Jsem špatná MATKA

Transkript

Jsem špatná MATKA
BATOLE VÝCHOVA
S POCITY VINY A NÍZKOU SEBEHODNOTOU
SE DÁ PRACOVAT. ZAČNĚTE TÍM, ŽE K SOBĚ
BUDETE LASKAVÁ A PROMINETE SAMA
SOBĚ DROBNÉ PROHŘEŠKY. DÍTĚ VÁM JE
ODPUSTÍ ŠMAHEM, UVIDÍTE.
N
Jsem špatná
MATKA
Taky trpíte výčitkami, že nejste dost dobrá máma? V rozhovoru
s rodinnou koučkou Danielou Tlapákovou se dozvíte,
z čeho pocity viny pramení a jak se s nimi vypořádat.
ILUSTRAČNÍ FOTO: PROFIMEDIA.CZ (1)
Text: Alena Bartošová
76 BETYNKA
evěnuju se svému dítěti
tak, jak bych měla, nemám dost trpělivosti,
křičím na děti, nejsem
dost důsledná… Připomíná vám to
něco? Taky máte výčitky, že nejste
dost dobrá máma? Tak si přečtěte
rozhovor s rodinnou koučkou a kinezioložkou Danielou Tlapákovou,
která tvrdí, že výčitkami, tedy pocity
viny, jsme do jisté míry zatížené
všechny. Srovnáváme se s jakýmsi
nedosažitelným ideálem. A mnohem častěji než muži – ti se obvykle
pocitem „nejsem dost dobrý táta“
nesužují. Proč vlastně tolik toužíme být dokonalými matkami?
Chceme být oceněné okolím, přijaté vnějším světem. Většina z nás
totiž vyrůstala v podmínečné lásce
– jenom když budeš hodná, tak tě
budeme mít rádi. Když ne, zakážeme ti tohle, tohle a tohle a až potom
láska. Naše výčitky, že nejsme dost
dobré matky, hodně souvisejí s naším
vnitřním dítětem. Většina z nás ho
má zraněné z dětství. Což možná souvisí s pocity ukřivděnosti, jakých výchovných chyb se
na nás dopustila máma. Chceme být
mermomocí lepší a ouvej – zklamáváme samy sebe.
Ano, ale z té ukřivděnosti se ale
nedostanete jinak než uzdravením
vlastních traumat, vlastního vnitřního dítěte. Můžete si racionálně
říct, že máma to dělala nejlíp, jak
uměla, můžete dojít k závěru, že
vlastně nechcete být žádná oběť, že
chcete být tvůrcem svého života a tak
dále, ale bez přijetí a odpuštění to
většinou moc nefunguje. Všimněte
si, že když nemáte uzdravené vztahy,
dostáváte se pořád do stejných situací (mimochodem projevuje se to
i v partnerských vztazích). Můžete
se k tomu postavit čelem a ve chvíli,
kdy se problém vynoří, dovolte si zastavit se, vnímat v klidu celou situaci
a prožít pocity s tím spojené, i když
je to třeba nepříjemné. A pokud to
jde, v tu chvíli odpusťte. Někdy jsou
to hodně hluboké věci, znám případy,
kdy dceru máma nechtěla, dokonce
se pokoušela o potrat. Tam je zranění
hodně hluboko a odpuštění nejde tak
snadno. Někdy je nutné postavit si
třeba rodinné konstelace a pracovat
s problémem dlouhodobě. Když jste v dětství přijímaná bezpodmínečně, nemáte pak výčitky? Ne. Nemáte pak potřebu cokoli dokazovat. Ani že jste dobrá matka, milenka, partnerka, pracovnice, cokoli. Za všemi výčitkami vlastně vězí
nízká sebehodnota. Jak se s tím vypořádat? Existuje hodně možností, je to individuální a záleží na konkrétním životním příběhu a situaci, ale v zásadě jde o to, přijmout sebe samu
takovou, jaká jsem, přijmout situaci
takovou, jaká je. Teď jsem křičela
na dítě, je to tak. Skvělá, a přitom
jednoduchá technika je propouštění
pocitů viny. Představíte si, že každá
emoce je energie uvnitř v těle, najdete ji v sobě, vydechnete ji ven a říkáte
při tom ‚propouštím pocit viny, že
jsem křičela na dítě‘. Opravdu to
funguje. Na www.terapieodpustenim.
cz najdete podrobnější postup. Tahle
metoda představuje okamžitou pomoc, a když se praktikuje opakovaně,
člověka celkově očistí. Když proběhne konkrétní situace,
které jako máma lituju – plácnu, zakřičím a podobně –, asi taky pomůže,
když se dítěti omluvím. Je to tak? Samozřejmě. Když někomu v au-
Jak to
vidíte vy
Možná se ve výčitkách
žen, které se nám svěřily, samy poznáte.
Laďka (32)
Skoro každý večer si říkám, že
jsem se měla víc věnovat své
starší čtyřleté dceři. Je teď
trochu odsunutá kvůli půlroční
sestřičce, snáší to sice docela
dobře, ale i tak je mi jí líto, že
se musí zabavit sama. Slibuju si,
že druhý den si lépe zorganizuju
čas, ale stejně to dopadne tak, že
