Bulletin 2011-12 - Vyšší odborná škola herecká Praha

Ladislav Špiner mne zaujal u talentových zkoušek v roce 1995 odpovědí na
dotaz komise: Co nejsmutnějšího kdy
v divadle zažil? „Dnes v noci zemřel
Eduard Cupák.“ Měl přitom v očích
slzy. Nevěděla jsem, zda-li je to herecká etuda, Láďa byl přesvědčivý. Druhá moje osobní zkušenost s Láďovým
vztahem k divadlu o několik let později… Štědrý večer LP 2000. Zvoní telefon. U aparátu Ladislav: „Paní ředitelko, já bych vám chtěl poděkovat za to,
že jsem se mohl stát hercem.“ Nastalo
hrobové ticho. Čekala jsem, co bude
následovat. Budou to výčitky, že je na
oblasti v Opavě, že nemá příležitost zahrát si v seriálu, ve filmu, v dabingu –
jako ti blíže Prahy? Nic takového. Děkoval za možnost hrát v oblastním divadle, za příležitost hrát velké divadelní role. Takové, jaké by v Praze nikdy
nedostal. Byla jsem šťastná, protože to
bylo jediné poděkování, které dávalo
jemně. Také díky jim vzniklo na škole
jedno z nejkrásnějších a nejhlubších
představení – Příběh koně (L. N. Tolstoj
a M. Rozovskij). K režii byl přizván Oto
Ševčík a ve výpravě Jana Duška byla
premiéra v Branickém divadle dne
2. února 1999. Dlouho jsem pátrala
v paměti, k čemu bych tento školní divadelní počin přirovnala. Sám Ota Ševčík se vyjádřil o studentech velmi pochvalně. Láďa Špiner hrál Mílka (také
Bobrinského a Důstojníka).
Citace z této hry jakoby předurčovala dnešní dobu, i to, jak málo v ní znamená herecká profese.
„Můj, má, mé… Lidé se v životě neřídí skutky, ale slovy. Smluvili se, že vždy
jen jeden může o jedné a téže věci říkat
„moje“. A ten, kdo může co největšímu
počtu věcí říkat „moje“, ten je považován za nejšťastnějšího.“
O to více si stále vážím těch, kteří se
pro herectví rozhodnou. Určitě si po
„Chtěl bych Vám poděkovat za to, že jsem
se mohl stát hercem…“
ladislav špiner
smysl mé práci v uměleckém školství,
o kterém jsem někdy vážně pochybovala. Stejně krásný pocit jsem zažívala
26. března 2011, když Ladislav Špiner
přebíral cenu Thálie Cenu pro mladého činoherce.
Často slýchám, že VOŠ herecká
z Michle nemá tu správnou úroveň,
protože je příliš tolerantní ke svým
studentům. Říkají to studenti sami,
a možná mají pravdu. Nebudu se rozepisovat o důvodech, které k tomu
mnohdy vedou. Na konci důvodů by
ale stejně byl zase jen student. Později absolvent a v nejlepším případě
herecká osobnost. Vzpomínám si, jaký
byl vlastně student Ladislav a jací byli
jeho pedagogové Marie Málková a Jan
Vlasák.
Mařenka Málková, jak jsem si jí pro
sebe pojmenovala, byla velmi náročný
pedagog. Obětovala svým studentům
celé tři roky naplno. Neodpouštěla
lajdáctví vůči vlastnímu talentu. Dokázala studentům ukázat herectví v té
nejsyrovější, ale i nejpravdivější podobě. Současně je velmi milovala a žila i
jejich soukromá trápení. Myslím, že
zůstala náročným pedagogem stále, a
když po odchodu svého ročníku dostala
nabídku učit na DAMU, přijala ji. Bylo
mi po ní smutno, protože svým nekompromisním chováním, jednoznačnými
požadavky ke studentům herectví mi
(jako ředitelce) velmi usnadňovala po-
Ladislav Špiner – nositel ceny Thálie za rok 2010, studoval obor Herectví a moderování na VOŠH pod
vedením dvou významných pedagogů Marie Málkové a Jana Vlasáka v letech 1996–1999.
zici. Chtěla totiž po budoucích hercích
hodně práce.
V kladení požadavků mírnější byl
jako pedagog Jan Vlasák, který zůstal
na VOŠH ještě dalších 6 let (ve dvojici s Lenkou Termerovou a později Jitkou Smutnou). Ale určitě ani on na svůj
první ročník nikdy nezapomene. S Mařenkou Málkovou neměli při společné
výuce problém. Respektovali se vzá3 Tajemství
poezie
na dosah
8
Talk show
aneb hosté
v Pidivadle
9
letech při přebírání Ceny Thálie vzpomněl Ladislav na svoje první herecké
kroky po jevišti v Trojické ulici, v Branickém divadle, nebo ve studiu Rubín.
Já sama jsem v tu chvíli byla velmi
pyšná na to, že jsem mohla být u zrodu cesty jednoho talentu, který byl od
počátku vděčný za každou novou roli
v oblastním divadle, protože obohacovala jeho život.
V duchu se pomalu s hereckou školou loučím, a tak se nedivte mému lehkému sentimentu v bilancování počátků jedné soukromé školy. Ráda bych
na studenty byla přísnější, alespoň
tak, jak to dokázala Mařenka Málková. Měla bych se o to alespoň pokusit,
protože její pedagogické výsledky jsou
(Jan Vlasák promine), alespoň v případě Ladislava Špinera nepřehlédnutelné.
Takže jaký byl vlastně Ladislav Špiner, jeden z našich prvních studentů na
VOŠH? Pracovitý, s velkým smyslem
pro humor, vždycky měl dobrou náladu
a byl určitě pokorný vůči svým pedagogům a jak ukázala následná léta v oblastních divadlech – byl pokorný vůči
divadlu jako takovému.
Věra Kmochová
Den Evropy
a Kocourek
Modroočko
14
Školní aktivity
doma
i v zahraničí
ODCHÁZENÍ
táni fischerové
Co si myslíte, že by se studenti
na herecké škole mohli naučit,
eventuálně co odnaučit?
Studenti se na herecké škole
mají naučit především základní principy, které souvisejí s technikou. Potom musejí dále rozvíjet svůj talent, to
znamená poznávat a usměrňovat svoje myšlení a cítění,
protože tvorba je práce vědomá. Měli by znát různé styly a mít přehled o různých
žánrech. Odnaučit se musí
každý vlastním stereotypům
vnímání i jednání, v jejichž
zajetí jsme všichni.
Nemáte pocit, že jste při vaší
pedagogické práci narážela
na rezervy ve vzdělání studentů z předchozích vzdělávacích
institucí (ZŠ a střední škola)?
Ne, ten pocit nemám. Alespoň ne v našem ročníku.
Myslíte si, že pokora patří
k herecké profesi? Mají mladí
adepti herectví tuto vlastnost?
Ano, pokora je jednou ze
základních vlastností, nezbytných k práci u divadla
i k životu. Nedostatek pokory blokuje práci. Souvisí to
s tím, že studenti většinou
nejsou schopni sebehodnocení a nemají, tak jako každý z nás, rádi kritiku. Jenže
proces studia je tady právě
2
BULLETIN 2/011
proto, aby upozorňoval na
chyby a vedl studenty k pochopení sebe samých a k jejich rozvoji. Nejde o pokoru
vůči učiteli, tady je namístě
spíše úcta, ale o pokoru k talentu a umění obecně. Ta
mladým adeptům většinou
schází.
Jaký je váš názor na současnou mladou generaci vůbec?
Chybí jim něco, co měla vaše
„mladá“ generace?
Dnešní generace je suverénnější a nemá ráda autority.
Většinou nadřazují vlastní
dojem nad názor učitele.
Starší generace včetně té naší
„mladé“ generace měly ke
svým učitelům úctu, i když
s některými nesouhlasily.
Příjímaly princip „kandrdase“, který teprve získává
zkušenosti. To dnes většinou
schází, je to ale proto, že od
malička jsou děti vedeny
k soutěživosti a jsou ovlivňovány reklamou a pocitem,
že jsou konzumenty, a tudíž
jsou rovnocenní s ostatními.
To se přenáší do všech oborů.
Mohla byste blíže specifikovat
„ztráty a nálezy“ z vašeho působení na naší herecké škole?
Bylo pro mě přínosem poznat dnešní studenty při prá-
ci a výuce. Určitě to je důležité poznání, včetně vlastních
hranic, kdy člověk vidí, že jeho slova nejsou vždy chápána. Přesto se každý z našich žáků posunul nakonec za
své vlastní možnosti a vznikla týmová práce, což je pro
učitele radost. Takže bych řekla, že „nálezy“ převyšují
„ztráty“.
Děkuji vám za vaše odpovědi a hlavně chci poděkovat za trpělivost a pochopení, s nimiž jste ke „svým“ studentům vždy
přistupovala. Také jste pro mne byla velkou lidskou oporou,
spolehlivým pedagogem, který o svých studentech přemýšlí
vždy do hloubky a stále hledá cesty, které by jim otevřely
branku k herectví. Někdy i proti jejich vůli. Za to vám patří
moje velká poklona.
Věra Kmochová
dotknout se tajemství poezie
Od založení Vyšší odborné školy herecké (dříve to byla Soukromá herecká
škola) se na ní učí obor Umělecký přednes. Jak se vůbec definuje tato umělecká disciplina? Slovník ji určuje jako hlasovou realizaci textové předlohy
s uměleckým záměrem a cílem. Za hlasovou realizaci textu však můžeme
počítat i herectví. Proč se má budoucí herec učit obě umělecké disciplíny?
A proč odděleně? Jaký je mezi nimi rozdíl? – To vše se studenti učí v hodinách
uměleckého přednesu v prvním a druhém ročníku.
Co jim umělecký přednes přináší?
