První zastavení: seznámení s Buddhou

První zastavení: seznámení s Buddhou
Základním principem buddhismu - tedy duchovně-filozofického systému původem
z indického subkontinentu - je postava historického Buddhy Šákjamuniho. Bývá zobrazován
jako atletická postava oděná do mnišského roucha. V klidu spočívá na lotosovém trůnu, kde
sedí se zkříženýma nohama a s chodidly obrácenými vzhůru. Pravou rukou se Buddha
v okamžiku osvícení dotýká země, aby ji vyzval za svědka toho, že zasel semínka osvícení.
Podle legendy se historický Buddha narodil kolem roku 563 př. n. l. do královské rodiny
Šákjů. Otec z něj chtěl mít nástupce, proto syna zahrnul bohatstvím a blahobytem. Když
kralevic opustil palác, okusil zcela jinou realitu: setkal se s nemocemi i smrtí a uvědomil si
pomíjivost světa. Odmítl poté blahobyt a stal se potulným asketou. Po několika letech
poutnictví si však uvědomil, že cesta k probuzení vede střední cestou, která se vyhýbá dvěma
extrémům - jak tvrdému asketismu, tak i životu v přílišném pohodlí. Sedl si pod strom a
zařekl se, že dokud nedosáhne probuzení, neodejde. Po několika dnech meditací skutečně
dosáhl plného probuzení/osvícení a stal se Buddhou tohoto věku. Začal své zkušenosti
vyučovat a postupně získávat žáky.
Výraz Buddha v překladu znamená probuzený, osvícený a v buddhismu popisuje bytost, která
dosáhla dokonalé realizace. Plně probuzené bytosti jsou osvobozené od tzv. tří jedů mysli:
nevědomosti, hněvu a chtivosti. Mysl Buddhy Šákjamuniho i po jeho smrti stále provází
buddhistické učení a pomáhá tím ostatním bytostem na jejich cestě k osvícení.
Buddha Šákjamuni v tradičním sedu
1. úkol: Jaké znáte další významné postavy?
Každá kultura, mytologie, náboženství či filozofie má své významné postavy, ať už se jedná o
historické myslitele, bájné bohy či jiné magické bytosti. Zapátrejte nyní v paměti a pokuste se
v následujících spojovačkách přiřadit jednotlivé postavy k některému z pojmů z nabídky tak,
aby vznikla smysluplná dvojice.
Příklad:
buddhismus (např. v Indii, Tibetu, Číně, Japonsku)
Buddha
islám (např. v Saudské Arábii, Maroku, Íránu)
Mojžíš
Brahma, Višnu a Šiva
ž
Ježíš Kristus
í
sv. Vladimír
ř
křesťanství (např. v Evropě, USA)
Mohamed
hinduismus (např. v Indii)
pravoslaví (např. v Řecku, Rusku)
Zeus
Re, Amon
Jupiter
Odin
Thor
Perun
Řecko
Skandinávie
Starogermánská
mytologie
Staroslovanský bůh
hromu
Egypt
Řím
Druhé zastavení: podoby Buddhy a jeho pomocníci, rituální předměty
Zobrazení Buddhy nabývá mnoha podob, a to v závislosti na významu, které představuje.
Vedle základního pojetí, se kterým jsme se seznámili v souvislosti s Buddhou Šákjamunim
v předchozím zastavení, je velmi důležité také zpodobnění Buddhy Amitájuse, jenž
ztělesňuje dlouhý a zdravý život. Tento Buddha má zkřížené ruce v meditační pozici a drží
vázu s nektarem dlouhověkosti, z níž vyrůstá rozkvetlá větvička, symbolizující dokonalý květ
rozvíjejícího se duchovně pojatého života.
Vyjádřením esence všech Buddhů a osvíceného stavu mysli učitele-lamy, jenž vede
praktikujícího na jeho cestě, je postava Vadžrahary. Buddha drží na úrovni srdce vadžru, tzv.
hromoklín a zvonek. Vadžra vyjadřuje nezničitelnou, absolutní podstatu mysli a radost,
vyplívající z rozpoznání této podstaty. Zvonek vyjadřuje pomíjivost běžného světa jevů, které
se objevují a mizí stejně jako zvuk zvonku, případně je symbolem prostoru, v němž se
osvícená mysl projevuje.
Významnou roli hrají pro praktikující rovněž postavy tzv. ochránců. Ačkoliv tyto bytosti
působí na první pohled hrozivě, jejich posláním je odstraňovat všelijaké překážky z duchovní
cesty za osvícením. V prvním patře v zadní místnosti si právě tyto démonicky vyhlížející
postavy můžete detailněji prohlédnout.
Při genezi buddhistických artefaktů (obrazů i soch) buddhističtí umělci velmi dbají na tradiční
pořadí jednotlivých kroků, které vytvářejí poměrně složitý rituální systém ruční výroby.