lítám hlavně kolem miminka.
Markéta (29)
Když se srovnám se svou nejlepší kamarádkou, která je podle
mě dokonalá matka, připadám
si nemožně. A to má dvě děti
a já jenom jedno! Stíhá se jim
věnovat, čte jim na dobrou noc,
kreslí s nimi, peče s nimi, povídá
si s nimi tak trpělivě a laskavě,
jak já bych to nikdy nedokázala.
Jsem mnohem choleričtější.
Soňa (25)
Vyčítám si, že mě nebaví chodit
na dětská hřiště. Moje máma
říká, že kvůli synovi bych se
mohla přemoct, a co jsem to
za matku, když s ním nikam
nechodím. Když mě syn hodně
přemlouvá, tak jdu, ale cítím se
tam hrozně. Snažím se to zařídit
tak, aby tam s ním aspoň dvakrát týdně šel můj partner.
Jana (34)
Nejvíc mě trápí, že musím být
do pěti v práci, domů dorazím
ve tři čtvrtě na šest, a to už je jenom se starším dítětem udělat
úkoly, připravit večeři, vykoupat
a jít spát. Bývám unavená, naštvaná, a místo abych si děti užila, tak je ještě peskuju. To mě
pak mrzí.
BETYNKA 77
BATOLE VÝCHOVA
Daniela
Tlapáková
kinezioložka,
rodinná koučka,
www.terapieodpustenim.cz
Máma, která mívá výčitky,
že není dost dobrá, by měla
zapracovat na sebeúctě
a sebelásce. Jak?
Začněte o sebe pečovat jako
o další dítě – mějte se sebou
trpělivost, buďte k sobě
laskavá, naplňujte svoje
potřeby a neupřednostňujte děti před sebou. Děti to
přijmou. Klidně zvládnou dva
měsíce bez vaší pečlivosti,
když uvidí, že se věnujete sama sobě, protože to
potřebujete, a prospívá vám
to. Dokud nenaplníte svoje
potřeby, nemůžete naplňovat potřeby dětí.
NEEXISTUJE ŠPATNÁ MATKA. KAŽDÁ MÁMA JE PRO SVOJE DÍTĚ TA
NEJLEPŠÍ MOŽNÁ A ZAŽÍVÁ S NÍ PŘESNĚ TY LEKCE, KTERÝMI SI MÁ
V ŽIVOTĚ PROJÍT. TO JE UKLIDŇUJÍCÍ, NE?
Hodně se maminkám od špatného
pocitu z toho, jak se k dítěti zachovaly, uleví, když si večer sednou k postýlce a omluví se, i když dítě spí.
Když je to upřímné, opravdu to funguje. A nemusíte ani k postýlce. My matky poznáme, že jsme něco
neudělaly tak akorát – poznají to
i děti?
78 BETYNKA
Vnímají to, ale malé děti nehodnotí,
jestli jste dobrá, nebo špatná. U nich
záleží spíš na tom, jak moc se jich to
dotklo, jak moc je bolelo to, co jste
udělala nebo řekla. Čím to, že s přibývajícím věkem dětí
výčitek ubývá? Máma už je sebejistější? Nedělá tolik chyb?
Děti se zhruba do šesti sedmi let odpojují od energie maminky. Do té
doby jsou hodně propojení, dokonce
i když třeba dítě onemocní, s největší pravděpodobností to souvisí s nějakým matčiným problémem. Zhruba v šesti přestáváme vnímat těsnou
vazbu a spolu s ní odeznívají i pocity viny a výčitky. Všimněte si, že čím
je dítě menší, tím intenzivněji reagujeme na jeho pláč. Když vám vadí,
že pláče dítě, nebo když vás ‚zlobí‘, je
jasné, že se ve vás ozývá zranění vašeho vnitřního dítěte. Jak ho léčit? Věnuje se tomu třeba John Bradshaw
v knize Návrat domů – doporučuji.
Dobrá cesta je opět léčení přes přítomný okamžik, v momentě, kdy se
zranění projevuje. Konkrétně: vaše
dítě se nechce oblékat, zasekne se, ale
vy potřebujete rychle jít do práce, začnete se stresovat, tlačit na dítě, napětí
houstne. Zkuste si tu chvíli prožít,
vnímat sebe sama, zamyslet se nad
tím, co se vlastně děje.
Nejlepší matka asi není ta, která nedělá žádné chyby, že ne?
Žádná nejlepší matka neexistuje
a všechny děláme chyby. Věřím tomu,
že každé dítě si svoje rodiče vybírá,
a potřebuje je právě takové, jací jsou.
Z tohoto pohledu vlastně není nic
špatné, všechno má nějaký smysl.
Špatná matka prostě neexistuje,
vždycky je taková, jaká má být. ■
ILUSTRAČNÍ FOTO: PROFIMEDIA.CZ (1)
tobuse šlápnete na nohu, taky se
omluvíte. I omluva je uzdravující
metoda. Pokud to tak skutečně cítíte
a omluvíte se ze srdce, dítě omluvu nejenom přijme a nezanechá
to na něm žádné zranění, ale ono
na ni zareaguje velmi rychle. Dítě
je schopné odpustit vám během
chvilinky. A navíc se vaší upřímnou
omluvou uzdraví i konkrétní situace.
Snížíte tím pravděpodobnost, že se
bude opakovat. 

Podobné dokumenty