Schopnost naučit se zacházet s textem,
umět nejen číst, ale i vyčíst z textu veškeré možnosti jeho umělecké realizace –
hlasové i pohybové – verbální i nonverbální. Jak využít svého těla, hlasu, myšlení a vnímání, stanoviska, citu a emocí.
A věřte, že se velmi dobře pozná, zda mladý herec, který se octne v praxi na divadelní scéně, má či nemá zkušenost s uměleckým přednesem. Ten, kdo o této disciplíně něco ví, něco si i sám vyzkoušel,
pochopil a ovládnul její tvůrčí postupy, je
bohatší o další rozměr přístupu k textu.
Dá se říci, že se mu otevírá nový obzor
i v herecké tvorbě. Je výhodou studentů
VOŠH, že tento předmět mají. Není tomu
tak na všech hereckých školách... To je
něco, s čím se nemohu smířit.
Co všechno v předmětu umělecký přednes
ve dvou letech studia děláme?
Postupujeme od jednoduššího ke složitějšímu. V prvním ročníku jsou to zprávy,
publicistika, fejeton, abychom se v praxi
naučili správně frázovat, uměli je logicky
a smysluplně sdělit, zbavili se streotypu
špatného čtení. Pak následuje „zápas“
s pravidelným veršem, který končí tradičním Nerudovským maratonem, přednesem jeho Balad a romancí, kdy už
studenti skutečně (a někdy i poprvé) vystoupí před publikem s vlastním pojetím
vyprávění příběhu
ve verších. Se školním rokem se loučíme
v mateřských školkách vyprávěním pohádek; tam jde o interpretaci prozaického
textu s akcentem na kontakt s dětským
divákem i na zvládnutí celku s využitím
bohatých, někdy až extrémních výrazových prostředků (můžeme využít pohyb,
prostor, rekvizity či předměty). Ve druhém ročníku nám jde o zvládnutí volného verše. Tady vzniká kromě možnosti
individuálního nastudování básní také
možnost zpracovat scénář. Velmi často
se nám podařilo takový scénář i nastudovat a vystoupit s pásmem poezie nebo
divadlem poezie na veřejnosti. Na konci
ročníku se loučíme interpretací prózy,
sólovým vystoupením s povídkou. Tady
jde nejen o uchopení stylu autora, ale
i o přednašečovu osobitost interpretace
prozaického textu. Mou ambicí je, aby
absolventi VOŠH si jako recitátoři uměli
poradit s jakoukoliv textovou předlohou.
Až budou jednou vyzváni třeba k tomu,
aby v rozhlase přednesli báseň – řekněme
Jana Skácela, aby je to zkrátka neskácelo.
Aby si uměli sami poradit. Mým přáním
je, aby se studenti alespoň dotkli tajemství poezie a vešli do hájemství prózy.
Co máme za sebou?
Vždy záleželo na zápalu a pracovitosti
studentů. Hodiny nebývají „procházkou růžovým sadem“: jsou chvíle, kdy
se studentům nedaří, pochybují o sobě
i o výsledku. Nebo se jim zvolená předloha znelíbí, „přejí se“... To všechno se
musí naučit překonat. Jen trpělivým hledáním, zkoušením, zapojením fantazie
a představivosti, ale i vzděláváním se,
studiem pramenů a především houževnatou prací lze dojít k dobrým výsledkům. V minulosti se to vícekrát podařilo. Zde malá bilance vystoupení, alternativních představení, poetických pořadů (kromě zmiňovaných návštěv v MŠ
každým rokem v červnu, každoročního
Nerudovského maratonu a v posledních
letech i Povídkového maratonu při ukončení druhého ročníku, nespočtu veřejně
nerealizovaných, ale v hodinách výuky
nastudovaných scénářů z poezie i prózy): Můžeš si představit lásku (večer poezie, písní a šansonů), Cesta... (scénické
pásmo čínské a japonské poezie), Modlitby z archy (divadlo poezie), S.O.S. –
Sedm ozvěn světa (divadlo poezie), Africká housenka (scénické pásmo poezie
a písní), Polibky Paříže (scénické pásmo
poezie J. Préverta s šansony), V ambitech
mé krve (scénické pásmo soudobé poezie), rekonstrukce voicebandů E. F. Buriana Kmotr Matěj a O koze podle Boženy
Němcové a další.
V hodinách uměleckého přednesu (ale
i mimo ně) vznikla také celá řada představení pro děti, různá jednorázová pásma
poezie (např. k Vánocům) nebo kombinované večery šansonů a poezie, melodramů, ale i dramatizace pohádkových knížek pro Pidivadlo. V minulosti studenti
takto zdramatizovali a nastudovali pohádkovou knížku Zdeňka Svěráka Tatínku,
ta se ti povedla, v červnu se ještě hrály
Pohádky naší babičky pro samé chytré
hlavičky Dagmar Markové. Obě tyto inscenace pracují s výraznými narativními
prvky, přičemž studenti se podíleli nejen
na dramatizaci textu, ale i na textaci písní
a skladbě i nahrávání hudebních partů.
Také na poli sólové recitace mají naši
studenti úspěch. Získali mnoho cen na
Fóru přednesu poezie a prózy Poděbradských dnů poezie, dvakrát se stali
i vítězi této česko-slovenské soutěže –
v roce 2006 se laureátkou stala Karolína
Lišková a v roce 2010 Jana Trojanová,
která je i držitelkou prestižní Ceny Karla Högera (za mimořádný výkon myšlenkově a umělecky náročného textu)
z roku 2009. Nadstavbou hodin uměleckého přednesu ve spolupráci se Společností Zdeňka Fibicha je nastudování melodramů a účast na Mezinárodní soutěži
Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů. Zde má VOŠH za dvanáct let trvání
této soutěže taky celou plejádu finalistů
(celkem 18!) a také nositele nejvyšších
cen. Jsou to Jindra Machačová, Vladimír Jopek, Kristýna Chalupská, Zuzana
Pitterová, Karolína Lišková a naposledy
Karolína Hlaváčková a Anna Kukuczková. Příští soutěž se bude konat 28.–30.
října 2011. Budeme mít zase „želízka
v ohni“: Janu Trojanovou, Táňu Krchovovou a možná i Magdu Hniličkovou.
Kdo zvítězí tentokrát?
A na závěr jeden citát od E. A. Saudka –
ten mluví za všechno: „Dokonalá recitace
je hra nejprostších prostředků a největšího účinu; tudíž hra ze všech nejsvrchovaMarta Hrachovinová
nější.“
BULLETIN 2/011
3
JE TO PRO MĚ VELKÁ PŘÍLEŽITOST
V kavárně Pidivadla jsem si s Aničkou Kukuczkovou povídal
o ceně ředitelky školy, práci na nové inscenaci a také o příležitostech a tužbách.
Aničko, jak se díváte na novou možnost získat ocenění ředitelky
školy v podobě nové inscenace. Tato cena je letos udělena vůbec
poprvé.
Myslím si, že to byl dobrý nápad. Je to jistá forma motivace. Určitě to bude přínosem nejen pro studenty, ale i pro školu. Já, za
sebe, jsem velmi ráda, protože moje herecká skupina, na rozdíl
od ostatních skupin v ročníku, měla možnost nastudovat pouze
dvě absolventské inscenace.
Obě vaše absolventské inscenace režíroval Jakub Korčák za asistence Ivany Wojtylové. Díky vašemu ocenění budete mít možnost
spolupracovat s dalším režisérem. Můžete nám ho trochu představit a prozradit titul, který jste vybrali?
Tím režisérem je Karol Suszka. Je to ředitel České a Polské scény divadla v Českém Těšíně. Zkoušky už začaly a z režiséra jsem
nadšená. Po dvou režiích pana Korčáka si budu moci vyzkoušet
jiný přístup, jiné postupy a práce bude celkově jiná, než jsem
byla doposud zvyklá. Jelikož je post ředitele časově velmi náročný, bude na přípravách spolupracovat Ivana Wojtylová, která pana Suszku v jeho nepřítomnosti zastoupí. Společně jsme
vybrali titul Bláha a Vrchlická od Mirka Stiebera. Příběh Bláhy
a Vrchlické je příběhem o hledání lásky ve světě, který je krutý
a má daleko k romantické idyle.
Pokud dobře vím, tak se v představení neobjevíte sama.
Ano. Původně jsem dostala od paní ředitelky nabídku dělat
monodrama pod režijním vedením Pavla Kheka. Po konzultaci
s hereckým pedagogem jsem si nakonec monodrama nevybrala. Stále se hereckému řemeslu učím a myslím si, že je pro mě
důležitější zdokonalovat se na jevišti v partnerské souhře. Práce
s partnerem je pro mě důležitější. Proto byl tedy do představení
přizván můj spolužák Josef Hlinka.
Dovolím si jednu záludnou otázku. Jak se na vaše ocenění a vůbec na vaší příležitost nazkoušet třetí inscenaci dívali vaši kolegové ve skupině.
Nevím. Nemluvili jsme o tom.
Představení Bláha a Vrchlická zůstane na repertoáru Pidivadla
i po ukončení vašeho studia. Máte tedy možnost zvát umělecké
šéfy a ředitele divadel i nadále. Jak se vlastně díváte na možnosti angažmá a vaši další budoucnost u divadla?
Momentálně jsem úspěšně složila přijímací zkoušky na HAMU,
obor Pantomima. Proto bych teď angažmá nepřijala. Chci se
ještě věnovat studiu. Samozřejmě přiznávám, že kdybych přijímačky neudělala, byla bych za angažmá vděčná. Za sebe musím
ještě říct, že bych se do budoucna nechtěla věnovat pouze činohře nebo pantomimě, ale ideálně vše propojit a využít vše, co
umím, respektive budu umět. Od paní ředitelky jsem dostala
za svůj prospěch a docházku kurz dabingu, který mě velmi baví
a ráda bych se mu do budoucna věnovala. Není snad troufalé
myslet si, že by mohla z těchto kurzů vzniknout nová generace
dabérů.
