Výživa rostlin a hnojení

Půdní úrodnost
Půdní úrodnost
Zdravá půda je proto základním předpokladem pro
růst a vývoj zdravých rostlin
 Půda má řadu funkcí:
a)produkční funkce
b)mimoprodukční (funkce filtrační, pufrační,
transformační, je prostředím pro život organismů,
nezanedbatelné jsou i její socio-ekonomické funkce)

Výživa rostlin a hnojení
2
Indikátory kvality půdy



fyzikální vlastnosti (textura, hloubka půdy, hydraulická
vodivost, maximální a retenční vodní kapacita, objemová
hmotnost, pórovitost, struktura,
chemické nebo fyzikálně chemické vlastnosti (obsah a
kvalita humusu, obsah celkového dusíku, kationtová
výměnná aktivita, reakce (pH), vodivost, obsah živin,
nasycenost sorpčního komplexu a hygienické parametry
s ohledem na rizikové prvky a organické kontaminanty,
biologické (obsah uhlíku a dusíku v biomase
mikroorganismů, potencionálně mineralizovaný dusík,
respirace, aktivita půdních enzymů atd.).
Výživa rostlin a hnojení
3
Rozdíly půdních charakteristik v porovnání
konvenčního a ekologického zemědělství




půdní organická hmota (ekologicky obhospodařované
plochy mají zpravidla vyšší obsah organického uhlíku),
zvýšená biologická aktivita půdy (významný indikátor
dekompozice organické hmoty),
struktura půdy (v některých případech se zlepšuje),
snížení erozní ohroženosti pozemků.
Výživa rostlin a hnojení
4
Půdní život ovlivňují:
Půdní vlastnosti (typ a druh půdy)
Hloubka půdního profilu (objemová hmotnost, pórovitost, vlhkost, teplota, výměna
plynů atd.) – nejintenzivnější půdní život je ve svrchní vrstvě ornice (0,1 m)
Obracení půdy narušuje aktivitu půdních organismů
Výživa rostlin a hnojení
5
Výživa rostlin a hnojení
Teorie a specifika výživy v
ekologickém zemědělství,
organická hnojiva - zásady
ošetření a aplikace
Rozdílné pojetí výživy rostlin a
ekologickém a konvenčním zemědělství



Kulturní rostliny jsou zásobeny živinami nepřímo
přes systém půda-rostlina, ve kterém hraje
klíčovou roli půdní život odpovídající za procesy
rozkladu a přeměny
Konvenční nauka o tom, že je do půdy třeba
dodat živiny, které rostliny z půdy odebraly, v EZ
neplatí. Tato nauka totiž nezohledňuje fakt, že
půda je oživený, produktivní ekosystém.
Půdní mikroorganismy mohou z minerální části
půdy, ze vzduchu (dusík) a z organických zbytků
mobilizovat živiny a ty pak zpřístupňovat
rostlinám.
Výživa rostlin a hnojení
7
Význam hnojení
Hnojení by mělo udržovat a zlepšovat
úrodnost půdy, poskytovat organickou
výživu edafonu, vracet živiny do koloběhu
a doplňkově zajišťovat úhradu živin
exportovaných z pozemků a z
hospodářství v zemědělských produktech.
 Organickým hnojivem podporujeme
biologickou aktivitu půdy, která je
základem její úrodnosti.

Výživa rostlin a hnojení
8
Význam hnojení
Biologická aktivita udržuje živiny v
přístupných formách a pomáhá rostlinám
osvojovat živiny i z méně přístupných
organických sloučenin a minerálů
 Na biologicky aktivní půdě jsou rostliny
všestranně odolnější, dokáží lépe
vzdorovat invazím chorob a škůdců.

