obsah - AHOL

MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Zdravím všechny naše milé čtenáře,
jak jste si jistě všimli, Vánoce se kvapem blíží a s nimi i prázdniny, na které všichni tak netrpělivě
čekáme, proto i prosincový MUCIN bude věnován tomuto krásnému svátku. Je něco lepšího? Všude
voní cukroví, povalují se stále nezabalené dárky (v některých případech ještě v obchodech) a
opadávají vánoční stromky. Kdo na to všechno ale má čas myslet se vší tou školou a prací, kterou nám
tady zadávají? Nikdo se pak nediví, když jediné, co nám Vánoce doopravdy přinesou je stres a
prázdné peněženky.
Obrňte se tedy, milí přátelé, trpělivostí a čekejte na 23. prosince – zpestřete si to nějakým tím
vaječňákem (většina z vás je nezletilá, na nic jiného proto nemáte nárok) a pusťte se do povinné
četby :).
Pokud se vám nezamlouvají rubriky, navrhněte si své vlastní - každý nápad je vítán. Máte-li zájem,
pište na redakční email (viz Redakce str. 3).
Palma
OBSAH:
Úvodník . . . .
Redakce . . . .
Vánoce . . . . .
Osobnosti . . . .
Netradiční Vánoce
Vánoce v Americe
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
strana 2
strana 3
strana 4-5
. strana 6
. strana 7
. strana 8
Tvorba 1.ročníků . . .
Horoskopy . . . . .
O skřítkovi . . . . .
Blood Line – kapitola 1
Blood Line – kapitola 2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. . strana 9
. strana 10-12
. strana 13-14
. strana 15-17
. strana 18-22
Stránka 2
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Redakce
Zde můžete vidět, kdo všechno se ochotně podílí na časopisu MUCIN. Jen málo z našich řad jsou stálí
redaktoři, proto se nedivte, když se naše sestava bude co měsíc měnit. Rubriky samozřejmě i nadále
zůstávají nezměněné.
Nenechte nás psát si všechno sami! Máte jedinečnou šanci změnit to, co se vám na Mucinovi nelíbí.
Pokud byste chtěli svým kouskem přispět do našeho plátku a projevit svůj talent, hlaste se buďto
panu učiteli Gromnicovi anebo jednoduše napište na e-mail redakce, který je všem nově příchozím
otevřen. Každého uvítáme s otevřenou náručí.
Na tomto čísle se podíleli:
Šéfredaktor:
Kristýna Koryťáková
Korektura:
Mgr. Rostislav Gromnica
Redaktoři:
Kristýna Koryťáková
Rubrika: Horoskopy
Míša Lukšíková
Rubrika: Osobnosti
- článek
Lucie Kolaříková
-
článek
Nikola Foldynová
-
článek
Míša Mišunová
-
článek
Adam Bartoš
-
obrázek
Design:
Kristýna Koryťáková
Obrázky:
Jana Jemelková
Titulní strana:
Vendulka Škrabalová
povídka
Redakce e-mail: [email protected]
Sem můžete posílat své výtvory, návrhy, komentáře i stížnosti. Máte co říct?
Řekněte to nám! :)
Stránka 3
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Jak se vyhnout vánočnímu stresu...
Všichni jistě známe předvánoční náladu, která
panuje v posledních dnech před svátky. Přecpané
nákupní centra a nedostatek parkovacího místa
před nimi, maminky, které blázní s přípravou
cukroví a nakupováním dárků a v neposlední řadě
plno zbytečných činností jako předvánoční úklid
apod. Toto všeobecné šílenství dokáže pěkně lézt
na mozek. Už jen shánění pravého dárku pro
rodinu a přátelé zabere hodně času, spoustu
uvažování a hlavně energie na jeho koupení.
Chcete se těmto stresům před Vánoci vyhnout
nebo je alespoň omezit na minimum??
V
první
řadě
bych
nakupování
dárků
nenechávala na poslední chvíli, ale nakupovala je nejméně dva týdny před Vánoci. Je pak
dostatek času řešit drobné komplikace. Při nejmenším se vyhnete přeplněným
obchoďákům
a
frontám,
které sahají až z obchodu.
Pomáhání
s
pečením
cukroví bych si rozložila na
menší časové úseky s tím,
že by se mělo začít zhruba
měsíc předem, pak by na
vše
mělo
být
dostatek
času.
Maminkám
bych
se
pokusila vysvětlit, že je
zbytečné péct 50 druhů
cukroví, když se to potom
jí ještě dva měsíce po
Vánocích.
Stačí
napéct
kolem 5 druhů a udělat pár
nepečených
cukroví,
to
Stránka 4
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
přece ke štěstí stačí. Už tak si všichni hlídáme váhu, a co si budeme vykládat... cukroví
mezi nízkotučné pochoutky zrovna nepatří.
A s předvánočním úklidem bych si taky moc hlavu nelámala. O co se odlišuje od
obyčejného uklízení? Nemusí se přece všechno přehánět a nemusí být naleštěná každá
maličkost v bytě... Stačí vysát, utřít
prach... pak nazdobit stromeček a vše je
hotové.
Tímto návodem se sice přípravám na
Vánoce nevyhnete a ani nijak nezkrátíte
čas při jejich plnění, možná jen o chvilku,
ale vyhnete se stresům. Nejdůležitější je
rozložit si vše pěkně dopředu na menší
úkoly, pak by to mělo jít jako po másle.
Přeji Vám příjemné prožití Vánočních
svátků a Šťastný nový rok – a hlavně bez
stresu!!!
Míša
Stránka 5
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Rubrika: Osobnosti
Daniel Radcliffe
Po dlouhé poradě s šéfredaktorkou se stal Daniel
Radcliffe, kterého všichni známe jako hrdinu sedmidílné
ságy Harry Potter, osobností vánočního Mucina.
Jeden z nejslavnějších teenagerů světa se narodil 28.
července 1989 v Londýně. Jeho kariéra herce začala už
v pěti letech, kdy ztvárnil postavu Davida Copperfielda
na námět románu Charlese Dickense. Ještě před
natáčením ságy Harry Potter si zahrál ve filmu Krejčí z
Panamy a to po boku slavných herců jako je například
Pierce Brosnan.
Jelikož Danielův otec je literární agent, měl již od
dětství otevřenou bránu do světa showbusinessu. V roce
2000 jej oslovil režisér Chris Columbus, aby přišel na
konkurz Harryho Pottera. Rodiče se obávali jeho
zklamání, kdyby tu roli nedostal, a proto ho nechtěli na
konkurz pustit. Tím málem dostal roli Harryho jiný
herec, ale režisér je ovšem brzy přesvědčil, že Dany se
na tuto roli vážně hodí. Daniel tu roli opravdu dostal a v současnosti je jedním z nejbohatších
mladých herců. Natočil všechny díly Harryho – Kámen mudrců, Tajemná komnata, Vězeň z
Azkabanu, Ohnivý pohár, Fénixův řád, Princ dvojí krve a nejnovější 1. část sedmého dílu
Relikvie smrti, který měl premiéru letos v Listopadu.
Něco málo z Danyho soukromí:
 Hraje na baskytaru a jeho oblíbeným hudebním žánrem je punk a rock
 Oblíbené skupiny jsou Sex Pistols a Red Hot Chilli Pepers
 Ve fotbale fandí Fulhamu
 Ve volném čase rád hraje stolní tenis s kamarády z natáčení jako s Rupertem Grintem a
Emmou Watsonovou
Míša
Stránka 6
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Chcete jiné Vánoce? Do toho!
Vánoce patří mezi nejpečlivěji dodržované svátky na světě. Přestože jich mají někdy mnozí z nás po
krk, neodvážíme se něco změnit. „Co by na to řekli ostatní,“ je náš nejčastější argument. Kdo by ale
odolal představě strávených Vánoc u moře nebo na horách?