Bláha a Vrchlická je vaše představení, vaše ocenění. Třeba byste
si tam nějaké pohybové prvky prosadila.
Určitě. Ivana zná moje možnosti a nějaký tanec, zpěv, klavír
tam propašujeme. Takže budu mít možnost ve větším měřítku zhodnotit, co jsem se naučila, co umím. Do této doby jsem
takto velkou příležitost neměla. Jsme připraveni dát do toho
všechno.
Děkuji za rozhovor. Zlomte vaz.
Karel Pokorný
P. S. Dne 24. 6. 2011 úspěšná premiéra hry Bláha a Vrchlická završila dvouměsíční zkoušení na škole i Pidivadle.
Po generální zkoušce, kam přišli studenti střední školy,
jsme od nich dostali dopis s poděkováním za krásný
umělecký zážitek!
4
BULLETIN 2/011
SEZNAMTE SE: PAVEL KHEK – REŽISÉR
Režisér Pavel KHEK spolupracuje s Vyšší odbornou školou hereckou od roku 2008. V tehdy končícím ročníku
režíroval svérázně stylizovanou Commedii dell´arte XXL
a vzápětí ještě připravil Nowrovu Noc bláznů. Zatímco na
první inscenaci pracoval v tandemu s Radimem Vizvárym,
pro druhou přizval herce Tomáše Petříka. Právě s ním pak
dostal možnost vybrat si při přijímacích zkouškách svou
V jednom rozhovoru s vámi jsem četla, že
jste se o divadlo začal zajímat až v dospělosti. Dříve než režii na DAMU jste
studoval divadelní vědu. Je všeobecně
známo, že studenti uměleckých škol mají
k teoretickým předmětům spíše odpor. Jak
to vidíte vy?
Je pravda, že do 20-21 let jsem o divadlo
vůbec nestál, a asi jsem byl ten pubertální divák, které dneska proklínám. Pro
mě byla zlomem inscenace muzikálu Jesus Christ Superstar, kterou jsem viděl ve
Spirále na sklonku 90. let. Tehdy jsem si
řekl, že něco takového by mě bavilo tvořit. Přihlásil jsem se na DAMU, ale i když
jsem se dvakrát dostal do nejužšího kola,
přijatý jsem byl až napotřetí. Mezi tím
jsem studoval divadelní vědu v Olomouci
a taky v Praze, ale touha spíše divadlo dělat, nežli o něm psát, tam byla od začátku. Nicméně z věcí, které jsem studoval
na divadelní vědě, dodnes čerpám. Když
to srovnám s DAMU, šlo to podstatně víc
do hloubky v dějinách, i v teorii a slouží
mi to pořád. Říkám studentům, že představa, že budu dobrý herec a nebudu
o tom svém oboru nic vědět, je iluzorní.
Já jsem v prváku, když jsem ty své ovečky dostal, dělal jakýsi znalostní test a po
půlroce ještě jednou, ale výsledky jsou
dost tristní. Připadá mi to, jako by chtěl
chirurg operovat a neměl znalost anatomie. V tom případě by nebyl schopen tu
operaci udělat. U divadla to samozřejmě
není tak přímočaré - panuje názor, že člověk má nebo nemá talent, a tím to hasne.
Ale já jsem přesvědčen, že to tak není.
Talent je sice předpoklad, aby člověk vů-
hereckou skupinu. Ta je dnes v druhém ročníku a připravuje se ,na vstup do Pidivadla. Mezitím Pavel ještě stačil s třet áky připravit hru současné německé dramatičky
Ingrid Lausundové Hysterikon. Na to, že režisér pracuje
pravidelně v nejrůznějších profesionálních divadlech po
celé republice (Mladá Boleslav, Kladno, Zlín), stihnul toho
v rámci VOŠH docela dost.
HYSTERIKON
bec mohl vylézt na jeviště, ale to ostatní je práce a vzdělávání, ať v oblasti teorie, historie, tak i samotného herectví. Myslím, že v tomhle smyslu by na ně škola měla tlačit
podstatně víc. Ale takhle to vidím dnes. Když si vzpomenu na sebe v době studií, tak
jsem na tu teorii taky neměl čas.
U uměleckých disciplin je problém, že se vlastně nedají naučit. Byli na DAMU někteří
pedagogové, kteří vás ovlivnili?
Myslím, že jsem měl na DAMU opravdu štěstí na pedagogy. Vedoucím ročníku byl
režisér Karel Kříž, kterého si velmi vážím za jeho přístup i za jeho lidské postoje,
a zároveň za to, že nás během těch čtyř let učil hlavně divadelní řemeslo. Myslím, že
je to dost dobrá cesta. Protože, jak to divadlo pak děláte, záleží na vás samotných a na
vašich vnitřních věcech, ale moc se to naučit nedá. Takže jsem Karlovi vděčný, že nás
nevedl direktivně – tak a tak to musíte dělat, ale nechal nám obrovskou svobodu. Co
jsem si od něj odnesl, to je právě řemeslo. Hodně mě také ovlivnila Jarka Adamová,
která vedla s Ladislavem Mrkvičkou herecký ročník. Pro mě byla zjevení, člověk, který
dělá věci strašlivě poctivě, tak, jak to dneska už vůbec neznáme. Na hereckých často
nepustila především holky přes první slovo, dokud to nebylo tak, jak ona si myslí, že
to má být. Byl to trošku teror, holky chodily s brekem, ale naučily se tam, že role musí
být udělaná do posledního šroubečku, A já se snažím, i když mě herci občas proklínají,
dělat totéž.
Hodně na mě zapůsobil také Vladimír Franz, který učí hudební dramaturgii a ukázal nám úplně nový přístup k hudbě. Doslova nám otevřel oči – například v tom, že
muzika není v inscenaci náhodná, jak se mi to líbí, ale má vývoj, vnitřní napětí. Navíc
mě fascinuje jeho obrovská dostředivá energie. Když se na něco soustředí, jako by nic
jiného na světě neexistovalo.
BULLETIN 2/011
5
NŮŽKY
POKRAČOVÁNÍ
NA DRŮBEŽ
ROZHOVORU
S REŽISÉREM
PAVLEM KHEKEM
,
Vrat me se ale k vašemu působení na
VOŠH. Vy jste se tedy stal nejprve režisérem, a poté hereckým pedagogem.
To bylo před čtyřmi roky. Ke spolupráci
na absolventské inscenaci skupiny, která
se ocitla bez hereckého vedení, se na mě
obrátil jejich pohybový pedagog Radim
Vizváry, s kterým jsem předtím dělal na
takovém zvláštním představení Mesdames & messieurs, Deburau. Udělali jsme
s nimi Comedii dell´arte XXL a následovala ještě Noc bláznů. K té jsem naopak
já jako režisér přizval herce Tomáše Petříka, protože si myslím, že pro studenty
je ideální, když je vede někdo, kdo na
to umí kouknout z vnějšku, to znamená
režisér nebo dramaturg, a herec, tedy
člověk, který tomu studentovi může poradit ze své vnitřní optiky. Tomáš tehdy
velmi ostýchavě dorazil, napřed valil oči,
ale pak ho to chytlo a byl při zkoušení
Noci bláznů denně na zkouškách, plynule
vplul do toho „učení“. Myslím, že ten titul
byl pro školu dobrý, role jsou vyrovnané,
děcka se vyblbla. Byl tam problém, že ta
skupina byla evidentně rozhašená, a my
jsme se jim snažili ukázat, že to může na
scéně fungovat jenom tehdy, když se dají
dohromady. To je podle mě jediná šance
studentských představení, že se začnou
sčítat energie mladých lidí. Pokud se ty
energie dobře nasměrují a sečtou, tak
studentské divadlo může mít oproti profesionálním divadlům obrovskou sílu. To
znamená nechat stranou všechny animozity a táhnout za jeden provaz. Myslím, že
se to v tomto případě podařilo, z inscenace jsme měli dobrý pocit. Následovala
nabídka být u přijímaček a vybrat si další
běh, což jsme s Tomášem udělali, a teď
jsme před vstupem do Pidivadla s druhým ročníkem.
Vybrali jste si u nás neznámou hru Fausta Paravidina Nůžky na drůbež. Přiznám
se, že po jejím přečtení si moc nedovedu
představit, jak ji ve skupině s jedním klukem a spoustou holek uděláte?
Je to trošku sázka do loterie, což je ale
vždycky... Já jsem jim hned na začátku řekl,
aby si vymysleli téma, které by je zajímalo,
o čem by chtěli vypovídat. Četli jsme těch
her nakonec pětadvacet, ale vždycky jsme
narazili na problém neobsaditelnosti hry.
Nicméně, začala se rýsovat zajímavá témata. Hlavně téma nějakého pocitu manipulace, kdy člověk má možnost být svobodný,
ale přitom se svobodný necítí. V té době
jsem někde objevil Nůžky na drůbež. Zážitek z prvního čtení byl takový, že se nám to
6
BULLETIN 2/011
všem zalíbilo, takže už nebyl problém, co
budeme dělat, ale jak. Hra splňovala naše
základní kritéria – je neznámá, takže se
nemusíme bát srovnání, a vážné téma (které vzdáleně připomíná Kafkův Proces) je
podáno komediálně. Vzhledem ke složení
skupiny, kde je jeden kluk a zbytek holek,
jsme se rozhodli, že se pokusíme mužské
postavy přepsat do ženského gardu, a tím
přibude další výrazné téma. Hlavní hrdina
Marko žije v podivném pokrouceném světě, je doslova “uvězněn“ ve světě žen. Takže z advokáta je tedy advokátka, z pánů
doktorů jsou mladé sebevědomé lékařky,
které nastoupily do zaměstnání a chtějí se
předvést. U postavy bachaře budeme muset zvolit výraznou grotesknost. Zdá se mi,
že dnes je tohle téma ve vzduchu – tradiční archetypální role muže a ženy jsou hodně pokroucené, a je těžké se v tom vyznat.
