Vitalita současného nahuatlu

FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERSITY KARLOVY
Ústav románských studií
Španělština
Vendula Hingarová
VITALITA SOUČASNÉHO NAHUATLU
Vedoucí práce doc. Phdr. František Vrhel
Diplomová práce
Praha 2003
Prohlášení
„ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím
uvedených pramenů a literatury.“
2
OBSAH:
Předmluva ...........................................................................…….......................... 7
1. část: Ohrožené jazyky ...............……...................…….........…… 9
1.1. Nahuatl jako ohrožený jazyk .......................................……….................. 9
1.2. Situace ohrožených jazyků ...............................................….…............... 11
1.3. Vědecký přístup k ohroženým jazykům ...................................... .......... 13
1.4. Odezva na situaci ohrožených jazyků ..................................................... 14
1.4.1. Argumentace ve prospěch jazykové diverzity ...................................…..... 15
1.4.2. Vymírání jazyků jako důsledek diskriminace – koncept jazykového práva.. 16
1.4.3. Preference pro obor lingvistiky ..................................... ............................... 17
2. část: Vymezení teoretického modelu ke zkoumání vitality
jazyka………………………….……………………………. 19
2.1.
2.1.1.
2.1.2.
2.1.3.
2.2.
Teoretické pozadí...................................................................……........ 19
Haugenova ekologie jazyka.....................................…...............…......... 19
Taxonomie strukturálních variabilit entolingvistické vitality...………... 21
Typologie situací pro popsání vitality minoritního jazyka ...................... 26
Analýza extralingvistických variabilit pro popis vitality
indiánského jazyka ...........…………………………………..….….…. 27
2.2.1. Demografické údaje ...........................................……..............................28
2.2.2. Sociologické údaje ..........................……………….……………............30
2.2.3. Lingvistika ............................................................……………................31
2.2.4. Psychologická percepce jazyka .............................................…………...32
2.2.5. Historické pozadí .................................................................…….……....32
2.2.6. Politika ................................................. ............................……...............32
2.2.7. Geografické údaje ............………………………………………..……...32
2.2.8. Vzdělávání ..........................………………………………………..…....33
2.2.9. Náboženské praktiky ............……………………………………..…......33
2.2.10. Ekonomické podmínky ......……………….................................……....33
2.2.11. Media ................................…………………..………….………...........34
3. část: Vitalita současného nahuatlu .........................………….... 35
3.1.
3.2.
3.3.
3.3.1.
3.3.2.
Demografické údaje a geografická distribuce mluvčích nahuatlu ... 35
Dialektologie nahuatlu ..............................................………................ 38
Písemnictví v nahuatlu .................................................…………......... 40
Písemné a literární památky vycházející z předkolumbovského období.. 41
Písemnictví v koloniálním období 16.- 18. století.......................…..........43
3.3.2.1.
3.3.2.2.
Historické texty .................................................................…………...........43
Texty náboženského a didaktického charakteru ..............…….....................44
Legislativní a právní dokumenty ......................................…………............44
3.3.2.3.
3.3.3. Současná literatura v nahuatlu ................................……….…................45
3.3.3.1. Lidová slovesnost ............................................…………………….………....45
3.3.3.2. Moderní spisovatelé..........................................………………..………….......45
3.3.4. Analýza písemné produkce v nahuatlu .........................…........................47
3
3.4.
3.5.
3.5.1.
3.5.2.
3.5.3.
Lingvistické materiály (odborné studie) o nahuatlu .......…............... 49
Nahuatl v historické perspektivě........................................…………... 54
Nahuatl v koloniálním období………………………………...………..55
Nezávislost – španělština jako nástroj k vytvoření moderního státu…..62
Vzdělávání jako nástroj integrace Indiánů – 20.století…………………..63
4.část: Nahuatl v regionu La Huasteca ..............…….........…….. 67
4.1 Cíle a metoda .....................................…………………………….……… 67
4.1. Informátoři ........................................................…………………….……...68
4.1.2. Problematika výzkumu ........................ ................................………….…69
4.2. Charakterizace mluvčích nahuatlu .............................……….……… 69
4.2.1. Region La Huasteca ..........................................................………….…..70
4.2.2. Lokalita výzkumu ..................................………………..….....................71
4.2.3. Nahuatl v obci Chapulhuacanito .......................……………....................72
4.2.4. Nahuatl v obci Tepecxitla .........................….......……….........................73
4.2.5. Mezigenerační transmise jazyka ......................…………...…….............74
4.3 Nahuatl v prostoru školy ..............................….……..……………........ 79
4.3.1. Jazykový profil žáků základních škol ................……...………….............80
4.3.2. Profil bilingvních učitelů .................................... …...………...................84
4.3.2.1. Aplikace nahuatlu v prostoru školy ...................….……..….….............85
4.3.2.2. Osobní profil učitelů .......................................….……….......................86
4.4. Nahuatl v migrační komunitě ..................………….………................ 89
4.5. Poznatky z výzkumu .............................………………......................... 90
5. Závěr ........................................................…………............................ 93
6. Přílohy……….................................. ...............…...........................…. 96
6.1.Otázky pro typologii situací menšinového jazyka podle Edwardse. ...…..... 97
6.2.Indiánské jazyky v Latinské Americe
Tabulka 1. Počet jazyků v Latinské Americe. ...........…......…………… 98
Tabulka 2. Indiánské jazyky v Lat. Americe podle počtu mluvčích ……99
Tabulka 3. Počet mluvčích indiánských jazyků v Mexiku ….. ……….100
Mapa 1. Rozmístění indiánských jazyků v Mexiku…………………....101
Mapa 2. Hustota mluvčích indiánských jazyků v Mexiku ………….….101
Mapa 3. Mluvčí nahuatlu na území Mexika ……………..…….…...….102
Tabulka 4.Mluvčí nahuatlu starší 5 let v mexických státech…..…….. 102
Mapa 4. Koncentrace mluvčích nahuatlu v 15. století …….…….….…103
Mapa 5. Současná koncentrace mluvčích nahuatlu……….……….…...103
Mapa 6. Dialekty nahuatlu ………………………………... ……….... 104
6.3. Ukázky dokumentů a textů v nahuatlu
Kodex Mendoza
……………………………………………….….. 106
Rukopis Romances de los Seňores de Nueva Espaňa …………….….110
Náboženské texty v nahuatlu……………………………….…………..111
Překlad Bible do nahuatlu západní Huastecy……………….……….…112
Učebnice nahuatlu pro žáky základních bilingvních škol………….…..113
4
Učebnice pro dospělé k osvojení gramotnosti v nahuatlu…………..…115
Povídka v nahuatlu se španělským překladem………………………....116
Básně v nahuatlu se španělským překladem………………………..…..117
6.4. Dokumentace výzkumu
Mapa 7-10: region La Huasteca – koncentrace indiánské populace,
jejich zastoupení v obcích, migrace, chudoba….……………..……119
Mapa 11. lokality výzkumu …………………………………..….…….121
Rodokmeny mapující transmisi nahuatlu v 11 rodinách……..……...…123
Údaje o zkoumaných školách, jména škol, data…………….…………..127
Graf 1.- 4.Dominantní jazyk v rodinné a školní doméně ve 4 školách... 128
I.dotazník pro mluvčí nahuatlu…..………………………...…………...129
II.dotazník pro bilingvní učitele…….……………………..……....……131
III.dotazník k výzkumu jazykového chování mluvčích nahuatlu
žijících ve městě Zacatecas…………………………….…… …… 132
Odpovědi respondentů (výběr) …………….…………………….…….134
6.5.Fotografická příloha ……………………………..……….……… ..…138
6.6.Index organizací pro výzkum ohrožených jazyků…………………..….…154
Organizace pro výzkum a podporu indiánských jazyků
v Latinské Americe………………………………………………………...155
7. Bibliografie ...............................................................…....……...…... 158
8. Resumé ve španělštině ...................... .......................….............….... 166
5
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala panu prof. Opatrnému za jeho
podporu a pomoc při získání stipendia na Texaskou Universitu. Zvláštní
poděkování patří PhD. Noře England, profesorce Texaské University, se kterou
jsem tuto práci konzultovala a která mi nabídla čtyřměsíční stáž v Center for
Indigenous Languages of Latin America při Texaské Universitě, kde jsem se
mohla věnovat přípravě této práce. Děkuji také profesorovi PhD. Johnu
Sullivanovi ze Zacatecaské University v Mexiku, který mě zkontaktoval
s nativními mluvčími nahuatlu, a dále Delfině Cruz de la Cruz a jejímu
manželovi Urbanovi (tlaskamati miyak), kteří mě seznámili se základy
současného nahuatlu a pozvali do svých komunit, kde se mi dostalo zázemí
k realizaci výzkumu. Jsem vděčná i jejich rodinným příslušníkům a všem dalším
informátorům za nezištnou pomoc při získávání dat k výzkumu.
Na závěr bych i ráda poděkovala doc. Františku Vrhelovi za cenné rady a
ochotu tuto práci vést.
6
Předmluva
Diplomová práce nabízí sociolingvistickou analýzu indiánského jazyka
nahuatl a popisuje jeho vitalitu ve dvou indiánských komunitách v regionu La
Huasteca ve východním Mexiku. Na základě terénního výzkumu mapuje výskyt
nahuatlu v geografickém i sociálním prostoru a zkoumá fungování jazyka ve
společnosti. Práce argumentuje, že i přes poměrně silnou základnu mluvčích, lze
nahuatl pokládat za jazyk ohrožený.
Nahuatl je řazen do yuto-aztécké jazykové rodiny. V současnosti je
geograficky nejrozšířenějším a nejpočetnějším indiánským jazykem v Mexiku.
Čítá kolem jednoho a půl milionu mluvčích.
V odborné literatuře se můžeme setkat se třemi různými označeními pro
tento jazyk: nahuatl, mexicano a aztéčtina. Předhispánští Aztékové svůj jazyk
nazývali nahuatlatolli (tj. jasný, srozumitelný jazyk) nebo mexicatlatolli (tj.jazyk
mexický). Zkrácené verze nahuatl a mexicano se používají v Mexiku dodnes.
Označení nahuatl je častější a existuje několik forem jeho fonetického přepisu:
náhuatl (tradiční přepis ve španělsky psané literatuře), nawatl, nauatl (s touto
formou jsem se setkala v regionu La Huasteca). Klasickým nahuatlem je dnes
označována varianta nahuatlu ze 16. století používaná ve správním centru
aztécké říše v Tenočtitlanu, která byla zdokumentována španělskými misionáři. S
označením mexicano (psáno i mejicano) se setkáme v dílech španělských autorů
z období kolonie a dodnes někteří nativní mluvčí tak nazývají svůj jazyk. V
evropském prostředí byl donedávna běžný název aztéčtina odvozen od
nejznámějšího kmene Nahuů Aztéků, o jehož rozšíření se zasloužil v 19. století
Alexander Humboldt. V poslední době je nicméně tendence od tohoto názvu
upouštět.
Tato práce používá název nahuatl.
Formálně je práce rozdělena do čtyřech částí. Úvodní část seznamuje
s fenoménem ohrožených jazyků jak v případě indiánských jazyků v Latinské
Americe tak i jako celosvětového jevu. Druhá část teoreticky vymezí pojem
7
vitality jazyka. Diskutuje dosavadní snahy odborníků o sestavení teoretického
modelu pro popsání extralingvistických situací podílející se na vitalitě jazyka a
jeho fungovaní ve společnosti.
Třetí část na základě teoretického modelu analyzuje extralingvistické
situace nahuatlu. Ozřejmí základní demografické údaje o mluvčích nahuatlu,
jejich geografické rozmístění a dále představí písemnou tradici v nahuatlu a
vědecký zájem o tento jazyk. Tato část také přiblíží, jak se historicky vyvíjel
pohled na jazykovou diverzitu a jakým způsobem koloniální správa a později
samostatný mexický stát řešil rozmanitou jazykovou situaci v zemi.
Čtvrtá nejrozsáhlejší část na základě empirických dat analyzuje jazykové
chování mluvčích nahuatlu v okrese Tamazunchale a Chicontepec v regionu La
Huasteca. Charakterizuje mluvčí nahuatlu a mapuje jeho používání v různých
sociálních sférách. Upozorní na problematiku mezigeneračního přenosu jazyka a
bilingvního vzdělávání ve zkoumané komunitě. Cílem této části je vytvořit
kompaktní sociolingvistický profil mluvčích nahuatlu a poukázat na komplexní
situaci indiánského jazyka v současném Mexiku.
Součástí práce je i bohatá obrazová příloha, která vizuální cestou
dokumentuje předmětnou problematiku.
Doufám, že tato práce přiblíží českému čtenáři současnou situaci
indiánského jazyka nahuatlu a bude přínosem pro odbornou diskusi nad
problematikou ohrožených jazyků i menšinových jazyků jako takových.
8
1.část: Ohrožené jazyky
V této části přestavíme problematiku ohrožených jazyků v kontextu
indiánských etnik i jako celosvětový trend. Definujeme pojem ohrožený jazyk a
ukážeme, kterých jazyků se tato otázka týká. Ve stručnosti si také přiblížíme,
jaké iniciativy se na tomto poli odvíjí a jak na tuto situaci reaguje akademický
svět.
1.1.
Nahuatl jako ohrožený jazyk
Jedna z mála dochovaných památek po obyvatelích slavné Aztécké říše je
kromě mohutných pyramid a několika malovaných kodexů také jazyk nahuatl.
Aztékům se během své expanze v 15. století podařilo rozšířit svůj jazyk do
podmaněných oblastí a dát mu ve velké částí Mezoameriky status lingua francy.
Odhaduje se, že před příchodem Evropanů byl používán několika miliony
mluvčích. Dobytím Aztécké říše a nastolením španělské kolonizace nahuatl
dostal písemnou podobu, byly sestaveny jeho první gramatiky a dokonce se stal
oficiální církevní linguaou francou. Řada španělských misionářů si nahuatl
osvojila, na universitě v hlavním městě byla zřízena katedra nahuatlu a nahuatl
byl používán jako komunikační prostředek k evangelizaci i mezi mluvčími jiných
indiánských jazyků. Z koloniálního období se zachovala celá řada právních
dokumentů v nahuatl, což vypovídá o faktu, že tento jazyk byl používán k
legislativním a správním účelům. V současné době je nahuatl po španělštině
druhý nejrozšířenější jazyk v Mexiku a hovoří jím přibližně jeden až dva miliony
mluvčích. V indiánských komunitách je součástí bilingvní výuky a v nahuatlu je
publikována poezie. Řada mexických a dokonce světových univerzit nabízí kurzy
tohoto jazyka.
Tento výčet oblastí, kde se nahuatl používá, vypovídá však jen o jedné
stránce jazyka. Ačkoliv má nahuatl poměrně silnou základnu mluvčích, těší se
alespoň částečné podpoře ve školství a statistiky dokonce zaznamenávají mírný
nárůst mluvčích, odborné studie ukazují, že nahuatl přestává být aktivně
používán v tradičních doménách. Na mladou generaci je přenášen jen v omezené
9
míře a dochází k intenzivnímu jazykovému posunu ke španělštině. Bude-li tento
trend pokračovat, může nahuatl během tohoto století přestat existovat jako živý
jazyk.
Není nemístné tvrdit, že nahuatl lze považovat za jazyk ohrožený. Striktní
definice ohroženého jazyka je uváděna jako:
„Linguistic variety spoken by relatively few people (perhaps most of them
elderly), and /or in relatively few communities (perhaps even in a single,
relatively small one) and /or on relatively infrequent occasions.”1
Tato definice se nahuatlu na první pohled netýká, nicméně důkladná
sociolingvistická analýza v této práci ukáže, že situace nahuatlu je značně
komplikovaná a že i přes relativně příznivé demografické údaje jazyk nemusí mít
zaručenou kontinuitu do budoucna.
Výše uvedená definice ohroženého jazyka spíše pokrývá pojem vymírající
jazyk (dying language, moribund), tedy jazyk, který přestal být předáván mladé
generaci, jeho nativní podobu ovládá už jen starší generace a není používán
pravidelně ke každodenní komunikaci. Americká lingvistka Leanne Hinton,
zkoumající kalifornské indiánské jazyky, vymezuje čtyři kategorie ohroženého
jazyka: 2
1. Jazyk, který je používán všemi věkovými skupinami, nicméně je zřejmý
pokles počtu dětí, které si jazyk osvojují a též slábne jeho používání
v doménách, ve kterých sloužil ke komunikaci.
2. Jazyk, který si mladá generace neosvojuje v přirozeném domácím
prostředí. Generace rodičů nebo prarodičů ho může ovládat, avšak není
používán ke každodenní komunikaci.
3. Jazyk, kterým už nikdo aktivně nehovoří kromě malého počtu starších
lidí.
1
Moore, Robert E. „Endangered“. In Key Terms in Language and Culture. Alexandro Duranti (Ed).
Britain: Blackwell Publishers, 2001.
2
Hinton, Leanne. „ Language Revitalization: An Overview“. In Green book of language revitalization in
practice ,ed. Leane Hinton, 2001, s. 4.
10
4. Jazyk, který nemá nativní mluvčí a je pouze zaznamenán v písemných
dokumentech. Tento jazyk bývá obecně nazýván mrtvým jazykem. Hinton
se spíše přiklání k označení spící jazyk.
Za ohrožený jazyk můžeme tedy spíše chápat variantu jazyka, která nemá
dostatečně zajištěnou transmisi jazyka na mladou generaci, i když stále může
sloužit jako komunikační prostředek v omezených doménách v rámci etnické
skupiny. Stupeň ohrožení je pak závislý na konkrétním počtu mluvčích a
doménách, ve kterých je jazyk používán.
1.2. Situace ohrožených jazyků
Nejen nahuatl, ale většina nativních jazyků v Mexiku ale i na celém
americkém kontinentě je považována za jazyky ohrožené nebo vymírající.3
Vymírání jazyků se v posledním století stalo celosvětovým problémem. Nejméně
optimistické odhady mluví o tom, že pokud současný společenský vývoj bude
pokračovat za stejných podmínek jako dnes, tak 90% jazyků na světě zanikne
během tohoto století.4 Pro americký kontinent se odhaduje, že jedna třetina
jazyků tedy 300 z celkového počtu asi 900 indiánských jazyků – je v současné
době na pokraji zániku. Konkrétně pro Střední Ameriku (i s Mexikem) to platí
pro 50 ze 300 jazyků (17%), pro Jižní Ameriku 110 ze 400 (27%) a v Severní
Americe je ze 230 indiánských jazyků ve stádiu zániku kolem 200 jazyků
(90%).5 Ostatním dvou třetinám indiánských jazyků sice nehrozí bezprostřední
zánik, nicméně jejich stav lze považovat za alarmující.
3
Cf. Adelaar, Willem F.H. „The Endangered Languages Problem: South America“ In Language
Endangerment and language Maintenance, Eds. Brandley, David & Maya Brandley, 2002, s. 45-87;
Lastra, Yolanda & B. Garza Cuarón. „Endangered Languages in México“ IN Endangered Languages.
Eds. Uhlenbeck, H. Robert a Eugenius, 1991, s. 93-134; Hill, Jane & Ofelia Zepada. „The condition of
Native American Languages in the US“. In Endangered Languages. Eds. Uhlenbeck, H. Robert a
Eugenius, 1991, s.133-155; Krauss, Michael. „The worlds languages in crisis“. Language 68, (1),
1992, 4 –15; Grinevald, Collete. „Language endangerment in South America: a programmatic
approach“. IN Endangered languages and community response (Eds.) Grenoble, Lenore & Lindsay
Whaley, 1998, s. 124-159; Hinton, Leanne & Ken Hale. Green Book Of Language Revitalization In
Practice. San Diego...:Academic Press, 2001
4
Cf. Krauss, Michael. „The worlds languages in crisis“. Language 68, (1), 1992, s. 4 –15.
5
Cf. Ibid, s. 9.
11
Vymírání jazyků není žádné nové zjištění. Během historie jazyky
vznikaly, diverzifikovaly a mnohé také zanikaly. Obecně se rozeznávají tři typy
jazykového zániku (dle Calvet, Louis-Jean): 6
a) zánik transformací – příkladem jsou románské jazyky, kdy z latiny
vznikly regionální varianty, které se staly nezávislými jazyky;
b) zánik vymřením mluvčích – nastane tehdy, kdy zemře poslední mluvčí a
nezanechá potomky mluvící dotyčným jazykem; zánik je výsledkem
vyhynutí celé etnické skupiny;
c) zánik nahrazením – nastane, když je dotyčný jazyk vytlačen dominantním
jazykem; příkladem jsou současné indiánské jazyky, které jsou
vytlačovány bývalými koloniálními jazyky.
Dle odborníků současné ubývání jazykové diverzity nemá v historii obdoby. Jak
komentuje přední specialista na tuto problematiku Ken Hale: „Language loss in
the modern period is of a different character, in its extend and character. It is part
of a much larger process of loss of cultural and intellectual diverzity, while
politically dominant societies destroy indigenous cultures and languages.“7
Nabízí se otázka, jaké faktory mají vliv na skutečnost, že značné množství
jazyků přestává fungovat jako komunikační prostředek v rámci konkrétních
etnických skupin a dochází k jejich zániku. Za hlavní důvod bývá považován
jazykový posun, kdy v určité jazykové skupině vlivem vnějších i vnitřních
okolností přestanou být vhodné podmínky pro fungovaní jazyka. Řečeno
Haugenovým slovníkem – ekologie jazyka je narušena a její funkci přebírá jiný
jazyk jako komunikační prostředek. Důvodů vedoucích k jazykovému posunu je
celá řada – politická a ekonomická destrukce etnika, asimilační vzdělávací
politika, migrace, vliv moderních telekomunikační prostředků a řada dalších.
6
7
Calvet, Louis-Jean. Language Wars and linguistic politics. Oxford: Oxford University Press, 1998.
Hale, Ken. ”Endangered languages”. Language 68, (1), 1992, s. 2.
12
1.3. Vědecký přístup k ohroženým jazykům
V odborné lingvistické literatuře se lze již řadu let setkat s články věnujícím
se studiu tzv. language obsolescence, jak toto odvětví lingvistiky zabývající se
studiem jazyků na pokraji zániku nazval specialista na indiánské jazyky Morris
Swadesh už v roce 1948.8 Navíc výzkumy v oblasti etnik nativních Američanů
jsou od doby Franse Boase tradicí americké antropologie, která žije v představě,
že kulturní a jazykové dědictví je v procesu zániku, a proto je ho třeba do
budoucna zachránit.9 Tento přístup bývá alibisticky označován jako salvage
linguistics a prakticky jde o archivaci poznatků pro vědecké účely.
Od 60. let 20. století dostává studium (nejen) malých a zanikajících jazyků
novou dimenzi. Formuje se systematický výzkum zabývající se otázkou vlivu
sociálního prostředí na jazyk. V této souvislost nelze nezmínit jednoho ze
zakladatelů této oblasti bádání Joshua Fishmana, který přispěl k formování
studia zabývajících se otázkou migračních a minoritních jazyků a jejich
fungováním ve společenském kontextu. Začaly se zkoumat jevy jako jazykový
posun (language shift), jazyková vitalita (language vitality), jazyková změna
(language change), jazykové uchování (language maintenance) a ztráta jazyka
(language loss).10
Teprve od 90. let 20. století se na indiánské a nepočetné jazyky začalo
nahlížet jako na ohrožené jazyky. Rétorika převzatá z existující oblasti
ohrožených biologických druhů patrně napomohla tomu, že se tato otázka stala
předmětem zájmu nejen v omezeném kruhu vědců zabývajících se indiánskými
jazyky, ale zaujala i širší okruh lingvistů, vědeckých institucí a taktéž vstoupila
do povědomí veřejnosti.11 Na toto téma byla do dnešního dne publikována celá
řada odborných studií,12 byly založeny vědecké instituce a konalo se několik
8
Cf. Swadesh, Morris. „Sociologic Notes on Obsolescent Languages”. International Journal of American
Linguistics 14, 1948, s. 226-235.
9
Moore, op. cit., s. 60
10
Tyto termíny jsou českému čtenáři blíže vysvětleny v publikaci Jazyk a identita etnických menšin,
Leoš Šatava , Praha, Argo, 2001, s. 95-96.
11
Na téma ohrožených jazyků byla napsána řada studií v populárních periodikách jako Times, Spiegel,
National Geographic, u nás například v magazínu Koktejl, v Lidových novinách apod.
12
Jedna z prvních publikací věnující se výlučně problematice ohrožených jazyků byla antologie
Endangered Languages, Ed. Robert a Eugenius Uhlenbeck, Oxford: Berg Publisher, 1991, ve které se
jednotlivé články zaměřují na nejvíce problematické oblasti (rovníková Afrika, Jižní Amerika,
13
konferencí zabývajících se výlučně otázkou ohrožených jazyků.13 V roce 1993
sestavilo UNESCO tzv. Červenou knihu ohrožených jazyků (Red Book on
Endangered Languages)14 a do dnešního dně vzniklo i několik aktivních
diskusních internetových skupin, které se zabývají touto tématikou.15
1.4. Odezva na situaci ohrožených jazyků
Problematika vymírajících a ohrožených jazyků podnítila v akademické
obci větší zájem o malé a neznámé jazyky a vyvolala i množství debat, které
přesahují tradiční rámec oboru. U řady lingvistů došlo k nemilému zjištění.
Jasně se ukázalo, že jazyková diverzita se rapidně zmenšuje, avšak více než
polovina současných jazyků není ani dostatečně vědecky zdokumentovaná.16
Michael Krauss, americký lingvista zabývající nativními jazyky na Aljašce, tuto
situaci výstižně komentuje:
„...linguistics go down in history as the only science that presided obliviously
over the disappearance of 90% of the very field to which it is dedicated.“17
Mexiko, USA, Kanada, Austrálie, Indie a státy bývalého SSSR). Dalších různě zaměřené publikace:
Lenore Grenobl a Lindsay Whaley (Ed.) Endangered languages and community response, Ed.,
Cambridge: Cambridge UP, 1998; Fase, Willem, Koen Jaspers adn Sjaak Kroon (Eds). The State of
minority languages. International perspectives on survival and decline. European studies on
multilingualism. Netherlands: Swets Zietlinger, 1995; Brandley, David & Maya Brandley (Eds.)
Language Endangerment and language Maintenance. USA: Routledge, 2002; Ammerlaan, Tom
(Eds). Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on maintenance and loss of minority
languages. Munster/NY, Waxmann, 2001. Dále antologie článků Language Endangerment and
language Maintenance, Ed.Davidem a Maya Brandley, . USA: Routledge, 2002, upozorňuje na situaci
ohrožených jazyků v Tichomoří, v Austrálii a Jihovýchodní Asii. Monografie Language death (2000)
anglického lingvisty Davida Crystala, Cambridge: Cambridge U Press, 2000, představuje
problematiku vymírání jazyků širší veřejnosti.
13
Na popud UNESCA byl v roce 1995 při Tokijské universitě založen Mezinárodní Institut pro ohrožené
jazyky (International Clearing House for Endangered languages ICHEL), v Britanii vznikla Nadace
pro ohrožené jazyky (Foundation for Endangered Languages), ve Spojených státech Fond pro
ohrožené jazyků (The Endangered languages Fund) a v Německu například Pracovní skupina pro
ohrožené jazyky (Arbeitskreis für bedrohte Sprachen (1997). Zmíněné organizace podporují studium
ohrožených jazyků, udělují granty a pořádají osvětové aktivity a konference. Například Foundation
for endangered languages organizuje každoročně tématicky zaměřené konference: v roce 1998
s názvem Ohrožené jazyky a jaké je role odborníků , v roce 1999 Ohrožené jazyky a vzdělání, v roce
2000 Ohrožené jazyka a gramotnost.
14
Červená kniha je elektronická databáze zpřístupněná na internetu <http://www.tooyoo.L.utokyo.ac.jp/ichel.html#Redbook> nebo na <http://www.helsinki.fi/~tasalmin/endangered.html>
15
Cf. Endangered-Language-List, Language Documentation Urgency list , Geolist (viz příloha 9 – Index
organizací)
16
Cf. Grimes, Barbara (Ed). Etnologue. Dallas, SIL, 1988. Publikace je vydávaná americkou organizací
Summer Institute of Linguistics (SIL), která jako jediná organizace registruje jazykovou situaci po
celém světě. Uveřejňuje základní demografické a lingvistické údaje a geografické rozšíření jazyků na
Zemi. Publikace je přístupná na internetu.
17
Kraus, op. cit., s.10.
14
V této souvislosti bychom poukázali na několik otázek, které vyvstaly
v lingvistických kruzích z diskuse týkajících se ohrožených jazyků:
1. argumentace ve prospěch zachování jazykové diverzity;
2. vymírání jazyků jako důsledek jazykové diskriminace – koncept
jazykového práva;
3. diskuse ohledně preferencí pro lingvistiku.
1.4.1.
Argumentace ve prospěch jazykové diverzity
I když někteří odbornicí hovoří o lingvistické katastrofě, diskuse
obecných argumentů ve prospěch zachování jazykové diverzity ze strany
lingvistů však jsou spíše výjimkou. Mezi lingvisty panuje přesvědčení, že tato
otázka nepotřebuje dalšího vysvětlení. V této souvislostí se odkazuje na už dávno
známé argumenty – jazyk jako neoddělitelná součást etnické identity a jazyk jako
jedinečný produkt lidské tvořivosti založený na Safírově a Whorfově tézi. V této
souvislosti je jazyk chápán jako pokladnice lidského myšlení a znalosti okolního
světa (například amazonské jazyky versus eskymácké a jejich schopnost popsat
přírodní prostředí), který tak nabízí jedinečnou percepci reality jednotlivým
etnikem.
Argumentace ve prospěch jazykové diverzity nicméně přinesla nový
rozměr, kdy proces vymírání jazyků je srovnáván s probíhajícím úbytkem
přírodní diverzity. Samotné názvosloví (ohrožený jazyk, vymírající jazyk,
jazyková smrt apod.) převzaté ze světa biologie jistě není náhodné. Snahou
některých badatelů je ukázat, že existuje smysluplná korelace mezi jazykovou
(kulturní) a přírodní diverzitou.18 V této spojitosti byla v USA založena vědecká
organizace nazvaná Terralingua.19
18
Nettle, Daniel and Suzanne Romaine. Vanishing Voices. The extinction of the Worlds Languages.
Oxford: Oxford University Press, 2000
19
Cf. <http://www.terralingua.org>
15
1.4.2. Vymírání jazyků jako důsledek diskriminace – koncept jazykového
práva
Ubývání jazykové diverzity je diskutováno jako projev určité formy
diskriminace. Malé (minoritní) jazykové skupiny jsou kvůli různým pro ně
nepříznivým okolnostem (např. politická, ekonomická, kulturní subordinace)
nucené opustit svůj dědičný jazyk a adoptovat jazyk silnější dominantní skupiny.
V této souvislosti se používá termín linguicide, kdy se přímo hovoří o tzv.
násilném zabíjení jazyků.20
Na základě této debaty byla v roce 1996 z iniciativy řady odborníků
vypracovaná Universální deklarace jazykových práv (UDJP) ve snaze upozornit
na problematiku „jazykové“ diskriminace. UDJP vychází z Deklarace lidských
práv, kde všem lidem zaručují základní práva a svobody bez rozdílu pohlaví,
rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství.21 Tato deklarace přichází
s konceptem jazykového práva pro jednotlivce a pro jazykovou skupiny a uvádí,
že každý člověk má právo používat svůj rodný jazyk v soukromí i na veřejnosti,
používat své vlastní jméno a být uznán členem jazykové komunity. Jazykovým
skupinám se mimo jiné přiznává právo být vyučován v dědičném jazyce, mít
přístup ke své kultuře a k jazyku v komunikačních prostředcích a také mít
možnost používat svůj jazyk v oficiální sféře a těšit se podpoře jazyka od
vládních institucí.22
Odborná literatura k tomuto tématu nejen diskutuje pro mnohé
kontroverzní legislativní problematiku jazykového práva, ale především na
konkrétních případech ukazuje „porušování“ jazykových práv v různých částech
světa.23 Kritizují se především asimilační vzdělávací a jazykové politiky, které
velkou měrou přispívají k „zabíjení“ minoritních jazyků.
20
Cf. Skutnabb-Kangas, Tove & Robert Phillipson. Linguistic human rights: overcoming linguistic
discrimination. Berlin...:Mouton de Gruyter, 1995.
21
Cf. Základní listina základních práv a svobod,<http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html#top>
22
Celé znění deklarace viz <http://linguistic-declaration.org>
23
Pravděpodobně k nejznámější publikaci patří Linguistic human rights: overcoming linguistic
discrimination (1995) ed. Skutnabb-Kangas & Phillipson, Berlin...:Mouton de Gruyter, 1995.
Publikace nabízí i analýzu asimilačních jazykových politik v Latinské Americe, na Novém Zélandě,
v zemích bývalého SSSR i v USA.
Další publikace např.: Phillipson, Robert (Ed). Rights to language. Equity, Power and Education.
Celebrating the 60th Birthday of Tove Skutnabb-Kangas, London: LEA Publishers, 2000; dále
16
1.4.3. Preference pro obor lingvistiky
Konstatování faktu, že lingvistická disciplína ztrácí 90% pole své
působnosti, vyvolalo dynamickou debatu v akademickém kruhu o současné
podobě lingvistické disciplíny. Lingvistická obec se vyzývá, aby předefinovala
své preference bádání a zaměřila se na archivaci a dokumentaci vymírajících
jazyků, pokusila čelit ztrátě jazykového „materiálu“ a pomohla tak uchovat
jazykové dědictví pro budoucí generace. K tomuto účelu do dnešního dne vznikla
celá řada organizací podporujících výzkum a archivaci vymírajících jazyků (viz
pozn. č.10).
V této souvislosti se upozorňuje i na otázku tzv. „neutrálnosti“ oboru
jazykovědy jako takové.24 Upozorňuje se na skutečnost, že se obor věnuje
především
studiu
omezené
skupiny
jazyků
(hlavně
indoevropských,
dominantních jazyků) a že některé teorie jsou z převážné části založeny na
analýzách především těchto jazyků. Americký lingvista Ken Hale dokazuje
nutnost podporovat studium neindoevropských jazyků, které jsou nezbytné pro
badatelské účely.25 Lingvisté zabývající se neobvyklými jazyky jsou vybízeni,
aby se věnovali i teoretické lingvistice a tím, že nabídnou data k dalšímu
zkoumání, přispěli k větší informovanosti v lingvistických kruzích.26
Zájem vědců o ohrožené jazyky se neodvíjí jen v teoretických rovinách,
ale také i v rovině praktické. Od 70. let vznikla řada iniciativ snažících se čelit
zániku jazykové diverzity ve formě revitalizačních projektů.27 Zatímco Severní
Kibbee, Douglas A.(Ed). Language, Legislation and Linguistic rights. Selected Proceedings of the
Language Legislation and Linguistic Rights Conference, (University of Illinois, March 1995) Holland:
Amsterdam, 1998; Kontra, Miklos and Robert Phillipson, Tove Skutnabb-Kangas (Eds). Language: A
right and a Source. Approaching Linguistic Human Rights. Budapest: Central European University
Press, 1999.
24
cf. Newmeyer, Frederick J. The politics of linguistics. Chicago. University of Chicago Press, 1986.
Calvet, Louis-Jean. Language Wars and linguistic politics. Oxford: Oxford University Press, 1998.
25
Cf. Ken Hale. „On endangered languages and the importance of linguistic diversity“. In Endangered
languages and community response. Grenoble, Lenore and Lindsay Whaley (Eds.). Cambridge:
Cambridge UP, 1998, s. 192-216.
26
Cf. Michel Launey. „La valoriación de las lenguas indígenas de América: nuevos hitos para la
Linguística.“ In Actas I congreso de lenguas indígenas de Sudamérica. Ed. Luis Miranda. Tomo I.