Výživa rostlin a hnojení
9
Teorie a specifika výživy rostlin
Fotosyntéza je prvotním a základním
krokem procesů, které zahrnujeme pod
pojem výživy rostlin (biogenní prvky C, H,
O získávají rostliny ze vzduchu a vody)
 Výživa rostlin zahrnuje takové procesy, při
kterých rostlina souběžně se svým růstem
a vývojem čerpá určité látky z vnějšího
prostředí nebo je vyměňuje za jiné, tyto
látky přemisťuje mezi svými orgány a
přeměňuje na sobě vlastní

Výživa rostlin a hnojení
10
Teorie a specifika výživy rostlin
Výživa rostlin představuje fyziologický
proces, úzce spjatý s fotosyntézou a
přirozeným koloběhem látek
 Nezbytné jsou následující živiny: uhlík,
vodík, kyslík, dusík, draslík, vápník,
hořčík, síra, železo, mangan, zinek, měď,
bor, chlor, molybden
 Organické látky živých organismů obsahují
uhlík, vodík a kyslík

Výživa rostlin a hnojení
11
Role živin ve fyziologických procesech
Prvotním zdrojem organické hmoty jsou
rostliny
 Pro fotosyntézu rostlin je nezbytný
chlorofil, v jehož porfyrinové složce je
kromě C,H,O dále N a Mg, nepostradatelné
je také Fe
 Metabolické pochody řídí enzymy (jejich
základní složky bílkoviny jsou složené z
aminokyselin dále obsahují síru a další
stopové prvky (Mn, Zn, Cu, Co, B, Mo)

Výživa rostlin a hnojení
12
Role živin ve fyziologických procesech
Nukleotidy, které jsou základní složkou
nukleových kyselin obsahují fosfor,
fosfolipidy jsou stavebními prvky všech
buněčných membrán (plazmalema,
membrány chloroplastů, mitochondrie)
 hořčík se dále uplatňuje při stavbě
ribozomů (produkce bílkovin)
 Vápník stabilizuje buněčné stěny a slouží k
neutralizaci a vykrystalizování
přebytečných kyselin a úpravě pH

Výživa rostlin a hnojení
13
Role živin ve fyziologických procesech

Jednomocné kationty draslíku a sodíku
spolupůsobí při úpravě buněčného
prostředí – reakce (snížení kyselosti),
osmotického tlaku, elektrické vodivosti
apod.
Výživa rostlin a hnojení
14
Z pohledu zdrojů živin hraje hlavní roli:

Fyzikálně-chemická sorpce výměnná
(vápník, hořčík, draslík a další jednomocné
a dvojmocné prvky)

Chemická sorpce (fosfor, síra, aj.)

Biologická sorpce (dusík, fosfor, aj.)
Výživa rostlin a hnojení
15
Soužití rostlin s bakteriemi,
aktinomycety a houbami
Rostlina vyměšuje kořeny do půdy také
organické látky a odumřelé buňky a
vyživuje tak rhizosférní organismy
 Řada rhizosférních organismů pak
uvolňuje živiny pro sebe a hostitelské
rostliny živiny z hůře přístupných vazeb
 Mykorrhiza zlepšuje příjem živin a
celkovou vitalitu a odolnost rostlin

Výživa rostlin a hnojení
16
Možnosti hodnocení obsahu živin
Výsledky AZP (agrochemického zkoušení
půd)
 Kationtová výměnná kapacita půdy a podíl
jejího nasycení jednotlivými ionty
 Projevy deficitů
 Rozbory listů a plodů

Výživa rostlin a hnojení
17
Hlavní živiny v agroekosystému - N
Nejčastěji limituje v konvenčním i
ekologickém zemědělství výnos
zemědělských plodin.
 Bilance dusíku je v ekologickém
zemědělství zabezpečena organickými
hnojivy a vyšším podílem pěstovaných
leguminóz a zlepšením podmínek pro
rozvoj půdního mikroedafonu.