Takže jakési převrácení rolí, jako chceme
udělat v Nůžkách na drůbež, není tak úplně nepravděpodobné.
O každé mladé generaci se tvrdí, že je
horší než ta předchozí, ale určitě se to
nedá takhle bagatelizovat. Jak vy vidíte
tuhle nejmladší hereckou líheň? Co by jim
podle vás měli pedagogové předat?
Přiznám se, že s tou nejmladší generací
mám trochu problém, úplně jim nerozumím. Nejsem sice ještě tak starý, ale zažil jsem ještě kousek socialismu. Dnešní
„-náctiletí” jsou chytří, pokud jde o moderní technologie, ale zdá se mi, jako by
se vytrácela sociální inteligence. Myslím,
že se hodně stydí projevit cit, být pate-
tičtí, aby se jim někdo nesmál. Myslím,
že bychom se měli pokusit naše studenty otevírat. Protože herci prostě pracují
s city, jinak to nejde. Druhá věc je to, že
divadlo se nedá dělat napůl. Koltés prý
řekl, že divadlo je zbytečné, a proto se
musí dělat dokonale. Kdyby zavřeli divadla, svět by fungoval dál. V každém
případě je divadlo exkluzivní záležitost
a aby obhájilo svou existenci, mělo by
být co nejlepší. To se tedy snažím studentům říct – že je to řehole, oddání se
tomu, přesvědčení. Normální pracovní
doba má osm hodin, a jestli my zkoušíme
čtyři hodiny, znamená to, že bychom ten
další čas měli využít k přemýšlení nad
rolí, přípravě. Abychom dokázali přijít
s něčím novým, něco si o té roli myslet.
Právě tenhle pocit by si asi měli studenti ze školy odnést. Motivace jednotlivců
není stejná, a ten, kdo to nebere vážně,
může velmi lehce strhnout ostatní. Ale
ani talentovaní a pracovití lidi nemají
jisté, že se u divadla chytnou. Protože to
je vždycky taková alchymie, hra náhody,
koho potkají, kam se dostanou. Stane se
i to, že lidi, kteří měli v prváku náskok,
usnou na vavřínech, a na konci studia
jsou najednou až za těmi, kteří na začátku neuměli nic. Když člověk nemá nějaký vnitřní motor být lepší, tak stagnuje
a ostatní ho předběhnou.
Rozhovor připravila Jana Soprová
ŠKOLA JE TAKOVÁ, JAKOU SI JI UDĚLÁTE...
l
Minulý týden se mi dostaly do ruky dotazníky z loňského
roku, ve kterých se studenti vyjadřují ke kvalitě školy. Odpovědi byly vcelku lichotivé, našlo se ale několik věcí, které byly
vytýkány téměř v každém dotazníku.
Ústředním
problémem skupinová a kolektivní prái mezi studenty se překva- ce. Je velmi těžké studenty
pivě projevila docházka nutit k docházení do školy,
studentů do výuky. Pominu vždyť mluvíme o již dospěstížnosti na administrativní lých jedincích. Bohužel ale
vedení absencí a povinnost narážím stále více na neostudentů vést absenční listy – chotu respektovat jakákoliv
evidenci docházky škole pravidla a nezodpovědnost
ukládá Školský zákon a je vůči plnění povinností, což
to věc, která administrativ- nepovažuji za znak vyzráně vedle studentů zatěžuje lého člověka. Samozřejmě
i studijní oddělení. Nicmé- chápu, že například vedení
ně vedení docházky je proto absencí není záživná čintřeba brát jako naši povin- nost a asi se nestane ničím
nost vůči poskytovateli dota- koníčkem, chápu i, že její
cí a povinnost studentů vůči opodstatnění se většinou
škole. Co mne – jako nově jeví jen mizivě. Na druhé
příchozího – ale zarazilo, straně jsem ale nečekala,
byla skutečnost, že sami stu- že laxnost vůči základním
denti se ohrazují vůči slabé povinnostem ke studijnímu
docházce svých spolužáků. oddělení (jako např. včasné
Většina studentů přichází odevzdání indexů) se stane
na tuto školu splnit si dávný tak závažným problémem
sen. Jaký je to ale sen, když pro takové množství stuho opouštíme, sotva se vydá- dentů.
me na cestu k jeho naplnění? Nemluvě o důsledcích, Za slabou docházku nelze
které má slabá docházka na samozřejmě spílat všem stusamotnou výuku, která je dentům, najde se i mnoho
z většiny koncipována jako výjimek. Buďme konkrétní
– například téměř všichni
studenti prvního ročníku,
loutkáři a 2DA si stojí nadmíru dobře. Pokud zatím
nedokážeme přinutit studenty, aby do školy chodili
více, tak alespoň můžeme
ocenit ty jedince, kteří pracují nejlépe. Třeba se pak
i ti „propadlíci“ zamyslí
a zjistí, co vše mohli získat,
kdyby se více zajímali. Proto od letošního roku škola
přistoupila k několika motivačním programům. Bylo
nově zavedeno prospěchové
stipendium, které je udělováno vždy na konci školního
roku, a to třem studentům
s nejvyšším počtem bodů.
Body se sbírají na základě
docházky a dobrých studijních výsledků za obě studijní období.
Za dobrou docházku v zimním semestru bylo 12 nejlepších studentů školy odměněno kurzem dabingu.
Dabing je nadstandardní
služba, kterou škola poskytuje téměř od začátku svého vzniku. Zájemci si kurz
dabingu ale do letošního
roku museli částečně hradit sami, letos byly finanční náklady plně hrazeny
školou. Po dlouhých letech,
kdy kurz vedl absolvent
VOŠH Michal Michálek, se
do školy vrací její bývalá
pedagožka Eva Miláčková,
která si na pomoc přivedla
herce a výborného dabéra
Gustava Bubníka. Pro příští
semestr se opět pouze pro
skupinu těch nejlepších připravuje kurz šansonu, který
s největší pravděpodobností povede naše přední šan-
soniérka Marta Balejová
a korepetitor Petr Ožana.
Pod jejich taktovkou vzniklo již několik šansonových
večerů, které naši studenti
a absolventi pravidelně provozují v Salmovské literární
kavárně.
Ve školním roce 2010-2011
byla také poprvé udělena
Cena ředitelky školy – nenárokové motivační ohodnocení pro studenty, kteří
v průběhu studia prokazují dobré studijní výsledky
a mimořádný talent. Prvním
nositelem této ceny se stala
Anna Kukuczková, která za
svůj přístup ke studiu získala
odměnu ve formě nastudování vlastní inscenace. Anička k projektu přizvala svého spolužáka Josefa Hlinku
a z pedagogického vedení
Ivanu Wojtylovou. Premiéra
se uskutečnila v Pidivadle
a inscenace zůstane na jeho
repertoáru i poté, co Anička přestane být studentkou
VOŠH.
I vy ostatní máte šanci získat
jakýkoli z uvedených bonusů a rozvíjet tak svoje schopnosti a dovednosti, které
nejen obohatí vaši osobnost,
ale také vám pomohou při
uplatnění na trhu práce. Vaše
studium bude takové, jaké si
je uděláte. A my na studijním oddělení pak budeme
hrdě sledovat vaši kariéru,
která - jak jste se na začátku
dočetli – může dosáhnout
i těch nejvyšších divadelních
cen.
Bc. Iva Vomelová, DiS.
studijní referentka VOŠH
BULLETIN 2/011
7
TALK-SHOW V PIDIVADLE
V letošním školním roce Vyšší odborná škola herecká
začala připravovat moderátorské večery v Pidivadle, na
které si studenti moderování zvali různé slavné osobnosti
z oboru. Tyto talk-show vedli pedagogové moderování –
Jitka Sedláčková a Jaroslav Koller. Diskuse probíhala formou
otázek a odpovědí. Svou práci
tak studenti odevzdávali přímo
před publikem.
ZPOVĚDNICE POD VEDENÍM JARDY KOLLERA
Zpovědnice s Alešem Cibulkou
v Pidivadle dne 2. května 2011
byla inspirativní. Aleš Cibulka
krásně prokázal svou moderátorskou pohotovost, bystrost
a inteligenci a nás (publikum)
potěšila jeho otevřenost, vtip
a pohodovost, s jakou se dívá
na svět. Jako náš absolvent
z let 1995–1998 s úsměvem zavzpomínal na své pedagogy –
Veroniku Žilkovou, Oldřicha
Víznera a Evu Jurinovou.
Těšíme se, že nebyl naším hostem naposledy. Určitě všechny překvapilo, co dokázal v tak
krátkém čase – jeho knihy
o hercích z první poloviny
minulého století jsou stále rozebrané a mají vysokou výpovědní historickou i uměleckou hodnotu. Večer se vydařil.
Škoda, že vám nezbyl čas a nepřišli jste taky pobejt. STÁLÁ SCÉNA VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY HERECKÉ
V Pidivadle vstoupil do Zpovědnice také například imitátor Petr Jablonský a známý herec a moderátor Jan
Čenský. V prostorách Vyšší
odborné školy herecké vstoupil do Zpovědnice Jan Rosák
a náš bývalý absolvent Mirek
Šimůnek.
8
BULLETIN 2/011
ČERVENÝ KOBEREC POD VEDENÍM
JITKY SEDLÁČKOVÉ
Jitka Sedláčková si se svými studenty
přivedla do Pidivadla například herečku Kláru Issovou a režiséra Zdeňka
Trošku. Fotografie napoví více…
DEN EVROPY 9. 5. 2011
NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ
astoupení Evropské komise v České
republice uspořádalo oslavu výročí
založení Evropské unie a 7. výročí rozšíření Evropské unie “Den Evropy”. Již
4. ročník tohoto multižánrového festivalu proběhl 9. května 2011, a to hned na
dvou místech v ČR: na tradičním místě,
Staroměstském náměstí v Praze, a poprvé i na Jiráskově náměstí (Kuřím rynku) v Ostravě. Festival se konal pod záštitou
premiéra Petra Nečase a primátora Ostravy Petra Kajnara.
