Šperkové kameny a jejich názvy

Šperkové kameny a jejich názvy
Napsal uživatel RNDr. Ivan Turnovec
Sobota, 21 Duben 2012 20:16
Mezi šperkové kameny, označované stále laicky, pro jejich cenu, jako drahé, zahrnujeme
minerály, ale i další přírodní materiály, které mají především krásný vzhled a upoutávají nás
leskem, barvou, čistotou, průhledností, případně měnou barev a charakteristickou kresbou
sledující jejich vnitřní stavbu. Na tomto místě je nutno konstatovat, že dnes šperkové materiály
netvoří žádnou přirozenou skupinu přírodnin, kromě minerálů sem patří horniny, fosilní i
recentní organické látky a dnes i látky synteticky vyráběné.
Ve starověku se lidé krásnými kameny nejen zdobili, ale uměli využívat i jejich vynikajících
vlastností. Přisuzovali drahokamům rovněž tajemné, magické vlastnosti a zázračné léčebné
schopnosti. Víra v neobyčejnou moc kamenů byla silná zvláště ve středověku. Kdysi se
používaly ve své původní podobě. Teprve později je lidé začali pro zvýraznění barvy a lesku
vyhlazovat a leštit. Nejlépe je dokázali opracovávat Indové a Egypťané.
Je pochopitelné, že některé v přírodě nalézané minerály, používané jako šperkové kameny,
svou vzácností a vysokou cenou odedávna lákaly k napodobování. Už ve středověku lidé
imitovali drahé kameny sklem, jiné uměle přibarvovali nebo je ke zvýšení lesku podkládali
stříbrnými fóliemi. Všechny napodobeniny a padělky připomínají pravé přírodní kameny pouze
vnějším vzhledem. Jejich fyzikální vlastnosti jsou zcela odlišné.
Podobně jako u zlata snažili se alchymisté rovněž bezvýsledně vynalézt způsob, jak přeměnit
obecné kameny v ušlechtilé, drahé. Tato umělá příprava, tzv. syntéza drahokamů se podařila
až moderním alchymistům. Kameny vyrobené uměle v laboratoři mají stejné chemické složení i
fyzikální vlastnosti jako kameny přírodní, jsou tedy vlastně pravé. Jedním z nejstarších a
nejúspěšnějších způsobů umělé přípravy drahokamů je tzv. Verneuilova metoda. Spočívá v
tom, že se jemně práškované suroviny přetavují v kyslíkovodíkovém plameni ve speciálních
píckách. Tímto způsobem se dodnes ve velkém vyrábějí syntetické rubíny, safíry, spinely, rutily
i jiné, v přírodě neznámé kameny. Drahokamy získané touto metodou mají tvar válečku, tzv.
hrušky, nemají rovné krystalické plochy.
Pod tlakem a za vyšších teplot, tzv. hydrotermální syntézou, vyrábí se v ocelových autoklávech
umělý křemen - křišťál, záhněda i citrín. Také smaragdy se podařilo uměle vypěstovat z
příslušné taveniny chemickou krystalizací při vysokých teplotách, a to v podobě dokonalých
krystalů.
Rovněž diamant, se od roku 1956 vyrábí uměle, při vysokých tlacích a teplotách, ve
speciálních aparaturách. Dlouho sloužil jen jako kvalitní průmyslové brusivo. Krystaly získávané
v posledních dvaceti letech, jsou již dostatečně velké, a tak již slouží jako šperkové.
Z celkového počtu známých minerálů, který se blíží ke třem tisícům, mají tu čest být řazeny
mezi šperkové a ozdobné kameny asi dvě stovky. Do roku 1955 se za drahokamy považovaly
1/5
Šperkové kameny a jejich názvy
Napsal uživatel RNDr. Ivan Turnovec
Sobota, 21 Duben 2012 20:16
průhledné a k broušení vhodné minerály s tvrdostí přes 8, zatímco ostatní průhledné do 8.
stupně tvrdosti dle Mohse byly polodrahokamy (sem by tedy patřil i jeden z nejcennějších
kamenů smaragd!) Jako šperkové kameny byly dále značeny všechny další průsvitné a
neprůhledné minerály používané na výrobu šperků. Název polodrahokamy byl zrušen již v roce
1955 vydáním nového závazného názvosloví kamenů mezinárodní organizací BIBOA - Bureau
International des Associations de Fabricants, Grossistes et Détaillants de Joaillerie, Bijouterie,
Orfévrerie et Argenterie, se sídlem v Haagu (CIBJO: Pierres précieuses et fines/Perles
Définitions). Teoretický problém je vyřešen, v praxi se ale pro konečného zákazníka mnoho
nezměnilo.