Perú: Universidad Ricardo Palma, 2000, s. 85-95.
27
Zkušenosti z této oblasti lze najít v obsáhlé monografii The Green Book of Language Revitalization ed.
Leanne & Ken Hale, San Diego...:Academic Press, 2001, která se zaměřuje na americký kontinent.
17
Amerika má na tomto poli poměrně dlouholeté zkušenosti, v případě Latinské
Ameriky se s touto činností můžeme setkat teprve v posledních letech. V případě
Mexika můžeme pro ilustraci jmenovat některé z revitalizačních iniciativ.
Například ve státě Oaxace byla nedávno založena literární dílna CELIAS
(Centro Editorial de Literatura Indígena), kde se mluvčí indiánských jazyků učí
používat moderní technologie a produkují první písemné a literární materiály ve
svém nativním jazyce.28 Jiný revitalizační projekt v nahua komunitě ve
východním Mexiku využívá multimediální techniky i uměleckých aktivit ve
snaze podpořit používání nahuatlu u mladé generace.29
Revitalizační projekty nastolují řadu kontroverzních otázek jako například
smysluplnost produkce písemných materiálů přes skutečnost, že většina členů
nativních komunit není gramotná, přítomnost lingvistů – cizinců, kteří jsou
představitelé kultur obviňovaných z potlačení původních etnik, ustanovení
ortografických norem nečleny jazykové skupiny a nenativními mluvčími apod. 30
Závěrem můžeme konstatovat, že diskuse týkající se problematiky
ohrožených jazyků je velmi komplexní a rozhodně nedává jasnou odpověď.
Obecně lze konstatovat, že živá debata otevřela řadu nových perspektiv určených
nejen lingvistické obci a přispěla i k zviditelnění problematiky neznámých a
společensky „nevýznamných“ jazyků.
V kontextu této práce uvedení do problematiky ohrožených jazyků
pomohlo představit atmosféru, ve které se v současné době debatuje otázka
indiánských jazyků na americkém kontinentě.
V další kapitole poukážeme na to, co činí ohrožený jazyk ohroženým.
Budeme analyzovat teoretické přístupy popisující vitalitu jazyka a diskutovat
extralingvistické situace, které se podílení na uchování nebo ztrátě jazyka.
Leoš Šatava v publikaci Jazyk a identita etnických menšin. Možnosti zachování a revitalizace (2001)
mapuje úspěšné případy jazykové revitalizace v Evropě a v dalších zemích světa.
28
Cf. Bernard, Russel H. „Language perservation and publishing“. IN Indigenous Literacies in the
Americas. Language Planning from the Bottom up. Ed. Hornberger, Nancy H, 1997, 135-153.
29
Cf .Flores Farlán, José Antonio. Language revitalization, maintenance and development in Mexico: the
case of the mexicano (nahuatl) language. Příspěvek přednesený na Světové konferenci o jazykové
police,Barcelona, 2002.
30
Cf.Nora England „Doing Mayan linguistics,“ Language 68, 1992.
18
2.část: Vymezení teoretického modelu ke zkoumání vitality
jazyka
V úvodní části jsme poukázali na existenci současného celosvětového
trendu ubývání jazykové diverzity. V této části se zabýváme různými
teoretickými přístupy, které hledají obecný rámec, jak popsat vitalitu jazyka na
základě jeho společenského kontextu. Vymezíme jednotlivé extralingvistické
situace, které ovlivňují vitalitu jazyka a na jejich základě dále vytvoříme
kompaktní sociolingvistický profil zkoumaného etnika.
2.1.
Teoretické pozadí
V odborné literatuře se setkáme se studiemi, které obecně klasifikují jazyk
na základě jeho sociálních, ekonomických a kulturních souvislostí. Jednotlivé
přístupy odborníků posuzují tuto otázku z různých perspektiv. Haugen hovoří o
tzv. ekologii jazyka, Giles definuje entolingvistickou vitalitu z perspektivy
mezietnických vztahů, Landry vychází při posuzování etnolingvistické vitality z
analýzy bilingvního kontextu a Edwards sestavuje typologii situací menšinového
jazyka.31 Jednotlivé studie sledují analogický záměr – systematicky klasifikovat
extralingvistické situace jazyka, které hrají roli v posuzování vitality jazyka a
jeho fungování ve společenském kontextu.
2.1.1. Haugenova ekologie jazyka
Einar Haugen jako jeden z prvních lingvistů zkoumal od 50. let 20. století
jazyk ve společenském kontextu. Upozorňoval na skutečnost, že studium jazyka
z perspektivy jeho postavení a fungování ve společnosti je oblast, která by si
31
Cf. Haugen, Einar. „The ecology of language.“ In The Ecology of Language, Ed. Hymes, D. Stanford.:
Stanford University Press, 1972, s. 325-337.
Giles, H; R.Y. Bourhis; D.M. Taylor. „Toward a Theory of Language in Ethnic Group Relations.“ In
Language, Ethnicity and Intergroup Relations, Ed. Giles, H, London: 1977, s. 307-348.
Landry, Rodrigue; Real Allard. „Diglossia, etnolinguistic vitality, and language behavior.“ In
International Journal of the sociology of language, 1994.
Edwards, John. „Sociopolitical Aspects of Language Maintenance and Loss. Toward a Typology of
Minority Language Situation.“ In Maintenance and loss of Minority languages. Ed. Willem Fase;
Koen Jaspeaert; Sjakk Kroon. Amsterdam: JBPC, 1992, s. 37-54.
19
zasloužila větší pozornost lingvistické obce.32 Zavedl pojem ekologie jazyka
(ecology of language), který definuje jako „the study of interactions between any
given language and its environment.“ (Haugen, s.325). Pro svůj koncept ekologie
jazyka navrhl tzv. typologii ekologické klasifikace, ke které sestavil 10 otázek
vypovídající o statusu (postavení) jazyka ve společnosti. Otázky s nastíněnými
odpověďmi klade Haugen v těchto souvislostech: 33
1. Jak je možno jazyk klasifikovat ve vztahu k jiným jazykům? – Odpověď
poskytne historická a deskriptivní lingvistika.
2. Kdo jsou mluvčí jazyka? – Lingvistická demografie charakterizuje mluvčí
v prostoru, ve společenské hierarchii
a sleduje zastoupení jazyka v
náboženství.
3. Jaké jsou domény používání jazyka? – Sociolingvistika zjištuje, zda je
jazyk užíván v určitých doménách neomezeně či s omezením.
4. Jaké jiné jazyky používají mluvčí? – Dialingvistika určí stupeň
přítomného bilingvismu a míru prolínání jazyků.
5. Jaké interní varianty jazyka existují? – Dialektologie dá odpověď na
otázku, zda existují regionální, sociální i kontaktní (contactual) 34 dialekty.
6. Jakou má povahu psaná tradice? – Filologie, které studuje psané texty a
jejich vztah k mluvené řeči.
7. Do jaké míry je psaná forma standardizována t.j. unifikována a
kodifikována? – Odpověď poskytne deskriptivní lingvistika, tradiční
gramatika a lexikografie.
8. Jaké institucionální podpoře se jazyk těší v úředním styku, ve vzdělání a
obchodních aktivitách? Jakým způsobem je jazyka regulován a
propagován?
9. Jaké jsou postoje mluvčích jazyka k samotnému jazyku z hlediska jeho
statusu a intimní sféry? 35
32
Cf. Haugen, Einar. „ The Ecology of Language” In The ecology of language Stanford.: Stanford
University Press , 1972.
33
Haugen, cit. op., s. 326-337
34
Contactual dialect je Haugenův termín pro „přízvuk cizinců“, kteří importují do osvojeného jazyka
např. zvukový systém, gramatiku a jiné lingvistické jevy z rodného jazyka.
35
V ekologii jazyka analyzuje dvě dimenze jazyka: status a intimní sféra jazyka (intimacy). Statusem
rozumí vliv a moc jazykové skupiny. Rozlišuje jazyk (popř.variantu jazyka) s příznivým statusem (případ
20
10. Jaké je postavení jazyka ve srovnání s ostatními jazyky ve světě ?
Souhrnem
řečeno,
Haugenova
analýza
ekologie
jazyka
zahrnuje
charakteristiku sociálních (otázka 2,3), psychologických (otázka 9) a kulturních
(otázka 6, 7) situací jazyka a také i dopad prostředí na dotyčný jazyk (otázka 4, 5,
10). Dle Haugena je možno schéma aplikovat na všechny jazyky.
Zmíněná typologie nabízí vhodný schématický popis extralingvistických
situací pro obecnější kontext jazyka a dala podmět k dalšímu bádání v této
oblasti. K jednomu z nejzajímavějším příspěvkům patří definování a popsání
etnolingvistické vitality vypracovaná Gilesem, Bourhisem a Taylorem.
2.1.2. Taxonomie strukturálních variabilit entolingvistické vitality
Záměrem Gilese, Bourhisae a Taylora (dále jen Giles) je vytvořit
teoretický rámec pro pochopení vzájemného vztahu mezi jazyky a mezi
jednotlivými etnickými skupinami. Ve studii „Towards a theory of language in
ethnic group relation“
36
vypracoval strukturální analýzu tzv. etnolingvistické
vitality, kterou následně diskutuje na bázi dvou teorií – Tajfelsovou teorií
mezietnických vztahů a teorií přizpůsobení (accomodation theory). Analýze
etnolingvistické vitality věnujeme nyní pozornost.Giles tvrdí, že vztahy mezi
entolingvistickými skupinami nefungují ve vzduchoprázdnu; mezietnické vztahy
se vyznačují značnou dynamikou, která je ovlivněna řadou strukturálních a
situačních variabilit uzpůsobených sociopsychologické atmosféře, ve které se
vztahy odvíjejí (Giles, s.308). Systematizuje řadu variabilit podílejících se na
vitalitě entolingvistické skupiny, které se tak stávají důležitým podkladem
potřebným
k
pochopení
mezietnických
vztahů
mezi
jednotlivými
entolingvistickými skupinami. Vitalitu etnolingvistické skupiny chápe jako něco
„which makes a group likely to behave as a distinctive and active collective
španělštiny v Mexiku), kdy je jazyk používán v úředním styku a ve školství, dále je to jazyk používaný
vzdělanou a ekonomickou elitou; nebo jazyk s nepříznivým statusem (případ indiánských jazyků), který
není používán ve výše jmenovaných doménách. Pojem intimní sféra spojuje s hodnotami jako solidarita a
přátelství, které jsou spojené s doménou rodiny a života komunity. Haugen argumentuje, že existuje vztah
mezi oběmi komponenty - vysoký status koresponduje s nízkou intimní sférou jazyka a naopak jazyk s
nízkým statusem odpovídá variantě s vysokou intimitou.
36
Cit. Op, Giles.
21
entity in intergroup situations“ (Giles, s.310). Logicky z toho odvozuje, že čím
vyšší vitalitu má etnolingvistická minorita, tím je více pravděpodobné, že přetrvá
a bude prosperovat jako kolektivní entita v mezietnickém kontextu. Jeho pojetí
vychází z tvrzení, že vitalita etnolingvistické skupiny je závislá na počtu
mluvčích a na tom, do jaké míry mluvčí používají svůj jazyk v různých
institucích (v rodině, ve vzdělání, v mediích) a jakému statusu se skupina a její
jazyk těší.
Giles vypracoval taxonomii strukturálních variabilit podílejících se na
etnolingvistické vitalitě, kterou definuje třemi variability – status, demografie a
institucionální podpora (viz níže Tabulka 1). Variabilita status vypovídá o statusu
jazykové skupiny v ekonomické, sociální a v historické perspektivě a také
posuzuje, jakou hodnotu přiznává vnější společnost a mluvčími danému jazyku.
Variabilita demografie udává číselné údaje o etnické skupině a její distribuci v
rámci území. Variabilita institucionální podpora popisuje, do jaké míry se
jazyková skupina těší formálnímu a neformálnímu zastoupení v různých
institucích, jako například ve státní sféře, náboženství a kultuře. Autor
taxonomie argumentuje, že čím příznivější jsou demografické údaje, status a
institucionální podpora u určitého etnika, tím výraznější je jeho vitalita a naopak.
Tabulka1. Taxonomie strukturálních variabilit ovlivňující entolingvistickou
vitalitu
status
↓
demografie
↓
distribuce
ekonomický status
národní teritorium
sociální status
koncentrace
společensko-historický status
podíl
status jazyka
- v rámci komunity
- mimo komunitu
institucionální podpora
číselné údaje
absolutní porodnost
exogamie
imigrace
emigrace
formální
média
školství
státní úřady
neformální
hospodářství
náboženství
kultura
22
Giles vyhodnocuje vitalitu u třech hlavních variabilit (status, demografie a
institucionální podpora) v kategorii nízká, střední a vysoká. (viz Tabulka 2)
Tabulka 2. Předpokládaná vitalita šesti etnolingvistických skupin (tabulka
sestavená podle Giles (s. 317) uzpůsobená jazykové situaci v Latinské Americe)
Institucionální
podpora
celková
vitalita
Skupina
Status Demografie
španělsky mluvící většina
v zemích v Latinské Ameriky
vysoký
vysoká
vysoká
vysoká
Paraguayští mluvčí guaraní
střední
vysoká
středně nízká
střední
španělsky mluvící
v USA (dle Giles)
nízký
střední
středně nízká
středně
nízká
mluvčí yucatánská máyštiny
nízký
středně
nízká
nízká
nízká
Peruánští mluvčí kečujštiny
nízký
středně
nízká
nízká
nízká
menšina
Giles upozorňuje na skutečnost, že diskuse o variabilitách se pohybuje
ve více či méně objektivních termínech, proto je třeba také brát zřetel na
subjektivní percepci vitality samotnými členy etnické skupiny.
Subjektivní
percepce vitality je podle něj stejně důležitá jako objektivní realita.37
Otázka posuzování etnolingvistické vitality se stala předmětem dalšího
studia a diskuse. Zde uvádíme tři relevantních příspěvky: Husbandovu kritiku
taxonomie, Landyho analýzu vitality v bilingvním prostředí a dále Russellův
sociokulturní přístup k posouzení vitality.
Charles Husband a Verity Khan v článku „The viability of etholingvistic
vitality: some creative dougts“ uznávají heuristický přínos Gilesovi taxonomie,
37
Cf. Gibbons, John; Ashcroft, Lyn, H. „Multiculturalism and language shift: a subjective vitality
questionnaire of Sydney Italians.“ In Journal of Multilingual and Multicultural Developement, Vol.
16, Nr. 4, 1995, s. 281 - 300.
23
nicméně ostře kritizují koncept vitality.38 Tvrdí, že „the dimensions of
´vitality´outlined are ambiguous in their specification, and gross and inexact tools
of analysis in their application.“ (Husband, Khan, s.193). Kritizují především
strukturu a údajnou nezávislost jednotlivých variabilit, jež jsou podle autorů na
sobě více či méně závislé a vzájemně se podmiňují. Dále autoři postrádají
dimenzi individua a jeho interakci v rámci mezietnických vztahů a v rámci
samotné skupiny. Považují koncept taxonomie založený na kriteriích dominantní
společnosti a tvrdí, že taxonomie je zaujatá z pohledu monolingvní a
monokulturní společnosti. Upozorňují, že situace variabilit je mnohem složitější
a nelze ji simplifikovat do Gilesem udávaných kategorií. Kritici nicméně
nenabízejí vhodné alternativní řešení pro další analýzu.
Zajímavým příspěvkem k otázce etnolingvistické vitality je studie
„Ethnolinguistic Vitality and the Bilingual Development“ Rodrigueho Landry,
který zkoumá etnolingvistickou vitalitu v bilingvním prostředí.39 Za hlavní přínos
studie lze považovat fakt, že neanalyzuje pouze aspekty příznačné pro etnickou
skupiny jako celek, ale přichází s konceptem zahrnutí dimenze individua.
Diskutuje extralingvistické situace (tzv. politický, ekonomický, kulturní a
demografický kapitál), které ovlivňují jazykové chování jednotlivce a které
v konečné fázi vedou k různému druhu a stupni bilingvismu u členů jednotlivých
jazykových skupin. Vypracoval model bilingvismu, který je konceptualizován z
perspektivy dvou lingvistických komunit sdílejících společné sociální prostředí.
Ve svém modelu propojuje dimenzi společnosti a dimenzi individua jako
interaktivní a vzájemně se doplňující jevy vedoucí k odlišně vitalitě jednotlivých
jazykových skupin.
Dalším
příspěvkem
k
diskusi
je
studie
Toward
predicting
ethnolinguvistic vitality: A socioculture approach vypracovaný Sue Harris
38
Husband, Charles; Khan, Verity S. „The viability of ethnolinguistic vitality some creative doubts.“ In
Journal of Multilingual and Multicultural Development. Vol. 3, Nr. 3, 1982.
39
Landry, Rodrigue. „Ethnolonguistic Vitality and the Bilingual Development“ In Sociolinguistic and
psycholinguistic perspective on maintenance and loss of minority languages. (Eds.)Ammerlaan, Tom.
Munster/NY, Waxmann, 2001, s. 169-195.
24
Russellovou.40 Autorka se během výzkumu domorodých jazyků v Malajsii
setkala s různými fázemi jazykové ztráty (language loss) a úrovněmi bilingvismu
v rámci jedné jazykové skupiny, která žije ve stejném geografickém regionu.
Klade si proto otázku, co k tak odlišné vitalitě jazyka vede i přes skutečnost, že
jednotlivé
oblasti
jsou
vystaveny
stejnému
vlivu
vnějšího
prostředí.
Argumentuje, že ideologický a sociální systém každé komunity má stěžejní vliv
na jazykové chování členů skupiny, které tak odlišně reagují na změny
pocházející z vnějšího prostředí. Russell tvrdí, že ideologický a sociální systém
se projevuje různým stupněm solidarity a moci a to přispívá k různému
potenciálu, který v delší perspektivě vede k odlišné vitalitě jazyka u členů stejné
etnolingvistické skupiny.
Z výše uvedené diskuse je zřejmé, že koncept Gilesovy etnoligvistické
vitality lze aplikovat v různých případech klasifikace jazyků. V případě
minoritních jazyků nabízená taxonomie přináší řadu otázek. Například vymezení
skupiny pouze na jazykovém principu nepočítá se skutečností, kdy dochází
k omezené transmisi jazyka na mladou generaci, což je zvláště relevantní v
případě ohrožených jazyků. Tento fakt lze považovat za důležitý faktor v
posuzování vitality etnolingvistické skupiny. Navíc u menšinových etnik mnohdy
neexistuje institucionální podpora (absence používání jazyka v mediích, vládních
institucích, náboženství i hospodářství) a v této souvislosti minoritních jazyků je
relevantní otázka, zda vůbec jazyk je používán v písemném projevu, zda je jazyk
standardizován nebo zda představitelé etnické menšiny jsou ve svém jazyce
gramotní. V kontextu naší práce nás zajímají také souvislosti, proč je vitalita
studovaného etnika taková, jaká je, jaké historické, politické i společenské
okolnosti napomohly k současné vitalitě etnolingvistické skupiny. Slibnou
odpověď na tyto otázky nabízí typologie minoritního jazyka sestavená
Edwardsem a z perspektivy ohroženého jazyka revidovaná Grenoblovou a
Whalyem.
40
Russel, Harris Sue. „Toward predicting ethnolinguistic vitality. A sociocultural approach.“ In
Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on maintenance and loss of minority languages. Ed.
Ammerlaan, Tom. Munster/NY: Waxmann, 2001, s. 139-154.
25
2.1.3. Typologie situací pro popsání vitality minoritního jazyka
Edwards sestavil systematickou multi-disciplinární typologii pro analýzu
minoritního jazyka ve společenském kontextu.41 Cílem typologie je vymezit
extralingvistické situace, které vypovídají o současného vitalitě minoritního
jazyka. Dle Edwardse lze pomocí typologie předvídat i budoucí vývoj jazyka
(zda má předpoklady k dalšímu uchování nebo má tendenci k jazykovému
posunu), což může posloužit k volbě úspěšného jazykového plánování či
revitalizačních programů.
Typologie je vymezena dvěma kategoriemi: kategorie A a kategorie B (viz
Tabulka 3). Kategorie A pokrývá vnější kontext a vnitřní kontext. Vnější kontext
popisuje prostředí, do kterého je jazyková komunita začleněna. Druhá kategorie
nabízené typologie vnitřní kontext se skládá ze dvou podkategorií: mluvčí a
jazyk. První podkategorie vypovídá o etnické skupině jako takové a druhá o jejím
jazykové chování. V této souvislosti se rozlišuje mezi etnickými skupinami
hovořícími stejným jazykem a také v případě, kdy se v rámci jedné etnické
skupiny hovoří více jazyky (například když dochází k jazykovému posunu).
Kategorie B vymezuje 11 variabilit, které mají vliv na vitalitu jazyka.
Jedná se: o demografické, sociologické a geografické údaje, lingvistikou stránku
jazyka, psychologickou percepci jazyka, ekonomické podmínky, historický
vývoj, současnou politickou situaci, používání jazyka ve školství a náboženských
praktikách. Kategorie A i B vytvoří 33 polí a ke každému poli jsou vypracovány
příslušné otázky (viz příloha, s. 97).
41
Edwards, John. „Sociopolitical Aspects of Language Maintenance and Loss. Toward a Typology of
Minority Language Situation.“ In Maintenance and loss of Minority languages. Ed. Willem
Fase;Koen Jaspeaert; Sjakk Kroon. Amsterdam: JBPC, 1992. 37-54.
26
TABULKA 3: Typologický rámec pro situaci minoritních jazyků dle Edwardse.
kategorie A
kategorie B
demografie
sociologie
lingvistika
psychologie
historie
politika
geografie
vzdělanost
náboženství
ekonomie
média
vnitřní kontext
etnická skupina
1
4
7
10
13
16
19
22
25
28
31
jazyk
2
5
8
11
14
17
20
23
26
29
32
vnější kontext
prostředí
3
6
9
12
15
18
21
24
27
30
33
Edwards podotýká, že jedna variabilita nerozhoduje o vitalitě minoritního
jazyka a že jde o kombinaci většiny variabilit, které se na jazykové vitalitě
konkrétního jazyka podílí v různé míře. Dodává, že některé variability se mění,
což ovlivňuje vitalitu daného jazyka. Navrhovaná typologie je proto platná pro
konkrétní jazyk jen v omezeném časovém úseku a je nutné ji časem revidovat.
2.2. Analýza extralingvistických variabilit pro popis vitality
indiánského jazyka
V této části vycházíme z Edwardsovi typologie a popíšeme jednotlivé
variability kategorie B (demografie, sociologie, lingvistika atd.), které se podílejí
na vitalitě minoritního jazyka. Při popisu budeme vycházet z otázek, které
Edwards k tomuto účelu sestavil (viz příloha, s. 97), a také přihlédneme
k návrhům výše jmenovaných studií.
27
2.2.1. Demografické údaje
Demografické údaje jazykové menšiny jsou obvykle považovány za
hlavní a nejdůležitější ukazatele, co se týče vitality a stability jazyka. Obecně
platí, že čím větší je počet mluvčích, tím je vyšší vitalita jazyka.
Roli
demografických údajů věnuje důkladnou pozornost Giles ve své taxonomii (viz
kapitola 2.1.2.). U variability demografie analyzuje: distribuci mluvčích a číselné
údaje. V prvním případě posuzuje, zda jazyková skupina existuje v rámci
státního celku − jako majoritní, minoritní čí migrační skupina, a dále jaká je její
proporce ve srovnání s jinými etnickými skupinami. U číselné údajů posuzuje
celkový počet mluvčích etnolingvistické skupiny, míru porodnosti, proporci
uzavřených manželství s členy a nečleny etnické komunity a míru migrace.
Migrace je považována za důležitý faktor ohledně posuzování vitality jazyka.
Nepříznivé ekonomické podmínky mohou donutit velkou část mladých a
aktivních členů komunity opustit své tradiční zázemí a hledat příznivější
pracovní i ekonomické možnosti v jiných oblastech. Tato skutečnost často nutí
migranty osvojit si jiný jazyk a existuje vysoká pravděpodobnost ztráty
původního jazyka. Imigrace do oblasti, kde žije etnolingvistická skupina, může
negativně ovlivnit vitalitu. Migranti mají tendenci si spíše osvojit jazyk a kulturu
dominantní skupiny než menšiny. Giles udává příklad řeckých imigrantů v
bilingvním Montrealu, kteří si osvojují angličtinu a tím tak přispívají k oslabení
vitality francouzštiny.42
Dalším podstatným faktorem, který není zahrnut v Gilesově taxonomii, je
posouzení věku mluvčích jazyka.
V této souvislosti poukážeme na situaci indiánských jazyků v Latinské
Americe. V případě indiánských jazyků je posouzení demografických údajů
poměrně komplikovanou záležitostí. Obecně panuje neshoda ohledně počtu
mluvčích indiánských jazyků, dokonce ani celkový počet indiánských jazyků
není jednoduché určit. Záleží na tom, který zdroj používáme; statistiky
poskytované vládními institucemi většinou poskytují nižší počet jazyků i jejich
42
Giles, cit. op., s. 315.
28
mluvčích než lingvisté a nezávislé organizace. Značně vysoké počty jazyků
udává americká organizace SIL, která do celkového počtu jazyků zahrnuje i
varianty jednotlivých jazyků.43 Zatímco nahuatl je například v mexických
censech považován za jeden jazyk, SIL udává celkem 28 variant nahuatlu, které
uvádí jako samostatné jazyky. (viz příloha, s. 104)
Počet indiánských jazyků a jejich mluvčích se značně liší v jednotlivých
zemích a oblastech. Můžeme konstatovat, že ve všech zemích Latinské Ameriky
(kromě Uruguaje a Karibských ostrovů) se do dnešního dne stále hovoří
indiánskými jazyky (viz příloha, s. 98), i když v řadě zemí jde jen o nepatnou
část obyvatelstva. Podle odhadů střízlivých zdrojů existuje v Mexiku a Střední
Americe přes 100 a v Jižní Americe 400 indiánských jazyků. Nejvíce
indiánských jazyků se nachází v Brazílii (170 jazyků), Kolumbii (66 jazyků),
Mexiku (56 jazyků) a Venezuele (38 jazyků). Počty mluvčích jednotlivých
indiánských jazyků jsou velmi různorodé: od několika milionů mluvčích (kečua,
guaraní, nahuatl), po statisíce (yukatéčtina, zapotéčtina, kakčikelština, mamština)
až po desítky tisíc a v mnoha případech jen stovky či pouze několik mluvčích.
Nejvyšší počet mluvčích indiánských jazyků se registruje v Mexiku (přes 7
milionů),
Peru (přes 4,5 milionu), Guatemale (4 miliony) a Bolivií (3 –5
milionu). Naopak malý počet mluvčích nalezneme ve Francouzské Guayaně (2,6
tisíc), Kostarice (12 tisíc), Guayaně (17 tisíc), Belize (28 tisíc) a Venezuele (80
tisíc). Co se týče zastoupení mluvčích indiánského jazyka v porovnání se
španělsky (popř. portugalsky) mluvícím obyvatelstvem, tak nadpoloviční většinu
tvoří v Paraguay (95%), Bolivii (50-80%) a Guatemale (55%). Minimální
zastoupení mluvčích indiánských jazyků v celkové populaci je v Brazílii (0,1%),
Argentině (0,7%), Kostarice a Venezuele (0, 5%), dále ve Francouzské Guayaně,
Guayaně, Hondurasu, Chile a Nikaragui (do 5%). (viz příloha, s. 98)
43
SIL (Summer Institute of Linguistics) je nezávislá organizace založená ve Spojených státech jako
dceřiná společnost náboženské organizace Wickliffe Bible Translators. Pro kategorizaci jazyků a jejich
variant používají vlastní metodu porozumění, na jejichž stanovují, zda je o samostatný jazyk či pouze
variantu jazyka. Metoda SIL vychází z jejich primární zájmu zpřístupnit Bibli všem lidem a překládá ji do
všech jazyků na světě a také do jejich vzájemně nesrozumitelných variant. Pokud určitá varianta jazyka
podle SIL metody není srozumitelná mluvčím jiné varianty, překládají Bibli taktéž do této varianty. Tato
varianta je podle SIL uváděna jako samostatný jazyk.
29
V některých zemí nalezneme indiánská etnika hovořící stejným jazykem.
Například kečua se používá na území čtyř států: Peru, Bolivie, Ekvádoru (zde se
jazyk nazývá kičua) a Columbie (zde inga). Podobným příkladem je jazyk
mapuche na hranicích Chile a Argentiny, dále jazyk mam a yucatéčtina na území
Mexika a Guatemaly a celá řada amazonských jazyků na hranicích Columbie,
Venezuely a Brazílie. I přes velmi rozdílné počty mluvčích indiánských jazyků,
všechny jazyky kromě jazyka guaraní jsou považované za ohrožené.44 To
znamená, že samotný údaj o celkovém počtu mluvčích indiánského jazyka není
v případě určování vitality příliš směrodatný. V tomto případě je třeba analyzovat
další výše uvedené dimenze demografických údajů, které jsou specifické pro
konkrétní jazykovou skupinu a její kontext.
2.2.2. Sociologické údaje
Společenské postavení mluvčích je velmi důležitým faktorem při
posuzování
statusu
jazyka.
Touto
otázkou
se
zabývá
celá
řada
sociolingvistických výzkumů, které ukazují, že různé jazyky anebo jejich
varianty si nejsou ve společnosti rovné.45 Obecně platí – jaký společenský status
je přisuzován etnické skupině, takový status je i přisuzován jejímu jazyku.
Prestiží jazyky jako například španělština, portugalština v Latinské Americe jsou
institucionálně podporovány, zatímco v opačném případě jazyky bez prestiže
(indiánské jazyky) jsou opomíjeny a v horším případě záměrně potlačovány.
V mnohajazyčném prostředí jsou mluvčí minoritního jazyka nuceni si
osvojit oficiální jazyk. Uvědomují si tak nefunkčnost a nepraktičnost svého
jazyka, což se v delší perspektivě může mít vliv na přenos dominantního jazyka
na novou generaci na oslabení vitality menšinového jazyka.
Prestiž jazyka se může změnit i během krátkého období se změnou
politického i ekonomického systému. Například příchod Španělů do Nového
44
Cf. Lenore Grenoble and Lindsay Whaley Endangered (Eds.) Languages and community response.
Cambridge: Cambridge UP, 1998; Robins, H. Robert and Eugenius Uhlenbeck (Eds.) Endangered
Languages. Oxford: Berg Publisher, 1991
45
Cf. Labov, William. The Social Stratification of English in New York City. Wahshington, 1966; dále –
Trudgill, P.J. The Social Differentiation of English in Norwich. Cambridge, Cambridge Uni Press,
1974.
30
světa, znamenal konec prestižních jazyků jako nahuatlu a kečua. Tyto jazyky se
dodnes zachovali ale z pohledu společnosti jen jako nevýznamné.
2.2.3. Lingvistika
Ve variabilitě lingvistika se sleduje jazyková kompetence a jazykové
chování mluvčích minoritního jazyka. Zjišťuje se, do jaké míry mluvčí ovládají
dominantní jazyk a také zda si dominantní etnikum osvojuje minoritní jazyk.
Studuje typ a stupeň bilingvismu a sociolingvistické jevy jako změna kódu (code
switching), míchání kódu (code mixing), lexikální výpůjčky, kalky, jazykový
posun (languge shift) apod. Relevantní je i popis oblastních a sociálních variant
dotyčného jazyka.
V této souvislosti lze také diskutovat přítomnosti jazyka v různých
společenských situacích, tzv. jazykových doménách.46 Joshua Fishman rozlišuje
pět jazykových domén: rodina, přátelé, škola, zaměstnání a náboženství. Volba
jazyka (popř. varianty jazyka) v určité doméně je závislá na situaci, tématu
rozhovoru a osobě, se kterou komunikace probíhá (viz Tabulka 4). Volbu kódu
ovlivňují sociální faktory, které určují společenskou vzdálenost mluvčích, jejich
status, formalitu a funkci komunikace.
Tabulka 4. Jazykové domény a situace podílející se na volbě určitého jazyka dle
J.Fishmana. 47
Doména
Adresát
Prostředí Téma konversace
Varianta/K
ód
Rodina
rodič
kamarád
Okruh
přátel
Náboženství kněz
domov
plánování oslavy
koupaliště sport
....................
kostel
volba nedělní liturgie
....................
škola
řešení matematické úlohy ....................
Škola
učitel
Zaměstnání
zaměstnanec pracoviště žádost o postup
46
47
....................
....................
Fishman J. Language in Sociocultural Change. Stanford Uni Press, California, 1972, s. 244-268
Holmes, Janet Introduction to Sociolinguistics.UK, Pearson EL. 2.vydání, 2001.
31
2.2.4. Psychologická percepce jazyka
V této souvislosti se studují jazykové postoje mluvčích vůči svému jazyku
(jeho relativní použitelnosti, důležitosti a kráse). Relevantní jsou i postoje
majoritní společnosti, která ovlivňuje formování postojů u mluvčích minoritního
jazyka. Jazykové postoje obecně vypovídají o tom, jak jedinec vnímá rodný
jazyk. Postoje můžou být: pozitivní (jazyku je přisuzována důležitost i estetická
hodnota),
negativní
(jazyk
je
asociován
s nepříjemnými
zkušenostmi),
indiferentní (lhostejný vztah k jazyku). Taktéž jsou i relevantní postoje
společnosti, zda bilingvismus je ve společnosti akceptován, očekáván nebo
ceněn, jak je vnímán minoritní jazyk (např. jako těžko uchovatelný).
Postoje vůči jazyku můžou mít vliv na volbu mluvčích, zda používat jazyk
v určitém společenském kontextu a také v neposlední řadě na jeho transmisi na
další generaci. Dle některých badatelů jsou pozitivní postoje – zvláště v případě
ohrožených jazyků – klíčové pro jejich další uchování.48
2.2.5. Historické pozadí
V této souvislosti se studuje historie etnické skupiny, vývoj minoritního
jazyka a historie oblasti, do které je skupina začleněna. Relevantní je i historická
perspektiva percepce minoritních jazyků ve společnosti.
2.2.6. Politika
Tato variabilita posuzuje politickou situaci v dotyčném státě a jaká je
konkrétní jazyková politika vůči minoritním jazykům. Zjišťuje se, například, zda
se menšinový jazyk těší právní podpoře, zda mu je přiznán oficiální status apod.
2.2.7. Geografické údaje
Geografická perspektiva přináší údaje týkající se rozmístění mluvčích
jazyka v prostoru. Geografické prostředí má vliv na izolovanost či dostupnost
jazykové skupiny a na kontakt s okolním světem. Obecně platí, že čím méně jsou
48
Cf. Brandley, David.„Language Attitudes: the key factor in language maintenance“, In
LanguageEndangerment and language Maintenance, eds. David Brandley. USA: Routledge, 2002, s. 110.
32
mluvčí dostupní jiným jazykovým skupinám, tím je větší šance na uchování
jejich jazyka. Dostupnost je možno chápat jak v rámci terénu (horské oblasti,
ostrov, poloostrov, džungle), v rámci osídlení (město vs. venkov) a v rámci
administrativního či politického celku (jazyk na území jednoho nebo více států).
Geografická vzdálenost má vliv na vznik oblastních variant jazyka.
2.2.8. Vzdělávání
V kategorii vzdělávání se zjišťuje, jakým způsobem funguje
vzdělávací systém v zemi a jakou účast na něm mají mluvčích minoritního
jazyka. Zjišťuje se také typ podpory menšinového jazyka ve školství a jaká je
všeobecně úroveň vzdělání a jakou jsou k němu postoje ze strany mluvčích
minoritního jazyka.
2.2.9. Náboženské praktiky
V této souvislosti se zjišťuje, zda etnoligvistická skupina sdílí
náboženství s dominantní skupinou nebo si zachovává vlastní náboženské
praktiky a jaké jsou vazby mezi jazykem a náboženstvím.
