ZDE

Jakub "Zion" Hejda
12.část
ODDECHOVÝ ČAS 2: V PLNÉ PALBĚ
www.wzr.cz
Těžká pancéřovaná limuzína s pěti nápravami a výsostnými znaky Bratrstva na dveřích, střeše a
vlaječkách, třepotajících se podél chromovaného žebroví obrovské vzduchové pumpy trčící z
kapoty, se řítila ze stupňovitého kopce. Na konci krátké rovinky vždy vylétla do vzduchu a po více
než desetimetrovém skoku dopadla na klesající silnici. Hydraulické tlumiče sice dělaly, co mohly,
ale rána to byla strašlivá. A znovu a znovu.
Sirény na střeše ječely jako fúrie, takže na ulici naštěstí nezůstal žádný chodec. Zato byla plná
opuštěných vozů, jejichž řidiči prchli v obavě o svůj život. A že byla na místě! Více než
desetitunový kolos, opatřený navíc radlicí, je rozrážel jako papírové krabice, muchlal plechy a drtil
skla. Po něm zůstávala jen spoušť a exploze vzníceného paliva.
Automobil projel širokou třídou, kde mu ostatní vozidla vytvořila širokou uličku uprostřed, a na
jejím konci ostře zabočil vpravo a zmizel v jedné z otevřených bran do gigantické,
několikakilometrové stavby, Katedrály na Luně, té první a největší v celé sluneční soustavě.
Řidič prosvištěl temným tunelem, několikrát odbočil z hlavního směru a smykem zastavil v kryté
hale, kde nebylo ani živáčka. Ale ještě než stačil vypnout sirény, vyhrnul se ze dveří po obvodu
prostory zástup lidí. Z těžkých kovových dveří armáda mechaniků, z dvoukřídlého zdobeného
portálu vojáci ve vycíděných zbrojích, za kterými pospíchala trojice obézních mužů v honosných
rouchách Kúrie. Vojáci se postavili mezi vůz a ústí tunelu a z vlastních těl vytvořili clonu pro muže,
který otevřel zadní dveře automobilu a vysoukal se ven.
Byl vysoký a hubený. Až vyzáblý. A starý, určitě hodně přes osmdesát let. Holou hlavu
pokrývaly jaterní skvrny, jen nad ušima (a z nich) mu trčely chomáčky bílých chlupů. Kráčel ale
pevně a na první pohled z něj vyzařovala síla a autorita. Kardinál Durand. Sedmnáctý.
Došel k okénku řidiče a poklepal na ně rukou připomínající svraštělý hnát mumie. Tmavé sklo
sjelo dolů, řidič se naklonil ven a pokorně pronesl:
„Co si přejete, Vaše excelence?“
Kardinál se k němu sehnul a chvíli mu něco šeptal. Pak se narovnal a obrátil na tři udýchané
tlouštíky, kterým se na čele leskly krůpěje potu.
„Okamžitě informuje plukovníka Klossterfelda, podařilo se mi zadržet nesmírně nebezpečného
kacíře. Ten člověk má mou podobu a vykazuje jisté dovednosti v ovládání Umění. Musí ihned
zmizet,“ řekl klidným, medovým hlasem, zatímco kráčel ke zdobenému průchodu do nitra Katerály.
„Najdete ho v kufru vozu...“ otočil ještě hlavu a v doprovodu čtyř vojáků vstoupil do široké servisní
chodby osvětlené sterilním svitem zářivek.
Řidič zatím vypnul motor, vystoupil a odešel z haly jedněmi z dveří pro pomocný personál.
*
*
*
„Nějaké nové zprávy?“ zeptal se Kardinál mohutného muže v na míru šitém černém obleku,
který se sklopenou hlavou stál na opačném konci masivního stolu z tmavého dřeva.
„S ohledem na Vaše varování vězně udržujeme pod silnými hypnotiky, ti nejlepší mystici se
pokoušejí proniknout jeho mentální obranou, zatím bohužel neúspěšně...“
„Dal jsem vám přeci jasný příkaz!“ v medu Kardinálova hlasu se objevilo žihadlo.
„A ten bude proveden, domníval jsem se ale, že tato záležitost je tak vážná, že vědět víc by bylo
Povídka na pokračování – všechny části naleznete na serveru www.wzr.cz
Jakub "Zion" Hejda
12.část
ODDECHOVÝ ČAS 2: V PLNÉ PALBĚ
www.wzr.cz
ku prospěchu,“ řekl plukovník Klossterfeld, vrchní velitel Správců, osobní stráže Bratrstva.
„Domníval... Dejte na mě, Klossterfelde, ten vám nic neprozradí,“ už to byl zase starý dobrý
Kardinál, jehož hlas hojí bolesti ducha i těla. „Cítím z něj ale Temnotu tak silně, že se obávám o
všechny, kdo budou jeho přítomnosti vystaveni. Zbavte se ho co nejdříve.
