zur tektonik der geschichte

Tisková zpráva
ZUR TEKTONIK DER GESCHICHTE
(K tektonice dějin)
Galerie Emila Filly Ústí nad Labem
2. 11. - 15. 12. 2006
zahájení - 1. listopadu 2006, 18 hodin
Umělci: Klub Zwei (Simone Bader & Jo Schmeiser), Zdena Kolečková, Anna Konik,
Anna Kowalska, Martin Krenn, Susanne Kriemann, Pia Lanzinger, Lisl Ponger,
Rafani, Joachim Seinfeld, Tim Sharp, Michaela Thelenová, Arye Wachsmuth, Peter
Weibel
Kurátoři projektu: Andrea Domesle, Martin Krenn a Michal Koleček
Pořádající instituce: Lidé výtvarnému umění - výtvarné umění lidem, o. p. s. Ústí
nad Labem
Spolupořádající instituce: Forum Stadtpark Graz, Rakousko
Podporující instituce: Bundeskanzleramt - Kunst Österreich, Rakouské kulturní
fórum Praha, Collegium Bohemicum Ústí nad Labem, Nadace Roberta Bosche
Celoroční program Galerie Emila Filly podpořili: Město Ústí nad Labem, Ministerstvo
kultury ČR, Nadace pro současné umění Praha
Výstava Zur Tektonik der Geschichte je pořádána v souvislosti s mezinárodní
konferencí "... i oni byli proti fašismu", která proběhne ve dnech 13. - 15. listopadu
2006 v Ústí nad Labem.
Zur Tektonik der Geschichte - popis výstavního projektu
Jak a kde lze uchopit vliv dějin období národního socialismu v Evropě? Jaké
záměry a politiky obrazů stojí za různými formami dnešního vyrovnání se s tímto
obdobím? Výstavní projekt Zur Tektonik der Geschichte, jehož autory jsou
kunsthistorička Andrea Domesle, výtvarný umělec Martin Krenn a kurátor Michal
Koleček, se pokouší kriticky reflektovat dějinné stopy 30. a 40. let 20. století v
současné středoevropské společnosti a její kultuře. Právě v souvislosti s rozšířením
EU do regionů střední a jihovýchodní Evropy je třeba pokládat zpracování období
národního socialismu a vyrovnání se s touto dobou v nynější i budoucí Evropě za
obzvlášť důležité.
Výstavní projekt se koncentruje na soudobou uměleckou práci s fotografií, filmem a
videem, přičemž reflektuje především rozdílnost historického a uměleckého
použití těchto médií. Dokumentární fotografie a film fungují jako obrazová paměť
pro širokou oblast našeho společenského a kulturního podvědomí. Technický rozvoj
umožnil zejména od 30. let 20.století rozšířené použití těchto médií i jejich rostoucí
společenskou distribuci. Technické obrazy historických míst, osob a událostí jsou
reprodukovány ve školních učebnicích, dokumentárních televizních seriálech,
muzeích dějin a magazínech většinou bez toho, aby někdo zkoumal oprávněnost
jejich použití. Pro ilustraci dějin jsou dokonce nezřídka předkládány národně
socialistické propagandistické fotografie a fotografie vytvořené pachateli jakožto
"obrazové důkazy - dokumenty", aniž by byli problematizovány okolnosti jejich
vzniku.
Naproti tomu umělecká reflexe se obvykle zaměřuje na to, naučit se chápat
originální dokumenty jako konstrukční pomůcky dějin. Umělec přitom pracuje jak s
faktičností dějin, tak i s médii (fotografie, video, film) a jimi zprostředkovanými
dějinnými obrazy. Umělecké vypořádání se s dějinným motivem tedy může
proběhnout na základě práce s konkrétními historickými dokumenty, ale také
prostřednictvím originálních míst konkrétní situace, kde je původní, mediálně
zprostředkovaný pohled podroben další reflexi. Umělec tak zveřejňuje různé úhly
pohledu na originální dokumenty nebo skutečnosti, oponuje jim dalšími významy,
rozšiřuje a koriguje kulturní paměť.
Vystavená umělecká díla ukazují, jak mohou dnes média jako fotografie či film
přispívat k tomu, aby se mezi konstrukcí a obrazem nalezla skutečnost dějin a
formulovaly se jiné, zatím ještě ne společensky konformní významy a dějinné obrazy.
Autory používané umělecké postupy a strategie je možné rozdělit do několika
kategorií, které zároveň představují způsoby kreativní práce s historickými
dokumenty a skutečnostmi
- od umělecké instalace na původním dějišti k fotografii nebo filmovému záznamu
jako uměleckému dokumentu (Peter Weibel)
- od inscenace k reflexi místa (Zdena Kolečková, Martin Krenn, Lisl Ponger, Tim
Sharp)
- konfrontace původního místa děje s recepcí minulosti (Anna Kowalska, Susanne
Kriemann, Pia Lanziger)
- přivlastnění a oslabení historických fotografií (Joachim Seinfeld, Michaela
Thelenová)
- zachyceni v obrazech vzpomínek (Anna Konik, Rafani)
- zpochybnění zacházení s historickými dokumenty (Klub Zwei, Arye Wachsmuth)
Původní koncept výstavy byl realizován ve Forum Stadpark Graz v roce 2005, kde se
obsahové těžiště zabývalo především situací v Rakousku a Německu. Každá další
prezentace výstavy potom rozvíjí místně specifickou část a zve lokální umělce a
umělkyně, aby do výstavy zařadili další práce, které se zabývají skutečnostmi
charakteristickými pro konkrétní místo. Výstava bude v letech 2006 - 2008
představena v České republice (Ústí nad Labem), Německu (Berlin), Chorvatsku
(Rijeka), Švédsku (Stockholm) a Polsku (Gdaňsk).
Vedle umělecké a obecně kulturní hodnoty výstavního projektu Zur Tektonik der
Geschichte je třeba zdůraznit také hodnoty, které jsou obecně platné a významné
pro život ve sjednocující se Evropě. Odlišným zacházením s nacionálně
socialistickými dějinnými obrazy je návštěvníkům výstavy umožněno vnímat
nacistickou propagandu mnohovrstevnatě a především si uvědomovat její další
působení v současných estetických konceptech, např. v reklamě, hraných filmech,
televizních inscenacích a produkcích různých stranických aktivit. Reflexe dějinných
skutečností, jež se odehrály v konkrétní oblasti, napomáhá k vypořádání se s
vlastními lokálními dějinami. Umělecké výpovědi zabývající se zobrazením vlivů
konkrétní tématiky na současný život akcentují kritické porozumění pro
společensko-politické souvislosti.