Autor musí tedy disponovat značnými
zkušenostmi a samozřejmě klidem a trpělivostí.
Pozoruhodným krokem buddhistického umění
je rituál „otevírání očí.“ Jde o posvátný úkol
namalovat sošce či obrazu oči a „probudit“ ji
tak k životu.
Buddha Amitájus
2. úkol: Staňte se na moment buddhistickým umělcem!
Nyní se můžete vžít do role buddhistického umělce a „oživit“ svého Buddhu tím, že se
zaměříte na jeho oči a dokreslíte je. V tomto případě se můžete, ale nemusíte držet
tradičního pojetí, které jsme pro srovnání ponechali naznačené v levé části, zvolit se dá i
zcela osobitá varianta.
Následně se můžete pokusit vymyslet svou vlastní postavu - Buddhu či nějakého ochránce
nebo lamu - jako opora Vám poslouží schéma obličeje určené k dotvoření dle Vaší fantazie a
libosti.
Třetí zastavení: Mandaly a síla barev.
Mandala je symbolický obrazec, který vyjadřuje strukturu univerza a zároveň individuální
cestu k cíli buddhistické praxe - osvícení. Mandaly opět nabývají podoby mnohých rozličných
forem a ornamentů a zdaleka se nevyskytují jen v tibetském umění, ba naopak, jejich
rozšíření za hranice státu je srovnatelné s rozšířením samotného buddhismu. S mandalami
navíc ráda pracuje např. i arteterapie a jejich tvorba je obecně oblíbena i u nebuddhistů.
Mandaly jsou zkrátka formy, které si už žijí svým vlastním uměleckým životem. Existují stovky
mandal: od meditačních, kosmologických, po léčivé a dodávající sílu až po obsahující
porozumění.
Pro tibetské mandaly je navíc typické, že jsou většinou věnovány určitému buddhovskému
aspektu a představují půdorys architektury tzv. vzdušného chrámu, v jehož středu tento
aspekt spočívá. Tibetské mandaly jako symboly dokonalé rovnováhy a harmonie jsou tvořeny
podle přísných pravidel. Prakticky vše, co na nich můžeme vidět, má svou symbolickou
výpovědní hodnotu: tak např. kolo je symbolem nebe, transcendence, vnějších sil a nekonečna, kdežto čtverec představuje vnitřní síly, to, co je spojené s člověkem a zemí. Oba tyto
obrazce spojuje centrální bod, který je zároveň počátkem i koncem celého systému. Na
mandalách pozorujeme také čtyři brány otevírající se do čtyř hlavních světových stran, často
jsou střeženy již zmíněnými ochránci.
Jistě jste si povšimli zářivých pigmentů v přízemí galerie. Takové pigmenty se používají při
rituální malbě mandal a obrazů. V buddhismu mají barvy svou pevně zakotvenou symboliku,
podobně také my, v naší západní kultuře, přisuzujeme barvám určitou psychologii.
„Západní“ psychologie barev (ve velmi zjednodušeném pojetí)
červená:
barva energie, vzrušení, krve, zapadajícího slunce, agrese, síly a vášně
oranžová:
teplá, slunečná barva, též barva mnoha květin a potravin, dynamická,
povzbudivá, sebevědomá i uklidňující
žlutá:
teplá barva, poutač pro naše oči, srdečnost, veselost, vyjadřuje touhu po
rozvíjení se, naděje, povzbuzuje, osvobozuje, působí otevřeně, připomíná
zlato, evokuje bohatství
zelená:
nejběžnější barva v přírodě, je zklidňující a uvolňující. Často se používá k
vyjádření souladu, rovnováhy, klidu, organičnosti
modrá:
barva vody a nebe, evokuje nekonečnost a pocit důvěryhodnosti, je nejvíce
uklidňující barvou, příliš modré ale může způsobit sklíčenost a deprese,
označuje autoritu, důstojnost, hrdost. Bývá často spojována s inteligencí a je
uznávána jako „firemní“ barva kvůli asociacím se stabilitou a konzervatismem
purpurová:
kdysi byla velmi vzácnou barvou a používala se na barvení luxusních látek,
spojujeme ji s bohatstvím a mocí, je to směs modré a červené → tedy je to
vášnivá barva s náznakem smyslnosti a rozbouřených emocí.
hnědá:
je směsicí všech barev, barva dřeva a hlíny, symbolizuje pozemskost, pohodu
černá, bílá, šedá:
Černá - kontrastnost, neproniknutelnost, neurčitost a nezařazenost evokuje marnost, prázdnotu, nekonečný vesmír, smrt. Je vnímána jako
formální, exkluzivní, autoritativní, povýšená a vážná. Proti tomu bílá propojuje
všechny barvy světla, a proto evokuje duchovno a sílu, vyniká její čistota,
pokojnost a vznešená krása. Neutrální šedá - chladná, nevýrazná, ale také
formální, důstojná a autoritativní. Chybí ji barevnost, a proto v sobě nemá
tolik emocí. Může evokovat rezervovanost, nedotknutelnost. Šedá je
spojována také s technikou. Evokuje preciznost, kvalifikovanost,
informovanost, pracovitost.