Z
V rámci těchto oslav vystoupila VOŠH
se svými studenty a pohádkou
Kocourek Modroočko.
Den Evropy
9. května 2011
na Staroměstském
náměstí
v Praze
Dne 9. května 1950 Robert Schuman položil základy
Evropské unie tak, jak ji známe dnes, a vyzval k tomu,
aby Evropa byla vystavěna na opravdové solidaritě a konkrétních
výsledcích. Na počest Schumanovy Deklarace Evropský parlament pořádá
spolu s dalšími EU institucemi festival Evropy ve všech 27 členských státech.
KOCOUREK
MODROOČKO
Josef Kolář/Petr Prchal/Marek Eben
Tereza Ludvíková režie Alžběta Hanzlová scéna a kostýmy
Marek Eben hudba
Petr Prchal dramatizace Galla Macků pěvecká spolupráce
Katarína Rampáčková pohybová spolupráce
Měsíc na nebi dorůstá a na střeše se scházejí
krásné kočky, rošťácká koťata, bojem ošlehaní kocouři i šviháčtí
mackové. A mezi nimi modrooký rozumbrada – kocourek Modroočko,
který si o svých dobrodružstvích vede tajný deník. Přijďte do něj nahlédnout!
PŘÍLOHA 2011
KOCOUREK
MODROOČKO
(pohádkový muzikál) patřil na prknech Pidivadla k nejúspěšnějším dětským představením. Není náhodné, že jej pořadatelé tak
významné akce, jako je Den Evropy, vybrali
na Staroměstské náměstí. V kulisách historických paláců a Týnského chrámu byl
najednou pohádkový rozverný Modroočko
o něco důstojnější. Kolemjdoucí se zastavovali a projevovali zájem a zejména dětem
„přirostly“ nožky ke kamenné dlažbě Staroměstského náměstí. Byl krásný den, a tak
oslavy byly ještě barevnější, až cizincům
přecházel zrak.
Stálá scéna Vyšší odborné školy herecké
Letohradská 44, Praha 7-Letná
tel./fax: 233 375 706, mobil: 603 414 753
e-mail: [email protected],
www.pidivadlo.cz
l
Spojení: tramvaje č. 1, 8, 15, 25, 26
zastávka Letenské náměstí
metro A – Hradčanská, metro C – Vltavská
Orientační bod: Technické muzeum
Kocourek Modroočko zůstává na repertoáru Pidivadla
i v nové divadelní sezoně 2011/2012
VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA HERECKÁ Hadovitá 1023/7, 141 00 Praha 4
tel.: +420 241 482 422, fax: 241 480 239
e-mail: [email protected]
www.vosherecka.cz
Zpráva o účasti VOŠH na 57.
Hviezdoslavově Kubíně na Slovensku
Ve dnech 22.-25. června 2011 se konal na
Slovensku v oravském Dolném Kubíně již
57. tradiční festival – celostátní postupová
soutěž a přehlídka dětského a uměleckého přednesu poezie a prózy, tvorby dětských recitačních
kolektivů a divadel poezie pro dospělé, Hviezdoslavův Kubín. Festival, který zahrnuje
tvorbu amatérskou i studentskou, individuální i kolektivní, od dětského věku až
k ročníkům věkově nejstarším.
Na základě úspěšného vystoupení studentů VOŠH, skupiny II. DA na 49. Poděbradských dnech poezie s inscenovaným
pásmem veršů (ON)A, které se studenty Dominikou Danosovou, Magdalénou
Hniličkovou, Evou Hronkovou, Taťánou
Krchovovou, Šimonem Knápkem, Lindou
Svobodovou a Lenkou Vacvalovou připravila Marta Hrachovinová v hodinách
uměleckého přednesu, bylo toto scénické
pásmo poezie na věčné téma vztahu muž –
žena, žena – muž zařazeno jako inspirativní představení významného slovenského
festivalu. Studenti VOŠH tak dostali šanci
nejen reprezentovat VOŠH a její práci,
ale také možnost konfrontovat své umění
s ostatními zahraničními účastníky. Přímo
v místě se seznámili se slovenskou školou
uměleckého přednesu, která vychází z jiných kořenů (sledovali soutěž v přednesu
prózy a měli možnost vidět i jedno divadlo
poezie a práci dětských kolektivů), je odlišná od naší české školy, a zároveň je pro
nás velmi inspirativní.
Dne 24. 6. od 19.30 byla na programu
festivalu prezentace práce uměleckých
škol z Čech a Slovenska. Hosty jsme byli
my a studenti Konzervatória Košice. Sál
Městského kulturného strediska v Kubíně
je obrovský, s rozměrným jevištěm a hledištěm pro cca 500 diváků. Přesto jsme se
rozhodli postavit scénu našeho vystoupení
na forbínu před oponu, a nikoli do arény
na jevišti. Bylo to šťastné rozhodnutí. Zatažená opona posloužila jeko efektní horizont, který barevně ladil s židlemi, které
k představení používáme. Za pomoci místních techniků se podařilo prostor nasvítit
tak, aby vzbuzoval pocit komornosti. Zároveň se však museli studenti vypořádat
s obrovským hledištěm, obsáhnout je jak
akusticky, tak také energií. To se mimořádně zdařilo. Už s prvními verši navázali
s publikem kontakt, diváci skvěle reagovali, chápali jak textovou rovinu, tak také poslání našeho vystoupení. Výkony studentů
byly přesvědčivé, svěží, bohaté na výrazoBULLETIN 2/011
13
vé prostředky. Aplaus byl vřelý a dlouhotrvající. Nová zkušenost, kdy se studenti po
realizaci pásma (ON)A v komorním prostředí školní učebny, Zámeckého biografu v Poděbradech i prostoru Pelléovy vily
museli vypořádat s prostorem diametrálně odlišným, přizpůsobit se mu a neztratit
kontaktnost a kvalitu výpovědi přednesu,
byla rozhodně velkým přínosem.
MgA. Marta Hrachovinová
l
l
Mezinárodní
tvůrčí dílna
V rámci programu Hviezdoslavova Kubína tentýž večer vedla Marta Hrachovinová
pro účastníky festivalu Tvůrčí dílnu melodramu, které se zúčastnili naši studenti
jako úspěšní demonstrátoři. Cílem bylo
získat pro tento mezioborový hudebněliterární žánr, který je v Čechách již znovuobjeven a kterému se věnují studenti
VOŠH v rámci uměleckého přednesu, zájemce ze Slovenska.
14
BULLETIN 2/011
VOŠH, Hadovitá 1023/7, 141 00 Praha 4
„Vyšší odborná škola herecká realizuje nad rámec svého vzdělávacího programu pro
naše studenty aktivity, které směřují k jejich umělecké přípravě na budoucí povolání
herce. Těmito aktivitami se studenti přibližují divákovi, komunikují s ním, rozšiřují si
možnosti své vlastní prezentace, ale i školy, která je podporuje v hledání vlastního
uměleckého výrazu v rámci procesu zveřejnění. Studenti jsou často nadšenými iniciátory těchto aktivit a jsme tak za Vyšší odbornou školu hereckou rádi, že naši studenti
potvrzují, že myslí svou budoucí profesi vážně.“
Festival Setkání-Stretnutie
studentů herectví ve Zlíně
Stává se už téměř tradicí, že se Vyšší odborná škola herecká účastní se svými pohádkami
festivalu Setkání/Stretnutie ve Zlíně. Podoba festivalu je již řadu let dána vyhraněnou
dramaturgickou koncepcí, které dominuje orientace na konfrontaci a podporu původní dramatické a inscenační tvorby, především v Česku a na Slovensku. Festival je ve
středoevropském kontextu ojedinělý dramaturgickou orientací na divadelní novinky –
původní hry, adaptace, nové překlady v českých a slovenských premiérách. Festival má
charakter nesoutěžní, inspirativní a iniciační. Návštěvníci festivalu mají možnost posoudit, jakými tématy či formálními tendencemi se ubírají ta divadla, která nechtějí sázet na
jistotu osvědčených titulů, ale vydávají se cestou neprobádanou, cestou objevitelskou.
Ve dnech 22.–23. 5. 2011 se studenti prvního ročníku Vyšší odborné školy herecké
zúčastnili Setkání-stretnutie studentů a pedagogů soukromých a vyšších odborných škol,
specializujících se na herectví. Studenti 1DB zde vystoupili se svou studentskou prezentací “Biomechanická cvičení” pod vedením doc. Aleše Bergmana. Setkání se uskutečnilo
v Městském divadle Zlín jako předprogram hlavního programu festivalu.
V roce 2011 jsme ve Zlíně vystoupili s pohádkou Malá čarodějnice od Otfrieda Preusslera.
Pohádkový příběh o tom, jak je důležité Režie: Hana Zezulová
mít věrného přítele. Jak je důležité mít Scéna a loutky: Renata Lhotáková
někoho, kdo dokáže poradit, ale také vy- Hudba: Pavel Jurkovič
nadat, když něco pokazíte – o tom je volná Dramatizace a překlad: Jan Novák
adaptace známé pohádkové knížky „Malá Pohybová spolupráce: Katarína
čarodějnice“ od Otfrieda Preusslera.