Výživa rostlin a hnojení
18
Hlavní živiny v agroekosystému - N
Největší význam mají ionty dusičnanové
(NO3-) a amonné (NH4+)
 Při mikrobiálním rozkladu organické hmoty
se prvotně do půdy uvolňuje amoniak
(NH3), který ve vodním prostředí přechází
na amonný iont, který je pak poután
organominerálním komplexem) = nutnost
rychlého zapravení organické hmoty
 N je součástí humusu (přístupná
zásobárna)

Výživa rostlin a hnojení
19
Vliv EZ na koloběh dusíku
Snaha farem o maximální recikulaci dusíku
a minimalizace ztrát
 Statková hnojiva mají zřídka příliš úzký
poměr uhlíku k dusíku (problematická je
močůvka a kejda)
 Prvotním zdrojem dusíku je symbiotická
fixace molekulárního dusíku leguminózami

Výživa rostlin a hnojení
20
Možnosti ztrát dusíku


Denitrifikace – komplex denitrifikačních bakterií
redukuje dusičnany na níže oxidované plynné
produkty, které unikají do ovzduší (podporuje ji
dostatek organické hmoty v půdě ve vrstvách s
nižším obsahem kyslíku = utužení a špatná
aerace půdy)
Odčerpávání amonných iontů z půdy bakteriemi,
které je oxidují a nitrifikují až na dusičnanový
dusík = při přebytku je vyplaven do spodních vod
Výživa rostlin a hnojení
21
Možnosti omezení ztrát dusíku
Harmonická výživa a dodržení zásad
aplikace hnojiv
 Zelené hnojení – spotřeba dusíku
imobilizovaného mineralizací a zajištění
biologické sorpce
 Přiměřené dusíkem chudší organické
hmoty (slámy) zapravené do půdy

Výživa rostlin a hnojení
22
Input dusíku osevním postupem



Z hlediska inputu N do půdy jsou výbornými
předplodinami vojtěška setá, kukuřice na zrno,
jetel luční, slunečnice, mák, řepka olejka a hrách
setý se zapracováním slámy do půdy. Input N do
půdy je více než 100 kg/ha.
Dobrými předplodinami jsou: kukuřice na siláž,
ozimá pšenice a oves, po sklizni zůstává v půdě
průměrně 51-61 kg N/ha.
Slabými předplodinami jsou: ozimé žito, jarní a
ozimý ječmen a cukrová řepa, jejichž rostlinné
zbytky obsahují v průměru méně jak 26 kg N/ha.
Při zaorávce slámy je třeba doplnit 5-10 kg N na
jednu tunu slámy.
Výživa rostlin a hnojení
23
Množství dusíku fixované některými plodinami
(podle Lampkina, 1990)
Plodina
Množství fixovaného N (kg*ha-1) za rok
Jetel bílý, tráva
150 - 200
Jetel červený
230 - 460
Vojtěška
300 - 550
Fazol
150 - 390
Hrách
105 - 245
Lupina
100 - 150
Výživa rostlin a hnojení
24
Důvody pro odmítnutí syntetických
dusíkatých hnojiv
Zamezení vytvoření umělé nerovnováze v
půdním roztoku a nadměrné jednostranné
výživy
 Omezení lákání škůdců, které vábí vysoký
obsah dusíku v pletivech rostlin
 Šetrnost k půdnímu životu
 Energetická náročnost výroby dusíkatých
hnojiv
 Podpora alternativ (pěstování leguminóz –
příznivý vliv v rámci celého OP

Výživa rostlin a hnojení
25
Hlavní živiny v agroekosystému - P
V půdě je v anorganických a organických
formách
 Anorganické zdroje


Sloučeniny s Ca (apatity, mono a dikalcium
fosfáty)

Organické zdroje (50% celkového P)

Inositolfosfáty (10-50% Porg)
Nukleové kyseliny – DNA, RNA (0,2-2,5% Porg)
Fosfolipidy (0,2-2,5% Porg)


