Před příchodem Šrí Tatháty recitace védských

Před příchodem Šrí Tatháty recitace védských manter pro šťastný průběh všech věcí. Poslouchejte,
vnímejte rytmus, nechte ho proudit do vaší mysli, ať je ve vaší mysli vytvořen vlastní rytmus.
Kashyapa: „Na začátek bych se za vás všechny poklonil Šrí Tathátovi. Je vás tady mnoho nových,
a proto vám řeknu několik slov o tom, kdo je Šrí Tatháta.
Šrí Tatháta, jehož rodné jméno bylo Nárájána, se vlastně už od svého dětství věnoval meditaci,
cvičení, řekněme cestě k Božství. Před svým osmnáctým rokem si sedl pod strom banyánu, to je
Buddha strom, a tam pobýval více jak dvanáct let, cvičil jógu a rádžajógu, hathajógu, pránájámu,
tantru, prostě všechna cvičení, která k němu přicházela. Když končil svoji sádhanu, svůj tapas, tak byl
de facto mrtev, vážil pouhých 18 kg. Byl vrácen nazpátek na tuto zemi, aby pomáhal na cestě těm,
kteří touto cestou jít chtějí. V dnešní době, kdy se lidstvo dostává do velmi těžké situace, to vidíme
kolem sebe. Přírodní katastrofy, lidstvo je na tom velmi špatně. U nás ani tak ne, ale ve světě je
mnoho zabíjení, umírání na hlad. Proto Tatháta zůstal tady s námi, aby nás učil jak přežít nejlépe. Jak
změnit svůj život, a to cestou Dharmy. Dharma je správné konání, je to žití podle božských zákonů. To
učil i Buddha, to učil i Ježíš. Takže tady máme něco jako živoucího Buddhu. Přeji vám všem, abyste
zde načerpali hodně síly na to, co nás v životě těžkého čeká.“
Šrí Tatháta zdraví milované děti Matky přírody, které se zde shromáždily. Minulý rok zde byl Šrí
Tatháta pouze na krátké návštěvě a letos sem přijel znovu. Přijel poté, co navštívil Francii a Itálii. Za
tímto příjezdem stojí velký záměr. Je to záměr samotné Božské vůle. Záměr Božské vůle je, aby
zavládl mír v celém světě, aby se vrátila Dharma do všech koutů země. Kvůli tomuto byl v letošní zimě
pořádán velký obřad Mahajaga, ve státě Kérala v Indii. Během rituálu Mahajagy sestoupilo na zem
nejvyšší kosmické Vědomí a Tatháta nyní přišel do Evropy, aby toto Vědomí šířil mezi lidmi. Tato
země je neustálým vývojem evoluce. Když lidstvo postupuje z jedné úrovně do druhé, tak se to
projevuje navenek tím, že všude vidíme rozšíření temnoty, zmatků. Jsme zmateni a nevíme, co máme
dělat. Je to pro nás bolestivé. Tyto cykly se zde dějí od nepaměti. Vždy, když zavládne tento zmatek,
tak sestoupí Velké duše, světci, rišiové, mistři, kteří dělají rituály a pomáhají znovunastolení Dharmy.
Přináší Světlo, probouzejí v nás Světlo, aby lidství mohlo znovu vykvést. Proto dnes Tatháta přišel,
protože právě nyní je doba zmatků a nepokojů, a Tatháta přišel, aby nám pomohl přenést se přes
toto období temna, abychom znovu mohli vejít do Světla.
Mahajagy se zúčastnilo mnoho zemí. Byla to nevšední velká zkušenost a pro lidi, kteří se zúčastnili, to
znamenalo nové probuzení, pochopení. Skrze Mahajagu se dostalo na zemi mnoho energie, mnoho
světla a nyní Šrí Tatháta přišel, aby toto světlo, energii z Mahajagy šířil tady. Tedy proč k nám přichází
Tatháta? Aby mezi nás šířil Dharmu. Je to proto, že nyní je lidstvo zralé Dharmu přijmout, pochopit a
žít podle ní. Jsme schopni si uvědomit principy a zákony, které nám jsou předkládány. Takže
důvodem, proč k nám přišel, je naše zralost, připravenost. A výsledek? Pokud budeme následovat
Dharmu a cvičit, náš život vykvete, spolu s ním vykvete i naše rodina, celá společnost, celá země.