Rampáčková
49. Poděbradské dny poezie a studenti VOŠH
Od 28. dubna do prvomájové neděle se
konaly již 49. Poděbradské dny poezie,
tentokrát ve znamení vzpomínek na jejich
spoluzakladatele a autora jejich současné
podoby, Vladimíra Justla. Poctě významnému literárnímu vědci, editoru a dlouholetému vedoucímu legendární poetické
vinárny Viola, který zemřel v červnu loňského roku, byl věnován především jedinečný úvodní večer, který připravil Miloš
Horanský. Vedle Otakara Brouska, Marty Hrachovinové a Rudolfa Kvíze v něm
účinkovala studentka 2. ročníku Jana Trojanová, která na poděbradském festivalu
v minulých letech již získala jak nejvyšší
Cenu laureáta PDP, tak i prestižní Cenu
Karla Högera za mimořádný interpretační výkon myšlenkově a umělecky náročného textu.
Součástí tradičního festivalu přednesu
poezie a prózy byla nejen soutěž studen-
tů hereckých škol z Čech a Slovenska, ve
které studentka 1. ročníku Adéla Koutná
získala za přednes dramaturgicky cenné koláže z knihy Chucka Palahniuka
O holce z plakátu Cenu Vydavateľstva
Tatran, ale také celá řada dalších doprovodných programů, které připravili
studenti hereckých škol jako vizitky své
práce v oboru uměleckého přednesu na
poli inscenované poezie. Zde se studenti
vepsali do přízně diváků i přítomných
odborníků provedením scénického pásma (On)a na věčné téma vztahu muž –
žena, žena – muž z poezie Johany Lee
Fialové, Věry Chase, Wisľawy Szymborské, Charlese Bukowského a Oldřicha
Mikuláška v režii Marty Hrachovinové.
Svěží výpověď mladých interpretů ze 2.
ročníku, skupiny DA (Dominika Danosová, Magdaléna Hniličková, Ewa Hronková, Taťána Krchovová, Šimon Knápek,
Linda Svobodová, Lenka Vacvalová) jim
vynesla pozvání k hostování na slovenském Hviezdoslavově Kubíně v závěru
letošního června.
Největší úspěch na 49. Poděbradských dnech poezie však zažili studenti
a absolventi VOŠH u dětských diváků,
kteří přišli v počtu 440 (!) na představeBULLETIN 2/011
15
ní muzikálu z tajného deníku
rozumbrady Kocourka Modroočka v režii absolventky VOŠH
Terezy Ludvíkové. Alena Bílková, Karolína Hlaváčková,
Josef Hlinka, Šimon Knápek,
Vít Levinský, Ondřej Pšenička, Anna Stropnická a Adam
Vacula zažili, jaké to je hrát na
rozlehlém jevišti pro početné
publikum. Potlesk nadšených
diváků jim byl bohatou odměnou.
Oslavy 120. výročí slavnostního
otevření historické budovy NM
Ve středu 18. května. 2011 jste
měli ojedinělou příležitost zažít muzeum z přelomu 19. a
20. století. Historií a běžně
nepřístupnými prostory historické budovy vás provedli – zakladatel muzea Kašpar
Štern-berk, otec národa
František Palacký, architekt
Josef Schulz, paleontolog
Joachim Barrande, stavitel a
mecenáš Josef Hlávka, malíř
Julius Mařák, tehdejší ředitel
muzea Antonín Frič a zakladatel archeologické sbírky historik Josef Ladislav Píč, všichni v podání studentů prvního
ročníku VOŠH: Patrika Šimůnka, Filipa Kráčmara, Martina
Čarného, Philippa Kraiczyho,
Adama Vaculy, Dominika Rykra, Saši Andrejse a Karla Byczanského. Aby byla atmosféra
dokonalá, v dobových oděvech
návštěvníky doprovázely i naše
studentky Eliška Dohnalová,
Tereza Kaucká, Nikola Rejlová
a Lucie Rusiňáková. Součástí
programu byla také série přednášek Karla Ksandra, dlouholetého památkového garanta
historické budovy a bývalého
náměstka generálního ředitele Národního muzea, současného
generálního ředitele Národního technického muzea.
Svatojánská pouť 14. 5. Karlovo náměstí
Vyšší odborná škola herecká vystoupila na
IV. ročníku Svatojánské poutě na Karlově
náměstí dne 14. května 2011 s pohádkou
Malá čarodějnice. Představení se hrálo v
Jezuitské zahradě (vchod ze strany kostela, Ječná 2 na Praze 2) od 14.00 hodin.
Tuto akci moderovala studentka druhého
ročníku Michaela Jadrná.
Nad poutí převzala záštitu Městská část
Praha 2 a finančně ji podpořilo i Ministerstvo kultury České republiky. Tento multikulturní festival je vnímán jako setkání
lidí bez rozdílu věku, inteligence, ras či
náboženství. Svatojánská pouť se koná na
Karlově náměstí, kde nás spojuje duchovní most mezi sv. Ignácem (kostel jezuitů)
a sv. Janem Nepomuckým (kostel na Skalce), patronem pouti.
Návštěvníky čekal bohatý program, ve
kterém vystoupili jak profesionální, tak
i amatérští umělci. Zahrála řada kapel mnoha žánrů, mimo jiné jazzový
Bridge Band, romská kapela Pharamis, slovenská folklorní Limbora,
vietnamská skupina Sapa, countryová
16
BULLETIN 2/011
kapela Muzeumband nebo mladé
seskupení Juicy Freak. Židovské písně v jidiš zazněly v provedení Hanky
Frejky a pestrost vystupujících završil
Vokalklub, složený z nevidomých
hudebníků a zpěváků. Nechyběly ani
koncerty vážné hudby, duchovní pro-
Michaela Jadrná, studentka 2. ročníku
gram, tvořivé dílny pro rodiny s dětmi,
soutěže, pouťové atrakce a ukázky mezinárodní kuchyně.
Na této pouti vystoupilo Divadlo V Ječné,
Divadlo Matky Vackové, Pidivadlo – scéna
Vyšší odborné školy herecké, nebo Divadlo duší spřízněných. Zvláštní pozornost
si zasloužila Prodaná nevěsta v podání
Státní opery Praha dětem a scénické čtení z cyklu LiStOVáNí nazvané Komisař
Vrťapka a prokletí zubu moudrosti. Autorem a hlavním protagonistou je herec
Lukáš Hejlík. Třešničkou na dortu bylo
večerní vyprávění o hvězdách s Ondřejem Randákem. Ten je autorem výstavy
Vesmír, která bude instalována ve věži
kostela sv. Ignáce.
Anička, 5 let
umělecký
přednes
Na poli sólové recitace mají
naši studenti úspěch. Získali
mnoho cen na Fóru přednesu
poezie a prózy Poděbradských
dnů poezie, dvakrát se stali
absolutními vítězi této československé prestižní soutěže
studentů hereckých škol –
v roce 2006 se laureátkou stala Karolína Lišková a v roce
2010 Jana Trojanová, která
je i držitelkou prestižní Ceny
Kala Högera (za mimořádný
výkon myšlenkově a umělecky
náročného textu) z roku 2009.
V roce 2011 získala studentka
1. ročníku Adéla Koutná Cenu
Vydavaelstva Tatran.
Nadstavbou hodin uměleckého přednesu ve spolupráci se
Společností Zdeňka Fibicha
je nastudování melodramů
a účast na náročné tříkolové
Mezinárodní soutěži Zdeňka
Fibicha v interpretaci melodramů, jediné svého druhu na
světě. Zde má VOŠH za dvanáct let trvání této soutěže od
roku 199 rovněž celou plejádu
finalistů (celkem 18!) a také
vítěze nejvyšších cen. Jsou
to Jindra Machačová (1. cena
v roce 1999, 3. cena v roce
2000), Vladimír Jopek (1. cena
v roce 1999, 2. cena v roce 2000,
3. cena v roce 2002), Kristýna Chalupská (3. cena v roce
2001), Karolína Lišková (3. cena
v roce 2005, 2. cena v roce
2006), Zuzana Pitterová (2.
cena v roce 2007) a naposledy
Karolína Hlaváčková a Anna
Kukuczková (obě 3. cena v roce
2009). Příští soutěž se bude konat 28.-30. října 2011. Za VOŠH
budou soutěžit: Jana Trojanová,
Taťána Krchovová, Magdaléna
Hniličková a Michaela Jardná.
Se školním rokem se vždy loučíme v mateřských školkách vyprávěním pohádek. Jde o klasifikovaný zápočet z uměleckého
přednesu v 1. ročníku (interpretaci prozaického textu s akcentem na kontakt s dětským divákem a zvládnutí uměleckého
celku s využitím bohatých výrazových prostředků). Spolupracujeme s MŠ Táborská, Ohradní, Masná, Boleslavova a Mendíků. Děti se na naše studenty každoročně těší, často zpracují
pohádky jako kresby či výkresy. Pro studenty VOŠH je tato
zkušenost velikým přínosem pro poznání a pochopení dětského publika. Mnoho našich absolventů našlo uplatnění v oblasti
dramatické tvorby pro děti.
Všechny tyto aktivity jsou významné pro možnosti vyšší uplatnitelnosti našich absolventů na trhu práce, jelikož takto získané dovednosti směřují k vysoké umělecké kvalitě budoucích
herců a loutkoherců.
VOŠH pokračuje ve spolupráci
s Památníkem národního písemnictví
V letošním roce navazujeme na dřívější spolupráci s Památníkem národního písemnictví. Dne 19. května 2011 v 10.00 hodin studenti představili v Pelléově vile své
scénické pásmo ON(A) na věčné téma vztahu muž – žena, žena – muž z poezie Johany
Lee Fialové, Věry Chase, Wisľawy Szymborské, Charlese Bukowského a Oldřicha
Mikuláška, které připravili v hodinách uměleckého přednesu pod vedením Marty
Hrachovinové. Svěží výpověď mladých interpretů ze skupiny DA 2. ročníku Dominiky Danosové, Magdalény Hniličkové, Evy Hronkové, Taťány Krchovové, Šimona
Knápka, Lindy Svobodové a Lenky Vacvalové byla doplněna besedou o významu poezie v životě mladých lidí i o studiu na herecké škole v zahradě Pelléovy vily.