2.2.10. Ekonomické podmínky
Ekonomická prosperita etnolingvistické skupiny bývá považována za
jeden z hlavních faktorů ovlivňující vitalitu jazyka. Kontakt ekonomicky slabšího
etnika s ekonomicky silnějším vede k osvojení jazyka ekonomicky silnějšího
etnika za účelem získání ekonomických výhod (např. přístup ke kvalitnějšímu
vzdělání, možnost lepšího zaměstnání apod.). Mluvčí minoritního jazyka si
uvědomují nepraktičnost svého jazyka a nutnost osvojit si ekonomicky
dominantní jazyk. Ekonomické priority bývají považovány za jeden z hlavních
důvodů, které vedou k jazykovému posunu ve prospěch ekonomicky silnějšího
jazyka.
Ekonomické stránka hraje také důležitou roli v procesu jazykového
plánování – získávání finančních prostředků na produkci jazykových materiálů,
realizaci vzdělávacích programům, školení učitelů a v podpoře používání jazyka
33
v periodikách a jiných mediích.
2.2.11. Media
Tato kategorie se zabývá, zda entolingvistická skupina a její jazyk je
reprezentován v mediích, zda funguje jako nástroj širší komunikace, a jaké je
všeobecné povědomí o oblasti.
Na závěr je důležité podotknout, že jednotlivé faktory začleněné do
typologie pro popis vitality menšinového jazyka jsou velmi komplexní a u
každého etnika se promítají v různé míře a jiným způsobem v závislosti na
konkrétní situaci a kontextu.
Jejich popis by si zasloužil mnohem podrobnější analýzu, nicméně cílem
této části je nastínit obecný rámec, podle kterého lze charakterizovat vitalitu
entolingvistické skupiny.
34
3.část: Vitalita současného nahuatlu
Tato kapitola se zabývá jednotlivými faktory, které vypovídají o
přítomnosti nahuatlu v mexické společnosti jako živého, studovaného a
literárního jazyka jakož i jazyka, který je předmětem politických a vzdělávacích
diskusí. V první části poskytneme základní geografické a demografické údaje o
mluvčích nahuatlu. Představíme problematiku dialektologie nahuatlu a
formování písemné tradice a vědecké tradice. Ozřejmíme historický vývoj
percepce nahuatlu ve společnosti.
3.1 Demografické údaje a geografická distribuce mluvčích nahuatlu
Vedle základních demografických údajů o mluvčích nahuatlu se posuzují
další perspektivy jako podíl mluvčích v celkové populaci, procento bilingvních
mluvčích, migrace, rozmístění mluvčích v urbanizovaných zónách a průměrný
věk mluvčích.
Celkový počet mluvčích nelze s přesností určit. Závisí na zdroji, ze kterého
čerpáme. Mexický statistický úřad INEGI evidoval v roce 2000 1.448.936
mluvčích nahuatlu starších pěti let.49 Odhady odborníků udávají čísla vyšší – dva
až tři miliony mluvčích (dle Instituto Nacional Indigenista a Etnologue). Mluvčí
nahuatlu tvoří 24% všech mluvčích indiánských jazyků v Mexiku.
Z geografického hlediska je distribuce mluvčích nahuatlu značně
nerovnoměrná. Bereme-li v úvahu pouze rozlohu států s nejvyšší koncentrací,
pak se mluvčí nacházejí v prostoru větším než 300.000 km2. (viz příloha, s. 102).
Geografická vzdálenost jednotlivých oblastí mluvících nahuatlem výrazně
ovlivňuje i dialektální variabilitu nahuatlu (viz kap.3.2.).
V současné době se mluvčí nacházejí po celém území Mexika. Zastoupení
mluvčích v jednotlivých federativních státech se značně liší – od několika set
tisíc po několik desítek (viz příloha, s.102). Dle posledního censu se mluvčí
nahuatlu koncentrují především ve střední části Mexika ve státech Puebla –
49
Cf. Instituto Nacional de Estadística, Geografía e Informática (INEGI), 2000 na
<http://www.inegi.gob.mx/difusion/espanol/fietab.html>
35
400.000 mluvčích, Veracruz – 314.000, Hidalgo – 205.000, Guerrero – 130.000,
San Luis Potosí – 131.000. Nicméně v centru bývalé Aztécké říše, kde se s
příchodem Španělů mluvčí koncentrovali, je zastoupení mluvčích nahuatlu nízké:
federativní stát México – 40.000 a Districto Federal – 28.000.50 Komunity
mluvčích nalezneme v řadě dalších regionů a prakticky ve všech velkých
městech. Mimo území Mexika není oficiálně registrována žádná komunita
mluvčích nahuatlu, nicméně řada emigrantů mluvících nahuatlem se nachází ve
Spojených státech ( Kalifornii, Texasu, New Yorku) 51 a v dalších oblastech.
Porovnáme-li celkový počet mluvčích nahuatlu v různých obdobích
20.století, je zřejmé, že se jejich počet zvyšuje. V roce 1970 bylo registrováno
799.000 mluvčích, roku 1990 se počet zvýšil na 1.197.000 a poslední sčítání lidu
uvádí 1.448.936 mluvčích. Podíl mluvčích nahuatlu na celkovém počtu
obyvatel Mexika se ovšem v průběhu posledního století snižuje. Na počátku
20.století tvořili mluvčí nahuatlu pět procent z celkové populace, o sto let později
tvoří už jen jedno procento.52
Podle statistik žijí mluvčí indiánských jazyků především v rurálních
oblastech. V roce 1995 žilo přes 60% ze všech mluvčích indiánských jazyků
v obcích do 2.500 obyvatel. Tabulka 5 ukazuje zastoupení mluvčích indiánských
jazyků podle počtu obyvatel v obcích ve čtyřech státech s největší koncentrací
mluvčích nahuatlu.
V posledních třiceti letech dochází ke značné migraci obyvatel
z venkovských oblastí do měst. Statistika sledující migraci mluvčích nahuatlu ze
50
Dle neoficiálních odhadů žije v hlavním městě několika násobně vyšší počet mluvčích nahuatlu. Odhad
z roku 1980 hovoří o 83 tisíc mluvčích IN Ligorred, Francesco. Lenguas indígenas de México y
Centroamérica. (De los jeroglíficos al siglo XXI). Madrid: Editorial Mapfre, 1992, s. 14
51
To dokládá existence řada etnicky orientovaných organizací založených mexickými emigranty
indiánského původu v USA. Různě zaměřené organizace (od radikálních po značné extrémní)
podporují aktivistické činnosti na obrodu předhispánských civilizací, především té aztécké. Pořádají
přednášky o aztécké kultuře, historii a náboženství a v několika případech dokonce i kurzy nahuatlu.
Vyzývají své příznivce, aby si změnili křesťanská jména na jména aztéckého původu. Více na
internetových stránkách jednotlivých organizací: Mexican Eagle Society
<http://mexica.org/mexika.htm>, Mexican-Movement organization <http://www.mexicanmovement.org>, Nawatl University <http://www.kalpulli.org/unahuatl/>, Gringono
<http://www.gringosno.com/ezlndec.html> a další organizace jako Aztlan Underground.
52
Rolstad, Kellie. „Language death in Central Mexico: The decline of nahautl and the new bilingual
maintenance programs”. In The Bilingual review, La Revista bilingüe. V XXVU, jan-april 2001-2002,
nr 1., s. 3-19 (citováno z INEGI)
36
svých komunit do měst není k dispozici, nicméně je známo, že oblasti s velkou
koncentrací mluvčích nahuatlu (Puebla, Guerrero, SLP, Veracruz) opustilo
v poslední dekádě více než pět milionů obyvatel. Je značně pravděpodobné, že
část z nich tvořili i mluvčí nahuatlu. Přesná destinace mluvčích není známa,
nicméně současným trendem je přesun do velkých měst.
Tabulka 5.
Zastoupení mluvčích indiánského jazyka v obcích podle počtu obyvatel
(zdroj INEGI, 1995)
100%
80%
60%
obec nad 15.000 obyvatel
40%
obec od 2.500 do14.999 obyvatel
20%
obec od 1- 2499 obyvatel
0%
Puebla
Veracruz
Guerrero
San Luis
Potosí
Národní
průměr
V případě mluvčích nahuatlu je patrné vysoké procento bilingvních
mluvčích. Poslední tři dekády došlo ke snížení počtů monolingvních mluvčích ze
227.000 na 179.000. To znamená, že z celkového počtu mluvčích nahuatlu je jich
dnes 90% bilingvních. Statistiky dále zaznamenávají “stárnutí” mluvčích
indiánských jazyků, tj.úbytek mluvčích mladé generace.
Z výše uvedených údajů vyplývá, že demografické údaje a geografická
distribuce mluvčích vypovídají o řadě faktorů, které přispívají ke snížené vitalitě
nahuatlu. Ačkoliv celkový počet mluvčích je poměrně vysoký, jejich podíl na
celkovém počtu obyvatel Mexika je nízký a postupně se snižuje v jejich
neprospěch. Tato skutečnost je navíc prohloubena geografickou vzdáleností
nahua komunit, koncentrací mluvčích v rurálních oblastech mimo urbanizační
centra a v neposlední řadě i značnou migrací do měst z oblastí s velkou
koncentrací mluvčích. To vše se ve velké míře podílí na necelistvosti a
fragmentárnosti mluvčích nahuatlu, kteří tak netvoří homogenní skupinu v rámci
jednoho geografického regionu. Jevy jako vysoký stupeň bilingvismu a stárnutí
mluvčích je možno považovat za další ukazatele snižující se vitality nahuatlu.
37
Konkrétní data z výzkumu v regionu La Huasteca, který se vyznačuje
silnou koncentrací mluvčích nahuatlu, potvrdí tento naznačený trend snižující se
vitality nahuatlu z perspektivy migrace, věku mluvčích a zvyšujícího se počtu
bilingvních mluvčích.
3.2. Dialektologie nahuatlu
Tato část představuje problematiku dialektologie nahuatlu a diskutuje její
vliv v posuzování vitality etnolingvistické skupiny. Účelem této části není
lingvisticky
analyzovat
fonologické,
jednotlivých variant nahuatlu, ale spíše
lexikální
a
morfologické
aspekty
poukázat na problematičnost tvorby
standardizovaného jazyka a podporu užívání jazyka jako komunikačního
prostředku v meziregionálním rozměru.
V současné době lze u nahuatlu jako i u ostatních indiánských jazyků
v Mexiku pozorovat opačný vývoj regionálních variant jazyka (dialektů) než jaká
je tendence u národních jazyků. V případě státem podporovaných jazyků má
areálová variabilita tendenci ubývat ve prospěch standardního jazyka. Na této
skutečnosti se podílí celá řada faktorů nepřítomných v případě nahuatlu jako
například vliv medií, podpora jednotné standardizované normy jazyka v procesu
vzdělávání a úředním styku, stírání komunikačních vzdáleností mezi mluvčími
z různých regionů apod.
Pro nahuatl je charakteristická bohatá dialektální variabilita (např.
divergence přízvuku, lexikálních i gramatických jednotek). Systematický
vědecký zájem o dialektologii nahuatlu má počátky v 70. letech 20. století.53
Varianty nahuatlu jsou rozčleněny do tří hlavních oblastí: centrální, východní a
západní periferní (viz příloha, s. 104).
53
Jeden z prvních pokusů popsat varianty nahuatlu je dílem dánské lingvistky Uny Canger. „Nahuatl
dialectology: A survey and some suggestions.“ IJAL 54, 1, 1982, s.28–72., která kategorizuje varianty
nahuatlu do čtyř skupin: západní (státy Michoacán a Guerrero), centrální (Tlaxcalla , nížinná oblast v
Pueble), severní (region La Huasteca) a východní (vysočina ve státě Puebla, centrální část státu
Veracruzu). Obsáhlou studii s bohatým dokumentačním materiálem nabízí mexické badatelka
Yolanda Lastra, Las áreas dialectales del Náhuatl moderno. México: UNAM, 1986. Existuje několik
detailních studií konkrétních lokálních variant, například Monzon, Cristina. Registro de la variacion
fonológica en el náhuatl moderno. Un estudio de caso. México: CIESA,1990.
38
Historicky se variabilita nahuatlu prohlubuje od příchodu evropských
kolonistů a od ustanovení koloniálního řádu v 16.století. Variabilita nahuatlu
existovala mnohem dříve, jak dokazují zmínky v řadě koloniálních dokumentů,54
nicméně pádem Aztécké říše došlo k postupnému vytlačení nahuatlu z pozice
oficiálního a administrativního jazyka a nahuatl se stal pouze lokálním jazykem
v indiánských komunitách. Centrální oblasti bývalé Aztécké říše byly nejvíce
vystaveny tlaku jazykové asimilace díky ustanovení Tenochtitlánu správním
centrem kolonie, a následnou koncentrací španělsky mluvící společnosti.
Nahuatl se uchoval především v oblastech vzdálenějších od bývalého centra
aztécké říše a právě geografická vzdálenost se výrazně promítla do variability
jazyka.
Variabilita nahuatlu je způsobena nejen geografickou izolací mluvčích
nahuatlu, ale také posílena absencí používání jazyka k širší komunikaci na
institucionální a regionální úrovni. Oblasti s koncentrací mluvčích nahuatlu tvoří
osamocené enklávy, kde komunikace v indiánském jazyce probíhá výlučně
v omezeném kontextu na lokální úrovni. To má za následek, že každá obec má
vlastní formu jazyka, která se liší od formy jazyka sousední obce, což výrazně
přispívá k diferenciaci jazyka. Na institucionální úrovni je pro nahuatl
charakteristická
absence
komunikace
v
písemné
či
orální
formě
na
meziregionální úrovni.
Jak ukazují data získaná z dotazníků pro bilingvní učitele, variabilita není
z perspektivy samotných mluvčích nahuatlu považována za problematickou.
Učitelé byli dotázáni, zda registrují variabilitu jazyka ve své komunitě a zda
mají zkušenosti s varianty nahuatlu z jiných oblastí (viz dotazník I., otázka 2224). Všichni dotazovaní se shodují na tom, že existují různé varianty nahuatlu
(uvádějí především rozdíl v intonaci, výslovnosti a existenci odlišných
lexikálních výrazů). Variability nahuatlu není považovaná za problematickou
právě z důvodu, že nahuatl není aplikován ke komunikaci mimo lokální
prostředí ani není používán v písemném projevu samotnými mluvčími. Pouze
54
Cf. Guzmán, Betancourt, Ignacio. “Noticias tempranas acerca de la variación dialectal del náhuatl y de
otras lenguas de México”. IN Estudios de Cultura Náhuatl v 23, 1997, 83-116.
39
jeden učitel uvedl, že se setkal s negativní percepcí jeho varianty nahuatlu, a to u
svých žáků, kteří se smáli jeho výslovnosti a žádali ho, aby na ně hovořil
španělsky.
Současná
bohatá
variabilita
nahuatlu
klade
náročný
úkol
před
entolingvisty a pedagogy při produkci didaktických materiálů a podpoře
programů gramotnosti pro mluvčích nahuatlu. Variabilita nahuatlu je v jistém
smyslu považována za překážku k vytvoření jednotné standardizované normy,
která by mohla fungovat pro komunikaci na regionální a administrativní úrovni.
K tomu přispívá i fakt, že volba abecedy a ortografické normy indiánských
jazyků jsou předmětem dlouholetých sporů, do kterých se promítají zájmy
státních vzdělávacích institucí, mluvčích indiánského jazyka a v neposlední řadě
i organizace SIL. V případě nahuatlu neexistuje shoda v užívání
jednotné
ortografické normy (např. psaní k místo c, dále ua/wa místo hua, zaznamenání
rázu apod.). Školní materiály vydávané SEP jsou publikovány v několika
variantách nahuatlu, totéž platí i o Bibli, která je přeložena do 15 variant
nahuatlu.
V této souvislosti můžeme poukázat na obtížnost osvojení nahuatlu z řad
zájemců o tento jazyk. Jak konstatuje přední expert na současný i klasický
nahuatl Michel Launey v předmluvě učebnice gramatiky klasického nahuatlu,
pro vysoký počet a rozmanitost dialektů není možné sestavit standardní učebnici
moderního nahuatlu. Zájemcům doporučuje poněkud obtížnou cestu – osvojit si
základy klasického nahuatlu, který je nejblíže kterékoliv variantě nahuatlu.55
Shrneme-li výše diskutované jevy, můžeme konstatovat, že současný nahuatl
neexistuje jako jednotná varianta, ale spíše jako seskupení různých lokálních a
regionálních variant.
3.3.
Písemnictví v nahuatlu
V této části ukážeme, jak se vyvíjela písemná tradice v jazyce nahuatl
v průběhu historie a jakou roli hraje literatura v tomto jazyce dnes. Ve stručnosti
popíšeme také badatelské aktivity zabývající se nahuatlem. Cílem této práce není
55
Launey, Michel. Introducción a la lengua y la cultura náhuatl. México, UNAM, 1992.
40
obsáhle popsat písemnictví v nahuatlu a vědecké aktivity na tomto poli, ale spíše
poukázat na problematiku písemnictví v menšinovém jazyce a s tím spojené
otázky typu kdo vytváří písemné památky, pro koho jsou určeny a za jakým
účelem a jaká je jejich recepce.
Nejprve představíme písemnou tradici předkolumbovské doby a popíšeme
písemné prameny v nahuatlu z koloniálního období. V další části práce
představíme několik moderních spisovatelů z řad nativních mluvčích.
Písemnictví v nahuatlu diskutujeme na základě tří chronologických okruhů:
1. písemné/literární památky mající původ v předkolumbovském období
(piktografické kodexy, kroniky, poezie) – většinou zaznamenané až po příchodu
Španělů (1. polovina 16. století)
2. písemnictví v koloniálním období 16.- 18. století (texty historického
a náboženského charakteru, legislativní a právní dokumenty)
3. literární tvorba ve 20. století (lidová slovesnost, moderní nahuaská
poezie Yancuic tlatolli )
3.3.1. Písemné a literární památky vycházející z předkolumbovského období
Zachovalé písemné památky vztahující se k předkolumbovskému období
lze obecně klasifikovat do tří forem (útvarů): piktografické kodexy, poezie a
kroniky. Časově je lze vymezit dobou vzniku 15. století až 1. polovina 16. století.
Část kodexů a především poezie byla zdokumentována až po příchodu
evropských kolonistů.
Kodexy jsou barevně malované rukopisy (v nahuatlu nazvané amoxtli) na
papíře ze stromové kůry nebo jelenice, které obsahují informace náboženského a
historického charakteru. Většina kodexů podlehla zkáze v rukou španělských
kolonistů. Do dnešního dne se jich zachovalo jen několik exemplářů.
Připočteme-li k tomu i kodexy vzniklé po příchodu Španělů vycházející ze
starších předloh, dojdeme k počtu kolem několika desítek. V kodexech se
rozeznávají tři typy znaků: piktografický (představa vyjádřena obrázkem),
ideografický (idea zobrazena symbolem) a fonetické znaky (piktograf
reprezentuje fonetický znak), přičemž první dva znaky zřetelně převažují.
41
Jedním z nejznámějších předhispánských kodexů je Kodex Bourbonicus
sestavený v roce 1507 při příležitosti nového 52-letého kalendářního cyklu.
Tematicky se zabývá náboženskými a astronomickými jevy a tím nabízí rozsáhlé
informace
o
náboženském
myšlení
původních
obyvatel
Mezoameriky.
K dalšímu předhispánskému dokumentu patří i Tira de peregrinación (nazýván
také Codex Boturini), kodex malovaný na pruhu papíru z agáve. Listy jsou
spojeny červenou linií symbolizující čas. Dokument chronologicky popisuje
putovaní osmi kmenů.
K dochovaným posthispánským kodexům patří Kodex Mendoza a Kodex
Telleriano-Remensis.
Kodex
Mendoza
je
považován
za
jeden
z nejkomplexnějších mezoamerických kodexů. Byl vytvořen kolem roku 1550 na
evropském papíře nativními písaři pod dohledem misionářů, kteří přidali
poznámky ve španělštině. Zahrnuje tři části: historii aztécké říše (od založení
Tenochtitlánu po rok 1520), záznamy tributu z podmaněných oblastí a
etnografické líčení života aztécké společnosti. Předpokládá se, že podkladem k
úseku o historii a tributu byl starší piktografický kodex. Přesný účel kodexu
není známý. Badatelé se domnívají, že byl připraven jako informační materiál o
Aztécích pro španělskou korunu. Kodex je dnes uložen ve fondu Oxfordské
knihovny. V roce 1992 byla Kalifornskou Universitou vydána jeho faksimile
s rozsáhlou interpretací (viz příloha, s. 106).
Kodex Telleriano-Remensis je uložen v Národní knihovně ve Francii a
jeho původ je odhadován kolem poloviny 16.století. Skládá se ze tří částí:
aztécký kalendář, příručka pro věštce k prognostikám a ilustrovaná kronika
aztécké historie. Jednotlivé části jsou doplněné poznámkami ve španělštině
psanými v různé době třemi osobami. Kritické vydání vyšlo v texaském Austinu
v roce 1995.
Studium aztéckých kodexů bylo do nedávné doby okrajovou částí studia
pramenů týkajících se předhispánské Ameriky. K tomu napomohla i skutečnost,
že většina originálů kodexů je umístěna ve sbírkách různých evropských
knihoven. Od poloviny 20. století jsou postupně publikovány faksimile a kritická
vydání kodexů a tím jsou prameny více zpřístupněné širšímu vědeckému publiku.
42
Rekonstrukcí a interpretací předkolumbovské literatury se začali
badatelé zabývat od 50. letech 20. století. Za zakladatele je možno považovat A.
M. Garibaye, který se zasloužil o rekompilaci, překlad a i výklad aztéckých básní
a dalších literárních památek v nahuatlu dochovaných v několika dokumentech
sestavených španělskými duchovními nebo prvními mestici.56 Za rozšíření
povědomí o předkolumbovských literárních památkách nejen na území Mexika
se zasloužil přední mexický odborník Miguel León-Portilla, který k tomuto
tématu vydal řadu monografií a antologií textů přeložených z nahuatlu.57
Aztécké
písemnictví
se
dochovalo
v
transkribovaných
dokumentech
zaznamenaných většinou španělskými duchovními. K důležitým pramenům se
řadí Cantares Mexicanos obsahující přes devadesát básní. K dalším patří
Sahagúnova Obecná historie věcí Nového Španělska (Historia General de las
Cosas de Nueva Espaňa) a rukopis Romances de los Seňores de la Nueva Espana
obsahující přes 60 básní, který byl náhodně z neznámému důvodu přiložen ke
statistickému dotazníku Relaciones Geográficas (viz příloha, s. 110) a další.
K podrobné analýze aztécké poezie odkazujeme k dílům výše uvedených autorů.
3.3.2. Písemnictví v koloniálním období 16.- 18. století
3.3.2.1. Historické texty
Počáteční koloniální období je velmi bohaté na prameny historické i
literární hodnoty, které líčí historické události předhispánských civilizací a
počátku kolonizace. Část těchto pramenů je produkcí prvních mesticů a
samotných členů indiánské společnosti, například historici Fernando Alvarado
Tezozomoco, Anton Munon Chimalpahin Quauhtlehuantzin a Fernando de Alba
Ixtlilxochitl. Tito autoři psali v nahuatlu nebo ve španělštině o historii svého lidu
a vycházeli především z předloh starých kodexů. Jde o autentický pohled členů
příslušníků podmaněné strany na historii a pád aztécké společnosti a nastolení
koloniálního řádu. K nejznámějším zdrojům v nahuatlu patří
Crónica
Mexicayotl, Codex Chimalpopoca, Historia Tolteca-Chichimeca (?1545), Códice
56
57
Cf. Garigay, Ángel María. Historia de la literatura náhuatl. México, Ed. Porrúa. 2. vydání, 2000.
Cf. León-Portilla, Miguel. Literaturas de Mesoamérica. Mexico: SEP, 1984;
43
Cuauhtitlán (1558), Anales históricos de la Nación Mexicana (1528) apod.
Písemné prameny se týkaly popisu historie a života před příchodem Evropanů,
ale také počátečního období koloniální společnosti.
Do této kategorie můžeme zařadit dílo františkánského mnicha Francisca
Sahagúna známé pod označením Florentinský Kodex. Sahagún se od svého
příjezdu do Mexika v roce 1529 po 60 let věnoval sbírání veškerých informací o
způsobu života, myšlení a organizaci společnosti bývalé aztécké říše. Za pomoci
svých žáků z Colegio de Tlatelolco shromáždil neuvěřitelné množství materiálů
a textů z různých částí středního Mexika pokrývajících rozličná témata jako
popisy přírody, ukázky literárních útvarů (hymny, aztécké zpěvy a proslovy,
přísloví, mýty). Informace získával ze starších kodexů a používal starší
informátory. Informace byly zaznamenány v nahuatlu v latinské abecedě, později
sestavil i verzi ve španělštině pod názvem Historia general de las cosas de la
nueva Espaňa. Verze v nahuatl byla údajně Sahagúnovi na příkaz Filipa II
odňata. Jediná úplná kopie v nahuatlu se dochovala v knihovně ve Florencii
(odtud název díla). Někteří žáci ve sbírání pramenů pokračovali. Na základě
materiálů Pedra de San Buenaventura z Cuauhtitlanu vznikly Anales de
Cuauhtitlan (1558).
3.3.2.2. Texty náboženského a didaktického charakteru
Někteří španělští misionáři skládají náboženské písně a zpěvy v nahuatlu
na oslavu křesťanství. Důležitou součástí náboženských textů je tzv. katechetické
divadlo s křesťanskou tématikou.
Didaktická náboženská literatura v nahuatlu zahrnuje i množství doktrín,
katechismů, kázání, překlady části Písma, homiliáře apod.58
3.3.2.3. Legislativní a právní dokumenty
V archívech se dochovala řada legislativních dokumentů z koloniálního
období, které jsou psány v nahuatlu. Dokumenty pochází především ze 16. a 17.
58
Detailní rozpracování této tématiky viz A.M.Garibay. Historia de la literatura náhuatl (2000 - 2. vyd.),
Mexico, E. Porrúa, str. 620-705.
44
století, ojediněle i ze století 18. Z dochovaných spisů se jedná o obchodní zprávy,
protokoly z jednání úřadů, závěti, nařízení, půdní transakce, petice a oficiální
stížnosti. Některé spisy byly v nedávné době publikovány.59
Existence legislativních textů dokazuje, že nahuatl byl dlouho používán
jako úřední jazyk na administrativně-správní úrovni.
3.3.3. Současná literatura v nahuatlu
3.3.3.1. Lidová slovesnost
Ke známé oblasti folklórní tradice patří Milpa Alta jižně od hlavního
města.V této hornaté oblasti se koncentruje početná nahua komunita, která je
místem živé folklorní tradice. Z této oblasti bylo publikováno množství
vyprávění. K jedné z nejznámějších patří sbírka Los cuentos en náhuatl de doňa
Luz Jiménez (1979), ve které Luz Jiménez (1895-1965) vypráví tématicky
rozlišné povídky.60 Sbírka zahrnuje
kosmologické a etymologické povídky,
nadpřirozené, moralistické a humoristické povídky, dále povídky o vílách a
vyprávění o událostech v Milpě Alta (viz ukázka na s. 116). O svém osudu
vypráví Doňa Jiménez ve sbírce De Portfirio Díaz a Zapata: memoria náhuatl de
Milpa Alta (1968).
Do současnosti byla vydána řada dalších antologií nahuaské lidové
slovesnosti.61
3.3.3.2. Moderní spisovatelé
V 70. letech 20. století se začíná formovat generace nativních mlučích
píšící v nahuatlu. Tvoří v různých žánrech – poezie, krátká próza, divadelní
59
Cf. Anderson, Arthur and Frances Berdan and James Lockhart. (Eds) Beyond the Codices. The Nahua
view of colonial Mexico. Los Angeles: University of California Press, 1976. Dále
Lockhart, James; Frances Berdan; Arthur J. O.Anderson. The Tlaxcala Actas. A compedium of the
Records of the Cabildo of Tlaxcala ( 1545-1627). Salt Lake City: U of Utah P, 1986.
12 Horcasitas, Fernando. Los cuentos en náhuatl de doňa Luz Jiménez. México: UNAM, 1979.
61
Cf. Horcasitas, Fernando (Ed.) „La narrativa oral náhuatl (1920- 1975)” IN Estudios de Cultura
Náhuatl V. 13, s. 177-209; dále publikace Tejuan tikintenkakiliayaj in teoeyitatajuan. Les oiamos
contar a nuestros abuelos. Taller de tradicion oral de la sociedad agropecuaria de cepec. INAH, 1994;
Antología del cuento Náhuatl. Trabajos Premidados 1983-1993. Gobierno del Estado de Puebla. SEP,
1994.
45
texty. Jejich tvorba v nahuatlu bývá označována jako Yancuic tlatolli (nové
slovo). Stejně je nazvána antologie nahuaské lyriky Yancuic Nahua Tlahtolli.62
Za předchůdce nové generace spisovatelů je možno považovat Pedra
Barru y Valenzuelu (1894-1978) – básníka ze státu Veracruz. Publikoval sbírku
básní v nahuatlu se španělským překladem
Nahuatxochmilli (Jardín nahoa)
1939, Los nahoas, historia, vida y lengua (1953). V své tvorbě vykazuje velkou
sensibilitu pro přírodu rodného kraje.
K současným nahua píšícím básníkům je řazen: Fidencio Villanueva,
Carlos Lopéz Avila, Jose Flores Arce, Pedro Barra y Valenzuela a Natalio
Hernández Hernández.
Fidencio Villanueva se narodil v Milpě Alta. Vypracoval učební texty pro
výuku nahuatlu a také se podílel na výuce nahuatlu v Milpě Alta. Vydával
časopis v nahuatlu Mexicathl Itonalama. V 80. letech 20. století vydal sbírku
poezie Azteca cuicame / Cantos aztecas, ve které navazuje na starou aztéckou
poezii xochitl in cuicatl. Ve svých zpěvech píše jednoduchým přímým jazykem
intimní lyriku a oslavuje přírodu.
Carlos Lopéz Avila pochází ze Santa Ana Tlacotenco. Sbírá lidovou
slovesnost v nahautlu (např. Tlamachzaniltin ihuan tecuicameh / Cuentos y
canciones de mi pueblo). Píše také zpěvy a povídky. Lopez Avila překládá do
nahuatlu mexické lidové písně a básně známých latinoamerických autorů, vede
kurzy nahuatlu pro mládež. Spolupodílel se na publikaci o historií rodného kraje
Historia legendaria de Milpa Alta, Cantos y leyendas de Santa Ana Tlateconco.
José Flores Arce je znám pod pseudonymem José Xochimeh. Ve svém
díle se inspiruje starou aztéckou poezií. Jeho literární produkce čítá několik
básnických sbírek charakteristických poetickou formou, bohatým jazykem a
schopností reflexe nad jazykem. Z jeho básnických sbírek: Atzomilco (En donde
brota el agua) 1994; Teponazco (En el lugar de teponaztli) 1994. Jeho tvorba
zahrnuje také povídky a memoáry z období Mexické revoluce: Yaonechicolpa
itecha in Zapata (Réunion de guerra en torno a Zapata) 1994, Ma tihuian itloc in
Emiliano Zapata (Vamos con Emiliano Zapata) 1995.
62
Yancuic Nahua Tlahtolli. Nuevos relatos y cantos en nahuatl. México, Diana, 1994.
46
Nejznámějším a nejproduktivnějším v nahuatlu píšícím básníkem je
Natalio Hernández Hernández (nar.1947). Pochází ze státu Veracruz, kde také
pracoval jako bilingvní učitel. Působil jako poradce pro bilingvní vzdělání a
v roce 1993 byl jmenován prezidentem asociace Spisovatelů píšící v indiánském
jazyce (Escritores en Lenguas Indígena). Své básně publikoval také pod
pseudonymem
José Antonio Xokoyotsin. Vydal několik sbírek intimní a
reflexivní poezie Xochikoskatl (Collar de flores) 1985; Sempoalxochitl (Veinte
flores: una sola flor) 1987; Canto nuevo de Anahuac. Yancuic Anahuac Cuicatl.
Poesía Nahuatl México, 1994. Píše také krátkou prózu Ijkon Ontlajtoj Aueuetl
(Así habló el ahuehuete). Část jeho povídek byla publikována v souboru In
Yancuic Nahua Tlahtolli (Nuevos relatos y cantos en náhuatl) spolu s dalšími
spisovateli jako Alfredem Ramínesem, Francisco Moralesem a Libradou Silva.
Hernandéz se spolupodílel na monografii staré aztécké poezie Flor y Canto de
los antiguos Mexicanos 63 a na antologii tvorby v indiánských jazycích Literatura
indígena ayer y hoy (1992).64 (viz příloha, s.117)
Tvorbu dalších současných povídkářů představuje antologie Narrativa
Nahuatl Comtemporánea. Yanciuc Nahuasasanili (1994). V antologii je
zastoupena tvorba Marca Natíase Alonse ze státu Guerrero (působí jako badatel
v CIESAS), Elisea Aguilara ze státu Puebla, Librada Silvy Galeana (ze Santa
Ana Talacontenco) a Romána Guemese Jiméneze ze státu Veracruz (působí
jako lingvista na Veracruzské universitě). Jednotlivé povídky se vyznačují
značnou variabilitou jazyka v závislosti na tom, z které oblasti tvůrce pochází.
S tvorbou nahua píšících spisovatelů se můžeme setkat v dalších
publikacích jako např. ve třech číslech odborné ročenky Estudios de la Cultura
Nahuatl, jejíž část byla věnována současné tvorbě v nahuatlu.65 Několik antologií
bylo přeloženo do angličtiny a francouzštiny.66
63
Silva Librado y Natalio Hernández. Flor y Canto de los antiguos Mexicanos. México, Gob. de Estado
de Nayarit, 1990.
64
Cf. Los escritores indígenas actuales I. /poesía, narrativa, teatro/ Ed. Montemayor, Carlos. México:
Editorial Tierra Adentro,
65
Cf. Estudios de cultura nahuatl číslo 18, 19 a 20.
66
León Portilla, Miguel and Earl Shorris (Eds). In the Language of Kings. An Anthology of
Mesoamerican Literature – Pre-Colombian to the Present. New York: W. W. Norton, 2001;
47
3.3.4. Analýza písemné produkce v nahuatlu
Písemnictví v nahuatlu zahrnuje neobyčejně velké množství psaných
materiálů a dokumentů pojímající texty charakteru literárního, historického a
náboženského.
Písemnictví v nahuatlu prošlo dvěma obdobími „záchrany“
literární produkce: v 16. století španělští duchovní zdokumentovali literární
tvorbu z předhispánského období a od 30. let
20. století do současnosti se
v indiánských komunitách zaznamenává lidová slovesnost (legendy, povídky,
memoáry).
O vlastní produkci literárních památek z pera nativních mluvčí po příchodu
Španělů můžeme až na několik nepatrných výjimek hovořit až od 80. let 20.
století. Z toho lze vyvodit, že produkce materiálů v nahuatlu má sice tradici
mnoha staletí, avšak teprve v poslední době začali nativní mluvčí nahuatlu
vytvářet vlastní literární památky. Většina památek vzniklých v koloniálním
období byla vytvořena za účelem evangelizace (náboženské texty) nebo
dokumentace koloniální reality (historické a literární texty, některé kodexy)
z podnětu představitelů španělské společnosti a nesloužily jako výraz
sebevyjádření indiánské společnosti. Historické a sebrané literární texty byly
spíše určené pro publikum evropského původu. Mexická badatelka Dora Pellicer
v této souvislosti poukazuje na problematiku písemnictví v indiánských jazycích:
„La escritura, sólo en ciertos momentos de la Colonia estuvo ligada a la
expresión de las civilizaciones indias ya que fue empleada esencialmente
como instrumento de catequización. En el siglo XIX, a pesar de la enorme
presencia nacional e internacional que tuvieron las lenguas de origen
prehispánico como objetos de estudio, no se dio oportunidad al desarrollo
de escrituras indígenas y, hasta décadas recientes, se han visto limitadas
a políticas educativas que las sujetan al espacio escolar. La escritura
conservó el código de las lenguas orales pero rompió en la relación que
mantenían con la cultura y pensamiento, es decir, con la oralidad.” 67
León Portilla; Birgitta Leander. Anthologie Nahautl. Temoignages litteraires du Mexique indigene. Paris:
Unesco (L´Harmattan), 1996.