S označením kamenů ve špercích jsou ale stále ještě problémy. Jednodušší je situace v
terminologii mineralogické. Jistou záhadou jsou názvy některých šperkových kamenů,
využívaných od starověku. Jejich původní označení se převádělo z jazyka do jazyka, aniž by
mělo nějaký smysl. Paradoxně je to doklad prastarých kořenů šperkového kamenářství.
Příkladem může být korund - jméno je staroindického původu, jeho význam dnes neznáme.
Mnohé názvy byly odvozeny od typických vlastností toho kterého kamene . Safír pochází z
řeckého sappheiros (slovo je pravděpodobně hebrejského původu) znamenající modrý. Název
rubín pochází z indického rater nebo z latinského ruber = červený. Diamant - adamas = řecky
neporušitelný, byl označen pro svou vysokou tvrdost (později ademant a z toho démant). Lapis
lazuli vychází z latinského lapis = kámen a arabského azul = modrý. Chrysopras z řeckého
chrysos = zlato a prason = česnek, i když dnešní představě barev neodpovídá. Karneol se
odvozuje nejčastěji od latinského caro = maso nebo carnis. Rhodonit vychází z řeckého slova
rhodon = růže, odpovídá její barvě. Akvamarin je složenina aqua = voda + mare = moře.
Malachit je z řeckého malache = sléz (středozemní rostlina, jejíž plody nebo listy mají sytě
zelenou barvu podobnou malachitu), i když podle jiné verze je jméno odvozeno od řeckého
malakos = měkký, neboť malachit má jen 4. stupeň tvrdosti dle Mohse. Spinel je z řeckého
spinos = jiskra nebo latinského spina = špička či vrchol, podle tvaru jeho krystalů. Granát
pochází z latinského granum = zrno. Euklas je z eu = dobře a klasis = štípati. Podparača
(podparadshah) je ze sinhalského označení ranních červánkú. Původ názvu topas se přisuzuje
sanskrtskému slovu topas = oheň, platí i pro hlavní naleziště ostrov Topazos v Rudém moři.
Danburit dostal název podle města Danbury ve státě Connecticut v USA. Alexandrit - odrůda
chrysoberylu s proměnlivými barvami; byl poprvé nalezen na Uralu roku 1834 v den oslav
plnoletosti tehdy ještě korunního prince a pozdějšího cara Alexandra II. Kámen byl pojmenován
na jeho počest.
Problematické je odvození názvu pro acháty. Některé prameny uvádějí, že tento kámen znali
Semité dávno před Římany a Řeky a nazývali jej aqia nebo achit, jiné tvrdí, že pojmenování je
odvozeno podle Sicilského naleziště na řece Achates, kde se acháty sbíraly již ve 4.století před
n.l. jako surovina pro rytce na antické kameje. Tyto a další nejasnosti kolem názvů šperkových
kamenů se asi již nevysvětlí.
Mineralogické názvosloví je ale jen částí v rámci terminologie šperkových kamenů. Vedle
názvů mineralogických se postupem času utvořilo velké množství názvů obchodních. A právě
toto obchodní označování znamená problémy. Hlavním účelem komerčních názvů byla mnohdy
snaha oklamat neinformovaného zákazníka aby si myslel, že dostává kámen dražší, kterému se
2/5
Šperkové kameny a jejich názvy
Napsal uživatel RNDr. Ivan Turnovec
Sobota, 21 Duben 2012 20:16
nabízený kámen svojí barvou podobá. K tomu můžeme uvést i několik příkladů nesprávného
označení drahokamů v naší tuzemské obchodní praxi, tj. v cenících, či ve výkladních skříních
zlatnických obchodů. Jméno kamene bývá tvořeno dvěma slovy, ale pozor: za český granát je v
současné době vydáván mnohem levnější almandin.