Vánoce u moře – proč se vyplatí
Vánoce u moře mají spoustu výhod. Vyhnete se stereotypu ve formě každoročního předvánočního
shonu, vymýšlení originálních vánočních dárků a zdlouhavého vaření a pečení, a zatímco ostatní budou
mrznout kosou, vy budete někde na druhé straně zeměkoule chytat bronz. Bonusem je také fakt, že
pokud nemáte dostatek volných dní na dovolenou, můžete využít volna o svátcích.
Díky krizi jsou zájezdy levnější
Ano, je to tak. Vánoční a silvestrovské zájezdy k moři jsou ve srovnání s minulým rokem levnější. Díky
celosvětové finanční krizi je poptávka po letenkách i ubytováních v hotelech nižší, proto jsou tito
poskytovatelé služeb nuceni jít s cenou dolů.
Kam na Vánoce?
Ze všech destinací je o Vánocích nejoblíbenější Egypt a není divu - zájezd zde vás nevyjde na více než
deset tisíc korun. Hned po něm následuje Tunisko a Kanárské ostrovy, oblíbené je ale také Thajsko,
Kuba, Dominikánská republika nebo Spojené arabské emiráty – tam můžete spojit válení se u moře i s
lyžováním – v obchodním středisku Mall of the Emirates v Dubaji je totiž vybudována největší lyžařská
hala světa.
Míša Mišunová BP1
Stránka 7
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
V Americe je zvykem zdobit domy i celé ulice. Tyto výzdoby vrcholí až do
první adventní neděle. Jako ozdoby se většinou používají světýlka, kterými se zdobí
stromy i celé domy. Najdeme také jiné ozdoby, například baňky a někdy můžeme
před domy vidět i celý Betlém. Sousedé taky mezi sebou soutěží v tom, kdo bude mít
působivější výzdobu.
První prosincovou neděli se v každém americkém městě konají vánoční
průvody. Sejdou se všichni obyvatelé, mezi které patří například i hasiči a policisté,
a hudební skupiny průvod doprovázejí. Takovéto průvody můžeme vidět skoro
v každém americkém filmu o Vánocích. Vánoce patří mezi jedny s nejoslavovanějších
svátků, takže se oslavuje ve velkém.
Symbolem amerických Vánoc je Santa Claus, který v dnešní době konkuruje
našemu českému Ježíškovi. Je tedy běžné, že v obchodních domech narazíme na
„tlustého dědulu“ s vousy v červeném oblečku.
V Evropě je zvykem slavit
Vánoce
s těmi
nejbližšími.
V Americe je to naopak. Je zcela
běžné, že si mezi sebou předávají
dárky i sousedé. Navzájem se zvou
do svých domů, povídají si, baví se
a užívají se vánoční atmosféry.
Co se dárků týče, dávají se pod
stromeček během celého tohoto
vánočního cyklu. Děti tak můžou
sledovat, jak dárky přibývají a
můžou jen hádat, který bude pro
koho.
Vánoční den se slaví 25. prosince, tedy o den později než u nás. Ráno všichni
seběhnou dolů (nejčastěji ještě v pyžamech) a začínají rozbalovat dárky. Potom se
převlečou a začíná se vařit vánoční pokrm. „Jejich kaprem“ je nadívaná krůta a místo
nudného bramborového salátu jedí bramborovou kaši a další pochutiny, jako
například nádivku, červené zelí, dýňové pokrmy, brusinkový kompot a k tomu
popíjejí punč.
V Americe se často uvádí motto: „Důležité je, aby nikdo nezůstal sám.“
Nikola Foldynová
Stránka 8
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Adam Bartoš HT1
Stránka 9
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Horoskopy
Tentokrát změníme styl a místo obvyklého horoskopu přidáváme Čínský horoskop.
U každého znamení uvidíte i letopočty, abyste věděli, kde máte hledat.
Krysa (1996, 2008)
Tygr (1997, 2010)
Blíží se náročnější období, kdy si budete
muset
vyrovnat
účty
s osobními
i s pracovními partnery. Většinou jste velmi
tolerantní k chybám druhých. Začátek týdne
vám ukáže, jak získávat ty pravé přátele,
kteří vám rozumějí a vědí, že jste výrazně
samostatná osobnost, která se potřebuje se
svým životem vyrovnat. Uprostřed týdne na
vás můžou klást velké finanční požadavky,
což proběhne jako náročná zkušenost. Také
víc myslete na svou rodinu, aby se měla
dobře, i když chcete přehlížet různé
povinnosti vůči svým příbuzným. K tomu
mají sklony hlavně Kovové a Ohnivé Krysy.
Tento týden by vám mohlo vadit, že vás
členové rodiny chtějí zastavit v aktivitách,
kterým sami tolik důvěřujete. Nejednáte
příliš s ohledem na druhé, tak se připravte na
to, že můžete finančně tratit. Poté si to zase
budete muset tvrdě odpracovat. Koncem
týdne přijde možnost, jak obohatit srdce
láskou, to vás značně překvapí i potěší.
Budete hodně výmluvní a v praktických
otázkách aktivní. Díváte se na věci jasným,
i když trochu ironickým pohledem. To se
nejvíce týká Dřevěných a Ohnivých Tygrů.
Vaše jednání doma může být skutečně
zajímavé a veselé. Přemýšleli jste nad tím, že
by bylo dobré vyrazit někam do výjimečné
společnosti?
Buvol (1998, 2009)
Nejste stavěni na to, abyste přihlíželi
k problémům druhých jen tak nečinně.
Snažíte se s tím něco zásadního udělat
a pomoci jim. Nadřízení Buvolové se vám
snaží trochu ubližovat, ale nastává trochu
lepší období. V půli týdne dokonce můžete
zažít veselé chvilky s lidmi, kteří jsou více
při zemi a zároveň dokáží druhým připravit
tvořivé možnosti. Máte dobrý stav vašeho
bankovního konta, kterého jen tak
nezneužíváte. Ke konci týdne máte mnohem
lepší náladu na erotické záležitosti
a schopnost udělat co nejvíce práce
v domácnosti. Klidně vařte, i když nejste
zdatní kuchaři a snažte se objevit tajemství,
která druhým umožňují radovat se více ze
života.
Zajíc (1999, 2011)
Týden pro vás možná začne zajímavým
setkáním s lidmi, kteří vám toho mohou
hodně předat. Kovoví a Ohniví Zajíci se
možná dostanou do té správné pozice, aby si
procvičili více svou vůli a rozhodné chování.
Dřevění, Vodní a Zemní Zajíci se zase
o trochu víc naladí na schopnost téměř
každého přemluvit. Koncem týdne budete
skutečně aktivní, proto se věnujte převážně
práci v ekonomické oblasti. Vydejte se
někam do přírody, kde se vám uvolněně
dýchá a kde načerpáte nové síly. Nedělejte si
tolik starostí o budoucnost.
Stránka 10
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Drak (2000, 2012)
Kůň (1990, 2002)
Nepovedla se vám některá srovnávání
minulých situací a aktivit. Ani ke konci
tohoto týdne nebudete mít šanci příliš
projevit vlastní bystrost. Máte pocit, že vám
něco překáží při řešení každodenních situací.
Příznivou šanci ale máte o víkendu, kdy se
vám konečně zvedne nálada. Díky setkávání
s přáteli se dáte dohromady s nějakými
cizinci, kteří mohou pro vaši pracovní
budoucnost hodně znamenat. Nemáte rádi
omezené poměry, vždycky ale dokážete být
srdeční vůči lidem, se kterými vás spojují
emoce, hlavně s Tygry a Koňmi. Z hudby
moc radost mít nebudete, výtvarné umění
a starožitnosti vás ale potěší.