67
Pellicer, Dora.„Oralidad y escritura de la literatura indígena: una aproximación histórica“ In Situación
actual y perspectivas de la literatura en la lengua indígena. Ed. Carlos Montemayor, Mexico: CNCA,
s.16.
48
Problematikou písemných památek je i jejich nedostupnost nativním
mluvčím. Většina kodexů a dalších památek se dochovala mimo Mexiko
v evropských knihovnách. I když současní badatelé poukazují na jedinečnost
aztécké poezie a dalších písemných památek v nahuatlu, v samotných nahua
komunitách jsou tyto prameny známé jen málo komu. To dokazuje moje
zkušenost z výzkumu v indiánské komunitě regionu La Huasteca, kdy na základě
rozhovorů a dotazníků s mluvčími nahuatlu (mimo jiné i bilingvními učiteli)
jsem se pouze v jednom případě setkala s tím, že duchovní odkaz aztécké
civilizace je chápan jako dědictví současných mluvčích nahuatlu. Tomu
napovídá, že aztécké památky nejsou většinou chápány jako specifický produkt
předchůdců současné etnické skupiny Nahuů, ale spíše jako dědictví mexického
národa. Této skutečnosti nasvědčuje i pojetí učebnic nahuatlu určených pro
základních bilingvní školy. Ani v jedné čítance (pro 1.- 6. ročník) nefiguruje
jediná demonstrace textů z doby předhispánské i koloniální (například ukázka
kodexů, úryvek aztécké poezie nebo dalších původních textů v nahuatlu).68 Dále
při zjišťování čtenářské zkušenosti bilingvních učitelů se zjistilo, že učitelé znají
z písemné tvorby v nahuatlu jen učební texty.69 Na dotaz, jaké znají spisovatele
píšící v nahuatlu, jen třetina respondentů uvedla konkrétní jména spisovatelů.
Zmíněna byla celkem čtyři jména lokálních entolingvistů a jednoho badatele o
předkolumbovské literatuře (viz příloha 6 –výsledky dotazníků).
Souhrnem můžeme konstatovat, že písemnictví v nahuatlu je velmi bohaté
a má dlouhou tradici, nicméně v indiánských komunitách je dostupné mluvčím
jen v omezené míře a není považováno za specifický produkt sebevyjádření
současných mluvčích nahuatlu.
3.4. Lingvistické materiály o nahuatlu
Nahuatl je považován za jeden z nejlépe zdokumentovaných indiánských
jazyků na americkém kontinentě především ve své podobě z koloniálního období.
Bohatost dokumentů dala vzniknout i značnému vědeckému zájmu ve 20.
68
Téma předhispánských kultur je zpracováno v učebnicích historie, nicméně tyto učebnice jsou
španělsky psané a určené jako učební texty pro žáky z celého Mexika.
69
Dotazníky byli vyplněny 31 bilingvními učiteli, viz dále kap. 4.3.2.
49
století.70 Zájem o nahuatl jako takový můžeme vymezit ze svou perspektiv:
chronologicky a z pohledu přístupu badatelů (kdo vytváří materiály a za jakým
účelem).
Z chronologického hlediska se největší zájem o studium nahuatlu
formoval bezesporu od druhé poloviny 16. do 17. století, kdy španělští misionáři
vytvořili nevídané množství deskriptivních, gramatických i lexikálních prací. V
koloniálním období byly sestaveny přes dvě desítky gramatik nahuatlu, což se ve
srovnání s evropskými jazyky vyrovná málokterému z nich. Španělští misionáři
přinesli na americký kontinent tradici psaní gramatik, která byla v roce 1492
započata sepsáním první gramatiky kastilštiny Eliotem Antoniem Nebrijou
(1444-1522). Tento renesanční učenec ukázal, že i latinské dialekty (v jeho
případě kastilština) mají pevnou a pravidelnou gramatickou strukturu a můžou
být pro svoji odlišnost považovány za samostatný jazyk.71 Tímto dal nepřímo
podnět k dalšímu studiu neklasických jazyků, což se v 16. století promítlo do
studia indiánských jazyků. První gramatika nahuatlu byla sepsána už dvacet let
po dobytí Aztécké říše v roce 1547 františkánským kněze Andrésem de Olmos.
Poté následuje celá řada dalších lingvistických studií z pera španělských
duchovních nesoucí název arte de la lengua mexicana.72 K nejznámějším
autorům patří Horachio Carochi (gramatika z roku 1645) a Alonso Molina, který
kromě gramatiky sestavil jeden z dodnes nejkomplexnějších slovníků o nahuatlu.
Od konce 18. století po celé 19. století ubývá celkově zájmu o nativní
jazyky. V době po získání nezávislosti se vydávají koloniální gramatiky
nahuatlu. Zájem o nahuatl se omezuje na oblast lexikální s cílem vymezení
mexické španělštiny.
Ve 20. století se postupně formuje systematičtější vědecký zájem o
nahuatl. Podstatný podíl lze přičíst americké organizaci Summer Institute of
70
V bibliografické příručce Tepuztlahcuilloli.Impresos en náhuatl. Historia y bibliografía. (1988)
Ascension H. León-Portilla, México, IIH, UNAM (2 díly) registruje kolem tří tisíc referencí ohledně
publikací v nahuatlu a o tomto jazyce od roku 1546 do 1985 a analyzuje historické pozadí textů.
Bibliografie zahrnuje díla povahy lingvistické, antropologické, filosofické a historické. V odborném
časopise v Estudios de Cultura Nahuatl je každoročně bibliografie nahuatlu aktualizována.
71
Nebrija, Elio Antonio de. Gramática Castellana. Espaňa: Fundación Antonio de Nebrija, 1992, s.99.
72
Obsáhlou bibliografii s poznámky lze najít Suárez Roca, José Luis. Lingüística misionera española.
Oviedo: Pentalfa ediciones, 1992, s. 291 – 301.
50
Linguistic, která se od 30. let věnuje studiu všech indiánských jazyků. Jejich
produkce zahrnuje deskriptivní práce různých variant nahuatlu a didaktické
materiály pro mluvčí nahuatlu.73 Od druhé poloviny 20. století se v řadách
mexických a světových badatelů formuje zájem o klasický nahuatl (např.
američtí lingvisté S. Stark, James Lockhart, Frances Karttunen), vznikají též
historicko-srovnávací studie (Karen Darin, Terrence Kaufmann, Lyle Campell).
Od 70. let
se začíná uplatňovat zájem o současný nahuatl z pohledu
dialektologie (Yolanda Lastra, Una Canger) a sociolingvistiky (Jane Hill, J.A.
Flores Farlán).
Druhá dimenze, jak posuzovat lingvistický materiál o nahuatlu, je vedle
chronologického na základě jeho účelnosti. V této souvislosti rozeznáváme různé
primární cíle lingvistických textů, tj. za jakým účelem byly sestaveny, kým a pro
koho.
Rozeznáváme
záměry
evangelizační,
archivační
(dokumentace
slovesnosti), vědecké, asimilační a edukační (podpora jazyka pro jeho rozvoj a
uchování).
Španělští kněží a misionáři v koloniálním období studují původní jazyky
s cílem osvojit si je za účelem evangelizace podmaněného obyvatelstva.
Vytvořili materiály jako gramatiky, slovníky, konverzační příručky, překlady
náboženských textů apod. Touto aktivitou misionáři mimo jiné přispěli
k jedinečnému zdokumentování nahuatlu z té doby, která se v druhé polovině 20.
století stala objektem značného vědeckého zájmu. Kvantita i kvalita materiálů
psaných o nahuatlu z rukou španělských misionářů přesáhla primární cíl
produkce materiálů pro potřeby evangelizace, proto bývají misionáři označováni
za první lingvisty na americkém kontinentě.
Za misionáře moderní doby bývají označováni spolupracovníci současné
americké organizace Summer Institute of Linguistics (SIL), která je v Latinské
Americe spíše známa pod názvem Instituto Lingüístico de Verano (ILV).
Provázanost SIL s náboženskou evangelizační skupinou Wickliffe Bible
Translators, jejímž primárním cílem je překlad bible do všech jazyků, přispěla ke
73
Bibliografía del Instituto Lingüístico de Verano en México 1935-1984. México: SIL, 1985.
51
značně kontroverzní historii SIL.74 Počátky SIL se datují do 30. let 20. století,
kdy její zakladatel William Cameron Townsend pořádal školení misionářů lingvistů, kteří pak v indiánských komunitách v Mexiku vytvářeli překlady bible
do lokálních variant indiánských jazyků.75 Z této překladatelské aktivity vznikala
na poli deskriptivní lingvistiky celá řada teoretických a především konkrétních
studií o jednotlivých indiánských jazycích.76 Součástí aktivit SIL byla i produkce
didaktických materiálů v indiánských jazycích s cílem naučit nativní mluvčí číst
a psát. V Mexiku byla dokonce SIL ve 40. letech 20. století
přizvána ke
spolupráci s ministerstvem školství (Secretaría de la Educación Pública - SEP)
s cílem vytvořit program na podporu gramotnosti v indiánských jazycích.
Náboženský podtext organizace a i její politická angažovanost vyvolala značnou
kritiku a v 60. letech byla spolupráce se SEP ukončena. Přesto se SIL zasloužila
o překlad Nového Zákona nebo celé bible do většiny variant indiánských jazyků.
V případě nahuatlu zhotovila překlad bible do jeho 15 variant a na dalších třech
překladech stále ještě pracuje.77 K většině variant nahuatlu byly vypracovány i
gramatiky a slovníky. Do dnešního dne funguje SIL jako nezávislá organizace
prakticky ve všech zemích Latinské Ameriky (také v Africe, Asii a Indonésii) a
zabývá se studiem lokálních jazyků a jejich variant za účelem přetlumočit Písmo
všem mluvčím různých jazykům.
Další organizace, která se věnuje produkci jazykových materiálů o
nahuatlu je mexické ministerstvo školství (SEP). Od 50. let produkuje pro účely
vzdělávání indiánského obyvatelstva edukační materiály, jak bývá konstatováno
řadou odborníků,
s cílem usnadnit mluvčím indiánských jazyků osvojení
španělštiny a efektivněji tak překlenout přechod z indiánského jazyka na
španělštinu. V tomto případě lze produkci jazykových materiálů interpretovat
74
Kritikou praktik SIL se zabývá několik publikací: Is God an American? An anthropological
Perspective on the Missionary Work of the SIL. Ed. Hvalkof, Søren a Peter Aaby Dánsko, 1981; dále
monografie Fishers or Men or Founders of Empire? The Wickliffe Bible Translators in Latin America,
David Stoll.London: Zed Press, 1982.
75
Cf.Hefley, James. Uncle Cam. The story of William Cameron Townsend founder of the Wyckliffe Bible
Translators and the Summer Institute of Linguistics. London: Todder and Stoughton, 1974.
76
Cf. Brend, Ruth and Kenneth L. Pike (Eds.). The Summer Institute of Linguistics. Its Work and
Contributions. The Hague, Paris: Mounton, 1977.
77
Informace získaná prostřednictvím e-mailového dotazu na vedení SIL v Mexiku (jaro 2003).
52
jako nepřímý nástroj k jazykové asimilaci mluvčích indiánských jazyků do
španělsky mluvící společnosti (viz kap.4.3.).
V posledních desetiletích došlo k celé řadě aktivit na podporu a rozvoj
nahuatlu a podporu gramotnosti v tomto jazyce u starších mluvčích. K tomuto
účelu vznikla řada materiálů pro podporu gramotnosti v nativním jazyce. Od 80.
let vydává Oddělení pro vzdělání Indiánů (Dirección general de la educación
indígena) učební materiály (cvičení a texty pro 1. – 6. třídu) v nahuatlu pro
bilingvní základní školy (viz příloha, s. 113). Na základě těchto textů byla
například na jaře 2003 zorganizována soutěž Lectura en lengua materna pro
žáky bilingvních škol za účelem podpořit používání jazyka ve škole. Snaha o
podporu nahuatlu u mladé generace je cílem Revitalizační projekt v nahua
komunitě ve státě Guerrero se zaměřuje na podporu používání nahuatlu u mladé
generace. V rámci projektu bylo vydáno několik publikací říkanek, básniček pro
děti a audio-nahrávek.78
Shrneme-li výše jmenované vědecké aktivity, vyplývá z nich několik fakt.
Materiály o nahuatlu jsou produkovány v naprosté většině nenativními mluvčími
nahuatlu a v mnoha případech nejsou určeny přímo pro rozvoj nahuatlu
v komunitách, ale především k účelu evangelizace, asimilace nebo pro vědecké
účely. V případě španělských i moderních amerických misionářů
byla
primárním cílem evangelizace mluvčích nahuatlu (španělští misionáři sestavují
slovníky a gramatiky pro budoucí misionáře; SIL se podílí překladu bible a
volbou textů s náboženskou tématikou do edukační materiálů). Produkce
některých textů v nahuatlu není primárně určena na podporu a rozvoj nahuatlu,
ale slouží spíše jako přechodná fáze ke gramotnosti ve španělštině. Teprve
v poslední době vznikly iniciativy na podporu a rozvoj nahuatlu v nativních
komunitách, zatím jde ovšem o ojedinělé lokálně zaměřené aktivity.
Publikace Panorama de los estudios de las lenguas indigenas de México
(1994) nabízí bibliografii odborných děl o indiánských jazycích v Mexiku od
78
Cf. Flores Farlán, José Antonio. „Language revitalization, maintenance and development in Mexico:
the case of the mexicano (nahuatl) language. World Conference on Language Policies, Barcelona 1622 Apr 2002.
53
počátku kolonie do roku vydání publikace.79 V části věnované nahuatlu je
uvedeno téměř 500 odkazů na monografie, studie a odborné články.80 Více jak
80% uváděných textů bylo vypracováno nemexickými, především americkými
lingvisty. Jiná bibliografická příručka La lingüística en México 1980-1996
zahrnuje jen mexické badatele, nicméně studie nativních mluvčích tvoří jen
nepatrnou část.81 Tato skutečnost zřetelně vypovídá o tom, že studium nahuatlu
není doménou nativních mluvčích a od doby kolonizace do současnosti je stále
v rukou „cizinců“ (tj. nemexických a nenativních mluvčích).
Je třeba uvést, že v posledních deseti letech vznikají snahy o změnu této
situace. V devadesátých letech byly na Autonomní univerzitě v Mexiku a na
vědeckém pracovišti CIESAS založeny katedry indiánské lingvistiky určené pro
nativní mluvčí, jejichž cílem je překlenout absenci nativních mluvčích
v akademických kruzích a vyškolit nativní odborníky pro indiánské komunity.
Skutečností však zůstává, že nativní odborníci v oblasti studia nahuatlu
jsou spíše výjimkou.
3.4.
Nahuatl v historické perspektivě
V této části poukážeme na to, jakým způsobem španělská kolonizace
později samostatný mexický stát měl vliv na fungování nahuatlu ve společnosti a
přispěly k jeho současné podobě. V koloniálním období a později během
20.století. se nahuatl jako i další indiánské jazyky staly předmětem dlouholetých
diskusí ohledně integrace indiánského obyvatelstva do španělsky mluvící
společnosti. V koloniálním období se indiánské jazyky diskutovaly v souvislosti
s tím, jaký jazyk aplikovat při evangelizaci domorodého obyvatelstva a ve 20.
století se hledal nejefektivnější způsob, jak nejlépe zajistit hispanizaci
indiánského obyvatelstva – prostřednictvím imersní metody ve španělštině a
nebo prostřednictvím indiánských jazyků, které by sloužily jako přechod
79
Cf. Dakin, Karen. “La familia Utoazteca, una visión de lo que hay y de lo que falta hacer”. In
Panorama de los estudios de las lenguas indígenas de México. Ed. Leonardo Manrique, et al. Vol. I.
(11-136). Quito: Ediciones Abya-Yala, 1994.
80
Leonardo Manrique (Ed). Panorama de los estudios de las lenguas indígenas de México Vol. I. Quito:
Ediciones Abya-Yala, 1994, str.79-133.
81
Villanueva, Rebeca Barriga ; Claudia Parodi. La lingüística en México 1980-1996. México, Ucla.1998.
54
k osvojení španělštiny. Teprve v poslední dekádě dvacátého století se indiánské
jazyky staly předmětem politické diskuse se zřetelem o uznání práv nativním
etnikům na uchování a podporu jejich jazyků.
3.5.1.Nahuatl v koloniálním období
Před příchodem Evropanů na americký kontinent byl nahuatl používán
jako dorozumívací jazyk mezi příslušníky různých nahuaských kmenů ve
středním a východním Mexiku (Aztéků, Tlaxcalů, Chalců, Tepanéců, Tabasků a
dalších), byl uplatňován v náboženských praktikách, skládala se v něm poezie,
(viz kap. 3.3.1.) a také byl používán v úředním a obchodním styku při spravování
podmaněných provincií. Díky expanzi aztéckých kmenů nabyl nahuatl během 16.
století prestižní postavení ve velké části mezoamerického regionu a prakticky
fungoval jako lingua franca.82
Příchodem španělských kolonizátorů dochází k radikální proměně
v organizaci a fungování nativních etnik, které jsou postupně integrovány do
koloniální společnosti. Podle teze „la lengua acompañera del imperio,“ jak
označil roli španělštiny v roce 1492 tvůrce první gramatiky španělštiny Antonio
Nebrija, 83 se španělština se stává jediným oficiálním jazykem kolonie. Jelikož v
mezoamerickém regionu existovala značná jazyková diverzita, (přes 147
jazyků)84, aplikace španělštiny nebyla v počátku kolonie lehce realizovatelná.
Komunikace mezi Indiány a světskými ( správními a soudními ) orgány
byla uskutečněna prostřednictvím tlumočníků. Tlumočníci byli nazýváni
nahuatlatos (mluvící nahuatlem) a pocházeli z řad Indiánů nebo mesticů. Hráli
velkou roli během 16. a i 17. století, jak dokládá řada královských výnosů, ve
kterých se stanovují zásady a pravidla jejich činnosti (například byla vyžadována
přísaha o věrnosti a nestrannost tlumočníků, zakazovalo se jim přijímat dary, byl
jim stanoven časový harmonogram práce a platové podmínky).85 Taktéž řada
dochovaných právních a správních dokumentů v nahuatlu ze 16. –18.století
82
Cf. Darin, Karen. „The Characteristics of a Nahuatl Lingua Franca.“ In Texas Linguistic Forum 18, Ed.
Frances Karttunen. Texas: U of Texas, 1981, s. 55-67.
83
Nebrija, Elio Antonio de. Gramática Castellana. Espaňa: Fundación Antonio de Nebrija, 1992, s. 99.
84
Cifuentes, Bárbara. „Language Policy in Mexico“. In IJSL 96, 1992, s. 9 - 17.
85
Cf. Ibid, Documento 33, s. 63-65
55
vypovídá o tom, že tlumočníci sloužili po dlouhou dobu koloniálního řádu, kdy
nahuatl byl používán jako úřední jazyk na lokálně administrativní úrovni. (viz
právní dokumenty - kap. 3.3.2.3)
Jediní ze španělských osadníků, kteří se dostali do přímého kontaktu
s indiánských obyvatelstvem, a tím pádem ovládali indiánské jazyky, byli
misionáři Jejich cílem bylo evangelizovat domorodé obyvatelstvo a jejich debata
ohledně vhodného jazyka k evangelizace byla aktuální po celou dobu kolonie. V
počáteční fázi kolonie měli církevní přestavitelé značný vliv na formování
jazykové politiky. Diskuse na téma, zda evangelizovat ve španělštině,
v indiánských jazycích nebo jen v některém z nich se odvíjela mezi církevními
přestaviteli (misionáři a jejich nadřízenými) a mezi španělskou Korunou a
místokrálem.
Argumenty na podporu indiánských jazyků jako nástroj evangelizace
vycházely především ze zkušenosti misionářů, kteří udávaly ideologické tak i
praktické důvody. Jako jeden z hlavních argumentů ve prospěch indiánských
jazyků se opíral o poselství apoštola Pavla, který nabádal učedníky, aby se učili a
kázali v cizích jazycích.86 Jeho radou, jak poukazoval španělský kněz José de
Acosta, by se měli řídit i španělští misionáři:
“...quien toma oficio de enseñar necesita poseer copia de palabra. Por lo
cual no envió Cristo los apóstoles a enseñar las gentes antes de que hablasen
lenguas por don del Espíritu Santo; porque la fe, sin la cual nadie puede ser
salvo, es por oído, y el oído por la palabra de Dios. Pende, pues, la salud de las
gentes de la palabra de Dios, la cual no puede llegar a los oidos humanos si no
es por palabra de los hombres y quien no la entiende nunca percibirá la fuerza
de la palabra de dios. Por tanto en esto debe sudar antes que en otra cosa el
siervo de Cristo si ama la salvación de los demás: aunque es duro y muy
molesto el trabajo de aprender lengua extraña, sobre todo si es bárbara, es
gloriosa victoria y dulcísimos los frutos e ilustre testimonio de amor de Dios.” 87
86
87
První list Korintským, oddíl 14.
Solano, Francisco (Ed.).Documentos sobre política lingüística en Hispanoamérica 1492-1800. Madrid:
Consejo Superior de Investigaciones Científicas, 1991, s.88 ( z knihy José Agosta, Procuranda
Indorum satute (1588))
56
Další argumenty ve prospěch indiánských jazyků jako nástroje evangelizace byly
následující:
– bez znalosti jazyka Indiánů nelze vykonávat správně apoštolské poslání a
víra tak nemůže být šířena (argument kněze Alonse Molina v předmluvě
ke svému slovníku Vocabulario en lengua castellana y mexicana
(1571))88
–
kázání v indiánských jazycích má velký úspěch a odezvu u indiánského
obyvatelstva „Vemos a los indios que cuando oyen a un predicador que
les habla en su lengua nativa le siguen con grandísima atención, y se
deleitan grandemente en su elocuencia, y son arrebatados pro el afecto, y
con la boca abierta y clavados los ojos están colgados de su palabra.“
Misionáři jsou upozorňováni na negativní postoje vůči těmto jazykům,
přesto je zdůrazňována nutnost si je osvojit: „Los hombres dan en no
amar esto de la lengua de los naturales, en no cuidarse de ella y pasan a
despreciarla; y a tener por deshonra tratar con los indios y hablar de su
idioma; pero los amadores de Cristo y aficionados a las almas les debe
incitar e inflamar más...“ (argument José de Acosty) 89
– bez znalosti jazyků indiánů nelze vykovávat kněžské povolání (kázat,
podávat svaté přijímání, zpovídat, oddávat) – „Muchos clérigos no saben
la lengua de los naturales, ni la entiende para poderles predicar y
confesar y administrar los santos Sacramentos, de que los dichos
naturales no son doctrinados ni enseñados como convenía.“ (královská
vyhláška z roku 1565 nakazující biskupovi Nového Španělska, aby
posílal k indiánům jen misionáře znalé lokálních jazyků)90
– tlumočníci nemůžou být při překonání jazykové bariéry nápomocní –
překládají nepřesně a není na ně spolehnutí
– není prakticky realizovatelné, aby si Indiáni osvojili španělštinu –
„Porque si unos pocos españoles en tierra extraña no pueden olvidar su
88
Ibid, Documento 38, s. 71-72
Ibid., s. 89 – 98.
90
Ibid,. s. 76.
89
57
lengua y aprender la ajena, siendo de excelentes ingenios y viéndose
constreñidos con la necesidad de entenderse, ¿en qué cerebre cabe que
gentes innumerables olviden su lengua en su tierra y usen sólo la extraňa,
que no la oyen sino raras veces y muy a disgusto? Cuando dentro de sus
casas tratan de sus asuntos en su lengua materna, ¿quién los
sorprenderá? ¿quién los denunciará? ¿cómo les obligarán a usar el
castellano?“91; obdobně na toto téma podotýká i mnich Rodrige de la
Cruz v dopise španělskému králi:„ Vuestra Majestad ha mandado que
estos indios desprendan la lengua de Castilla. Jamás la sabrán, sino fuere
cual o cual mal sabida: porque vemos que un portugués – que casi la
lengua de Castilla y de Portugal es toda una – está en Castilla treinta
anos y nunca la sabe ¿pues cómo la han de saber éstos que su lengua es
tan peregrina a la nuestra y tiene manera de hablar exquisitas?92
Argumenty ve prospěch španělštiny jako jazyka evangelizace, pocházejí z úst
především představitelů koloniální správy a vyšších církevních hodnostářů, ale i
také samotných misionářů. Nutnost omezit jazykovou diverzitu ve prospěch
jednoho jazyka (tedy španělštiny) byla argumentována interpretací
babylonského mýtu. Pád babylonské věže byl chápán jako boží trest za hříchy
lidstva a existence mnoha jazyky byla pojímána jako překážka k návratu do
období předbabylonského ráje.93 Jeden ze španělských misionářů k tomuto
podotýká: „ ..nunca se llegó a entera unión, a estable paz, a constante amistad y
a perfecta subordinación al soberano, sin la inteligencia común de una misma
lengua, porque según la Sagrada Escritura, la separación de las naciones en la
torre de babel fue hecha por dios, como castigo a la soberbia.“94
Na podporu evangelizace Indiánů ve španělštině byly udávány tyto důvody:
91
Ibid, s. 94.
Ibid, s.45.
93
Zimmermann, Klaus. „Leer nuevamente Babel y promover la pluralidad de las lenguas“ In Política del
lenguaje y planificación para los pueblos amerindios. Ensayos de ecología lingüística. Madrid:
Iberoamericana; Franfurkt am Main: Vervuert, 1999.
94
Solano, cit.op., Documento 108, s. 243.
92
58
– pouze ve španělštině je možné pochopit evangelium a španělské zvyky
(nařízení španělského krále z roku 1550 místokráli, aby se Indiáni učili
španělsky): „Como una de las principales cosas que nos deseamos para el
bien de esa tierra es la salvación e instrucción y conversión a nuestra
Santa Fe Católica de los naturales de ella, y que también tomen nuestra
policía y buenas costumbres; y así tratando de los medios que para este
fin se podían tener, ha parecido que uno de ellos y el más principal será
dar orden como a esas gentes se les enseñase nuestra lengua castellana,
porque sabida ésta, con más facilidad podrían ser doctrinados en las
cosas de Santo Evangelio y conseguir todo lo demás que los conviene
para su manera de vivir.” 95
– není možno hlásat evangelium v barbarské jazycích, protože nejsou
schopné vyjádřit biblické poselství, křesťanskou věrouku, ani vyjádřit
koncepty – „Habiendo hecho un particular examen sobre si aún en la más
perfecta lengua de los indios se puede explicar bien y con propiedad los
misterios de nuestra santa fe católica, se ha reconocido que no es posible
sin cometer grandes disonancias e imperfecciones.“ (královské nařízení
z roku 1686, ve kterém se pověřují světské i církevní úřady, aby učili
zájemce z řad Indiánů španělsky a zavedli se v indiánských komunitách
školy pro výuku španělštiny)96
– obava, že zachování indiánských jazyků bude mít vliv na udržování
barbarských přesvědčeních a náboženstvích – „Y como hubiera sucedido
si hubiera procurado con el mismo cuidado que todos los indios supiese
la lengua castellana, con lo cual habría mas y mejores ministros para su
enseñanza y doctrina, y serán menos o ninguno los errores en que caerían
de sus idolatrías y otro vicios y supersticiones antiguas.“ (místokrále
Nového Španělska nařizuje misionářům, aby Indiáni byli vyučováni
španělštině (1596 ))97
95
Ibid, Documento 26, s. 47.
Ibid, Documento 90, s. 192
97
Ibid, Documento 56, s. 111.
96
59
– jen prostřednictvím španělštiny mohou Indiáni poznat Boha a přestoupit
na svatou víru ( v dopise dominikánského provinciálu (1550))
– španělští kněží se nenaučí indiánské jazyky dostatečně, aby mohli učit
křesťanství a dokonale vysvětlit svatou víru (argument Consejo de Indias,
která na španělském králi Filipovi II požaduje, aby se španělština stala
jediným jazykem komunikace v kolonii (1596) )98
– znalost španělštiny přispěje k vzájemnému pochopení a přátelství mezi
kolonisty a indiány – „Resultará otro provecho que al fin tendrá nuestra
lengua buena, elegante la que tienen bárbara y sin policía alguna y
entendiéndonos y nosotros a ellos, por la lengua, trabarse a mas
conversación y de la conversación amor y amistad; porque natural razón
es, por la lengua trabarse amistad“.(v dopise adresovaném králi (1550)
úředníkem Auditoria) 99
Argumentace ve prospěch indiánských jazyků či španělštiny měla vliv na
rozhodování španělských panovníků ohledně podoby jazykové politiky.
V počátku kolonie argumenty misionářů měly velký vliv na tom, že byla uznána
nutnost evangelizovat indiánské obyvatelstvo prostřednictvím jejich jazyků. To
dokazuje řada královských vyhlášek, ve kterých je biskupům nařízeno aby do
misií posílali jen duchovní jazyků znalé a také aby budoucím misionářům
poskytli vydělávávání v indiánských jazycích.
Nahuatl jako už fungující lingua franca z doby Aztécké expanze v mnoha
oblastech Mezoameriky byl navrhován jako jeden z možných řešení k překlenutí
jazykové bariéry. Misionář Rodrige de la Cruz
udává na jeho podporu
španělskému králi v roce 1550 tyto důvody:
„A mi paréceme que Vuestra Majestad debe mandar que todos deprendan
la lengua mexicana, porque deprenda sin ningún trabajo, sino de uso muy
muchos de confiesan en ella. Es lengua elegantísima, tanto como cuantas hay en
98
99
Ibid, Documento 26, s. 47.
Ibid, Documento 29, s. 53.
60
el mundo; y hay arte hecha y vocabulario; y muchas cosas de la sagrada
escritura vueltas en ella, y muchos sermonarios....” 100
V roce 1570 španělský král Filipa II. vydává vyhlášku, ve které stvrzuje
roli nahuatlu jako lengua general, který se tak stal oficiálním jazykem pro
indiánské obyvatelstvo Nového Španělska. Nahuatl posléze fungoval jako jazyk
interkomunikace mezi španělskými misionáři a mezi mluvčími jiných
indiánských jazyků. Uvádí se, že misionáři šířili nahuatl do oblastí, ve kterých
před příchodem Španělů nebyl užíván a upevnili tak jeho postavení jako lingua
franca.101
V této souvislosti vzniká z iniciativy misionářů nevídaná produkce pracích
o indiánských jazycích (gramatiky, slovníky, překlady náboženských textů
apod.). Největší díl je věnován právě nahuatlu. Na universitě v Mexiku byla
dokonce v roce 1580 založena katedra nahuatlu.
Právnický dokument Recopilación de las leyes de los Reinos de Indias
z roku 1681 shrnuje do té doby vydané vyhlášky a nařízení ohledně používání
jazyků v kolonii. Uvádí se mimo jiné, že misionáři nesmí být puštěni do úřadu
bez znalosti jazyka toho území, musí být přezkoušeni ze znalosti indiánského
jazyka, dále že na universitách mají fungovat katedry „lenguas generales“.
Kněžím se také nakazuje, zřídit školy pro indiánské děti, ve kterých se má
vyučovat ve španělštině.
S postupným upevňováním koloniálního řádu v průběhu 18. století, se
zdůrazňuje nutnost učit Indiány španělštině. Vládou Karla III
(1716-1788)
nastává průlom dosavadní jazykové politiky Ta dostává novou perspektivu, kdy
přítomnost indiánských jazyků je chápána jako nežádoucí skutečnost, kterou je
třeba změnit. Panovník nakazuje, aby kněží používali výlučně španělštinu při
vysvětlování náboženských praktik tak i v každodenních situacích, dále aby ve
všech koloniálních institucích byla španělština jediným jazykem používaným v
komunikaci s indiánským obyvatelstvem. Odůvodnění je udáváno několik: „
[castellano] se debe extender y hacer único y universal en los mismos dominios,
100
101
Ibid, Dokument 25, s. 45.
Cf. Darin, Karen. „The Characteristics of a Nahuatl Lingua Franca.“ In Texas Linguistic Forum 18,
Ed. Frances Karttunen. Texas: U of Texas, 1981, s. 55-67.
61
por ser el propio de los monarcas y conquistadores, para facilitar la
administración y pasto espiritual a los naturales y que éstos puedan ser
entendidos de los superiores, tomen amor a la nación conquistadora, destierren
la idolatría, se civilicen para el trato y el comercio,...”102
Arcibiskup
královu vyhlášku reaguje dopisem svým podřízeným, ve
kterým poukazuje na skutečnost, že po 250 letech kolonie, se stále ještě církevní
úřady neobejdou bez služeb tlumočníků. Argumentuje, že kulturní národy jako
Řekové, Římané vždy šířili své jazyky do podmaněných oblastí, tak proč tedy
podporovat indiánské jazyky? Navíc tvrdí, že samotní Španělé přispěli
k uchování indiánských jazyků, zvláště nahuatlu „Al mexicano, por sí escaso y
bárbaro, le hicieron más abundante los castellanos, que le aprendieron
inventado varias composiciones de vocablos para adornarle: los indios en su
lengua no tenían términos para los santos sacramentos de la Iglesia, ni para los
misterios de nuestra fe, y aún hoy no se hallan para su explicación los propios y
que den cabal idea. Con todo la doctrina cristiana se ha puesto toda en
mexicano por los mismos españoles o mestizos.“103
Toto mimo jiné dokazuje, že na konci 18.století indiánské jazyky byly
stále používané. Dle odhadů odborníků těsně po pádu koloniálního systému přes
70% obyvatel hovořilo pouze jedním z indiánských jazyků.104 Je tedy zřejmé, že
nařízení ohledně kastilizace indiánského obyvatelstva se ubírala spíše
v teoretické rovině a jejich praktická realizace byla velmi omezená.
3.5.2. Nezávislost – španělština jako nástroj k vytvoření moderního státu
Jazyková situace se změnila během 19.století, kdy došlo k radikálnímu
úbytku mluvčích indiánských jazyků. Z původních 70% mluvčích indiánských
jazyků tvořící tehdejší mexickou společnost, jich bylo na počátku 20.století
evidováno necelých 30%. Tento jev vysvětluje mexická badatelka na jazykovou
politiku Garza Cuarón následovně:
102
Solano, cit.op., Documento 111, s 257.
Ibid, s. 243
104
Cifuentes, Bárbara. „Language Policy in Mexico“. In IJSL 96, 1992, s. 9 - 17.
103
62
„La independencia y todo el siglo XIX – paradójicamente- propiciaron la
imposición absoluta y radical del español para todos los habitantes de México,
para los liberales del XIX, ser mejicano implicaba hacer desaparecer las
diferenciaciones entre los distintos grupos étnicos. Para resumir, sólo diremos
que ni Vicente Guerrero ni Benito Juárez- ellos mismos indios – propiciaron la
vida de las minorías lingüísticas dentro de una nación hispanohablante.“ 105
Z ideologického hlediska byla španělština považována jako jediný možný
prostředek k dosažení jednotného, moderního a prosperujícího státu. Otázka, zda
by se některý z indiánských jazyků mohl stát jedním z národních jazyků, nebyla
v toto souvislosti irelevantní.