Vlastně všichni z toho budou mít prospěch. Odedávna velké bytosti jako Buddha nebo Krišna
přicházeli na svět a rozdávali Světlo, Dharmu. Rozdávali ho do lidských srdcí, ale bylo to schopno
pochopit a přijmout velmi málo lidí. Tatháta říká, že lidstvo na tento dar nebylo tenkrát připraveno,
ale dnes je jiná situace. Nyní jsme zralejší a můžeme Dharmu přijmout, pochopit a žít, nechat naše
životy rozkvést a mít z toho prospěch všichni. Jak se to stalo, že jsme se stali zralými pro přijetí
Dharmy? Je to proto, že v průběhu věku lidé cvičili různé věci. Cvičili tantru, jógu, mantry, uctívání a
skrze dělání těchto disciplín naše mysl vyzrála. To je základní práce, pracovat s myslí. Naše mysl je
připravena přijmout Dharmu a uvést ji do našich životů. V našem srdci je jakási vnitřní žízeň, která se
projevuje tím, že máme různé tužby a přání. Naše životy žijeme tím, abychom ty tužby naplnili. Tato
přání vyrábí naše mysl, takže si přejeme peníze, děláme peníze. Přejeme si rodinu, vytváříme rodinu,
přejeme si dům, postavíme si dům. Jsme neustále zaměstnáni tím, že plníme přání naší mysli, ale to
uspokojení je velice krátké nebo vůbec nepřijde. Takže je to takový nekonečný cyklus a my vidíme, že
z toho štěstí nepřichází. Takže když se na to podíváme s odstupem,uvidíme, že kdybychom splnili
všechna přání naší mysli, tak z toho ani štěstí, ani uspokojení nezískáme. Je to proto, že existuje
hluboko v našem srdci jiná tužba, jiná žízeň, a to tužba po Dharmě. Když rozpoznáme a naplníme tuto
tužbu, tak naše mysl se ponoří do klidu a míru. Smyslem našeho života, abychom pochopili, že
hledáme něco většího, hlubšího.
Co se týká lidského života, existují tři základní otázky, které bychom měli znát a měli bychom na ně
nalézt odpovědi. Proč jsme zde, proč jsme v lidských tělech přítomni? Kam jdeme? Co bychom měli
dělat? Smyslem života je odpovědět na tyto tři otázky. Všechno, co se ve vesmíru tvoří, má nějaký
smysl, nějaký záměr. Skrze tento záměr pracuje Božská vůle. Takže cokoli se stane, má nějaký smysl a
naši slabinou je to, že tento smysl nebo záměr zatím nejsme schopni vidět. Naše duše neustále touží,
hledá světlo Dharmy. Je to oheň, který hoří uvnitř nás, ale mysl, která je na povrchu, nerozezná tuto
žízeň po světle a pořádá hon na přání na materiální úrovni. Z toho pochází jakási vnitřní rozpolcenost.
Stále po něčem toužíme, ale nenalézáme to. Tato naše vnitřní rozpolcenost mezi tužbou naší duše
a tužbou naší mysli se odráží ve vnějším světě jako nepokoje, katastrofy, temnota a neuvědomujeme
si, že je to odraz našeho nitra. Vyvstává tu otázka „proč?“ Proč nerozumíme, nerozeznáme tu vnitřní
žízeň, proč se honíme za vnějšími přáními? Je to kvůli tomu, že když se narodíme a vezmeme na sebe
lidské tělo, tak do něho přijmeme i stopy, tendence z minulých životů, které nás někam směrují,
a navíc je mysl dítěte také ovlivňována rodiči, rodinou, takže ta čistá mysl se stane společenskou,
rodinnou myslí. Společnost vloží do dítěte své vlastní vzorce a tento človíček pak již nerozezná svoji
vlastní, čistou mysl, která touží po něčem jiném. Uvnitř nás hoří oheň vnitřní žízně, ale na povrchu
v mysli se to projevuje jako tužba po uspokojení materiálních přání.