Na Strahově v sále Boženy Němcové se malí i velcí návštěvníci mohli potěšit pohádkami Miloše Macourka a Ester Staré v podání studentů 1. ročníku VOŠH v rámci minifestivalu Děti, čtěte!, který se konal dne 3. června 2011 od 12.00 hodin. Studenti tak zde
(kromě pražských mateřských škol) prezentovali svou semestrální práci v uměleckém
přednesu. Festival a s ním spojenou výstavu zahájila paní Livie Klausová.
Vydává Vyšší odborná škola herecká s. r. o., Hadovitá 1023/7, Praha 4, tel.: +420/241 482 422, fax: 241 480 239,
e-mail: [email protected], www.vosherecka.cz, www.pidivadlo.cz. redakce: Věra Kmochová, Ing. Lenka Kopecká, Karel Pokorný, předtisková příprava:
Fortuna-Type, s. r. o., Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, maketa: Grafos, [email protected], tisk: Sprint Servis, Pekařova 4, 180 00 Praha 8
BULLETIN 2/011
17
…DERNIÉRY DĚTSKÝCH
PŘEDSTAVENÍ V DIVADELNÍ SEZONĚ 2010/2011
„Na kouzelné půdě pohádky se hrají, děti v kouzla věří, loutky ožívají.“
POHÁDKY NAŠÍ BABIČKY PRO SAMÉ CHYTRÉ HLAVIČKY
TŘI NEZBEDNÉ POHÁDKY
BARBORA ČERVENKOVÁ
Režie: Jakub HUBERT,
Vít BRUKNER a kolektiv
Výprava: Dušan SOTÁK
a Naďa SOTÁKOVÁ
Hudba: Jan VESELÝ
Text písní:
Barbora ČERVENKOVÁ
„Před pikolou za pikolou
nikdo nesmí stát nebo
nebudu hrát“
Dvě kamarádky se
setkávají na hřišti a hrají
své oblíbené hry, ale co
když je jednoho dne
omrzí? Díky jejich fantazii
se dostaneme do pohádek
O kohoutkovi a slepičce,
O třech prasátkách a
O zvířátkách a
loupežnících. Jedno hřiště,
dvě děti, tři pohádky a
spousta fantazie.
DAGMAR MARKOVÁ
Režie:
Marta HRACHOVINOVÁ
Úprava:
Marta HRACHOVINOVÁ,
Lukáš KŘIŠŤAN
Hudba: Vilém
BERNÁČEK, Lucie
JUNKOVÁ
Pěvecká spolupráce:
Ivanka ŠTRÉBLOVÁ
Scéna: Michal LUTTERER
Návrh a výroba loutek:
Václav KRČÁL
Práce s loutkou: Bohuslav
ŠULC
Jednoho krásného dne
za sedmero paneláky a
sedmero silnicemi našla
Marta Hrachovinová
knihu pohádek Dagmar
Markové. I zalíbily se
jí velice, tak běžela za
Lukášem Křišťanem.
Vybrali pohádku Kouzelný
mlýnek a O lakomém
mlynáři. Ani chvíli nelenili
a dali se ihned do psaní a
brzy byl na světě scénář
k nové divadelní pohádce.
Když ho pak druhého dne
četli studentům ve škole,
všichni byli tak nadšení,
že nakonec vzniklo krásné
představení pro samé
chytré hlavičky.
…DERNIÉRY VEČERNÍCH
PŘEDSTAVENÍ V DIVADELNÍ SEZONĚ 2010/2011
SHAKESPEARIÁDA CITYBANKA
Samuel NEDUHA
ANEB JAK TŘÁSTI Námět:
Dramaturgie:
Tomáš POLENSKÝ
HRUŠKOU
TŘI SESTRY
ANEB PROČ JE
TO TAK, PROČ?
WILLIAM SHAKESPEARE
A. P. ČECHOV
Překlad: Martin HILSKÝ
Režie: Karel KŘÍŽ
Koláž ze slavných
Shakespearových her
Jindřich V., Marná lásky
snaha, Richard II., Večer
tříkrálový, Richard III.,
Mnoho povyku pro nic,
Zimní pohádka a Jak se
vám líbí.
Režie a choreografie:
Radim VIZVÁRY
Výtvarná spolupráce:
Anna SEITLOVÁ
Hudba: Dr. NOOG
Projekce:
Eman MACOUN
a Tomáš POLENSKÝ
Scéna: Martin NEDUHA
Realizace kostýmů:
Květa MALÁ a Barbora
Červenková
Zvláštní poděkování:
Štěpán COUFAL
Proč je to tak, že sotva
začnem žít, že jsou z nás
nudní, šediví, nezajímaví,
líní, lhostejní, zbyteční a
nešťastní lidé...
Scénické variace na motivy Hry snů Augusta Strindberga
HRA SNŮ
AUGUST STRINDBERG
Po světové krizi se
všichni báli, že nastane
další světová válka.
Nastalo však něco daleko
hrůzostrašnějšího. Systém,
jak dostat lidi z finanční
ochablosti. Bohužel
na úkor jejich vlastní
přirozenosti, za cenu toho
nejcennějšího, co kdy
měli…
Překlad: Zbyněk ČERNÍK
Scéna a kostýmy:
Agnieszka PÁTÁ
18
BULLETIN 2/011
Hudební konzultace:
Zbyněk MATĚJŮ
Pohybová spolupráce:
Milan MIKULČÍK
DCERA Lidé si zaslouží
politování.
ADVOKÁT Slyším padající kapky...
DCERA To jsou slzy
plačících lidí... Co ještě slyšíš?
ADVOKÁT Vzdechy...
kvílení... bědování...
DCERA Až sem doléhá
nářek smrtelníků... Copak
v životě neexistuje žádná
radost?
ADVOKÁT Ale ano, to
nejsladší i nejtrpčí: láska!
Překlad: Leoš
SUCHAŘÍPA
Režie: Jan KAČER
Pedagogické vedení: Táňa
FISCHEROVÁ
Hlasová příprava: Eva
HODINOVÁ
Naše město už existuje
dvě stě let, má sto tisíc
obyvatel, ale není mezi
nimi žádný, kdo by se
nepodobal ostatním, žádný
hrdina ani v minulosti
ani v přítomnosti, žádný
vědec, žádný umělec,
žádný aspoň trochu
pozoruhodný člověk,
který by vzbuzoval závist
nebo vášnivou touhu jít
v jeho stopách... Všichni
jenom jedí, pijí, spí a aby
se nudou nezbláznili,
zpestřují si život hnusnými
drby, vodkou, kartami,
vedou malicherné soudní
pře a ženy podvádějí své
muže a muži lžou, tváří
se, že nic nevidí, že nic
neslyší, a drtivá sprostota
působí zhoubně na děti,
jiskra boží v nich uhasíná
a stávají se z nich stejně
ubohé tuctové mrtvoly,
REJ
ARTHUR SCHNITZLER
Režie, úprava a
pedagogické vedení:
Jakub Korčák a Ivana
Wojtylová
Překlad: Josef Balvín
Výprava:
Petra Kluzáková
Zvláštní poděkování:
Zuzaně Ježkové a
Milanu Mikulčíkovi
jako jsou jejich otcové a
matky...
HEREČKA: Já nemám
tušení, proč žiju.
Hrabě: Ale jděte slečno!
Slavná... obdivovaná...
Herečka: A to je snad
štěstí?
HRABĚ: Štěstí. Prosím vás,
slečno, štěstí přece neexistuje!
Vůbec ty věci, o kterých se
nejvíc mluví, neexistují...
například láska. S tou je to
taky tak. Požitek... opojení...
to je cosi reálného. Teď si
užívám... vím, že si užívám.
Ale když to pomine, je to
zkrátka to tam! Jakmile se
člověk neoddá cele okamžiku,
myslí tedy na to, co bude nebo
co bylo... hned to všechno
pomine. Co
bude potom... to je smutné, co
bylo, je pochybné...
HEREČKA: A jak je to s tou
láskou?
HRABĚ: Když člověk na ni
věří, najde se vždycky nějaká,
která ho utěší.
…DERNIÉRY VEČERNÍCH PŘEDSTAVENÍ
ZAČÁTKEM DIVADELNÍ SEZONY 2011/2012
OSTROVSKIJ
Překlad: Vladislav
ČEJCHAN
Texty písní:
Vlasta ŽEHROVÁ
Hudba: Václav HÁLEK
Nahrávka hudby:
Petra BÍLKOVÁ
Pěvecká spolupráce:
Ivana ŠTRÉBLOVÁ
Choreografie: Jindřiška
KŘIVÁNKOVÁ
Výprava:
¼ubica BÁBKOVÁ
Realizace kostýmů:
Vlasta PLÍHALOVÁ
KABARET LÁSKA ANEB
VY NEMÁTE ŽÍZEŇ?
V chudobě se život vleče ten,
kdo hledá, najde popros
třeba osud v kleče, čert
s úpisem zajde. Svědomí
chceš mít? A čisté? Blázen
seš, to už je jisté. Prachy,
prachy, prachy, prachy.
Many, many, many, many.
Rubl, Ojro, Libra, Kačka –
mít je! Život pak je hračka.
APOLENA VYNOHRADNYKOVÁ A KOL.
