4/2013 - Hlas mučedníků

HLAS MUÈEDNÍKÙ
Č L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ř E S Ť A N S K É
A S O C I A C E
I C A
4 / 2013
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás
může potkat utrpení. – Židům 13,3
Láska omilostňuje nepřítele
Kalich utrpení v Nigérii
Čína: kriminální živel anebo hrdina?
Zprávy ze světa
N A K L A DAT E L S T V Í S T E FA N OS N A B ÍZ Í :
Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu
Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 77 Kè.
Richard Wurmbrand – Vítìzná víra
Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè.
Ken Anderson – Smìlý jako beránek
Životní pøíbìh známého èínského køesanského
disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor
zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè.
John Bunyan – Milost pøehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè.
John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf
životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele
Obnovené Jednoty bratrské.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran,
cena 175 Kè.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù
v Sovìtském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè.
Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestì
Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životì anglického misionáøe v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 167 Kè.
Hans Martin Braun – Let pøes hranice
Napínavý román z prostøedí ruské podzemní
církve se špioná�ní zápletkou.
Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání,
cena 138 Kè
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav
historie køesanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kè.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem
NKVD
Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku.
Vázaná s pøebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví
autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou
oponou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kè.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky
v japonském zajetí za druhé svìtové války.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kè.
Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která
jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem
o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kè
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa.
Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali
zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomohla nalézt
víru v Ježíše Krista.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky.
Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz)
HLAS MUÈEDNÍKÙ 4 / 2013
FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
Tyto roztavené skleněné kalíšky, používané při Večeři Páně, byly nalezeny v jednom kostele, který byl do základů
vypálen militantními muslimy..
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Láska omilostňuje nepřátele
Ale jáť pravím vám: milujte nepřátely své,
dobrořečte těm, kteříž vás proklínají…
(Matouš, 5,44)
Drazí bratři a sestry,
Jednou jsem ve snu uviděl Lucretia Patrascanu, člověka, majícího
hlavní podíl na komunistickém puči v Rumunsku, kterého však později nechali jeho vlastní soudruzi popravit.
V mém snu však byl živý a ve své někdejší důstojnosti. Zeptal jsem se ho,
zda prošel ve vězení nějakou náboženskou zkušeností. Odpověděl: „Uvažuji
nad problémem náboženství, ale nedospěl jsem dosud k žádnému závěru.“
Potom jsem přečetl jakési memorandum, které Patrascanu napsal ve vězení,
ve kterém žádal o moje propuštění pro dobro, které je v Kristu.
Komunista žádal, aby byl propuštěn křesťan pro dobro, které je v Kristu!
Miluji svoje nepřátele. Miluji ale celého svého nepřítele? Miluji také to, co
z něho činí mého nepřítele a co je podstatnou částí jeho osobnosti? Pokud
tuto část nemiluji, pak to není láska k němu, coby celému člověku. Veřejně
jsem protestoval proti antikomunistickému teroru v Indonésii a v Chile.
Mohl bych ale žádat za propuštění uvězněného komunisty pro dobro, které
je v marxismu? Onen sen mě přiměl k přemýšlení. Mohl by Kristus zemřít za
hříšníky tak, aby oni s vědomím, že jejich přítomné, minulé i budoucí hříchy
byly odpuštěny, mohli hřešit, aniž by byli ve svědomí trápeni výčitkami?
Petr kázal Židům: „Původce života však jste zabili“ (Skutky 3,15). Tutéž
řeč pak apoštol končí slovy: „Bůh vzbudil svého služebníka nejdříve pro vás
a poslal ho, aby vám žehnal…“ (verš 26).
Bůh požehnal nejprve těm, kteří zabili jeho Syna – tedy lidem, o kterých
by se dalo předpokládat, že jsou jeho nejhoršími nepřáteli. To naznačuje,
že bychom se svými nepřáteli mohli nakládat, jako by byli našimi nejlepšími přáteli.
Podstata věci však spočívá v tom, že láska k nepříteli musí být naprostá.
Znamená to, že uspokojení a bezpečí nějaké osoby, třebas i mého nepřítele,
se mi musí stát stejně důležitými, jako by šlo o mé vlastní uspokojení a bezpečí. Jedině potom lze doopravdy hovořit o existenci stavu lásky.
1
Ilustruje to jedno z nejstarších křesťanských vyprávění, které pochází
z římských katakomb. Jde o následující příběh:
Jistý bohatý člověk měl stovky otroků.
Byl mezi nimi jeden jménem Paulus, kterému boháč plně důvěřoval, a proto ho
jmenoval svým majordomem. Jednoho
dne šel boháč s Paulusem na trh s otroky, aby tam koupil několik dalších
mužů. Než ale někoho koupil, vždy nejprve toto lidské zboží řádně prohlédl, aby
se přesvědčil, že je hodno své ceny. PauLucreţiu Pătrășcanu (1900–1954) Rumun- lus si všiml, že mezi nabízenými otroky
ský komunistický činitel a ministr. Od roku je rovněž jeden starý a zesláblý muž.
1946 byl členem ústředního výboru strany. Poprosil svého pána, aby tohoto otroka
V roce 1948 byl na základě vykonstruova- koupil. Boháč, jmenoval se Proculus, však
ného procesu zatčen a později popraven
za velezradu. Podle historiků si rumun- posměšně odvětil: „Ten je ale úplně k niská tajná policie vzala při svém zločinném čemu.“
postupu za vzor případ Slánského. V roce
Paulus ale prosil dál: „Kup ho, je levný.
1968 byl Pătrășcanu na popud Ceaușesca Slibuji ti, že práce v tvém domě půjde tak
plně rehabilitován.
dobře, jako nikdy předtím.“
Shodou okolností byl tento rumunský
Boháč tedy ustoupil. A opravdu,
komunistický pohlavár v prvních dnech
po svém zatčení držen na jedné cele s Ri- všechno se od té chvíle mimořádně dařilo
chardem Wurmbrandem. Jejich společné jako nikdy dřív. Avšak Proculus si všiml,
debaty pak R. Wurmbrand podrobně popi- že Paulus pracuje nyní za dva. Starý otrok
suje v knize V Božím podzemí.
nedělal takřka nic. Paulus ho obsluhoval,
dával mu nejlepší stravu a nechával ho stále odpočívat.