Tatháta říká, že nyní nadešel vhodný čas, kdy i naše mysl může rozeznat a porozumět té vnitřní žízni,
může si ji uvědomit a je schopna přijmout Dharmu jako odpověď na tuto palčivou vnitřní otázku. Čas
a doba kolem nás nám dávají podporu, abychom si toto uvědomili, pochopili a žili to v našem životě.
Země je místem velkého vývoje, evoluce. Nejdříve zde jako základ existovaly pouze neživé objekty.
Božská vůle pracovala na těchto neživých předmětech, aby se staly živými, a pak v průběhu tisíců
a tisíců let se evolucí tyto živé formy stávaly komplikovanějšími, vyššími a vyššími, až se objevila mysl.
A toto je okamžik, kdy se vlastně objevil člověk. Takže se dá říct, že lidé jsou bytosti mysli, ale tímto
evoluce na zemi neskončila, není to ten nejvyšší článek.
Další úroveň, další stupeň je, abychom postoupili z roviny mysli do roviny vědomí. Nyní je nejvyšší čas
to uskutečnit, pozvednout se. Lze to udělat za pomoci správného rozlišování vědomí, uvědomování si
sama sebe a praktikování Dharmy. Je to velký krok kupředu. Víme, jaký je náš nový úkol, ale jak dojít
k tomuto novému probuzení na vyšší rovině, jak udělat ten krok z roviny mysli do roviny vědomí. Už
víme, že potřebujeme správné rozlišování vědomí a praktikování Dharmy, ale jak to udělat v praxi? Je
k tomu potřeba dojít skrze vzdělání. Vzdělávání. Ale dnes vzdělávání, které je nabízeno ve školách,
vzdělává ve vnějších věcech. Učí o vnějším světě, učí o společnosti, vzdělává se pouze naše mysl.
Nevzdělává se naše nitro. My takto nejsme schopni naplnit náš život, jsme stále nespokojeni, něco
hledáme a nenacházíme a pak umřeme. To se nám nyní děje. Ve skutečnosti potřebujeme dva druhy
vzdělání. Je to jednak vzdělávání, které dostáváme v našem školním systému. To nás učí o věcech
pomíjivých. To skutečné vzdělání nás učí o věcech, které jsou trvalé, neměnné. Když si představíme,
že bychom o tom druhém, neměnném, vzdělání nevěděli vůbec nic, a dnešní realita je taková, že se
stále honíme za něčím pomíjivým a nemůže to uspokojit naši vnitřní žízeň, protože je to jen polovina
toho, co potřebujeme. Potřebujeme oba druhy vzdělání a potřebujeme je v sobě spojit. Potřebujeme
se dozvědět i o těch věčných, neměnných věcech, Dharmě, skrz vnitřní rozvoj, vnitřní hledání
a potom je žít vnitřním srdcem ve vnějším světě.
Je mnoho cest, jak se spojit s vnitřní skutečností. Může to být jóga, védanta, bhakti, púdža, tantra
atd. Všechny tyto věci by měly učit, probouzet vnitřní rozvoj, spojení našich vnějších smyslů s
vnitřními, s duší, ale my víme, že lidé to dělali třeba mnoho let, ale s tím vnitřkem se nepropojili.
Nedokázali ovládnout své smysly. Jakoby tam byla nějaká blokace, která je k tomu nepustila. My se
potřebujeme uvnitř nějak probudit a potom nastoupit na cestu Dharmy. Tatháta říká, že ten čas
vnitřního probuzení nadešel nyní a propojení integrace toho všeho bude pro nás přístupná. Jakoby
v nás byla nějaká překážka na cestě Dharmy. Jako by nám to nebylo dovoleno nebo jsme nedorostli,
nedokázali otevřít správné dveře. Je to proto, že bloudíme kdesi mimo stezku a byli jsme tam
navedeni v našem útlém dětství i naší rodinou, společností, která nás přitlačila jít stezkami, kterými
se ubírá celá společnost, ale není to ono. Žijí v nás staré sociální vzorce a minulé tendence, které nás
neustále odvádějí pryč. Když se obrátíme někam ven do rodiny, společnosti, tak o té vnitřní cestě
nikdo nic neví a většinou nás pošlou ještě opačným směrem. Nikde se nedozvíme, jak se dostat
dovnitř sama sebe. Co udělat? Musíme obětovat něco ze sebe, protože žijeme naše zvyky, závislosti
a jediná cesta, abychom mohli nastoupit k Dharmě je to utnout, odseknout. Musíme vlastně
odseknout staré cesty, staré stezky, abychom mohli nastoupit na novou cestu.
