činnostmi. Většina organizačních nástrojů je v kompetenci veřejné
správy.
Dobrovolné nástroje slouží k vyvolání dobrovolné aktivity subjektů, které
nejsou normativně uloženy jako povinnost.
Institucionální nástroje se vztahují k institucím, které konají veřejnou
správu nebo poskytují podporu výkonu veřejné správy.
Informační nástroje představují oblast získávání zpracování a předávání
informací.
Všechny tyto nástroje přispívají ke zvyšování recyklace stavebních a demoličních
odpadů, využívání recyklátů a snižování ukládání stavebních odpadů na skládky.
Analýza nástrojů působících v rámci ostatních politik
Materiálové využívání a recyklace stavebních a demoličních odpadů je ovlivňováno
i řadou dalších nástrojů, které jsou zavedeny v rámci dalších resortů. Jsou jimi zejména strategické dokumenty ostatních ministerstev, podpory a dotace realizované ostatními resorty a informační systémy všech ministerstev i dalších orgánů státní správy.
Tab. 110 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady ze stavebnictví
Intenzita
♦▼■▲
♦▼■▲
***
3 Surovinová politika.
▼■▲
***
4 Průmyslová politika.
▼■▲
**
♦▼■▲
**
▼▲■
**
1 Právní řád ČR.
2 Národní rozvojový plán.
5 Rozvojové a operační programy.
6 Koncepce výzkumu a vývoje MPO.
7 Národní politika podpory jakosti.
▼▲
**
***
1 Dotace a půjčky na výzkum a vývoj MPO.
▼▲■
**
2 Dotace a půjčky z EU.
▼▲■
**
3 Podpory agrokomplexu.
4 Programy na podporu podnikání (malého a středního) MPO.
5 Podpora investování MPO.
6 Pokuty podle zákona o obcích.
7 Pokuty podle přestupkového zákona.
286
▼▲
*
▼▲■
***
♦
***
▼▲■
♦▼
♦▼
*
*
Ostatní nástroje
Informační systémy všech ministerstev a dalších orgánů
státní správy určených pro informování veřejnosti.
Zveřejňování koncepčních, prevenčních a dalších informací
9
ostatních resortů.
8
▲■
▲
*
*
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Metodický pokyn OO MŽP
k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí
a odstraňování staveb doporučuje, v případě, kdy využití konstrukčních prvků
není možné, upravit mechanicky odpad tak, aby svou strukturou byl srovnatelný se
štěrkopísky nebo stavebním kamenivem, a dále jej využít jako stavební výrobky (v
souladu se zákonem č. 22/1997 Sb.)
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů – při pracích s materiály obsahujícími azbest a odpady z nich je nutné postupovat ve smyslu § 41 č. 258/2000 Sb. (povinnost zaměstnavatele ohlásit orgánu
ochrany veřejného zdraví příslušnému podle místa činnosti, že budou prováděny
práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni vlákny azbestu
a toto hlášení učinit nejméně 30 dnů před zahájením práce).
Zákon 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů.
Zákon 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – stanovuje podmínky pro
uvádění na trh, dovoz, vývoz a distribuci výrobků obsahujících vláknitý azbest.
Zákon č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství.
Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů – schválená
usnesením vlády ČR č. 1311/99.
Vyhláška MŽP a MZe č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností
odpadů.
Vyhláška MZe č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování
prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů,
podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních
testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.
Vyhláška MZe č. 6/2002 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických,
fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb. V příloze č. 2 k této vyhlášce je uvedena tabulka uvádějící
287
limitní hodinové koncentrace chemických ukazatelů a prachu. Pro azbestová
a minerální vlákna jsou zde uvedeny limity vztažené na standardní podmínky.
Vyhláška MMR č. 137/1998 Sb., o technických požadavcích na výstavbu.
Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky – v příloze č. 1 tohoto nařízení jsou v článku 3 „Hygiena,
ochrana zdraví a životní prostředí“ uvedeny základní požadavky na posuzování
stavebních výrobků z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti. Z toho vyplývá, že
stavební výrobky musí mít takové vlastnosti, aby stavby, pokud byly řádně projektovány, postaveny a udržovány, splňovaly takové požadavky, aby neohrožovaly
hygienu nebo zdraví jejich uživatelů nebo sousedů.
Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví
zaměstnanců při práci – v § 21 jsou stanoveny specifické podmínky z hlediska
ochrany zdraví při práci s azbestem a jiných pracích, které mohou být zdrojem expozice azbestu, a v odst. 6 § 21 jsou uvedena opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při odstraňování staveb nebo jejich částí, v nichž byly použity stavební materiály obsahující azbest. Dále je nutno při práci s azbestem realizovat opatření uvedená
v § 19 citovaného nařízení.
Detailní analýza nástrojů používaných v oblasti toků SDO
Celý životní cyklus stavebních odpadů v podstatě začíná již samotnou těžbou primárních stavebních surovin, jejich zpracováním na výrobek určený ke stavbě, dále
výstavbou objektu a jeho užívání, přes jeho demolici, a končí odstraňováním
vzniklých stavebních a demoličních odpadů na skládky či se používá
k rekultivacím, sanacím nebo terénním úpravám. V nejlepším případě se SDO materiálově využívají – recyklují a vyrábí se recyklát, jenž může být znovu použit při
stavbě. Tento trend recyklace SDO má v současné době prioritu. Schéma vývoje
stavebních odpadů je uvedeno níže.
288
Obr. 26 Schéma toku stavebních a demoličních odpadů a jednotlivé nástroje
E4, P3, 4
Těžba primárních
surovin
E4
Úprava suroviny
Výroba stavebního
materiálu
A8, E4, O1, 5, 8, P
A8, E4, O1, 8, P
Stavba a její využití
A2, 6, O6, 9-15
Demolice stavby
Skládka
Rekultivace,
sanace
A3-6, E1, 2, 5-7,
O9-15, P12, 13
A2, 5, 6,
E1, 2, 5, 6,
O9-15
Terénní
úpravy
A 1, 2, 7,
E4, O4, 5
A1-7, E1-7,
O 1-5, 9-15
Materiálové
využití,
recyklace SDO
Recyklát
vyrobený z
SDO
Analýza nástrojů pro stavební a demoliční odpady v rámci jejich toku
Těžba primárních surovin
Ekologická daň na těžbu primárních surovin a daňová zvýhodnění recyklátů
Uvalení ekologické daně na těžbu primárních stavebních surovin má za následek
změnu preferencí jejich spotřebitelů prostřednictvím změny/zvýšení ceny primárních
surovin ve prospěch materiálů vyrobených recyklací stavebních a demoličních odpadů. Tímto nástrojem se dociluje zvýšení zájmu o recykláty vyrobené z SDO, v podstatě vede k jejich odbytu, a tím i zvýšení zájmu investorů o vybudování recyklačních
zařízení. Ekologické daně zvyšují náklady na těžbu primární suroviny a snaží se změnit chování subjektů směrem k využívání recyklátů, které jsou díky daňovému zvý289
hodnění levnější než primární stavební suroviny. Účinnost tohoto nástroje je závislá na
důsledné kontrole dodržování platby této ekologické daně a postizích za nelegální těžbu primárních surovin, bez nichž by tento nástroj byl neefektivní.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny – zákaz těžby nerostů
v CHKO, NPR, NPP.
Zákaz těžby ve všech zónách CHKO nebo NPR, NPP znamená pro daný region nedostatek primárních stavebních surovin. Poptávka po levných stavebních
materiálech vzroste. Dovoz primárních surovin je velmi drahý, proto se přistupuje
k řešení výroby stavebních materiálů recyklací stavebních a demoličních odpadů,
jejichž výsledná cena je nižší než cena dovezených primárních surovin. Roste tak
poptávka a odbyt recyklátů, vzrůstá i zájem podnikatelských subjektů v oblasti výstavby nových zařízení na recyklaci SDO. Podmínkou je důsledná kontrola plnění
zákazu těžby, aby nedocházelo k nelegální těžbě primárních surovin.
Se zákazem těžby v zónách CHKO souvisí i ztráta pracovních příležitostí, které
mohou být kompenzovány nabídkou nových pracovních příležitostí v nově vybudovaných zařízeních na recyklaci stavebních materiálů.
Úprava primárních surovin a výroba stavebního materiálu
Upřednostňování výrobků z recyklovaných materiálů při zadávání zakázek
Ve veřejných stavebních zakázkách může být stanoveno kvantifikované využití
odpadů, případně přímý požadavek na využití nebo recyklaci odpadů vzniklého při
plnění zakázky. Upřednostňování recyklátů při zadávání zakázek má za následek
zvýšení jejich odbytu a snížení poptávky po primárních surovinách, které jsou
recykláty nahrazeny. Zvýší se i samotná recyklace stavebních odpadů výstavbou
nových zařízení nebo dovozem recyklátů z jiných regionů. Environmnetální účinnost je přímá a často i vysoká. Ekonomický dopad má tento nástroj na zadavatele
veřejné zakázky.
Stavba a její užívání
Bytová politika a politika územního rozvoje
V ČR existují programy podpory bydlení (v rámci bytové politiky MMR ČR)
a programy podpory rozvoje průmyslových podnikatelských subjektů na území
NUTS 2, které podporují výstavbu nových objektů. Tímto se zvyšuje jak odbyt
primárních stavebních surovin, tak i recyklátů vyrobených ze stavebních a demoličních odpadů. Předpokládá se, že tyto programy stimulují mírný nárůst odbytu
obou komodit. Současně bude sílit tlak na přednostní využívání recyklátů díky cílům Surovinové politiky ČR, cílům stanovených v POH ČR a POH krajů (a
v dalších dokumentech MŽP ČR). Vzrůstu bytové výstavby by mělo napomoci také připravované nové znění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který přinese změnu ve stavebním povolení – pro stavby typu rodin290
ných domků bude třeba jen ohlášení. Stavby větší než 150 m2 budou vyžadovat
platné územní rozhodnutí. Také pro jejich užívání nebude nutná kolaudace, ale bude možné je užívat již na základě ohlášení o jejich užívání. Díky tomu se předpokládá další vzrůst bytové výstavby, a tím i odbytu stavebních materiálů jak
z primárních surovin, tak i recyklátů ze SDO.
Stavební řád – požadavek na recyklaci SDO
Ve stavebním povolení může být zakotven požadavek na způsob užívání stavby
a po jeho ukončení požadavek na odstraňování stavebních a demoličních odpadů
formou jejich materiálového využívání. Tento požadavek má dopady na původce
odpadů z dotčených staveb, jejichž demolice a vzniklý materiál musí být recyklován. To vede k usměrnění toků SDO směrem k jejich materiálovému využívání.
Materiálovému využívání stavebních a demoličních odpadů napomáhá také Metodický pokyn MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a odpady
z rekonstrukcí a odstraňování staveb, který zajišťuje, aby se SDO bylo nakládáno v souladu s platnou právní úpravou nakládání s odpady.
Obecně závazná vyhláška obce o nakládání se stavebním odpadem, veřejná správa
Pro potřeby rekonstrukcí nebo drobných stavebních úprav určí obec závaznou
vyhláškou obce o nakládání se stavebním odpadem, jakým způsobem mají původci
odpadů nakládat s SDO. Problémem je nejednotnost výkonu veřejné správy, která
dává možnost vzniku spekulativním rekultivacím a terénním úpravám (zavážení
cest apod.). Je totiž otázkou, zda rekultivační práce jsou zařízením podle § 14
odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. nebo podle § 14 odst. 2 téhož zákona. Odstavec 2
říká, že není nutný souhlas krajského úřadu k provozování zařízení (rekultivace),
dochází-li k využívání odpadů, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny. Zařízení je provozováno na základě rozhodnutí vydaného podle § 117 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud se rekultivace
přednostně řídí stavebním zákonem, je přednostně stavbou. Jednoznačně zde nejde
o zařízení k využívání odpadů, ale o zařízení k úpravě terénu.
Demolice stavby
Stavební úřady – povolení k odstranění stavby
Povolení k odstranění stavby zahrnuje způsob odstranění stavby přednostně
formou šetrné demolice, tj. třídění demoličního odpadu již na staveništi. To zatěžuje původce odpadů, kteří musí také tento tříděný odpad přednostně předat
k recyklaci/materiálovému využití. Má to také dopad na subjekty provádějící kontrolu. Efektivnost tohoto opatření vede ke zvýšení množství SDO využitelných
k recyklaci a nepřímo vede i k ekologické výchově a zvyšování povědomí
o recyklaci odpadů. Celkový efekt je pozitivní.
291
Odstranění, využití SDO
Právní předpisy – nejasnosti
Nevyjasněná formulace výkladu zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve vztahu
k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v procesu udělování souhlasu k provozování zařízení (rekultivace). Udělování souhlasu vychází ze
zákona o odpadech, který však připouští dva různé správné výklady. První výklad
podle § 14 odst. 1 uvádí: K tomu, aby bylo možné provozovat rekultivaci (zařízení), je
nutný souhlas příslušného krajského úřadu, který povolí provoz zařízení i s jeho provozním řádem. Podle § 14 odstavce 2 však není k provozování zařízení (rekultivace)
nutný souhlas příslušného krajského úřadu. Zařízení je provozováno na základě rozhodnutí vydaného podle § 117 zákona územním plánování a stavebním řádu. Pokud
se rekultivace přednostně řídí stavebním zákonem, je přednostně stavbou. Jednoznačně zde nejde o zařízení k využívání odpadů, ale o zařízení k úpravě terénu. Pokud tedy
SDO unikají touto pochybnou cestou, nedochází k jejich recyklaci a nevyvstává ani
zájem o jejich materiálové využívání ze strany původců odpadů.
Tato nejasnost umožňuje ukládat i neupravené stavební a demoliční odpady za
účelem rekultivace skládky či jiného území, také umožňuje jejich uložení v rámci
spekulativních terénních úprav (zavážení cest apod.). Dále může být SDO vykázán
v evidenci odpadů i dvakrát (evidence odpadů dle ISOH). Problémem je však, že
vykazující subjekty nezatřiďují „způsob nakládání“ jednotně. Zejména údaj „využití
jako druhotná surovina“ zahrnuje nezpracovaný stavební odpad, avšak tento odpad se
často vykazuje ještě jednou pro údaj „rekultivace, terénní úprava“. Tyto nedostatky
způsobují nedostatečné informace o skutečných tocích stavebních odpadů.
Pro využití stavební suti ke zpevnění polních cest je nezbytné souhlasné vyjádření orgánu ochrany zemědělského půdního fondu (ZPF) podle § 15 písm. i) zákona č. 344/1992 Sb., o ochraně ZPF ve znění pozdějších předpisů, obsahující souhlas z hlediska vodohospodářského, z hlediska ochrany přírody a nakládání
s odpady, s písemným návrhem na využití odpadu. Praxe je ovšem často jiná – zavážení polních cest se v lepším případě děje se souhlasem majitele cesty, v horším
případě jsou cesty zaváženy ilegálně. Nedodržování souhlasu orgánu ochrany ZPF
vede k únikům stavební suti bez jakékoliv evidence množství i druhu odpadu.
Dále se někdy stává, že materiál, který je podroben řadě kroků – faktických
i administrativních – v tak dlouhém řetězci se postupně mění až do té míry, že ač
na samotném začátku to byl prokazatelně materiál demoliční, od shromáždění na
místě demolice přes dopravu na jiné místo odložení se stává občas „zeminou“. Často tato situace vzniká v důsledku legislativních požadavků a v důsledku časté změny vlastníka. Evidence toků těchto odpadů se tedy může vykázat i dvakrát – jako
materiálové využití a později jako využití pro terénní úpravy.
292
Plán odpadového hospodářství, podpory a dotace z veřejných rozpočtů
POH je preventivním nástrojem pozitivní stimulace pro splnění cílů využití
50 % hmotnosti vznikajících SDO do 31. 12. 2005 a 75 % hmotnosti vznikajících
SDO do 31. 12. 2012. Nástroj POH má dopad na rozpočty obcí a původců odpadů,
neboť je nutí materiálově využívat SDO. Dochází k tlaku ze strany státní i veřejné
správy k recyklaci SDO. Současně finanční podpory a dotace z veřejných rozpočtů
pro rozvoj recyklačních zařízení se snaží směřovat toky odpadů směrem k materiálovému využití. Mají pozitivní dopad na vytváření nových podnikatelských aktivit
a financování výstavby zařízení pro recyklaci SDO.
Recyklační zařízení a recyklát
Podpory a dotace z veřejných rozpočtů, Podpory ze SFŽP ČR
Programy podpory malého a středního podnikání zahrnují v oblasti kategorie
OKEČ 37 zpracování/využití druhotných surovin materiálové využití SDO. Tyto
podpory mají pozitivní vliv na zvyšování recyklace SDO. Znečišťovatelům jsou
poskytovány podpory na zavádění nových technologií. Současně v důsledku daňových zvýhodnění recyklátů vyrobených ze SDO dochází k aktivaci podnikatelských subjektů a iniciaci vybudování recyklačních zařízení pro stavební a demoliční odpady. Nutným předpokladem pro jejich výstavbu v určité lokalitě je však
dostatek tříděných SDO pro delší časové období tak, aby se recyklační zařízení vyplatilo realizovat. Využívá se často možnosti kombinovat recyklaci se zpracování
(drcením) primárních surovin, aby kapacita zařízení byla plně využita a náklady na
provoz byly rentabilní.
Požadavky na výrobky dle zákona č. 22/1997 Sb.
Pro využití odpadů jako výrobku nebo materiálů je nutné postupovat dle zákona
č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a speciálně pro různé způsoby využití podle zvláštních předpisů, které je upravují. Pokud jsou splněny požadavky tohoto zákona a surovina nebo výrobek získaný z odpadu je předáván spotřebitelům, přestává být odpadem a na nakládání s ním se dále zákon o odpadech
nevztahuje. U těchto výrobků musí být vždy posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů (nařízení vlády č. 178/1998 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění nařízení vlády č. 81/1999 Sb., jehož součástí jsou požadavky na posouzení stavebních výrobků z hlediska zdravotní nezávadnosti).
Uvedené požadavky zákona mají dopad na zpracovatele stavebních odpadů, neboť výrobky – recykláty jimi vyrobené musí tyto nároky splnit. Splnění požadavků
dle zákona č. 22/1997 Sb. zvyšuje důvěru konečných spotřebitelů výrobků –
recyklátů, a tím i zvýšení jejich odbytu. Jedná se tedy o nástroj s pozitivním dopadem pro zpracovatele SDO i pro spotřebitele, neboť i daňová zvýhodnění umožňují
293
zpracovatelům nastavit cenu recyklátů tak, aby byli dostatečně konkurenceschopné
primárním surovinám.
Souhlas k provozování zařízení
Výstavba mobilních/stacionárních recyklačních zařízení
Současná produkce stavebních a demoličních odpadů mírně roste a zlepšuje se
jejich dostupnost pro ekonomické subjekty, které se recyklací zabývají. Protože
jsou recyklační linky v ČR zpravidla mobilní a jedná se o zařízení, které je možno
bezproblémově využít i ke zpracování nerostných surovin (drcení stav. kamene),
bývají k tomuto účelu často využívány. Tím se zlepšuje celková produktivita
recyklačního zařízení.
Výstavba stacionárních recyklačních zařízení vyžaduje stálý přísun stavebního
odpadu, proto se jejich vybudování plánuje v blízkosti velkých měst, kde produkce
SDO dosahuje velkých objemů. Podmínkou výstavby je dostatečný zdroj inertní
stavební suti a zamezení nakládání se SDO v dané lokalitě jiným způsobem než
recyklací – to vyžaduje striktní zamezení využívání neupravených inertních minerálních sutí na rekultivace či terénní úpravy správním úřadem. Strategií městských
úřadů by tedy měla být intenzivní komunikace mezi úřadem a investory recyklace
SDO v daném regionu, aby výsledný efekt byl pro obě strany akceptovatelný.