Začátkem týdne budete mít mnoho energie,
díky které můžete zpracovávat na svém
budoucím postavení. Především Ohniví
a Kovoví Koně se mohou dostat do zahraničí,
kde
osvědčí
své
vybrané
chování
a schopnosti. Ke konci týdne se můžete cítit
mnohem lépe. Konečně si více vnitřně
rozumíte s partnerem a dokážete se lépe
vyrovnat se skutečnostmi, které vypadají
náročně. Vaší práci chybí štěstí a v rodině
vás nevidí příliš často. Už ale dokážete dobře
zapůsobit na přátele a sousedy, kteří by
s vámi chtěli více diskutovat. Mějte oči a uši
otevřené pro nové zprávy, které vás svým
obsahem mohou opravdu zajímat.
Had (2001, 2013)
Koza (1991, 2003)
Jste pragmatičtí ve svém jednání, takže si
uvědomujete, jak hodně potřebujete kvalitní
přátele. Vepři i Kozy vám mohou lépe ukázat
směr vašich zájmů. Na začátku týdne vás
naštvou lidé zaměření jen sami na sebe.
Nepřipouštějte si je příliš k tělu. Umíte se ale
svěřit blízkým lidem, se kterými provedete
pár zásadních činností, aby se vám žilo
a bydlelo lépe. Konec týdne umožní vašim
emocím dostat se do kontaktu s citlivými
osobami. Pokud jste dokázali využít přejících
situací, je to pro vaši budoucnost dobré
a přínosné, jak o tom vypovídají hlavně
vztahy Vodních a Dřevěných Hadů.
S vnitřní pevností se dokážete vyrovnat se
všemi pracovními nástrahami týdne. Odolní
jsou zvlášť Kovové a Vodní Kozy. Pevná
povaha překoná uprostřed týdne i problémy
s penězi, stejně tak i nátlaky nadřízených
koncem týdne. V současnosti musíte hodně
myslet na to, jak si co nejlépe udržet vlastní
postavení a vylepšit kariéru. I když se to
nebude snášet s vnitřními pocity, které vás
naplňují a snaží se cosi získat pro své
uspokojení. O víkendu byste měli navštívit
rodinu. Může to být veselé setkání,
i když možná spojené s nepříjemnými
diskusemi z oblasti financí. Máte pevnou
důvěru v partnera, neměl by vám ale kazit
možnost uvolnění.
Stránka 11
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Opice (1992, 2004)
Pes (1994, 2006)
Začátek týdne vám přinese problémy do vaší
práce i rodiny. Bude to složité období, kdy
musíte uplatnit své schopnosti. Diplomacií
toho teď příliš nedosáhnete, ale díky vlastní
důvěryhodnosti vám pak osobní kontakty
s blízkými lidmi pomůžou. Hlavně Dřevěné
a Vodní Opice se můžou těšit na konec
týdne, kdy se dostanou k zábavě se svými
přáteli víc, než bylo předtím možné, pro
všechny z vás to bude přínos. Mohli byste se
taky vydat na cesty, které vás baví a vzrušují.
Dejte si ale pozor na hádavé a nepříjemné
Kohouty i Tygry, kteří vám příliš potěšení
nepřejí. Vy si ho ale s Koňmi
a Draky užijte podle vlastní libosti.
V restauracích si dopřejte kvalitní a exotická
jídla.
Může se vám líbit, že se vaše finanční
i pracovní postavení zlepší, takže si
z
počátku
týdne
vrásky
neděláte.
S postupujícími vlivy hvězd se ale trochu
zapletete do nepříjemných záležitostí.
Především Vodní a Dřevění Psi se musí
hodně snažit, aby stihli reagovat na pracovní
chyby, které se kupí jedna za druhou. Protože
jste dostatečně inteligentní, zvládnete
všechno se značnou rychlostí. Jen si brzy
musíte uvědomit, že ne všechno funguje
organizovaně a s přehledem. Bude vám
chutnat, především ve chvílích, kdy vás
obklopí blízké osoby, se kterými si máte
vždycky o čem popovídat.
Vepř (1995, 2007)
Kohout (1993, 2005)
Polovina týdne pro vás bude skutečně
pozitivním obdobím, kdy si můžete upevnit
kariérní postavení i spokojenost ve
finančních otázkách. Snažte se postarat
o úpravu bytu a pohodlí. Díky svým
představám pak máte větší možnost projevit
osobní svobodomyslnost. V práci nepolevujte
ani s přicházejícím víkendem, dokážete být
obratnější, když jednáte aktivně. O víkendu
se nepřejídejte, v neděli by vám mohlo být
špatně od žaludku. Hodně vás to baví na
chatě a na zahradě okolo ní, především
Dřevění a Zemní Kohouti potřebují dlouho
řemeslně tvořit podle vlastních představ.
V současnosti se vám daří najít si tu pravou
cestu, jak se dostat k lidem, kteří vám příliš
nepřejí. Využijte možnosti být s nimi
v kontaktu a vylepšit s nimi vztahy. Vaše
vnitřní energie se pohybuje po křivce nahoru
a dolů, stejně ale dokážete najít tu správnou
linii, aby se vám dařilo lépe. Ke konci týdne
se raději držte v pozadí, především Vodní
a Zemní Vepři. Neprojevíte v sobě nic
originálního a nebudete si rozumět
s mladšími lidmi, kteří vždy potřebují
podporu ve své činnosti. Pokud se vyhnete
veřejným místům, budete šťastnější. Hodně
času věnujte plavání nebo návštěvě
kosmetičky, kde se můžete ode všech stresů
dobře odreagovat.
Palma
Stránka 12
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
O skřítkovi, který našel rolničku
Bylo, nebylo žil jeden skřet jménem Urbi. Jeho domovem byla krásná odpadní stoka. Žil tam
spokojeně, každý den mu voda přinesla něco jiného. Jednoho dne když šel na svůj pravidelný
průzkum, našel malou zlatou rolničku. Rolnička nebyla ničím moc zvláštní možná jen tím že
na ní byl vyryt nápis: Corazón de la Navidad a jelikož uměl všechny možné jazyky, tak to
hravě přeložil, znamenalo to srdce Vánoc.
Protože byl zlý a neměl rád Vánoce, chtěl tuto rolničku zničit. A důvod? Asi ten že mu
připomínala Vánoce, které ještě prožíval šťastně. Víte, on byl sirotek, přišel o rodiče v brzkém
mládí, a tak na Vánoce zanevřel.
Schylovalo se k noci, ale tato noc byla jiná než ostatní. O dvanácté hodině k němu přiletěl
Vánoční duch. Ten mu řekl: „Dobrý večer Urbi, jsem Vánoční duch a přiletěl jsem k tobě,
abys měl Vánoce zase rád a abys přinesl ztracenou rolničku Ježíškovi.“ „Ale to se ti nepovede,
já Vánoce nemám rád a tu rolničku zničím,“ zněla odpověď. Duch pokračoval neklidně:
„Pokud tuto rolničku zničíš, zničíš tím i Vánoce samotné a děti zapomenou na tento svátek i
na to štěstí a napětí, které jim tenhle den přinesl.“ „To mě ale nezajímá, já Vánoce nemám
rád a nebudou mi chybět,“ odvětil Urbi. „Ukážu ti tedy, co bys tím způsobil,“ reagoval duch.
Náhle se objevili v nadcházejícím roce, ve stejném čase v místním sirotčinci děti se tvářily
smutně, neměly nač se těšit. Při tomto pohledu si vzpomněl na tu změnu, kterou prožil, když
přišel o rodiče a musel slavit Vánoce sám. V duchu si řekl: ač sám ale přesto byly nějaké,
nevezmu jim snad tu poslední jiskru naděje. „Dobrá duchu odnesu tu rolničku Ježíškovi.“
Duch vrátil skřítka do stoky a tak započala jeho cesta k Ježíškovi.