Proculus se tedy zeptal: „Ty víš, že si tě velmi cením, ale nechápu, proč
se toho starce tak zastáváš. Řekni mi po pravdě, o koho jde. Je to snad tvůj
otec, který upadl do otroctví?“
Paulus odpověděl: „Je to někdo, koho si vážím ještě více než svého
otce.“
„Je to tvůj učitel?“
„Nikoli. Někdo, koho si vážím ještě víc.“
„A kdo to tedy potom je?“
„Je to můj nepřítel. Je to člověk, který zabil mého otce a nás jako děti
prodal do otroctví. Avšak jsem učedník Krista, který nás vyučuje, abychom
milovali své nepřátele a zlo odpláceli dobrem.“
To je to, co křesťan cítí ve svém srdci. Nikdo není přijat, pokud není současně přijato i to, co je v něm nejhoršího. Naše misie se také podílí na evangelizačním vysílání ve španělštině. Na základě jedné relace jsme obdrželi dopis
od příslušníka peruánských guerillových povstalců. Tento muž poslouchal
vysílání v džungli se samopalem v ruce. Ježíšovo učení o lásce k nepřátelům
ho v srdci zasáhlo tak mocně, že byl od základů změněn. Okamžitě pochopil,
že je blázen, když třímá v ruce vražednou zbraň. Odešel proto z džungle do
2
města, připojil se k církvi a stal se učitelem v nedělní škole. Ale ani tak necítil ve svém srdci úplný pokoj. Vrátil se tedy zpátky do džungle a začal hlásat
evangelium svým dřívějším soudruhům. Od té doby se ale kontakty s ním
přerušily. Máme za to, že byl zabit povstalci, kteří v něm viděli zrádce.
Ve svém bukurešťském sboru jsem jednou oddával jistou slepou Židovku,
která si brala slepého muže. Oba nikdy neviděli jeden druhého. Po nějaké
době si ale tento slepec našel jiný objekt své lásky. Opuštěná žena tím
velice trpěla, a proto se rozhodla spáchat sebevraždu. Rozpustila si ve vodě
hrst prášků na spaní. Ale ve chvíli, kdy již měla sklenici se smrtícím obsahem u úst, uviděla tato slepá žena ve vidění Ježíše. „To, co chceš udělat, je
hřích,“ řekl jí Ježíš. „Ukážu ti lepší cestu. Miluj milenku svého muže. Miluj
ji takovou, jaké je, jako ženu, která ničí tvoje štěstí. Přiveď ji do svého domu
a oběma služ.“
Slepá Židovka poslechla tento podivný příkaz a udělala to, co by jen málo
křesťanů bylo schopno vykonat. Milovala podobně jako ten komunistický
vůdce v mém snu. Milovala takovým způsobem, že se její manžel odřekl
cizoložného vztahu a připojil se zase k ní. A bývalá sokyně se stala její přítelkyní.
Takový druh lásky dobývá všechno. Bratři a sestry, milujte své nepřátele.
V Kristu váš
V Kristu váš
Richard Wurmbrand
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn čtrnáct let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce
1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento
text pochází z archivu amerického Hlasu mučedníků.]
S V Ě D EC T V Í P RO N Á S L E D OVA N ÝC H K Ř E S ŤA N Ů
Kalich utrpení v Nigérii
Nová smlouva v mé krvi
Svátost Večeře Páně nás odkazuje přímo k výkupné oběti, kterou musel
přinést Ježíš, aby své následovníky vysvobodil z moci hříchu a satana. Je to
připomínka jeho prolité krve a zmučeného těla. Je to připomínka Kristova
utrpení. Poté, co se svými učedníky povečeřel, modlil se Ježíš k svému Otci,
zda by ho mohl kalich utrpení minout. Podřídil se však vůli Nebeského Otce
a vypil tento kalich až do dna.
Spojitost mezi svátostí Večeře Páně a podílu na Kristových utrpeních je
jasně zřetelná našim bratřím a sestrám v Nigérii. Když se scházejí ve svých
sborech, aby si připomínali Kristovo utrpení prostřednictvím Večeře Páně,
3
Vypálený kostel pastora Johna Ali Dora.
podílejí se současně na utrpení Páně, kterého se jim
dostává z rukou radikálních muslimů.
Ale dokonce i ve svém
soužení vydávají svědectví o Kristu a naléhají na
své pronásledovatele, aby
pochopili Ježíšovu oběť
a přijali dar věčného života, který je jim v evangeliu
nabízen. Jedním z těch, kteří ve svém životě hojně zakusili, jak chutná utrpení, je
pastor John Ali Doro.
Novodobý Job
Onoho rána 7. července 2012 uslyšel pastor John Ali Doro střelbu, přicházející odněkud ze sousedství. „Fulové přicházejí!“ křičeli lidé. Fulové je
převážně muslimská etnická skupina, která se živí pěstováním dobytka,
a jejíž příslušníci se v poslední době stále více radikalizují. Oděni v černé
mundúry a s automatickými zbraněmi v rukou, zaútočili tito radikálové na
vesnici Maseh ve státě Pleteau a další okolní osady. Cílem takových útoků
militantů z řad etnika Fulů je vypudit z oblasti všechny křesťany.
Těsně předtím, než tito útočníci dorazili, skočil pastor John do úkrytu
v zemi, který si sám před nějakou dobou připravil právě pro případ útoku
muslimských radikálů. Běsnící útočníci stříleli na všechny, které uviděli,
včetně těch, kteří se dali na útěk. Další křesťané se schovali v kostele a volali o pomoc.
Pastor John ležel ve svém
úkrytu a jen zoufale pozoroval, co se venku děje. „Byl
jsem naprosto zmaten,“ říká, když vzpomíná na tyto tragické dny. „Nevěděl
jsem, co mám dělat. Bylo to všechno jako děsivý
sen.“ Pastor John věděl, že
pokud vyjde z úkrytu, aby
pomohl těm, kteří z kostela volali o pomoc, bude okamžitě zastřelen. Nemohl tedy dělat nic než se modlit
Tento dům ve vesnici Kakuruk vypálili titíž muslimští radikálové z kmene Fulů, kteří stáli za útokem na vesnici Maseh, a čekat. Volání o pomoc, na
ve které žije pastor John. Muž na obrázku je místní křesťan které nedokázal reagovat,
a majitel zničeného domu.
mu drásalo srdce.