A poohlédněte se po Theodorovi... od našeho včerejšího kvapného příjezdu o něm nikdo nic
neví.“
Plukovníkovi píply hodinky. Zvedl ruku k uchu, stiskl nenápadné handsfree a chvíli pozorně
poslouchal. Jeho tvář se zachmuřila a objevily se v ní obavy.
„Mám pro vás zlé zprávy, Excelence,“ řekl nakonec náhle ochraptělým hlasem. „Právě objevili
Vašeho řidiče... Poznali ho ale jen podle šatů a identifikace, celé jeho tělo se proměnilo v jednu
velkou mokvající ránu. Bohužel, je mrtev...“
Kardinál prudce zdvihl zrak k plukovníkovi a mrazivě pronesl: „Ták, a máte, co jste chtěli. Ten
ubožák mi jen pomohl s naložením toho kacíře do vozu... mohli být spolu nejvýše pět minut...“
„Ujišťuji Vás, že vězeň bude do pěti minut zlikvidován a celý blok Katedrály, kde se pohyboval,
on i Váš řidič, bude očištěn Světlem...“
Kardinál jen netrpělivě máchl rukou a beze slova Klossterfelda propustil. Vstal ze svého trůnu,
začal přecházet po místnosti a horečnatě přemýšlet.
*
*
*
Kardinál stoupal po mramorovém řečišti vedoucím na kazatelnu z hloubi Katedrály. Tak jako
každý první den v týdnu dnes bude kázat on, ale jeho mysl v této chvíli zaměstnávaly docela jiné
úvahy. Z vrcholu schodiště se k němu neslo šumění hlasů tisíců shromážděných věřících. Když se
mu otevřel pohled do ohromné prostory plné lidí, ozářené světlem umělých ohňů, usmál se pro
sebe.
Postavil se k pískovcové balustrádě a desetitisícihlavý dav utichl, takže by bylo slyšet i špendlík
spadnout. Vzhledem k rozlehlosti hlavní lodě Katedrály se ale pod podlahou, v asi třicetimetrových
rozestupech, nacházely kóje, ve kterých stáli mystici-podvržníci a šířili slova Jeho excelence mezi
dychtivé posluchače jako živé reproduktory.
Kardinál chvíli jen stál s hlavou skloněnou, pak zvolna pronesl: „Temnota... odvěký nepřítel,
jehož porážce lidstvo obětuje veškeré své úsilí a zdroje. I za cenu stagnace, zpátečnictví a útisku
vlastních lidí...“
Shromážděním proběhla vlna překvapení a nevole. Tohle přeci byla argumentace odmítačů
Patentů a těch, kdo s Bratrstvem nesouhlasí...
„Ale tak je to dobré,“ pokračoval Kardinál a v jeho hlase se objevil nový podtón: pobavení!
„Strnulí v minulosti, jako ovce jdoucí na porážku, odsouzení k smrti, kterou jim přinesou kohorty
Temných apoštolů...“ Zvrátil hlavu a rozesmál se. Pak rozpřáhl paže, zpříma pohlédl na davy
věřících, lapené ve zdech Katedrály jako v pasti, černýma očima bez bělma a úlisným, mlaskavým
hlasem řekl: „Mám pro vás dar...“
Ti stojící nejblíže mohli pozorovat, jak z Kardinálových úst vytryskl temný proud. Jeho tvář a
tělo se začaly propadat do sebe, pukat a nakonec se rozletěly na miliardy částeček, které jako roje
Povídka na pokračování – všechny části naleznete na serveru www.wzr.cz
Jakub "Zion" Hejda
12.část
ODDECHOVÝ ČAS 2: V PLNÉ PALBĚ
www.wzr.cz
obtížného hmyzu zakroužily Katedrálou. Měly hnědozelenou barvu zkažené krve a nesly v sobě
dosud neznámé choroby. Každý, koho se dotkla byť jen jediná, se doslova před očima začal měnit.
Někomu se hnisavé rány otevřely na kůži, někomu uvnitř těla, takže se udávil vlastní krví. Někomu
se po těle objevily rychle rostoucí nádory, které z něj vysály veškerý život, jiní se proměnily v
hromádky třesoucího se rosolu. Vše doprovázel zoufalý řev trpících a ozvěna smíchu tvora, který se
ještě před malou chvílí vydával za Kardinála...
*
*
*
Zornice roztažená takřka přes celou rohovku se zachvěla a bleskem stáhla, takže zase bylo vidět
duhovku. Vidoucí se naklonil přes okraj svého lůžka a začal zvracet. Když si rukávem roucha otřel
potřísněnou bradu, pohlédl vyděšenýma očima na svého učedníka a zapisovatele, ztěžka se
vysoukal z věšteckého lože a udýchaně bafl: „Musíme neprodleně informovat Kúrii.“
Povídka na pokračování – všechny části naleznete na serveru www.wzr.cz