Notophthalmus viridescens

Notophthalmus viridescens
Čolek zelenavý
Synonyma:
Notophthalmus v. viridescens, terrestrial adult male.
Regionální
formy:
N. v.
dorsalis
N. v.
louisianensis
N. v.
piaropicola
N. v.
viridescens
Green
newt
Brokenstriped
Newt
Central
Newt
Peninsula
Newt
Redspotted
Newt
Popis
Čolci zelenaví mají tři odlišné životní stupně; akvatické larvy, terestrická mláďata a akvatické dospělce. Dospělí jsou
zbarveni v rozsahu od zelenavě hnědé do žlutavě hnědé. V závislosti na původu mohou mít řady jasně červených skvrn
nebo neúplných pruhů lemovaných černými okraji podél obou stran těla. Břicho je světlejší než hřbet a je žluté až
oranžové. Celé tělo je pokryté malými černými skvrnkami.
Samci se mohou během období rozmnožování rozeznat naběhlou kloakou, vyšším ocasním lemem a hrubé černé
zduřeniny na vnitřní straně stehen a chodidel zadních noh. Samci také mají širší zadní nohy a nažloutlou žlázu na zadní
části kloaky. Malá (2-8 cm), terestrická mláďata mají rozsah barev od červenohnědé přes oranžovou k jasné červené a
také mají červené skvrny a černé zrnění.
Existují čtyři různé místní formy. Nedávné studium ukázalo, že tyto formy nejsou z důvodu malé vzájemné genetické
odlišnosti pravé poddruhy.
Notophthalmus viridescens viridescens: Dospělí mají červené skvrny uzavřené černými kruhy podél obou stran těla.
Toto je nejhojnější forma, dospělí dosahují maximální délky 14 cm. Čolky této formy jsou nejsvětlejší, zvláště z vyšších
poloh. Bývá nejčastěji ze všech ostatních forem prodáván v obchodech se zvířaty. Vyskytuje se od severovýchodní
Kanady na východ k Velkým jezerům a jižně přes Appalachians k Mississippi, Alabamu, a Georgii.
N. v. viridescens čolek.
N. v. viridescens dospělci.
přerušovanou čáru podél obou stran těla. Je to nejmenší forma, dospělí zřídka dosáhnou 10 cm. Toto je také
pravděpodobně druhá nejběžnější forma k dostání v obchodech. Tito čolci jsou obvykle tmavší než základní forma.
Někdy dorůstá v larvárním stadiu až do dospělosti. Dospělí jsou tedy někdy neoteničtí. Je nalézán podél pobřežních
rovin v Karolíně.
N. v. dorsalis efts.
N. v. dorsalis adult male.
Notophthalmus viridescens louisianensis: Středně velký čolek, vyznačuje se malým množstvím velmi malých
červených nebo oranžových skvrn podél zad. Tyto jsou neúplně obklopené černým lemováním. Někteří jedinci
postrádají skvrny úplně. Je mírně menší a více štíhlejší než základní forma. Dospělí dosahují délky 12 cm. Jsou vzácní,
barvu mají v rozsahu od tmavě oranžové k tmavě hnědé. Neotenické formy jsou běžné podél pláně Gulf Coast a také v
Illinois. Tento čolek se vyskytuje od západních Velkých jezer po Kanadu, západní Minnesotu a Kansas a jižní Gulf
Coast. .
N. v. louisianensis, neobvyklé zbarvení.
N. v. louisianensis, typické zbarvení.
Notophthalmus viridescens piaropicola: Tento čolek je tmavou formou čolka zelenavého a zcela postrádá červené
skvrny. Jedinci jsou zbarveni v rozsahu od nazelenale hnědé až téměř černé a jsou hustě skvrnití. Břicho může také být
sytěji oranžové, narozdíl od typicky žlutého u ostatních forem. Je u něj také častá neotenie. Tato forma se vyskytuje
pouze na poloostrově Florida.