Dalšími příklady mohou být matoucí názvy: kouřový topas nemá nic společného s topasem jde ve skutečnosti o kouřový křemen (záhnědu). Podobně i zlatý a madeiratopas jsou křemeny,
hyacinttopas je zirkon, španělský topas pak na žluto přepálený ametyst, i marmarošský diamant
je jen křemen. Matoucí bývají i názvy rekonstruovaných kamenů, např. Técla-smaragd, či
Soudé-smaragd, jsou dublety.
Podobných příkladů nesprávného označování šperkových kamenů by bylo možno uvést daleko
víc. Vzhledem k tomu, že kvalitních surovin přírodních šperkových kamenů, a to právě těch
nejcennějších, byl vždy nedostatek, snažili se lidé o jejich napodobování nebo umělou výrobu.
Již Plinius se zmiňuje o skleněných imitacích různých drahokamů, o tripletech i o těžkostech při
jejich rozeznávání. Jednalo se sice o výrobky velmi nedokonalé, ale tehdejší rozlišovací metody
byly na nízké úrovni.
Uplynulo mnoho času, než se podařilo vídeňskému klenotníku Josefu Strasserovi vyrobit v roce
1758 dokonale čistou bezbarvou sklovinu, která dostala pojmenování po svém vynálezci "štras".
Brzy se rozšířila po celé Evropě a sloužila jako materiál k broušení napodobenin diamantů.
Barvením skloviny se rozšířily možnosti napodobování dalších drahokamů. Technologie
přípravy skloviny i jejího broušení se stále zdokonalovaly a s těmito kameny se setkáváme na
trhu ještě dnes v tzv. bižuterii. Jedná se o napodobeniny drahokamů - imitace, které se jim
podobají pouze barvou a jejichž chemické i fyzikální vlastnosti jsou zcela odlišné. Musí být proto
vždy označovány slovem napodobenina nebo imitace.
Po mnoha předcházejících marných pokusech různých šarlatánů i seriozních vědců se podařilo
koncem devatenáctého století francouzskému chemikovi Verneuilovi uskutečnit průmyslově
významnou syntézu korundu rubínové barvy. Úspěšné výsledky svých pokusů předal v roce
1892 v zapečetěné obálce francouzské Akademii věd a teprve v roce 1902 je publikoval. A od
té doby se začaly na trhu prodávat umělé rubíny (rubis scientifiques). Verneuilův výrobní
postup, používaný ve velké míře ve světě dodnes k výrobě syntetických korundů a spinelů, se
stále zdokonaloval, rozšiřovala se barevná paleta i kapacita, takže dnes máme na trhu asi třicet
barev syntetických korundů a spinelů. Zpočátku byl na trhu chaos s jejich označováním a
rozeznáváním od přírodních drahokamů. Druhý problém byl brzy úspěšně vyřešen
vypracováním spolehlivých rozlišovacích metod.
V obchodní praxi některých šperkařsky vyspělých států je zakázáno spojovat název drahokamu
se jménem naleziště vyjma případů, kdy jeho typické vlastnosti jsou kdykoliv prokazatelné,
např. u českého granátu. Není také dovoleno blíže určovat barvu podle jiného typicky známého
drahokamu, např. rubín-spinel, topas-křemen apod. Bohužel platí to jen v obchodním světě.
Koneční zákazníci jsou klamáni i nadále.
V otázkách pojmenování jednotlivých druhů se v praxi bohužel dosud nepodařilo sjednotit
názory a vydat závazné názvosloví; potřebné by bylo zejména pro syntetické kameny. Zatím nic
3/5
Šperkové kameny a jejich názvy
Napsal uživatel RNDr. Ivan Turnovec
Sobota, 21 Duben 2012 20:16
nezaručuje správnou informaci zákazníků při nákupu šperků s drahými kameny. Je to otázka
velice důležitá, protože kvalitu použitého zlata nebo stříbra v hotovém šperku zaručuje státní
puncovní značka. Záruka pravosti, a konec konců i kvality zasazeného drahokamu (s výjimkou
briliantového zboží, a ani zde ne stoprocentní) dosud neexistuje. Je to škoda. Bylo by žádoucí
prosadit alespoň atestaci šperků s přírodními kameny. Někteří výrobci své zboží již atestem
doplňují. Jde např. o družstvo Granát Turnov (české granáty), ALO sro. Atestuje briliantové
šperky a garantuje i pravost barevných, v kombinaci s diamanty zasazovaných kamenů.