4
Pastor John sledoval s němou hrůzou, jak útočníci zakládají oheň a jak první plameny zachvacují jeho
kostel. „Allahu Akbar! Allahu Akbar!“ vykřikovali militanti stále dokola. Jejich
výkřiky se mísily s voláním
o pomoc a nářkem křesťanů
uvězněných v hořícím kostele. Když kostel zachvátily plameny, pastor John
uslyšel, jak jeden z útočníků poznamenal: „Uvidíme,
zda jim teď jejich Bůh po- Jeden z přeživších křesťanů stojí u masového hromu svých
spoluvěřících. V roce 2004 bylo v nigerijském městě Yelwa
může.“
zabito pětasedmdesát křesťanů. Ozbrojení radikální musliOzbrojenci kmene Fulů se mové obstoupili jejich kostel a křesťanům řekli, aby se v bunakonec museli dát na útěk dově zavřeli. Militanti byli oblečeni do vojenských uniforem
před jednotkou přijíždějí- a vydávali se za vládní vojáky. Křesťané se domnívali, že
cích vládních vojáků. Pro tito muži přišli, aby je v probíhajících nepokojích chránili.
okamžiku, kdy pochopili pravdu, bylo již příliš pozdě na
čtyřiačtyřicet lidí uvnitř V
útěk. Ozbrojenci se vrhli na shromážděné věřící s mačekostela to však bylo již pří- tami, holemi a noži. Po běsivém vraždění násilníci mrtvoly
liš pozdě. Mezi uhořelými křesťanů spálili v budově kostela a jejich ostatky následně
byla i Johnova manželka, pohřbili v masovém hrobě.
čtyři ze sedmi jejich dětí
a dvě vnoučata. Ale ani tato tragédie militantům nestačila. Na druhý den
během hromadného pohřbu obětí útoku se pachatelé vrátili, zřejmě přitahováni tušením, že zde budou přítomni i političtí zástupci, a zahájili palbu
do smutečních hostů. Mezi zabitými byl senátor a také předseda sněmovny
státu Plateau. Kromě těchto dvou činovníků bylo zabito devět místních vesničanů. Celkem během dvou dnů tak přišlo v této oblasti o život asi na dvě
stovky křesťanů.
Pracovníci Hlasu mučedníků se snaží pozůstalým různým způsobem
pomáhat. Pomoc je však zdržována stále vysoce nebezpečnou situací v této
oblasti. Pro mnohé tamní křesťany je jediným řešením přesídlení do bezpečnější části země. I v této věci se snažíme ohroženým křesťanům asistovat.
Složit vše na Boha
Je těžké si představit, jaké trauma pastor John prožil a prožívá. Přesto
i uprostřed tohoto strašlivého zármutku se dokáže modlit za lidi, kteří
zavraždili jeho manželku, děti a vnoučata. „Prostě se snažím všechno složit na Boha,“ prohlašuje. „Modlím se, aby Bůh těm zabijákům dal pochopit,
že páchají hrozné zlo, ale že mají možnost v tom přestat. Také se modlím,
aby mě Bůh uschopnil hlásat jeho evangelium, neboť vím, že mohu kdykoli
i já přijít o život.“
5
Je to jen Boží milost, že John dokáže
takovou modlitbu vyslovit, neboť pokušení zahořknout a nechat se strhnout
k nenávisti vůči vrahům svých blízkých
je enormně vysoké. „Je to nesmírně
bolestivé a zraňující,“ prohlašuje pastor
John. „Když napáchali tolik zla a já přišel
o skoro celou svoji rodinu, je to nesmírně
bolestivý proces. Avšak nemůžete udělat
vůbec nic, čím by se to dalo zvrátit, když
už se to jednou stalo. Jedinou možností
je hledět ve víře k Bohu.“
Třebaže pastor John byl pochopitelně
zprvu naplněn hněvem, rozhodl se jít
proti svým přirozeným pocitům, a zvolit si raději lásku než nenávist. „Přenechal jsem to všechno Bohu,“ prohlašuje,
„nechci, aby na ně dopadlo nějaké zlo, ale
Příběh o starozákonním Jobovi pomáhá
aby se změnili. Jen když se změní, může pastoru Johnovi přemáhat tragickou
být svět lepším.“ Pastor John čerpá sílu ztrátu svých blízkých.
rovněž z četby Písma. A je to zejména
starozákonní příběh Joba, člověka, který také přišel náhle o své děti. „Job
přišel o všechno – o zdraví i o děti – o všechno kromě své manželky,“ prohlašuje John. „Přesto se ale neobrátil k Bohu zády. Tento příběh mi pomohl
nejen stran toho, jak se mám ve své situaci zachovat, ale abych též zůstal
tím, kým jsem. Skutečnost, že své životní okolnosti promítám do biblických
příběhů, zejména do příběhu Joba, mi dává novou vnitřní sílu i vědomí svého
postavení před Bohem.“
Pastor John cítí s příběhem Joba tak velkou spřízněnost, že od onoho tragického dne na toto téma již
několikrát kázal: Nejvíce
ho oslovily devátý a desátý verš druhé kapitoly,
kde manželka Joba svého
muže ponouká, aby proklel Boha a zemřel. Pastor John k tomu poznamenává: „Odpověď Joba
na tuto strašlivou výzvu
byla prostá – když se nám
dostává od Boha dobrého,
automaticky to přijímáme, Hlas mučedníků poskytuje materiální pomoc obětem terokdyž ale přijde něco zlého, ristického útoku ze sboru Gombe Deeper Life Church, ve
proč to odmítáme přijmout? kterém pastor John slouží.
6
Toto místo Písma mi v mém
trápení dává velkou sílu.“
Pastor John pokračuje dál
ve své předchozí duchovní
službě a modlí se za budoucnost své země i svého sboru. Modlí se, aby Bůh seslal
pomoc členům jeho sboru –
mnozí z nich jsou chudí a ve
strachu před dalším násilím
utekli ze svých domovů. Ve
svých modlitbách rovněž
velmi bojuje za přijetí síly k tomu, aby zůstal Bohu
Hlas mučedníků provozuje v Nigérii několik středisek pro
věrný. „Modlím se, aby mi
vdovy a sirotky po zavražděných křesťanech, ale pomoc zde
naleznou i další potřební věřící postižení zdejšími nábožen- Bůh pomohl jako křesťanu
skými nepokoji. Na obrázku jsou balíky s materiálem, které i jako pastorovi, abych konal
jsme dopravili do jednoho z těchto nigerijských středisek.
jeho vůli, činil dobro a naplnil záměr, který Bůh mému
životu určil.“
Kromě toho se pastor John také vytrvale přimlouvá za muslimy kmene
Fulů, kteří napadli jeho sbor, aby došli poznání Krista.
Následovník Krista z řad Fulů
Abdul Masih je důkazem toho, co se může stát, když se lidé jako pastor John modlí a jejich modlitba je vyslyšena. Abdul byl horlivým muslimem kmene Fulů, který vyrůstal ve státě
Katsina, na území, kde nežije zřejmě ani
jediný křesťan. Fulové se vyznačují směšováním islámu s kmenovým náboženstvím, a tak se mladý Abdul stal šamanem. Cestoval po domorodém území,
předepisoval nemocným či zraněným
bylinné lektvary a nejrůznější kouzelná
zaříkávání.