Notophthalmus v. piaropicola.
Neotenický Notophthalmus v. piaropicola
Rozšíření a přirozené prostředí
Čolci zelenaví jsou rozšířeni na východní polovině Severní Ameriky. Vyskytují se od jižních kanadských provincií k
jihu do Texasu a na Floridu, na západ do Oklahomy, Kansasu, a Texasu. Akvatičtí dospělí žijí v jakémkoliv vhodném
stálém nebo přechodném vodním zdroji jako jsou příkopy, rybníky, louže, zaplavené oblasti, pomalu tekoucí zátoky,
močály a bažiny. Často obývají vody bez ryb s velkým množstvím vodního rostlinstva. Vodám s velkými dravými
rybami se obvykle vyhýbají. V terestrické fázi žijí ve vlhké zalesněné krajině..
N. viridescens dorsalis se vyskytuje v Severní Karolíně blízko pobřeží
Ubytování
Chov těchto čolků v zajetí je závislý na jejich životní fázi ve které momentálně oni jsou. Akvatičtí dospělí potřebují
osázené akvárium s malou oblastí souše nebo kameny a naplavené dříví na hladině. Dospělí čolci byli pozorováni ve
vodách hlubokých několik centimetrů do 13 metrů. Preferují oblasti klidné vody a tak při používání akvarijního filtru by
jsme se měli vyvarovat silného proudu, nebo proud vody rozptýlit objektem v nádrži. Teploty jsou tolerovány v různé
škále a dospělí čolci byli pozorováni jak loví potravu pod ledovým příkrovem v nádrži. Obecně tito čolci preferují
teplotu mezi 18-23°C (60-74°F) pro jaro a léto a sníženou na 5-10°C (40-50°F) v zimě. Protože jsou aktivní i v
zamrzlých rybnících i v zimě, nemusíme si dělat starosti s nízkými teplotami pokud se nepřiblíží k bodu mrazu.
Ačkoli jsou dospělí čolci považováni za zcela akvatické, v přírodě mohou někteří jedinci vodu opustit pokud se sníží
hladina, nebo teploty vody se příliš zvýší. Je také možné, že příležitostně opouštějí vodu z důvodu obrany proti vodním
patogenům, nebo odstraňují vodní parazity jako jsou přisáté pijavice. Čolci jsou úplně terestričtí a vyžadují vlhké
zarostlé terárium. Jako jiná alternativa, mohou být umístěni v jednoduchých plastových nádobách s vlhkým půdním
substrátem nebo podkladem z vlhkých papírových ručníků, které by měly pravidelně čistit a mlžit. Čolci se musí také
chovat při teplotě popsané výše pro dospělé.
Potrava
U dospělých bylo v přírodě zdokumentováno přijímat dešťovky, malé obojživelníky a jejich vejce, malé ryby, hmyz,
členovce, korýše a další malé bezobratlé. V zajetí můžeme krmit nakrájenými dešťovkami, larvami pakomárů (na živé
nebo mražené), žížalicemi a odřezky hovězího srdce. Někteří jedinci mohou přijímat komerční pelety pro ryby, ačkoli
se toto nedoporučuje před dříve vyjmenovanou potravou. Tyto čolky je trochu obtížnější krmit kvůli jejich malé
velikosti. Oni vyžadují malé dešťovky, roupice, drobné cvrčky, octomilky, a velmi malé larvy zavíječe voskového a
moučného.
N Neotenický Notophthalmus v. piaropicola se zbytky žaber
Samec N. v. louisianensis v období rozmnožování. Všimněte si vysokého ocasního lemu a černýc
okrajů končetin (svatební vycpávky).
N. v. louisianensis samice s právě přijatým
spermatoforem.
N. v. viridescens, pár v amplexu.
Rozmnožování
Námluvy čolka zelenavého zahrnují samčí sevření samice ve vrchním amplexu jeho širokými zadními končetinami.