Co se týče napodobenin, tedy kamenů označovaných ne zcela správně jako syntetické, tam by
bylo vhodné řídit se mezinárodně platnými předpisy, které vydalo CIBJO (mezinárodní sdružení
ohledně šperků, stříbrného zboží, diamantů, perel a kamenů). Zde jsou všechny pojmy přesně
vymezeny. Umělé kameny jsou obecně definovány: "Syntetické kameny jsou krystalované a
rekrystalované výrobky, jejichž vznik zcela nebo částečně ovlivnil člověk. Jejich chemické
složení, krystalová struktura, nebo jejich fyzikální vlastnosti souhlasí s přírodními vzory". Podle
toho můžeme použít výraz "syntetický" u rubínu, safíru, spinelu, smaragdu, diamantu a
eventuelně i dalších nových syntéz minerálů, odpovídajících těm přírodním. Ostatní uměle
vyrobené kameny jsou podle CIBJO pouze imitace: "Imitace jsou napodobeniny přírodních
nebo syntetických kamenů nebo fantazijních výrobků, které byly zcela nebo částečně vyrobeny
člověkem. Tyto kameny napodobují účinek, barvu a vzhled přírodních drahokamů nebo
syntetických kamenů, aniž by měly jejich chemické anebo fyzikální vlastnosti anebo krystalovou
strukturu."
Správně bychom měli říkat a psát, že např. modrý kámen ve šperku, je syntetický spinel barvy
akvamarinu. Nebo označit syntetický korund ametystové barvy, či syntetický korund barvy
topasu nebo alexandritu atp. Stejně tak by měly být řádně pojmenovány materiály, které nemají
žádný analog v přírodě. Zatím je situace taková že např.: Rutil - TiO2, se prodává jako Titania Miridis - Duhový diamant - Kenya-Gem nebo Zaba-Gem. Stronciumtitanát - SrTiO3 je nazýván
Fabulit nebo Diamonair, YAG - yttritohlinitý granát aj. Ve všech těchto případech by mělo být
jako součást názvu uvedeno, že se jedná o umělý produkt, tedy např. Fabulit - umělý produkt
stronciumtitanát. Syntetický rubín, syntetický spinel akvamarinové barvy, syntetický korund imitace alexandritu apod.
Nesprávně jsou také označovány kameny uměle přibarvované, ať již chemickou cestou nebo
jinak, např. ozařováním. Pod jménem onyx se běžně prodává na černo obarvený chalcedon
nebo achát. Na zeleno obarvený chalcedon je nesprávně nazýván chrysopras. S přírodními
onyxem, chryzoprasem či karneolem nemají tyto produkty nic společného. I v těchto případech
by mělo být zákazníkovi dáno jasně najevo, že se jedná o kameny uměle přibarvované, tedy
např.: Chrysopras uměle barvený atd.. To platí i pro případy, jestliže se na trhu objeví záhněda,
vytvořená z přírodního křišťálu jeho dodatečným ozářením RTG paprsky.
Uvážíme-li různé možnosti klamných pojmenování šperkových kamenů a k tomu i ne zcela
odborně fundovaný personál obchodů se šperky a bižuterií, bylo by vytvoření pravidel pro
označování kamenů zasazených ve šperku žádoucí. Garantem by měl být výrobce a součástí
šperku s kamenem by mohl být i atest s jeho řádným označením. Při puncovních kontrolách by
se dala kontrolovat i správnost informací o zasazených kamenech a jejich přírodním či umělém
původu.
4/5
Šperkové kameny a jejich názvy
Napsal uživatel RNDr. Ivan Turnovec
Sobota, 21 Duben 2012 20:16
Příspěvek o označování šperkových kamenů by měl být podnětem k zamyšlení a k případné
diskusi výrobců a prodejců šperků i jejich zákazníků a zainteresovaných orgánů. Výsledkem
diskuse by mělo být rozhodnutí o vypracování návrhu později závazné normy pro označování
přírodních kamenů a jejich napodobenin ve špercích.
Autor: RNDr. Ivan Turnovec
znalec              &n
bsp;            &nbs
p;             &
nbsp;            &nb
sp;             
             &n
bsp;            &nbs
p;          
http://gemologie.turnovec.cz/
5/5