Tzn. město by mělo zajištěno odstraňování SDO v souladu s platnou legislativou
a investor zajištěn přísun materiálu. Navíc využití odpadu v místě demolice snižuje
náklady investora, který pak může výrobek – recyklát prodávat za nižší cenu než
v místě vzdáleném demolice, kdy cenu výrobku zvyšují náklady na dopravy. Logistika stavebních odpadů je v procesu jejich zpracování důležitým aspektem, který
určuje ceny výsledných recyklátů – tzn. pokud se dováží SDO do vzdálenějších
recyklačních zařízení, pak se cena recyklátů může zvýšit o dopravní náklady. Před
samotnou stavbou stacionárních recyklačních zařízení je nutné zvolit co nejvhodnější umístění těchto zařízení.
Skládky, rekultivace, sanace a terénní úpravy
Zákaz skládkování
Poplatky za ukládání SDO na skládky
Poplatky za ukládání stavebního a demoličního odpadu na skládky je povinen
uhradit každý původce odpadu, pokud se rozhodne produkovaný odpad uložit na
skládce. Zvyšují-li se poplatky za ukládání odpadu na skládky, v porovnání
s náklady na ostatní způsoby nakládání s odpady roste motivace odpad využívat či
odstraňovat jiným způsobem. Pro dostatečnou motivaci musí úroveň poplatků překročit úroveň ostatních způsobů nakládání, aby producenti byli motivováni je využívat. Poplatky jsou tedy nápravným nástrojem pozitivní stimulace. Jedná se
o významný nástroj, který má vliv i na další způsoby nakládání se stavebními odpady. Ekonomické dopady má na producenty odpadů ovšem náklady na zavedení
294
nástroje dopadají na veřejné rozpočty. Kontrolu placení poplatků u provozovatele
skládky provádí obec.
Současně by měla obec stanovit ve veřejně závazné vyhlášce o nakládání se stavebním odpadem způsoby a možnosti odstranění SDO. Problémem je nejednotný
přístup stavebních úřadů k výkladu zákona o odpadech při schvalování používání
SDO k rekultivacím a terénním úpravám.
V současné době se připravuje návrh vyhlášky o podmínkách ukládání odpadů
na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, která transponuje Rozhodnutí
2003/33/ES, jímž se stanovují kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách
podle čl. 16 směrnice 1999/31/ES.
Tab. 111 Administrativní nástroje – komunální odpad
Obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru,
1
♦▲
přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.
2
Určení místa k odkládání komunálního odpadu a nebezpečných
složek komunálních odpadů.
3
Značení baterií, akumulátorů a zařízení do nichž jsou baterie nebo akumu♦▼
látory zabudovány o zpětném odběru a o obsahu těžkých kovů.
4 Zpětný odběr vybraných výrobků.
5 Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh.
6 Informování spotřebitele o zpětném odběru výrobků.
7 Označování obalů.
♦
**
**
***
▼
***
♦▼
♦▼
♦▼▲
9 Zajištění využití a recyklace odpadů z obalů („recyklační“ kvóty).
♦▲
10 Odpadový hospodář.
♦▲
12 Souhlas k dovozu, vývozu a tranzitu odpadů.
****
♦ ▲▼
8 Zpětný odběr obalů.
Intenzita
▼
♦▲
♦▲
**
**
***
****
***
***
**
*****
1. Obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru,
přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ♦ ▲
Obecně závaznou vyhláškou může obec stanovit systém shromažďování, sběru,
přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na
295
jejím území. Vyhláška usměrňuje toky jednotlivých složek komunálního odpadu,
podporuje separovaný sběr odpadu a působí jako motivace pro občany k recyklaci
a minimalizaci odpadu. Zabraňuje nelegálnímu nakládání s odpady.
Případné zvýšené náklady obce vzniklé v důsledku obecně závazné vyhlášky
jsou z velké části uplatňovány formou poplatků od občanů.
2. Určení místa k odkládání komunálního odpadu a nebezpečných
složek komunálních odpadů ♦
Obec určuje místa, kam mohou občané odkládat komunální odpad, a je povinna
zajistit místa, kam mohou být odkládány nebezpečné složky komunálních odpadů.
Nástroj umožňuje občanům orientaci v jednotlivých způsobech nakládání s odpady
a jejich specifickými složkami. Usnadňuje podchycení odpadových toků a snižuje
riziko vzniku nelegálních skládek odpadu.
Účinnost nástroje je závislá na míře a kvalitě informovanosti občanů. Stejně jako v případě obecně závazné vyhlášky obce jsou zvýšené náklady z části zahrnuty
do poplatků za odpad.
3. Značení baterií, akumulátorů a zařízení, do nichž jsou baterie nebo
akumulátory zabudovány, o zpětném odběru a o obsahu těžkých kovů ♦ ▼
Baterie, akumulátory a zařízení, do nichž jsou baterie nebo akumulátory zabudovány, musí být označovány údaji týkajícími se možnosti jejich zpětného odběru
a údaji o obsahu těžkých kovů. Značení usnadňuje určení těchto druhů odpadu,
umožňuje jejich další využívání nebo ekologické zpracování, usnadňuje zpětný
odběr značených výrobků. Vzniklé náklady pak nesou výrobci a promítají se do
výsledné ceny výrobků.
4. Zpětný odběr vybraných výrobků ♦ ▲ ▼
Výrobci a dovozci vybraných druhů výrobků (elektrické akumulátory, galvanické
články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky, chladničky používané v domácnostech, minerální oleje) jsou povinni zajistit zpětný odběr těchto výroků. Musí být
zajištěn dostatek přístupných míst a odběr musí být prováděn bez nároku na úplatu.
Tímto způsobem se zvyšuje využívání odpadu, zabraňuje se jeho ukládání na
skládky nebo jinému nevhodnému způsobu odstraňování, a tím se snižuje negativní
vliv výrobků na životní prostředí.
Náklady na zpětný odběr vybraných výrobků nesou jejich producenti. Náklady
se promítají do ceny výrobků, a mohou tak ovlivnit jejich prodejnost.
296
5. Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh ▼
Osoba, která uvádí na trh obal, je povinna vypracovat písemné prohlášení, že při
uvedení obalu na trh byly splněny zákonné podmínky. Osoba uvádějící obal do
oběhu musí dále předložit toto prohlášení kontrolnímu orgánu. Prohlášení výrazně
usnadňuje identifikaci složení obalů, určení možností následné využitelnosti a zavedení systému sběrného odběru.
Zvýšené náklady spojené především s administrativními náročností nástroje se
mohou nepříznivě projevit zvýšením ceny výrobku.
6. Informování spotřebitele o zpětném odběru výrobků ♦ ▼
Prodejce vybraných výrobků má povinnost informovat spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. Pokud tak neučiní, je povinen
zajistit zpětný odběr výrobků přímo v provozovně na vlastní náklady. Cílem nástroje je zvýšit informovanost občanů, podpořit zpětný odběr výrobků, a tím zvýšit
využívání odpadu. Pro účinnost nástroje je podstatný vhodný způsob informování
spotřebitele a dostatečné množství informací o způsobu zpětného odběru.
7. Označování obalů ♦ ▼
Producenti obalů musí zajistit, aby byl na obalu, baleném výrobku nebo na jeho
štítku označen materiál, z něhož je obal vyroben, a způsob nakládání s použitým
obalem. Informovanost o složení obalu je rozhodující pro chování spotřebitele.
Správné značení obalu umožňuje spotřebiteli rozhodnout o jeho recyklaci, využití
nebo odstranění. Nástroj může být podporován organizačními nástroji, např. Zelený bod. Náklady na označování výrobku se promítají do konečné ceny výrobku
a mohou mít negativní dopad při rozhodování spotřebitele.
8. Zpětný odběr obalů ♦ ▼ ▲
Stejně jako v případě vybraných druhů odpadu jsou subjekty, uvádějící na trh nebo
do oběhu spotřebitelské obaly nebo balené výrobky, povinny zajistit zpětný odběr
přímo od spotřebitele bez nároků na úhradu. Musí být zajištěno dostatečné množství sběrných míst, obvykle jsou součástí prodejní sítě. Nástroj rozšiřuje odpovědnost výrobce za odpady z obalů a následné nakládání s nimi, odpovídá principu
„znečišťovatel platí“.
9. Zajištění využití a recyklace odpadů z obalů („recyklační“ kvóty) ♦ ▲
Zákon stanovuje rozsah, ve kterém musí být odpady z obalů nebo balených výrobků využity a částečně recyklovány. Naplnění kvót musí zajistit osoba uvádějící
obaly na trh.
297
Nástroj má stejný environmentální význam i ekonomický dopad jako zpětný odběr obalů.
10. Odpadový hospodář ♦ ▲
Nástroj zajišťuje odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé
osoby, zastupující původce při jednání s orgány státní správy v oblasti odpadového
hospodářství.Odpadovým hospodářem může být určena pouze fyzická osoba, která
má zákonem požadované vzdělání a praxi.
Nástroj je environmentálně účinný, odpadový hospodář omezuje nepříznivé vlivy činnosti původců prostřednictvím odborného dohledu.
Ekonomicky by mělo působení odpadového hospodáře zajistit snížení nákladů
původce, případně úsporu výdajů z rozpočtů obcí na sanace škod na životním prostředí způsobené špatných nakládáním s odpady.
11. Vedení evidence odpadů ▼
Původci odpadů jsou povinni vést v rozsahu prováděcího předpisu průběžnou evidenci o produkci a způsobech nakládání s odpady. Nástroj zvyšuje náklady původců odpadu, povinných zpracovat evidenci a povinných subjektů veřejné správy a to
náklady na administrativní činnost nutnou pro zpracování evidence. Environmentálně je vedení evidence velmi účinný nástroj, tvoří podklad pro znalost odpadových toků, a tím umožňuje zlepšení kvality řízení odpadového hospodářství.
12. Souhlas k dovozu, vývozu a tranzitu odpadů ♦ ▲
K vývozu, dovozu a tranzitu odpadů je nutné získat souhlas vydaný MŽP. To zabraňuje nekontrolovatelnému transportu odpadu mezi státy. Takový pohyb odpadů
by mohl mít jako důsledek environmentálně nevhodné odstraňování odpadů, způsobené rozdílnou legislativou v jednotlivých státech.
Ekonomicky je odstraňování odpadu za hranicemi státu často výhodnější, což je
motivací k tomuto jednání. Souhlas k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů tak zvyšuje
náklady pro firmy, které se nakládáním s odpadem zabývají. Zpracování odpadu na
území státu má však i kladný ekonomický dopad díky tvorbě pracovních příležitostí.
298
Tab. 112 Ekonomické nástroje – komunální odpady
Intenzita
1 Rozšířená odpovědnost výrobce (finanční).
▼
****
2 Záloha.
▼
**
3 Povinné finanční rezervy a pojištění.
4 Poplatky za odpad.
5 Pokuty a sankce.
6 Ekologická daň.
8 Podpory, subvence, výhodné půjčky.
♦▲▼
♦▼
♦▲▼
▼
♦▼
♦▲▼■
***
****
**
*****
****
**
1. Rozšířená odpovědnost výrobce (finanční) ▼
V rámci rozšířené finanční odpovědnosti kryje výrobce všechny celospolečenské
náklady spojené s životním cyklem konkrétního výrobku. Nástroj je realizací principu odpovědnosti znečišťovatele. Jeho cílem je snížení celkových dopadů výrobku
na životní prostředí tím, že činí výrobce (znečišťovatele) administrativně odpovědného za celý životní cyklus výrobku. Je konkrétním a účinným stimulem separace využitelných složek z komunálních odpadů za účelem jejich materiálového využití.
Aplikací tohoto principu jsou do skutečné ceny výrobku zahrnuty i ceny externalit. To podporuje rozhodování výrobců při volbě obalu nebo materiálu na výrobu
obalu ve prospěch výrobků s šetrných k ŽP. Princip rozšířené odpovědnosti zahrnuje povinnost zpětného odběru. Ten je v ČR realizován např. zavedením povinnosti zpětného odběru na obaly a vybrané výrobky.
2. Záloha ▼
Smyslem zálohy je přimět spotřebitele k vrácení obalu, a tím zvýšit možnost jeho
recyklace, případně materiálového využití. Záloha proto bývá zavedena jak za účelem opětovného využití odpadu (skleněné lahve), tak i pro jednocestné obaly (obaly na jedno použití), za účelem jejich shromáždění ve velkém množství, při kterém
se vyplatí oddělené nakládání s tímto odpadem.
Rozhodující pro účinnost nástroje je, zda jsou vratné výrobky (výrobky ve vratných obalech) akceptovatelné pro spotřebitele. Výška zálohy musí převyšovat
námahu spojenou s vrácením obalu, aby působila pro spotřebitele jako motivace.
Zálohy tak mohou zvýšením ceny výrobku snižovat konkurenceschopnost výrobků
na trhu. V případě vhodného nastavení výšky zálohy je tento nástroj motivací pro spo-
299
třebitele k navrácení výrobku na určené místo. Důsledkem je zvýšení separovaného
sběru daných typů odpadu a snížení produkce směsného odpadu.
Pro výrobce je zavedení záloh spojeno se zvýšením nákladů na přepravu, skladování apod.
3. Povinné finanční rezervy a pojištění ♦ ▲ ▼
Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu pro rekultivaci a sanaci
skládek, vytěžených ploch apod. Finanční rezervy zamezují negativním vlivům skládky nebo vytěžené plochy na životní prostředí a krajinný ráz po jejím uzavření. Slouží
k úhradě nákladů na rekultivaci, zajištění péče po skončení provozu a asanací.
Podobnou rezervu si subjekt může vytvářet pomocí pojištění, např. pojištění proti ekologické havárii. Pojištění slouží ke krytí konkrétního rizika, které by pro daný
subjekt mohlo být v případě jeho realizace neúnosné nebo příliš nákladné.
Environmentálně jsou tyto nástroje velmi účinné. Zajišťují navrácení krajiny do
původního stavu a zamezení ekologických následků skládkování či těžby. Finance
z rezervních fondů nebo z pojištění mohou být v případě potřeby okamžitě použity.
Plánované finanční rezervy a pojištění původců spotřebitelských elektrozařízení
slouží jako garance, že po skončení jejich životnosti budou materiálově využity
nebo s nimi bude ekologicky naloženo.
4. Poplatky za odpad ♦ ▼
Nástroj přímo ovlivňující chování producentů odpadu. Významem odvádění poplatků za odpad je snaha snižovat produkovaný odpad již na vstupu (při poptávce
zboží), nebo tím, že bude spotřebitel třídit produkovaný odpad. Vhodné odlišení
výšky poplatků za tříděný a netříděný odpad je pro producenty motivací ke zvýšené
recyklaci. Účinnost nástroje je závislá na kvalitní informovanosti obyvatel. Poplatky
za odpad mohou vést ke zvýšení nelegálního nakládání s odpadem. To je však podle
zkušeností ze zemí EU, kde je tento nástroj využíván, převáženo jeho pozitivním vlivem na množství a podíl tříděného odpadu. Zvýšením poplatků za směsný komunální
odpad je podporována nejen recyklace, ale zároveň minimalizace produkce odpadu.
Nástroj představuje praktickou aplikaci principu „pay as you throw“.
Výsledkem aplikace tohoto nástroje by mělo být snížení nákladů na provozování
systému v obci, a to prostřednictvím snížení množství produkovaného odpadu. Nástroj je široce uplatňován v rámci EU, např. pro separovaný sběr bioodpadu.
300
Tab. 113 Ostatní nástroje – komunální odpady
Dobrovolné environmentální dohody se subjekty odpadového
1 hospodářství, producenty i subjekty nakládajícími s odpady,
včetně subjektů povinných ke zpětnému odběru.
▼
Zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení a veřejných
2 zakázek a preference výrobků s označením Ekologicky šetrný
výrobek.
▼
Program označování ekologicky šetrných výrobků s obsahem
3
recyklovaných materiálů.
▼
4 Zelený bod.
5
Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty
v České republice.
Intenzita
▼
▼
**
***
**
**
**
1. Dobrovolné environmentální dohody se subjekty odpadového
hospodářství, producenty i subjekty nakládajícími s odpady, včetně
subjektů povinných ke zpětnému odběru ▼
V rámci tohoto přístupu jsou mezi subjekty dohody uzavírány závazky ke zlepšení
stavu životního prostředí prostřednictvím dobrovolného, aktivního environmentálního
jednání. Dobrovolné dohody jdou nad rámec povinností vyplývajících z platných zákonů, nebo je mohou při jejich neexistenci nahrazovat. Představují specifický nástroj
prosazování cílů odpadového hospodářství s vysokou environmentální účinností.
2. Zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení
a veřejných zakázek a preference výrobků s označením Ekologicky
šetrný výrobek ▼
Při výběrových řízeních a u veřejných zakázek mohou být stanoveny konkrétní
podmínky na používané technologie, způsob nakládání s odpadem, jeho recyklaci
apod. Nástroj působí přímo a může mít vysokou environmentální účinnost.
Ekonomicky má zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení vliv na
zadavatele zakázky, v případě veřejných zakázek na státní správu.
3. Program označování ekologicky šetrných výrobků a výrobků
s obsahem recyklovaných materiálů ▼
Národní program environmentálního značení (certifikační systém) uděluje na základě více kritérií licence opravňující k používání značky „Ekologicky šetrný výrobek“. Takto označené výrobky mají během životního cyklu nižší dopad
na životní prostředí.
301
Nástroj působí jako pozitivní stimulace, v rámci EU je široce uplatňován. Ekonomicky působí pozitivně, především díky zvýhodnění Ekologicky šetrných výrobků při exportu. Na druhou stranu má i negativní dopad, subjekty musí hradit
náklady na analýzy potřebné k udělení licence ze svých prostředků. Tyto náklady
zvyšují cenu výrobků, a tím snižují konkurenceschopnost výrobků na trhu.
4. Zelený bod ▼
Značku uděluje EKOKOM, a. s. Její uvedení na obalu označuje, že subjekt užívající značku je zapojen do systému zpětného odběru a využití odpadů z obalů. Jedná
se o informativní nástroj, který umožňuje spotřebiteli rozhodování při výběru výrobků příznivých k životnímu prostředí. Zelený bod v takovém případě zvýhodňuje
označený výrobek.
5. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty
v České republice ▼
Jedná se o součást implementace směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu
k informacím o životním prostředí. Environmentální vzdělávání a osvěta je jednou
z hlavních priorit vlády. Státní program environmentálního vzdělávání a osvěty je
zaměřen na hlavní cílové skupiny, tj. na pracovníky veřejné správy, děti a mládež,
podnikatelský sektor a na veřejnost a napomáhá jejich vzájemnému působení. Program vyžaduje ekonomickou podporu realizace, vynaložené prostředky se však
nepochybně projeví ve významných ekonomických úsporách investic nezbytných
pro nápravy poškozeného životního prostředí i zdraví obyvatel a pravděpodobně
budou mít dopad i na růst HDP.
Tab. 114 Nástoje působící v rámci ostatních politik – komunální odpady
Intenzita
1 Technické požadavky na výrobky.
■▼▲
*
2 Hygienické požadavky.
■▼▲
*
1. Technické požadavky na výrobky ■ ▼ ▲
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění
některých zákonů upravuje způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo přírodní prostředí. Zákon dále stanovuje práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh výrobky,
které by mohly ohrozit oprávněný zájem, práva a povinnosti právnických nebo fyzic302
kých osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou
a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím.
2. Hygienické požadavky ■ ▼ ▲
Hygienické požadavky upravuje vyhláška č. 295/1997 Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny. Vyhláška stanovuje povinnosti související s obalováním výrobků, týká se především prodeje potravin a výrobků, které přicházejí do styku s potravinami. Zákon o ochraně spotřebitele stanoví, že „vyžaduje-li to povaha výrobků, zejména s ohledem na hygienické podmínky
prodeje a charakter použití, je prodávající povinen výrobky prodávat v hygienicky
nezávadných obalech nebo je do takových obalů při prodeji zabalit, při samoobslužném prodeji je povinen spotřebiteli poskytnout vhodný obalový materiál“.
Praktickým důsledkem této vyhlášky je zvýšení množství obalových materiálů,
a tudíž i odpadu z obalů určených k dalšímu zpracování nebo uložení na skládku.