Výživa rostlin a hnojení
26
Hlavní živiny v agroekosystému - P



Přítomnost fosforu pro rostliny je ovlivňována pH
(optimum 6-7), přítomností minerálů s obsahem
Fe, Al, Mg, Ca, množstvím organické hmoty a
aktivitou mikroorganismů
Ke zpřístupňování P z organických vazeb dochází
pomocí mikrobiální mineralizace
Z hektaru půdy odčerpávají plodiny 20-30 kg
fosforu ročně. Náhrada organickými hnojivy je
nedostačující vzhledem k malému obsahu fosforu
v nich a obtížné přeměně na přijatelné formy
Výživa rostlin a hnojení
27
Hlavní živiny v agroekosystému - P


Obsah fosforu v rostlinných zbytcích je relativně
nízký.
Nejvíce ho obsahují zbytky máku setého, řepky
olejky, vojtěšky a kukuřice na zrno. Zbytky
těchto rostlin zanechávají v půdě cca 16-23 kg
P/ha, ze kterých následné plodiny mohou
potenciálně využít 10-15 kg P/ha.
Výživa rostlin a hnojení
28
Hlavní živiny v agroekosystému - K
Průměrný obsah v půdě je kolem 1,3%
 Tři základní formy:

1. Relativně nepřístupný K (90-98%), v živcích,
slídách
2. Snadno přístupný K (1-2%), je jednak v půdním
roztoku a také jako výměnný K absorbovaný na
koloidních površích
3. Pomalu přístupné formy, K je pevně fixován
půdními koloidy
Výživa rostlin a hnojení
29
Hlavní živiny v agroekosystému - K




Výborné předplodiny:
mák a slunečnice do půdy vrátí průměrně 195 až
249 kg K/ha (v prvním roce se uvolní 136-150 kg K/ha)
Velmi dobré předplodiny:
kukuřice na zrno, oves a řepka v zanechávají v půdě 127167 kg N/ha (první rok se může využít 76 až 85 kg K/ha)

Dobré předplodiny:

vojtěška, jetel luční, hrách setý se zaorávkou slámy,
brambory a ostatní obilniny se zaorávkou slámy obsahují
v průměru 57-93 kg K/ha, z čehož se uvolní 30-52 kg K/ha.

Slabé předplodiny:

všechny obilniny u nichž se nezaorává sláma, kukuřice na
siláž a na zrno, cukrová řepa. Pro následné plodiny je
z těchto zbytků využitelných pouze 30 kg K/ha.
Výživa rostlin a hnojení
30
Hlavní živiny v agroekosystému – Ca, Mg






Mg
obsažen v chlorofilu (aktivace enzymatických
pochodů a ovlivňování metabolismu sacharidů,
lipidů, nukleových kyselin
Ca
význam při tvorbě optimálních fyzikálních,
fyzikálně-chemických a biologických vlastností
půdy
Zdrojem těchto prvků jsou uhličitany
Vysoký obsah je v rendzinách a černozemích
Výživa rostlin a hnojení
31
Organická hnojiva
Chlévský hnůj
 Močůvka
 Kejda
 Komposty
 Zelené hnojení

Výživa rostlin a hnojení
32
Organická hnojiva - význam
Uzavírají koloběh prvků a vrací živiny pro
další plodiny
 Ovlivňují fyzikální a chemické vlastnosti
půdy

Druh statkového hnojiva
kg/den
t/rok
Chlévská mrva – dojnice
32-38
12-14
Chlévská mrva - jalovice
16-22
6-8
Chlévská mrva – prasata (100 kg)
5-5,5
1,8-2
Chlévská mrva – ovce (45 kg)
2-2,5
0,8-1,0
Kejda (1DJ)
50-70
18-35
Močůvka (skot)
10-15
4-5,5
Výživa rostlin a hnojení
33
Složení statkových hnojiv v %
Druh hnojiva
sušina
org. látky
N
P
K
Hnůj střední jakosti
22
17
0,48
0,11
0,51
Kejda skotu (před
skladováním)
7,7
5,7
0,30
0,06
0,24
Kejda prasat
6,4
4,8
0,49
0,11
0,17
močůvka
0,6-4,8
-
0,050,91
Stopy
0,121,44
Výživa rostlin a hnojení
34
Chlévská mrva - hnůj