Rychlá jazyková asimilace indiánského obyvatelstva byla podmíněna
politickou a ekonomickou emancipací. Jevy jako válečné konflikty, masivní
migrace z venkovských lokalit do rozrůstajících se urbanizačních center,
zapojení indiánského obyvatelstva do tržní ekonomie, přispěly k většímu
vystavení mluvčích indiánských jazyků španělštině, kteří byli nuceni si tento
jazyk osvojit jako jediného možného prostředku k začlenění se do mexické
společnosti. 106
3.5.3. Vzdělávání jako nástroj integrace Indiánů – 20.století
V průběhu 20.století se rozvinula široká debata ohledně podoby
vzdělávání pro indiánské obyvatelstvo jako nástroj k osvojení španělštiny a tím i
začlenění do moderní mexické společnosti.
Od konce 20.let 20. století vznikla řada experimentálních projektů na
podporu vzdělanosti u indiánského obyvatelstva. Například cílem programu
Casa del Estuadiante Indígena bylo vzdělávat členy indiánských komunit ve
speciálních internátech a které měli napomoci k šíření vzdělanosti v indiánských
komunitách a tím zajistit pokrok a zlepšení života na venkově. Ve 30.letech byla
založena organizace Departamento de Asuntos Indígenas (1936), která byla
105
106
Garza Cuarón, Beatriz (Ed.).Políticas lingüísticas en México. México: UNAM, 1997, s. 8.
Cf. Cifuentes, Bárbara. „Language Policy in Mexico“. In IJSL 96, 1992, s. 9 - 17.
63
uřčena k formaci odborníků v otázkách sociálních a jazykových pro potřeby
Indiánů. V této době se začíná poprvé diskutovat otázka vzdělávání Indiánů
v nativních jazycích a nutnost respektovat zájmy indiánských etnik. Tehdejší
prezident Lázaro Cárdenas oslovil americkou organizaci Summer Institute of
Linguistics, která měla zkušenosti na poli indiánské lingvistiky a byla přizvána k
vytvoření programů na podporu gramotnosti indiánského obyvatelstva.
Od 50.let je realizován plán: „národní unifikace prostřednictvím
španělštiny“, ve kterém se argumentuje, že jeden z faktorů izolace a subordinace
indiánského obyvatelstva je neznalost národního jazyka.107 Proto prioritou se
stává nutnost, aby indiánské obyvatelstvo ovládalo španělštinu. V průběhu 20.
století se aplikuje program: kastilizace a bilingvního bikulturního vzdělávání.
V prvním případě se aplikuje metoda tzv. přímá kastilizace, kdy vyučovací
proces probíhá pouze ve španělštině a neuznává možnost používat jiných jazyků.
Druhý program vychází z konceptu bilingvního vzdělávání, kdy gramotnost
v rodném jazyce Indiánů je považována jako první krok ke kastilizaci. První
metoda se dlouho používala s velmi malými výsledky do konce 50.let 20.století,
druhá se vyvíjela na poli experimentu v některých indiánských regionech a
přinesla částečnou kastilizaci u některých skupin. Od 60. let se bilingvní metoda
stala součásti národní vzdělávací politiky pro všechny regiony a v indiánských
komunitách prakticky funguje dodnes. Nicméně tata metoda je ostře kritizována
zastánci podpory indiánských jazyků, kteří tvrdí, že indiánské jazyky slouží jen
jako přechod k osvojení gramotnosti ve španělštině a neslouží k rozvoji a
uchování indiánských jazyků. Jak konstatuje lingvista na nahuaskou
sociolingvnistiku Flores Farlán: „El programa de Educación Bilingüe Bicultural
es el mito más reciente para legitimar la imposición del castellano como lengua
nacional. se trata de una ideología disglosica que postula un „bilingüismo
mítico ...La lengua indígena reduce su papel a un uso subordinado frente a ala
107
Cf. Nahmad, Salomón S. La educación bilingüe y bicultural para las regiones interculturales de
México. In América Indígena. Vol. XLII, No 2, 1982, s. 203-220.
64
enseñanza del castellano como lengua nacional: la lengua indígena se utiliza
solo como un medio de instrucción de la lengua meta.”108
V současné době existují v Mexiku dvě hlavní státní instituce, které se
zabývají otázkou etnických skupin: Instituto Nacional Indigenista (zahrnuje přes
85 koordinačních center) a ministerstvo školství Secretaría de la Educación
Pública a její pobočka DGEI (Dirección General de Educación Indígena).
Úkolem DGEI je zajištění realizace bilingvního vzdělávání, co se týče
pedagogické činnosti (vyškolení bilingvních pedagogů) lingvistické (školení
expertů na indiánskou lingvistiku) a didaktické (produkce bilingvních materiálů
pro základní bilingvní školy).
Od konce 70. let vznikají iniciativy na rozvoj indiánských komunit jako
například
podpora
uměleckých
aktivit,
publikování
literární
produkce
v indiánských jazycích apod. V 90. letech vniklo několik nevládních organizací,
které podporují indiánskou literaturu (například Asociación de Escritores en
Lenguas Indígenas (1993), Casa del Escritor en Lenguas Índigenas (1996)).
Za zlomový rok v přístupu k indiánským jazykům v mexické společnosti
je považován rok 1994, kdy je poprvé v historii země ústavně uznáno právo
nativních etnik na jejich jazyk a kulturu a stát se zavazuje o jejich uchování a
podporu (90. článek mexické ústavy). Nicméně odborníci na současnou
jazykovou politiku jasně ukazují, že k plnému uznání jazykových práv
indiánského obyvatelstva je třeba akceptovat řadu dalších politických,
ekonomických a kulturních skutečností jako například:
– reorganizaci geopolitického a administrativního rozdělení země podle
rozložení etnických skupin;
– vyřešení agrárních konfliktů;
– uznání indiánských jazyků na úrovní regionální i státní jako národní
jazyky;
– posílení bilingvního vzdělání a jeho rozšíření na střední i vysokoškolskou
úroveň;
108
Flores Farlán, José Antonio. Cuatreros somos y toindioma hablamos: contactos y conflictos entre el
náhuatl y el espaňol en el sur de México. México:CIESAS, 1999, s.44.
65
– formace odborníků z řad etnických menšin a jejich účast se na programech
a projektech týkající se etnických menšin;
– přírodní zdroje v regionech etnických skupin mají sloužit především
k rozvoji lokálních etnických komunit;
– podpora regionálních vlád tvořena zástupci etnických skupin.109
Souhrnem můžeme konstatovat, že jazyková politika se v Mexiku do nedávné
doby formovala na základě potřeb španělsky mluvící společnosti a později byla
spíše odpovědí na společenskou a ekonomickou situací indiánského obyvatelstva.
V koloniálním období jazyková diverzita byla chápána jako překážka v procesu
evangelizace podmaněného, ale byla řešena tím, že si kněží osvojili indiánské
jazyky.
Na úrovní administrativní se řešila jazyková bariéra přítomností
tlumočníků. Od nezávislosti Mexika je jazyková diverzita chápána jako překážka
k vytvoření moderního a jednotného státu, kdy kastilizace indiánského
obyvatelstva je pojímána jako cesta k pokroku. Od 20.století se klade důraz na
vzdělávání indiánských komunit, v první polovině se nepříliš úspěšně aplikovala
metoda přímé kastilizace, která je později vystřídána současným bilingvním
vzděláváním. V současnosti jsou patrné snahy na předefinování dosavadní
jazykové politiky ve prospěch podpory a uchování indiánských jazyků.
109
Nahmad Sittón, S. „Derechos lingüísticos en México“ In IJSL 132 (1998), s. 143-161.
66
4. část: Nahuatl v regionu La Huasteca
V této části vyjdeme z dat získaných při výzkumu z jara roku 2003 ve
dvou indiánských komunitách v regionu La Huasteca severovýchodním Mexiku.
Nejdříve uvedeme cíle výzkumu, popíšeme metodu použitou při výzkumu a
nakonec analyzujeme výsledky výzkumu.
4.1. Cíle a metoda
Studie mapuje distribuci nahuatlu v geografickém a sociálním prostoru
v oblasti La Huasteca. Cílem je popsat vitalitu jazyka v různých společenských
doménách a sledovat též jazykový posun v rámci mezigeneračního přenosu
jazyka.
Ústřední otázka výzkumu je formulována takto: Jaká je vitalita nahuatlu
ve zkoumaných komunitách? Odpověď vyplývá ze studia následujících otázek:
(1)
V jakém kontextu se používá nahuatl? – charakterizace mluvčích
nahuatlu (viz kap. 4.2.);
(2)
Jak se projevuje jazykový posun v mezigeneračním přenosu jazyka
a jaké jsou k jazykovému posunu důvody ? (viz kap. 4.2.5.);
(3)
Jakou roli hraje nahuatl v procesu vzdělávání? Používání nahuatlu
v prostoru školy a role bilingvních učitelů (viz kap. 4.3.);
(4)
Jak funguje nahuatl mimo nahua komunitu? (viz kap. 4.4.).
Studie je zacílena na čtyři skupiny mluvčích nahuatlu z regionu La
Huasteca:
–
obyvatele dvou obcí: Chapulhuacanito (okres Tamazunchale, stát
San Luis Potosí) a Tepecxitla (okres Chicontepec, stát Veracruz);
–
žáky základních bilingvních škol (okres Tamazunchale a
Chicontepec)
–
bilingvní učitele ze základních škol
–
migranty (studenty a pracující) ve městě Zacatecas (stát Zacatecas)
67
K získání dat byla aplikována kombinace tří metod: interview, dotazník a
pozorování. Volba metody závisela na okolnostech a konkrétních místech
zkoumání. Interview se osvědčilo při získávání dat od žáků základních škol, též i
od mluvčích nahuatlu v obcích Chapulhuacanito a Tepecxitla ke zjištění vitality
nahuatlu. Dotazníky byly aplikovány při výzkumu jazykového chování učitelů
ze základních bilingvních škol v migrační komunitě ve městě Zacatecas. Metoda
pozorování byla uplatněna ke zjištění fungování nahuatlu v různých doménách
v obcích Chapulhuacanito a Tepecxitla, kde jsem strávila několik týdnů
v rodinách mluvčích nahuatlu a účastnila se každodenních aktivit komunity.
Jelikož výzkum se uskutečnil v bilingvních komunitách, byla k získání dat
používána především španělština (dotazníky, rozhovory s učiteli a s žáky),
částečně také nahuatl při interview se žáky základních škol a s některými
obyvateli obcí.
K získání dat o prezenci nahuatlu v prostoru školy jsem navštívila tři
bilingvní základní školy v okrese Tamazunchale a jednu escuela secundaria
(odpovídá českému druhému stupni základní školy) v obci Tecomate v okrese
Chicontepec. Zúčastnila jsem se výuky v jednotlivých školách a po domluvě
s vyučujícím byli všichni žáci individuálně interviewováni. Žáci byli předem
učitelem upozorněni, v jaké oblasti budou dotazováni. K získání dat o
bilingvních učitelích byly vypracovány dva dotazníky (viz příloha, s. 127-129),
ve kterých se zjišťuje jazyková kompetence učitele a aplikace nahuatlu ve
školním prostředí.
U obyvatel dvou nahua komunit (Chapulhuacanito a Tepecxitla) byla
zjišťována transmise nahuatlu v konkrétních rodinách. Vzniklo tak
11
rodokmenů pokrývající 4 generace mluvčích. Informátoři byli požádáni o
uvedení jména, věku, místa bydliště, zaměstnání a jazykové kompetence
jednotlivých rodinných příslušníků.
4.1.1. Informátoři
Společným prvkem všech informátorů je bydliště nebo alespoň původ v
bilingvním regionu La Huasteca. Až na několik výjimek jsou všichni bilingvní
68
mluvčí nahuatlu a španělštiny. K výzkumu byla získána data od 273 mluvčích
nahuatlu (z toho 211 žáků základních škol, 31 učitelů, 17 mluvčích nahuatlu
žijících v Zacatecasu a 15 obyvatel dvou obcí - ti podali informace o čtyřech
stovkách dalších rodinných příslušníků). Data byla získána o více jak 650
osobách.
Informátoři byli vybíráni jak náhodně, tak cíleně. V prvním případě mi
přátelé umožnili kontakt s mluvčími nahuatlu, kteří byli požádáni o poskytnutí
dat a posléze vybídnuti k pomoci při získávání dalších informátorů k výzkumu.
Tento způsob byl uplatněn při interview s obyvateli zkoumaných obcí a při
distribuci dotazníků migrantům žijícím ve městě Zacatecas. V případě základních
škol jsem se v místě výzkumu přímo obrátila na ředitele dvou škol a na
regionální kancelář DGEI v Tamazunchale, kde mi byly doporučeny další dvě
školy. V navštívených školách jsem interviewovala jednotlivé žáky a jejich
učitele. Učitelé byli požádáni o vyplnění dotazníků. Dotazníky byly
distribuovány k vyplnění také učitelům z jiných škol během lokální soutěže
Lectura en lengua indígena. Při této příležitosti byla získána data od dvaceti
učitelů (celkem od 31 učitelů)
4.1.2. Problematika výzkumu
Jsem si vědoma nedostatků, které mohly vzniknout při výzkumu v prostředí
mně neznámém jak kulturně, tak jazykově. To se částečně projevilo například při
sestavování dotazníků, v nichž některé otázky nebyly zcela pochopeny
respondenty. Vyplňování dotazníků i interwiev byly uskutečněny ve formálním
prostoru školy a jistě i tato skutečnost mohla mít vliv na odpovědi respondentů.
Také nedokonalá znalost nahuatlu značně omezila komunikaci s mluvčími
nahuatlu
4.2. Charakterizace mluvčích nahuatlu
V této kapitole zjišťujeme používání jazyka v konkrétních doménách ve dvou
různých lokalitách. První je obec Chapulhuacanito čítající kolem tří tisíc
obyvatel, a druhá Tepecxitla, obec se třemi stovkami stálých obyvatel.
69
Z jazykového hlediska lze první obec považovat za bilingvní, španělština však
začíná převažovat nad nahuatlem nejen přítomností v různých doménách, ale i
počtem monolingvních mluvčích. Oproti tomu si Tepecxitla uchovává
dominantní pozici nahuatlu, kde část obyvatel jsou monolingvní mluvčí nahuatlu
a část bilingvní.
Nejdříve obecně charakterizujeme region La Huasteca a obě obce. Poté si
názorně ukážeme, v jakém kontextu je nahuatl používán a jak probíhá
mezigenerační přenos jazyka ve vybraných rodinách. Na závěr se pokusíme
vytyčit důvody rozdílné vitality nahuatlu v jednotlivých obcích.
4.2.1. Region La Huasteca
Region La Huasteca leží na území, které spadá do tří různých
federativních států: San Luis Potosí, Hidalgo a Veracruz na severovýchodě
Mexika (viz mapa). Geograficky se nachází v pohoří Sierra Madre Oriental.
Název regionu pochází od kmene Huastéků, kteří původně obývali celý
region. V polovině 15. století byli podmaněni Aztéckou říší. V současné době je
v regionu přítomno několik nativních etnik: Nahuové, Huastékové, Tenekové,
Pamové, Otomíové a Tepehuaové.
Podíl mluvčích indiánských jazyků v porovnání se španělsky mluvící
společností je v Hidalgu 20%, ve Veracrazu 10% a v SLP 12%. Ze všech
mluvčích nativních etnik 12% ovládá pouze indiánský jazyk. Indiánské
obyvatelstvo žije především v rurálních oblastech, přes 85% mluvčích
indiánského jazyka žije v obcích do 5.000 obyvatel.110 Mluvčích nahuatlu je
v regionu přes půl milionu (SLP 130 tisíc, v Hidalgu 200 tisíc a Veracruzu 314
tisíc). 111
La Huasteca patří k ekonomicky slabším regionům Mexika. Z velké části
je závislý na zemědělské produkci, obchodu a spotřebním průmyslu. Životní
úroveň indiánského obyvatelstva je v porovnání se španělsky mluvící populací
110
INEGI (1995), Situación demográfica, Volumen y composición de la población hablante de lengua
indígena IN <http://www.inegi.org.mx>
111
část mluvčích nahuatlu žije i na ve střední části Veracruzu, která nepatří do regionu La Huasteca.
70
nižší. V regionu je patrná značná migrace do větších měst, a to trvalá nebo
dočasná za prací.
Indiánské komunity si uchovávají tradiční zemědělský způsob života, kdy
se obživa z velké části získává pěstováním kukuřice a zeleniny a chovem
domácích zvířat. Základní jednotko společnosti je rodina, kde muž pracuje na
rodinné a obecní půdě (milpa) nebo jako námezdní dělník, či se zabývá obchodu.
Žena se stará o domácnost, věnuje se výchově dětí a vypomáhá se zemědělskými
pracemi. V nahua komunitách fungují silné rodinné svazky, které jsou posíleny
systémem compadrazco. 112
V posledních desetiletích dochází k silné proměně místní společnosti.
K hlavním změnám lze zařadit: migrace obyvatel za vzděláním a lepšími
ekonomickými zdroji do měst, zavedení systému vzdělávání, zlepšení
infrastruktury a komunikace (telefon, asfaltování cest, pravidelné spojení do
měst). V posledních letech byl zaveden sociální systém dávek pro chudé rodiny
s dětmi.
4.2.2. Lokalita výzkumu
Okres Tamazunchale čítá necelých 90 tisíc obyvatel a je součástí státu
San Luis Potosí (viz mapa). Mluvčí nahuatlu tvoří necelou polovinu obyvatel
(40.000, z toho 9.000 monolingvních mluvčích).113 V okrese mají nepatrné
zastoupení dvě další etnické skupiny: Huastékové a Pamové. Správním
střediskem okresu je město Tamazunchale s osmi tisíci obyvateli. (viz mapa).
Jihovýchodně od města se nachází obec Chapulhuacanito se 3.000 obyvateli.
Obcí prochází státní silnice z Tamazunchale do Huejutli. Hlavním zdrojem
obživy je obhospodařování plantáží pomerančů. Každou středu se tu koná velký
trh, na který se sjíždějí obyvatelé z okolních vesnic. V obci jsou čtyři základní
školy a jedna základní škola bilingvní. V obci se nachází katolický a evangelický
kostel, zdravotní středisko, desítka různě specializovaných obchodů, knihovna a
112
Compadrazco je rituální příbuzenství adoptované z křesťanské tradice. Existuje několik forem
kmotrovství k různým příležitostem: křtu, uzavření sňatku, pohřbu a ukončení studia na základní,
střední i vysoké školy.
71
kulturní středisko. Historické prameny se zmiňují o obci už v polovině 16. století,
kdy měla 100 obyvatel a původně se nazývala Tamsinamul „místo schovaného
ptáka“.114
Okres Chicontepec se nachází
severu státu Veracruz a má nejvyšší
koncentraci mluvčích (přes 40 tisíc) z okolních okresů. Ve vzdálenosti 17
kilometrů od okresního města Chicontepec
116
115
se nachází malá obec Tepecxitla.
V obci tvoří 40 stavení a žije v ní ca. 300 obyvatel obhospodařujících malá
políčka a chovajících domácí zvířata. Příbytky jsou jednoduše postavené a
většina má zavedenou elektřinu, vlastní rádiový přijímač a televizi. Telefon je k
dispozici pouze v jediném místním obchodě. Ve vesnici se nachází základní
bilingvní škola s internátem, malá kaple a obecní mlýn na kukuřici. Starší ženy
nosí tradiční oděv (quechquemitl), vyšívanou halenku se sukní (viz fotografická
příloha, s.138).
4.2.3. Nahuatl v obci Chapulhuacanito
V obci žijí monolingvní mluvčí jak nahuatlu, tak i španělštiny, část
obyvatel ovládá oba jazyky. Monolingvní mluvčí nahuatlu tvoří jen malou část
starších obyvatel. Většina obyvatel starší generace i část střední generace ovládá
oba jazyky, u střední generace dominuje španělština, zatímco nejmladší generace
má jen pasivní znalost nahuatlu a komunikuje pouze španělsky.
Španělština je slyšet výlučně v centru města, v okolí hlavního náměstí,
při vyřizování pohledávek v místních obchodech, v kostele při bohoslužbě, ve
vzdělávacích zařízeních. Nahuatl je používán ke komunikaci v některých
rodinách žijících spíše na okraji obce. V menší míře je ho slyšet na místním trhu,
který se koná jednou týdně a kam dochází obyvatelé z okolních obcí. Lokální
hlášení informující o komunální práci probíhá ve španělštině a v nahuatlu.
113
García Pacheco, Sixto. Monografia de Tamazunchale. Tamazunchale, 1983, str. 74
Barajas Rubio, Juan. Tamazunchale a través del puente. S.L.P., Instituto de Cultura de SLP, 2000.
115
Název města Chicontepec pochází z nahuatlu a doslova znamená místo u sedmi kopců (chicome >číslo
sedm, tepetl > hora, přípona -c > označuje místo)
116
Název Tepecxitla znamená v nahuatlu místo u úpatí hory. Obce se nachází vedle asi 200 metrů
vysokého kopce.
114
72
V Chapulhuacanitu je možno poslouchat jednohodinový rozhlasový program
v nahuatlu vysílaný v ranních hodinách z Tamazunchale.
4.2.4. Nahuatl v obci Tepecxitla
Všichni obyvatelé Tepecxictly jsou nativními mluvčími nahuatlu. Nahuatl
slouží jako dorozumívací jazyk mezi rodinnými příslušníky, sousedy a obyvateli
okolních vesnic. V Tepecxitle je španělština pravidelně používána v prostoru
školy a částečně při nedělní bohoslužbě v místní kapli. V ostatních sférách mezi
sebou všechny generace v rámci komunity komunikují v nahuatlu.
Míra znalosti španělštiny se liší podle věku obyvatel. Nejstarší obyvatelé ovládají
ve španělštině pouze několik slov a frází. Střední generace se ve španělštině
dorozumí v běžných situacích, nejmladší generace je plně bilingvní v obou
jazycích. Zásadní vliv na osvojení španělštiny u střední a mladší generace mělo
zřízení základní bilingvní školy v obci v 70. letech. V současné době je nejmladší
generace už od raného věku intenzivně vystavena španělštině ve školním
prostředí.
V komunikaci s externím prostředím je přítomnost španělštiny zřetelnější
než v samotné obci. V nejbližší větší obci Tecomate, kam obyvatelé Tepecxitly
pravidelně docházejí vyřizovat své pohledávky, je španělština uplatňována více.
V Tecomate se nachází několik obchodů, střední škola, zdravotní středisko a
jednou týdně se tam koná velký trh. V těchto sférách převládá španělština jako
dorozumívací jazyk.
Zřetelným
jevem
v Tepecxitle
je
vysoká
migrace
obyvatel
do
urbanizovaných center mimo region La Huasteca. Dle interview s obyvateli a na
základě dat o mezigeneračním přenosu jazyka vyplývá, že až 90% mladé
generace opouští obec v mladém věku (od 14 let a výše) a hledá příznivější
pracovní i studijní podmínky mimo region. Migrace ve většině případů směřuje
do velkých měst na severu Mexika (Matamoros, Zacatecas, Reynosa,
Monterrey.). Migranti mají tendenci přenášet spíše jen španělštinu na budoucí
generaci (viz příloha, s.123). Migranti se obvykle s rodinou vrací do komunity
73
několikrát za rok za účelem oslavy svátků, a tímto přispívají k silnějšímu
vystavení obyvatel Tepecxitly španělštině.
Souhrnem můžeme konstatovat, že Tepecxitla si uchovává vysoký stupeň
vitality nahuatlu, kdy jazyk slouží ke každodenní komunikaci mezi všemi členy a
věkovými kategoriemi v komunitě a je přenášen na mladou generaci (viz
následující kapitola), zatímco španělština je používána v prostoru školy a
příležitostně mimo komunitu při styku s úřady, u lékaře apod. Vysoká migrace,
zlepšení přístupu ke vzdělání v komunitě i mimo komunitu vystavuje obyvatele
většímu vlivu španělštiny než dříve.
POUŽÍVÁNÍ NAHUATLU V RŮZNÝCH DOMÉNÁCH PODLE LOKALIT (NA ZÁKLADĚ
INTERVIEW A POZOROVÁNÍ):
oblast
věk prarodiče rodiče sourozenci potomci vrstevník škola soused trh kostel lékař
Chapul 56
n
n
n
n
n/š
Chapul 45
n
šp
š
š
š
šp/n
š
š
š
Chapul 41
n
šp/n
š
š
š/n
šp/n
š
š
š
Chapul 25
n
šp
š
š
š
šp/n
š
š
š
Chapul 14
n/šp
šp
šp
?
š
š
šp
š
š
š
Tepecxitla 70
n
n
n
n
n
Tepecxitla 45
n
n
n
n
n
n/š n/š
š
Tepecxitla 25
n
n
n/šp
š
n
n
n/š
n
š
Tepecxitla 16
n
n
n
?
š
n/š
n
n/š
š
š
Tepecxitla 5
n
n
n/šp
?
š
n/š
n
-
4.2.5. Mezigenerační transmise jazyka
S předcházející kapitolou souvisí i studie mezigeneračního přenosu
nahuatlu
v
rodinách.
Data
podávají
informace
o
obyvatelích
z obcí
Chapulhuacanito a Tepecxitla a o jejich rodinných příslušnících. V první lokalitě
byla data získána v šesti rodinách a ve druhé obci v pěti, které pokrývají celkem
čtyři generace rodinných příslušníků ve věku od jednoho roku do 70 let
(tj.mluvčí narozeni v roce 2002 až do ca. 1930). Rodokmeny mapují místo
bydliště rodinných příslušníků a jejich
jazykovou kompetenci a jazyk
komunikace s potomky (viz příloha, s. 123).
74
Výsledky ukazují, že první generace (60 až 70 let) ovládá pouze nahuatl,
druhá generace (40 až 50/60 let) buď setrvává u monolingvního nahuatlu nebo
ovládá nahuatl i španělštinu. Třetí generace (15/20 až 35/40 let) se
stává bilingvní, v řadě případech je zaznamenána znalost pouze španělštiny. U
čtvrté generace (1 rok až 5/10 let) je markantní přechod na španělštinu, jen v
několika případech je patrná kompetence v obou jazycích. Základním poznatkem
z rodokmenů je skutečnost, že osvojení španělštiny vede k transitivnímu
bilingvismu, kdy kompetence v obou jazycích není ve většině případů uchována
a během dvou, maximálně tří generací dochází k jazykovému posunu. Jazykový
posun je registrován nejen u migrujících rodinných příslušníků, ale také u
některých členů žijících v nahua komunitě.
Rozsah jazykového posunu se liší ve zkoumaných lokalitách. V případě
obyvatel žijících v Chapulhuacanitu (viz příloha rodokmen 1-6) nejstarší
generace je monolingvní v nahuatlu, ve druhé generaci došlo evidentně k
aktivnímu osvojení španělštiny (díky školní docházce a sezónní práci mimo
komunitu). Komunikace mezi členy druhé generace probíhá většinou ve
španělštině. V 73% případech se přenáší na potomky výhradně španělština (14
z 19 rodin), v 16 % rodiče komunikují s potomky oběmi jazyky a pouze v 11%
případů je zaznamenána komunikace výhradně v nahuatlu. Kompetence v obou
jazycích se udrží maximálně ve dvou generacích (registrován pouze jeden případ
aktivního bilingvismu v rozmezí tří generací). Z celkového počtu 89 potomků
druhé generace oba jazyky ovládá aktivně jen necelá polovina. Nejmladší
generace má tendenci k přechodu na španělštinu (10 případů ze 14).
V několika rodinách ve druhé generaci v Chapulhuacanitu byl pozorován
zajímavý jev - různá jazyková kompetence u sourozenců (rodokmen 1,2,3-4, 6).
Čím je sourozenec starší, tím je pravděpodobnější kompetence v obou jazycích,
zatímco u mladších sourozenců je kompetence španělštiny dominantní a znalost
nahuatlu pouze pasivní. K tomuto jevu dochází ve dvou případech. V prvním
případě rodiče mezi sebou a se svým potomky hovoří oběma jazyky, aktivní
bilingvismus je registrován pouze u nejstarších potomků, zatímco mladší aktivně
ovládají jen španělštinu (rodokmen 6). Ve druhém případě nejstarší sourozenci
75
ovládají oba jazyky, přestože rodiče na ně hovoří ve španělštině. Oba jevy
mohou být vysvětlitelné skutečností, že nejstarší děti v rodině bývají více
vystaveny komunikaci s dospělými (s rodiči a prarodiči) než sourozenci mladší.
Mladší sourozenci naopak komunikují více se sourozenci, kteří k nim hovoří
španělsky.
GRAF 1. Transmise jazyka u mluvčích nahuatlu
?
-barvy symbolizují dominantní jazyk ( červená → nahuatl, zelená→ španělštinu)
- šedé pozadí zvýrazňuje rodinné příslušníky žijící v obci Chapulhuacanito
(více k symbolům viz příloha, s. 123)
V Tepecxitle je jazyková situace členů jednotlivých generací odlišná od
předchozí lokality a k jazykovému posunu v obci nedochází. Jak ukazují
rodokmeny, první i druhá generace hovoří výlučně nahuatlem . Pro příslušníky
třetí generace je charakteristický bilingvismus nezávisle na tom, zda v žijí
v nahua komunitě nebo mimo ní. Příslušníci žijící v Tepecxitle (popř. v okolí)
přenášejí nahuatl na nejmladší generaci. O tom vypovídá i skutečnost, že
v Tepecxitle se lze setkat s dětmi předškolního věku, které hovoří jen
nahuatlem.117 Děti školního věku se stávají bilingvními mluvčími. V Tepecxitle
není registrován ani jediný pouze španělsky mluvící obyvatel.
117
tyto jevy nejsou patrné ve rodokmenech zkoumaných rodin, nicméně v Tepecxitle je tento jev patrný.
76
Jazykový posun je znatelný u všech příslušníků migrujících z obou obcí.
Ve sledovaných rodinách v průměru 27 % rodinných příslušníků ze třetí generace
a 55% z druhé generace odchází z obcí do měst. Mezi oběma obcemi je
markantní rozdíl v migraci rodinných příslušníků. V Chapulhuacanitu ve třetí
generaci migrovalo 20% jedinců z nahua komunity a ve druhé generaci 33%.
V Tepecxitle je migrace dvojnásobná, ve třetí generaci opustilo nahua komunitu
41% rodinných příslušníků a ve druhé generaci téměř 70%.
Migrace má zásadní vliv na změnu jazykového chování migrujících členů.
I když ve většině případů jsou migrující členové rodilí mluvčí nahuatlu, na své
potomky v naprosté většině přenáší španělštinu. K tomu dochází nezávisle na
skutečnosti, zda partner migrujícího člena rodiny je mluvčí nahuatlu. Z dat
vyplývá, že z celkového počtu 49 migrujících členů ve 34 případech partner
ovládá jen španělštinu a v 15 případech ovládá nahuatl i španělštinu. Jen v pěti
případech (30%) je zaznamenáno osvojení obou jazyků u potomků žijících mimo
nahua komunitu.
Lze konstatovat, že zkoumané rodiny vykazují různý stupeň jazykových
kompetencí a míru jazykového posunu. U migrantů z obou obcí je zřetelná
tendence k jazykovému posunu, zatímco v případě rodin žijících v nahua
komunitě se situace liší podle lokality. V obci Chapulhuacanito je patrný
jazykový posun v rámci jazykové komunity, zatímco u obyvatel žijících
v Tepecxitle dominuje stále nahuatl při transmisi na další generaci.
Důvody k odlišné vitalitě nahuatlu v jednotlivých komunitách jsou
podmíněny externími a interními okolnostmi. Externí podmínky jako zavedení
systému vzdělávání, migrace obyvatel za prací do měst a zlepšení infrastruktury
a komunikací (telefon, zpřístupnění cest, pravidelné spojení do měst) přispěly
k většímu vystavení mluvčích nahuatlu španělštině jako jazyku administrativních
úřadů, jazyku školství a města. Nahuatl je v obci spojen s tradičním
zemědělským životem obyvatel, nicméně vnějším vlivem dochází k proměně
lokální společnosti, mění se její postoje ke vzdělání, je vystavena novým
doménám komunikace. V neposlední řadě i nízký status jazyka a negativní
77
percepce mluvčích ve španělsky mluvící společnosti (viz kap. 4.3.2) vedou
k preferenci španělštiny nejen v každodenní komunikaci, ale i v transmisi tohoto
jazyka na novou generaci.
Základních údaje a jazykové chování ve dvou nahua komunitách
CHAPULHUACANITO
TEPECXITLA
Vzdálenost od města
13 km (Tamazunchale)
17 km (Chicontepec)
Spojení do města
autobusem (3x za hodinu), dvouproudová
asfaltová silnice
počet obyvatel
3.000
obživa
zemědělství, sezónní práce v obci a
migrace do větších měst
2x denně autobusem
polní cesta
100
zemědělství (chov dobytka)
migrace
dočasná i stálá (33%)
stálá (70%)
škola
4 základní a 1 bilingvní
1 bilingvní
JAZYK v obci
španělština/nahuatl
nahuatl
na trhu
španělština/nahuatl
není, v okolních obcích (n/šp)
styk s úřady
španělština
španělština
španělština
nahuatl
lékař (ve městě)
španělština
španělština
místní léčitel
nahuatl/ španělština
nahuatl
starší generace
nahuatl/ španělština
nahuatl
střední generace
španělština (nahuatl)
nahuatl
mladší generace
španělština
nahuatl
sousedé
španělština/nahuatl
nahuatl
škola
španělština
španělština (nahuatl)
školení ministerstva
zdraví
dominantní jazyk :
78
4.3.
Nahuatl v prostoru školy
V této kapitole představíme vzdělávací systém a ukážeme, jak konkrétně
funguje bilingvní vzdělání v nahua komunitách. Na podkladě interview se žáky
základních škol mapujeme aplikaci nahuatlu v prostoru školy a během výuky.
Diskutuje se role bilingvních učitelů v procesu uchování nahuatlu a jsou
analyzovány jejich zkušenosti a jazykové postoje. Cílem je sledovat, jaký vliv má
školní prostředí na vitalitu nahuatlu.
Jak bylo diskutováno dříve, bilingvní vzdělání se v Mexiku začalo
systematicky formovat na celostátní úrovni od konce 70. let. To se projevilo
především zřízením bilingvních škol v indiánských komunitách, produkcí
učebních textů a v neposlední řadě i přeškolením mluvčích indiánských jazyků
na bilingvní učitele.
V okresu Tamazunchale v současnosti existuje stovka jednojazyčných
základních škol (escuela primaria) a stejné množství bilingvních základních škol
(escuela primaria bilingüe). Je zde několik desítek escuelas secundaria, několik
středních škol (escuela preparatoria) a jedna Pedagogická Universita.118
Bilingvní základní škola se liší od monoligvní tím, že nahuatl může být
aplikován jako jazyk instrukce během vyučovacího procesu a do osnov je navíc
zařazen předmět indiánský jazyk (clase de lengua indígena). Předmět nahuatl je
stanoven pouze na jednu vyučovací hodinu týdně ve všech ročnících. Má sloužit
k rozvoji komunikativních kompetencí žáka, osvojení abecedy a gramotnosti
v nahuatl. K předmětu vydává ministerstvo školství učební texty (čítanka a
cvičebnice) pro všech šest ročníků základní školy (viz příloha, 113).
Na vyšším stupni škol jako escuela secundaria, preparatoria není nahuatl
začleněn do vyučovacího procesu a výuka probíhá pouze ve španělštině. Učitelé
nemusí tedy nahuatl ovládat. Teprve nedávno na školách universitního typu byly
118
Základní škola (Escuela primaria, Escuela primaria bilingue) v Mexiku má šest ročníků pro děti od 6
let do 12 let a její docházka je povinná. Kromě toho je velmi rozšířený systém prescolar pro předškolní
děti ve věku od 3 do 6 let, které bývají umístěné v rámci základních škol. Escuela secundaria odpovídá
českému druhému stupni základní školy a je učena pro žáky od 13-16 let. V odlehlých oblastech fungují
tzv. escuelas telesecundarias, kde část výuky probíhá pomocí televizních programů. Escuela
preparatoria se dá se přirovnat české střední škole gymnasiálního typu, trvá dva až tři roky.