Asi po pěti letech se Abdul začal ze
zvědavosti zajímat o křesťanství. „Chtěl
jsem vědět, o čem křesťanství vlastně
je,“ vzpomíná. Co je to za Boha, jehož
křesťané uctívají. Bylo to najednou pro
mě něco tajemného, co jsem chtěl prozkoumat.“
Když Abdul studoval korán, zjistil, že
je
v
něm řada odkazů na Ježíše. „Byl jsem
Abdulův bratr byl pevně rozhodnut, že
odstraní hanbu rodiny a zabije svého překvapen, že je v této knize Ježíš jmenován častěji než samotný Mohamed. Začal
vlastního bratra Abdula.
7
jsem být kvůli tomu poněkud neklidný.“ Abdul od té doby nenápadně pátral
po nějakých křesťanech. „Když jsem se k nim dostal, požádal jsem je, aby mě
vzali ke svému pastorovi, abych se ho mohl zeptat na to, co mě zajímá.“
Jenže křesťané si nebyli příliš jisti tím, že by se Abdul chtěl doopravdy
setkat s jejich pastorem a obávali se, že jde jen o nějakou záminku. Až po
téměř dvou měsících souhlasili, že odvedou Abdula k pastorovi. Když se
však jejich pastor dověděl, že ten, koho k němu chtějí přivést, je šamanem,
vyděsil se a schůzku odvolal. Ale ani tehdy to Abdul nevzdal a dál se snažil
pastora navštívit. Konečně se jednoho rána oba setkali.
Rozhovor obou mužů byl zpočátku velmi formální, ale postupně pastor
pochopil, že Abdulův zájem je upřímný a jeho otázky vyjadřují opravdu to,
co má na srdci.
Oba muži se v následujících šesti týdnech opakovaně setkávali a pastor
Abdulovi z Písma objasňoval pravdu o Ježíši. Po této době se Abdul stal znovuzrozeným křesťanem a věřícím v Krista.
Konfrontace se svým vlastním vrahem
Zpráva o jeho obrácení způsobila mezi místními muslimy poprask. Církevní představitelé urychleně zařídili jeho přestěhování a pastor mu sám
pomáhal balit.
Muslimové rozhněvaní Abdulovým obrácením začali po okolí šířit
pomluvu, že Abdul se obrátil kvůli penězům a že za své přestoupení ke
křesťanství obdržel patnáct set dolarů. Kromě toho se šířila ještě nebezpečnější lež – totiž že Abdul odevzdal „nevěřícím“ svůj korán a ti jej spálili.
Když se tyto zvěsti donesly až do Abdulovy rodné vesnice a k jeho nejbližším,
rozhodl se Abdulův bratr odstranit příčinu hanby své rodiny a zabít svého
bratra. Vyhledal ho v jeho novém bydlišti tím způsobem, že se vloudil mezi
křesťany s tvrzením, že jako Abdulův bratr se také stal křesťanem.
„Toho večera jsem si šel již lehnout,“ vzpomíná Abdul. „Kolem půl jedenácté ale někdo zaklepal na dveře. Když jsem otevřel dveře, uviděl jsem tam
stát svého bratra. Pozdravil
jsem ho a pozval dál.“
Abdul se nejprve polekal,
že se něco přihodilo jejich
rodičům a proto za ním
bratr přijel tak pozdě v noci.
„Ne, kvůli tomu jsem nepřijel,“ odpověděl mu bratr.
„Přišel jsem se přesvědčit,
zda je pravda to, co se o tobě
povídá. Pokud ano, zabiju tě
a vrátím se domů.“
„A co jsi o mně slyšel?“
zeptal
se Abdul.
Jednou z forem naší pomoci nigerijským křesťanům je
„Dozvěděl jsem se, že jsi
i obstarávání protéz pro ty, kteří během protikřesťanských násilností přišli o některou z končetin.
se přidal k nevěřícím a do8
konce jsi jim dal náš korán,
aby jej spálili. Přišel jsem,
abych si to ověřil,“ prohlásil jeho bratr.
Následně ho začal bít
a křičel na něj: „Proč jsi se
nechal uplatit těmi patnácti stovkami dolarů! Proč jsi
dal svůj Korán nevěřícím,
aby ho spálili? Víš, co Korán
říká, že se svaté knihy nesmí nevěřící ani dotknout!
Proč jsi spáchal takové hanebnosti!“
„To všechno je lež,“ bráHlas mučedníků se snaží pronásledovaným nigerijským
nil se Abdul. „Nic z toho křesťanům zajišťovat kvalitní lékařskou péči. Na obrázku
jsem neudělal.“
je sedmatřicetiletý Adamu Habila, který byl zraněn při
„Tak dobře, jestli to není útoku militantní islamistické skupiny Boko Haram.
pravda, tak mi ukaž svůj
korán!“
Abdul šel ke knihovničce, kde měl své studijní materiály a také svůj starý
korán. Vyjmul ho z knihovny a podal bratrovi se slovy: „Poznáváš ho? Je
to on?“
„Ano,“ odpověděl bratr. Musel nyní uznat, že všechen ten poprask kolem
koránu byl naprosto falešný, a proto se Abdulovi omluvil.
„Nic se nestalo, nezlobím se na tebe,“ řekl Abdulah. „Ale prosím tě, už za
mnou nikdy takto nechoď.“
Později se Abdulovi podařilo přivést k víře v Krista nejen svého bratra,
ale i jeho tři syny. Jeden z nich nyní navštěvuje biblickou školu a chce být
pastorem.
Žít křesťanským životem není pro Abdula nikterak snadné. Mají na něho
spadeno minimálně tři skupiny radikálních islamistů. „Je to jen Boží milost,
že jsem dosud nebyl zabit,“ prohlašuje Abdul.
Ale Abdul se nebojí. „Opravdu žádný strach nepociťuji,“ říká. „Vím, že
kdybych byl dnes mrtev, byl bych u Pána. Mou největší touhou je být Božím
nástrojem ke kázaní evangelia Pána Ježíše Krista mým muslimským krajanům.“
„Budeš trpět“
Jedno z hlavních současných poslání Abdula je seznamovat nové konvertity s křesťanským učením. Ale podobně jako ostatních více jak šest set
pastorů, které v Nigérii naše misie podporuje, si Abdul dobře uvědomuje, že
hlavním původcem vyučování nových věřících je Duch svatý.
„Není to naše vlastní moudrost ani strategie, co zde hraje hlavní roli, to
dobře vím.“ Abdul zdůrazňuje, že snad jeho nejdůležitějším úkolem je připravovat nové křesťany, že budou mít účast na kalichu utrpení.