1.
2.
3.
4.
Produkuje se v něm ¾ organických látek
a o něco méně živin
Způsoby ošetření chlévské mrvy a jejího
skladování:
za studena (utěsněný blok, bez přístupu vzduchu,
omezení ztrát, vysoký obsah amonného dusíku)
za horka (kombinace aerobních a anaerobních procesů,
zvýšená teplota má autosterilizační účinek, vyšší podíl
organicky vázaného a využitelného dusíku)
fermentace s produkcí bioplynu
kompostování (aerobní dekompozice)
Výživa rostlin a hnojení
35
Ztráty živin a využití hnoje

Ztráty mohou dosáhnout až 60%
cíl
Kompostovaný hnůj
hnůj
Dlouhodobější zisk
Krátkodobější zisk
Půdní úrodnost
výnos
Množství hnoje
Přebytek
Nedostatek
Půdní typ
Lehčí půdy
Těžší půdy
Osevní postup s
leguminózami
Kladná bilance N
Záporná bilance N
Vegetační doba
Dlouhá (trávy)
Krátká (jarní plodiny)
Potřeba živin
Nižší (obilniny)
Vyšší (brambory)
Nitrátové riziko
Vysoké (salát)
Nízké (obiloviny)
Specifické faktory
Respekt typu plodin:
Výživa rostlin a hnojení
36
Močůvka
Dusíkato-draselné hnojivo
 Roční produkce 4-5 m³/1DJ



N – 0,05-0,7%; P – méně něž 0,01%; K – 0,11,3%
90% N v lehce rozpustné formě
Obsahuje také látky, které mají povahu
růstových stimulátorů
 Při zatížení 1DJ/ha ročně 10kg N; 0,5 kg
P; 20 kg K

Výživa rostlin a hnojení
37
Kejda
V případě skotu obsahuje 7,7% sušiny;
5,7% organických látek; 0,3% dusíku;
0,06% P; 0,24% K
 Produkce v EZ je omezená (zákaz
celoroštového ustájení)
 Doporučuje se její aerace (redukce
zápachu, omezení přežívání plevelů a
patogenů, zvýšení hodnoty hnojiva)

Výživa rostlin a hnojení
38
Komposty
Přirozený proces rozkladu různorodé
organické hmoty za aerobních podmínek
 Směs organických látek a zeminy, oživená
mikroflórou, ve které proběhly nebo
probíhají humusotvorné procesy
 Rozlišujeme 4 fáze kompostování:





první – zahřívání materiálu (rozmnožení organismů
odbourávajících lehce rozložitelné látky – likvidace
choroboplodných zárodků a semen plevelů
druhá – rozklad hůře rozložitelých látek
třetí – fáze látkových přeměn a počátek mineralizace
čtvrtá – produkce látek humusové povahy
Výživa rostlin a hnojení
39
Suroviny pro kompostování

Organické odpady ze zemědělství (plevel,
sláma, makovina, bramborová nať, plevy,
znehodnocená krmiva, listí, stařina luk,
dřevní štěpka) + anorganická hmota
(zemina, popel) + mikrobiálně oživený
substrát (hnůj, kejda, močůvka)
Kompostovaní probíha ve:
a.
stabilní kompostárně
b.
polní kompostárně

Výživa rostlin a hnojení
40
Zásady kompostování:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.

Poměr C:N = 30:1
Optimální vlhkost
10% podíl zeminy
Homogenizace zakládky
Udržování aerobních podmínek
První týden udržet teplotu pod 65 °C
Do 21 dnů udržet teplotu nad 50 °C
Do 6-8 týdnů ukončit kompostovací proces
Vyzrálý kompost představuje stabilizované
organické hnojivo s obsahem 30-50%
organických látek; 0,3% N; 0,2% P;0,8% K;
2,5-3,5% Ca+Mg; pH 7,5-8,0%
Výživa rostlin a hnojení
41
Způsoby aplikace statkových hnojiv
Způsobem aplikace a zapravení zásadně
ovlivníme rychlost jejich rozkladu a
mineralizace živin a ztráty
 Obecně platí, že:



na lehčích půdách a ve vlhčích podmínkách
zapravujeme hnojiva hlouběji
nejvhodnější jsou menší dávky v častějších
intervalech 3 (2) roky
Výživa rostlin a hnojení
42
Aplikace hnoje