Urbi si sbalil vše potřebné a vydal se na cestu. Když byl u trollího lesa potkal stařečka, který si
zvrtnul kotník. „Dobrý den, nepotřebujete pomoct?“ „To jste hodný, pokud můžete mohl
byste mě odnést k mojí chaloupce sídlí v údolí Trol babky.“ Jelikož skřet měl dost času,
stařeček se mu vyškrábal na záda a vyrazili. Začalo se stmívat, když došli k chaloupce. Byla ve
špatném stavu střecha děravá jak cedník, okenice visely na jednom pantu, dveře
ztrouchnivělé, zahrádka byla neudržovaná, jen uprostřed ní stála třešeň, která se ve třpytu
měsíce blyštila. Skřetovi to nedalo a mezi tím jak šel stařec udělat čaj, se vyplížil na zahradu,
čím víc se přibližoval ke třešni, tím víc v něm stoupalo napětí. Když se dostal na dostatečnou
vzdálenost, aby alespoň z části, zjistil co se na něm tak blyští, poklepal ho někdo na rameno.
„Tato třešeň je velice zvláštní, co?“ Skřet se vyděšeně otočil „To jste vy, hrozně jste mě
vylekal, ale máte pravdu, je zvláštní, co se na ní tak blyští?“ „Pojďte se podívat blíž.“když se
přiblížili k onomu stromu skřet s údivem povzdech „Tak to je to co se blyští, jsou to ty malé
třešničky.“„Ano, máte pravdu, tyto třešně jsou jedinečné tím, že jsou z křišťálu, mají
magickou moc, dám vám na cestu pár z nich, až nadejde správná chvíle, poznáš jak je využít.“
„Děkuji.“ „Nyní se odeberme spát, připravil jsem ti ovčí rouno na pec, bude ti tam teplo a
Stránka 13
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
rouno je huňaté a měkké.“ Ráno se probudil, zabalil si křišťálové třešně a pokračoval v cestě.
Urbi přešel údolí a dorazil k hoře Mout Božka přes kterou vedl jeskyní průchod, ve kterém
sídlila čarodějnice Brůba. Jako malá koktala byla ošklivá a tak se stávala terčem posměchu a
pomluv. Když dospěla tak se zabydlela v této jeskyni, kde žila v ústraní se svými třemi
kočkami. Nebyla zlá, ale důsledkem toho že nebyla dlouho ve společnosti, přestala o sebe
pečovat a lidé se jí začali bát.
Když Urbi vešel do jeskyně Brůba se hned přihnala. Skřet se zprvu leknul, ale potom si jí
pořádně prohlédl, nebyla moc vysoká ale taky ne malá, z vlasů jí trčelo vše možné, na nose jí
sídlili brýle s čočkami jako popelníky o děravém úsměvu ani nemluvit, nehty byli dlouhé a vše
možně zohýbané. „Co tady pohledáváš to je můj dům a ty mi tady lezeš!“ „Toto je veřejné
místo a já mám právo zde projít a proč jsi vůbec tak protivná?“ „Kdo by nebyl protivný, jsem
ošklivá, sama a mám jen ty své kočky.“ Skřet se dlouze zamyslil a z brašničky vytáhl šátek
s křišťálovými třešněmi. „Tady máš, já to k ničemu nepotřebuji.“ „Děkuji, bude z nich chutná
bublanice.“ Když čarodějnice buchtu dopekla, nakrájela a ochutnala, začala zářit jako ta malá
třešnička na světle. Záře se rozprostřela po celé jeskyni, a poté pohasla, na místě, kde
předtím stála ta ošklivá čarodějnice, stála mladá a půvabná čarodějka. Z vděčnosti skřetovi
vyrobila lektvar, který ho přemístil před práh Ježíškova domu.
Když se objevil u domu Ježíška, byla už úplná tma. Urbi přistoupil ke vstupním dveřím, které
na něj promluvili „Ty musíš být Urbi už na tebe čekáme, ale nejprve musíš zodpovědět tři
hádanky, já ti řeknu první z nich: bylo to malé smutné a ztratilo to veškerou naději teď je to
ale šťastné a obětavé,co to je ?“ Jelikož tam byla zima Urbi odpověděl třesoucím se hlasem
„Budu to nejspíš já, že ano?!?“ „Správně, můžeš vstoupit, jdi rovně, na konci chodby jsou
dveře, ty ti dají další hádanku.“Skřet předstoupil před dveře a ty mu řekli další hádanku: „Je
to malé a přesto velké každá živa bytost to má v srdci ale nejvíce děti, co to je?“ „Nu, myslím
si, že to bude naděje.“ „Správně, můžeš vstoupit, ale nyní to bude, o něco těší, musíš si
vybrat mezi těmi to třemi dveřmi, jen jedny jsou správné a dovedou tě k Ježíškovi, zbylé dvě
tě vrátí zpět, odkud jsi přišel.“ Urbi se podíval na dveře, první byli vyřezávané a zlaté druhé
také vyřezávané ale už pouze dřevěné a ty poslední mu připomínali dveře od stařečka,
kterému pomohl, byli ztrouchnivělé a staré a k těmto dveřím právě přistoupil blíž. „Já ti
nedám žádnou hádanku, chci pouze vědět, proč si nás vybral?“ „Myslím si, že Ježíše je
skromný a budou mu stačit takové jednoduché dveře.“ „Nyní můžeš vstoupit.“ Když vešel do
místnosti, přivítal ho Ježíšek. Urbi mu odevzdal rolničku, na oplátku mu Ježíšek splnil jeho
tajná přání. Ubi se změnil ve skřítka a dostal to nejcennější, co mohl dostat, dostal syna po
kterém tak toužil a pojmenoval ho Míša.
Urbi se vrátil spolu s Míšou domů, kde žili šťastně a pokud nezemřeli, žijí tam do dnes.
Lucie Kolaříková
Stránka 14
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
TAJEMSTVÍ KRVAVÉHO HRADU
Kapitola první:
Tma... celá mě odklopovala. Nevnímala, ani necítil jsem nic jiného než jen ji. Nic jiného
než tmu... a nesnesitelnou bolest. Palčivou... pulzující... nenasytnou... smrtící. Přitom jsem ale
okolí vnímala. Cítila jsem ostré tesáky zabodnuté v mém krku. Koloval mnou jed, který mi
nadobro změnil život... navěky. Usnula jsem.
Když jsem se probudila, připadalo mi to, jako kdybych měla v krku pilu. To, co jsem teď
cítila se těžko popisuje. Mísily se ve mě snad všechny pocity a emoce, které vůbec existují.
Bolest, vztek, chtíč, radost, blaho, štěstí, smutek... krvelačnost. Připadala jsem si jako
novorozenec. Prakticky to byla pravda. Byla jsem novorozený... upír.... a navíc až
nesnesitelně hladový. Když jsem předtím vyprávěla o té bolesti v krku, nebyla to... úplně tak
bolest, jako spíše prahnutí po lidské krvi. Celý byl jako v ohni. Divím se, že mě ještě nespálil.
Otevřela jsem oči. Přímo nade mnou se tyčil nádherně zdobený strop. Stejný jako celá
místnost... vlastně celý hrad byl v gotickém stylu. Tipovala bych to na druhou polovinu
dvanáctého století. Místnost, ve které jsem se nacházela, byla vybavena luxusním nábytkem
ze stejné doby.