Symbolika barev v buddhismu (opět jen orientačně)
nebeská modř:
představuje světlo zářící z Buddhových vlasů; symbolizuje všezahrnující
soucit se všemi bytostmi.
žlutá:
světlo zářící z kůže Buddhovy; symbolizuje jak střední cestu, která překonává
všechny extrémy, tak i obnovenou rovnováhu a vysvobození.
červená:
světlo zářící z Buddhova svalstva; symbolizuje požehnání, které přináší
praktikování Buddhova učení.
bílá:
světlo zářící z Buddhových kostí a zubů; symbolizuje čistotu Buddhova učení a
svobodu, kterou přináší.
oranžová:
světlo zářící z Buddhových dlaní, pat a rtů; symbolizuje neotřesitelnost
Buddhovy moudrosti.
3. úkol: Vyzkoušejte si terapeutické účinky mandaly
Použijte pastelky či fixy a pokuste se dotvořit a vybarvit níže přiložené mandaly. Nechte se
vést svou intuicí a až budete cítit, že jste hotovi, můžete se pro zajímavost podívat na výše
uvedené stručné srovnání „západní“ a buddhistické psychologie barev. Co by o Vás barvy
v jednotlivých kulturách vypovídaly? Máte nějakou barvu, kterou výrazně preferujete?
Pokud Vás doprovází Vaše děti, použily podobné barvy jako Vy, nebo se jejich pojetí zcela
liší?
Čtvrté zastavení: Tibetské vlaječky.
Na dvoře si, prosím, povšimněte pověšených barevných vlaječek. Jedná se o tibetské
modlitební praporky, jimiž lidé posílají modlitbu pro ostatní bytosti. Tato tradice sahá až do
starověku a praktikovala se v Tibetu, Číně, Persii i Indii.
Tibetsky se vertikální modlitební praporek nazývá Dar Cho. „Dar“ znamená zlepšení života,
štěstí, zdraví a hojnost. „Cho“ znamená cítící bytost. Mezi horizontální praporky patří např.
Lungta - větrný koník. Modlitební praporky dokážou pomocí větru zharmonizovat prostředí,
přinesou pocit štěstí všem kolem.
Skládají se ze základních pěti barev, a jak jdou za sebou je velmi důležité:
/MODRÁ/ /BÍLÁ/ /ČERENÁ/ /ZELENÁ/ /ŽLUTÁ/
MODRÁ →
představuje 5. živel, který se nazývá Akáša (někdy také éter), náleží mu
převážně barva temně fialová, ale modrá je na tom správném konci spektra,
takže se dá klidně počítat místo ní. Akáša je ono neohraničené, nekonečné,
všeobsahující, z čehož zbylé živly vzešly → představuje tedy cosi jako nebe v
přeneseném slova smyslu - onen éter - coby všeobjímající sílu.
BÍLÁ →
představuje živel vzduch
ČERVENÁ →
představuje živel oheň
ZELENÁ →
představuje živel vodu
ŽLUTÁ →
představuje živel Zemi
Existuje vícero praporků, např. praporek vítězství,
praporek pro zdraví, pro dlouhý život, praporek plnící
přání, Lungta - praporek větrného koníka.
ukázka praporku větrného koníka
4. úkol: Má vlastní vlaječka.
Vytvořte si vlastní vlaječku pro někoho blízkého. Pokuste se do ní „výtvarně vepsat“ svou
vlastní symboliku, prostřednictvím které byste rádi popřáli něco dobrého někomu, na kom
Vám záleží. Nemusíte nutně používat slova, Vaše přání mohou zůstat čitelná díky
ornamentům, symbolům, piktogramům jen Vám. Důležité je Vaše soustředění během tohoto
úkolu na něco pozitivního a na dotyčnou osobu. Zvolte barevnost a linie čistě podle Vaší
vlastní fantazie a užijte si chvilku klidu čistě jen s Vašimi myšlenkami. Klidně se ptejte - Co je
pro nás dva důležité? Proč mám danou osobu ráda? Co tato osoba potřebuje / co by se jí
momentálně hodilo? Jak bych jí mohla pomoci? Vidíme se tak často, jak bychom si přáli? Jaký
živel se k ní nejlépe hodí, jaký ji nejlépe vystihne? Cílem je Vaše vlastní poznání.