Ve starodávné Indii měli takovou velkou tradici vzdělávání procesem zvaným upánajána. Děti ve věku
5 – 7 let byly přivedeny k mistrovi a vlastně byly uvnitř probuzeny, aby měly toto čisté, jasné vědomí
a pak mohly zcela přirozeně následovat cestu Dharmy. Byly vystaveny vlivu, vědomostem véd, šáster.
Bohužel se tato tradice tak nějak přerušila, ale to je způsob, jakým by se to mělo dělat. Probuzení by
se mělo udát již v raném věku, ne jak se to děje nyní, kdy jsou děti naváděny na cestu a zvyky rodičů,
starší generace, společnosti, ale o vnitřním probuzení neví vůbec nic. Dnes je naší nejvyšší povinností
začít žít svůj život novým způsobem. Lze to udělat jenom skrze sebeobětování. Obětovat naše staré
zvyky a navádět na tuto cestu mladou generaci. Jenom tímto způsobem je možné stvořit lepší svět,
lepší budoucnost pro nás pro všechny.
Malé děti do pěti let žijí vlastně ze své vnitřní podstaty. Od pěti let začínají kolem sebe vnímat
a nasávat okolní svět, přijímat zvyky svých rodičů a společnosti kolem a jejich mysl se přizpůsobí
vnější společnosti. Když se malé děti, když jsou ještě čisté, neprobudí k tomu vnitřnímu vědomí, tak
automaticky začnou žít vědomí té společnosti, ve které žijí. Přejímají veškeré zlozvyky, veškeré chyby
a automaticky následují tuto cestu. Jakmile ujdou po této cestě nějakou vzdálenost, tak se ta vnitřní
možnost probuzení zablokuje a již nemohou najít cestu ke své vlastní čistotě, středu, který měly, když
byly malé. Projevuje se to tím, že nemají žádný smysl života, jsou neklidní, plní si vnější tužby a přání,
nenachází nikde mír a uspokojení. Ve vnějším světě se toto odráží jako katastrofy, války, nepokoje.
Čili, když mladá generace nastoupí špatný směr, je velice těžké to zvrátit zpátky. Vyvstává zde
potřeba nového vzdělávání pro děti, aby se rozvíjelo jejich vnitřní spojení se svou vnitřní podstatou,
kosmickým vědomím, aby nebyly ve zmatcích, aby rostly uvnitř. Jak toho dosáhnout? Tyto vědomosti
jsou zaznamenány ve védách. Učit je moudrosti z véd. Jenom tak získají rozvoj vnitřního růstu
a jasnosti vědomí. Když budeme takto schopni vychovat naše děti, vyrostou ve spokojené a míruplné
lidi, stvoří svět plný míru v harmonii s kosmickým vědomím. Toto je jediná možnost, jak jít kupředu.
Všichni si přejeme šťastný, prosperující život, mír, ale nemáme to. Je to proto, že jsme nebyli jako
lidstvo správně vychováni. I dnešní děti nejsou správně vychovávány. Navádíme je na tu špatnou
cestu, na kterou jsme se dostali my sami. Jediný způsob, jak z tohoto kruhu vystoupit, je nalézt nový
způsob výchovy a vzdělávání dětí, aby si udržely spojení se svým nitrem, aby se dále rozvíjely a byly
uvnitř čisté. Je potřeba nového vzdělání nejen pro děti, ale pro všechny dospělé, aby ty děti měl kdo
vést. Proto sem Tatháta přišel, proto je zde s námi. Může nám dát potřebné vědomosti, může nás
probudit, probudit v nás vnitřní porozumění, navést nás na novou cestu. Můžete být zmateni nebo
zneklidněni tím, že se mluví k vám o nových věcech, které nestíháte všechny vstřebat. Toho se vůbec
nebojte, stačí Tathátova přítomnost, vnitřní klid a naslouchejte mu, ono se to ve vás probudí samo.