9
„Považuji za rozhodující,
abychom novým věřícím říkali pravdu o tom, co to
znamená být křesťanem,“
prohlašuje Abdul. „Kdykoli jsem si jist, že se dotyčný
člověk opravdu obrátil ke
Kristu, kladu mu na srdce:
»Budeš muset projít utrpením.« Říkám jim po pravdě, co znamená být křesťanem – chcete-li si uchovat
víru, budete muset projít
utrpením.
Jedna z křesťanských vdov jménem Ishaku Audu, která
Připomínám jim rovněž
nalezla útočiště v našem nigerijském středisku. Její manžel
byl 26. června 2011 zastřelen militantními muslimy během slovo z 2. epištoly Timoteroristického útoku ve státě Borno. Militanti jeho tělo spolu teovi, kde se říká, že kdo
s dalšími zavražděnými následně spálili na prach.
chce žít zbožným životem,
zakusí pronásledování. Dále
jim připomínám, že v životě budou sice muset projít mnohou zkouškou a bojováním, na konci je však čeká slavné setkání s Ježíšem Kristem v Božím
království.“
Kromě povzbuzování nových věřících se Abdul zaměřuje na oslovování muslimských duchovních. „Každého muslimského duchovního v této
zemi lze nějak vyhledat a hovořit s ním o evangeliu,“ prohlašuje Abdul.
„A může se stát, že on bude rozumět vám a vy jemu, když budete mít
v srdci pravdu.“
Abdul si je také dobře vědom toho, že by se jeho manželka mohla stát velmi
snadno vdovou a jejich dvě děti by mohly zůstat bez otce. Na druhé straně
má silnou víru, že Bůh ho vyzbrojil a povolal do této služby. „Chodím pravidelně do těchto komunit
a hovořím tam s jednotlivci.
Kdybych ale použil mikrofon se zesilovačem a začal veřejně kázat, byl bych
zřejmě okamžitě zabit.
Hlavně kvůli tomu, že mě
tam dobře znají. Ale když
mluvím o Kristu jen s jednotlivými lidmi, nikdo si
mě příliš nevšímá.
Jednou z mých nejhorlivějších modliteb je, aby
Největší hrozbu pro křesťany v Nigérii představuje islámská dříve než zemřu, Bůh
teroristická organizace Boko Haram. Její přívrženci usilují při mně naplnil to, co mi
přeměnit Nigérii na islámský stát.
v tomto životě dal za úkol.“
10
Přijmout kalich
utrpení
Slavení svátosti Večeře
Páně nám připomíná našeho Spasitele, který trpěl
za nás. Jeho tělo bylo pro
nás lámáno, a my nemůžeme s ním sdílet jeho slávu, aniž bychom měli účast
na jeho utrpení. A on svým
učedníků připomněl, že spíše, než by byly utrpení ušet- Toto jsou děti křesťanů, kteří přišli při tamních náboženřeni, budou se po určitý čas ských nepokojích o život. Nyní našly nový domov v našem
středisku.
na jeho utrpení podílet.
Naši bratři a sestry v Nigérii dobře znají, co znamená mít účast na Kristových utrpeních. Hlas
mučedníků chce i nadále sloužit pronásledovaným nigerijským křesťanům.
Tiskneme pro ně biblickou literaturu, zaopatřujeme nejrůznějším způsobem
rodiny mučedníků tamní církve, zajišťujeme lékařskou péči zraněným, podporujeme nigerijské evangelisty, kteří často přivádějí k víře i své perzekutory. Abdul Masih a pastor John Ali Doro patří právě k těm věřícím, kteří
v Nigérii pijí z kalicha Kristových utrpení. A přestože trpí, zůstávají věrni
Ježíšovým přikázáním a modlí za se za ty, kteří je pronásledují.
Nechť jsme i my hotovi přijmout kalich Kristových utrpení, když je nám
podáván.
– Hlas mučedníků, USA, říjen 2013
S V Ě D EC T V Í P RO N Á S L E D OVA N ÝC H K Ř E S ŤA N Ů
Čína
Kriminální živel anebo hrdina?
Pastor Shi Weihan, který je nyní znám také pod svým anglickým jménem
John Stone, byl zatčen 28. listopadu 2007. Jako majitel knihkupectví měl na
své podnikání příslušnou úřední konfesi, avšak vedle běžných knih pastor
Shi také tiskl a volně prodával Bible a další křesťanskou literaturu. 10. června 2009 byl bratr Shi odsouzen ke třem letům vězení za „porušování vládních směrnic tiskem a distribucí ilegální literatury“. Pastor Shi byl z vězení
propuštěn v únoru 2011 a později pak Čínu i se svou rodinou opustil. Usídlil se v texaském Dallasu, kde následně vystudoval křesťanskou univerzitu.
Nedávno se Shi Weihan setkal se zástupci Hlasu mučedníků a vyprávěl jim
11
o době strávené v čínském
vězení i o vlivu, jež měly
na jeho rodinu povzbuzující dopisy, přicházející od
křesťanů ve světě, kteří se
o jeho uvěznění dověděli
i díky naší misii.
Onoho inkriminovaného rána probudil pastora
Shi i jeho rodinu štěkot jejich psa. „Proč je ten pes
tak podrážděný?“ divil se
Shi. Když se však podíval
z okna, bylo mu to ihned
jasné. Uviděl kolem svého Pastor Shi Wiehan
domu stát policejní auta
a asi třiceti uniformovaných policistů.
Shi dobře věděl, proč se o něho úřady zajímají. Se svými spoluvěřícími
přeložil řadu křesťanských knih do čínštiny a dokonce sami tiskli Bible,
což je v Číně protizákonné. V celé ohromné Číně existuje pouze jediná státem provozovaná tiskárna, která smí tisknout Bible. Jde o tiskárnu Amity
v městě Nanjing. Ačkoli měl Shi úřední povolení prodávat ve svém knihkupectví knihy, z oficiální tiskárny Amity Bible nedostával, třebaže je objednával. Ale lidé po Písmu hladověli. Proto Shi se svými spoluvěřícími tiskli
Bible sami. V letech 1996–2007 vytiskli téměř dva miliony Biblí, které pak
šířili po celé Číně. Když po zatčení pastora Shi prohledala policie prostory
jeho knihkupectví, zabavila 140 000 výtisků Biblí a další křesťanské literatury.
Toho rána, kdy byl Shi zatčen, ho policie odvezla do vazební věznice v Pekingu. Doma zanechal manželku a dvě dcery (sedm a jedenáct let). Ve vazbě
mu byly odebrány šaty a pak
skončil na cele o velikosti
něco přes dvacet metrů
čtverečních, kterou obývalo
dalších třicet vězňů. Jelikož
se vězni nemohli mýt, byl
v cele hrozný zápach.