Ležela jsem na obrovské - opravdu až obrovsky velké posteli. V křesle vedle ní jsem si
všimla postavy. Byl to nádherný muž. Mohlo mu být něco kolem dvaceti čtyř let. O něco
starší než já. Když si všiml, že se na něj dívám ... nebo spíše, že jsem vzhůru, se sladkým
úsměvem se ke mně naklonil. Viděla jsem ho až moc dobře ... z detailu. Připadal mi jako
anděl, který byl sestřelen přímo ke mně. Lehce se opíral o okraj postele. Obštědřil mě ještě
sladším a okouzlujícím úsměvem než předtím. Hodně... tedy dost na to, aby jeho dokonale
tvarované rty odhalily mramorově bílé tesáky. To on mohl za to, že jsem teď skoro až
nemohla polykat. Neměla jsem mu to za zlé, protože jsem věděla, že teď spolu můžeme být
navěky. To ticho, které bylo v pokoji bylo uklidňující. Vlastně nevím, jestli v něm bylo ticho,
protože jsem z něj nemohla spustit oči. Pořád se na mě tak láskyplně těma jeho hodnýma,
blankytně modrýma očima, orámovanýma krvavě červenou díval, až mi to připadalo jako sen.
Kdybych mohla, začala bych se červenat. Ovšem nemohla jsem.. stejně jako žádný další upír.
Na bílé kůži by to vypadalo až moc kýčovitě. Po dlouhé chvilce, kdy jsme si dlouze hleděli do
očí mě pohladil po mých havranově černých po pás dlouhých vlasech. Hned nato mě vášnivě
políbil. V tom polibku byly skryty snad všechny krásy světa. Kdybych mohla, líbala bych ho
pořád a nepřestávala bych. To ale bylo asi jen mé přání, protože se hned odtáhl.
„Vítej mezi nemrtvými, má milá“, jeho hlas byl tak sladký až medový. Byl nádhernější než
i ta nejkrásnější píseň na světě nebo i než ten nejlepší repertoár zpěvavých ptáku. Byl to zvuk,
který jste už jednou slyšeli a nemohli dostat z hlavy. Nemohla jsem mluvit... Byla jsem tak
moc ohromená jeho krásou, že byť i sebemenší špitnutí by tu nádhernou chvíli překazilo.
Určitě si mé reakce všiml a začal se smát o to více. ,,Určitě musíš mít obrovskou žízeň“,
mluvil pořád stejně. Pořád tím laskavým tónem, ve kterém jsem ucítila i náznak něhy. ,,Chvíli
tady počkej. Mám pro tebe malé překvapení. Budeš nadšená“, a po těchto slovech odešel z
pokoje.
Těch pár minut, kdy mi nebyl nablízku, se až neskutečně protahovaly. Kdybych nevěděla,
že je to pět minut, myslela bych si, že je to spíše pět hodin. Když se dveře znovu otevřely,
srdce mi poskočilo radostí. V tmavě šedém, elegantním obleku v kontrastu s bílou kůží a
černými, trochu delšími a rozházenými vlasy působil velice ehm... elegantně? Jiné slovo mě
nenapadá. A taky byl až nebezpečně sexy. Kdyby v pokoji nebyl i ten další kluk, který byl
hned v těsném závěsu za ním, servala bych ty šaty z něj a ... alespoň tedy ne dnes. Muž, který,
jak už jsem předtím řekla přišel s ním, byl stejně starý jako já. Měl světle opálenou pleť, z
čehož jsem poznala, že je to člověk. Měl jen o málo světlejší vlasy než já, pečlivě nagelované
Stránka 15
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
nahoru. Vypadaly by úžasně, kdyby nebyly několik dní zplihlé. Vůbec už nedržely svůj
původní tvar. Na sobě měl tmavě modré džíny a světle fialové triko s krátkým rukávem.
Mattovi, teda tak se jmenoval, to slušelo. Do upíra měl ale hodně daleko. Bylo to, jako kdyby
byl Matt hráč školního basketbalového týmu a upír nejlepší hráč NBA. Byli tak rozdílní...
Když mě Matt uviděl, obličej se mu rázem rozzářil.
„Chris“, vyjekl a rozběhl se ke mně. Nadšeně mě objal: ,,Jsem tak rád, že jsi v pořádku!
Řekli mi, že tě drží jako rukojmí. Myslel jsem, že už jsi mrtvá!“ Chtěla jsem mu do očí říct
něco ve smyslu: „Nechápu, proč by ti na mě mělo záležet. Myslím, že tobě už je jedno, jestli
jsem živá nebo mrtvá...“ Svou hnusnou poznámku jsem ale spolkla a nic neříkala. Ať si tento
okamžik pořádně vychutnává. Byla to divné, vážně divné. Seděla jsem na posteli v objetí
svého kluka.
Upír nijak nereagoval, přitom se ale na nás díval. Sledovala jsem ho, jak přešel ke křeslu,
ve kterém před chvílí seděl a opět se usadil. Nehnul ani brvou. Typická vlastnost upírů, až
neskutečná trpělivost. To ale nebyl můj případ. Zatím! Byla jsem ráda, že Mata vidím. Ne ale
z toho důvodu, že bych se o něj jakýmkoliv způsobem strachovala. Cítila jsem jeho vůni i
krev pulzující přes krční tepnu, ke které jsem měla nejblíže. Nevěděla jsem, co dělám. Jednala
jsem naprosto impulzivně. Přiblížila jsem své rty k jeho krku. Pomalu jsem začala dělat
jazykem kružnice. On si to zřejmě vykládal jako nějakou erotickou hrátku. Kdyby věděl, co se
chystám udělat, nesmál by se tak pobaveně. Tuto chvíli jsem si naprosto užívala. Poslouchala
jsem jenom svoje instinkty. Kdyby se mě teď někdo snažil zastavit, nepřestávala bych. Stáhla
jsem ho do postele a převalila na záda. Byl pode mnou a očividně se nebránil. I přesto jsem
ale na jeho tváři uviděla něco jako červenání se, něco jako kdyby chtěl říct: „Tady? Před ním?
To si děláš srandu! Nenajdeme si radši místečko někde jinde?“. Čekala jsem, jestli něco
takového řekne, ale když nehnul ani brvou, přitahovalo mě to k němu ještě více. Bylo mi
jedno, kolik „lidí“ se na nás právě dívá.
Jak už jsem řekla, nepřestala bych. Ani kdyby tady stálo celé město, stejně bych
pokračovala. Toužebně jsem si olízla rty a znovu mu přitiskla rty ke krku. Opět jsem začala
dělat kružnice s tím rozdílem, že teď jsem si to užívala ještě více než předtím. Cítila jsem tu
čerstvou, červenou a lahodnou tekutinu tepající těsně pod tenkou kůží. Chtěla jsem ji. Moc.
Mattovi bych nikdy neublížila. I když za to, co mi udělal, ale i tak bych mu asi neprovedla nic
zlého. To ale platilo, když jsem byla člověk. Teď je situace jiná. „Ach, Christino“, vydechl v
rozkoši. Byla jsem nedočkavá. Co mi vlastně bránilo? Zavřela jsem oči. Pomalu jsem mu
začala tesáky pronikat k tepně. Když jsem na ni narazila, plnými doušky jsem z něj začala
vysávat život. ,,Co to sakra děláš?!“, rozkřičel se, když mu konečně došlo, co doopravdy
dělám. Každopádně tohle nečekal. Vsadila bych se o cokoliv, že čekal všechno, jen ne tohle.
Snažil se mě od sebe odstrčit. V tu chvíli byl už ale na pokraji svých sil. Jen krátkou chvíli
nato jeho tělo leželo bez života. Krev proudící z tepny zašpinila sněhově bílé peřiny. Cítila
jsem, jak mi z brady odkapávají kapky krve. Otevřela jsem se novému světu, po kterém jsem
vždy toužila. Oblízla jsem poslední krev na rtu a uspokojeně se usmívala na upíra, stále
sedícího v křesle. Oheň v mém krku byl konečně uhašen a nezkrotná žízeň utlumena.