79
založeny specializace pro budoucí bilingvní učitele, kde se indiánský jazyk
studuje. Například ve městě Tamazunchale v polovině devadesátých let byla
založena La Escuela Normal de Huasteca, jediná škola svého druhu v regionu
pro formaci bilingvních učitelů určená pro mluvčí regionálních indiánských
jazyků (nahuatl, tennek a pame). Součástí kurikula je dvouletý jazykový seminář
nahuatlu. Škola také organizuje jazykové školení pro praktikující bilingvní
učitele. Na některých mexických universitách jsou nabízeny kurzy nahuatlu119,
nicméně nebývají primárně určené pro nativní mluvčí a nachází se mimo oblast
komunit s koncentrací mluvčích nahuatlu.
4.3.1. Jazykový profil žáků základních škol
V této části se analyzuje jazykové chování žáků tří vybraných základních
bilingvních škol a jedné escuela secundaria. Dvě bilingvní školy v obcích
Macachiquico a Coaxocotitla se nacházejí v rurálním prostředí ve vzdálenosti asi
15 km od města Tamazunchale, třetí bilingvní škola se nachází na okraji města
Tamazunchale. Escuela secundaria se nachází v malé obci Tecomate vzdálené
asi hodinu a půl jízdy od okresního města Chicontepec (viz mapa). U 211 žáků
ve věku od 6 do 16 let z několika vybraných ročníků se mapuje jazyková
kompetence a jazykové chování. V interview s jednotlivými žáky bylo
zjišťováno, jakým jazykem komunikují v rodinném prostředí s matkou, otcem,
prarodiči, sourozenci a dále se svými vrstevníky ve škole a s učitelem. (viz
příloha, s. 128)
Výsledky z interview ukazují, že všichni žáci zkoumaných škol aktivně
ovládají španělštinu a většina i nahuatl (viz níže graf 2 ).
119
kurzy nahuatlu nabízí např. UNAM, Univeridad Veracruzana v Xalapě, Tec de Monterrey a další.
80
GRAF 2. Jazyková kompetence žáků ve čtyřech lokalitách v La
Huasteca
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
100%
90%
100% 100%
100%
97%100%
72%
Macachiquico
Coaxocotitla
Tamazuchale
nahuatl
španělština
Tecomate
obce
Údaje se liší podle jednotlivých škol. V případě bilingvní školy
v Coaxocotitla všichni dotazovaní žáci rozumí nahuatlu, ve škole v Tecomate
97% žáků, v Macachiquico 90% a v Tamazunchale nejméně žáků - pouze 72%.
V komunikaci s matkou používá nahuatl více jak polovina žáků (v Tecomate a
Coaxocotitla nad 73%, v ostatních školách o polovinu méně), v komunikaci se
sourozenci žáci aplikují nahuatl v průměru o deset procenta méně s matkou.
Naopak s prarodiči nahuatlem hovoří nejvíce žáků, dokonce 6 % žáků nabylo
kompetenci nahuatlu prostřednictvím komunikace s prarodiči, zatímco se svými
rodiči komunikují španělsky. Z toho vyplývá, že je patrná tendence úbytku
komunikace v nahuatlu se snižujícím se věkem rodinných příslušníků, jak
zaznamenává graf 3.
81
GRAF 3. Používání
nahuatlu dětmi ve
věku 6 -16 let
100%
93%
80%
68%
64%
62%
60%
59%
53%
40%
33%
20%
10%
so
ur
oz
en
ec
ot
ec
m
at
ka
ro
zu
m
i
0%
Z výsledků je zřejmé, že bilingvismus není v rodinách registrován jako
výrazný jev, pouze 4% žáků uvedlo, že pochází z bilingvních rodin.(viz tabulka).
Zatímco vitalita nahuatlu je v rodinách většiny žáků poměrně vysoká,
používání nahuatlu v prostoru školy se snižuje v závislosti na věků žáků a na
osobě, s kterou probíhá komunikace (učitel nebo spolužák). Opět jako v případě
používání nahuatlu v rodinách, jednotlivé lokality škol vykazují značně rozdílné
hodnoty.(viz graf 5). Na otázku v jakém jazyce se žák obrací na svého třídního
učitele (mimo výuku), ve škole v Coaxocotitla 85% žáků uvedlo španělštinu i
nahuatl (z toho dokonce 12% žáků pouze nahuatl). Ve škole v Macachiquicu
38% dětí komunikuje s učitelem v obou jazycích, v Tamazunchale jen 17%,
zatímco v případě školy v Tecomate žáci uvedli pouze španělštinu. V případě
bilingvních škol mají nestejné hodnoty souvislost s rozdílných stupněm vitality
nahuatlu v rodinách žáků (viz 4 grafy), kdy nejvitálnější podmínky pro nahuatl
jsou registrovány ve venkovské škole v Coaxocotitle, poté v Macachiquicu a
nejméně v příměstské škole v Tamazunchale. Tomu korespondují i údaje ohledně
používá nahuatlu s učitelem a spolužáky.
82
Nicméně hodnoty v grafu 5 naznačují výrazný tlak školního prostředí na
nahuatl. Zatímco v případě školy v Coaxocotitla komunikuje 81% dětí s matkou
nahuatlem, s učitelem jen v 31% případech, ve škole Macachiquico je poměr
čtyřnásobný v neprospěch nahuatlu (42% versus 10%). Tato tendence se jeví
ještě výraznější ve škole v Tecomate, kde přes značnou vitalitu nahuatlu
v rodinné doméně (nad 75%), nahuatl v komunikaci s učitelem není uplatňován
vůbec. Toto může být logicky vysvětlitelné faktem, že na typu školy escuela
secundaria není žádný předmět vyučován v nahuatlu a tudíž učitelé ani nahuatl
nemusí ovládat (v případě této školy pouze jeden učitel hovořil nahuatlem). Při
zjišťování, jaký jazyk preferují používat studenti v Tecomate v prostoru školy
v interakci se svými spolužáky, uvedlo 86% žáků španělštinu, oba jazyky jen
14%. Při zjišťování, jakým jazykem komunikují se svými vrstevníky v místě
bydliště, 54% žáků uvedlo jedině nahuatl, nahuatl i španělštinu 8% žáků a
španělštinu 38%. Tento nepoměr v aplikaci nahuatlu mimo školní prostředí a ve
školním prostředí v komunikaci s vrstevníky žáků zřetelně vypovídá o tlaku
školy na nepoužívání nahuatlu v jejím prostoru.
V případě základních bilingvních škol se zjišťovala pouze komunikace
mezi spolužáky v prostoru školy. Otázka, jakým jazykem komunikují s
vrstevníky ve své komunitě, nebyla uplatňována. Získané údaje se opět liší podle
lokality školy. Ve škole v Coaxocotitle
uvedlo 63% žáků nahuatl jako
dorozumívací jazyk se svými spolužáky, oba jazyky uvedlo 22% a španělštinu
25%. S těmito údaji značně kontrastuje situace ve škole v Tamazunchale, kde jen
3% žáků komunikuje mezi sebou nahuatlem, v obou jazycích 14% žáků a
výlučně ve španělštině 83% (viz graf 5).
GRAF 5. Používání nahuatlu žáky v prostoru školy
100%
85%
80%
60%
38%
20%
se spolužáky
31%
40%
17% 14%
10%
s učitelem
14%
0%
0%
Macachiquico
Coaxocotitla
Tamazunchale
Tecomate
83
Souhrn výsledků z interwiev žáků čtyř škol v bilingvních oblastech
ukazuje, že v prostoru školy je nahuatl používán v omezené míře v závislosti na
vitalitě jazyka v rodinném prostředí žáků a na typu školy. U žáků základních
bilingvních škol je registrována častější komunikace v nahuatlu s učitelem i
s vrstevníky než na vyšším stupni školy. Nicméně vitalita nahuatlu je v prostředí
bilingvních škol poměrně nízká v porovnání s vitalitou jazyka v rodinné doméně.
Na vyšším typu škol je registrován silný tlak na nahuatl; v komunikaci s učitelem
není aplikován vůbec a v komunikaci se spolužáky jen minimálně. Předložená
data naznačují, že u mladé generace mluvčích nahuatlu je patrná tendence
používat nahuatl méně se snižujícím se věkem rodinných příslušníků a mimo
rodinné prostředí. Prostor školy neposiluje vitalitu nahuatlu, naopak. Španělština
vytlačuje nahuatl z prostoru školy.
V této souvislosti by byla relevantní diskuse ohledně účelnosti bilingvních
škol v procesu uchování a podpory nahuatlu. Získaná data spíše potvrzují
argumenty, že bilingvní školy nepřispívají k podpoře a rozvoji indiánského
jazyka, ale spíše slouží jako efektivní most k osvojení španělštiny.
4.3.2. Profil bilingvních učitelů
Bilingvní učitelé zaujímají v lokální společnosti přední postavení, a to
z ekonomického i společenského hlediska. Pravidelný zdroj příjmu a jistota práce
dává učitelům ekonomicky stabilizovanou pozici v lokální společnosti. Učitelé v
komunitě jsou jedni z mála představitelů střední vrstvy, kteří nabyli vzdělání a
můžou ho ve své komunitě zúročit. V této souvislosti je zajímavé sledovat roli
učitelů v procesu bilingvního vzdělávání a aplikování nahuatlu ve školní doméně
a nejen v ní.
První část této kapitoly představuje, jakým způsobem aplikují bilingvní
učitelé nahuatl během vyučování a jaké jsou jejich zkušenosti s výukou nahuatlu.
Analyzujeme postoje učitelů ohledně současné podoby nahuatlu a jejich názor na
to, jak by bylo možné přispět k větší podpoře nahuatlu. Diskutujeme též percepci
84
nahuatlu z pohledu okolní španělsky mluvící společnosti. V druhé části se
zaměříme na osobní profil učitelů. Popíšeme jazykovou kompetenci a jazykovou
loajalitu učitelů a představíme, jakou důležitost přikládají znalosti nahuatlu a
španělštiny.
Data byla získána prostřednictvím dvou dotazníků vyplněných 31
bilingvními učiteli z okresu Tamazunchale.120 V následující analýze vycházíme
z odpovědí učitelů. (odpovědí viz příloha, s. 134)
4.3.2.1. Aplikace nahuatlu v prostoru školy
Jak už bylo výše zmíněno, na bilingvních školách je nahuatl uplatňován
jako jazyk instrukce i jako vyučovací předmět.
Na otázku, při které příležitosti a jakým způsobem aplikují bilingvní
učitelé nahuatl, odpověděli dotazování různě. Někteří učitelé uvádějí, že nahuatl
používají ve všech situacích a předmětech (při diskusi se žáky, vyprávění apod.),
jiní během her nebo pouze v předmětu nahuatl. Několik učitelů sdělilo, že
používá nahuatl v případě, pokud žáci nerozumí výkladu ve španělštině. Většina
dotazovaných uvedla, že v hodině nahuatlu učí žáky číst i psát v nahuatlu, dále
pracují se slovní zásobou, učí žáky tvořit věty a diskutují s nimi o různých
tématech. Jeden respondent uvedl, že vyučuje žáky gramatiku nahuatlu.
Na otázku, jakou mají zkušenost s aplikací nahuatlu v prostoru školy,
převažují pozitivní zkušenosti učitelů. Pochvalují si, že v tomto jazyce je možno
vést se žáky nezávaznou komunikaci, jeho používání přispívá k větší důvěře
mezi žákem a vyučujícím, vede k rozvoji orálních schopností a myšlení žáka a
také vede k rychlejšímu osvojení gramotnosti ve španělštině. Jeden respondent
uvedl, že je nutné žáky ke studiu nahuatlu motivovat. Šest učitelů se shodlo na
skutečnosti, že některé děti se zdráhají komunikovat s učitelem v nahuatlu. Jako
důvod uvádějí, že rodiče žákům zakazují nahuatl ve škole používat. Případně
rodiče, kteří doma hovoří španělsky, si nepřejí, aby jejich dítě hovořilo
120
První dotazník Cuestionario del uso del náhuatl byl zamýšlen k získání dat mluvčích nahuatlu
obecně, avšak z důvodu negramotnosti větší části obyvatel ve zkoumaných komunitách ho nebylo možné
aplikovat. Dotazník byl použit v případě migrantů a bilingvních učitelů. Kvůli jeho obecnosti byl
vypracován druhý dotazník Cuestionario para el maestro bilingüe destinován pro bilingvní učitele.
85
nahuatlem. V této souvislosti učitelé komentovali percepci nahuatlu španělsky
mluvící společností. Na jednu stranu je popisována jako negativní (jazyk bez
významu a smyslu, jazyk pro podřadné lidi, zastaralý a bez užitku, nikdo o něj
nejeví zájem), na druhé straně existuje mínění, že nahuatl je považován za jazyk
důležitý pro komunikaci v lokálním kontextu, za jazyk velmi obtížný a za jazyk,
který je třeba podporovat.
Všichni respondenti se shodují, že je důležité studovat nahuatl ve škole.
Podle nich se tím přispěje k uchování jazyka a kultury a žáci si budou svého
jazykového dědictví více vážit. Učitelé uznávají, že žáci by měli ovládat jazyk
orálně i písemně a také znát jeho gramatický systém. Jeden respondent je
přesvědčen, že znalost nahuatl pomůže žákům k získaní zaměstnání.
Učitelé připouštějí, že v poslední době lze pozorovat změnu v jazykovém
chování žáků. Udávají, že většina žáků v současné době ovládá oba jazyky a že
se nahuatl používá méně. Jako jeden z důvodů udávají fakt, že rodiče nepřenášejí
nahuatl na své děti, že někteří dokonce dětem zakazují nahuatl používat a že
rodiče se neidentifikují jako Nahuové a jazyku nepřikládají důležitost. Jeden
z učitelů však podotýká, že naopak v současné době je možno slyšet nahuatl více
zejména ze strany učitelů, kteří jsou k tomu více motivováni. Na podporu
nahuatlu v komunitě učitelé uvádějí řadu možností jako organizování jazykových
seminářů, zavedení programů v rozhlase, produkci písní a pohádek v tomto
jazyce. Učitelé se
shodují, že je třeba používat nahuatl více v každodenní
interakci při různých příležitostech v ústním i písemném styku a také studovat
gramatiku nahuatlu. Téměř polovina dotázaných učitelů považuje za nezbytné
podporovat mluvčí v tom, aby si uvědomili, že si mají svého jazyka vážit a
pochopit nutnost nadále jej uchovávat.
4.3.2.2. Osobní profil učitelů
Všichni učitelé uvedli, že během studia na nižším stupni škol nahuatl
nestudovali. Pouze dvě třetiny dotázaných uvedlo, že během pedagogických
studií absolvovali kurz nahuatlu. Při zjišťování aktivního používání nahuatlu
v písemném projevu učitelé uvedli, že píší a čtou v nahuatlu jen v omezené míře.
86
Z psaných materiálů uvádějí učební texty v nahuatlu vydané pro základní školu.
Na otázku, zda znají spisovatele píšícího v nahuatlu, polovina učitelů odpověděla
pozitivně, nicméně konkrétní jména spisovatelů uvedla jen třetina respondentů.
Zmíněna byla čtyři jména lokálních etnolingvistů.
Předpokladem bilingvních učitelů je znalost nahuatlu, nicméně ne všichni
bilingvní učitelé jsou nativními mluvčími nahuatlu. 30% učitelů si osvojilo
nahuatl mimo rodinné zázemí. Graf 7 ukazuje aplikaci nahuatlu v rodině učitele,
v místě bydliště a v pracovním prostředí (s žáky, kolegy a rodiči žáků). Je
zajímavé, že 50% učitelů pochází z rodin, ve kterých se komunikuje pouze
v nahuatlu, ve 20% oběma jazyky, nicméně je registrován pouze jeden případ,
kdy učitel komunikuje se svými potomky v nahuatlu, ve 44% se přenášejí oba
jazyky, zatímco 52% komunikuje se svými potomky jen ve španělštině.
GRAF 6. Dominantní jazyk u bilingvních učitelů v doméně:
rodina, sousedství, škola
4%
100%
80%
60%
40%
30%
52%
41%
63%
španělština
nahuatl/španělština
nahuatl
20%
50%
59%
43%
44%
20%
0%
53%
4%
rodiče učitele
potomci
0%
komunita
33%
4%
kolegové
rodiče žáků
Z toho vyplývá příklon k bilingvismu a španělštině (viz níže graf 7), což
se projevuje i v prostoru školy při komunikaci s kolegy, kdy 53% respondentů
komunikuje mezi sebou španělsky, ve 43% oběma jazyky.
Dle výpovědí je zřejmé, že učitelé přisuzují značnou důležitost znalosti
nahuatlu v osobním životě. Shodují se, že je to zvýhodňuje v efektivnější
komunikaci v komunitě i se žáky. Někteří udávají, že se jim tak podařilo získat
práci a můžou se podílet na podpoře jazyka. Uznávají také, že pro komunikaci
87
s vnějším prostředím a pro život ve městě je pro ně nezbytná znalost španělštiny.
Jednotně souhlasí, že je důležité, aby jejich potomci ovládali nahuatl z důvodu
etnické příslušnosti a také z pragmatických důvodů. Příznačná pro většinu
bilingvních učitelů je skutečnost, že nežijí v lokalitě bilingvních škol a do
zaměstnání dojíždí.
GRAF 7. Aplikace nahuatlu u bilingvních učitelů
100%
80%
nahuatl
60%
nahuatl/španě
lština
40%
20%
0%
rodiče učitele
potomci
komunita
rodiče žáků
žáci
Z výpovědí je zřejmé, že nahuatl není ve vyučovacím procesu roven
španělštině. Nahuatl je používán především v nižších ročnících při různých
odpočinkových aktivitách a v případě, že žák výkladu nerozumí. Sama jsem se
během návštěvy škol setkala s aplikací nahuatlu v komunikaci se slabšími žáky a
v případě pokárání žáka.
Učitelé si uvědomují nízký status jazyka ve společnosti, což se také projevuje
v prostoru školy, kdy někteří žáci nechtějí v nahuatlu komunikovat. Z toho
důvodu uvádějí učitelé jako nejdůležitější krok na podporu uchování nahuatlu
nutnost přimět mluvčí k tomu, aby si jazyka vážili a neměli vůči němu
předsudky. Učitelé se jednohlasně shodují, že je důležité, aby nahuatl byl ve
škole studován, byla podporována jeho písemná forma a byl aplikován co nejvíce
v každodenní komunikaci. S těmito postoji v jistém smyslu kontrastují údaje
týkající se jazykového chování bilingvních učitelů v osobním i profesionálním
životě. Učitelé uvádějí, že je nutné nahuatl podporovat, nicméně 52% z nich
nekomunikuje se svými potomky v nahuatlu ale pouze ve španělštině, totéž platí i
v komunikaci s kolegy v prostoru školy. Dále je zřejmé, že část učitelů prakticky
nezná jiné psané materiály v nahuatlu než učební texty. Z toho obecně vyplývá,
88
že žáci se ve škole učí číst a psát v nahuatlu, nicméně v praktickém životě jsou
velmi omezené možnosti tyto schopnosti uplatňovat.
4.4. Nahuatl v migrační komunitě
Migranti mluvící nahuatlem tvoří komunity po celém Mexiku. Jedna se
v nedávné době začala formovat ve městě Zacatecas v severní části Mexika.
V posledních deseti letech přišla řada mladých lidí z regionu La Huasteca do
města z důvodu ekonomicky dostupného universitního vzdělání a díky existenci
několika organizací podporujících studenty z indiánských komunit. Dle odhadů
žije ve městě kolem 150 mluvčích nahuatlu.121
Jak bylo poukázáno v kapitole o mezigenerační transmisi jazyka, u
migrujících členů komunit je registrován brzký jazykový posun a jen minimální
přenos nahuatlu na potomky. V této souvislosti bylo u 17 mluvčích nahuatlu
žijících ve městě Zacatecas zjišťováno jejich jazykové chování, aplikace jazyka
v cizím prostředí, jejich zkušenosti a jazykové postoje. Věk dotázaných se
pohybuje mezi 15 a 38 lety. Informace byly získávány prostřednictvím dotazníku
(viz příloha, s. 132).
Dvě třetiny dotazovaných tvoří studenti žijící v Zacatecasu několik měsíců
až několik let, ostatní žijí ve městě dlouhodobě. Všichni udržují kontakty se
svými krajany a s rodinou, kterou pravidelně několikrát do roka navštěvují.
Všichni dotazovaní jsou mluvčími nahuatlu, nicméně je u nich patrná odlišná
znalost jazyka. Třetina dotázaných si osvojila nahuatl ve své komunitě, dvě
třetiny v rodinném prostředí. Na otázku, zda v Zacatecasu používají nahuatlu,
polovina uvedla, že příležitostně s krajany. Ostatní se vyjádřili negativně. Většina
dotázaných uvedla, že nemají negativní zkušenost s nahuatlem v Zacatecasu.
Čtyři dokonce uvedli, že jejich přátelé žádají, aby je jazyku naučili. Tři
respondenti uvedli negativní zkušenost (urážku a ponížení, výsměch vrstevníků,
nezájem university podpořit zavedení kurzu nahuatlu). Tazatelé se shodují, že ve
městě Zacatecas lidé o nahuatlu nic neví. Přesto polovina tazatelů tvrdí, že by
rádi své potomky jazyk naučili.
121
Osobní komunikace s PhD. Johnem Sullivanem, profesorem nahuatlu na Zacatecaské Universitě.
89
Postoje respondentů k nahuatlu se zdají být pozitivní (nahuatl chápou jako
součást své identity, cítí hrdost na svůj původ, pro jednoho z respondentů je
znalost jazyka zdrojem vedlejších příjmů). Všichni dotázaní se shodují na tom,
že v posledních letech se nahuatl používá v jejich rodných komunitách méně.
Jako důvody uvádějí, že rodiče přestávají učit své děti, ve škole nutí učitelé děti
komunikovat pouze ve španělštině, negativní postoje ve společnosti, mluvčí se
stydí za svůj původ, migrace, lidé chtějí být moderní.
Migrační komunitu v Zacatecasu tvoří mladí lidé – universitní studenti.
Jazykově se všichni přizpůsobili španělsky mluvícímu prostředí, nicméně udržují
ve městě kontakty se svými krajany. Někteří migranti spolu komunikují
v nahuatlu. Dotázaní většinou vykazují pozitivní postoje k nahuatlu , což se
projevuje i přáním tento jazyk přenést na budoucí potomky.
4.5. Poznatky z výzkumu
V této kapitole se na základě empirického výzkumu diskutovala vitalita
nahuatlu ve dvou obcích, v různých společenských doménách a sledoval se
přenos nahuatlu v rodinách dále a používání jazyka v prostoru školu a v prostředí
migrantů.
V první lokalitě výzkumu obci Chapulhuacanitu čítající kolem 3.000 se
nahuatl používá jako dorozumívací jazyk jen u starších obyvatel. Obec se
nachází v procesu transitivního bilingvismu, kdy starší obyvatelé obce
komunikují spíše v nahuatlu, střední generace ovládá oba jazyky – se staršími
obyvateli komunikuje v nahuatlu, s mladšími ve španělštině. Nejmladší generace
už nahuatl ovládá jen pasivní cestou. Ve formálních doménách je výlučně
uplatňována španělština jako jazyk komunikace.
Druhá zkoumaná obec Tepecxitla se třemi stovkami stálých obyvatel si
nadále uchovává vysoký stupeň vitality nahuatlu. Jazyk slouží ke každodenní
komunikaci mezi všemi členy různých věkových kategorií. Španělština je
používána v prostoru školy a příležitostně mimo komunitu při styku s úřady a při
vyřizování pohledávek ve městě.
90
U 11 rodin z obou se zkoumala transmise jazyka ve čtyřech generacích u
jednotlivých rodinných příslušníků. Z výsledků je zřejmý různá jazyková
kompetence v nahuatlu i ve španělštině. U rodin z jednotlivých obcích je odlišná
míra jazykového posunu. V případě rodin z Chapulhuacanita je patrný jazykový
posun ve dvou generacích, zatímco u rodinných příslušníků žijící v Tepecxitle
dominuje nahuatl při transmisi na další generaci, tímto se potvrzuje výše uvedené
pozorování ohledně používání jazyka v jednotlivých obcích. Nicméně vysoká
migrace z obou obcí, zvláště v případě Tepecxitly (70% rodinných příslušníků)
přispívá k jazykovému posunu u všech rodinných příslušníků žijící mimo svou
původní komunitu. Jen u necelých 10% rodin je evidováno, že rodiče ke svým
potomkům komunikují vedle španělštiny i v nahuatlu..
Při zjišťování vitality nahuatlu v rodinách 211 žáků během průzkumu ve
čtyřech základních škol vyplývá, že používání nahuatlu se v rodinách snižuje
s věkem rodinných příslušníků. Z výsledků je také zřejmé, že bilingvismus není
v rodinách registrován jako výrazný jev.
Součástí výzkumu byla zjišťována i institucionální podpora nahuatlu. Na
základních bilingvních školách je nahuatl uplatňován jako jazyk instrukce a také
jako vyučovací předmět. Na vyšších stupních škol (od 12 let žáků) není nahuatl
začleněn do vyučovacího procesu. Výsledky z interview ve školách ukazují, že
všichni žáci aktivně ovládají španělštinu a většina z nich i nahuatl (nad 70%).
Údaje se liší podle lokality jednotlivých škol, kdy nejméně vitality bylo
zaznamenáno u žáků navštěvující příměstskou bilingvní školu, zatímco u žáků
venkovských škol je vitalita nahuatlu v rodinách většiny žáků poměrně vysoká.
V prostoru školy je nahuatlu používán v závislosti na vitalitě jazyka v rodinném
prostředí žáků a na typu školy.
Výsledky z interwiev žáků čtyř škol v bilingvních oblastech ukazují, že
prostor školy neposiluje vitalitu nahuatlu. Nahuatl je používán spíše v nižších
ročnících jako jazyk instrukce a je tendence používat nahuatl méně ve vyšších
ročnících, kdy si všichni žáci osvojí dostatečnou znalost španělštiny.
Průzkum ohledně bilingvních učitelů ukazuje, že znalost nahuatlu ze
strany učitelů usnadňuje výuku a učitelé tak mohou tak lépe komunikovat se
91
žáky. Učitelé se shodují, že je důležité studovat nahuatl ve škole, protože to
jednak z efektivním výuku a přispěje k uchování jazyka a kultury nahua
komunity. Učitelé připouštějí, že v poslední době lze pozorovat změnu
v jazykovém chování žáků, kdy žáci většinou ovládají nahuatl i španělštinu, a
také že se nahuatl používá méně než v minulých letech.
Výzkum v migrační komunitě ve městě Zacatecas ukazuje, že nahuatl je
v prostoru města používán jen sporadicky. Všichni studenti se
jazykově
přizpůsobili španělsky mluvícímu prostředí. Studenti udržují pravidelné kontakty
se svými rodinami i s krajany ve městě. Dotázaní většinou vykazují pozitivní
postoje k nahuatlu, což se projevuje i přáním přenést tento jazyk vedle
španělštiny na budoucí generaci.
Souhrnem výsledky výzkumu ukazují, že nahuatl je používán v rodinném
a v lokálním prostředí. Nahuatl neslouží jako jazyk komunikace v regionálním
kontextu ani v písemném projevu. Na základě dat a zkušenosti z výzkumu
vyplývá, že nahuatlu není přisuzována důležitá role v lokální společnosti, není
předmětem ekonomických výhod (kromě snad bilingvních učitelů) a jeho
institucionální podpora se omezuje jen na prostředí školy, jejichž role v uchování
a podpoře jazyka je sporná.
92
5. Závěr
Cílem
této
práce
bylo
popsat
vitalitu
nahuatlu
z perspektivy
extralingvistických situací a argumentovat, že i přes poměrně silnou základnu
mluvčích, bohatou písemnou tradici v nahuatlu a jeho značnou historickou
hodnotu lze nahuatl pokládat za jazyk ohrožený.
V úvodní části se poukázalo na problematiku ohrožených jazyků,
v teoretické části se diskutovalo pojetí etnolingvistické vitality a typologie pro
popis minoritního jazyka. Vymezilo se 11 extralingvistických situací, které
sloužily jako model k popsání vitality současného nahuatlu.
Ve třetí části se diskutovala současná realita mluvčích nahuatlu,
problematika písemnictví v nahuatlu, vědecké tradice a též i historická role
jazyka v koloniální a později mexické společnosti. Došlo se k těmto závěrům:
Celkový počet mluvčích je vysoký (více jak jeden a půl milionu), avšak
jejich podíl na celkovém počtu obyvatel Mexika je nízký a v posledních letech se
neustále snižuje. Soudržnost etnické skupiny je zkomplikována geografickou
areálovou vzdáleností jednotlivých komunit, koncentrací mluvčích v rurálních
oblastech a v neposlední řadě i jejich značnou migrací do měst. To vše se ve
velké míře podílí na necelistvosti a fragmentárnosti komunit mluvčích nahuatlu,
které tak netvoří homogenní skupinu v rámci jednoho geografického regionu.
Jevy jako vysoký stupeň bilingvismu a stárnutí mluvčích je možno považovat za
další ukazatele snižující se vitality nahuatlu. Současný nahuatl neexistuje jako
jednotný jazyk, ale spíše jako seskupení lokálních a regionálních variant.
Z historické perspektivy ztratil nahuatl příchodem evropských kolonistů
své výsadní postavení jako jeden z neprestižnějších jazyků v Mezoamerice a byl
postupně nahrazen španělštinou ve všech formálních doménách společnosti. V
současné době je používán jako jazyk komunikace na lokální úrovni v rurálních
oblastech několika mexických federativních států. Jazyk není předmětem
politického ani etnického zájmu o jeho obrodu. Existuje velké množství
písemných dokumentů v nahuatlu, ovšem teprve od 70. let 20. století začíná být
písemná tradice formována nativními mluvčími. Odborné materiály o nahuatlu
93
jsou vytvářeny zejména nenativními mluvčími a v mnoha případech nejsou
určeny přímo pro rozvoj nahuatlu v daných komunitách, ale spíše k účelu
evangelizace, asimilace anebo z čistě vědeckého zájmu.
Ve čtvrté části se na základě výzkumu v regionu La Huasteca mapoval
výskyt nahuatlu v konkrétním společenském kontextu. Výzkum se zacílil na čtyři
skupiny mluvčích nahuatlu: obyvatelé obcí Chapulhuacanito a Tepecxcitla, žáky
čtyř základních škol, bilingvní učitele a migranty žijící ve městě Zacatecas.
Pomocí interview a dotazníků se zjišťovala vitalita nahuatlu v jednotlivých
obcích, v prostoru školy a v migrační komunitě. Na základě výsledků lze
konstatovat, že vitalita nahuatlu je ve sledovaných komunitách nízká díky těmto
skutečnostem:
– mezigenerační přenos nahuatlu je značně omezen;
– v komunitách s koncentrací mluvčích nahuatlu je patrný jazykový posun
ke španělštině;
– osvojení španělštiny mluvčími nahuatlu vede k transitivnímu bilingvismu;
– nízký společenský a ekonomický status mluvčích;
– negativní percepce jazyka u některých mluvčích i nemluvčích nahuatlu;
– omezený přístup mluvčích ke svému jazyku v písemných památkách a
literární produkci;
– absence komunikace v nahuatlu na regionální úrovni;
– nízká institucionální podpora nahuatlu;
– vysoká migrace mluvčích do měst.
Nízkou vitalitu lze obecně přisuzovat také díky těmto skutečnostem:
– nerovnoměrné rozmístění mluvčích v geografickém prostoru a jejich
vzájemná izolace;
– značná dialektální variabilita jazyka;
– omezený přístup mluvčích ke své historii a jazyku v literatuře;
–
omezená dostupnost mluvčích k jazyku v geografickém, sociálním a
mediálním prostoru;
– absence politické/etnické angažovanosti mluvčích za obrodu nahuatlu.
94
Tato práce se pokusila nabídnout širší perspektivu fungování indiánského
jazyka v konkrétním společenském kontextu. Jelikož se jednalo o značně
komplexní a široké téma, nebylo možné se jednotlivým otázkám věnovat do
patřičné hloubky. Přesto doufám, že tato diplomová práce alespoň přiblížila
českému čtenáři současnou situaci indiánského jazyka nahuatlu a problematiku
fungování menšinového jazyka v novodobé společnosti.
Závěrem bych ráda podotkla, že tato práce popisuje ubývání jazyka, který
je součástí mexické reality, ať už v podobě topografických názvů, lexikálních
výpůjček ve španělštině nebo písemných dokumentů. Jazyk, který přivedli
k rozkvětu slavní Aztékové, odráží jedinečnou percepci a chápání světa
předkolumbovské civilizace. Je poněkud zvláštní, že toto živé svědectví je na
ústupu a této problematice není věnována dostatečná pozornost.
Doufám, že tato práce v omezené míře poukázala na některé aspekty této
problematiky a může být přínosem do další diskuse ohledně možného uchování
jazyka do budoucna.
95
6. PŘÍLOHY
1. Otázky pro typologii situací menšinového jazyka podle Edwardse
2. Indiánské jazyky v Latinské Americe
- Tabulka 1: Počet indiánských jazyků v Latinské Americe
- Tabulka 2: Indiánské jazyky v Latinské Americe podle počtu mluvčích
- Tabulka 3: Počet mluvčích indiánských jazyků v Mexiku
- Mapa 1: Geografické rozmístění mluvčích nahuatlu
- Mapa 2.Hustota mluvčích indiánských jazyků v Mexiku
- Mapa 3. Mluvčí nahuatlu na území Mexika
- Tabulka 4: Mluvčí nahuatlu starší 5 let v jednotlivých mexických státech
- Mapa 4. Koncentrace mluvčích nahuatlu v 15. století
- Mapa 5. Současná koncentrace mluvčích nahuatlu
- Mapa 6. Dialekty nahualtu
3. Ukázky textů v nahuatlu
- Kodex Mendoza
- rukopis Romances de los Seňores de Nueva Espaňa
- náboženské texty v nahuatlu
- překlad bible do nahuatlu západní Huastecy
- učební text pro dospělé k osvojení gramotnosti v nahuatlu
- učebnice nahuatlu pro žáky základních bilingvních škol
- povídka v nahuatlu se španělským překladem
- básně v nahuatlu se španělským překladem
4. Dokumentace výzkumu:
- region La Huasteca mapa
- mapa lokality výzkumu
- rodokmeny mapující transmisi nahuatlu v 11 rodinách
- údaje o zkoumaných školách, jména škol, data
- I.dotazník pro mluvčí nahuatlu
- II.dotazník pro bilingvní učitele
- III.dotazník pro migranty ve městě Zacatecas
- odpovědi respondentů (výběr odpovědí)
5. Fotografická příloha
6. Index organizací zabývající se ohroženými jazyky
Index organizací pro výzkum a podporu indiánských jazyků v Latinské Americe
96
Příloha 1
Otázky pro typologii minoritního jazyka
(dle Edwards, John. „Sociopolitical Aspects of Language Maintenance and Loss. Toward a
Typology of Minority Language Situation.“ In Maintenance and loss of Minority
languages. Ed. Willem Fase; Koen Jaspeaert; Sjakk Kroon. Amsterdam: JBPC, 1992.
s.50)
1. Počet a koncentrace mluvčích ?
2. Rozsah jazyka?
3. Městské nebo rurální prostředí?
4. Socioekonomický status mluvčích?
5. Stupen a typ transmise jazyka?
6. Povaha dřívějších/současných revitalizačních snah?
7. Jazyková kapacita mluvčích?
8. Míra standardizace jazyka?
9. Povaha migrace z a do komunity?
10. Jazykové postoje mluvčích?
2. Aspekt vztahu mezi jazykem a identity?
3. Postoje majoritní skupiny k minoritě?
4. Historické formování skupiny?
5. Historie jazyka?
6. Historie oblasti, ve které skupina žije?
7. Práva a uznání mluvčích?
8. Rozměr oficiálního uznání jazyka?
9. Stupeň autonomie nebo zvláštního statusu oblasti?
19/20/21. Geografický kontext jazykové skupiny?