Rozmetání za chladného a vlhkého počasí přímo na
pozemek a následné zapravení do půdy
Tab.: Dávky hnoje průměrné kvality t/ha (Škarda, 1982)
Plodiny
Půdní druh
Lehké - střední
Střední-těžké
Velmi těžké
Obilniny a meziplodiny
15-20
15-20
20
Okopaniny
30
35
45
Jednoleté pícniny, olejniny
25
30
40
Zelenina
35 (45)
40 (50)
50 (60)
Výživa rostlin a hnojení
43
Ztráty živin

V případě opožděného zapravení hnoje do půdy a
aplikace při nevhodných povětrnostních
podmínkách vznikají značné ztráty:
Čas mezi aplikací a
zapravením
Ztráta dusíku v %
(jarní aplikace)
Ztráta hnojivé
hodnoty
6 hodin
19
16
1 den
22
21
4 dny
29
36
Výživa rostlin a hnojení
44
Ostatní statková hnojiva

Kejda

rychle působící hnojivo, nezbytné je zapravení do půdy,
ideální je trojkombinace: kejda-sláma-meziplodina

Močůvka

rychle působící N-K hnojivo, vhodná pro přihnojování

Sláma

drcení a úprava poměru C:N (10 kg N/t)

Komposty

použití na velmi lehkých půdách a při přihnojení (vhodné je
lehké zapravení do půdy)
Výživa rostlin a hnojení
45
Zelené hnojení
Výživa rostlin a hnojení
46
Význam zeleného hnojení











zvyšuje obsah rychle rozložitelné organické
hmoty
zvyšuje fixaci vzdušného dusíku
zvyšuje aktivitu edafonu
zlepšuje výživu následné rostliny
zvyšuje obsah humusu
zlepšuje fyzikální a chemické vlastnosti půdy
omezuje erozi půdy
omezuje ztráty živin
potlačuje plevele
omezuje choroby a škůdce
využití při krmení
Výživa rostlin a hnojení
៤៧
Možnosti založení zeleného hnojení
Zelené hnojení jako hlavní plodina
 Meziplodiny




podsev
ozimé meziplodiny
letní a strništní meziplodiny
Podplodiny
 Musí být splněny následující podmínky:



délka meziporostního období 45-60 dní
dostatek srážek
Výživa rostlin a hnojení
៤៨
Minerální hnojiva v ekologickém
zemědělství
Výživa rostlin a hnojení
៤៩
Co říká zákon a vyhláška o EZ?

Vyhláška č. 53/2001 Sb., oddíl 2 Pěstování
rostlin, § 4 (k § 11 odst. 1 písm. C) a k §
12 odst. 3 zákona) říká:
„Minerální hnojiva se použijí jen v případě, že
agrochemické zkoušení půd prokáže pokles
obsahu živin do oblasti vyhovující nebo nízké
zásoby živin. Hnojení stopovými prvky se provádí
jen v případě jejich nedostatku zjištěného buď
symptomaticky, nebo rozborem.“
Výživa rostlin a hnojení
50
Příloha č. 3 k Vyhlášce č. 53/2001 Sb.
Číslo typu
Označení typu
Složení a způsob výroby
Fosforečná hnojiva
2.6
Přírodní měkký fosforit
Trikalcium fosfát a uhličitan
vápenatý, mletí měkkého fosforitu
Draselná hnojiva
3.1
Surová draselná sůl (kainit)
Surová draselná sůl (KCl+MgSO4)
3.5
Síran draselný
Síran draselný
3.6
Síran draselný s hořčíkem
Síran draselný a hořečnatý
Hnojiva s vápníkem, hořčíkem a sírou (hnojiva s druhotnými živinami)
4.4.
Kieserit, síran hořečnatý
Monohydrát síranu hořečnatého
4.5.
Hořká sůl, síran hořečnatý
Hořká sůl, heptahydrát síranu
hořečnatého
17.1
Vápenatá a hořečnatá hnojiva
Výživa rostlin a hnojení
51
Hnojení minerálními hnojivy