Podobně je povinnost balit potraviny a tabákové výrobky stanovena v zákoně
o potravinách a tabákových výrobcích. Zákon udává povinnost balit potraviny
a tabákové výrobky tak, aby byly chráněny před znehodnocením, aby byla znemožněna změna obsahu a aby obaly odpovídaly požadavkům na materiály přicházející do styku s potravinami.
Spolu s implementací legislativních norem EU dochází k dalšímu zvyšování hygienických požadavků na způsob prodeje potravin a způsob jejich balení.
303
Obr. 27 Schéma toku komunálních odpadů a jednotlivé nástroje
E8, P1, 2
Výroba
Spotřeba
A3, 7, E6,
O2-6
Produkce odpadu
Směsný odpad, objemový
odpad, odpad ze zeleně
Vnitrostátní a
mezistátní
přeprava
A3-8, E2,
E4, O1-6
Sběr,
shromažďování
odpadu
Nebezpečné odpady
A1, 2,
4, 10
Nakládání s
NO
Odstraňování NO
Zpracování, nakládání
s odpadem
A1, 2, 9,
10, 13,
E8, P2
A1, 10,
E8
A1, 13
Třídění odpadu
Skládkování
A1, 13, E3, 8
A1, 4, A6-8, E4, 7
Spalování
Recyklace
A1, 9, 13, P2, 8, E7
A1, 13, E3, 8
Etapy toku odpadu
■
▼
♦
▲
Vznik odpadu
Využití odpadu
3.3 Nástrojové mixy
Hypotézy
Pro účely podpory materiálového využití odpadů ze zemědělství jsou pro producenty, případně zpracovatele nejefektivnějšími nástroji nástroje ekonomické (pod304
pory, subvence, výhodné půjčky), ovšem za předpokladu jejich srozumitelnosti
a snazší dostupnosti pro producenty nebo zpracovatele těchto odpadů.
Systémovým opatřením k podpoře materiálového využití odpadů ze zemědělství
jsou daňová zvýhodnění.
Vyšší míra materiálového využití odpadů ze zemědělství bude dosažena důslednou kontrolou a sankcemi za nedodržování a porušování platných předpisů.
Nástrojové mixy
Varianta 1
Tab. 115 Odpady ze zemědělství – Varianta I
Varianta 1 – Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin, využití odpadů
▪ daňová zvýhodnění – daň z příjmů, daň z nemovitostí,
▪ zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky,
▪ zákaz skládkování vybraných typů odpadů,
▪ kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů,
▪ evidence, informační systémy,
▪ dobrovolné nástroje, osvěta, výchova.
Cílem varianty 1 je snaha podpořit využívání odpadů ze zemědělství či snaha
maximální podpory opětovného využití druhotných surovin vznikajících
v zemědělství, zejména co se týče také podpory vytvořených produktů,
např. kompostu – uplatnění daňových zvýhodnění, zlevnění druhotných produktů
oproti využívání primárních surovin apod. Na druhé straně by mělo být maximálně
omezeno ukládání odpadů na skládky – zamezení ukládání zejména biologicky
rozložitelných odpadů – zvýšením poplatků za skládkování odpadů. K posílení nástroje by přispěla i ekologická daňová reforma, její prosazení je však spíše politickou záležitostí. Administrativní nástroj zákaz ukládání vybraných odpadů na
skládky však nelze jednoznačně doporučit ve všech případech, neboť by se mohl
v jistých regionálních případech stát velice ekonomicky neefektivní. Doporučení
použití nástroje zákazu skládkování vybraných odpadů lze doporučit jen až po důkladné analýze daného odpadového toku, či postupným omezováním množstevními kvótami omezujícími množství odpadů ukládaných odpadů na skládky.
V praxi je samozřejmě důležitá funkce i ostatních nástrojů, pokud však nejsou
v pořádku, nepomůže ani zavedení vyšších poplatků za skládkování či zákaz
skládkování odpadů. Těmito nástroji jsou zejména pravidelná a důsledná kontrola
dodržování právních předpisů. Také využití dobrovolných nástrojů, osvěty
a výchovy má samozřejmě svůj význam.
305
Varianta 2
Tab. 116 Odpady ze zemědělství – Varianta II
Varianta 2 – Posílení ekonomických nástrojů – obchodovatelná povolení
▪ obchodovatelná povolení,
Druhá varianta se soustředí na možnost využití nového ekonomického nástroje –
obchodovatelných povolení. Tyto nástroje se začaly v nedávné době používat
v oblasti ochrany ovzduší, v oblasti odpadového hospodářství je používán ve Velké
Británii v souvislosti s odpadem ze zdravotnictví a biologicky rozložitelným odpadem. V rámci biologicky rozložitelného odpadu představuje povolenka právo
vlastníka ukládat definovaný objem biologicky rozložitelného odpadu na skládky.
Vlastníkem je lokální svozová autorita, která v případě přebytku povolenek může
s povolenkami dále obchodovat. Klíčovým krokem obchodování s povolenkami je
zejména jejich původní alokace v cílovém roce, obecně by měla být alokace povolenek v každém dalším roce menší, než v předchozím roce. Použití obchodovatelných povolení v sobě zahrnuje ale i několik dalších předpokladů (zajistit prosaditelnost práva, transparentnost systému, jeho evidence, které by měly být splněny.
Před použitím tohoto nástroje by opět měla být provedena důkladná analýza současné situace, analýza výchozích podmínek, možných slabých stránek a nebezpečí,
která může s sebou použití nástroje přinést. Důležitými součástmi obchodování je
rovněž monitoring, který zajistí, aby nebylo na skládky ukládáno větší množství
odpadů než odpovídá množství vlastních povolenek, významnou úlohu v tomto
systému hrají i provozovatelé skládek.
Trh na základě interakce nabídky a poptávky po obchodovatelných povoleních
generuje cenu, povolenka představuje oprávnění držitele k produkci 1 t odpadu (či
ukládání 1 t odpadu na skládku) v průběhu kalendářního roku.
Použití nástroje vyžaduje důslednější a podrobnější analýzu celého problému
v České republice.
3.3.2 Odpad z dolování a těžby
Hypotézy
Pro splnění cíle snížení objemu produkovaných odpadů z těžby a dolování
je možno využít z administrativních nástrojů zdokonalení evidence a ohlašo306
vání, zlepšit provázanost legislativy (zákon o odpadech a báňské předpisy),
posílení zásady blízkosti, soběstačnosti při uvádění do provozu zařízení pro
nakládání s odpady. Z ekonomických nástrojů možno použít zavedení zvýšení
plateb z primárních přírodních zdrojů, ekologických daní – daní k ochraně
živ. prostředí, zvyšování poplatku za ukládání odpadů, zavést povinné finanční rezervy za ukládání odpadu, využít dotace a podpory na zařízení upravující
odpady z těžby a z ostatních nástrojů, lze využít podporu spolupráce mezi jednotlivými subjekty, podporu vědy a výzkumu a nových technologií.
Pro podporu cíle odstranění starých ekologických zátěží a zamezení vzniku
nových ekologických zátěží možno využít z administrativních nástrojů zpřísnění hodnocení nebezpečných vlastností, rozšířit opatření k minimalizaci
vzniku nebezpečných odpadů, zpřísnění dozorové a kontrolní činnosti orgánů
ochrany veřejného zdraví a posílení odpovědnosti za plnění povinností.
Z ekonomických nástrojů možno využít programů podporovaných ze SFŽP,
účelových fondů EU, využít podpory a dotace na odstranění SEZ (přesné vymezení účelu, zvýšení kontrol plnění), zavedení poplatků za ukládání odpadů
– zvláště nebezpečných, zavádění povinných finančních rezerv; z ostatních
nástrojů lze uvést podporu spolupráce mezi subjekty, vědy a výzkumu
a podpory nových technologií.
Pro splnění cíle zvýšení využívání odpadů z těžby a dolování jako druhotných surovin nebo jako výrobku je možno uplatnit z administrativních nástrojů stanovení technologických a ostatních podmínek využívání odpadů,
budování zařízení na úpravu odpadů, zákaz skládkování vybraných typů odpadů (rozšířit okruh odpadů), posilovat zásady blízkosti, soběstačnosti a subsidiarity při uvádění do provozu zařízení pro nakládání s odpady.
Z ekonomických nástrojů lze možno využít programů podporovaných ze
SFŽP (umožnění získat dotaci i soukromým subjektům), dále využít podpor
a dotací z veřejných prostředků, daňových zvýhodnění, plateb z primárních
přírodních zdrojů a zvyšování poplatků za ukládání odpadu, z ostatních nástrojů možno uvést podporu spolupráce mezi jednotlivými subjekty, podporu
nových technologií, vědu a výzkum.
Pro posílení cíle zvýšit zpětné využití odpadů z těžby a dolování jako základky vydobytých důlních prostor při hlubinné těžbě s omezením vlivu
těžby na povrch lze z administrativních nástrojů uplatnit zákaz skládkování
vybraných typů odpadů (rozšířit okruh odpadů), posílení zásady soběstačnosti
zařízení zaměřených na těžbu a dolování, z ekonomických nástrojů možno
využít programy ze SFŽP, zvýšení ekologických daní – daní k ochraně životního prostředí, rozšíření finanční odpovědnosti.
307
Návrh zásad a opatření ke zlepšení a zdokonalení systému nakládání
s odpady z dolování a těžby
V rámci plánu odpadového hospodářství ČR jsou vytyčeny hlavní a dílčí cíle pro
nakládání s komunálním odpadem. Za základní strategické cíl je považováno předcházení vzniku nebezpečných odpadů a snížení jejich měrné produkce a zároveň
zajištění maximálního využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů a podpora rozvoje trhu s recyklovanými výrobky. Hlavní cíle POH pro nakládání
s odpady z dolování a těžby jsou uvedeny v tabulce 117.
Tab. 117 Cíle z POH pro odpady z dolování a těžby
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Předcházení vzniku nebezpečných odpadů a snížení jejich měrné produkce o 20 %
do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 s předpokladem dalšího snižování.
Snižování produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu.
Zajištění maximálního využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů.
Minimalizování negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání
s odpady a usilování o postupné vyloučení těchto vlivů.
Podporování rozvoje trhu s recyklovanými výrobky.
Zvýšení provozní a technologické úrovně provozovaných skládek.
Minimalizování vlivu nebezpečných odpadů na zdraví lidí a životní prostředí ve všech
fázích nakládání s nimi.
Surovinová politika, podobně jako POH, uvádí jako stěžejní cíle zejména zvýšení recyklace a využívání druhotných surovin.
Tab. 118 Hlavní cíle surovinové politiky
Zajistit potřeby našeho hospodářství při spotřebě nerostných surovin a zároveň
respektovat principy trvale udržitelného rozvoje.
Snížit čerpání neobnovitelných zdrojů nerostných surovin jejich komplexním
2. využitím, zvýšit využívání druhotných surovin a zvýšit objem recyklace; v těchto
oblastech dosáhnout úrovně zemí EU.
Zvýšit úroveň informačního systému tak, aby reálně zobrazoval životnost zásob
3. jednotlivých druhů nerostných surovin; dále je nezbytné zavést statistické
sledování druhotných surovin.
1.
Návrh variant nástrojového mixu k podpoře prevence vzniku
a materiálového využívání odpadů z dolování a těžby
Nástrojový mix byl navržen na základě analýzy odpadů z dolování a těžby, zvážení
problematických stránek a možností zvýšení jeho materiálového využívání, minimalizace vzniku tohoto odpadového toku a jeho ukládání na skládky. Jeho cílem je
především posílit konkurenceschopnost tohoto surovinového toku ve srovnání
s primárními surovinami.
308
Jako základní problémy pro nakládání s odpady z dolování a těžby a jejich
využívání byly identifikovány:
Nedostatečná legislativou a kontrola v této oblasti. Omezení daná byrokratickým
jednáním a v některých případech i nastavením právních předpisů.
Velké objemy produkovaných odpadů vedoucí ke vzniku hald důlní hlušiny,
odkališť a záboru půdního fondu. V některých případech hrozí u těchto
odpadů, zejména u odpadů z těžby a úpravy uhlí, nebezpečí samovznícení.
Slabou stránkou je také malá homogenita odpadu, která činí obtíže při dalším
využívání, k dispozici je velice široké spektrum různě kvalitních druhotných
surovin, které závisí na kvalitě dobývané suroviny.
Konkurenceschopnost odpadů z dolování a těžby, respektive výrobků z nich, je
do značné míry závislá na vzdálenosti místa využití od místa produkce odpadu.
Příčinou obtížnějšího využívání odpadů je i jejich asymetrická lokalizace v ČR,
zpravidla odlišná od lokalit spotřeby. Využití odpadů z dolování a těžby naráží na
problém celkové ceny, která je vlivem dopravních nákladů za současných ekonomických podmínek vyšší než cena neobnovitelných surovin. Cena neobnovitelných
zdrojů je v současnosti relativně nízká a její zvýšení pomocí internalizace ekologických externalit by přispělo k vyššímu využívání druhotných surovin.
Dalším významným problémem jsou tzv. staré zátěže, běžně označované jako
hlušinové haldy. Ty nejsou vedeny v seznamech odpadů, ale jsou zřizovány ve
smyslu báňských předpisů. Tyto haldy, případně i výsypky a odkaliště mohou na
jedné straně být potenciálně využitelné jako nízkoprocentní primární surovina,
velmi často však vykazují řadu nebezpečných vlastností (radioaktivita, nebezpečí
samovznícení, nebezpečí výluhu nebezpečných látek, zvýšená prašnost, cizí krajinotvorný prvek aj.), které z těchto odpadů činí rizika v oblasti životního prostředí.
Nástrojový mix – zvýšení využití odpadů z dolování jako druhotných
surovin, zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám
Návrh nástrojového mixu pro odpady z dolování a těžby vychází z analýzy tohoto
odpadového toku provedené v rámci této studie. Nástrojové mixy usilují o snížení
negativních aspektů nakládání s odpady z dolování a těžby, především si kladou za
cíl zvýšení jejich využití jako druhotných surovin a zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám.
Nástrojový mix
Podobně jako v případě odpadů z energetiky je i u odpadového toku z dolování
a těžby základním problémem jejich velká produkce a nízký stav recyklace. Konkurenceschopnost tohoto odpadového toku vůči primárním surovinám je snížena
nevýhodným poměrem cen a nepravidelným rozložením těchto surovin. Ke zvýše309
ní finanční výhodnosti těchto odpadů by měla napomoci internalizace externalit
u primárních zdrojů energie pomocí ekologické daňové reformy. Ke zvýšení konkurenceschopnosti odpadů z dolování navrhuje tato varianta nástrojového mixu
také různé daňové úlevy pro technologie využívající tyto odpady spolu
s podporami a subvencemi pro tyto technologie. Významným faktorem je kvalitní
evidence a systém hodnocení vlastností těchto odpadů. Základní způsob využití pro
odpady z dolování a těžby spočívá v rekultivacích území. Tento záměr by měla
podpořit finanční rezerva, sloužící k jejímu financování. Zdokonalení systému využívání odpadů z dolování a těžby je závislé na využívání jednotného legislativního
přístupu spolu s funkčním a kvalitním systémem kontroly.
Tab. 119 Návrh nástrojového mixu pro odpady z dolování a těžby
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
Mix – zvýšení využití odpadů z dolování jako druhotných surovin, zvýšení
jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám
jednotný legislativní přístup k řešení problematiky těchto odpadů,
zvýšení daní k ochraně životního prostředí – ekologická daň,
zvýšení poplatků za ukládání odpadu,
seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku – např. recyklovatelné
odpady, rozšířit jejich počet,
evidence odpadů, kvalitní informační systém,
povinné finanční rezervy – podpora využití odpadů k rekultivacím,
finanční podpory, subvence, výhodné půjčky pro inovaci technologií a pro zpracovatele,
podpora dobrovolných programů, výzkum, osvěta (návody a manuály pro možnosti
využití certifikovaných odpadů z dolování těžby namísto klasických materiálů).
Hypotézy
Na posílení cíle zvýšení využívání odpadů z energetiky lze využít
z administrativních nástrojů povinnosti určité míry recyklace, zlepšení
legislativy, posílení technologických podmínek, resp. zařízení na úpravu
odpadů, z ekonomických nástrojů daňová zvýhodnění, podpory a dotace,
poplatky za ukládání odpadů a z ostatních nástrojů možno uplatnit podporu
vědy, výzkumu a vývoje nových technologií, osvětu veřejnosti.
Pro podporu cíle snižovat objemy produkovaných odpadů z energetiky je
možno využít ekonomických nástrojů: zvýhodnění jiných technologií
produkujících menší množství odpadů, zavedení poplatků za produkci
nevyužívaných odpadů z energetiky, podpora nových technologií, z ostatních
nástrojů: podpoření vědy a výzkumu, posilování preventivních opatření.
310
s odpady z energetiky
Hlavní cíle pro nakládání s odpady z energetiky vytyčuje plán odpadového hospodářství ČR. Za základní strategické cíle je považováno předcházení vzniku nebezpečných odpadů a snížení jejich měrné produkce nezávisle na úrovni ekonomického růstu a zároveň maximalizace recyklace a využití tohoto odpadového toku.
Hlavní cíle POH pro nakládání s odpady z energetiky v tabulce 120.
Tab. 120 Přehled cílů stanovených v Plánu odpadového hospodářství ČR
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Předcházení vzniku nebezpečných odpadů a snížení jejich měrné produkce o 20 %
do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 s předpokladem dalšího snižování.
Zajištění maximálního využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů.
Minimalizování negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání
s odpady a usilování o postupné vyloučení těchto vlivů.
Podpora rozvoje trhu s recyklovanými výrobky.
Zvýšení provozní a technologické úrovně provozovaných skládek.
Minimalizování vlivu nebezpečných odpadů na zdraví lidí a životní prostředí ve
všech fázích nakládání s nimi.
Návrh variant nástrojového mixu k podpoře prevence vzniku
a materiálového využívání odpadů z energetiky
Na základě analýzy odpadů z energetiky provedené v rámci této studie byly stanoveny problémy a slabé stránky tohoto odpadového toku. Návrh nástrojových mixů
vychází z vymezených problémů a klade si za cíl jejich řešení. Nástrojové mixy se
zaměřují především na podporu snižování produkce tohoto typu odpadů, zvýšení
jejich recyklace a konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám.
Jako základní problémy odpadů z energetiky (VEP) jsou identifikovány následující:
nedostatečná legislativa pro tuto oblast spolu s nízkou kontrolou plnění,
velká produkce tohoto odpadu spolu s častým nesplněním kvalitativních
požadavků pro další využívání,
v mnoha případech nízká technologická připravenost na odběr a zpracování VEP,
nízký počet odběratelů a zpracovatelů VEP, a tudíž nedostatečné kapacity pro
jeho využívání, všeobecná nedůvěra, a tudíž i často využívaná možnost
ukládání na skládky,
nedůvěra veřejnosti – převaha názoru o ekotoxicitě odpadů.
Protože množství vznikajícího popílku je velké a obsah nebezpečných složek
v něm je vysoký, je podíl popílku využitého jako druhotná surovina celkově nízký.
311
V úvahu přichází jeho likvidace, především ukládáním do vyrubaných prostorů po
těžbě uhlí a také jeho využití k rekultivaci krajiny.
Varianta I.
Jako významný problém pro nakládání s odpady z energetiky se jeví jejich nízká
konkurenceschopnost vůči primárním surovinám. Ta je do značné míry dána cenou
těchto surovin. Proto tato varianta nástrojového mixu navrhuje zavedení ekologické daně, která by umožnila zahrnutí ekologických externalit do ceny primárních
surovin. Zároveň se zvýšením cen primárních surovin by měly být podporovány
technologie využívající VEP, a to jak formou daňových zvýhodnění, tak i formou
podpor a subvencí. Ke zvýšení podílu recyklace odpadů z energetiky by měla přispět i zvýšená informovanost a osvěta v této problematice. Ta může být podpořena
jak výzkumnými programy a kampaněmi, tak i vedením kvalitní evidence odpadů.
Tab. 121 Návrh nástrojového mixu pro VEP – Vatianta I.