Režie: Apolena
VYNOHRADNYKOVÁ
VYNOHRADNYKOVÁ
Hudba: David HLAVÁČ
a Čeněk KOLIÁŠ
Pohybová spolupráce:
Výprava: Apolena
Jindřiška KŘIVÁNKOVÁ
ŽENITBA
BALZAMINOVA
ALEXANDR
NIKOLAJEVIČ
…REPERTOÁR DĚTSKÝCH
PŘEDSTAVENÍ V DIVADELNÍ
SEZONĚ 2011/2012
MALÁ
ČARODĚJNICE
OTFRIED PREUSSLER
Překlad: Jan Novák
Režie: Hana Zezulová
Scéna: Renata Lhotáková
Hudba: Pavel Jurkovič
Pedagogické
vedení: Karel Vostárek
Loutky: Renata Lhotáková
STRAŠIDÝLKA
Režie:
Perla Kotmelová
Scéna a loutky:
Eva Bláhová
Hudba: Pavel Bělík
Choreografie:
Lucie Albrecht
MARTA DIETRICH DVORSKÁ
Pohádku plnou strašidýlek
o tom, že se i strašidýlka
můžou bát a jaká
dobrodružství mohou
spolu zažít. Přijďte se
podívat do Pidivadla,
třeba zjistíte, že nějaké to
strašidlo máte doma i vy.
Pohádkový příběh o tom,
jak je důležité mít věrného
přítele. Jak je důležité
mít někoho, kdo dokáže
poradit, ale také vynadat,
když něco pokazíte - o tom
je volná adaptace známé
pohádkové knížky „Malá
čarodějnice“ od Otfrieda
Preusslera.
„Do rána vás chci bavit,
dámy, vypadáte tak
opuštěně. Jako malej jsem
chtěl bejt komik,
než jsem pochopil, že o černej
humor dneska není zájem.
Lidi jsou moc vyděšený…
a smutný.“
Genderově laděná
inscenace vzniklá v rámci
výuky 2. ročníku VOŠH
vychází z autobiografických
příspěvků studentů. Vynohradnyková v ní zpracovává téma
vztahů a mozaikovitě
strukturovaný text obsahuje
kromě klasických dialogů
také autorčinu poezii.
Hudbu k představení
i šansonově laděné písně
napsal studentům na míru
David Hlaváč, který
v inscenaci také živě hraje.
…REPERTOÁR
VEČERNÍCH
INSCENACÍ V DIVADELNÍ
SEZONĚ 2011/2012
NŮŽKY NA DRŮBEŽ
FAUSTO PARAVIDINO
Překlad:
Kateřina Bohadlová
Režie: Pavel Khek
Výprava Michal Syrový
Jedno zazvonění u dveří
změní Markovi Parodimu
celý život. Nezvaný host,
Paolo Ferri, se u Marka
BULLETIN 2/011
19
chová jako doma, nechá si
uvařit kávu a hlavně –
je to vrah. Když u Markových dveří zazvoní druhý
nezvaný host, Paolo Ferri
ho nemilosrdně zastřelí,
zatímco mu Marko
připravuje v kuchyni kávu.
Mrtvola na podlaze, a vrah
fuč.
TANEC NA
KONCI LÉTA
BRIAN FRIEL
Překlad: Otto Ornest
Režie:
Kateřina Macháčková
Výprava:
Helena Zmatlíková
Pedagogické vedení:
Jitka Sedláčková a
David Vejražka
Průvodce příběhem nás
zavádí do r. 1936 do malého domku
v zapadlém vesnickém
údolí na „smaragdovém“
ostrově, do doby, kdy byl
sám malým chlapcem
Michaelem, který žil se
svou neprovdanou matkou
Chris a jejími sestrami,
jež den co den sváděly
prostý, nehrdinský a
nepatetický zápas o přežití
v končinách, kde chyběly
příležitosti jak pro lásku,
tak i pro práci.
PANIKA
RAFAEL SPREGELBURD
HYSTERIKON
INGRID LAUSUND
Překlad: Tereza
Durdilová-Synková
Režie: Pavel Khek
Scéna: Michal Syrový
Pedagogické vedení:
Karel Kříž a Táňa
Fischerová
Kupovat a být koupen,
prodávat a být prodán. To
vše a mnohé další v našem
supermarketu Svět.“
LÁSKA ČI
LOGIKA ANEB
ČTYŘIKRÁT
CAMI
PIERRE-HENRI CAMI
Překlad: Jiří Konůpek
Režie, dramaturgie textu,
výprava: Karel Vostárek
Pedagogická spolupráce:
Hana Zezulová
Milé dámy, také drazí
páni, tklivé historie máme
tu. Naslouchejte proto
našim písním, co budeme
pro vás hráti tu. Palestinou
projdem křížem krážem,
do pralesa vstoupíme a
hned. Lásku synovskou
vám tu ukážem, nehynoucí
věrnost jakbysmet.
BLÁHA A
VRCHLICKÁ
MIRKO STIEBER
Režie: Ivana WojtylováMikulčíková,
Milan Mikulčík
Režijní dozor:
Karol Šustka
Výtvarná spolupráce:
Zita Miklošová
Hudba: Alexander Kaška
Komedie Bláha a Vrchlická
je příběhem muže a ženy,
ke kterým osud nebyl příliš
milostivý, ale oni přesto
neztrácejí naději.
Překlad: Martina Černá
Režie: Zuzana Páleníková
Výprava: Karel Vlček a
Zuzana Páleníková
Pedagogické vedení:
Karel Vlček a Hana
Seidlová
DNES VEČER:
LOLA BLAU
I mrtví mají strach, strach
z toho osudného okamžiku
náhlého prozření, kdy
pochopí, že jsou mrtví
a že mrtvými zůstanou
navždycky. A živí se
jednoduše bojí všeho.
Všeho. Bez preferencí a
bez jistot.
Překlad: Luboš Šterc,
Ivo Fischer
Režie: Rita Jasinská
Výprava: Rita Jasinská
Textová spolupráce:
Ivo Fischer
Choreografie:
Lucie Albrecht
BULLETIN 2/011
GEORG KREISLER
Klavírní doprovod,
korepetice:
Zdeněk Dočekal
a organizační talent
taky přijdou ke slovu,
tím si můžeme být
jisti stejně jako délkou
Dlouhého, bystrým okem
Bystrozrakého a zavalitostí
Širokého.
Premiéra: listopad 2011
Režie: Perla Kotmelová
Scéna: Ivan Antoš,
Rudolf Jirek
Loutky: Václav Krčál
Choreografie:
Lucie Albrecht
Hudba: Vítězslav Hádl
HRANÍ
O ČERVENÉ
KARKULCE
„Našla se stará skříň
a v ní loutky. Karkulka,
vlk, myslivec.… Ale jak
ta pohádka vlastně je?
Pomůžete nám, děti?“
Pavel Polák
Premiéra: prosinec 2011
Hrají: Kateřina Pindejová
j.h. a Karel Pokorný j.h.
Komorní muzikál vypráví
kabaretní formou a
mrazivě naivním stylem
o tom úseku 20. století, po
němž už svět nemohl být
stejný jako předtím.
…NOVĚ
KOCOUREK
MODROOČKO
JOSEF KOLÁŘ/ PETR
PRCHAL/MAREK EBEN
Režie: Tereza Ludvíková
Scéna: Alžběta Hanzlová
Kostýmy: Alžběta
Hanzlová
Hudba: Marek Eben
Dramatizace: Petr Prchal
Pěvecká spolupráce: Galla
Macků
Pohybová spolupráce: Katarína Rampáčková
Obnovená premiéra: 2. 10.
2011 v 15.00
PREMIÉRY
POHÁDEK
PRO DĚTI
O Dlouhém,
Širokém a
Bystrozrakém
a taky
Kašpárkovi
Karel Jaromír Erben –
Karel Makonj
Režie: Hana Zezulová
Pedagogické vedení:
Karel Vostárek
Scéna a loutky: Ivan Antoš
Klasická česká pohádka,
klasické „pimprlové“
divadlo s českými
marionetami a klasickou
figurou loutkového
divadla -Kašpárkem- se
budou podílet na známém
vyprávění o třech
podivuhodných braších,
jejichž um pomůže princi
osvobodit princeznu ze
zakletí zlého čaroděje.
A že Kašpárkův důvtip
…PREMIÉRY
VEČERNÍCH INSCENACÍ
V DIVADELNÍ SEZONĚ
2011/2012
Rodinná
záležitost
Ray Cooney
Překlad: Břetislav Hodek
Režie: Zuzana Páleníková
Pedagogické vedení:
Karel Vlček a Hana
Seidlová
Tato bláznivá komedie
se odehrává v londýnské
nemocnici svatého
Ondřeje pár dnů před
Štědrým dnem. Přináší
nepřeberné množství
komických situací a gejzír
humoru.
Premiéra:
30. 9. 2011 v 19.00
TULENÍ ŽENA
Sue Glover
Překlad: David Drozd
Režie: Lucie Málková
Pedagogické vedení:
Tomáš Petřík, Pavel Khek
„vždy budou lovci
a vždy budou jejich
pronásledované oběti“
Tulení žena je poměrně
komorní hrou, která
zachycuje osudy několika
podivínů žijících v izolaci
průmyslového pobřeží –
mimo normální
společnost. Glover velmi
rafinovaně zasadila
postoje k lidskému soužití
s přírodou do prostředí
znečištěné pláže, na které
není ani písek, odkud
jsou z vysoké zdi vidět
průmyslové věže a odkud
hlavní hrdinové prchají na
svatý ostrov přírodu nejen
pozorovat, ale i ničit. Premiéra:
27. 10. 2011 v 19:00
ROZMARNÝ
DUCH
Noel Coward
Překlad:
Kateřina Benešová
Režie: Zuzana Páleníková
Pedagogické vedení: Jitka
Sedláčková,
David Vejražka
Líbezná anglická
duchařská komedie
o tom, že není radno
zahrávat si s okultními
vědami, zvlášť když
hlavní médium je
poněkud potrhlé povahy.
Premiéra: 2. 12. 2011
LYSISTRATA
Na motivy Aristofanes:
Lysistrata
Režie: Rita Jasinská
Překlad: Vladimír
Šrámek
Úprava: Rita Jasinská
Hudba: Zdeněk Dočekal
Text písní: Robin Král
Výprava: Natálie
Matvijenko
Choreografie:
Lucie Albrecht
Premiéra: leden 2012