Všechny smysly, emoce a pocity se jakoby kouzlem najednou uspořádaly do pečlivé řady za
sebe. Zaklonila jsem hlavu a jako šílená jsem se poddávala nové... blažené krvi. Připadala
jsem si jako ... nejde to vysvětlit. Jako kdybych jednoduše byla mimo. Jako kdybych byla
zfetovaná nebo něco takového. Nebylo to vlastně ani daleko od pravdy. Lidská krev s námi
umí dělat divy. Časem se na ní stáváme závislí. Stejně jako když je člověk závislý na drogách,
my jsme závislí na tomhle. Potřebujeme ji k životu. Ne tak často, stačí jednou za měsíc. Ale
upíři jsou vlastně něco jako narkomani. Ne, že by to potřebovali, oni to chtějí. Upír se zvedl z
křesla. Přitáhl si mě k sobě stejně jako já předtím Matta. S tím rozdílem, že jsme si teď
vyměnili role. Chvíli se na mě toužebně díval a pak mě začal líbat. Velice pomalu a dlouho.
Užíval si to stejně jako já. Pomalu mi začala docházet, že tohle je jen začátek našeho
Stránka 16
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
společného, nesmrtelného života.
Mimochodem jmenuji se Christina O'Grady. Je mi sedmnáct let. Pocházím z kanadského
města Dawson na severu. Byla jsem člověk. Teď jsem ... dokonalá. Abyste mě dokázali
pochopit, budu vám vyprávět celý svůj příběh. Od začátku. Neříkám, že je veselý. Naopak. Je
svým způsobem dost depresivní a smutný. To ale k životu patří. Ten, kterého miluji ze všeho
nejvíce, se jmenuje Victor. A teď jsme spolu. Líbá mě na krku. Nic nám nebrání v tom
pokračovat dále. Ale teď už je na řadě moje temná minulost.
Stránka 17
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Kapitola druhá:
„Hej Chris“, volal na mě Matt. Zastavila jsem se, otočila a viděla ho, jak běží přes dlouhou
chodbu ke mně. Spousta lidí se otočila, aby zjistila, co je zdrojem hluku. Chvilku jen tak
těkali pohledy mezi mnou a řítícím se klukem v dresu. Po chvilce si ale zase všímali svého.
Bylo zrovna něco kolem půl třetí odpoledne a já se chystala, stejně jako ostatní, na
poslední páteční hodinu. Byla přede mnou zrovna hodina literatury. S Mattem jsme chodili do
stejné třídy. Většinou se ale na poslední páteční hodinu vyvlíkl kvůli tréninku. Matthew
Broodley hrál školní baseball. Dělal tam nahrávače a šlo mu to opravdu dobře. Kolikrát se
divím, že si jako holku vybral zrovna mě. Mohl mít každou roztleskávačku, na kterou se
podíval. Ale ne! Místo toho si vybral mě. Nedávala jsem o sobě vědět tolik jako ony, ale byly
chvíle, kdy jsem prostě neuměla být potichu. Právě proto mě někteří pokládají za „hrdinu“,
ale učitelé spíše jako „tu drzou“. No dobře, byla jsem sice rebelka, ale kdo v mém věku není?
Matt mi taky častokrát říkával, že jsem krásnější než ony. Pravda, měla jsem sportovní
postavu, dlouhé vlasy, které mi záviděla nejedna holka a zelené oči, ale jinak jsem byla stejně
obyčejná jako ostatní. Ráda sportuju. Někdy s Mattem spolu hrajeme baseball. Jen my dva.
Někdy se k nám přidá pár jeho přátel.
Já jsem nikdy moc přátel neměla. Nevím, jestli to bylo kvůli mé povaze, minulosti nebo
jenom proto, že jsem prostě byla prý divná. Většina lidí si ode mě ale radši udržovala odstup.
Jako kdybych je chtěla sníst! Ale zpět ke sportu. Taky si občas vyjedu na kole nebo in-linech.
Když jsem byla malá, jezdila jsem na koni. Taky plavu. mám moc ráda motocross a
automobilové závody. K tomu mě stáhl bratr. Ale nevím, jestli se to dá tak úplně považovat za
sport. V současnosti hraju závodně tenis, ale můj trenér musel na operaci, takže mám ještě
dva týdny volno. S rodiči jdu někdy hrát golf. ANO! Já vím, je toho docela dost... no tak moc
ne, ale málo to taky není.
Rodiče jsou podnikatelé. Táta Neil je majitelem obchodu s luxusními auty. Slíbil mi, že až
dostuduji univerzitu, budu jeho společník a později i podnik zdědím. Abych vám ale řekla
pravdu, moc mu nevěřím. Pomáhám mu, jak jen to jde. Ne proto, že bych musela, ale když
můžu být v prostředí, jako je tohle, jsem ráda. Většinou jsem auta buď myla (což se asi
nejvíce líbilo klukům z města, protože jsem byla tak šikovná, že jsem vždy vypadala jako
miss mokré tričko) nebo s nimi jezdila a vystavovala je. Máma Suzanne nebyla tak úspěšná
jako otec. Byla spolumajitelkou jednoho salónu krásy v centru. Určitě byste jí neřekli, že má
čtyřicet let. Táta je jen o málo starší. Ještě něco k bratrovi. Za měsíc mu bude dvacet. Jmenuje
se Charlie a zrovna minulý týden nastoupil na Harward. V budoucnu si chce otevřít vlastní
právnickou kancelář. Mám ho moc ráda. Vlastně to byl člen rodiny, se kterým jsem si
rozuměla nejvíce. Ale od té doby, co se pohádal s rodiči, si rozumíme ještě více. Dokonce mě
pozval, abych se za ním tento víkend přijela podívat. Asi se zbláznil! Samozřejmě, moc ráda
bych ho zase viděla, protože byl ještě předtím měsíc v Japonsku a ještě předtím asi dva týdny
v Itálii, ale vláčet se přes celou Kanadu a ještě přes Státy... Jenom cesta tam i zpátky by
zabrala dva dny. Nejméně. Vždy měl ten zvyk pořád mě chránit. Když se dozvěděl, že chodím
s Mattem, málem ho zabil. Nakonec ale zjistil, že je Matt v pohodě, a co mě překvapilo ze
všeho asi nejvíce, že se spolu dokonce i spřátelili.
Charlie byl vždycky trochu prudší povahy. Dokázal si prosadit své názory. Ve škole byl
oblíbený, jak u studentů, tak u profesorů (proč mě to nepřekvapuje?). Táta se ho snažil
přesvědčit, aby pracoval u něj v podniku. Charlie ale nechce pracovat pro někoho, kdo by ho
celý den jen buzeroval. Měl svůj sen, být šéfem sám sobě. Kvůli tomu se také s rodiči tak
pohádal, a právě proto odjel mimo kontinent. Aby si trochu srovnal myšlenky. Chtěl, abych
jela s ním. Jela bych ale přece jenom, nejsem zletilá a pořád mě mají na starost rodiče. Jak mě
tohle nehorázně sere...
Stránka 18
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Možná, teda asi určitě se o naší rodině říká, že jsme dokonalí. Ano, navenek tak vypadáme.
Ve skutečnosti se ale divím, že se ještě nerozvedli. Táta se často vrací z práce pozdě v noci.