N

v EZ nejsou přípustná

P


mleté fosfáty a Thomasova moučka
přednostně se zapravují do půdy s organickými hnojivy
vhodná je aplikace mletých fosfátů na stelivo nebo přímo
do hnoje (omezení ztrát živin a zlepšení stájového
mikroklimatu)

K

přírodní soli draslíku (kainit, karnalit, apod.)
nutné je zohlednit poměr K/Mg v půdě
zásady aplikace jako u fosforečných



Výživa rostlin a hnojení
52
Hnojení minerálními hnojivy

Mg


přírodní soli kieserit a kainit, dolomitické vápence a
dolomity
přednost dáváme dolomitickému vápenci (také úprava pH)

Ca

mleté a dolomitické vápence
oxidované formy jsou zakázené
aplikují se zásadně odděleně od statkových hnojiv (min. 1
měsíc odstup)
akutní nedostatek (jabloně, apod.) se řeší vápenným
mlékem nebo chloridem vápenatým



Výživa rostlin a hnojení
53
Hnojení minerálními hnojivy

Stopové prvky


Pouze při prokázaném nedostatku
Technické soli jednotlivých stopových prvků

Pomocné půdní látky

Mikrobiální hnojiva s obsahem kmenů
symbiotických rhizobií
Pomocné půdní látky s obsahem huminových
kyselin a fulvokyselin

Výživa rostlin a hnojení
54
Bilance živin v ekologicky
hospodařícím podniku
Výživa rostlin a hnojení
55
Výživa rostlin a hnojení
56
Výživa rostlin a hnojení
57
Výživa rostlin a hnojení
58
Výživa rostlin a hnojení
59
Bilance živin - zdroje
1. Bilance zdrojů živin
a)

b)
c)
d)


ze srážek
vynásobením plochy pěstovaných plodin (i TTP) x
množství dusíku v srážkách na ha (v závislosti od
množství srážek představuje 15-30 kg N/ha) se
vybilancuje množství N ze srážek.
zvětráváním
z posklizňových zbytků
ze statkových hnojiv
při kalkulaci počítáme na 1 VDJ 8,5 tun chlévského hnoje
a 5 tun močůvky. Obsah živin NPK: chlévský hnůj 4,81,06-5,15. Močůvka 2,3-0,18-3,23 kg/t.
zdroje živin celkem (a + b + c + d)
Výživa rostlin a hnojení
60
Bilance živin - ztráty
1.
2.
3.
Stanoví se struktura osevu, předpokládané
výnosy a celková produkce.
Vynásobením produkce x obsah živin
v jednotlivých plodinách se vypočítá potřeba
živin za všechny osevní postupy a celková
potřeba živin.
Vynásobením množství tržní produkce (včetně
živočišné produkce) x obsah živin se vypočítá
množstvím živin, které představuje ztrátu
prodejem (exportuje se za hranici subjektu).
Výživa rostlin a hnojení
61
Bilance živin - výpočet
5.
Výpočet bilance
zdroje živin – potřeba živin = schodek a nebo
přebytek živin. Mírné přebytky neřešíme, živiny ze
zeleného hnojení evidujeme jako rezervu. Pokud máme
v bilanci živin schodek, nahradíme ho zeleným hnojením.
6.
Produkce živin ze zeleného hnojení
při bilanci postupujeme takto: Výměra meziplodin x výnos
(10 t/ha x příslušný obsah živiny) jedné tuny biomasy
použité na zelené hnojení představuje 5-0,35-3,49 kg
NPK.
7.
Výsledná bilance živin
Výživa rostlin a hnojení
62