To pochopení ve vás jakoby vypluje. Jenom se nechte vést energiemi, které tu proudí. A na to je
potřeba i čas. Proto je Tatháta s vámi tři - čtyři dny. Bude se vám věnovat, abyste se otevřeli,
pochopili svoje nitro, svoji vnitřní žízeň a pochopili, jak žít.
Ráno jsme poslouchali povídání Tatháty o cíli života a důležitosti vnitřního rozvoje a nyní nám řekne
o jednom z největších světců Šrí Šankarovi.
Lidský život je velice vzácný a je velice těžké získat ho. My ho teď máme a naším úkolem je stát se
skutečnou, lidskou bytostí. Lidská evoluce, lidský vývoj, probíhá v určitých krocích nebo v určitých
úrovních. Nejprve jsme jen jakýmsi beztvarým davem a z něho se musíme vyvinout na lidskou úroveň
a potom dál na vyšší úrovně. Nyní se nacházíme na úrovni toho davu a potřebujeme se přerodit ve
skutečného člověka, a proto je Tatháta tady, aby nám v tom pomohl. Lidství má čtyři úrovně. Ta
spodní úroveň je stupeň davu. Na úrovni davu žijeme my a můžeme to přirovnat k bezhlavému stádu.
Co dělají lidé kolem nás, my napodobujeme a děláme to samé. Když lidé kolem nás říkají, že je to
dobré, říkáme rovněž, že je to dobré. Nemáme sami žádné vnitřní rozlišování, žádné uvědomění sama
sebe, v podstatě ani vnitřní názor. Řídíme a konáme podle toho, co říká naše okolí. Když žijeme v
davu a jsme součástí davu, nemůžeme nikdy naplnit náš život, nemůžeme naplnit naše lidství. Žijeme
v davu a v davu umřeme. To je ta potíž. Když jsme součástí davu, konáme věci nevědomě a děláme to
proto, že to dělají ostatní. Když se to vezme na příkladu dítěte: když jeho otec kouří, dítě začne kouřit
také a nepřemýšlí o tom, proč to dělá, jestli je to nezbytné. Prostě je to tak zažité, je to zvyk. Nebo
pití: když pijí lidé kolem nás, tak my si k nim přisedneme a pijeme taky. Nepřemýšlíme o tom, co to s
námi dělá nebo proč to tak je. Čili dav nás následuje, utváří a uvědomění jedince v davu je na nule.
Nemá žádné vnitřní uvědomění sama sebe. Vývoj, růst směrem k lidství, pryč z toho davu, spočívá v
tom, že začínáme používat naší mysl a přemýšlíme, je tohle dobré, je to špatné, mám nebo nemám to
dělat? Probíhá tam jakási analýza okolí vzhledem k sobě samému a vlastně tím se posouváme výš a
stáváme se lidmi. Tímto růstem z davu, kdy si uvědomíme sebe sama, začínáme rozlišovat, co je
dobré a co nikoliv, co je potřeba, co není nezbytné, tak sestáváme lidmi. Když jsme lidmi, tak nastal
čas posunout se zase o stupínek výš. Zjistit, pochopit, uvědomit si cíl a význam života. Způsob života,
abychom se dostali dále na vyšší úroveň. Je to úžasná věc. Vždy, když se má lidstvo přehoupnout na
vyšší stupeň vývoje, tak Božství okamžitě pošle duše, které ty lidi vychovávají a pomáhají jim
postoupit kupředu. Dělo se to mnohokrát a my všichni víme, že třeba v Evropě působil Ježíš Kristus.