Během prvního týdne
vazby byl Shi každý den odváděn k výslechu. Vyšetřovatele především zajímalo,
komu všemu byly Bible prodávány a ptali se například
na jména nebo telefony kupujících. Shi ale nechtěl nikoho jmenovat, a proto se Budova ředitelství tiskárny Amity v Nanjingu.
12
snažil vymlouvat, že si nic
nepamatuje, a když sami
vyšetřovatelé někoho jmenovali, Shi odpovídal, že nikoho takového nezná.
Začátkem prosince byl
Shi znovu odveden k výslechu. Vyšetřovatel se ptal:
„Kolik Biblí celkem jste vytiskli?“ Shi na otázku neodpověděl. Policisté ho proto
vysvlékli, spoutali a pak ho
Kresba jednoho z vězňů z cely, kde byl držen pastor Shi. vystrčili ven na mráz, kde
Na obrázku je zachycen dozorce, který v noci kontroloval musel nehybně stát. Pozvězně, zda nechtějí spáchat sebevraždu.
ději mu zvedli spoutané
ruce nad hlavu, pokropili
ho ledovou vodou a dávali mu elektrické šoky. Po nějaké době ho opět odvedli do místnosti k výslechu.
Tuto krutou proceduru pak dozorci opakovali celou noc. Nakonec se pro
pastora Shi staly bolest a ponížení již nesnesitelnými. Začal proto v duchu
volat k Bohu: „Bože, zachraň mne! Pomohl jsi ve vězení Petrovi, pomoz, prosím, dnes také mně!“ A Bůh ho vyslyšel. V tu chvíli Shi uslyšel v srdci Boží
hlas: „Má milost je pro tebe dostatečná.“ Shi v tu chvíli přijal sílu vytrvat
a dokonce i ledová voda, kterou byl následně opět skropen, mu připadala,
jako kdyby ho hřála.
Pak ztratil Shi vědomí a probral se až následujícího rána na podlaze jedné
z vyšetřovacích místností. O hodinu později byl zase odveden na svoji celu.
Shi byl ve vězení držen sedmatřicet dní
a pak byl propuštěn na kauci díky pomoci
partnerské organizace Hlasu mučedníků
China Aid. Avšak za necelé tři měsíce ho
policie zatkla nanovo. Tentokrát byl
držen na cele se čtrnácti kriminálními
vězni, jedenáct z nich byli vrazi, kteří
byli odsouzeni buď na doživotí anebo
k trestu smrti. Shi si uvědomoval, že
úřady zřejmě usilují o jeho život. A tak
se znovu vroucně modlil k Bohu a byl
vyslyšen.
„Pociťoval jsem v srdci Boží pokoj.
Dokázal jsem usnout, i když vězni kolem
mne nemohli spát. Jelikož jeho spoluvězni nemohli jít ani ven ani nemohli
chodit po cele, toužili po jakémkoli rozptýlení. A tak jim Shi začal vyprávět o JeVězeňský portrét pastora Shi Weihana
žíši a brzy někteří začali o jeho slovech
13
vážně přemýšlet. Nakonec šest vězňů – všichni
byli odsouzení za vraždu –
dokonce projevilo zájem
o křest. Protože nebylo nic
jiného po ruce, pokřtil je
vodou z misky na rýži.“
Asi o rok později byl Shi
převezen do jiného vězení.
Od jednoho spřáteleného
dozorce tam dostal Bibli.
Každý večer po jídle studoPastor Shi sedí se svou rodinou u stohu dopisů, které val Shi se svými spoluvězni
mu v době jeho věznění přicházely od křesťanů z celého nějaké biblické téma. „Bůh
světa.
si mě používal, podobně jako si kdysi používal Josefa,“ říká Shi. Ale to ještě nebylo plné vyslyšení jeho modlitby.
Jednoho dne vyvedl dozorce pastora Shi z cely a odvedl ho do své kanceláře, kde mu ukázal hromadu dopisů. Všechny byly adresovány na pastora
Shi do vězení. „Ale nejen do vězení, i domů mi chodilo, jak jsem se později
dověděl, spousty dopisů z celého světa – ze Severní Ameriky, Holandska,
Británie i Austrálie.“
Třebaže v té době ještě neuměl anglicky, věděl, že tyto dopisy jsou Božím
připomenutím toho, že není zapomenut. „Je to takový nebeský jazyk, který
já znám,“ poznamenává. „Bratři a sestry na mě nezapomněli, prostřednictvím těch dopisů se mě dotkla Boží láska.“
Jenže policie ty dopisy samozřejmě ráda neviděla. „To máte v zahraničí
tolik přátel?“ ptali se ho vězeňští úředníci. Shi na to odpověděl: „Tito přátelé jsou jako moji bratři a sestry…“
„…Boží láska mě učinila silnějším ve víře,“ prohlašuje Shi, když vzpomíná
na dopisy, které tehdy dostal on i jeho rodina. „Když jsem byl zatčen, moje
manželka přišla o svého manžela, děti o svého otce a moje rodiče o svého
syna. Ale ty dopisy jim vtiskly víru v Boha. Daly jim nebeskou naději. A to
bylo v tu chvíli nesmírně důležité. Taková je Boží láska.“ Právě pohled na
hromadu dopisů otevřel jeho otci srdce pro přijetí víry. „Byl to pro mého
otce klíčový okamžik, kdy se rozhodl dát svůj život Bohu.“
Shi byl nakonec propuštěn v únoru 2011. Jenže být venku z vězení
ještě neznamená nabytí plné svobody. Byl nepřetržitě sledován policií,
což mu takřka znemožňovalo pokračování v dřívější práci. „Každý den
jsem měl za zády svého špicla, který mi byl nepřetržitě v patách, nemohl
jsem vůbec nic dělat.“ Když se pastorovi Shi naskytla příležitost odejít
i s rodinou z Číny, cítil, že má jít. Podobnou příležitost nevyužil asi rok
před svým zatčením. „Naše vláda nemá zájem, abych byl v Číně,“ vysvětluje Shi. „Znamenám pro naši zemi jen potíže. A za ty tři roky jich bylo
víc než dost.“
– Hlas mučedníků, Kanada, únor 2013
14
Z P R ÁV Y Z E S V Ě TA
PÁKISTÁN
Zármutek a rozhořčení po
sebevražedném útoku
Členové odnože hnutí Tálibán v neděli zaútočili na historický kostel v Péšávaru. Při incidentu přišlo o život více než 80 lidí a dalších
nejméně 150 utrpělo zranění. Dvojice sebevražedných atentátníků odpálila nálože v prostorách kostela Všech svatých přibližně v 11.45,
kdy na místě společně obědvalo asi 500 farníků.