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
Mix – zvýšení využívání odpadů z energetiky, zvýšení jejich
konkurenceschopnosti vůči primárním zdrojům
vytvoření legislativních předpokladů pro využívání certifikovaných VEP,
zavádění ekologické daně,
poplatky za ukládání odpadu,
daňová zvýhodnění – daň z příjmu, z nemovitosti,
seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku,
technické požadavky na nakládání s odpady vzniklými při spalování komunálních
a nebezpečných odpadů,
evidence odpadů, kvalitní informační systém,
finanční podpory, subvence, výhodné půjčky pro inovaci technologií a pro
zpracovatele VEP,
podpora dobrovolných programů, výzkum, osvěta (návody a manuály pro možnosti
využití certifikovaných VEP namísto klasických materiálů).
Varianta II.
Možností ke zlepšení situace nakládání s odpady z energetiky je jednoznačně snížení jejich produkce. Takovému stavu může kromě snižování energetické spotřeby
napomoci zkvalitňování technologií. Podpora čistších technologií ve formě daňových úlev nebo podpor pro nově zaváděné technologie minimalizující produkci
odpadu je jednou z možností. Významné je i zavedení legislativních norem
a norem na výstavbu nových zařízení. Tyto administrativní nástroje musí být doplněny kvalitním a funkčním systémem kontroly.
312
Tab. 122 Návrh nástrojového mixu pro VEP – Varianta II.
▪
▪
▪
▪
▪
▪
Mix – Snižování produkce odpadů z energetiky
zvýšení poplatků za ukládání odpadu,
legislativní podpora čistších technologií, podpora využívání obnovitelných zdrojů
energie,
důsledná kontrolní činnost, pokuty a sankce za nedodržování předpisů,
normy na minimalizaci produkce odpadu pro výstavbu nových zařízení a zavádění
nových technologií – státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie,
finanční podpory, subvence a výhodné půjčky pro inovaci technologií,
podpora dobrovolných programů, výzkum, osvěta.
Hypotézy
Pro splnění cíle „zvýšení podílu recyklace do konce roku 2005 na hodnotu
50 % a do konce roku 2012 na hodnotu 75 %“ se předpokládá využít několika
nástrojů. Z administrativních nástrojů: zdokonalení evidence a ohlašování odpadů; zákaz skládkování SDO; posílení kontrolního mechanismu; zamezení
využívání neupravených SDO; sjednocení činnosti stavebních úřadů a zlepšení
legislativy. Z ekonomických nástrojů: podpory a dotace, daňová zvýhodnění
(př. DPH apod.), zvýšení ekologických daní (na primární suroviny) a zvýšení
poplatků za ukládání odpadů. Z ostatních nástrojů pak informace a vzdělávání, podpora spolupráce mezi jednotlivými subjekty.
Za účelem splnění cíle snížení podílu NO vznikajících při stavebních činnostech je možno využít několika nástrojů – z administrativních: posílení kontrolního mechanismu, posílení technologických podmínek, resp. zařízení na
úpravu odpadů, zavedení systému norem a předpisů, z ekonomických nástrojů: postihy, podpory a dotace na vybudování zařízení pro recyklaci odpadů,
z ostatních nástrojů: informovanost, osvěta, posilovat preventivní opatření.
Pro podporu cíle zvýšení ceny primárních surovin nad cenu recyklovaných
SDO lze využít nástrojů administrativních – zlepšení legislativy, posílení kontrolního mechanismu, z ekonomických možno využít platby z primárních přírodních zdrojů, ekologické daně, daňová zvýhodnění pro SDO.
Pro cíl zamezení spekulativním rekultivacím možno využít nástrojů: z administrativních: posílení kontrolních mechanismů, sjednocení činnosti stavebních úřadů, zpřesnění legislativy, z ekonomických: zavedení poplatků za
ukládání odpadů, finanční postihy za ukládání neupraveného SDO, dotace na
vybudování recyklačních zařízení.
313
Pro splnění cíle využití SDO i v jiných oblastech než stavebnictví se předpokládá podpora vývoje nových technologií, podpora vědy a výzkumu.
s SDO
V Plánu odpadového hospodářství ČR jsou pro stavební a demoliční odpad vytyčeny strategické a hlavní cíle, uvedené v následující tabulce, mezi nimiž je lze určit
jako principiální strategický cíl: maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů.
Tab. 123 Cíle z POH ČR pro stavební a demoliční odpady
cíl
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
Definice cíle
Snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu.
Maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů.
Minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady.
Zabránit rozptylu azbestu a azbestových vláken do složek životního prostředí.
Vytvořit integrované systémy nakládání s odpady na regionální úrovni a jejich propojení do celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci vybavenosti území.
Stanovení nástrojů pro podporu zvýšení materiálového využití odpadů´s upřednostněním jejich opětovného použití, pokud je to ekologicky a ekonomicky výhodné.
Zpracování strategie na podporu trhu s recyklovanými výrobky.
Podpora rozvoje trhu s recyklovanými výrobky, upřednostnění výrobků
z recyklovaných materiálů a ekologicky šetrných výrobků při zadávání zakázek na
úrovni orgánů veřejné správy.
Realizace poskytování podpor uvolňovaných ze státních nebo komunálních
rozpočtů v případech, kde je to vhodné, použití recyklovaných výrobků.
Zajištění zdravotní nezávadnosti recyklovaných výrobků.
Využívat 50 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů do
31. prosince 2005 a 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů
do 31. prosince 2012.
Na základě výčtu cílů z POH ČR je důležité navrhnout vhodné zásady a opatření
k jejich realizaci i k vytvoření nových nástrojů v oblasti stavebních a demoličních
odpadů. Návrh těchto zásad a opatření vychází zejména ze SWOT analýzy
a problémů týkajících se SDO – především skládkování stavebních odpadů, jejich
ukládání v neupravené podobě v rámci spekulativních rekultivací, terénních úprav
a sanací, ukládání pod záminkou skladování atd.
Návrh zásad a opatření pro odpadový tok SDO
zpracovat strategii iniciace podnikatelského a občanského prostředí
k recyklaci stavebních a demoličních odpadů,
314
zpracovat strategii podpory materiálového využití SDO včetně zajištění odbytu výrobků vyrobených z recyklovaných SDO,
možnost nepřímé podpory využívání odpadů formou zvýšení plateb z primárních
přírodních zdrojů a zavedení plateb u dosud nezpoplatněných zdrojů,
upravit programy SFŽP ČR za účelem podpory plnění jednotlivých cílů stanovených v POH ČR,
zvýšit poplatek za uložení odpadů na skládky,
vytvořit normy pro recykláty vyrobené z SDO,
zvýšit odbornost pracovníků veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství a v oblasti týkající se nakládání s SDO,
posílit kompetence kontrolních orgánů státní správy a ČIŽP a zvýšit jejich
činnost provádění kontrol,
upřednostňovat výrobky z recyklovaných materiálů a ekologicky šetrné výrobky při zadávání zakázek orgány státní správy,
podporovat využívání dobrovolných nástrojů,
podporovat dobrovolnou certifikaci produktů recyklace SDO,
preferovat využívání recyklátů z SDO.
Navržení jednotlivých variant nástrojového mixu k podpoře prevence
a vzniku materiálového využití odpadů
Na základě analýzy stavebních a demoličních odpadů, provedené v rámci tohoto projektu, a vytyčení základních problémů a možností jejich řešení byly navrženy nástrojové mixy vedoucí zejména k posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin.
Shrnutí základních problémů SDO:
Velmi nízké ceny, za které je možno se inertních stavebních odpadů ze strany
jejich původců zbavit, neumožňuje další rozvoj technologické vybavenosti
recyklačních zařízení, který by vedl ke zvýšení jakosti produkovaných
recyklátů. Ekonomická nejistota v recyklaci SDO nedává možnost realizaci
stacionárních recyklačních linek tak, jak je obvyklé v zemích EU
s rozvinutým systémem recyklace SDO.
Nízké ceny nerostných surovin pro stavebnictví (štěrkopísek, stavební kámen), nízké ceny primárních surovin vyplývajících jak z geologických podmínek ČR, tak i z velmi nízkých poplatků spojených s těžbou. Problematika je
obzvláště aktuální u surovin pocházejících z nevýhradních ložisek.
Velmi odlišná regionální činnost stavebních úřadů ve věci vydávání stavebních povolení či územních rozhodnutí týkajících se nakládání se stavebními
a demoličními odpady, rozhodnutí jsou velmi silně závislá na osobnosti, která
315

je vydává a z hlediska možnosti dosažení nápravy (uvedení do souladu
s platnou legislativou) v akceptovatelném časovém horizontu nevymahatelná.
Neinformovanost, trvalá nedisciplinovanost občanů, podnikatelských a ostatních aktivit v nakládání se stavebními odpady.
Laxní přístup jak původců odpadů, tak v některých případech i dotčených orgánů státní správy.
Evidence o skutečných tocích odpadů není známa.
Spolupráce mezi zainteresovanými ministerstvy je nedostatečná.
Nepřiměřený zisk spojený s nelegálním nakládáním se stavebním a demoličním odpadem.
Pro stavební suroviny je typické, že se vzrůstající dopravní vzdáleností klesá jejich konkurenceschopnost, neboť se jedná o suroviny s nevelkou přidanou hodnotou, a proto dopravní náklady rychle limitují prodejnost. Podpora recyklace stavebních odpadů bude proto dvojnásob účinná právě v oblastech chudých na stavební
suroviny – jednak se omezí negativní vlivy životního prostředí, včetně výrazného
zkrácení přepravních vzdáleností primárního stavebních kamene, jednak budou
v mankovních oblastech stavební recykláty mnohem lépe konkurenceschopné než
v regionech, kde je primárních stavebních surovin dostatek.
Varianta I
Z přehledu základních problémových okruhů se pro řešení zlepšení nakládání
s SDO ukazuje ideální nástrojová varianta pro posílení konkurenceschopnosti
druhotných surovin ze stavebnictví. Tato varianta navrhuje zavést daně na primární suroviny a zároveň úpravu plateb z vydobytých nerostů a z dolování. Také
uplatnění daňových i jiných zvýhodnění by mělo podnítit především rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení. Zároveň zvyšování poplatků za skládkování stavebních odpadů by mělo nutit k hledání alternativních možností využití. Měla by
být současně prováděna kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů,
maximálně zdokonalena evidence odpadových toků. Přitom je nutné zvyšovat osvětu
a informovanost nejenom na úrovni podnikatelských subjektů – tj. původců odpadů,
ale i podporovat osvětu a vzdělanost na úrovni veřejné správy. V této souvislosti se
pouze nedoporučuje zavést úplný zákaz skládkování stavebních odpadů, protože
mnohdy zejména z ekonomického hlediska neexistuje alternativní způsob využití.
Uplatněním daňových a jiných zvýhodnění by mohl posílit především rozvoj
technologické vybavenosti recyklačních zařízení. Vysoké cíle EU a jejich implementace na podmínky ČR budou vyžadovat intenzivní rozvoj technické vybavenosti území pro nakládání s odpady podpořený finančně z tuzemských a zahraničních účelových fondů.
316
Tab. 124 Návrh nástrojového mixu I pro SDO
Nástrojový mix – Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin
▪ platby z primárních přírodních zdrojů – ekologická daňová reforma,
▪ daňová zvýhodnění – daň z příjmů, daň z nemovitostí,
▪ zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky,
▪ zákaz skládkování vybraných druhů odpadů,
Existuje reálná hrozba neefektivního modelu reformy poplatků z těžby nerostných surovin zvažované MŽP a MPO, který nebude brát ohled na podporu recyklace a nezohlední toto hledisko při stanovení sazeb.
Tento fakt je podporován i naléhavou potřebou snižování těžby přírodních stavebních surovin, zejména v některých chráněných krajinných oblastech, cenných
lokalitách a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality života
v okolních obcích.
Varianta II
Další možnou nástrojovou variantou pro řešení zlepšení nakládání s SDO lze navrhnout zamezení spekulativním rekultivacím. Tato varianta navrhuje zavést poplatky za ukládání SDO na skládky a kontrolu dodržování. Zejména zákaz ukládání
neupravených SDO na skládky, přísnější kontrola jeho dodržování a následné finanční postihy by měly směřovat k zamezení spekulativních rekultivací či sanací.
Měla by být současně sjednocena činnost stavebních úřadů a prováděna kvalitní
a důsledná kontrola dodržování všech právních předpisů, maximálně zdokonalena
evidence odpadových toků. Zároveň je třeba zavést dotace na vybudování dalších
recyklačních zařízení a současně je nutné zvýšit osvětu a informovanost nejenom
na úrovni podnikatelských subjektů – tj. původců odpadů, ale i podporovat osvětu
a vzdělanost na úrovni veřejné správy. Stejně jako u předchozí varianty se nedoporučuje zavést úplný zákaz skládkování stavebních odpadů, protože mnohdy zejména z ekonomického hlediska neexistuje alternativní způsob využití.
317
Tab. 125 Návrh nástrojového mixu II pro SDO
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
Nástrojový mix – Zamezení spekulativním rekultivacím
zákaz ukládání neupravených SDO ,
důsledná kontrola a finanční postihy za ukládání neupraveného SDO,
sjednocení činnosti stavebních úřadů,
sjednocení výkladu zákona o odpadech v návaznosti na stavební zákon,
zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky,
zákaz skládkování vybraných druhů odpadů – zejm. nebezp. a recyklovatelných,
kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů,
dotace na vybudování dalších recyklačních zařízení,
ekonomická motivace subjektů pro získání fin. podpor z fondů EU,
evidence, informační systémy – posílit (média),
dobrovolné nástroje, osvěta, výchova.
Hypotézy
Hlavními cíli v nakládání s komunálními odpady jsou:
Prevence a minimalizace vzniku odpadu.
Zvýšení podílu odděleně sebraných využitelných odpadů (papír, plasty,
sklo, kovy včetně elektrošrotu, bioodpad, textil, pneumatiky) a jejich materiálového využití.
Zvýšit podíl odděleně sebraných nebezpečných odpadů (baterie
a akumulátory, odpadní oleje, výbojky a zářivky, chladničky, zbytky barev
a spotřební chemie včetně obalů) a jejich využití nebo odstranění.
Snížit podíl biologicky rozložitelného odpadu v odpadu ukládaném na
skládky
Zvýšit podíl energeticky využívaného odpadu a snížit množství odpadu
ukládaného na skládky
K realizaci stanovených cílů bude nutno použít administrativní, ekonomické
a technicko-organizační nástroje.
Opatření a nástroje vycházejí z klíčových zásad a principů, které jsou charakteristické pro povahu konkrétní politiky (jedná se například o princip „znečišťovatel,
neboli producent odpadu, platí“).
318
s komunálním odpadem
Plán odpadového hospodářství ČR vytyčuje řadu hlavních a dílčích cílů pro nakládání s komunálním odpadem. Za základní strategické cíle je považováno snižování
měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu spolu
s maximalizací využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů a minimalizací negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí. Hlavní cíle POH pro
nakládání s komunálním odpadem jsou uvedeny v tabulce 126.
Tab. 126 Cíle z POH pro komunální odpad
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
10.
11.
Snížení hmotnostního podílu odpadů ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010
ve srovnání s rokem 2000 a s výhledem dalšího postupného snižování.
Zajištění souladu dovozu a vývozu odpadů s předpisy EU a mezinárodními závazky ČR.
Zvýšení materiálového využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010.
Snižování podílu biologicky rozložitelných komunálních odpadů (dále jen „BRKO“)
ukládaných na skládky tak, aby tento podíl činil v roce 2010 nejvíce 75 %
hmotnostních, v roce 2013 nejvíce 50 % hmotnostních, výhledově v roce 2020
nejvíce 35 % hmotnostních, z celkového množství BRKO vzniklého v roce 1995.
Zvyšování množství materiálově využívaných druhů odpadů tvořící BRKO
vytříděných z komunálního odpadu.
Podporování rozvoje trhu s recyklovanými výrobky.
Vytvořit integrované systémy nakládání s odpady na regionální úrovni a jejich propojení do celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci vybavenosti území.
Předcházení vzniku odpadů a omezování jejich množství zvyšováním podílu
recyklovaných výrobků obsahujících PVC.
Předcházení vzniku odpadů z obalů a zvyšování materiálového využívání
vzniklých odpadů z obalů.
Návrh jednotlivých variant nástrojového mixu k podpoře prevence
a vzniku materiálového využití odpadu
Na základě analýzy komunálního odpadu provedené v rámci této studie byly stanoveny problémy a slabé stránky tohoto odpadového toku. Návrh nástrojových mixů vychází z vymezených problémů a klade si za cíl jejich řešení. V rámci komunálních odpadů se nástrojové mixy zaměřují především na rozšíření odpovědnosti
původce odpadu, zvýšení recyklace a konkurenceschopnosti recyklovaných výrobků na trhu.
Přehled základních problémů nakládání s komunálním odpadem
Neexistence surovinové koncepce státu v oblasti obnovitelných zdrojů. Nejednotnost výkladu zákona.
319
Nízká odpovědnost výrobců za výrobky v průběhu jejich životního cyklu. Slabá
kontrolní činnost, slabá vymahatelnost, nízká zodpovědnost svozových firem.
Nízký odbyt separovaných recyklovaných odpadů, nedostatečné zajištění odbytu výstupů z procesu úpravy KO. Nízká konkurenceschopnost výrobků
z recyklovaných materiálů.
Přeplnění recyklačních kapacit v ČR.
Nízká podpora státu komunální sféře, nízká podpora recyklace. Nedostatečná
míra separovaného sběru komunálního odpadu.
Nízké ekologické a právní vědomí a odpovědnost občanů – nízká recyklace
odpadu, spalování plastů v domácnostech
Nástrojový mix – varianta I.
Z přehledu základních problémů nakládání s komunálním odpadem se jako zásadní
jeví potřeba zvýšení odpovědnosti původců odpadu po celou dobu životního cyklu
odpadu. Způsobem, jak zvýšit odpovědnost původců odpadu, je rozšiřování jejich
finanční odpovědnosti. Ta je v praxi představována zaváděním zálohy, povinností
zpětného odběr obalů a vybraných výrobků a také zaváděním ekologické daně, která promítá do celkové ceny výrobku jeho environmentální vliv. Tato pravidla mohou být zařazována již jako kritéria při rozhodování o využívání nových technologií nebo u státních zakázek jako součást výběrového řízení..
Tab. 127 Nástrojový mix pro komunální odpad – Varianta I.
Podpora zvýšení odpovědnost výrobců za výrobky po dobu jejich životního cyklu,
minimalizace vzniku odpadu
▪ aplikace ekologické daně,
▪ rozšířená finanční odpovědnost – záloha,
▪ zpětný odběr obalů a vybraných výrobků spolu se systémem informování
spotřebitele o zpětném odběru výrobku,
▪ označování obalů a vybraných výrobků (např. baterií, akumulátorů a zařízení
o obsahu těžkých kovů),
▪ zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení a veřejných zakázek
a preference ekologicky šetrných výrobků,
▪ prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh,
▪ vedení kvalitní evidence odpadů,
▪ podpory, subvence a výhodné půjčky pro technologie napomáhající minimalizaci odpadu,
▪ podpora výzkumu a vývoje.
Nástrojový mix – varianta II.
Podmínkou pro zvýšení materiálového využívání odpadu a konkurenceschopnosti
těchto výrobků je především vhodné nastavení jejich ceny vůči ceně materiálů
a výrobků z primárních surovin. Za tímto účelem nástrojový mix navrhuje zavede320
ní platby z primárních přírodních zdrojů, tzv. ekologické daně. Zároveň by měl být
zvýšen poplatek za ukládání odpadů na skládku a rozšířeno množství kategorií odpadu, které je zakázáno ukládat na skládky. To by mělo napomoci odklonu nakládání s odpady od skládkování směrem k materiálovému využívání, recyklaci apod.
Pro zvýšení informovanosti spotřebitelů by bylo vhodné zavést/rozšířit systém
označování ekologicky šetrných výrobků, např. pomocí zeleného bodu.