Ne, že by matka nedělala to samé. Otec měl navíc nejednou poměr s některou ze svých
zaměstnankyň. Matka ale taky lezla do postele každému, komu mohla. Hodně často jsem
bývala sama doma. Ne, že bych si stěžovala. Má to i své výhody. Jako například prázdný
dům, ve kterém si teoreticky můžu dělat, co chci. Aby mi alespoň nějak nahradili ten čas, kdy
s nimi nemůžou být, tak mi zařídili platinovou kartu, na které je... no to vlastně ani nevím,
kolik tam je peněz, ale prozatím mi nikdy nedošly. Můžu být venku jak dlouho chci, dělat si
co chci. Naposledy mě viděli asi před týdnem. To byla sobota. Rodiče chtěli, abych s nimi šla
na společenský ples města. Znáte to, takové ty snobské párty nejmocnějších lidí města, kde se
probírá politika, obchody, peníze. Nic pro mě. Naštěstí tam ale byla alespoň fajn obsluha, se
kterou se dalo dobře povídat. Věřte mi, daly mi docela dost zabrat už jenom myšlenky na to,
abych neusnula.
Když tak Matt ke mně běžel, přemýšlela jsem, co asi chce. Celý zadýchaný se za chvíli
zastavil. Na chodbě bylo pořád hodně lidí. Připadalo mi to, jako kdyby se už zase nevěnovali
svým věcem a znovu na nás zírali. Nechápu, co je pořád tak udivuje! No bože. Tak chodím
asi s nejpěknějším klukem na škole. A co má být? Svět se přece nehroutí! Jestli jim to připadá
jako osmý div světa? Dobře, přiznávám. Pozornost jsem měla ráda,ale tohle už vážně
přeháněli.
„Co se děje“, zeptala jsem se. Neodpovídal. Pořád se snažil chytit dech. „Vypadáš, jako
kdybys běžel přes celou školu“, zkusila jsem. Podíval se na mě takovým tím pohledem
říkajícím: „Však jsem taky přes ní běžel“. Věřte mi, máme obrovskou školu. Střední
Dawsonovská škola Thomase Edisona byla jednou z nejprestižnějších v celém státě. Byla
soukromá, z čehož vyplývá, že tady většinou chodily dětičky bohatých rodičů. Mí rodiče si to
až moc dobře uvědomovali. Myslím, že jim je vcelku jedno, kde studuju. Hlavně když to bude
dobré jméno a špičková úroveň, aby se tím mohli chlubit. Ale já si nestěžovala. Naopak. Byla
jsem ráda. Tahle škola je rozdělená do několika oborů. V každém jsou podobné předměty, ale
v každém jsou rozvinuté jiné. Je tady obor soustředěný na matematiku a fyziku, na přírodní
vědy, jazyky (kde jsem chodila i já) a pak na speciální obory zaměřené například na
podnikání, management, komunikaci a v neposlední řadě i práva. Rodiče chtěli, abych šla na
podnikání. Dokonce jsme se kvůli tomu dost tvrdě pohádali. Já si ale stála za svým. Jsem
tvrdohlavá a navíc jazyky mám moc ráda. Na základce jsem měla (teda mimo mateřské
angličtiny) španělštinu a ruštinu. Teď jsem přidala italštinu, francouzštinu, britskou
angličtinu a mám i základy japonštiny (o kterou se ale zajímám mimo školu).
Nechci, aby to znělo nafoukaně, vážně, ale myslím si, že jsem z mé třídy nejlepší. Říkají to
o mě i profesoři. Nejsem ale šprtka! Od toho jsou tady povolanější osoby. Právě naopak!
Učím se jen když je to FAKT nutné. Jazyky mi jednoduše jdou samy od sebe. Z těch mám
jedničky. Ale z takových těch přírodních a humanistických věd, jako je biologie a
matematika, mám i čtyřky. Na ruštinu máme přímo úžasného učitele (řekla bych, že asi
nejlepšího na celé škole). Pochází přímo z hlavního města Ruska, z Moskvy. Je mu dvacet
sedm a takovou srandu, jako s ním, zažíváme jenom při hodině tělocviku. Ne jednou se mě
pokusil svést, když jsem k němu přišla do kabinetu. Úchylný perverzák. Opravdu nechápu, co
na mě ti chlapi vidí. Připadám si jako magnet. Jak už jsem řekla, s mnoha lidmi se
nebavím.Vlastně jenom s Mattem, ale stačí mi jenom ty jejich pohledy, když kolem nich
procházím. Je mi to docela i nepříjemné.
Tak dobře, shrňme si fakta. Mám hodně bohaté rodiče, žiju v luxusní vile, vlastním drahé
auto (no jo, z otcova obchodu), jsem sportovně založená. Prostě mám zajímavou povahu,
hodně koníčku a zase tak ošklivá taky nejsem. Přitom si ale připadám jako každá obyčejná
holka. Nic moc extra na mě není!
Matt konečně chytil dech. Rozzářeně se na mě usmál. „Chris, dneska je u CJ Halloweenská
Stránka 19
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
párty. Máme přijít v kostýmech“, mi sdělil. Zaraženě jsem se na něj podívala. Byl pátek, něco
takového mi taky mohlo dojít. Zvlášť když je právě dneska Halloween.
„No když já nevím. Nikdo nás nepozval, teda tebe ano, mě ne. A vůbec! Nevím, co bych
tam dělala. Ani ho pořádně neznám“, odpověděla jsem.
„Ale no tak, zlato! Řekli mi, že mám s sebou vzít svou holku. Bude sranda. A už mám
vymyšlené, za co půjdeme. No tak! Bude se ti to líbit...“, žadonil. Chvíli jsem mlčky
přemýšlela. Mejdany a zvlášť ty u CJ ... byly vždycky docela dost divoké. Končily až druhý
den (to je nejkratší termín) a až píliš často musela zasahovat policie. Spousta pití, jídla, holek
a drog.
„Vážně nevím, Matte. Už jsem na dnešek měla něco naplánovaného“, lhala jsem. Nedělala
jsem to zrovna ráda, zvlášť jemu, ale opravdu tam nechci jít!
„No ták...“, a podíval se na mě psíma očima, kterým nešlo říct ne. ,,Prosííím, udělej to pro
mě“, snažil se dále.
Chvíli jsem váhala. Ale on znal odpověď ještě dřív než já samotná. Nedivím se, vážně mu
nešlo říct ne.
„Dobře“, už jsem dál nemohla.
Reakce na sebe nedala dlouho čekat: „Oh, díky Chris! Jsi zlato! Už jsem ti to někdy řekl?
Po škole zajedeme pro kostýmy. Nebudeš muset hnout ani prstem. Slibuju!“ Už už jsem se
nadechovala, abych zaprotestovala. Políbil mě ale tak rychle, že mě to až zarazilo. Tím mi
samozřejmě zabránil v mluvení. Když se odtáhl, šibalsky se usmíval. „Počkám na tebe u vás
doma. Pojedeme mým autem,“ a s těmi slovy se otočil a běžel zpátky na hřiště. Zazvonilo. Do
učebny, kde teď měla probíhat má poslední hodina, jsem sprintovala jak nejrychleji jsem
uměla. Když jsem vběhla do třídy, vyučující už stála před tabulí. Doprdele!
„Jsem ráda, že jste se uráčila přijít do mé hodiny, slečno O'Gradeyová. Máte zpoždění už
asi popáté v tomto týdnu. Chápu, že muchlování se s panem Broodlym je určitě stokrát
zábavnější než mé učitelské schopnosti, ale to, že se váš přítel ulejvá z této hodiny
neznamená, že ho musíte následovat. Ovšem, jestli vás dějiny literatury nezajímají, víte kde
jsou dveře,“ začala. A to nebylo vše: „Měla jsem s vámi celé ty tři roky trpělivosti až až.
Doufala jsem, že své chování přes prázdniny alespoň trochu posunete na vyšší úroveň. Asi
jsem se mýlila...“
Profesorka tohoto předmětu byla pětačtyřicetiletá paní Ridleyová. Už od té doby, co jsme
se poprvé setkaly, si na mě zasedla. Vždyť jsem nepřišla pozdě! No bóže, tři minuty ji přeci
nezabijou. Já jí taky nemám ráda. V celé třídě bylo hrobové ticho. Kdyby někomu spadl na
zem špendlík, udělal by nejvíce hluku. Všichni spolužáci se teď na mě dívali a čekali na mou
reakci. Abych se dostala do své poslední lavice u okna v rohu, musela bych projít kolem ní.