Bylo to v době, kdy se také lidství mělo posunout z úrovně davu, kdy vládla temnota, tmářství a Ježíš
Kristus přišel, aby jim pomohl vyhoupnout se na úroveň lidství. Bohužel, lidé nebyli dost zralí, aby ho
šíře pochopili a uvedli v život to, co on hlásal. Proto ho nebyli schopni následovat a ukřižovali ho.
V průběhu věku jsme se dokázali vyvinout z úrovně davu s novým vědomím na úroveň lidství. Zde už
nějaké vědomí je, dokážeme rozlišovat, ale ještě nás pořád brzdí a ovlivňují nějaké stopy našich
minulých tendencí a zlozvyků z minulosti. Nyní je potřeba postoupit dál a zbavit se i těchto zbytků
minulých tendencí. Své vědomí ještě více projasnit, pročistit, zbavit pochybnosti a zmatků. Nyní,
abychom mohli vyrůst na další úroveň, která je ještě výše jako lidství, potřebujeme dvě věci: Nové
vědomí, hlubší uvědomění, porozumění. Druhá věc je, že se potřebujeme odpojit, úplně odseknout
od naší minulosti. Protože naše minulost znamená i temnotu, nevědomost, špatné zvyky, zlozvyky.
Toho všeho se musíme úplně bez pochybnosti zbavit, abychom mohli postoupit dál. Jistě jsme v
minulosti dělali i hodně pro nás prospěšných věci, které nám pomáhaly, třeba jógu, meditaci,
pročišťovali jsme naše tělo. Můžeme si vzít za příklad svůj vlastní život. Někteří z vás jsou zkušení, celý
svůj život praktikovali jógu, meditace, bhadžany, ale stále uvnitř nejsou spokojeni, stále uvnitř
probublává jakási žízeň. Proč se stále nemohli dostat ke svému středu a stát se šťastnými? Je to
proto, že s sebou stále táhneme naší minulost. To, co jsme se naučili ve společnosti, od rodičů, ve
škole. Naše minulé chyby, zlozvyky, závislosti. Od tohoto je třeba se důkladně očistit. Nesmí v nás z
tohoto zůstat ani smítko, abychom mohli jít dál. Protože až se úplně očistíme od našich minulých
tendencí a upoutání, bude to, jako by spadl štít, který máme před očima a najednou uvidíme věci
před sebou takové, jaké jsou. Minulé věci nám v tom brání, protože jsme se jich nevzdali. Teď tady s
námi je Tatháta a vyučuje nás. Můžeme se ptát, co nás sem přitáhlo. Když se budeme ptát sami sebe,
tak nám odpoví mysl. Nebo nám také neodpoví, nebude znát důvod, ale důvodem je, že nás sem
přitáhla vnitřní síla, vnitřní žízeň, touha, ale na úrovni mysli to nejsme schopni zformulovat. Je to
proto, že naše mysl je vlastně odrazem společnosti, že je to taková sněhová koule, na kterou se
všechno zvnějšku nabalilo. Ty věci, které jsme na sebe nabalili, nám brání k průniku dovnitř. Přišli
jsme sem proto, že jsme měli nějaké vnitřní puzení sem přijít a vlastně nás sem nasměrovala naše
duše. Ta něco od Tatháty očekává. My to hluboko uvnitř nás víme. Na úrovni mysli tomu tak není.
Tam třeba přemýšlíme, proč tady je, co nám má říct, ale mysl je nástroj společnosti, nástroj, který nás
ovládá. Proto je třeba mysl otevřít nebo trošku zahodit stranou, posunout dozadu, nechat ji rozpustit
a bude to, jako bychom najednou otevřeli okenice a uvidíme docela jasně před sebou poselství
Tatháty. Bude k nám proudit dovnitř našeho srdce.
Mysl, o které si myslíme, že je naše, když podle ní žijeme a ona nás vede, to vlastně ani není naše
mysl. My naši pravou mysl neznáme, a potřebujeme ji poznat. To, co si myslíme, že je naše mysl, to
je program, který nám byl instalován z vnějšku. Společností, tím davem. Protože se společnost ubírá
špatným směrem, tak i tato nainstalovaná mysl nás vždy povede špatným směrem, a když ji budeme
následovat, nikdy nedosáhneme ani štěstí, ani míru. Naše vnitřní, pravá mysl uvnitř nás spí a je
obalena nepropustným obalem, který jsme získali ze společnosti.