Tab. 128 Nástrojový mix pro komunální odpad – Varianta II.
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
▪
Zvýšení konkurenceschopnosti recyklovaných odpadů oproti primárním
surovinám, podpora materiálového využívání komunálního odpadu
aplikace ekologické daně,
zvýšení poplatku za ukládání odpadů na skládku,
nastavení způsobu odvádění poplatku za odpad,
pokuty a sankce při nedodržení předpisů,
obecně závazné vyhlášky krajů a obcí upravující systém shromažďování, sběru,
přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, určení místa
k odkládání komunálního odpadu a nebezpečných složek komunálních odpadů,
zajištění využití a recyklace odpadu z obalů – recyklační kvóty,
rozšíření seznamu odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku,
program označování ekologicky šetrných výrobků a výrobků s obsahem
recyklovaných materiálů,
zelený bod.
3.4 Závěry
K naplnění cílů POH ČR i POH krajů existuje v praxi několik druhů nástrojů, základním nejužívanějším členěním nástrojů je na administrativní, ekonomické
a ostatní nástroje. Administrativní nástroje představují nejpoužívanější nástroje,
řadíme sem zejména příkazy, zákazy, které se vztahují na chování subjektů zatěžujících životní prostředí. Znečišťovatel na základě dodržování těchto nástrojů zpravidla snižuje zatížení životního prostředí, a tím zamezuje externím nákladům. Použití administrativních nástrojů je velice široké.
V současné době začínají ekonomické nástroje nahrazovat některé administrativní nástroje. Hlavní výhodou ekonomických nástrojů je zejména dosažení stanovených cílů s vyšší efektivností, subjekt si může zvolit svoji vlastní specifickou
cestu k naplnění konkrétních požadavků.
Jako podpůrná opatření pro dosažení deklarovaných cílů bývají používány ostatní, doplňkové nástroje, k nimž řadíme různé dobrovolné dohody, systémy značení
ekologicky šetrných výrobků, informační kampaně apod. Ačkoliv bývají tyto nástroje
označovány za doplňkové, jejich význam v celém systému je nesporný.
321
Tak jako ekonomické, tak i administrativní a ostatní nástroje mají své výhody
i nevýhody, pro naplnění stanovených cílů je tudíž nutné vytvořit takovou kombinaci – nástrojový mix – který maximálně využije výhody a potlačí nevýhody použitých nástrojů.
V rámci Realizačního programu „Nástroje na podporu materiálového využití
odpadů“ byly identifikovány účinné nástroje a nejvhodnější nástroje pro vytváření
nástrojových mixů, výstupy z tohoto realizačního programu byly využity pro tvorbu nástrojových mixů pro jednotlivé identifikace nejvýznamnějších nástrojů
v rámci zkoumaných odpadových toků a tvorby nástrojových mixů.
V rámci analýzy jednotlivých nástrojů byly identifikovány nástroje ovlivňující
vybraný odpadový tok, nástroje byly rozděleny na administrativní, ekonomické,
ostatní a nástroje působící v rámci ostatních politik, u nástrojů byla zkoumána jejich intenzita a část etapy odpadového toku, ve kterém zejména působí.
Zemědělské odpady
Jako nástroje s největší intenzitou, které ovlivňují odpadový tok odpadů ze zemědělství, byla vybrána za důležitou zejména celková strategie omezení množství
BRO ukládaného na skládky, následně pak implementace směrnic vztahující se na
zpracování bioodpadu, požadavky kladené na nakládání s kaly a definované koncentrace obsahu nebezpečných látek a další podmínky nakládání s odpady ze zemědělství, požadavky kladené na hnojiva a jiné pomocné látky a substráty.
V rámci ekonomických nástrojů byly jako nejvýznamnější ekonomické nástroje
vyhodnoceny výkupní ceny z obnovitelných zdrojů, podpory mimoprodukčních
funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí a další
podpory v rámci Společné zemědělské politiky, podpory v rámci rozvoje venkova
a podpory ze zdrojů státního rozpočtu.
Význam dobrovolných nástrojů,je považován za spíše doplňkový.
Jako důležité nástroje byly vyhodnoceny i některé nástroje působící v rámci
ostatních politik, zejména Společná zemědělská politika, ochrana vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů, ochrana přírody a krajiny a rostlinolékařská péče,
podpora venkova prostřednictvím Evropského garančního a podpůrného fondu pro
zemědělství, poskytování podpory za uvádění půdy do klidu a finanční kompenzace za uvádění půdy do klidu, podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních
funkcí zemědělství, za velice významný je považován i obchod s povolenkami
skleníkových plynů.
Výchozí pro tvorbu nástrojových mixů byly uvažovány výše uvedené nástroje i nástroje analyzované v rámci obecného úvodu k nástrojům odpadového hospodářství.
322
První nástrojový mix obsahuje daňová zvýhodnění, poplatky za ukládání odpadů
na skládky, zákaz skládkování vybraných typů odpadů, kvalitní a důslednou kontrolu dodržování právních předpisů, doplněný ostatními nástroji – evidence a informační systémy, dobrovolné nástroje, osvěta a výchova.
Pro druhou variantu nástrojových mixů byla vybrána jako výchozí nástroj obchodovatelná povolení, ačkoli tento nástroj je v současné době využíván pouze
v rámci ochrany ovzduší, nabízí se jako zajímavá možnost pro podporu materiálového využití odpadů. Pro využití tohoto nástroje v odpadovém hospodářství v praxi
by bylo však třeba provést hlubší analýzu.
Odpady z dolování a těžby
Na způsob nakládání s odpady z dolování a těžby působí v současné době jak kombinace nástrojů v administrativní a ekonomické oblasti, tak do značné míry také
nástroje působící v rámci ostatních politik. Pro zvýšení podpory využívání tohoto
odpadového toku a zamezení negativního vlivu dolování a těžby na životní prostředí je nutné kombinovat tyto nástroje tak, aby byla podpořena jejich účinnost
a pozitivní environmentální dopad byl maximalizován.
Z administrativních nástrojů ovlivňují nakládání s odpady z dolování a těžby
především pravidla zakotvená v zákoně č. 44/1988 Sb.,o ochraně a využití nerostného bohatství, Plánu odpadového hospodářství a Surovinové politice. Tyto politiky obsahují souhrn pravidel provádění těžebních prací a nakládání se vzniklým odpadem, a je zde zakotvena také povinnost provádění nápravy ekologických škod
způsobených v průběhu těžební činnosti. Pro další omezení negativního vlivu těžebních prací na životní prostředí je žádoucí rozšíření ekologického dohledu nad
těžbou na úroveň vyšších územních samosprávních celků.
U ekonomických nástrojů je důležité především nastavení ceny nerostných surovin, které má vliv na způsob jejich využívání a také na poměr využívání primárních
a druhotných surovin. Zvýšení využívání druhotných surovin může být podpořeno
aplikací ekologické daně, která umožňuje zahrnutí ekologických externalit do ceny
primárních surovin. Je žádoucí, aby se nástrojem politiky životního prostředí stala
také úhrada z dobývacího prostoru.
Pravidla nakládání s odpady z dolování a těžby jsou zakotvena také v politice
ochrany přírody, životního prostředí a ve stavebním zákoně. Ty určují nutné sanační a rekultivační zásahy do území vymezují chráněná území, pro něž platí zákaz těžebních a dalších souvisejících činností. Ke snížení vlivu dolování a těžby na životní
prostředí přispívá také povinnost hodnocení pánované činnosti v rámci EIA a IPPC.
323
Odpady z energetiky
Pro podporu zvýšení využívání a omezení produkce odpadů z energetiky se
v současnosti používají jak administrativní a ekonomické nástroje. Tento nástrojový mix je doplněn také dobrovolnými nástroji a nástroji působícími v rámci dalších
politik tak, aby docházelo k co nejlepšímu rozvoji v oblasti hospodaření s tímto
odpadovým tokem. Je nutné tyto nástroje kombinovat tak, aby bylo docíleno pozitivního efektu ve smyslu recyklace a materiálového využívání.
Z administrativních nástrojů lze považovat za nejdůležitější legislativní normy
ČR, především Státní energetickou politiku, Plán odpadového hospodářství, zákon
č. 406/200 Sb., o hospodaření s energií a zákon č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). K podpoře snižování produkce odpadů by v budoucnu měla přispět také podpora obnovitelných zdrojů energie, spolu s podporou čistších technologií pomocí
udělování státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné.
Ekonomické nástroje působí oproti administrativním obvykle efektivněji a zároveň poskytují jednotlivým subjektům možnost volby nejvhodnějšího řešení konkrétních požadavků. Prosazování ekologické daně umožňuje podpořit environmentálně příznivé technologie a produkci recyklátů a tím posílit jejich konkurenceschopnost. Ke zvýšení využívání odpadů z energetiky přispívá kromě zavádění
ekologické daně také zvyšování poplatků za jejich ukládání na skládku.
Podpory, subvence a výhodné půjčky umožňují zavádění nových technologií
s nižším dopadem na životní prostředí. V případě obnovitelných zdrojů energie
jsou podpory ve formě dotací a výhodných půjček při výstavbě nových zařízení
jednou z podmínek jejich dalšího rozvoje.
Dobrovolné nástroje, především národní program EMAS a národní program
čistší produkce mají v oblasti energetiky jednoznačný environmentální přínos.
V současnosti však nejsou uplatňovány ve větší míře.
Z nástrojů působících v rámci ostatních politik je třeba zmínit především posuzování vlivů na životní prostředí a integrované povolování. Tyto nástroje umožňují minimalizaci negativních vlivů průmyslových objektů na životní prostředí díky komplexnímu hodnocení jejich vlivu již ve fázi plánování a přípravy. Z hlediska energetických úspor by měl být kladen důraz také na standardy pro izolace budov
a podporu dalších způsobů úspory energie.
Stavební odpady
V současné době se používají jak administrativní a ekonomické nástroje, tak
i nástroje dobrovolné a informační pro zlepšení situace v oblasti hospodaření se
stavebním a demoličním odpadem. Je však nutné tyto nástroje vhodně používat,
324
doplňovat a vzájemně kombinovat tak, aby výsledný efekt byl pozitivní ve smyslu
recyklace a materiálového využívání SDO.
Z administrativních nástrojů používaných v oblasti SDO nejvíce působí právní
předpisy upravující oblast životního prostředí, obecně závazné vyhlášky o systému
nakládání se SDO a využívání odpadů ze stavební výroby – recyklátů. Právní předpisy a obecně závazné vyhlášky upravují povinnosti původců při nakládání
s odpady, ukládají původci SDO nabídnout je ke zpracování/recyklaci, snaží se tak
usměrnit materiálové toky SDO směrem k recyklaci. Neposkytují však dostatečné
nástroje ke kontrole dodržování povinností.
Ekonomické nástroje oproti administrativním poskytují dosáhnout zvolených cílů efektivněji a účinněji, jak se ukazuje i v oblasti SDO. Největší účinnost mají
podpory ze SFŽP ČR a podpory z programů a fondů EU a daňová zvýhodnění (př.
daňové úlevy apod.). První dva zmíněné nástroje mají dopady především na znečišťovatele tím, že snižují jeho náklady na dosažení stanovených cílů ke zlepšení
životního prostředí. Působí proti principu „znečišťovatel platí“. Daňová zvýhodnění umožňují rozvoj recyklačních zařízení i odbyt vyrobených recyklátů na trhu
a posilují jejich konkurenceschopnost.
Z ostatních nástrojů používaných v oblasti SDO mají velký význam zejména
program označování výrobků s obsahem recyklovaných materiálů, upřednostňování výrobků z recyklovaných materiálů při zadávání zakázek i činnost profesních
sdružení podporujících recyklaci SDO. V rámci ostatních politik je významným
nástrojem právní řád ČR, Surovinová politika ČR, Národní politika podpory jakosti, programy na podporu podnikání MPO, podpory investování MPO a pokuty
podle zákona o obcích a podle přestupkového zákona. Tyto nástroje mají především vliv na vznik a nakládání s odpady.
Po provedení analýzy toku SDO v rámci tohoto projektu a vytyčení základních
problémových oblastí a možností jejich řešení byly navrženy dva nástrojové mixy.
První varianta se zaměřuje zejména na posílení konkurenceschopnosti druhotných
surovin, druhá varianta se snaží o zamezení spekulativních rekultivací.
Komunální odpad
Pro ovlivnění a nasměrování nakládání s komunálním odpadem je v současnosti
využívána kombinace ekonomických, administrativních a dobrovolných nástrojů.
Zásadní roli hrají nástroje ekonomické, a to především díky jejich přímému vlivu na
producenty odpadu a ovlivnění způsobu jeho dalšího zpracování nebo odstranění.
Z administrativních nástrojů patří k nejdůležitějším seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku a plnění recyklačních kvót. Obecně závazné vyhlášky
obcí nebo krajů spolu s povinností zpětného odběru a značením výrobků umožňují
325
snižování množství odpadu již ve fázi jeho vzniku. Nástroje jako zpětný odběr vybraných výrobků a obalů spolu s označováním výrobků a informováním spotřebitele o zpětném odběru podporují princip „znečišťovatel platí“, který je v současné
době prosazován v rámci EU.
Aplikace ekonomických nástrojů má přímá vliv na všechny fáze produkce
a nakládání s komunálním odpadem. Na rozdíl od administrativních nástrojů působí nástroje ekonomické přímo na chování původce odpadu, a pokud jsou vhodně
nastaveny mají okamžitý efekt při jeho rozhodování o způsobu dalšího nakládání
s odpadem. Z ekonomických nástrojů je třeba zmínit především prosazování ekologické daně, která má prokazatelný účinek na prosazování ekologičtějších výrobků na
trhu. Spolu s ekologickou daní je pro změnu ve způsobu nakládání s odpady významná rozšířená odpovědnost výrobce, vhodné nastavení poplatků za odpad a poplatků za
ukládání odpadů na skládku. Tyto nástroje napomáhají snižovat množství odpadů,
které jsou odstraňovány skládkováním, podporují další využívání odpadů a jejich
recyklaci. Doplňující nástroje mají v případě komunálního odpadu podstatný vliv
vzhledem k tomu, že účinnost administrativních a ekonomických nástrojů je do značné míry závislá na míře a kvalitě informovanosti občanů. Dobrovolné nástroje tudíž
působí největší měrou již ve fázi produkce odpadu, kdy napomáhají jejímu snížení.
Využívání nástrojů jako je označování Ekologicky šetrných výrobků nebo zelený bod,
stejně jako programy environmentálního vzdělávání přispívají k zvýšení informovanosti obyvatelstva a jejich chování ve vztahu k produkci odpadu.
326
4. Vyhodnocení variant nástrojového mixu
z hlediska environmentálních, sociálních
a ekonomických dopadů na jednotlivé cílové
skupiny odpadového hospodářství (úvod)
Cílem následující kapitoly je vyhodnocení navržených nástrojových mixů
v kapitole 3, a to zejména z environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů
na jednotlivé cílové skupiny odpadového hospodářství.
Kapitola je rozdělena do pěti částí – Odpady ze zemědělství, Odpady z dolování
a těžby, Odpady z energetiky, Stavební a demoliční odpady a Komunální odpady.
V rámci každého odpadového toku je popsána a zhodnocena každá nástrojová varianta na základě expertního odpadu z hlediska dopadu na spotřebitele, podnikatelské subjekty, subjekty státní správy a dopady na životní prostředí. V další části je vybrána
optimální varianta a navrženy indikátory vhodné pro sledování působení v praxi.
4.1 Odpady ze zemědělství
4.1.1 Varianta 1 – Posílení konkurenceschopnosti druhotných
surovin
Dopady na spotřebitele
Z hlediska dopadu první varianty na spotřebitele lze předpokládat, že pokud dojde
k daňovému zvýhodnění druhotných surovin, lze předpokládat jejich zlevnění, pro
spotřebitele to znamená nižší náklady na nákup produktů z těchto druhotných surovin (do té doby dokud nabídka nedostihne poptávku). Naopak navýšení poplatku
za skládkování vede ke zvýšení nákladů, avšak poplatky za skládkování zemědělských odpadů pravděpodobně náklady spotřebitelů nezvýší.
Dopady na podnikatelské subjekty
Z hlediska dopadů na podnikatelské subjekty lze předpokládat v případě uplatnění
daňových výhod snížení vlastních nákladů na výrobu druhotných surovin, což vede
k jejich nižší ceně. Na druhé straně se podnikatelským subjektům zvýšením poplatků
za ukládání odpadů na skládky zvýší náklady na likvidaci nevyužitých odpadů,
327
4. Vyhodnocení variant nástrojového mixu…
v praxi by to mělo vést podnikatelské subjekty k tomu, aby omezovaly ukládání odpadů na skládky a snažili se je maximálně využívat. Jakékoliv zvýšení nákladů podnikatelské subjekty promítají do ceny výrobků/produktů, z kterých odpady vznikají.
Dopady na subjekty státní správy
V souvislosti s daňovými zvýhodněními lze předpokládat zvýšení administrativní náročnosti pro výběrčí daní, daňová zvýhodnění by však měla být sladěna tak, aby byly
administrativní náklady co možná nejnižší. Zvýšení poplatků za skládkování by si
nemělo vyžádat žádné dodatečné náklady. Prosazování kvalitnější a důslednější kontroly by mohlo opět zvýšit nároky na administrativu a státní správu.
Dopady na životní prostředí
Dopady na životní prostředí by měly být v případě celého nástrojového mixu pozitivní. Lze předpokládat úsporu primárních surovin a zvýšení využívání druhotných
surovin, čímž by mělo dojít k omezení negativního vlivu na životní prostředí.
4.1.2 Varianta 2 – posílení ekonomických nástrojů –
obchodovatelná povolení
Druhá varianta představuje spíše jistý návrh, prosazení tohoto nástroje není zatím
příliš možné, neboť navržení obchodovatelných povolenek v odpadovém hospodářství vyžaduje nejdříve provedení důkladné analýzy, popřípadě provedení pilotního projektu.
4.1.3 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických
dopadů politiky životního prostředí
Tab. 129 Návrh indikátorů – zemědělské odpady
Indikátor
Produkce odpadů ze zemědělství
Podíl odpadů ze zemědělství odstraněných skládkováním
Celková kapacita zařízení pro skládkování odpadů
Podíl využívaných odpadů ze zemědělství
Celková kapacita zařízení pro využívání odpadů ze zemědělství
328
Jednotka
Zdroj
1 000 tun a 1 000
POH
EUR za rok
% z odpadů těžby
POH
nerostných surovin
m3
POH
% z odpadů ze
POH
zemědělství
t/rok
POH
4.2 Odpady z dolování a těžby
4.2.1 Zvýšení využití odpadů z dolování a těžby jako
druhotných surovin, zvýšení jejich
konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám
Odpady z dolování a těžby jsou využívány z velké části přímo těžebními nebo stavebními společnostmi. Na spotřebitele tudíž nebude mít změna v objemu využívaných
odpadů z dolování a těžby ani posílení jejich konkurenceschopnosti přímý vliv.
Tato varianta vychází ze skutečnosti, že zvýšení využívání odpadů z dolování
a těžby brání především nízká ekonomická motivace. Zavedení ekologické daně by
mělo napomoci odstranění tohoto handicapu a vyvolat posun k využívání druhotných surovin z dolování a těžby namísto surovin primárních. Zavádění nových
technologií pro využití tohoto odpadového toku umožní rozvoj nových podnikatelských příležitostí a zvýší počet pracovních míst (pozitivní sociální efekt). Spolu
s tím se zvýší konkurence v tomto zpracovatelském odvětví. Ta by však vzhledem
k vysoké produkci neměla mít na podnikatelské subjekty negativní vliv.
Překážkou využívání těchto odpadů je i nedůvěra poptávajících. Zvýšení důvěry
poptávajících řeší uvedená varianta rozšířeným využitím administrativních nástrojů, především zdokonalením evidence a ohlašování a zlepšení provázanosti legislativy (zákon o odpadech a báňské předpisy).