Atentátníci zahájili útok střelbou na příslušníky ochranky u hlavního vchodu do kostela a následně odpálili 12 kilogramů výbušnin ukrytých ve vestách. Exploze způsobila
vážné poškození kostela i okolních budov. Šlo
o nejvražednější útok na křesťany v celé historii Pákistánu.
K odpovědnosti za útok se přihlásila pákistánská skupina Džind Ulláh se zdůvodněním, že šlo o odvetu za útoky amerických bezpilotních letounů v Pákistánu. Kostel všech
svatých z roku 1883 byl údajně druhou nejstarší církevní budovou v Péšávaru, líhni radikálního islámu v pákistánské Severozápadní pohraniční provincii.
Na místo výbuchu přispěchali křesťané z nedalekého kostela, aby obětem poskytli první pomoc; poté vyrazili do místních nemocnic, aby
darovali krev a pomohli zraněným. Podle zdrojů Hlasu mučedníků byli tou dobou v místní nemocnici ve službě pouze čtyři lékaři a nějakou
dobu trvalo, než se podařilo sehnat další, kteří začali zraněné ošetřovat.
Křesťané po celé zemi uspořádali protestní
pochody, na kterých demonstrovali proti pokračujícím útokům na své souvěrce. V několika
případech došlo ke střetům mezi účastníky demonstrací a příslušníky policie a dalších složek.
Pákistánští křesťané vyhlásili tři dny smutku za
oběti útoků a vyzývají křesťany po celém světě, aby se k nim v těchto dnech připojili a modlili se za Pákistán a místní věřící.
Když včera „pastor H.“ hovořil se zástup-
cem Hlasu mučedníků, měl již za sebou službu
na pěti pohřbech během jediného dne. Uvedl,
že místní kopou hroby, jak rychle jen mohou,
jeden pohřeb doslova následuje druhý, všichni
truchlí a pohřbívají své mrtvé. Na hřbitov dorazili také pastoři z dalších denominací. Všichni na tom byli stejně. Jeden už sloužil na patnácti pohřbech, jiní na osmi.
Hlas mučedníků poskytuje obětem humanitární pomoc. Zatímco vláda zajišťuje lékařskou péči, řada předepsaných léků je k dispozici pouze za peníze a mnozí lidé si je nemohou
dovolit. Také zranění lidé, kteří nebyli umístěni
do nemocnice, potřebují pomoc, které by se jim
jinak nedostalo. Hlas mučedníků rovněž v oblasti rozdává velké množství „akčních balíčků“
(Action Packs).
– Hlas mučedníků, Kanada, 24. 9. 2013
ÍRÁN
Zneužívání lidských práv pokračuje
Írán i nadále špatně zachází se svou křesťanskou menšinou a podle Rady pro lidská práva
OSN se situace ještě zhoršuje.
Advokátka Attieh Fardová, která se specializuje na lidská práva, apelovala na íránského prezidenta Hasana Rúháního, aby splnil své
sliby, které dal při zasedání OSN v New Yorku,
a propustil dvaačtyřicet křesťanů, o kterých se
ví, že jsou v Íránu ve vězení a zasadil se také
v případech dalších pětačtyřiceti křesťanů, kteří čekají na soud.
Fardová uvedla, že tito lidé představují
pouze známé případy a je pravděpodobné, že
celkový počet takto právně stíhaných osob je
mnohem vyšší, jenže mnozí o svých případech
zůstávají potichu. Zmíněná advokátka to uvedla
ve své zprávě z 24. září tohoto roku, v níž rovněž prohlásila, že íránské vláda nedodržuje své
národní i mezinárodní právní závazky.
Během uplynulých tří let bylo v Íránu zatčeno nejméně tři sta křesťanů. Jejich obvyklá žaloba se většinou omezovala na tzv. jednání proti
veřejné bezpečnosti a propagandu proti írán15
skému režimu. Mnozí z těchto křesťanů byli zatčeni přímo na domácích shromážděních, když
se setkali s několika dalšími věřícími ke společným modlitbám a studiu Bible.
„Ve vznášení těchto obvinění vůči křesťanům se jak vláda, tak jurisdikce dopouštějí
právní i faktické chyby, jelikož křesťané, kteří
se shromažďují doma nebo v kostelích, tak činí
výhradně kvůli společným modlitbám a čtení
Bible, a nikoli kvůli tomu, aby měnili tamní režim. Svým jednáním nesledují žádné politické
cíle. Proto jsou tato obvinění vůči nim zcela neopodstatněná,“ prohlašuje Fardová.
Fardová ještě dodává, že podobná shromáždění konají i šíitští muslimové, kteří se taktéž
scházejí ve skupinách, aby společně studovali
Korán a modlili se. Avšak jejich setkávání není
hodnoceno jako hrozba národní bezpečnosti.
Fardová rovněž prohlašuje, někteří uvěznění křesťané jsou nuceni poslouchat Korán a často pod velkým tlakem nedobrovolně konvertují
k islámu. Mnozí z nich jsou také ve vězení mučeni a je jim zkonfiskován majetek. Když jsou pak
propuštěni, nemohou sehnat zaměstnání a mladé křesťany nechtějí ani na vyšších školách.
Podle článku 26. íránské ústavy mají tamní
menšiny právo na svobodu náboženského vyznání, což se týká i křesťanů, mohou vytvářet
své společnosti a mohou konat rovněž společná setkání. Z tohoto pohledu, poznamenává Fardová, jsou křesťanská domácí společenství naprosto legální.
Mezi zatčenými křesťany je navíc i řada pastorů, kteří i po propuštění zůstávají v určitém
stupni domácího vězení. Příkladem toho může
být rev. Robert Asseriyan, který byl zatčen začátkem tohoto roku. Od svého propuštění na
svobodu mu nebylo umožněno promluvit ani
s jediným křesťanem.
„Někteří církevní představitelé, kteří sice nebyli zatčeni ani pranýřováni úřady, své náboženské aktivity ukončují nebo přestávají chodit
do kostela. Důvodem bývá buď strach o rodinu,
nebo obava z vlastního zatčení a fyzického týrání,“ uvádí advokátka Fardová.
Írán prohlásil, že je připraven zachovávat
16
mezinárodní chartu občanských a politických
práv, včetně článku 18, který se týká práva
jednotlivce na změnu náboženského vyznání.