22. Postoje a angažovanost ve vzdělání?
23. Jaká je podpora jazyka ve škole?
24. Státní vzdělání v oblasti?
25. Náboženství mluvčích?
26. Jaké je asociace mezi jazykem a náboženstvím?
27.Důležitost náboženství v oblasti?
28. Ekonomická prosperita mluvčích skupiny?
29. Asociace mezi jazykem a ekonomickým úspěchem/mobilitou?
30. Ekonomická prosperita regionu?
31. Representace skupiny v mediích?
32. Representace jazyka v mediích?
33. Obecné povědomí veřejnosti o regionu?
97
Tabulka 2: Přehled indiánských jazyků v Latinské Americe podle počtu
mluvčích
Počet mluvčích
Indiánských
jazyků
Jazyk (zkratka země)
(zkratky: P- Peru, Bo – Bolivie, Br – Brazílie, Mx – Mexiko, Ar – Argentina, Ch –
Chile, G – Guatemala, P – Paraguay, Ek – Ekvádor, Ko – Kolumbie, Be –Belize,
CR – Kostarika. Sa – El Salvador, Hon – Honduras, Ni- Nikaragua. Pa – Panama,
Ve - Venezuela)
> 1.000.000 kečujština (P, Ek, Bo,12‐8 mil), guaraní (Pa‐3 mil), aymara (Bo, Pe, Ch, – 3 mil), nahuatl (Mx – 1,5 mil)
500.0001.000.000
yucateco (Mx), mam (G,Mx), quiche (G),
mapuche (Arg, Ch)
zapoteco, totonaca, otomí, mazateco, huasteco, tzoltzil, otomí, tzeltal,
100.000  500.000 mazahua, chinanteco, mixteco, chol, purépecha (Mx)
kakchiquel (G), guajiro (Ko,Ve)
10.000100.000
tarahumara, mayo, huichol, amuzco, chatino (Mx), chortí (G), tikuna
(Ko, Br), paez (Co), lenca (Sa, Hon), miskito (Ho, Ni), kuna (Pa, Ko),
guajibo (Co, Ve) kaingáng (Br), shuar (Ek), aguruna, campa (Pe),
mataco, toba (Ar), arawak (Gayana, Co, Ve) ..........apod.
1.000  10.000
pame, chontal, huave (Mx), sumo (Ni), mocoví (Ar), chamí (Ko), carib
(Ve, Surinam)........apod.
< 1.000
lacandon, digueňo, seri ( Mx), itzá (Be, G), boruga (CR), pipil, paya
(Ho), teribe (Pa), chorote (Ar), basano, curripaco (Ko), waorani (Ek),
cacua, movina (Bo), apalai, arára, campa, guaja, júma, suyo (Br),
campa, yameo (Pe)...........apod.
pozn.
- do počtu 100.000 – 500.000 jsou uvedeny všechny jazyky, v nižších kategoriích je výběr
omezen
99
Tabulka: Počet mluvčích indiánských jazyků v Mexiku (INEGI, 2000)
Populace starší 5 let mluvící indiánským jazykem
děleno podle pohlaví
jazyk
celkem
%
muži
%
ženy
%
Náhuatl
1 448 936
24
712 755
11,8
736 181
12,2
Maya
800 291
13,2
410 326
6,8
389 965
6,5
Mixteco
437 873
7,2
208 695
3,5
229 178
3,8
Zapoteco
421 796
7
203 033
3,4
218 763
3,6
Tzotzil
297 561
4,9
148 193
2,5
149 368
2,5
Otomí
291 722
4,8
141 161
2,3
150 561
2,5
Tzeltal
284 826
4,7
142 187
2,4
142 639
2,4
Totonaca
240 034
4
118 419
2
121 615
2
Mazateco
214 477
3,5
104 283
1,7
110 194
1,8
Chol
161 766
2,7
81 384
1,3
80 382
1,3
Huasteco
150 257
2,5
76 421
1,3
73 836
1,2
Mazahua
133 430
2,2
61 585
1
71 845
1,2
Chinanteco
129 871
2,1
63 001
1
66 870
1,1
Purépecha
121 409
2
58 244
1
63 165
1
Mixe
118 924
2
57 189
0,9
61 735
1
Další jazyky
791 374
13,1
398 996
6,6
392 378
6,5
6 044 547
100
2 985 872
49,4
3 058 675
50,6
CELKEM
zdroj:
INEGI. XII Censo General de Población y Vivienda, 2000.
100
Mapa 1. Rozmístění indiánských jazyků v Mexiku
Mapa 2. Hustota mluvčích indiánských jazyků v Mexiku
Mapa 3. Mluvčí nahuatlu na území Mexika
101
Tabulka 4: Mluvčí nahuatlu starší 5 let v mexických státech
Stát
Puebla
Veracruz
Hidalgo
San Luis Potosí
Guerrero
México
Hlavní město ( D.F.)
Tlaxcala
Morelos
Oaxaca
Tamaulipas
Jalisco
Nuevo León
Michoacán
Sinaloa
Baja California Norte
Mluvčí
nahuatlu
399.324
314.121
205.079
131.363
130.550
39.823
28.309
24.728
18.974
9.158
5.072
3.580
3.560
2.785
1.129
1.106
Mexický stát
Tabasco
Durango
Colima
Querétaro
Quintana Roo
Guanajuato
Nayarit
Coahuila
Sonora
Chiapas
Campeche
Baja California Sur
Cihuahua
Zacatecas
Aguascalientes
Yucatán
Zdroj: Mexický census z roku 1995 (INEGI, 1997)
Mapa 4: Koncentrace mluvčích nahualtu koncem 15.století
102
Mluvčích
nahuatlu
719
691
686
655
639
492
478
380
364
355
314
288
265
173
153
127
Mapa 5. Současná koncentrace mluvčích nahuatlu
RODOKMENY MAPUJÍCÍ TRANSMISI NAHUATLU V 11 RODINÁCH
Mapa 6. Dialekty nahualtu
Dialekty nahuatlu jsou děleny dle mexické lingvistky Yolandy Lastry do čtyř skupin: západní
(státy Michoacán a Guerrero), centrální (Tlaxcalla , nížinná oblast v Pueble), severní
103
(region La Huasteca) a východní (vysočina ve státě Puebla, centrální část státu
Veracruzu). Dánská badatelka Una Canger rozlišuje tři skupiny dialektů (viz mapa).
zdroj: Monzón, Cristina. Registro de la variación fonológica en el náhuatl moderno. Un
estudio de caso. México: CIESAS,1990, s. 42.
Dialekty nahuatlu
Organizace SIL (Summer Institute of Linguistics) rozeznává 28 variant nahualtu.
104
Rukopis Romances de los Seňores de la Nueva Espaňa
108
obsahuje přes 60 aztéckých básní, který byl náhodně přiložen ke statistickému
dotazníku Relaciones Geográficas z Texcoca (1577-1582)
V současné době je uložen ve sbírce Nettie Lee Benson knihovny při Texaské
Universitě.
stránka vlevo – část Relaciones Geográficas, stránka vpravo rukopis básní v nahuatlu.
109
Příloha 3
Kodex Mendoza
je považován za jeden z nejkomplexnějších
mezoamerických kodexů. Byl vytvořen
kolem roku 1550 na evropském papíře
nativními písaři pod dohledem misionářů,
kteří přidali poznámky ve španělštině.
Zahrnuje tři části: historii aztécké říše (od
založení Tenochtitlánu po rok 1520) (viz
vpravo), záznamy tributu z podmaněných
oblastí (dole) a etnografické líčení života
aztécké společnosti (vpravo). Předpokládá
se, že podkladem k úseku o historii a
tributu byl starší piktografický kodex.
Přesný účel kodexu není známý. Badatelé
se domnívají, že byl připraven jako
informační materiál o Aztécích pro
španělskou korunu. Kodex je dnes uložen
ve fondu Oxfordské knihovny.
106
107
Učební text pro dospělé k osvojení gramotnosti v nahuatlu
Zdroj: Si puede leer espaňol también puede leer náhuatl. México: ILV, 1985.
113
Náboženské texty v nahuatlu
zdroj: Sempoali Camanalistli Tlen Panoque Huejcajya Achtihui Iehualis Jesucristo, Veinte Historias
del Antiguo Testamento. México: Biblioteca del Hogar, 2000.
110
Překlad Bible do nahuatlu západní Huastecy.
Zdroj: Nopa Yancuic Camanali Catli Toteco Techtlajtolcahuijtoc, Salmos, Proverbios
El Nuevo Testamento de Nuestro Seňor Jesuscristo con Salmos y Proverbios. Liga Bíblica,
Scripture Press, 2000 (2. vydání).
111
Učebnice nahuatlu pro žáky základních bilingvních škol
Vydávané Ministerstvem školství k předmětu indiánského jazyka .
112
113
Povídka v nahuatlu z Alta Milpy
zdroj:Horcasitas, Fernando. Los cuentos en náhuatl de doňa Luz Jiménez. México: UNAM,
1979.
115
Básně v nahualtu se španělským překladem
autor: Natalio Hernández Hernández (nar.1947) – současný nejznámější básník
píšící v nahualtu; ze sbírky :Canto nuevo de Anahuac. Yancuic Anahuac Cuicatl.
Poesía Nahuatl México, 1994.
116
117
PŘÍLOHA 4
Region La Huasteca
Mapa 7 – 10: - koncentrace indiánského obyvatelstva
- zastoupení mluvčí indiánského jazyka v obcích
- migrace
- chudoba
Mapa 10. Lokalita výzkumu
Region La
Huasteca
Zkoumaná
migrační komunita
Nahuů ve městě
Zacatecas
San Luis
P t í
1.lokalita výzkumu
okres
Tamazunchale
(San Luis Potosí)
Školy navštívené během výzkumu
Veracruz
2.lokalita
výzkumu
okres
Chichontepec
(Veracruz)
OKRES Tamazunchale
Obec
Chapulhuacanito
RODOKMENY
MAPUJÍCÍ
Escuela
Primaria TRANSMISI NAHUATLU V 11 RODINÁCH
Bilingüe
„Emiliano Zapata“
Tamazunchale
Escuela primaria
federal y bilingüe
„Reforma Agraria“
Mecachiquico
Escuela primaria
„Adolfo López
Mateos“
Coaxocotitla
RODOKMENY MAPUJÍCÍ TRANSMISI NAHUATLU V 11 RODINÁCH
Vysvětlivky k rodokmenům:
rodinný
monolingvní
monolingvní mluvčí
bilingvní mluvčí
příslušník
pohlaví
žije v nahua
komunitě
nežije
v nahua
komunitě
-
mluvčí nahuatlu
muž
žena
španělštiny
muž žena nezjištěno
▲
●
▲
●
∆
O
∆
O
2
3a4
■
□
- obdélník naznačuje dorozumívací jazyk mezi manželi (červená barva pro
nahuatl, zelená pro španělštinu;
- čára vedoucí od rodičů k potomkům naznačuje jazyk, kterým rodiče
komunikují ke svým potomkům
- není zaznamenáno, ve kterém jazyce probíhá komunikace mezi
sourozenci ani mezi generací prarodičů a vnuků popř. pravnuků
zaznamenána pouze aktivní znalost jazyka, u řady rodinných příslušníků žijící v nahua
komunitě se předpokládá pasivní znalost nahuatlu
Číslo rodokmenu:
1
(nahuatl/španělština)
muž
žena nezjištěno
?
5
?
?
6
7
?
?
?
?
?
?
?
8
9
10
? ? ?
11
12
?
?
?
Údaje o informántech rodokmenů:
číslo
rodokmenu
1
2
3 -4
5
6
7
8
9
10
11
12
věk
pohlaví
místo interview
44
41
38
35
25
41
50
29
22
25
22
16
58
25
žena
žena
muž
muž
žena
žena
žena
žena
žena
žena
žena
žena
muž
žena
Chapulhuacanito
Chapulhuacanito
Chapulhuacanito
Chapulhuacanito
Chapulhuacanito
Tepecxitla
Zacatecas
Tepecxitla
Tepecxitla
Tepecxitla
Tepecxitla
Tepecxitla
Tepecxitla
Základní údaje o zkoumaných školách
název školy
typ školy
lokalita
(okres, stát)
Macachiquico
(Tamazunchale,
SLP)
žáků ve
škole
103
dotázaní
žáci
50
ročník
dotázaných žáků
3.
5.
6.
Escuela primaria
federal y bilingüe
„Reforma Agraria“
základní
bilingvní
Escuela primaria
„Adolfo López
Mateos“
základní
bilingvní
Coaxocotitla
(Tamazunchale,
SLP)
190
73
1.
5.
5.
Escuela Primaria
Bilingüe „Emiliano
Zapata“
základní
bilingvní
Tamazunchale
(Tamazunchale,
SLP)
50
29
3./4.
5./6.
Tele secundaria
„Carlos A. Carillo“
escuela
secundaria
(2.stupeň ZŠ)
Tecomate
(Chicontepec,
Veracruz)
280
59
2.
3.
Výsledky výzkumu ze 4 základních škol:
Macachiquico
nahuatl
španělština
oba jazyky
data z počtu
rozumí prarodič matka otec sourozenci spolužáci učitel
45
26
20
17
17
6
1
50
16
29
29
30
31
44
45
6
1
1
3
13
5
50
48
50
47
50
50
50
Coaxocotitla
nahuatl
španělština
oba jazyky
data z poctu
rozumí prarodič matka otec sourozenci spolužáci učitel
73
62
54
52
48
46
9
73
1
13
15
18
11
50
73
9
6
6
7
16
14
73
72
73
73
73
73
73
Tamazunchale
nahuatl
španělština
oba jazyky
data z počtu
rozumí prarodič matka otec sourozenci spolužáci učitel
29
8
10
7
3
1
0
8
14
18
17
24
25
25
3
1
1
2
4
4
29
25
29
29
29
29
Tecomate
nahuatl
španělština
oba jazyky
data z poctu
rozumí prarodič matka otec sourozenci spolužáci učitel
57
34
45
44
37
0
0
59
15
14
15
22
51
59
57
1
0
0
0
8
0
59
50
59
59
59
59
59
kamarádi
32
22
5
59
Graf 4. Dominantní jazyk u žáků v rodinné a školní doméně ve čtyřech
lokalitách
Tamazunchale
Tecomate - escuela
secundaria
100%
100%
80%
80%
60%
76%
60%
3%
4%
35% 28%
20%
25%
7%
14%
14%
0%
0%
m
at
k
a
ot
ec
so
ur
oz
en
ci
a
3%
at
k
54%
20%
10%
0%
m
62%
40%
Macachiquico
ot
ec
so
ur
oz
en
ci
ka
m
ar
ad
i
12%
40%
75%
68%
Coaxocotitla
oba jazyky
nahuatl
100%
80%
80%
86%
8% 8%
73%
60%
71%
0,10%
2%
2%
40%
6%
26%
40%
20%
36%
34%
10%
12%
0%
so otec
ur
oz
en
ci
a
63%
19%
a
0,20%
at
k
66%
22%
20%
12%
0%
10%
so ote
ur
c
oz
en
ci
54%
at
k
40%
11%
m
60%
100%
m
Odpovědi na otázky dotazníků pro bilingvní učitele (výběr)
(pozn. v otázkách byl psán název nahuatlu byl dle tradiční normy (náhuatl), v odpovědích učitelé
uvádějí formu nauatl, která byla v přepisu zachována)
¿Piensa qué es importante estudiar náhuatl en la escuela?
DOTAZNÍKY K VÝZKUMU JAZYKOVÉHO CHOVÁNÍ MLUVČÍCH NAHUALTU
Dotazník I. Pro mluvčí nahuatlu obecně (použit pro zkoumání jazykového
chování u učitelů
-El propósito de este cuestionario es conocer como los hablantes del náhuatl usan esta lengua en su
vida cotidiana. Las informaciones conseguidas por este cuestionario van a ser usados como una parte
de tesis de maestría “La vitalidad del náhuatl” realizada por Vendula Hingarová, estudiante de la
Universidad Carolina de Praga (La Republica Checa, Europa).Sus informaciones serán usadas
anónimamente y exclusivamente para el dicho proyecto.
Cuestionario del uso del náhuatl
1.Nombre:..................................................................... Edad: ........... Sexo:
2.Nombre del pueblo (municipio): .............................................................................
3.Ocupación: ...................................................................................
4 ¿Cuántos años ha ido a la escuela?........ ¿Qué escuela/s?........................................
5.¿Ha vivido siempre en este pueblo? ........................................
¿Dónde ha vivido y cuánto tiempo?...............................................................
6.¿Habla usted náhuatl? .............................................................................................
7.¿Dónde aprendió náhuatl?........................................................................................
8. ¿Cómo habla náhuatl? (Es su lengua materna; lo sabe hablar, lo entiende pero no lo
habla) ....................................................................................................
9.¿Qué lengua habla usted con su madre? ........... ¿ Qué lengua habla con su
padre?.........
10. ¿Qué lengua habla usted con sus hermanos? ..................¿ Qué lengua habla con
sus primos? ....................
11. ¿Qué lengua habla con su esposo/a o novio/a? .........................................
12. ¿Qué lengua habla (o va a hablar) con sus hijos? ...........................................
13. ¿Qué lengua habla con sus nietos? ..........................................
14. ¿Qué lengua habla (o hablaba) con sus abuelos?.................................................
15. ¿Qué lengua/s se hablan en su comunidad? .........................................................
16. Especifica: ¿Qué lengua se habla en su pueblo: en la calle....................... en el
mercado.........................en
la
iglesia..............................
...........en
la
escuela.....................
17. ¿Qué lengua habla usted: cuando va de compras............................ cuando habla
con
sus
vecinos.......................cuando
hablas
con
sus
amigos..............................cuando está en el trabajo ....................cuando hablaba con
el maestro................. cuando va al médico......cuando habla con el cura.....................
cuando reza ...................
18.¿ Qué lengua refiere hablar si una persona sabe tanto náhuatl como
español?...................¿Por qué?.......................... ....................................................
19. ¿Hay
programas de radio
en náhuatl en su rancho?.........
¿Las
escucha?...................
127
20. ¿Estudió usted el náhuatl en la escuela? ..............
¿Cuántos años? .......
21.¿Piensa qué es importante estudiar náhuatl en la escuela? ¿Por
qué?......................... .................................... .................................... ............. .........
22.Habla náhuatl fuera de su rancho?............. ¿Dónde y con
quién?..............................
23¿Entiende náhuatl de otros municipios? ..........................................................
¿Si oye alguien hablar náhuatl, puede distinguir de qué municipio o región proviene
la persona?.............................................................................................................
24. ¿Cómo le suena náhuatl de otros municipios?. ....... ¿Qué diferencias se ha
notado?....................... ........................................................................................
25. ¿Le gusta platicar en náhuatl? ..............................................................................
26.¿Le parece difícil hablar el náhuatl?......................................................................
¿Le parece que español es difícil de
aprender? ........................................................................................................
27. ¿Es importante para usted saber náhuatl? ..... ¿Por qué? .....................................
28. ¿Es importante para usted saber español?.......¿Por
qué?................................................... ..... ........................ ......................... ............. ...
....... .................... ..........................................
29. ¿Es una ventaja para usted saber náhuatl? ....... ¿Por qué?....................................
.................................... .................................................................................................
30. ¿Es una ventaja para usted saber español?......... ¿Por qué?..................................
......................................................................................................................................
31.¿Piensa que es importante que sus hijos sepan náhuatl? ....... ¿Por qué?
......................................................................................................................................
32.¿Piensa que es importante promover el uso del náhuatl en su comunidad? . ¿Qué
se
podría
hacer
para
que
la
gente
hablara
más
náhuatl?........................................ ...................................................................................
........................................................
33.¿Ha leído un libro, un folleto u otro texto escrito en náhuatl? ..
34.¿Conoce usted un escritor que escribe en
náhuatl?...............¿Cuál?................................
35.¿Escribe usted en náhuatl? (cartas, apuntes.. etc.) .................................................
36.. ¿Qué piensa que la gente que habla puro español, piensa del
náhuatl?............................ ...........................................................................................
...........................................
37.Piensa que la gente que no sabe náhuatl debe aprendérselo en la escuela?
Explica su
respuesta: ..........................................................................................................
...................................................................................................................
38. Escriba algo en náhuatl (lo que quiere – una o dos
frases).................................................
....... ..... .......... ............... ..............................................................................
Gracias por su cooperación.
128
Dotazník II. pro bilingvní učitele
Cuestionario para el maestro bilingüe
1. Nombre de la escuela:...................................................................................
2. Nombre de la comunidad dónde usted
vive: .........................................................................................
3. ¿Cuánto tiempo trabaja como maestro
bilingüe:....................................................................................
4.¿Ha tenido talleres lingüísticos de náhuatl cuando estudiaba como
maestro?..............................................
5.¿Cuántos maestros hay en su
escuela? .........................................................................................................
6.¿Saben todos los maestros de la escuela el
náhuatl?....................................................................................
7.¿Qué habla cuando se dirige a sus
compañeros? ........................................................................................
8.¿Qué grado enseña este año? ............¿Cuántos alumnos hay en su
salón? ..........................................
9.¿Cuántos alumnos hablan náhuatl? .................¿Cuántos alumnos entienden
náhuatl? ................... ..........
10.¿Hablan los alumnos náhuatl entre ellos?.........¿Cuántos de su
salón? ..............................................
11.¿Aplica usted náhuatl como lengua de instrucción durante la enseñanza? En cuáles
situaciones? ¿Qué tipo de
clases?...........................................................................................................................................
.......................................................................................................................................................
12.¿Qué actividades aplica durante la clase de lengua
indígena?.......................................................................................................................................
13.¿Trabaja usted con el manual de lecturas y ejercicios en náhuatl? ......................................
¿Qué experiencia tiene con trabajar con náhuatl en la
escuela? ..................................................................
14.¿Habla náhuatl a los alumnos fuera de la clase? ...................
¿En qué situación? ...........................................................................................................
15.¿Cuánto ha enseñado el primer grado, cuántos alumnos hablaban sólo náhuatl?...........
16.¿En el primer grado enseña usted a los niños a escribir y leer en náhuatl o en
español?..........................
17. ¿Qué lengua comunica con los padres de los alumnos? .............................................
18.¿Tiene una experiencia negativa cuando usan el náhuatl en su salón?
¿Cuál?....................... ....................................................................................................................
...................................
.......................................................................................................................................................
19. ¿Piensa que es importante que los niños aprendan escribir y leer en náhuatl? ....¿Porqué?...
.......................................................................................................................................................
20¿Piensa que a los niños les da vergüenza hablar náhuatl? ¿Porqué?....................................
.......................................................................................................................................................
129
21¿Se ha notado cambios durante su labor como docente el que los niños hablen menos en
náhuatl?......... ¿Qué piensa que son los
razones? ..................................................................................................................
Dotazník II. pro mluvčí nahuatlu žijící ve městě Zacatecas
Cuestionario del uso del náhuatl
1.Nombre:.................................... Edad: .................
Sexo: .............
2.Nombre del pueblo de dónde eres: .................................................
3.Ocupación: ...................................................................................
4.¿Cuánto tiempo llevas en Zacatecas? .................................................
5. ¿Cuantas veces al ano vuelves a visitar tu pueblo?............................................
6.¿Quieres regresar a tu comunidad para vivir allí en el futuro?..............................
7.¿Qué lenguas hablas?
..............
...............
.................
8.¿Dónde aprendiste las lenguas? (en casa, en la escuela u otro
lugar...)............................................................................................................ ............
..........................................................................................................................
9.¿Cómo juzgas tus conocimientos de estas
lenguas? ....................................................... ..................................... .........................
..............................................................................
10.¿Qué lengua hablas con tu madre? .................................................
11:¿Qué lengua hablas con tu padre? .................................................
12.¿Qué lengua hablas con tus hermanos? .................................................
13. ¿Qué lengua hablas con tus primos? .................................................
14. ¿Qué lengua hablas con tu novio/a o esposo/a? .........................................
15. ¿Qué lenguas hablas (vas a hablar)con tus hijos? ...........................................
16. ¿Qué lengua se habla en tu
pueblo? .......................................................................
17. Especifica si es necesario: ¿Qué lengua se habla en tu pueblo: en casa de tus
padres....................en la calle.................................... en el mercado...........................
en la iglesia......................en la escuela..............otros lugares:....................................
18. ¿Qué lengua hablas tú en tu pueblo: cuando vas de compras............................
cuando hablas con tus vecinos................
cuando hablas con tus amigos......................cuando hablas con el maestro.................
cuando hablas con el cura..................... cuando vas al médico........................
19. ¿Estudiaste náhuatl en la escuela? ...............................
¿Cuántos años? ....... ¿Qué experiencia tenías?................................................
¿Piensas qué es importante estudiar náhuatl en la escuela? ¿Por
qué?................... ..........................................................................................................
130
20. ¿Has notado un cambio en tu pueblo en los últimos años que se habla más o
menos el náhuatl?¿Qué piensas que son las
razones? ........................................... ........... ........... ...................................................
.................................................
21. ¿Qué lengua/s hablas aquí en
Zacatecas? ......................................................................
22.Usas nahuatl aquí en Zacatecas? ..........................................................................
¿Con quién? ¿Cuándo?........................................................................
23.¿Si tu amigo/a o un familiar sabe náhuatl prefieres hablar con él/ella en náhuatl
o en español?
¿Porqué?................................................... ....................................................
……………………………………………
Saben tus amigos, tus compañeros de la escuela o del trabajo aquí en Zacatecas que
hablas náhuatl?
Especifica:......................................................................................... ..........................
........................................................................................................
24. ¿Te gusta platicar en náhuatl? ..........................................................................
25.¿Te parece que náhuatl es una lengua difícil? Más difícil, por ejemplo, que el
español?........................................................................................................................
26.Es importante para ti saber náhuatl? ¿Por
qué? .............................................................................................................................
.........
27. ¿Es importante para ti saber español?¿Por
qué?.....................................................,....... ................................................................
......................................................................
28. ¿Es una ventaja para ti saber náhuatl y
español?...........................................................
......................................................................................................................................
29. ¿Has tenido experiencias positivas o negativas aquí en Zacatecas cuando
hablabas náhuatl? Da
131
ejemplos:....................................................... ..............................................................
...............................................
30. ¿Qué piensas que la gente sabe del náhuatl aquí en
Zacatecas?.............. .....................................................................................................
.................................
Gracias por tu cooperación.
Odpovědi respondentů na otázky v dotaznících (výběr)
(pozn. v otázkách byl psán název nahuatlu byl dle tradiční normy (náhuatl), v odpovědích učitelé
uvádějí formu nauatl, která byla v přepisu zachována)
¿Piensa qué es importante estudiar náhuatl en la escuela?
sí, de esta manera se le da realce a nuestra lengua e identidad
sí, para valorar la lengua materna al niño
sí, para rescatar la lengua indígena dado que se esta perdiendo el uso
sí, para fortalecer su cultura y defender uso valores étnicas
sí, para que no se pierda la costumbre
sí, porque permite mayor conocimiento y la lengua debe conservarse
sí, para revalorar y sobre todo dominio lingüístico para adquirir la lengua
sí, para que los alumnos se acoplen más con el maestro y con las personas
que hablan nauatl
sí, porque aun no hemos podido unificar criterios para la escritura
sí, para saber escribirlo, para recuperar la herencia que nos dejaron
nuestros abuelos
sí, para poder experimentar las lenguas en la comunicación
sí, para no perder la lengua materna de cada etnia y así poder leer y
escribir, es importante haber conocido la gramática y poder darle uso
adecuado, así como escrito y oral porque es un idioma y deben conocer la
escritura
sí, para conocer su gramática uno puede comunicar con todas las personas
sí, para poder conseguir algún trabajo
sí, debido el que hay más comunicación alumno - profesor y viceversa, y
confianza
¿Es una ventaja para usted saber náhuatl?
porque permite desarrollar las habilidades lingüísticos
principalmente par un mejor diálogo con los alumnos dentro del ámbito
educativo
forma de mi trabajo
de esta manera se puede rescatar nuestra lengua materna y no desvalorarlo
para entender mis alumnos, para entender en mis actividades diarias
¿Piensa que es importante que sus hijos sepan náhuatl? ¿Por qué?
sí, es importante que nuestros hijos serán bilingüe
sí, para poderse comunicar con todo su alrededor
sí, que niños tengan mejores oportunidades
132
-
sí, es una ventaja de ser bilingüe ante una sociedad
sí, para que cuando salgan alguna parte sepan escuchar y contestar
sí, para que no cierren con una sola lengua
sí, para rescatar nuestro dialecto nauatl
sí, que podrán entender con sus abuelitos
así se siga transmitiendo estos valores culturales de generación a generación
sí, para que se siga conservando y transmitiendo el uso de la lengua indígena
sí, para que se prevalezca la lengua indígena
sí, porque es parte de su identidad y de su cultura
sí, se pueden relacionar con la gente de las comunidades
sí, es parte de la cultura que hay que conservar
si, se rescatará nuestra cultura indígena, sin embargo nuestros ya han
crecido en otro medio
si, para que no se pierda la lengua, ese legado cultural
es muy bonito además sabrán dos lenguas
para que exista más una estrecha relación
¿Piensa que es importante promover el uso del náhuatl en su comunidad? ¿Qué se
podría hacer para que la gente hablara más náhuatl?
concienciar a las personas para que valoren su lengua y lo usen
concienciar la gente como tanto, y alumnos y hacer reuniones en general,
explicar la utilidad y funcionalidad del nauatl; es importante que todos en la
región se aprendan nauatl porque la mayoría a del los habitantes son nauas
y en ocasiones no hay entendimiento cuando se encuentran dos personas
(nauas y mestizos)
concienciarlos de su gran importancia en la sociedad
concienciar a la comunidad de que es algo muy original y propio
concienciar los que es importante rescatar y valorarlo nuestra lengua
primeramente concienciarlos la importancia de rescatar y a la vez que
existían cursos
hacer reuniones con los padres, talleres lingüísticos,
se necesita un curso lingüístico para mejorar el sistema bilingüe cultural
promover actividades donde se utilice la lengua nauatl
varias programas referentes al uso de la lengua indígena, es fascinante
cuando ves al niño dominar aun oralmente el nauatl y español
¿Conoce usted un escritor que escribe en náhuatl?¿Cuál?
etnolingüistas
Luis Modesto Hernández
Luis Modesto Dolores Agustín Reyes y Luis Modesto Hernández
Joel Hernández
Moisés Hernández Hernández
León Portilla
sí, etnolingüistas
¿Tiene una experiencia negativa cuando usan el náhuatl en su salón?
sí, los padres no les hablan a sus hijos en lengua indígena
sí, prohíben hablar el nauatl, solo utilizan el español
no, al contrario al escuchar que el maestro habla la lengua indígena, ellos se
sienten más motivados
133
¿Qué piensa que la gente que habla puro español piensa del náhuatl?
que es una lengua que no es de mucha importancia
según comentarios de personas de lengua nauatl no los benvician y esta lengua
no funciona en zonas urbanizadas
les avergüenza el dialecto
la mayoría piensa que no es tan importante
no tiene valor como otras lenguas
se burlan quizás será por su ignorancia
lo ignora por lo ladino
piensan que se está uno regresando las 500 anos atrás
ellos dicen que no lo hablan porque no les sirve
la gran mayoría de la gente que habla el español piensa que el nauatl es sólo
para gente inferior
lo discrimina no todos, algunos
que es un dialecto sin ningún valor ante ellos
desea comunicarse con la gente indígena para tener comunicación mutua
no les interesa aprender
que es un dialecto que es muy difícil de hablar, se les hace difícil hablar
Piensa que es muy importante para comunicarse así como otros idiomas
se debe de rescatar y fomentar
algunos lo valoran y la mayoría no le interesa
¿Qué experiencia tiene con trabajar con náhuatl en la escuela?
que pueda existir una comunicación libre con los alumnos
es el medio de comunicación inicial con los alumnos para la adquisición de
conocimiento
se desarrolla oralidad y pensamiento del niño
se da más la confianza entre alumno y profesor y viceversa
aprender los variantes del nauatl de la comunidad
un alumno obtuvo un lugar en el concurso de descripción en nauatl nivel
zona
mayor entendimiento
muy buenas experiencias porque se comparte el mismo lenguaje nauatl
los niños aprender a leer y escribir rápidamente
positiva
pocas experiencias
favorables por lo complicado para encontrar respuesta a los interrogantes
utilizando términos apropiados
¿Se ha notado cambios durante su labor como docente el que los niños hablen menos en
náhuatl?......... ¿Qué piensa que son los razones?
sí, con el maestro me hablan en español y entre ellos se hablan en nauatl
no, al contrario al escuchar que el maestro habla la lengua indígena, ellos se
sienten más motivados
sí, los padres no les hablan a sus hijos en lengua indígena, prohíben hablar
el nauatl, solo utilizan el español
sí, pero se han invitado a los padres de familias darle importancia su lengua
materna heredado por sus padres de familia que es lo que nos identifica
como nauas
134
-
sí, el grado en que van acercando
sí, porque existe más acercamiento y más diálogo con los niños
no, en esta comunidad todos hablan en nauatl, también han aprendido el
español
sí, que los niños hablan en español y nauatl
sí, la migración de los padres de familia a la ciudad
sí, porque sus padres les prohíben o no les hablan en nauatl
no, cuando dentro de la familia y escuela no se habla en nauatl, interfieren
las sectas religiosas, la emigración delos padres pro trabajo
no hay ese caso, la mayoría hablan en nauatl y español
sí, porque el maestro debe de enseñar nauatl y español
135
INDEX organizací pro studium ohrožených jazyků
(sestaveno dle Linguapax <http://www.linguapax.org> a internetových vyhledávačů)
International Clearing House for Endangered languages (ICHEL) při Tokijské Universitě,
databáze materiálu ohledně ohrožených jazyků, spolu s UNESCO pracuje na
Červené knize ohrožených jazyků <http://www.tooyoo.l.u-tokyo.ac.jp>
<http://www.tooyoo.l.u-tokyo.ac.jp/ichel/ichel.html , Unesco Red book on endangered languages
<http://www.tooyoo.l.u-tokyo.ac.jp/Redbook/index.html
Foundation for Endangered Languages v Británii – cílem je informovat o situaci ohrožených
jazyků, publikace, organizování workshopů, nabízí granty pro dokumentaci
jazyků. <http://www.ogmios.org>
The Endangered languages Fund v USA při Yale Universitě, věnuje se vědeckému studiu
ohrožených jazyků a podporuje revitalizační projekty. <http://sapir.ling.yale.edu/
~elf/index.html>
Arbeitskreis für bedrohte Sprache jakou součást Deutsche Gesellschaft fur
Sprachwissenschaft. při Kolínské Universitě v Německu /1997
<http://www.uni-koeln.de/GbS/d_bull-3.html
Volkswagen Stiftung, Dokumentation Bedrohter Sprachen (DOBES) – nadace podporující
dokumentaci ohrožených jazyků, koordinováno MPI pro Psycholingvistiku
v Nijmegenu, Holansko <http://www.mpi.nl/DOBES/ >
UNESCO a jeho Word Language report /1997/– cílem je popsat jazykovou diverzitu ve světě
a informovat o současné situaci ohrožených jazyků
<http://www.unescoeh.org>
<www.unescoeh.org/unescoeh/english/World%20languages/ languages%20report.html
Terralingua – mezinárodní nezisková organizace věnující se uchování jazykové diversity na
světě a zkoumá souvislosti mezi biologickou a kulturní diversitou
<http://www.terralingua.org/>
Summer Institute of Linguistics – americká organizace poskytující databázi se základními
údaji ohledně všech jazyků na světě <http://www.ethnologue.com >
Internetové diskusní skupiny na téma ohrožených jazyků:
Endangered-Language-List. adresa serveru: <[email protected] zabývá otázkou ohrožených minoritních a indiánských skupin
150
GeoNative – elektronická databáze nativních toponym, shromažduje informace o toponymech
v nativních jazycích malých jazyků <http://www.geocities.com /Athens/9497>
Language Documentation Urgency list založený při Mnichovské universitě – poskytuje
automatický maibox a databáze o ohrožených jazycích. Adresa listu
<[email protected]>
Organizace pro výzkum a podporu indiánských jazyků v Latinské Americe
(sestaveno podle World Directory of Sociolinguistic and Language Planning Organization, 1999 a buletínu
SILLAS, 2003)
/název organizace (zkratka) /rok založení/- aktivity, sídlo, kontakt
MEXIKO
Centro de Investigación y Estudios Superiores en Antropología Social (CIESAS) /1973/,
státní organizace závislá na Ministerstvu školství (SEP), zabývá se vědeckým
výzkumem indiánských jazyků v Mexiku. 5 center: Mexico DF, Golfo(Xalapa),
Yucatán (Mérida), Oaxaca (San Cristóbal), Guadalajara
<http://www.ciesas.edu.mx>
Instituto Nacional Indigenista (INI) /1946/ - státní instituce,
základní informace o indiánských jazycích v Mexiku, audio nahrávky
<http://www.ini.gob.mx/lenguahablas/index.html>
Instituto de Asesoría Antropológica para la Región Maya, A.C. (INAREMAC) /1974/ nezávislá vědecká organizace v Chiapasu, pokrytí májské jazyky (Tzotzil) – věnuje
se aktivistické činnosti, produkci literatury
Secretaría de la Educacion Pública (SEP) <http://www.sep.gob.mx/wb2/> a její pobočka
Dirección General de Educación Indígena (DGEI)
<http://www.sep.gob.mx/wb2/sep/sep_4399_direccion_general_de
Instituto nacional de las lenguas indígenas (INALI) více na:
<http://www.ini.gob.mx/convocatorias/inali_sep.html>
El archivo de los Idiomas Indígenas de Chiapas /2002/
<http://www.talkbank.org/data/exploration/haviland>
Instituto de lenguas indgenas, UNAM s cílem archivovat, studovat a podporovat indiánské
jazyky, Archivo de las lenguas indígenas de México
USA
Society for the Study of the Indigenous languages of the Americas (SSILLA), vědecká
asociace sdružující odborníky v oblasti indiánských jazyků, sídlící v Kalifornii.
vydává elektrickou cestou Newsletter – info ohledně vědeckých aktivit v oblasti
indiánské jazykovědy < www.ssila.org >
Center for Indigenous Languages of Latin America (CILLAS) vědecká instituce na Texaské
Universitě v Austině < http://www.utexas.edu/cola/llilas/centers/cilla/index.html> –
vědecké aktivity,
151
Spadá pod ní Archive of Indigenous Languages of Latin America (AILLA)dokumentace a archívní činnost indiánských jazyků v Latinské Americe.