Zvýšení využívání odpadů z dolování a těžby jako druhotných surovin s sebou ponese vyšší nároky na kontrolu kvality (zdravotní nezávadnosti apod.) a způsobu
jejich využívání. Ty, spolu s tvorbou jednotné a kvalitní legislativy a evidence odpadů, zatíží rozpočty státní správy, územních celků i České inspekce životního prostředí.
Tato varianta si klade za cíl využití vysokého potenciálu odpadů z dolování a těžby
jako náhrady druhotných surovin. Zvýšení využití odpadů by mělo vést k postupnému snížení cílené těžby a využívání neobnovitelných zdrojů nerostných surovin
a tím snížit dopad dolování a těžby na životní prostředí. Snížení škod způsobených
329
na těžebním území napomůže i podpora využívání vlastního odpadu k revitalizaci
poškozených území.
4.2.2 Zhodnocení varianty
Tab. 130 Zhodnocení navržené varianty – odpady z dolování a těžby
Varianta
Silné stránky
- využití odpadu jako druhotné suroviny
přímo jeho producentem
- velký potenciál odpadu
- nízký podíl nebezpečného odpadu
- rozvoj nových technologií
- zvýšení poplatků za ukládání odpadu
Varianta
Slabé stránky
- nezbytné zavedení jednotného –
systému evidence odpadů
- nutné náklady na kontrolu a informační
systém (odpadové účetnictví)
- náklady potřebné na ekologickou
daňovou reformu
Zhodnocení
Jedním z hlavních cílů POH pro nakládání s odpady z dolování a těžby je zajištění
maximálního využívání těchto odpadů a podpora trhu s recyklovanými výrobky.
Ke splnění tohoto cíle navrhuje uvedená varianta zavedení platby z primárních přírodních zdrojů a daňových zvýhodnění. Tak by měla být podpořena postupná orientace trhu na výrobky z recyklovaných stavebních a demoličních odpadů
z důvodů finanční úspory.
Ekonomickou výhodnost rozvoje a využívání technologií na zpracování odpadu
z dolování a těžby varianta řeší také formou zavádění finančních podpor, subvencí
nebo výhodných půjček.
Pro minimalizaci ekologických následků navrhuje nástrojový mix zavádění povinných finančních rezerv. Ty by měly spolu s rozšířením zákazu ukládání vybraných druhů odpadů na skládku a zvýšením poplatků za skládkování podpořit
recyklaci a minimalizovat vliv odpadu na životní prostředí a zdraví lidí. Aby se
snížilo riziko nelegálního nakládání s odpadem z dolování a těžby, předpokládá
uvedená varianta podporu těchto nástrojů zvýšenou kontrolní činnost.
Otázkou zůstává řešení minimalizace produkce této skupiny odpadů. Za tímto
účelem varianta navrhuje především sjednocení jednotného legislativního přístupu
a jeho zaměření na řešení této problematiky. Dále podporuje rozvoj výzkumu,
osvěty a dobrovolných nástrojů. Bylo by však potřeba vytvoření dalších legislativních a ekonomických nástrojů, které by napomohly snižování produkce nezávisle
na úrovni ekonomického růstu.
330
Tab. 131 Návrh indikátorů – odpady z dolování a těžby
Indikátor
Celková produkce odpadů z dolování a těžby nerostných
surovin
Podíl odpadů z těžby nerostných surovin odstraněných
skládkováním (D1, D3–D5, D12)
Podíl materiálově využívaných odpadů z dolování a těžby
nerostných surovin (R2–R11, N1)
Podíl odpadů z dolování a těžby nerostných surovin
odstraněných jiným uložením (D3, D4)
Celková kapacita zařízení pro využívání odpadů z dolování
a těžby nerostných surovin (R1–R11)
Celková kapacita zařízení pro skládkování odpadů z
dolování a těžby nerostných surovin (D1, D5, D12)
Jednotka
Zdroj
1000 t/rok
POH
% z odpadů těžby
POH
nerostných surovin
% z odpadů těžby
POH
nerostných surovin
% z celkové
POH
produkce odpadů
t/rok
POH
m3
POH
4.3 Odpady z energetiky
4.3.1 Varianta 1 – zvýšení využívání odpadů z energetiky, zvýšení
jejich konkurenceschopnosti vůči primárním zdrojům
Uvedená varianta předpokládá, že vlivem ekologické daňové reformy dojde ke
zvýšení ceny primárních produktů oproti výrobkům z VEP. Jako důsledek by mělo
dojít ke zvyšování konkurenceschopnosti výrobků z VEP a postupné změně orientace
spotřebitelů na tyto produkty. Vlivem tohoto posunu dojde postupně ke snížení odbytu primárních surovin, a tím úbytku pracovních příležitostí v této oblasti.
Tato varianta je zaměřená na zvýšení využití a uplatnění certifikovaných VEP jako
výrobků pro průmysl stavebních hmot, pro výstavbu, pro vyplňování vytěžených
důlních prostor a pro úpravu reliéfu krajiny rekultivací, atd. Vlivem aplikace ekologických daní na výrobky primárních surovin se zvýší konkurenceschopnost
recyklátů na trhu. Lze tudíž předpokládat posun investičních aktivit směrem do
oblasti využívání výrobků z VEP.
331
Prostřednictvím daňových zvýhodnění pro subjekty využívající VEP, podpor
a subvencí pro rozvoj nových technologií by měl tento nástrojový mix umožnit
zvýšení podnikatelských příležitostí v tomto odvětví.
Zvýšení využívání vedlejších energetických produktů s sebou ponese vyšší nároky
na kontrolu kvality (zdravotní nezávadnosti apod.) tak, aby byl minimalizován vliv
výrobků z VEP na zdraví obyvatel. Náklady zvýší také zavádění systému certifikace a vydávání osvědčení pro VEP a způsob jejich využívání. Ty, spolu s tvorbou
jednotné a kvalitní legislativy a evidence odpadů, zatíží rozpočty státní správy,
územních celků i České inspekce životního prostředí. Důležité bude také zavádění
a zlepšování informačního systému, který by měl napomoci překonat předsudky
a obavy veřejnosti z využívání VEP.
Cílem této varianty je zvýšení konkurenceschopnost VEP tak, aby bylo možné
energeticky náročnou výrobu klasických stavebních hmot částečně nahradit VEP.
To by mělo vést ke snížení produkce primárních stavebních hmot a redukci způsobené zátěže. Při zavádění nových technologií zpracování VEP je však zároveň třeba mít na zřeteli jejich dopad na životní prostředí.
4.3.2 Varianta 2 – snižování produkce odpadů z energetiky
Protože množství vznikajících odpadů z energetiky velké a tyto odpady nejsou
z velké části doposud využívány, nemělo by se snížení jejich produkce projevit
významným dopadem na spotřebitele.
Uvedená varianta předpokládá, že vhodné nastavení ekonomických nástrojů jako
jsou poplatky za ukládání odpadu, daňové úlevy a také finanční podpory pro čistší
technologie by pro producenty energie mělo zvýhodnit využití ekologicky čistších
technologií. Snížení množství produkovaného odpadu by mělo mít pozitivní ekonomický efekt pro původce odpadu vlivem snížení nákladů na nakládání s tímto
odpadem. Přesto by však zvýšení účinnosti výroby elektřiny znamenalo zásadní
investice v důsledku nutnosti zavádění zcela nových technologií. Pokud by se sní332
žilo množství odpadu, který je využíván jako VEP, došlo by ke snížení podnikatelských příležitostí pro zpracovatelské firmy.
Zpřísnění podmínek pro produkci odpadu navrhované touto variantou předpokládá
vyšší nároky na kontrolu dodržování těchto podmínek a zpřísnění sankcí v případě
porušení předpisů.
Tato varianta by měla díky minimalizaci skládkovaného odpadu vést ke snížení zátěže
životního prostředí. Zároveň je potřeba dbát na plnění povinností nakládání s odpadem,
aby vlivem nelegální činnosti nedocházelo k poškozování životního prostředí.
4.3.3 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální
varianty
Tab. 132 Zhodnocení variant – odpady z energetiky
Varianta 1
Silné stránky
- snižování skládkovaného odpadu
- rozvoj využívání VEP
- daňová zvýhodnění
- částečná náhrada energeticky náročné
produkce stavebních hmot
Slabé stránky
- náklady na inovace a výzkum
- obsah nebezpečných látek
- nedůvěra spotřebitelů ve vlastnosti
výrobků z VEP
Varianta 2
Silné stránky
- zvýšení poplatků za ukládání odpadu
- aplikace principů prevence odpadu již při
vzniku zařízení
- inovace technologií a zavádění
dobrovolných programů
Slabé stránky
- náklady na kontrolní činnost
- náklady na podporu čistších technologií
a alternativních energetických zdrojů
Zhodnocení
Vzhledem k realizaci cílů daných Plánem odpadového hospodářství a Surovinovou
politikou ČR se jako vhodnější jeví první varianta. Ta díky zavádění ekologické
daňové reformy podporuje využívání VEP, a zároveň zamezuje skládkování odpadu zvyšováním poplatků za ukládání odpadu. Není v ní však zabudována podpora
snižování množství odpadu působením při jeho vzniku a prevence zahrnující například normy pro výstavbu nových zařízení či zavádění nových technologií.
333
Druhá varianta oproti tomu působí spíše preventivně. Řeší především minimalizaci
tohoto odpadového toku na jeho vzniku a upravuje podmínky, kterým by měly podléhat
nově vznikající technologie. Není v ní však zohledněna otázka finančního znevýhodnění daného nevhodným cenovým poměrem využívání primárních surovin a VEP.
První varianta se jeví z ekonomického i environmentálního hlediska jako vhodnější. Umožňuje rozvoj zpracovatelských zařízení, které je spojeno s tvorbou nových pracovních míst, což má pozitivní ekonomický i sociální dopad.
Z environmentálního hlediska je výhodou částečné odstranění zátěže způsobené produkcí primárních stavebních materiálů a také minimalizace skládkovaného odpadu.
Tab. 133 Návrh indikátorů – odpady z energetiky
Indikátor
Celková produkce odpadů z energetiky
Celková produkce nebezpečných odpadů z energetiky
Celková produkce popílku
Celková produkce energosádrovce
Celková produkce škváry
Produkce VEP na jednotku HDP
Podíl odpadů z energetiky na celkové produkci odpadů
Podíl materiálově využitých VEP (R5, R11–R13)
Podíl odpadů z energetiky odstraněných skládkováním
(D1, D3–D5, D12)
Podíl odpadů z energetiky odstraněných jiným uložením
(D3, D4, D6 a D7)
Celková kapacita zařízení pro materiálové využívání
odpadů z energetiky (R2–R11)
Produkce nebezpečného odpadu z energetiky
334
Jednotka
Zdroj
1 000 t/ rok
POH
1000 t/ rok
POH
1000 t/ rok
1000 t/ rok
1000 t/ rok
1 000 tun a
POH
1 000 EUR za rok
% z celkové
POH
produkce odpadů
% z celkové
POH
produkce odpadů
% z produkce
POH
odpadů z energetiky
% z celkové
produkce skupiny POH
odpadů
t/rok
POH
kg/1000 USD HDP SFŽP
4.4 Stavební a demoliční odpady
4.4.1 Varianta 1 – Posílení konkurenceschopnosti druhotných
surovin
V důsledku platby z primárních přírodních zdrojů a zavedení daňových zvýhodnění se předpokládá postupná změna orientace spotřebitelů na levnější či stejně drahé
výrobky z recyklovaných stavebních a demoličních odpadů z důvodů finanční
úspory. Následkem této změny orientace spotřebitelů na trhu s recykláty dojde ke
zvýšení jejich odbytu a útlumu těžby primárních surovin. Investiční aktivita pak bude
směřovat do oblasti zpracování SDO a výroby recyklátů. Útlum těžby primárních surovin bude znamenat snižování počtu pracovních míst (dopad na sociální sféru).
Tato varianta dává prostřednictvím daňových zvýhodnění příležitost podnikatelům
v oblasti výstavby zařízení na zpracování a recyklace SDO. Nárůst počtu těchto
zařízení znamená i zvýšení počtu pracovních příležitostí (dopad na sociální sféru),
ale současně také zvýšení konkurence zpracovatelů na trhu s výrobky – recykláty.
Subjektům podnikajícím v oblasti těžby primárních surovin se díky zavedení platby z primárních přírodních surovin zvýší náklady, a tím i ceny primárních surovin.
Lze tedy očekávat již výše uvedenou změnu investičních aktivit k výrobkům ze
SDO – recyklátům.
Uvedená varianta předpokládá a vyžaduje kvalitní a důslednou kontrolu dodržování právních předpisů (zejména se jedná o platby poplatků, ekologickou daňovou
reformu a zákaz skládkování vybraných typů odpadů) a dodržování evidence. Tyto
kontroly zatíží územní rozpočty i rozpočet inspekce životního prostředí. Také díky
podmínce intenzivního rozvoje technické vybavenosti území pro nakládání
s odpady budou zatíženy tuzemské i zahraniční účelové fondy.
Navržená varianta by měla vést k postupnému snižování těžby primárních přírodních surovin, a tím i k omezování negativních vlivů spojených s touto těžbou na
životní prostředí. Varianta jistě přispěje k ochraně cenných lokalit (CHKO),
335
k ochraně kvality života v blízkém okolí lokality těžby primárních surovin. Otázkou je nárůst recyklačních zařízení a jejich vlivy na životní prostředí – zejména výběr
lokality, hlučnost, prašnost apod. Je třeba zohlednit při samotném návrhu (záměru)
výstavby recyklačního zařízení všechny aspekty ochrany životního prostředí.
4.4.2 Varianta 2 – Zamezení spekulativním rekultivacím
Tato varianta bude mít dopady na spotřebitele pouze v okamžiku, kdy se spotřebitel bude chtít zbavit stavebního odpadu. V důsledku aplikace poplatků za ukládání
odpadů na skládky a finančních postihů za ukládání neupravených SDO, bude nucen předat stavební odpad k recyklaci nebo úpravě a následné rekultivaci či,
v horším případě, uložení na skládky. Hrozí zde, že se producenti odpadů budou
zbavovat odpadu nelegálně – tj. budou zakládat černé skládky. Proto je také nutná
kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů.
U podnikatelských subjektů je situace podobná jako u spotřebitelů v okamžiku,
kdy bude docházet ke zbavování se stavebních odpadů. Podnikatelé ale v důsledku
dotací na vybudování dalších recyklačních zařízení budou motivováni k výstavbě
nových recyklační zařízení, tím samozřejmě přispějí ke zvýšení kapacity recyklace
SDO v daném území, ovšem je možné také počítat s nárůstem konkurence zpracovatelů SDO.
Tato druhá varianta, stejně jako varianta předchozí, předpokládá a vyžaduje kvalitní a důslednou kontrolu dodržování právních předpisů (především zákaz ukládání
neupravených SDO, zákaz skládkování vybraných typů odpadů, platba poplatků za
ukládání odpadů na skládky) a dodržování evidence. Tyto kontroly zatíží územní
rozpočty i rozpočet inspekce životního prostředí. Také díky podmínce intenzivního
rozvoje technické vybavenosti území pro nakládání s odpady budou zatíženy tuzemské i zahraniční účelové fondy.
Varianta na jedné straně striktně omezuje ukládání neupravených stavebních
a demoličních odpadů na skládky, což vede k pozitivnímu vlivu na životní prostře336
dí, na druhé straně ovšem může dojít k výše zmíněnému nelegálnímu odstraňování
odpadů a tvorbu černých skládek.
Je tedy třeba zavést důslednou a kvalitní kontrolu dodržování právních předpisů,
ale také motivovat producenty odpadů k ekologickému nakládání s SDO, provádět
výchovu a osvětu (nejen) v této oblasti odpadového hospodářství.
4.4.3 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální varianty
Tab. 134 Zhodnocení variant – stavební odpady
Varianta 1
Silné stránky
Varianta 2
Silné stránky
- dotace na vybudování recyklačních zařízení
- zákaz ukládání neupravených SDO na
skládky
- daňová a další zvýhodnění
- zvýšení poplatků za ukládání odpadů na
zákaz skládkování vybraných druhů
skládky
odpadů
- zvýšení poplatků za ukládání odpadů na - zákaz skládkování vybraných druhů
odpadů
skládky
- sjednocení činnosti stavebních úřadů
- evidence, posílení informačních
systémů,
- sjednocení výkladu zákona o odpadech
v návaznosti na stavební zákon
- výchova a osvěta veřejnosti
- evidence, posílení inform. systémů
- výchova a osvěta veřejnosti
Slabé stránky
Slabé stránky
- nutnost rozvoje technologické
- nutnost kvalitní a důsledné kontroly
vybavenosti
plnění právních předpisů
- neefektivní model reformy poplatků
- využívání dobrovolných nástrojů
z těžby nerostných surovin
- není řešena otázka primárních surovin
- využívání dobrovolných nástrojů
- nutnost rozvoje technologické
- nutnost důsledné a kvalitní kontroly
vybavenosti
dodržování právních předpisů
Zhodnocení
Cíle v POH ČR:
snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu,
maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů,
využívat 50 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů do
31. prosince 2005 a 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních
odpadů do 31. prosince 2012,
337
snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010
ve srovnání s rokem 2000 a s výhledem dalšího postupného snižování.
Cíle Surovinové politiky ČR:
Využitelnost nerostných zdrojů bude posuzována zejména s ohledem na trvale udržitelný rozvoj, který splňuje potřeby současné generace a zároveň neomezuje budoucí generace v jejich potřebách.
Druh, rozsah a kvalita v budoucnu potřebných a využitelných zdrojů budou
jiné, než parametry zdrojů využívaných v současnosti.
Řešení problematiky využívání nerostných surovin ve velkoplošných zvláště
chráněných územích přírody.
Vyšším využíváním druhotných surovin směřovat k šetrnému využívání domácích nerostných zdrojů, k snižování potřeb dovozu nerostných surovin
a k dosažení energetických úspor. V legislativě dořešit oblast vyššího využití
druhotných surovin.
Zavedení statistického sledování množství a pohybu vybraných druhotných
surovin tak, aby podávalo ucelený přehled o jejich sortimentní skladbě,
množstevním výskytu a zahraničním obchodu, s cílem zpracovat bilanci druhotných surovin ČR.
Zavedení statistického sledování množství a pohybu vybraných druhotných
surovin tak, aby podávalo ucelený přehled o jejich sortimentní skladbě,
množstevním výskytu a zahraničním obchodu, s cílem zpracovat bilanci druhotných surovin ČR.
K realizaci cílů politiky životního prostředí – zejména výše uvedeným cílům
POH ČR a cílům Surovinové politiky ČR – se jako nejlépe vyhovující jeví varianta
první, která díky daňovým zvýhodněním, poplatkům z těžby primárních surovin,
podporuje výrobky z druhotných surovin (recykláty) a také zamezuje skládkování
SDO. V této variantě však není zohledněna přímá podpora výstavby recyklačních
zařízení (technologického vybavení), které jsou důležitým aspektem této varianty.
Otázkou také zůstává model reformy poplatků z těžby nerostných surovin, který
nebude brát ohled na podporu recyklace a zohledňovat tato hlediska při stanovení
sazeb.
Druhá varianta dává přímo podnět k výstavbě recyklačních zařízení pro výrobu
recyklátů, nezohledňuje ekonomickou výhodnost (prodejnost) recyklátů vzhledem
k primárním surovinám, neboť neřeší otázku ceny a těžby primárních surovin.
Druhá varianta je více zaměřena na dopady skládkování neupravených SDO na
životní prostředí.
Z ekonomického i environmentálního hlediska je nejvhodnější varianta první,
neboť dává možnost rozvoje recyklačních zařízení z pohledu ekonomické výhod338
nosti ve srovnání s těžbou přírodních surovin, a zároveň z pohledu environmentálního zamezuje nepříznivým vlivům skládkování na životní prostředí. S vybudováním nových recyklačních zařízení je spojeno vytvoření nových pracovních míst
(hledisko sociální).
Druhá varianta sice přináší dotace na výstavbu recyklačních zařízení, ale neřeší
ekonomickou otázku – výhodnost této činnosti při stejné úrovni těžby primárních
surovin a jejich ceny ve srovnání s cenou recyklátů.