Nicméně Fardová prohlašuje, že vláda „nechává
opakovaně zatýkat křesťany, kteří opustili islám,
konfiskuje jim jejich majetek, nutí je opouštět
zaměstnání anebo vyvíjí tlak na jejich zaměstnavatele, aby je sami propustili“.
Advokátka pak zmiňuje příklad jistého učitele, který pracoval třicet let pro ministerstvo
školství. Poté, co bylo zjištěno, že je křesťan,
byl okamžitě propuštěn.
Některé křesťanské ženy, které se odloučily
od svých muslimských manželů, přišly o možnost zasahovat do výchovy svých dětí, neboť
jsou jim coby křesťankám odpírána jejich občanská práva.
Vláda sice nedávno nechala propustit dvě
křesťanské ženy, zmiňuje Fardová, avšak současně apeluje na íránskou vládu, aby „propustila
všechny křesťanské vězně a také i po jejich propuštění chránila jejich občanská práva“.
Advokátka si dále všímá vládní politiky zavírat všechny církve, kde se hovoří perštinou neboli jazykem farsí, a snahu úřadů, aby křesťané
nesměly zvát do svého sboru žádné nekřesťany
a ani je nesměli přijímat za členy.
Také vládní výnos, aby všechny církve měly
seznamy svých členů včetně všech osobních
údajů a aby v kostelech byly instalovány kamerové systémy, je jednoznačně v rozporu
s článkem 23. íránské ústavy, který neumožňuje úřadům požadovat údaje o náboženství
íránských občanů.
Advokátka Fardová pak své vyjádření uzavírá: „Je zcela zřejmé, že íránská islámská vláda podniká rozhodné kroky, aby jak křesťanům,
tak i veřejnosti bránila v přístupu ke křesťanským společenstvím, církvím, ke křesťanské literatuře a křesťanskému náboženství vůbec,
což je v rozporu s ústavním i mezinárodním
právem. Nyní Írán prohlásil, že bude plnit své
mezinárodní závazky, což by měl být faktický
počátek toho, že bude ctít ponejprv svá vlastní ústavní práva.
– World Watch Monitor, 15. října 2013
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Pamatujme na chudé
„Prodejte, co máte, a rozdejte to“ (Lukáš 12,33)
Boháč v Ježíšově podobenství byl oděn do kmentu (Lukáš 16,19), což podle
devatenácté knihy Zjevení symbolizuje spravedlivé skutky svatých. Tento
člověk měl tak vnější zdání spravedlivého, ale nebyl za něho uznán, protože
byl bezcitný vůči chudým.
Všichni křesťané vyspělých průmyslových zemí jsou v nebezpečí páchat
tentýž hřích. Rozvojové země utrží pouze asi patnáct procent konečné
prodejní ceny svých výrobků. Země vyvážející banány dostávají za prodej
svého zboží v bohatých zemích jen zhruba jedenáct centů z každého utrženého dolaru. Koloniální systém, podle kterého chudé země dodávají suroviny a tropické ovoce bohatým průmyslovým zemím, ještě stále funguje.
V letech 1963–1971 přišla Srí Lanka kvůli padajícím cenám čaje ve Velké
Británii o 45 milionů dolarů, což byl dvojnásobek toho, co obdržela jako
britskou pomoc.
Uvnitř společnosti rozvojových zemích existuje také mnoho nespravedlnosti. Nejbohatších deset procent populace si rozděluje čtyřicet procent
národních příjmů, zatímco nejchudších čtyřicet procent obyvatelstva dostává
jen asi dvanáct procent.
Jednotliví křesťané se musejí omezovat ve své spotřebě. Pro křesťana je
normální věcí, že ať má jakkoli vysoký příjem, spotřebovává z něho jen coby
průměrný člověk své země. Všechno, co je nad to, je luxus.
Sv. Ambrož napsal: „Pokud tvůj bratr hladoví, zatímco ty máš možnost
mu pomoci, jsi zloděj; a pokud umírá hlady, jsi vrah.“
Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] [email protected]
Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku
Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com www.persecution.net
Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz
ELEKTRONICKÉ KNIHY
Vybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za zvýhodněnou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně dvě
třetiny ceny).
Naše elektronické knihy jsou vhodné pro všechny běžné čtečky e-knih, například Kindle Keyboard, Kindle 4/5, Kindle Paperwhite, Sony PRS-T1/T2, Bookeen Cybook Odyssey, PocketBook 6xx,
„eReading“ a další.
Elektronické knihy je možné zakoupit přímo na našich internetových stránkách nebo v knihkupectví KOSMAS.cz (e-knihy zakoupené na Kosmasu můžete někomu věnovat jako dárek). Při nákupu
na našich stránkách můžete e-knihu získat zdarma jako prémii k tištěné verzi knihy. Podrobnější informace a formulář na případné dotazy naleznete na adrese www.hlas-mucedniku.cz
MUČEDNÍCI KŘESŤANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
ZHANG HONGMEI – 30. ŘÍJNA 2003
Zhang Hongmei bylo třiatřicet let, když
ji zatkla místní policie v čínské vesnici Dong
Maio Dong. Důvodem jejího zatčení byla
účast na „ilegálních náboženských aktivitách“.
Ještě téhož dne odpoledne navštívil jeden
policista rodinu zatčené a požadoval za její
propuštění úplatek ve výši 3000 jenů (asi
8000 Kč). Ale rodina tolik peněz neměla a tak
ještě téhož večera odešli její manžel a bratr
na policejní stanici, aby tam žádali o propuštěni Zhang. Co tam však zjistili bylo pro ně
naprostým šokem.
Zhang byla připoutána k lavici těžkými
okovy. Měla na sobě velké rány a nedokázala
ani mluvit. I přes její zhoršující se stav, poli-
cie odmítla ženu propustit. Její manžel i bratr
museli stanici opustit.
Následujícího dne se její rodina opět dostavila na policejní stanici. Tam však příbuzní
zadržené ženy zjistili, že Zhang brzy ráno zemřela. Její tělo neslo známky velkého násilí
a bylo jasné, že příčinou smrti bylo nějaké
vnitřní zranění zapříčiněné surovým bitím.
Na druhý den se před budovou místního
úřadu sešlo asi tisíc lidí, kteří vyjádřili svůj
protest nad násilnou a zbytečnou smrtí
Zhang.
Zhang Hongmei obětovala své víře
v Krista to nejcennější, co měla, svůj život.
Její případ ovlivnil silně místní komunitu
věřících, kterým zanechala příklad nebojácné
a statečné víry, která necouvá ani tváří v tvář
smrti.
– Z archivu Hlasu mučedníků
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu
pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování
køesanù v totalitních zemích a problémových
oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300