Ještě se postavila tak, aby na nás celá třída viděla a abych se jí zpříma dívala do odporně
šedohnědých očí. Ty prasečí oči se do mě přímo zavrtávaly. Jsem horkokrevná a výbušná.
Byla jsem připravená pomstít se jí za celé ty roky, co do mě schválně narážela, posmívala se a
podobně.
„Dějiny literatury mě zajímají. Ovšem váš zvrásněný a uschlý obličej ne. Na tělo naštěstí
nevidím přes ty vaše komunistické had... oblečení. A když už jsme u toho, budu se líbat kdy
chci a s kým chci. To je moje soukromá záležitost a vy nemáte právo do ni zasahovat“, měla
jsem co dělat, abych po ní nezačala křičet. Díky bohu za sebeovládání. Mluvila jsem klidným,
vyrovnaným, zároveň ale takovým tím drzým a provokativním tónem. Vždycky jsem takhle
vytáčela matku. S odporem jsem se jí podívala do očí. Provokativně, jak jinak a hned poté si ji
prohlédla od hlavy k patě. Světle hnědé vlasy měla vyčesané nahoru do drdolu. Dlouhou,
vyblitě hnědou sukni, blůzku s volánky, absolutně nevkusné boty a tlusté, nemoderní brýle
celý její vzhled podtrhovaly. „No...“ pokračovala jsem ještě drzeji: „Alespoň se mi nemůže
stát, že dopadnu jako vy. Jako stará... zoufalá panna.“ Potřebovala chlapa jako sůl. Hned když
jsem domluvila, celá zrudla. Věděla totiž, že je to pravda, která nyní byla odhalena. Jako
Stránka 20
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
jakési prozrazené tajemství. Byla jsem si naprosto jistá, že mi nemůže nic udělat. Proto jsem
si tohle všechno mohla dovolit. Na to, aby mi zhoršila známku až na nedostatečnou a nechala
mě propadnout neměla důkazy. Může mi navrhnout napomenutí třídního učitele, ale stejně
dobře jako já věděla, že mi to nevadí a rodiče to lehce přehlídnou. Mohla mě poslat taky do
ředitelny. To ale taky neudělá. Proč? Když jsem vám říkala, že moje matka vlezla do postele
snad s každým, tak mezi nimi byl i náš pan ředitel. To mi poskytovalo jistou výhodu. Ona o
tom ale nevěděla. Nevím, proč mě za ním neposlala. Myslím si, že se ředitele bála. Snad
proto, že už u něj na koberečku byla. A hádejte za co... za zasahování do soukromého života
studentů. Ředitel si ale nemohl dovolit jí vyhodit, už ze dvou důvodů. První důvod je málo
učitelů a ještě míň na téhle škole. A ten druhý, byla dost dobrá.
Chováním ne, ale její dovednosti v oboru studia byly opravdu dobré. To jsem uznávala.
Takže když to všechno shrnu dohromady, jí nezbývá nic jiného než jenom překousnout mojí
krutou upřímnost. Přímo jsem na ni viděla, jaký problém jí dělá nezačít tady po mě přede
všemi řvát. Semkla rty a uklidnila se.
„Prosím, běžte se posadit do své lavice“, řekla pouze. Haha, už nebyla tak ostrá jako před
chvílí. Tak prudký protiútok nečekala. Sem tam neškodí trochu její ego přiškrtit. Když jsem
šla uličkou přes celou třídu až ke své lavici, viděla jsem tak nějak šťastné obličeje spolužáků,
kteří mi gesty říkali: „Tak to se ti povedlo!“ Jo, tak v tomhle jsem byla dobrá. Měla bych si ve
škole vyvěsit billboard, na kterém by stálo: „Potřebujete naštvat učitele? Vytočit ho a dohnat
k trapnému mlčení? Brnkněte O'Gradyové ze čtvrťáku.“ Skvělé, budu populární.
Dneska jsme probírali Voltaira. Nedávala jsem pozor, poslouchala jen jedním uchem, ale
stejně jsem nevnímala. Dívala jsem se z okna a přemýšlela nad tou dnešní párty. Na hřišti za
školou zrovna hrál jeden z nižších ročníků frisbee. Jaké kostýmy asi Matt vymyslel? Hlavou
mi vířilo milion otázek. Asi půl hodiny byl klid. Nikdo mě nerušil, nikdo neotravoval, zkrátka
taková ta školní pohodička. Znuděně jsem si kreslila do sešitu.
Kreslení mě bavilo. Ne tak moc, jako paranormální jevy, ale svým způsobem mě
přitahovalo. Moc ráda jsem četla knihy o upírech, čarodějnicích, vlkodlacích, vílách, o
záhadných zmizeních nebo nevysvětlitelných úkazech. Nevím proč, ale tohle mě vždycky
přitahovalo. To neznámo, to tajemno. Zrovna když jsem přemýšlela nad tím, jaké by to bylo z
někoho vysát krev, tak už Ridleyové praskly nervy. Zajímavé, když jsem jí viděla naposledy
(což bylo před deseti minutami, pravda), zdála se být celkem v klidu. Asi si všimla, že jsem
celou hodinu mimo. Doteď se jí asi dařilo mě ignorovat. Mám takový pocit, že jsem na sebe
upozornila až když jsem si začala pobrukovat mojí oblíbenou písničku od Linkin Park - Given
up. A to už asi neudržela. Hudbu jsem měla moc ráda. Zpívám, hraju na klavír, klávesy a
elektrickou kytaru, teda hrávala jsem. Teď už se tomu moc nevěnuju, ale když mě chytne
nálada, ráda si zahraju.
„O'Gradeyová, mohla byste nám říct něco o osobnosti z dnešní hodiny? Jen abych se
ujistila, že jste alespoň dávala pozor, když už jste přišla pozdě,“ zněla otázka.
Zhluboka jsem se nadechla. Postavila se a spustila: „Voltaire, vlatním jménem Francois
Marie Arouet byl historik, filozof, dramatik, básník, prozaik a publicista osmnáctého století.
Bývá po něm nazváno celé období, takzvané století Voltairovo. Měl velmi pestrý život. Svůj
pseudonym si vymyslel při tvorbě satirické skladby mířené proti králi a kvůli tomuto dílu byl
vězněn v Bastile. Vlastně promiňte, až tam vymyslel svou přezdívku a napsal tam i své první
větší dílo. Za urážky musel odjet do Anglie. Když se vrátil do Paříže, stal se historiografem
Ludvíka patnáctého a taky členem francouzské královské akademie věd. Abych to zkrátila,
jeho díla reprezentují racionalismus osmnáctého století. Věřil, že člověk je schopen dosáhnout
lepší budoucnosti díky vědě, kultuře a řádu. Ve svém díle, filozofické povídce, Candide
vystupuje proti optimismu a víře v dobro celého světa. Taky podal kritický obraz soudobé
společnosti...“
Když jsem domluvila a s až nepřirozeným úsměvem sedla, Ridleyové spadla čelist.
Stránka 21
MUCIN prosinec 2010/2011 (12/2010)
Doslova! Když konečně slova našla, zazvonilo.
„Pro dnešek je konec. Děkuju, Christino,“ a s těmi slovy se jako pára nad hrncem vytratila
ze třídy. Z tohohle šoku se bude vzpamatovávat dlouho. Ptáte se, jak to že jsem uměla tak
dobře odpovědět? Předevčírem jsem o něm dělala referát do francouzštiny. S úsměvem jsem
vyšla ze třídy a zamířila na přilehlé parkoviště.
Stránka 22