Tab. 135 Návrh indikátorů – stavební odpady
Indikátor
Produkce recyklátů.
Poměr produkce recyklátů na jednotu HDPl
Podíl recyklátů na celkové produkci SDO.
Podíl využitých stavebních a demoličních odpadů
(R1, R3, R4, R5, R11, N1).
Podíl stavebních a demoličních odpadů
odstraněných skládkováním (D1, D5, D12).
odstraněných jiným uložením (D3, D4).
Celková kapacita recyklačních zařízení pro SDO.
Rozdíl průměrné ceny 1 t recyklátu a 1 t SDO
uložené na skládku.
Jednotka
t/rok
t/1000 EUR/rok
% z celkové produkce
SDO
% ze SDO
% ze SDO
% ze SDO
t/rok
Kč
4.5 Komunální odpad
4.5.1 Varianta 1 – Podpora zvýšení odpovědnosti výrobců za
výrobky po celou dobu jejich životního cyklu,
minimalizace vzniku odpadu
Aplikace této nástrojové varianty je do jisté míry závislá na aktivním přístupu spotřebitelů. Důraz by měl být kladen na osvětu a kvalitní informační systémy tak, aby
byl postoj veřejnosti ovlivněn ve prospěch ekologicky šetrného jednání. Zvýšení
339
nákladů výrobců způsobené jejich rozšířenou odpovědností se promítne do konečné ceny výrobku a může tak rozhodování spotřebitele negativně ovlivnit.
Tato varianta předpokládá, že zvýšením odpovědnosti výrobců za výrobky po celou dobu jejich životního cyklu dojde ke zvýšení nákladů podnikatelským subjektům, a to jak přímých nákladů na zpětný odběr apod., tak i vlivem zvýšených administrativních nároků. Podobně také zavádění ekologického značení, jako je
např. zelený bod, s sebou ponese zvýšení finančních nákladů. Zároveň však značení umožní zvýšení konkurenceschopnosti recyklovaných výrobků na trhu, a to jak
na českém, tak na zahraničním.
Předpokladem pro zvýšení odpovědnosti výrobců a minimalizace vzniku odpadu je
zajištění kvalitní a důsledné kontroly. Kontrolou plnění plánů odpadového hospodářství, ale obecně i dalších právních předpisů ze strany výrobců by mělo zamezit
nezákonnému a neekologickému jednání. Tato varianta však způsobí zvýšení administrativních nákladů pro státní správu. Nezbytné finanční náklady budou i na
doplňkové nástroje – evidence, informační systémy, ale i další nástroje, jako jsou
osvěta a ekologická výchova.
Tato varianta by měla vést ke snížení množství odpadu odstraňovaného skládkováním či spalováním, a tím k minimalizaci negativního vlivu odpadu na životní prostředí. Zvýšení separovaného sběru a jeho následné materiálového využívání zároveň umožní úsporu v těžbě primárních surovin.
Na druhou stranu zvyšuje aplikace tohoto nástrojového mixu riziko nelegálního
odstraňování odpadu a vzniku černých skládek. Proto je nutná důsledná kontrola
nakládání s odpadem a dodržování právních předpisů tak, aby bylo toto riziko minimalizováno.
340
4.5.2 Varianta 2 – Zvýšení konkurenceschopnosti
recyklovaných odpadů oproti primárním surovinám,
podpora materiálového využívání komunálního odpadu
Druhá varianta s cílem podpořit konkurenceschopnost recyklovaných výrobků
předpokládá zvýšení ceny výrobků z primárních surovin vlivem ekologické daně.
V důsledku by mělo docházet k postupné orientaci spotřebitelů na levnější
recyklované výrobky. To povede k růstu trhu s recyklovanými výrobky a jejich
produkce. Zároveň by mělo dojít ke zvýšení pracovních příležitostí tvorbou nových míst v tomto odvětví (sociální dopad).
Tato varianta vychází ze základního předpokladu, že pokud zdražíme primární
vstupní suroviny, zvýší se automaticky poptávka po druhotných surovinách. Provedením ekologické daňové reformy a aplikací nástrojů posilujících konkurence
schopnost výrobků z recyklovaných materiálů dojde ke zvýšení odbytu recyklovaných výrobků. Potřeba zvýšení produkce těchto výrobků se projeví jako tvorbou
nových pracovních a podnikatelských příležitostí. Bude však nutné zvážit, zda náklady, zejména administrativního charakteru, nepřevýší přínosy využití těchto nástrojů. Zavedení značení ekologicky šetrných výrobků – zelený bod – s cílem
usnadnění orientace spotřebitele také zvýší výrobní náklady, zároveň by však mělo
vést i ke zvýšení jejich odbytu na trhu.
Uvedená varianta je založena na předpokladu dobré informovanosti a aktivního
zapojení podnikatelských subjektů i spotřebitelů. Zavádění a zkvalitňování informačních systémů klade zvýšené finanční nároky na subjekty státní správy. Nezbytné pro fungování modelu by bylo také využití doprovodných nástrojů, především důsledné kontroly a dodržování právních předpisů tak, aby nedocházelo
k nelegálnímu nakládání s odpadem. I v tomto případě by vyvstaly zvýšené finanční náklady. Podobně by finanční zátěž subjektům státní správy znamenalo nezbytné
rozšíření sítě sběrných míst pro separovaný sběr odpadu.
Tato varianta předpokládá, že se zvýší podíl druhotně využívaného odpadu. Stejně
jako v případě první varianty dojde ke snížení odpadového toku ukládaného od341
straňovaného skládkováním, popřípadě spalováním. Zvýšení separovaného sběru
a následného materiálového využívání odpadu umožní snížení čerpání přírodních
zdrojů a zátěže životního prostředí vlivem ukládání odpadu na skládky.
I v tomto případě hrozí riziko zvýšení nelegálního nakládání s odpadem, způsobeném zvýšením poplatků za skládkování odpadu.
4.5.3 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální
varianty
Tab. 136 Zhodnocení variant – komunální odpady
Varianta 1
Silné stránky
- zavedení povinnosti zpětného odběru
recyklovaných výrobků, možnost
rozšíření o další skupiny)
- zavedení povinnosti odpovědnosti výrobců
za zpětný odběr a nakládání s oužitým
výrobkem
- vědeckovýzkumná základna, dostupné
technologie
- fungující systémy nakládání s KO
a oddělené nakládání s jednotlivými
složkami
- nastartování tzv. „výrobkové politiky“
využití odpadu k výrobě výrobku
- minimalizace skládkovaného odpadu
Slabé stránky
- potřeba zvýšení vymahatelnosti legislativy (povinností) a kontroly jejího plnění
- zlepšení provázanosti podpor, financování – složitost systému pro získávání
dotace
- nutnost odstranění nadbytečné
a zatěžující administrativy
- potřeba profesionální ekologické osvěty
Varianta 2
Silné stránky
- zájem veřejnosti a podnikatelské sféry
- zavedení povinné míry využití obal.
odpadů, možnost i u použitých výrobků
- existence programů pro hodnocení ekolog.
příznivých výrobků (EŠV, Zelený bod)
- ochota občanů chovat se ekologicky
- posílení evidence a informačních systémů
- minimalizace odpadu ukládaného na
skládky
- fungující systémy nakládání s KO a ddělené nakládání s jednotlivými složkami
- možnosti trhu a zájem investorů
o zpracování druhotných surovin
Slabé stránky
- nutnost rozšíření sítě sběrných míst
- nutnost finanční podpory zpracovatelských kapacit
- nutnost překonání nedůvěry a nezájmu
veřejnosti o výrobky z recyklovaných odpadů
- potřeba profesionální ekologické osvěty
- nízká povědomost o možnosti využití
vhodných nástrojů pro podporu recyklace,
nízká aktivita firem v jejich uplatňování
Zhodnocení
Pro realizaci cílů uvedených v Plánu odpadového hospodářství se jako nejvhodnější jeví kombinace obou variant nástrojového mixu. První varianta se jeví jako vý-
342
hodnější z ekonomického hlediska i z hlediska environmentálního, neřeší však
technickou stránku nakládání s odpadem.
Druhá varianta usiluje o zvýšení množství materiálově využívaného odpadu
pomocí zavádění poplatků za ukládání odpadu na skládku spolu se zákazem skládkování vybraných druhů odpadu a zavedením recyklačních kvót. Konkurenceschopnost recyklovaných odpadů zvyšuje druhá varianta aplikací ekologické daňové reformy doplněné organizačními nástroji, jako je značení ekologicky šetrných výrobků. Není zde však přímo zohledněna možnost minimalizace odpadu pomocí
produkce environmentálně příznivějších výrobků a odpovědnost producentů odpadu.
První varianta se snaží docílit minimalizace vniku odpadu pomocí rozšířené odpovědnosti výrobce, zaváděním zpětného odběru, preferencí ekologicky šetrných
výrobků ve výběrových řízeních apod. Není zde však dořešena otázka způsobu
zvýšení materiálového využívání již vzniklého odpadu a prosazování takto vzniklých produktů na trhu.
Z těchto důvodů se zdá být nejvhodnější pro realizaci cílů stanovených POH
první varianta doplněná vybranými nástroji podporujícími materiálové využívání
odpadu a konkurenceschopnost recyklovaných výrobků z varianty druhé.
343
Tab. 137 Návrh indikátorů – komunální odpady
Indikátor
Celková produkce KO
Celková produkce KO na jednotku HDP
Podíl KO na celkové produkci odpadů
Jednotka
Zdroj
1000t/rok
POH
t/1000 EUR/rok
POH
odpadů
kg /obyvatel/rok
POH
Produkce KO na obyvatele
POH
Podíl materiálově využitého komunálního odpadu
% z KO
POH
(recyklovaného a kompostovaného – R2–R11)
Množství recyklovaného papíru/skla/plastu z celkově
%
SPŽP
vzniklého množství
Podíl tuhého komunálního odpadu odstraněného
% z celkové produkce KO POH
skládkováním (D1, D5, D12)
Podíl KO odstraněného spalováním
% z celkové produkce KO POH
Produkce odděleného sběru komunálních odpadů
kg /obyvatele/rok
POH
a obalů (podskupina 20 01 a 15 01)
Celková kapacita zařízení pro materiálové využívání KO
t/rok
POH
(R2–R11)
Celková kapacita zařízení na energetické využívání KO
t/rok
POH
Produkce odpadů z domácností z celkové produkce KO
kg /obyvatel/rok
Podíl energeticky využitých odpadů (R1)
% z KO
POH
Podíl biologicky rozložitelného KO (BRKO) ukládaného
%
POH
na skládky vzhledem ke srovnávací základně 1995
Plnění cílů recyklace a využití odpadů z obalů ve
% za všechny položky
POH
struktuře přílohy č. 3 zákona o obalech
tabulky
4.6 Závěry
První nástrojová varianta „Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin, využití odpadů“ je založena zejména na daňových zvýhodněních vytvořených druhotných produktů, zvýšené ceně za skládkování odpadů ze zemědělství, k posílení
využívání by jistě přispěla i ekologická daňová reforma. V rámci těchto nástrojů je
samozřejmě nutné doplnění systému kvalitní a důslednou kontrolou dodržování
právních předpisů, sice doplňkovými, ale také významnými jsou ostatní nástroje,
jako jsou dobrovolné nástroje, evidence, informační systémy apod.
344
II. varianta nástrojového mixu navrhuje zavedení ekonomického nástroje – obchodovatelných povolení, opět doplněných důslednou a kvalitní kontrolou dodržování právních předpisů a ostatními nástroji, zejména výchovou, vzděláním a dobrovolnými nástroji.
Z hlediska dopadů na spotřebitele se v rámci první varianty výrazné změny neočekávají, z hlediska dopadu na podnikatelské subjekty lze předpokládat snížení
nákladů zejména těm, kteří využívají dále zemědělské odpady, pro státní správu to
může znamenat zvýšení nákladů zejména s nárůstem administrativy související
s daňovými zvýhodněními či důslednější kontrolou. Dopady na životní prostředí
by měly být jednoznačně pozitivní.
V rámci výstupu byla navržena i II. varianta – obchodovatelná povolení, návrh
tohoto nástrojového mixu před uplatněním v praxi by vyžadoval důslednější analýzu možných dopadů.
Jako indikátory sledujících působení nástrojů jsou navrženy indikátory POH,
a to zejména podíly skládkovaných a využívaných odpadů a celková kapacita zařízení pro využívání odpadů ze zemědělství.
Jako hlavní cíle nakládání s odpady z dolování a těžby bylo na základě Plánu odpadového hospodářství určeno snížení objemu produkovaných odpadů a využívání
těchto odpadů jako druhotných surovin. Nástrojový mix navržený za účelem naplnění těchto cílů obsahuje především ekonomické nástroje doplněné nástroji administrativními a dobrovolnými.
Vzhledem k tomu, že hlavní překážkou využívání odpadů z dolování a těžby je
finanční nevýhodnost ve srovnání s využíváním primárních surovin, navrhuje nástrojový mix zvýšení daní k ochraně životního prostředí. Aplikace ekologické daně
spolu s dalšími ekonomickými nástroji, jako je úhrada z vydobytých nerostů a
z dobývacího prostoru, by mělo sloužit k promítnutí ekologických externalit do
ceny výrobku a zároveň zajistit finance nanápravu škod způsobených dolováním
a těžbou. Produkce tohoto typu odpadů je vysoká a za silnou stránku lze považovat
nízký podíl nebezpečných odpadů. Díky tomu se tato skupina nejeví jako příliš
problematická a zlepšení ekonomické motivace by mělo napomoci zvýšení odbytu
těchto odpadů na trhu a zároveň dosáhnout úspor primárních surovin.
Silnou stránkou tohoto odpadového toku je také využití velkého podílu odpadů
přímo jejich producentem. Z tohoto důvodu navrhuje nástrojový mix uplatňování
povinnosti finančních rezerv. Ty znamenají pro producenta odpadu povinnost vytvářet finanční zásobu pro rekultivace oblastí zasažených těžbou. Tím zajišťují vy-
345
užití části odpadu a zároveň snížení důsledků dolování a těžby na životní prostředí.
Tento nástroj zároveň zavádí do praxe princip „znečišťovatel platí“.
Aplikace těchto ekonomických nástrojů musí být podpořena také zaváděním
kvalitního informačního systému a evidence odpadů. Tyto nástroje umožní producentům i spotřebitelům lepší orientaci v oblasti odpadového toku. Zároveň s sebou
však přinášejí zvýšení nákladů především pro subjekty státní správy.
Jako indikátory environmentálních a ekonomických dopadů na podnikatelské
subjekty, subjekty státní správy a životní prostředí se jeví vhodné především změna v produkci odpadů, změna poměru jejich využívání či skládkování a nárůst kapacity zařízení pro využívání těchto odpadů.
Odpady z energetiky
Jako hlavní problém v oblasti nakládání s odpady z energetiky se v současnosti
jeví zejména velký objem produkovaných odpadů a nízká míra jejich využívání.
Proto jsou uvedené nástrojové mixy navrženy tak, aby podpořily trh
s recyklovanými výrobky a snížení produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu.
První varianta nástrojového mixu usiluje o podporu využívání odpadů pomocí
zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám. Tento cíl by měl
být podpořen zaváděním ekologické daně, která by napomohla vyrovnání cen primárních a druhotných surovin na trhu. Využívání druhotných surovin by mělo být
zvýhodněno také pomocí podpor pro technologií pro jejich využívání. Finanční
zvýhodnění těchto technologií umožní rozvoj nových podnikatelských příležitostí
a zároveň částečnou náhradu energeticky náročných postupů produkce stavebních
hmot z primárních surovin. Tato varianta předpokládá zavádění technických požadavků na nakládání s odpady, rozšíření seznamu odpadů, které je zakázáno ukládat
na skládky, a dalšími legislativní změny, které by měly nastavit podmínky tak, aby
byla podpořena recyklace odpadů. Problémem je překonání počáteční nedůvěry spotřebitelů vůči recyklovaným výrobkům. K tomu by měla napomoci podpora dobrovolných programů a osvěty, která si však vyžádá zvýšené finanční náklady.
Druhá varianta předpokládá snížení produkce odpadů z energetiky pomocí zavádění čistších technologií. To by mělo být podpořeno formou daňových úlev,
podpor a výhodných půjček. Vzhledem k obtížnosti změn v případě stávajících
zařízení se jeví jako účinnější zavádění přísnějších norem pro výstavbu nových
zařízení a technologií a procesů EIA či IPPC. V tomto případě se však vzhledem
k nákladnosti a náročnosti zavádění takovýchto inovací jedná o dlouhodobý proces. V současnosti je třeba zaměřit se také na úspory energie v podobě využívání
energeticky úsporných spotřebičů, tepelných izolací budov, apod. Jejich prosazování by se mělo v důsledku projevit snížením nárůstu spotřeby energie a částečným
346
snížením produkce odpadu. Jednou z možností je také podpora obnovitelných
zdrojů energie, která však v našich podmínkách nepředstavuje zásadní řešení.
Jako vhodné indikátory environmentálních a ekonomických dopadů navrhovaných změn byly na základě plánu odpadového hospodářství a expertních návrhů
vybrány: podíl materiálového využívání jednotlivých VEP, kapacita zařízení pro
využívání VEP a celková produkce odpadů z energetiky.
Stavební odpady
Plán odpadového hospodářství ČR uvádí pro stavební a demoliční odpady strategické a hlavní cíle, z nichž principiálním strategickým cílem je maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů. Na základě výčtu cílů
z POH ČR byly v této kapitole navrženy zásady a opatření k jejich realizaci i vytvoření nových nástrojů pro odpadový tok SDO.
Po provedení analýzy toku SDO v rámci tohoto projektu a vytyčení základních
problémových oblastí a možností jejich řešení byly navrženy dva nástrojové mixy.
První varianta se zaměřuje zejména na posílení konkurenceschopnosti druhotných
surovin, druhá varianta se snaží o zamezení spekulativních rekultivací. Obě varianty byly zhodnoceny dle svých silných i slabých stránek. Z ekonomického
i environmentálního hlediska je nejvýhodnější varianta první, neboť dává možnost
rozvoji recyklačních zařízení a zároveň se snaží o zamezení nepříznivým vlivům
skládkování SDO. Druhá varianta sice přináší dotace na výstavbu recyklačních
zařízení, ale neřeší ekonomickou otázku – výhodnost této činnosti při stejné úrovni
těžby primárních surovin a jejich ceny ve srovnání s cenou recyklátů.
Nejlepší variantou by mohl být průnik obou navržených variant nástrojových
mixů, aby se zohlednily veškeré problémy nakládání s SDO a tato varianta by byla
dostatečně účinná ve všech směrech působení.
Komunální odpad
Jako hlavní problémy nakládáni s komunálním odpadem byly vyhodnocena nízká
odpovědnost producentů za výrobky v rámci celého životního cyklu, nedostatečná
podpora materiálového využívání komunálního odpadu a nízká konkurenceschopnost recyklovaných výrobků oproti výrobkům z primárních surovin.
První varianta nástrojového mixu je zaměřena především na podporu zvýšení
odpovědnosti výrobců, která by měla vést ke snížení množství odpadu odstraňovaného skládkováním a podpořit separaci využitelných složek komunálního odpadu.
Důsledkem aplikace navrhovaného nástrojového mixu by mělo být zvýšení materiálového využívání a recyklace určitých typů odpadu, a tím minimalizace dopadu
komunálního odpadu na životní prostředí. Rozšíření stávajících systémů nakládání
347
s komunálním odpadem by zároveň znamenalo možnost tvorby nových pracovních
míst, či nových podnikatelských příležitostí. Tento cíl je zároveň plně v souladu
s principem odpovědnosti výrobce, který je aplikován v rámci EU.
Slabou stránkou je očekávaný nárůst administrativy způsobený nezbytnou kontrolou plnění povinností daných legislativou a také náklady na informační kampaně.