Naším úkolem je tuto vnější, společenskou mysl rozpustit, úplně otevřít a naši vnitřní mysl probudit a
nechat ji ovládnout náš život, protože do té doby život, který žijeme, není náš. Je to život davu, který
byl do nás nainstalován. Když svoji pravou, vnitřní mysl probudíme, zrodí se v nás nové vědomí, nová
jasnost, světlo, nová čistota, porozumění. Naši vnitřní, spící mysl, ke které se nemůžeme vůbec
normálně dostat, někdy můžeme zaslechnout - její tenký hlásek, někde hluboko v našem nitru, při
nějakých vzácných příležitostech, kdy cítíme, že něco máme nebo nemáme udělat. Většinou nejsme
schopni ho zachytit a poslechnout kvůli společenské mysli nebo kvůli tlaku společnosti kolem nás. Pak
tento tenký hlásek zanikne ve všeobecné vřavě. Takže je potřeba se očistit, osvobodit a jenom když
se necháme vést tím vnitřním hlasem, tak se můžeme rozvinout, rozkvést a může rozkvést i náš život
a všechno kolem nás.
Proč nejsme spokojeni se současným bytím? Proč vždycky, když se nám nějaké přání splní, nejsme
spokojeni? Protože celá existence, všechno kolem, nás nutí, abychom objevili tu naši spící mysl, čisté
vědomí… Nyní se podíváme k protikladu. Když se probudí naše spící mysl, co se stane? Najednou
budeme mít jasnost rozlišování, uvidíme jasně, co je cíl našeho života a vnitřní mysl nám i jasně
ukáže cestu k tomu cíli. Už nebude pochyb, co máme dělat a co ne. Povede nás vnitřní hlas a získáme
vnitřní štěstí a mír. Jen tímto způsobem se může odehrát náš další vývoj na vyšší stupeň.
Šankarova medicína na to, jak se dostat ke spící mysli je ta, že tu společenskou mysl musíme v
jednom okamžiku odstřihnout. Lze to udělat jedině pevným, neochvějným rozhodnutím. Odstřihnout
ji v jednom jediném okamžiku. Vnitřní pravá mysl se probudí a toto pocítíme jako znovuzrození naší
vnitřní duše. Šankara dále říká: následujte potom moudrost véd. Védy sem byly přeneseny vnitřním
zrakem dávnými rišii, kteří ve stavu hluboké meditace, formulovali věčné poznání, které je neměnné.
Tak se teprve dostaneme na vyšší stupeň vědomí. Dnešní svět nerozumí moudrosti véd, nechápe je. I
toto je posláním Šrí Tatháty, aby šířil moudrost véd, aby je mohli praktikovat ve svých životech. Ve
védách je všechno. Všechno do posledního smítka. První i poslední. Je zde celý vývoj a evoluce
lidstva, světa. Když byl stvořen tento materiální svět, byly stvořeny i védy, jejich moudrost. Byly
vtištěny do mysli starých rišiů, kteří je objevili a zaznamenali Ve védách je zaznamenáno vše, od
nejnižší roviny davu přes úroveň člověka, na níž jsme dnes, po úroveň vznešeného člověka, kam se
snažíme dostat, až po božskou úroveň člověka. Ve védách je všechno, co se požaduje a očekává od
lidského zrození. Védy pojednávají i o tom, jak se vyvíjí rodina, jak se vyvíjí společnost, jak se vyvíjí
národ, jak se vyvíjí celý svět. Během těch věků se čas od času objeví velký světec, velká duše, která
uvnitř sebe zná učení véd a snaží se část tohoto učení předat lidstvu. Byla to práce Buddhy, Krišny,
Krista. Všichni vlastně dělali stejnou práci. Šířili poselství véd. Bohužel my jsme dnes to pravé poznání
véd ztratili. Proto se odehrál velký rituál Mahajagy letos v zimě, kde Šrí Tatháta za pomocí rituálů
vyzval Nejvyšší Vědomí, aby sestoupilo znovu na zem, rozšířil ho na veškeré lidstvo, aby lidé znovu
uvnitř sebe získali přístup k moudrosti, k poznání véd. Proto Tatháta jezdí po světě a učí je, aby se
znovu spojili s kosmickým vědomím a s moudrostí véd. Šrí Tatháta říká, že tato chvíle je nesmírně
cenná, významná, protože stačí, když budete pozorně naslouchat. Jeho působením může ve vás
nastat probuzení. Když se vy sami znovuzrodíte, tak ta vaše přeměna, světlo se dál bude šířit do
vašeho okolí, vaší rodiny, zaměstnání, společnosti, státu.