Toto může trvat i několik hodin. Během této doby samec tře čenich samice svojí bradou a vlněním ocasu přenáší
feromony směrem k samičím nozdrám. Toto chování se intenzivní až nakonec samec jí uvolní, zaujme postoj před ní a
vlní svým tělem. Pokud je samice receptivní, tiskne čenich proti samčímu ocasu nebo tělu a signalizuje mu tak uložení
spermatoforu, při tomto jí samec provází a zvedne tělo. Jestli ona receptivní není, příležitostně unikne samcovým
pokusům!
Amplexus nezřídka dělá starost novým chovatelům kteří se s ním ještě nesetkali. Často se zdá, že samice je rozmačkaná
nebo se utopí při držení samcovými zadními končetinami. Nicméně, není třeba dělat si starosti protože samice se vynoří
pro vzduch kdykoliv potřebuje i se samcem ještě na jejích zádech. Samci mohou také náhodně uchopit v amplexu
dalšího samce na základě jejich entuziasmu, toto může mít za následek provokování nějakého druhu zápasu. Samice
také mohou být stresované neustálým amplexem. Jestli je viděná konkrétní samice v amplexu často, nebo jestli je ve
špatné kondici, měl by od ní být odstraněn samec(i).
Dospělí se rozmnožují od pozdní zimě přes jaro a kladou na vodní rostlinstvo 200-400 vajec po jednom. Opravdové
přezimování není požadováno protože dospělí i z nejsevernější oblasti výskytu jsou aktivní přes zimu, ale pokud je
možné, zimní teploty vody by měly být redukovány do 10°C k podpoře pohlavní aktivity.
Larvy je jednoduché odchovat, metody chovu naleznete v: Raising Newts from Eggs. Po metamorfóze mladí čolci obvykle
po dobu 2-3 let zůstávají na souši a posléze vracející se do vody jako dospělí, ačkoli některé populace mohou na souši
zůstat až 7 let. V zajetí je tato doba zkrácena častým krmením. Některé populace mohou vynechat terestrickou fázi a
mohou žít ve vodě ihned po metamorfóze.
Odkazy
Gabor, C. R. and Nice, C. C. 2004. Genetic variation among populations of Eastern Newts, Notophthalmus viridescens: A preliminary analysis
based on allozymes. Herpetologica 60(3):373-386.
George, C. J., Boylen, C. W., and Sheldon, R. B. 1977. The presence of the red-spotted newt Notophthalmus viridescens in waters exceeding
12 meters in Lake George, New York. Journal of Herpetology 11:87-90.
Gill, D. E. 1978. The metapopulation ecology of the red-spotted newt Notophthalmus viridescens. Ecological Monographs 48:145-166.
Kesler, D. H. and Mums, W. R. Jr. 1991. Diel feeding by adult red-spotted newts in the presence and absence of sunfish. Journal of Freshwater
Ecology 6:267-273.
MacNamara, J. A. 1977. Food habits of terrestrial adult migrants and immature red efts of the red-spotted newt Notophthalmus viridescens.
Herpetologica 33:127-132.
Massey, A. 1990. Notes on the reproductive ecology of red-spotted newts Notophthalmus viridescens. Journal of Herpetology 24:106-107.
Mecham, J. S. 1967. Notophthalmus viridescens. Catalogue of American Amphibians and Reptiles, pp. 53.1-53.4.
Petranka, J. W. 1998, Salamanders of the United States and Canada, Smithsonian Institute Press, Washington.
Written by N. Nelson, 2001. Revised, 2004.
All of this site's content is Copyright © 2000-2004 (Various copyright holders - email for details), all rights reserved.
Cynops ensicauda popei photo in the logo is © 2003 Tim Johnson, all rights reserved.
Use of site content without written agreement is forbidden. This site is covered by US Law and International Treaties.
Webmaster: Jennifer Macke
Editor: Nate Nelson
Site Creator: Heather Björnebo
Graphic Design: John Clare