Cílem druhé varianty je zvýšení konkurenceschopnosti recyklovaných výrobků
tak, aby se zvýšil jejich odbyt na trhu, a tím byly vytvořeny výhodnější podmínky
pro materiálové využívání komunálního odpadu. Silnou stránkou pro podporu této
varianty je narůstající zájem veřejnosti o problematiku odpadů a ochrany životního
prostředí. Podporou je také existence systémů značení ekologicky příznivých výrobků, jako je EŠV a Zelený bod. Varianta předpokládá zájem podnikatelské sféry,
pro kterou by měl mít tento vývoj přínos v podobě zvýšení počtu pracovních příležitostí a odbytu recyklovaných výrobků na trhu. Zvýšení materiálového využívání
komunálního odpadu by se mělo projevit nejen snížením objemu komunálního odpadu odstraňovaného skládkováním, ale také úsporou primárních zdrojů
v důsledku jejich náhrady recykláty.
Hlavním problémem je v tomto případě finanční nákladnost. Zvýšené náklady
budou potřebné na rozšíření sítě sběrných míst a na informační a kontrolní činnost.
Nutné je i vytvoření systému finančních podpor pro výrobu recyklovaných výrobků tak, aby jejich cena mohla na trhu konkurovat primárním výrobkům. Z hlediska
přístupu spotřebitelů je možné očekávat počáteční nedůvěru vůči recyklovatelným
výrobkům.Ta by však měla být rozptýlena pomocí informačních kampaní.
348
Indikátory odpadového hospodářství
1. Indikátory odpadového hospodářství definované v SPŽP 2004–2010:
produkce komunálního odpadu (kg/obyv./rok) z toho:
- recyklováno (%),
- spalováno (%),
- skládkováno (%),
množství recyklovaného papíru z celkově vzniklého množství (%),
množství recyklovaného skla z celkově vzniklého množství (%),
množství průmyslového odpadu ze zpracovatelského sektoru (kg na
1000 USD HDP),
produkce nebezpečného odpadu (kg na 1000 USD HDP),
množství vyhořelého jaderného paliva (kg těžkého kovu – TK – na 1000
obyvatel),
množství vyhořelého jaderného paliva (tuny TK) na jednotku TSPEZ (t TK.
Mtoe-1).
2. Indikátory odpadového hospodářství definované v Plánu odpadového hospodářství ČR (POH ČR)
1. skupina – základní indikátory I.1 až I.18:
Indikátory se vyhodnocují samostatně pro skupiny: všechny odpady, nebezpečné
odpady, ostatní odpady a komunální odpady:
I.1 Celková produkce odpadů
I.2 Celková produkce odpadů na jednotku HDP
I.3 Podíl na celkové produkci odpadů
I.4 Produkce na obyvatele
I.5 Podíl využitých odpadů (R1 až R11, N1)
I.6
Podíl materiálově využitých odpadů
(R2 až R11, N1)
I.7 Podíl energeticky využitých odpadů (R1)
I.8
Podíl odpadů odstraněných skládkováním
(D1, D5, D12)
1 000 t/rok
t/1 000 EUR/rok
odpadů
kg/obyvatele/rok
skupiny odpadů
skupiny odpadů
skupiny odpadů
skupiny odpadů
349
I.9 Podíl odpadů odstraněných jiným uložením (D3, D4)
I.10 Podíl odpadů odstraněných spalováním (D10)
I.11 Podíl odpadů vyvážených za účelem jejich odstranění
Podíl odpadů dovážených za účelem jejich
materiálového využití (R2 až R11, N1)
Celková kapacita zařízení pro využívání odpadů (R1
I.13
až R11)
I.12
I.14
Celková kapacita zařízení pro materiálové využívání
odpadů (R2 až R11)
Celková kapacita zařízení na energetické využívání
odpadů (R1)
I.16 Celková kapacita zařízení na spalování odpadů (D10)
Celková kapacita zařízení pro skládkování odpadů
I.17
(D1, D5, D12)
Celková kapacita zařízení pro jiné uložení odpadů
I.18
(D3, D4)
I.15
skupiny odpadů
skupiny odpadů
skupiny odpadů
skupiny odpadů
t/rok
t/rok
t/rok
t/rok
m3
m3
2. skupina – doplňkové indikátory stanovené k základním indikátorům I.19 až I.22:
I.19 Množství sběrových míst nebezpečných odpadů
Podíl nebezpečných odpadů ze zdravotnictví na
I.20
celkové produkci odpadů ze zdravotnictví
Produkce odděleného sběru komunálních odpadů
I.21
a obalů (podskupina 20 01 a 15 01)
22 Podíl biologicky rozložitelného komunálního
I.22 odpadu (BRKO) ukládaného na skládky vzhledem ke
srovnávací základně 1995
350
počet
%
kg/obyvatele/rok
%
3. skupina – specifické indikátory I.23 až I.35:
I.23
I.24
I.25
I.26
I.27
I.28
I.29
I.30
I.31
I.32
I.33
I.34
I.35
Podíl stavebních a demoličních odpadů na
celkové produkci odpadů
Podíl využitých stavebních a demoličních
odpadů (R1, R3, R4, R5, R11, N1)
odstraněných skládkováním (D1, D5, D12)
odstraněných jiným uložením (D3, D4)
Celková produkce odpadů s obsahem PCB
Celková produkce odpadních olejů
Celková produkce odpadních baterií
a akumulátorů
Celková produkce kalů z čistíren odpadních vod
Podíl kalů z produkce čistíren odpadních vod
použitých na zemědělské půdě (R10)
Celková produkce odpadů azbestu
Celková produkce autovraků
Plnění cílů recyklace a využití odpadů z obalů ve
struktuře přílohy č. 3 zákona o obalech
Rozdíl průměrné ceny za spalování tuny odpadu
a ceny za uložení tuny odpadu na skládku
včetně poplatků v členění na nebezpečné
a ostatní odpady
% z celkové produkce odpadů
% ze stavebních
a demoličních odpadů
% ze stavebních
% ze stavebních
t/rok
t/rok
t/rok
t/rok
% z celkové produkce kalů
t/rok
t/rok
% za všechny položky tabulky
Kč
351
Rozlišení skupin odpadů pro rok 2002 (dle Katalogu
odpadů 381/2001)
Odpadní
papír
090107
090108
150101
191201
200101
Textil
040209
040222
191208
200110
200111
150109
Rostlinné a
živočišné
odpady
020103
020304
020601
020704
020102
020106
020501
020202
020203
040108
040210
120112
180102
190502
090809
352
Stavební
Sklo a
suť, štěrk,
keramika
písek
Kovy
Struska,
prach
a popílek
Struska,
prach
a popílek
Kaly
Kaly
Kaly
080115
080116
080202
080307
080314
080315
180411
080412
080413
080414
100120
100121
190903
190906
191106
191105
191303
191304
191305
191306
200304
190814
190902
101109
101110
101111
101112
150107
160120
170103
170202
191205
200102
101201
101103
010408
010409
010413
020401
100124
101314
170106
170107
101301
101208
191209
170101
020110
100905
100906
100907
100908
101005
101006
101007
101008
110501
120102
120103
010308
010410
061305
061303
060902
100101
100102
100103
100104
100105
100113
100114
100804
100808
100809
100819
100816
100903
100909
100910
100911
100912
101003
101009
010309
010504
010505
010506
010507
010508
010509
020101
020204
020301
020305
020403
170103
170102
120104
100115
101010
020502 100122
Plasty
020104
070213
070216
070217
120105
150102
160119
170203
191204
200139
Těžba –
hlušina
010101
010102
010304
170503
040504
170507
170508
170605
170801
170802
170901
170902
170903
170904
010113
150105
150111
160117
160118
170401
170402
170403
070405
170406
170407
100116
100117
100118
100119
100201
100202
100207
100208
100304
100305
100308
101011
101012
101105
101203
101209
101210
101306
101312
101313
100502
100504
020603
020705
030302
030305
030307
030309
030310
030311
040106
040219
040220
190119
170409
100319
190107
050102 100818
191301
191302
200202
170410
170411
190102
100320
100321
100321
190111
190112
190113
050103 101113
050104 101114
050106 101117
100123
100213
100214
100215
100325
100326
100407
100506
100610
100705
100817
Odpadní
papír
190810
200108
200125
200126
200201
200203
190503
190605
190606
Dřevo
020207
030101
030104
030105
030199
030301
1580103
170201
191206
191207
Stavební
Sklo a
suť, štěrk,
keramika
písek
010305
010306
170505
170506
010412
190802
Kovy
191001
191002
191202
191203
200140
Struska,
prach
a popílek
Struska,
prach
a popílek
100322
100323
200324
100329
100330
100404
100404
100405
100406
100503
100501
100504
100505
100601
100603
100604
100606
100701
100703
100704
190114
190115
190116
190402
200141
Kaly
Kaly
050109
050110
050113
060502
060503
070111
070112
070211
070212
070312
070311
070411
070412
070511
070512
070611
070612
070712
080114
080113
101118
101205
101213
101307
100108
110109
110110
110115
110202
120114
120115
120118
130502
130503
130801
190805
190807
090811
190812
190813
Kaly
353
Literatura
Andrt, M.: Kejda – její využití a zpracování. Náš chov, č. 4, 2004,
ISSN 0027-8068, s. 60–63
Andrt, M.: Kejda a její skladování. Náš chov, č. 5, 2004, ISSN 0027-8068, s. 45–46
Andrt, M.: Odpady ze živočišné výroby. Nový venkov, č. 10 (příloha), 2000, s. 8–10
Bednařík,V.–Vondruška, M.–Kupec, M.: Produkty fluidního spalování uhlí –
perspektivní pojivo. In Odpady 1999, č. 10, s. 8
CEMC: Realizační program Nástroje na podporu materiálového využívání odpadů
Černý, L.: Zdroje ke krytí místních potřeb, Odpady 2001, č. 7/8 s. 8
Český hydrometeorologický ústav
Český statistický úřad. http://www.czso.cz
ČEZ, a. s. – internetové stránky http://www.cez.cz
ČSÚ (2005a): Input-output tabulky 2001 a 2002, Český statistický úřad
ČSÚ (2005b): Produkce odpadu ve vybraných odvětvích OKEČ 2001 a 2002
(tabulka A), Český statistický úřad
ČSÚ (2005c): Přebírání odpadu ve vybraných odvětvích OKEČ 2001 a 2002
(tabulka B), Český statistický úřad
ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí, Praha 2003
EKOKOM, http://www.ekokom.cz
Energetický regulační úřad
Eurostat (bez roku): Eurostat Input-output Manual, Chapter 15, Eurostat
Fajmon, P.: Rekultivace, legislativa a odpady, Odpady 2004, č. 1, s. 14–15
Frank, R. H.–Bernanke, B. S.: Ekonomie, Grada Publishing 2003
Greene, W. H. (2003): Econometric Analysis, 5th edition, Prentice Hall
354
Literatura
Hadinec, J.–Pauliš, P.: Odpady z tepelných procesů, Odpady 1998, č. 11, s. 8–
10
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení, C. H. Beck, Praha 1999
Honková, R.–Koktan, P.: Aglomeráty mají budoucnost, Odpady 2000, č. 5, s. 23–
24
Hronová, S.–Hindls, R.: Národní účetnictví, Grada, Praha 1997
http://www.arsm.cz/info/naklad.htm
http://www.mfcr.cz/static/MakroPre/CZ/komentar.htm
Informační systém o odpadech, http://www.env.cz
IREAS (2004): Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství, projekt VaV 720/2/02, Praha, 2004
ISOH (2005): Přehled komunálního odpadu za roky 2001 a 2002, Informační
systém odpadového hospodářství, Ministerstvo životního prostředí ČR
Jelínek, A. a kol.: Hospodaření a manipulace s odpady ze zemědělství
a venkovských sídel, Ing. F. Savov, Praha, 2001, 236 s.
Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení – nástroje ochrany ovzduší
a klimatu. Praha, 2003
Kadeřábková, A.: Základy makroekonomické analýzy, VŠE Praha 2003
Kotler, F.: Marketing management, Grada Publishing, s. r. o., 2001
Lederová, J.: Odpadní produkty z elektráren a tepláren, Odpady 1998, č. 11, s. 10–11
Lederová, J.–Suchárková, M.: Alternativní suroviny, stavební a demoliční
odpad, Odpady 2001, č. 3, s. 13–14
Ministerstvo zemědělství ČR: Zemědělství 2003, Profi Press, s. r. o., Praha, 2004, 91
s.
Ministerstvo životního prostředí ČR: Envi Brno, Envi kongres 2004, Planeta 2,
2004, roč. XII, ISSN 1213-3393, 76 s.
MŽP: Státní politika životního prostředí ČR 2004–2010, Praha 2003
MŽP: Plán odpadového hospodářství ČR
355
Literatura
MŽP: Zpráva o životním prostředí v České republice v roce 2003
MŽP (1995): Státní politika životního prostředí, Praha, MŽP 1995
MŽP (1998): Státní program ochrany přírody a krajiny, MŽP 1998
MŽP (1999): Státní politika životního prostředí. Praha, MŽP 1999
MŽP (2001): Státní politika životního prostředí 2001, Praha, MŽP 2001
MŽP ČR (2002): Výroční zpráva o stavu životního prostředí za rok 2001, MŽP ČR
MŽP ČR (2003): Výroční zpráva o stavu životního prostředí za rok 2002, MŽP ČR
MŽP (2003): Plán odpadového hospodářství ČR
Nakamura, S.–Kondo, Y. (2002): Input-output Analysis of Waste Management,
Journal of Industrial Ecology, Vol. 6, No. 1
Národní rozvojový plán 2004–2006, http://www.strukturalni-fondy.cz
Pelzbauerová, V.: Základy strukturální analýzy, VŠE Praha 1996
Petříková, V.: Popílek a odpadní vody, Odpady 2000, č. 6, s. 23–24
Příslušné legislativní normy a opatření (v platném znění)
Realizační program Plánu odpadového hospodářství České republiky pro
komunální odpady
Recycling 2002 „Možnosti a perspektivy recyklace stavebních odpadů jako
zdroje plnohodnotných surovin“, sborník přednášek konference, Vysoké
učení technické v Brně Fakulta strojního inženýrství ve spolupráci s Asociací
pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR, Brno 2002, 135 stran
Samuelson, P. A.–Nordhaus, W. D.: Ekonomie, Praha 1991
356
Literatura
Slaný, A.–Žák, M.: Hospodářská politika, C. H. Beck, Praha 1999
Slejška, A.: Jsou statková hnojiva odpad?, http://www.enviweb.cz, 2004
Slejška, A.: Využití zemědělských odpadů biologickými metodami, http://www.biom.cz
Slivka, V.–Vavro, M.: Průmyslové odpady jako vstupní suroviny, Odpady 2001,
č. 11, s. 17–18
Snižujeme náklady za ukládání odpadů, in Odpady 2003, č. 7/8, s. 19–20
Spěváček, V. a kol.: Transformace České ekonomiky, LINDE, Praha 2002
Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2003, Praha, MŽP
a ČSÚ 2003
Státní energetická koncepce, http://www.mpo.cz
Státní program ochrany přírody a krajiny, http://www.env.cz
357
A .. Administrativní nástroj
ARSM .. Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů
BAT .. „Best available technology“ – nejlepší dostupné technologie
BRKO .. Biologicky rozložitelné komunální odpady
BRO .. Biologicky rozložitelný odpad
BÚ .. Běžný účet
CCT .. Čisté technologie spalování a zplyňování uhlí viz fluidní
technologie, spalování včetně odsiřování a denitrifikace apod.
CO2 .. Oxid uhličitý
ČOV .. Čistírna odpadních vod
CPI .. Index spotřebitelských cen
ČR .. Česká republika
CZT .. Centrální zdroj tepla
CZV .. Ceny zemědělských výrobců
ČBÚ .. Český báňský úřad
ČEA .. Česká ekologická agentura
ČGS .. Geofond
ČNB .. Česká národní banka
ČOV .. Čistírna odpadních vod
ČSN .. České technické normy
ČSÚ .. Český statistický úřad
ČU .. Černé uhlí
DPH .. Daň z přidané hodnoty
E .. Ekonomický nástroj
EAGGF .. Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond
ECB .. Evropská centrální banka
EEA .. Evropská agentura pro životní prostředí
EIA .. Posuzování záměrů
EK .. Evropská komise
EMAS .. Eco-Management and Audit Scheme
EMS .. Systémy environmentálního managementu
ERÚ .. Energetický regulační úřad
358
ES .. Evropské společenství
ESF .. Evropský sociální fond
EU .. Evropská unie
EZ .. Ekologické zemědělství
F.I.R. .. Fédération Internationale du Recyclage
FED .. Americká centrální banka
HDP .. Hrubý domácí produkt
HNP .. Hrubý národní produkt
HRDP .. Horizontálního plánu rozvoje venkova
HU .. Hnědé uhlí
CHKO .. Chráněná krajinná oblast
IEE .. Inteligentní energie Evropa
IPP .. Integrovaná výrobková politika
IPPC .. Integrovaná prevence a omezování znečištění
ISOH .. Informační systém odpadového hospodářství
ISPA .. Finanční nástroj předvstupních politik Institute for Structural
Policies for Pre-accession
JETE .. Jaderná elektrárna Temelín
KEZ .. Kontrola ekologického zemědělství, o. p. s.
KO .. Komunální odpad
LME .. Londýnská burza kovů (London Metal Exchange).
MMC .. Metal-matrix composites
MMR .. Ministerstvo pro místní rozvoj
MPO .. Ministerstvo průmyslu a obchodu
MPSV .. Ministerstvo práce a sociálních věcí
MZE .. Ministerstvo zemědělství
MŽP .. Ministerstvo životního prostředí
NPP .. Národní přírodní památka
NRP .. Národní rozvojový plán
OECD .. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
O .. Ostatní nástroj
OH .. Odpadové hospodářství
OKEČ .. Odvětvová klasifikace ekonomických činností
OKO .. Operátor trhu s elektřinou
OZE .. Obnovitelné zdroje energie
P .. Nástroj působící v rámci ostatních politik
359
PCB .. Polychlorované bifenyly
PEZ .. Primární energetické zdroje
PGRLF .. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond
PHARE .. Finanční nástroj
PHARE .. BEP – Business environmental programme
POH ČR .. Plán odpadového hospodářství ČR
REAS .. Regionální distribuční společnosti
RP NO .. Realizační program pro nakládání s nebezpečnými odpady
RVHP .. Rada vzájemné hospodářské pomoci
SAPARD .. Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova
SAPS .. Jednotné platby na plochu
SDO .. Stavební a demoliční odpady
SEA .. Posuzování koncepcí vlivů na životní prostředí
SEK .. Státní energetická koncepce
SEK .. Státní energetická koncepce
SEZ .. Staré ekologické zátěže
SFŽP .. Státní fond životního prostředí
S-IO .. Skládka inertních odpadů pro třídy vyluhovatelnosti I a II
SKO .. Skládky komunálního odpadu
S-OO .. Skládka ostatních odpadů pro výluhy do třídy III
SPČR .. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů
SPŽP .. Státní politika životního prostředí
SWOT .. „Strenghts- weakness-threath-opportunities strategy“, zhodnocení
příležitostí a hrozeb, využití silných stránek a poukázání na slabé stránky
SZIF .. Státní zemědělský intervenční fond
SZP .. Společná zemědělská politika
THFK .. Tvorba hrubého fixního kapitálu
TK .. Těžký kov
TSPEZ .. Tuzemská spotřeba primárních energetických zdrojů
ÚSES .. Územní systém ekologické stability
VEP .. Vedlejší ekologické projekty
VEP .. Vedlejší energetické produkty
VŠPS .. Výběrové šetření pracovních sil
VÚV TGM .. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka
WTCB .. Wcenschappeljik en Technisch Centrum voor het Bourobedrijf
(Vědecko technické středisko pro stavebnictví)
360
ZPF .. Zemědělský půdní fond
361
Vydal IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s. , za finanční podpory Ministerstva životního prostředí České republiky
v roce 2006.
ISBN
80-86684-37-6

Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky

Transkript

Podobné dokumenty

Scientia 4_08.indd

Microsoft Windows 8 Podrobná uživatelská příručka

Ekonomické modely

Telč - e-collegium

Sborník konference RECYCLING 2016

Analýza potřebnosti služeb sociální prevence v JMK

Animace místních partnerství na venkově - MAS