Zpřístupnění archívu na <http://www.ailla.org >
Project for documentation of Languages of Mesoamerica (PDLMA), University of Alabany
projekt veden T. Kaufmannem < http://www.albany.edu/anthro/maldp/ >
American Indian Language Development Institut při Arizonské universitě
Department of Language, Reading and Culture
Summer Institute of Linguistiscs (SIL) /1934/– nevládní organizace působící po celém světě
věnující se průzkumům ohledně jazykové situace především minoritních a malých
jazyků, terénní výzkumy, příprava didaktických materiálů a překladatelská činnost.
(sídlo Dallas, Texas, USA) <http://www.sil.org>
- pobočky SIL v Latinské Americe: v Paraguaji, ve Střední Americe, v Peru, v Mexiku
<http://www.sil.org/mexico/ilv/eInfoILVMexico.htm>
PERU
Academía Mayor de la Lengua Quechua (AMQ) Queswa Simi Hamut´anaKuraq Suntur /
1958/ – nevládní organizace zabývající se jazykovou situací v Peru, sídlo v Cuzcu
<http://www.runasimi.net/>
Academia Peruana de la Lengua Quchua (APLQP) Peru Llaqtaq Qhueswa Simi Hamut´ana
Suntur V Puno, /1991/- nevládní organizace, závislá na AMQ
GUATEMALA
Academía de las Lenguas Mayas de Guatemala (ALMG) /1986/- nezávislá státní vědecká
organizace zabývající se jazykovým plánováním a podporou rozvoje máských
jazyků v Guatemale. Sídlo ve městě Guatemala.
Centro de Documentacion e Investigacion Maya (CEDIM)/1991/- nevládní vědecká
organizace, vazby na UNICEF, dokumentace májských jazyků
Equipo de Investigacion Linguistica Axlajuuj Keej Maya´Ajtz´iib´ (OKMA)/1990/- nestátní
vědecká organizace zabývající se bádáním májských jazyků, produkce didaktických
materiálů, podpora gramotnosti v májských jazycích a odborné školení nativních
mluvčích. Sídlo - Antigua (Guatemala).
Proyecto Linguistico Francisco Marroquín (PLFM) /1971/- nevládní organizace zabývající se
jazykovým plánováním májských jazyků a přípravou edukačních materiálů
Instituto de Linguística při Universitě Rafael Landívar /1986/- nevládní vědecká instituce
podporuje výzkum a jazykové plánování (dokumentace, vzdělání, překlady)
májských jazyků
KOLUMBIE:
Instituto Colombiano de Antropología (ICAN) – vládní vědecká instituce, založena 1941,
pokrývá bádání o indiánských jazycích v Kolumbií i v ostatních oblastech Latinské
Ameriky, dokumentační a badatelské centrum
Centro Colombiano de Estudios en Lenguas Aborígenas (CCELA) při Andské universitě
v Bogotě – dokumentace indiánských jazyků v Kolumbii
<http://www.icanh.gov.co/>
BOLVIE:
Instituto de Lengua y Cultura Aymara ILCA, La Paz, Bolivia
<http://www.ilcanet.com/>
BRAZÍLIE
152
Museu Paraense Emílio Goeldi de Belén – zabývá se vědeckými aktivitami ohledně
amazonských jazyků <http://www.museu-goeldi.br/>
Grupo Permanente para el estudio de las Lenguas Indígenas e las Áreas Linguisticas de
América Latina- UFRJ Museu Nacional Lingusitica Rio de Janeiro
GT Línguas Indígenas < www.unb.br/il/lali/troncotupi.htm > při Universidade de Brasília
EUROPA:
Centre d´Estudes des Langues Indigenes d´Amerique (CELIA), Paříž, vydává časopis
Amérindie, <http://www.reseau-amerique-latine.fr>
Ibero-Americanisches Institut PK – Berlín <http://www.iai.spk-berlin.de>
Research School of Asian, African and Amerindian Studies – Universita v Leidenu, Nizozemí
< http://www.leidenuniv.nl/interfac/cnws/ > vydává publikaci Indigenous
Languages of Latin America
153
8. Použitá bibliografie
Aaby, Peter.„Introducing God in the Devil’s Paradise“. In “Is God an America. An
anthropological Perspective on the Missionary Work of the SIL”, Eds. Søren
Hvalkof and Peter Aaby. Denmark: IWGIA, 1981, s. 9-17.
Adelaar, Willem F.H. „The Endangered Languages Problem: South America“ In
Language Endangerment and language Maintenance, Eds. Brandley, David
& Maya Brandley, 2002, s. 45-87.
Adellaar, Willem F.H. „The Endangered Situation of Native Languages of South
America IN Studies in Endangered Languages. Papers from International
Symposium on Endangered Languages Ed. Matsumura, Kazutu, 1998, s.1-15.
Ammerlaan, Tom (Eds.). Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on
maintenance and loss of minority languages. Munster/NY, Waxmann, 2001,
s. 16-39.
Anderson, Arthur; Frances Berdan and James Lockhart (Eds.). Beyond the Codices.
The Nahua view of colonial Mexico. Los Angeles: University of California
Press, 1976.
Antología del cuento Náhuatl. Trabajos Premiados 1983-1993. Gobierno del Estado
de Puebla. SEP, 1994.
Beltrán, Aguirre. Lenguas vernáculas. Su uso y desuso en la enseñanza: la
experiencia de México. México: CIESAS, ediciones de la Casa Chata, 1983.
Bernard, Russel H. „Language preservation and publishing“. IN Indigenous
Literacies in the Americas. Language Planning from the Bottom up. Ed.
Hornberger, Nancy H, 1997, s.135-153.
Bibliografía del Instituto Lingüístico de Verano en México 1935-1984. México: SIL,
1985.
Bonfil Batalla, Guillermo. México profundo. Una civilización negada. México:
CISAS/SEP, 1987.
Brandley, David & Maya Brandley (Eds.).Language Endangerment and language
Maintenance. USA: Routledge, 2002.
Brandley, David.„Language Attitudes: the key factor in language maintenance.” IN
Language endangerment, ed. David Brandley, 2002, s.1-10.
Brend, Ruth and Kenneth L. Pike (Eds.). The Summer Institute of Linguistics. Its
Work and Contributions. The Hague, Paris: Mounton, 1977.
154
Calvet, Louis-Jean. Language Wars and linguistic politics. Oxford: Oxford
University Press, 1998.
Censo general de 2000. Instituto Nacional De Estadística Geografía E Informática.
20 Sept 2002 <http://www.inegi.gob.mx/difusion/espanol/fpobla.html>
Cerón Velásquez, María Enriqueta. Redes sociales y compadrazgo. Indicadores de
vitalidad lingüística en una comunidad indígena de Puebla. México: INAH,
1995.
Cifuentes, Bárbara y Lucina García. Letras sobre voces. Multilingüismo a través de
la historia. México, CIESAS, 1998.
Cifuentes, Bárbara. „Ideology, politics and national language in 19th centrury“. In
Sociolinguistics, 18, 1989. s. 7-17.
Cifuentes, Barbara. „Language policy in Mexico“. In International Journal of the
Sociology of Language 96 (1992) 9-17.
Coronado Suzán, Gabriela. Porque hablar dos idiomas ... es como saber más..
México. CIESAS, 1999.
Corvalán, Graziella. „Consideraciones para las políticas lingüísticas del Paraguay“.
In Revista Paraguaya de Sociología.(2000) 37:109, s. 83-137.
Coupland, Nikolas; Adam Jaworski. Sociolinguistics. A reader. NY: St. Martin´s
Press, 1997.
Crystal, David. Language death. Cambridge: Cambridge U Press. 2000.
Dakin, Karen. “La familia Utoazteca, una visión de lo que hay y de lo que falta
hacer”. In Panorama de los estudios de las lenguas indígenas de México.
(Ed.) Leonardo Manrique, et al. Vol. I. (11-136). Quito: Ediciones Abya-Yala,
1994
Darin, Karen. „The Characteristics of a Nahuatl Lingua Franca.“ In Texas Linguistic
Forum 18, Ed. Frances Karttunen. Texas: U of Texas, 1981, s. 55-67.
Duranti, Alessandro. Key Terms in Language and Culture. UK: Blackwell
Publishers, 2001.
Duranti, Allessandro. Linguistic antropology. Cambridge, Cambridge U Press, 1997.
Eastman, Carol. Language planning. An introduction. San Francisco: Chandler sharp
Publishers, 1983.
Edwards, John. „Sociopolitical Aspects of Language Maintenance and Loss. Toward
a Typology of Minority Language Situation.“ In Maintenance and loss of
Minority languages. Ed. Willem Fase; Koen Jaspeaert; Sjakk Kroon.
Amsterdam: JBPC, 1992, s.37-54.
Fase, Willem, Koen Jaspers adn Sjaak Kroon (Eds.). The State of minority
languages. International perspectives on survival and decline. European
studies on multilingualism. Netherlands: Swets Zietlinger, 1995.
Fase, Willem, Koen Jaspers and Sjaak Kroon (Eds.). Maintenance and loss of
Minority languages. Amsterdam: JBPC, 1992.
Fishcher, Edward (Ed.) Maya cultural Activism in Guatemala. US: Texas U Press,
1999.
Fishman, Joshua (Eds.). Can Threatened Languages Be Saved? Reversing Language
Shift, Revisited: A 21st Century Perspective. Clevedon...: Multilingual Matters,
2001.
155
Fishman, Joshua. „Domains and relationship between Micro and
Macrosociolinguistics“ In Directions in sociolinguistics. The ethnography of
communication. John Gumperz and Dell Hymes (Eds.), NY 1972.
Fishman, Joshua. Language loyalties in the US. 1966
Flores Farlán, José Antonio. „Language revitalization, maintenance and
development in Mexico: the case of the mexicano (nahuatl) language. World
Conference on Language Policies, Barcelona 16-22 Apr 2002. In Lingua pax
<http://www.linguapax.org/congres/taller/taller2/Flores.html#top>
Flores Farlán, José Antonio. „Transferencias náhuatl-español en el Balsas (Guerrero,
México). Reflexiones sobre el desplazamiento y la resistencia lingüística en el
náhuatl moderno“. In Amerindia, 25, 2000, s. 87-105.
Flores Farlán, José Antonio. Cuatreros somos y toindioma hablamos: contactos y
conflictos entre el náhuatl y el espaňol en el sur de México. México: CIESAS,
1999.
Gal, Suzan. Language shift. Social determinants of Linguistic Change in Bilingual
Austria. Britain, AP, 1979.
Garibay, Ángel María. Historia de la literatura náhuatl. México, Ed. Porrúa, 2000
(2.vydání)
Garza Cuarón, Beatriz (Ed.).Políticas lingüísticas en México. México: UNAM, 1997.
Gibbons, John; Ashcroft, Lyn, H. „Multiculturalism and language shift: a subjective vitality
questionnaire of Sydney Italians.“ In Journal of Multilingual and Multicultural
Development, Vol. 16, Nr. 4, 1995, s. 281 - 300.
Giles, H; R.Y. Bourhis; D.M. Taylor. „Toward a Theory of Language in Ethnic
Group Relations.“ In Language, Ethnicity and Intergroup Relations, Ed.
Giles, H, London: 1977, s. 307-348.
Grenoble, Lenore & Lindsay Whaley (Eds.). Endangered languages and community
response. Cambridge: Cambridge UP, 1998.
Grenoble, Lenore; Lindsay Whaley. „Toward a typology of language
endangerment.“ In Endangered languages and community response.Eds.
Grenoble, Lenore. Cambridge: Cambridge UP, 1998, s. 22-55.
Grimes, Barbara (Ed.). Etnologue. Dallas, SIL, 1988.
Grinevald, Collete. „Language endangerment in South America: a programmatic
approach“. IN Endangered languages and community response (Eds.)
Grenoble, Lenore & Lindsay Whaley, 1998, s. 124-159.
Guzmán, Betancourt, Ignacio. „Noticias tempranas acerca de la variación dialectal
del náhuatl y de otras lenguas de México”. In Estudios de Cultura Náhuatl
v 23, s. 83-116.
Guzmán, Betancourt, Ignacio. Policía y Barbarie de las lenguas indígenas de México,
según la opinión de gramáticos e historiadores novo hispanos. In. Estudios de
Cultura Náhuatl. v 21, 1995, s. 179-218.
Hale, Kenneth. “Endangered languages“. Language 68 (1), 1992, s. 1-3.
Hamel, Enrique Rainer. „Indigenous education in Latin América: policies and legal
frameworks“ IN Linguistic human rights: overcoming linguistic
discrimination, Eds Skutnabb-Kangas & Phillipson, 1995, 271-287.
Hamel, Enrique Rainer. „Linguistic Rights for Amerindian people in Latin America“
IN Linguistic human rights: overcoming linguistic discrimination. Eds
Skutnabb-Kangas & Phillipson, 1995, s. 289-303.
156
Haugen, Einar. „The ecology of language.“ In The Ecology of Language, Ed. Hymes,
D. Stanford.: Stanford University Press, 1972, s. 325-337.
Heath, Shirley. Telling tongues. New York: Columbia University, 1972.
Hefley, James and Marti. Uncle Cam. The story of William Cameron Townsend
founder of the Wickliffe Bible Translators and the Summer Institute of
Linguistics. London: Todder and Stoughton, 1974.
Hill, Jane & Ofelia Zepada. „The condition of Native American Languages in the
US“. In Endangered Languages. Eds. Uhlenbeck, H. Robert a Eugenius,
1991, s.133-155.
Hill, Jane. Speaking mexicano. Arizona, U Press of Arizona, Tucson, 1986.
Hinton, Leanne & Ken Hale. Green Book Of Language Revitalization In Practice.
San Diego...:Academic Press, 2001
Hinton, Leanne. „Language Revitalization: An Overview. IN Green book of language
revitalization in practice (Eds.) Hinton & Hale, s. 3-17
Hinton, Leanne. „Sleeping languages“ IN Green Book Of Language Revitalization
In Practice (Eds.) Hinton & Hale, s. 413-419.
Holmes, Janet. An introducion to Sociolinguistics. Uk: Longman Group, 2001.
Horcasitas, Fernando. Los cuentos en náhuatl de dona Luz Jiménez. México:
UNAM, 1979.
Hornberger, Nancy H. (Ed.) Indigenous Literacies in the Americas. Language
Planning from the Bottom up. Berlin, New York :Mouton de Gruyter, 1997.
Husband, Charles; Khan, Verity S. „The viability of ethnolinguistic vitality some
creative doubts.“ In Journal of Multilingual and Multicultural Development.
Vol. 3, Nr. 3, 1982, s..
Hvalkof, Søren and Peter Aaby (Eds.). Is God an American. An antropological
Perspective on the Missionary Work of the SIL.Denmark: IWGIA, 1981.
Inin Nopa Yancuic Camanali Catli Toteco Techtlajtocahuilijtoc. El Nuevo
Testamento de Nuestro Senor Jesuscristo. En náhuatl de la Huasteca
Occidental y en español. México: Liga del Sembrador, A.C. 1986
Instituto Linguistico de Verano (ILV) 2002. SIL
<http://www.sil.org/mexico/ilv/eInfoILVMexico.htm>
International Handbook of Bilingualism and bilingual education. USA, Greenwood
press, 1998.
Joshua Fishman. „Language and ethnicity“ IN Language, Ethnicity and Intergroup
relations vydané H. Giles, London...: Academic press, 1977, s.15-57
Journal of the linguistic society of America. sv. 68, nr. 1, march 1992.
Karttunen, Frances E. Between worlds interpreters, guides, and survivors. / New
Brunswick, N.J.,1994.
Kašpar, Oldřich. Dějiny Mexika. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 1999.
Ken Hale. „On endangered languages and the importance of linguistic diversity”. In
Endangered languages and community response, ed. Grenoble, Leonore;
Lindsay Whaley, Cambridge: Cambridge UP, 1998, s. 192-216.
Kibbee, Douglas A.(Ed.). Language, Legislation and Linguistic rights. Selected
Proceedings of the Language Legislation and Linguistic Rights Conference,
University of Illinois, March 1995. Holland: Amsterdam, 1998.
157
Knab, Tim. „Vida y muerte del Náhuatl”. In Anales de Antropología. Instituto de
Investigaciones Antropológicas, UNAM, v. XVI, 1979, s. 345-370.
Kontra, Miklos and Robert Phillipson, Tove Skutnabb-Kangas (Eds.). Language: A
right and a Source. Approaching Linguistic Human Rights. Budapest: Central
European University Press, 1999.
Krauss, Michael. „The worlds languages in crisis“. Language 68, (1), 1992, 4 -15.
Krauss, Michael.„The Scope of the Language Endangerment Crisis and Recent
Response to It” In Studies in Endangered Languages, s. 101- 115.
Labov, William. The Social Stratification of English in New York City. Washington,
CAL, 1966.
Landry, Rodrigue. „Ethnolinguistic Vitality and the Bilingual Development“ In
Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on maintenance and loss of
minority languages. Ed. Ammerlaan, Tom. Munster/NY, Waxmann, 2001, s.
169-195.
Landry, Rodrigue; Real Allard. „Diglossia, etnolinguistic vitality, and language
behaviour.“ In International Journal of the sociology of language, 1994.
Lastra, Yolanda & B. Garza Cuarón. „Endangered Languages in México“ IN
Endangered Languages. Eds. Uhlenbeck, H. Robert a Eugenius, 1991, s. 93134.
Lastra, Yolanda y Fernando Horcasitas. „El náhuatl en el estado de Tlaxcala“. In
Anales de Antropología. Instituto de Investigaciones Antropológicas, UNAM,
v. XVI, 1979, s. 275-323.
Lastra, Yolanda. El náhuatl de Tetzcoco en la actualidad. México, UNAM, 1980.
Lastra, Yolanda. Las áreas dialectales del Náhuatl moderno. México: UNAM, 1986.
Lastra, Yolanda; Alejandro de la Mora (Eds.) International Journal of the
Sociology of Language. Sociolinguistics in Mexico.. Vol 96, 1992.
Lastra, Yolanda; Anita Herzfeld (Eds.) Las causas sociales de la desaparición y del
mantenimiento de las lenguas en las naciones de América. Sonora:
Universidad de Sonora. 1999.
Lastra,Yolanda ;Alejandro de la Mora (Eds.). International Journal of the Sociology
of Language. Sociolinguistics in Mexico. V. 96, 1992.
Launey, Michel. „La valoración de las lenguas indígenas de América: nuevos hitos
para la Linguística“. In Actas I congreso de lenguas indígenas de Sudamérica.
Ed. Luis Miranda. tomo I. Perú: Universidad Ricardo Palma, 2000, s. 85-95.
Lenore Grenoble and Lindsay Whaley. Endangered languages and community
response Cambridge: Cambridge UP, 1998.
León Portilla, Miguel and Earl Shorris (Eds.). In the Language of Kings. An
Anthology of Mesoamerican Literature – Pre-Colombian to the Present. New
York: W. W. Norton, 2001.
León- Portilla, Miguel. Aztécká filosofie. Praha, Argo, 2002
León-Portilla, Ascensión. Tepuztlahcuilolli. Impresos en Nahuatl. México: UNAM,
1988.
León-Portilla, Miguel. Literaturas de Mesoamérica. México: SEP, 1984.
158
Ligorred, Francesco. Lenguas indígenas de México y Centroamérica. (De los
jeroglíficos al siglo XXI). Madrid: Editorial Mapfre, 1992.
Lockhart, James; Frances Berdan; Arthur J. O.Anderson. The Tlaxcala Actas. A
compedium of the Records of the Cabildo of Tlaxcala ( 1545-1627). Slant
Lake City: U of Utah Press, 1986.
Ma Tihuicaca. Himnario en Náhuatl de la Huasteca occidental y en Español. Korea:
1988.
Manrique Castaňeda, Leonardo (Ed.) Atlas Cultural de México (Volumen
Lingüística.). México, SEP, 1988.
Mar-Molinere, Clare. The politics of language in the Spanish- Speaking Worl.
London, New York: Routledge, 2000.
Matsumura, Kazutu (Ed.). Studies in Endangered Languages. Papers from
International Symposium on Endangered Languages, Tokyo, Nov 18-20 1995
by International Clearing House for Endangered Languages (ICHEL). Tokyo:
Hituzi Sobo, 1998.
Mesthrie, Rajend; Swamm Joan. Introducing Sociolinguistics. Britain: Edinburgh U
Press, 2000.
México en el siglo XX (Panorama estadístico). México: INEGI. 2000.
Mithun, Marianne. „The significance of diversity in language endangerment and
preservation”. In Endangered languages and community response Lenore, ed.
Grenoble; Lindsay Whaley, Cambridge: Cambridge UP, 1998, s.163-191
Modiano, Nancy. “Public Bilingual education in Mexico”. In International
Handbook of Bilingualism and bilingual education. Ed Ch. Bratt Poulsen, s.
311-327.
Montemayor, Carlos(Ed.) Situación actual y perspectivas de la literatura en la
lengua indígena. México: Consejo Nacional para la Cultura y las Artes, 1993.
Montemayor, Carlos. Los pueblos indios de México de hoy. México, Planeta
Mexicana, 2001.
Monzón, Cristina. Registro de la variación fonológica en el náhuatl moderno. Un
estudio de caso. México: CIESAS, 1990.
Moore, Robert E. „Endangered“. In Key Terms in Language and Culture. Alexandro
Duranti (Ed.). UK, Blackwell Publishers, 2001.
Mosoni, Esteban Emilio. Responsabilidad del Lingüista frente a los grupos
indígenas americanos. In América Indígena. Vol XLII, nr.2.,1982, s. 289-300.
Muñoz, Héctor y Pedro Lewin (Eds.). El significado de la diversidad lingüística y
cultural. México: UNAM, INAH, 1996.
Nahmad, Salomón S. „La educación bilingüe y bicultural para las regiones
interculturales de México.“ In América Indígena. vol XLII, No 2, 1982, s.
203-220.
Narrativa Nahuatl Comtemporánea. Yanciuc Nahuasasanili. México: Editorial
Diana,1994.
Natalio Hernandéz. Canto nuevo de Anahuac. Yancuic Anahuac Cuicatl. Poesía
Nahautl México, Editorial Diana, 1994.
Nebrija, Elio Antonio de. Gramática Castellana. Espaňa: Fundación Antonio de
Nebrija, 1992.
159
Nettle, Daniel ; Suzanne Romaine. Vanishing Voices. The extinction of the Worlds
Languages. Oxford: Oxford University Press, 2000.
Newmeyer, Frederick J. The politics of linguistics. Chicago. University of Chicago
press, 1986.
Ostler, Nicholas (Ed.). Endangered Languages. What role for the specialist?
Proceedings of the second FEL conference (Foundation for endangered
languages) at University of Edinburgh, 25-27 September 1998. England: FEL,
2000.
Pellicer, Dora. „Oralidad y escritura de la literatura indígena: una aproximación
histórica“ In Situación actual y perspectivas de la literatura en la lengua
indígena. Ed. Montemayor, Carlos. México: Consejo Nacional para la Cultura
y las Artes, 1993, 15-55.
Phillipson, Robert (Ed.). Rights to language. Equity, Power and Education.
Celebrating the 60th Birthday of Tove Skutnabb-Kangas, London: LEA
Publishers, 2000.
Portilla, Leon; Birgitta Leander. Anthologie Nahautl. Temoignages litteraires du
Mexique indigene. Paris: Unesco (L´Harmattan), 1996.
Robins, H. Robert and Eugenius Uhlenbeck (Eds.) Endangered Languages. Oxford:
Berg Publisher, 1991
Rolstad, Kellie. „Language death in Central Mexico: The decline of nahautl and the
new bilingual maintenance programs”. In The Bilingual review, La Revista
bilingüe. V XXVU, jan-april 2001-2002, nr 1., s. 3-19.
Russel, Harris Sue. „Toward predicting ethnolinguistic vitality. A sociocultural
approach.“ In Sociolinguistic and psycholinguistic perspective on
maintenance and loss of minority languages. Ed. Ammerlaan, Tom. Munster/
NY: Waxmann, 2001, s.139-151.
Salzman, Zdeněk. Language, Culture and Society. An Introduction to Linguistic
Anthropology. USA, Westview Press, 1993.
Silva Librado y Natalio Hernández. Flor y Canto de los antiguos Mexicanos.
México, Gob. de Estado de Nayarit, 1990.
Silver, Shirley; Wick Miller. American Indina Languages. Cultural and social
contexts. Tucson: U of Arizona Press, 1997.
Skutnabb-Kangas, Tove & Robert Phillipson. Linguistic human rights: overcoming
linguistic discrimination. Berlin...:Mouton de Gruyter, 1995.
Solano, Francisco (Ed.).Documentos sobre política lingüística en Hispanoamérica
1492-1800. Madrid: Consejo Superior de Investigaciones Científicas, 1991.
Stoll, David. Fishers or Men or Founders of Empire? The Wycliffe Bible Translators
in Latin America. London: Zed Press, 1982.
Suárez Roca, José Luis. Lingüística misionera española. Oviedo: Pentalfa ediciones,
1992.
Swadesh, Morris. „Sociologic Notes on Obsolescent Languages”. International
Journal of American Linguistics 14, 1948, s. 226-235.
Šatava, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin. Možnosti zachování a
revitalizace.Praha, Cargo, 2001.
Tove Skutnabb-Kangas. Bilingualism or not. The Education of Minorities. England,
Multilingual Matters. 1981.
160
Trudgill, P.J. The Social Differentiation of English in Norwich. Cambridge,
Cambridge Uni Press, 1974
Uhlenbeck, H. Robert a Eugenius (Eds.). Endangered Languages. Oxford: Berg
Publisher, 1991
Universální deklarace jazykových práv (UDJP). <http://linguistic-declaration.org>
Uny Canger. „Nahuatl dialectology: A survey and some suggestions.“ IJAL 54, 1,
1982, s.28–72.
Valiňas Leopoldo. El náhuatl en Jalisco, Colima y Michoacán. El náhuatl en el
estado de Tlaxcala. In Anales de Antropología. Instituto de Investigaciones
Antropológicas, UNAM, v. XVI, 1979, s. 325-344.
Vargas Ramírez, Jesus. Nahuas de la Huasteca Veracruzana. México, INI, 1994.
Villanueva, Rebeca Barriga; Claudia Parodi. La lingüística en México 1980-1996.
México, UCLA.1998.
Vrhel, František. Předkolumbovské literatury: Témata, problémy, dějiny. Brno:
Akademické nakladatelství MU, 2003.
Vrhel, František. Úvod do studia nativních jazyků Iberoameriky. Praha: SPN, 1976.
Wauchope , Robert (Ed.). Handbook of Middle American Indians. V.5 (Linguistics)
Part I. US: University of Texas Press, 1972.
Wauchope, Robert. Handbook of Middle American Indians. V12(Guide to
Ethnohistorical sources) Part I. US: University of Texas Press, 1972.
Wurm, A. Atlas of the world's languages in danger of disappearing. Paris, 1996
Wurm, A. Stephen. „Language death and disappearance”. In Endangered
Languages. Eds. Robins, H. Robert and Eugenius Uhlenbeck. 1-18.
Zimmermann, Klaus. Política del lenguaje y planificación para los pueblos
amerindios. Ensayos de ecología lingüística. Madrid: Iberoamericana;
Franfurkt am Main: Vervuert,1999.
161
Resumé en español
La vitalidad del náhuatl contemporáneo
El propósito de este trabajo es analizar la vitalidad del náhuatl contemporáneo.
El trabajo consta de tres partes: una introducción, el marco teórico y la parte central
que analiza los resultados de una investigación de campo realizada en La Huasteca en
dos comunidades nahua parlantes.
La primera parte argumenta que el náhuatl se puede considerar como una
lengua amenazada a pesar del alto número de sus hablantes (más de un millón y
medio). Ofrece una introducción al fenómeno de las lenguas amenazadas, tanto
sobre la situación actual de las lenguas indígenas, como sobre el fenómeno a nivel
mundial. Define el concepto de una lengua amenazada y describe discusiones que han
surgido de este tema como: argumentación a favor de la diversidad lingüística, el
concepto del derecho lingüístico, y apelación a la revaloración para la disciplina
lingüística. Acerca también las actividades concretas que se realizan en este campo.
La secunda parte discute los trabajos teóricos para encontrar un marco teórico
en el que describir la vitalidad de una lengua sobre el transfondo de su contexto social.
Se discute la contribución de diversos estudios: el concepto de la ecología lingüística
de Haugen, la definición de la vitalidad del grupo etnolingüístico a base de las
relaciones interétnicas por Giles, y tipología de situaciones de lenguas minoritarias
propuesta por Edwards. Se adopta el concepto de la vitalidad del grupo etnolingüístico
y se argumenta sobre la tipología de Edwards formada por doce factores que
permiten describir una lengua minoritaria. Los factores incluyen: datos demográficos,
162
contexto geográfico, sociología, lingüística, sicología, historia, política, religión,
medios de comunicación, educación, y economía.
La tercera parte del trabajo aplica la tipología al caso del náhuatl
contemporáneo y describe su vitalidad
en diversas situaciones extra lingüísticas.
Primero analiza los factores demográficos y la distribución de los hablantes en el
espacio geográfico, la variación dialectal, las letras y textos en náhuatl e
investigaciones sobre esta lengua. Además se presenta brevemente la política
lingüística hacia el náhuatl a través de la historia.
La investigación en la región de la Huasteca (estados San Luis Potosí y
Veracruz) examina la vitalidad del nahuatl a través del comportamiento lingüístico de
los hablantes del náhuatl en los municipios de Tamazunchale y Chicontepec. Se
investiga la vitalidad del nahuatl en cuatro casos. Primero se demuestra la vitalidad
del náhuatl en diversos dominios sociales en dos pueblos Chapulhuacanito (municipio
Tamazunchale, SLP) y Tepecxcitla (municipio Chicontepec, Veracruz). Además se
analiza la transmisión del nahuatl en once familias de los pueblos estudiados y se
discuten las causas del desplazamiento del nahuatl. El tercer estudio examina presencia
de nahuatl en el espacio escolar. Con los datos de 212 alumnos de cuatro escuelas (tres
escuelas bilingües y una escuela secundaria) se investiga la competencia del nahuatl de
los alumnos y la aplicación de esta lengua en el espacio familiar y escolar. Los datos
de 31 maestros bilingües conseguidos por cuestionarios señalan la aplicación del
nahuatl en la enseñanza, su experiencia en aplicar nahuatl en el espacio escolar, más el
comportamiento lingüístico de los maestros y sus propuestas en rescatar el nahuatl. El
último estudio investiga el uso del nahuatl en una comunidad emigrante en la ciudad
de Zacatecas creada por los estudiantes universitarios de origen en la Huasteca.
Al fondo de la discusión de los factores extra lingüísticos del nahuatl, la
investigación asimismo concluye que la vitalidad del náhuatl contemporáneo se cree
baja por las siguientes razones:
–
Los hablantes de náhuatl no forman un grupo cohesivo y homogéneo dentro
de la sociedad mexicana. Aunque el número de los hablantes de náhuatl es
alto, su proporción en la populación total de México es baja y está en
163
contínuo descenso. Los elementos como distancia y fragmentación de las
comunidades nahua-parlantes en el espacio geográfico, concentración de los
hablantes en las zonas rurales, el alto nivel del bilingüismo y notable
migración son unos de los indicadores de la limitada vitalidad. El náhuatl se
emplea en varios estados mejicanos pero sólo en contexto local, no funciona
como lengua de comunicación en el contexto regional. Falta un soporte
institucional efectivo para el desarrollo del nahuatl en las comunidades.
Aunque en náhuatl existe una enorme cantidad de documentos incluyendo
textos lingüísticos, históricos, y religiosos, los hablantes del náhuatl tienen
un acceso limitado a estos documentos
–
Además la mayoría de los textos fue elaborada para el propósito de
evangelización, asimilación de los hablantes de náhuatl o para los fines
científicos, y no para el fin de rescatar y desarrollar la lengua en las
comunidades.
La investigación en la región de la Huasteca ha demostrado que la vitalidad en las
localidades examinadas es baja por siguientes realidades.
la transmisión del náhuatl es bastante limitada
en las comunidades con mayor concentración de los hablantes es obvio
el cambio del código (language shift) hacia el español
la competencia del español en el caso de los hablantes lleva al
bilingüismo transitivo
el estatus económico y social de los hablantes es bajo
se ha observado la percepción negativa del náhuatl en las comunidades
nahua parlantes tanto en las comunidades hispanohablantes
los hablantes tienen un acceso limitado a su lengua en los documentos
escritos
falta de comunicación interregional
alta migración a las zonas urbanizadas
El trabajo ha ofrecido una perspectiva amplia del funcionamiento (como funciona) de
una lengua minoritaria en un contexto social concreto.
164
FOTOGRAFICKÁ PŘÍLOHA
(©Vendula Hingarová)