Zatímco jste tady, mějte na paměti tři body: být co nejvíce otevřeni. Leží na vás veliká odpovědnost a
proto buďte velice, velice pozorní. My dnes chodíme z místa na místo a stále něco sháníme. To, co
sháníme, jsou znalosti a moudrosti véd. A naše štěstí je, že zde je můžeme získat. Tatháta nám toto
všechno poskytuje jako dar. Vy máte velké privilegium, že tu můžete být s ním. Dostávat to, vnímat to
z první ruky. Říká, že tyto vědomosti, moudrosti, hodlá po světě rozšířit, rozvěsit jako sladkosti na
stromě. Až dorostou pozdější duše a budou připraveny, tak i ty si z tohoto stromu sladkostí natrhají.
Vy máte možnost si natrhat tady již nyní. Náš svět se vyvíjí, ale to je vývoj pouze vnější. Vnitřní vývoj
na úrovni mysli, uvědomění, ten se neodehrává, tam se spíš vracíme zpátky. Tam zakrňujeme. Vnější
vývoj by měl být vyrovnáván, doplňován tím vnitřním vývojem, a to se dnes neděje. Abychom dosáhli
vnitřního vývoje, musíme jej uskutečnit skrze dosahování Dharmy. Moudrosti véd. Není žádná jiná
cesta a ani v minulosti žádná jiná cesta nebyla.
V následujících hodinách a dnech budete přijímat od Tatháty poselství, hodně energie a vlastně vývoj
ve vás se bude urychlovat, dít samovolně. Šrí Tatháta vás žádá, prostě to jenom zažívejte, pozorujte
uvnitř sebe, co se ve vás děje, a nechte to dít.
Šrí Šankara říká, že toto propojení s vnitřním mistrem, to je výsledek zásluh z mnoha a z mnoha
minulých životů. Nyní to máme využít. Vy tu nejste jako individuální osoby. Jste tu jako zástupci
lidstva. Cokoliv, co tady do sebe naberete, nabízí Šrí Tatháta celému lidstvu a působí to skrze vás dál k
celému světu. Neříkejte si, že je to moc těžké. Je to přesně to, co vaše duše hledá, po čem touží. To
pochopení přijde v určitý čas samo. Poslechněte si sami sebe, svoji duši uvnitř sebe a ta vám řekne,
jestli je to ono, co jste potřebovali dostat. Můžete mít spoustu vědomostí, znalostí, ale nyní se
zeptejte své duše, která je hodně hluboko ve vás, jestli je to ono.
Závěrečné védské mantry.
Odpoledne před zpíváním a tancem:
Většinou duchovní praxi chápeme jako cvičení jógy, meditaci, opakování manter apod, ale duchovní
cesta představuje víc. K našemu růstu může hodně pomoci i zpěv a tanec. Když získáme nějakou
potravu pro naši duši, duše je spokojená. Když seženeme potravu pro naši mysl, i mysl je spokojená.
Ale je potřeba uspokojit i potřeby těla a nechat je vyjádřit – a to se může dít skrze tanec a zpěv,
abychom tak vyjádřili radost a štěstí ze setkání s božským světlem. A v tom je i tajemství, že dobrý
tanečník může dobře meditovat. Takže meditace, učení, tanec a zpěv jsou vyjádřením stejného na
různých rovinách. Ale bohužel máme chybné představy o zpěvu a tanci, protože naše moderní
společnost má mylné chápání zpěvu a tance.