Referát z dějepisu napsal: Mikoláš Štrajt
Transkript
Referát z dějepisu napsal: Mikoláš Štrajt
Heraldika Referát z dějepisu napsal: Mikoláš Štrajt Heraldika Heraldika patří do skupiny pomocných věd historických. Je to věda zabývající se symbolikou osobní, rodovou, zájmových místních a jiných skupin obyvatelstva. Zároveň je to však i umění, protože je těžké nakreslit erb podle heraldických pravidel tak, aby byl zároveň hezký.Slovo heraldika vzniklo ze slova herold. Heroldi byli úředníci v oboru erbů a genealogie. Zpočátku sloužili jako organizátoři turnajů, a z toho důvodu si vedli soupisky rytířů a jejich erbů.1 Protože se jedná o velmi obsáhlou tematiku, je tento referát jen velmi slabým úvodem. Vznik Bojovníci si již odjakživa zdobili své zbraně, přilby a štíty. Avšak nejednalo se ještě o heraldiku, protože znamení nebyla(až na vyjímky2) dědičná. Nástup heraldiky začíná ve 12. století, kdy nosili rytíři čím dál víc brnění, a tudíž nebyli v boji rozeznatelní. Proto si malovali na štíty různé symboly a nestvůry, aby věděli, kdo je kdo. Důležitou událostí pro vznik heraldiky se stala první křížová výprava. V roce 1095 na koncilu v Clermontu vyhlásil papež Urban II. první kruciatu. Nařídil, aby všichni účastníci výpravy nosili na zádech a ramenou červený Kristův kříž. Již v době druhé křížové výpravy přišli někteří válečníci s náležitou hrdostí na bitevní pole se znaky svých předků z první křížové výpravy. Velmi rychle se to ujalo, a již na počátku 13. stol. měly šlechtické rody v západní Evropě svůj erb. U nás měl první doložený erb Vítek z Prčice, a to již roku 1220.3 Heraldická pravidla Ještě než se pustím do výkladu o erbech, musím se zmínit o velmi důležitých heraldických pravidlech. První důležité pravidlo říká že kov nesmí ležet na kovu a barva na barvě. V heraldice se vybarvování dělí na tři skupiny: barvy, kovy a kožešiny. Kovy jsou zlato(zobrazuje se žlutě nebo zlatě) a stříbro(světle šedá nebo bílá). Barvy jsou všechny ostatní. Kožešina není skutečná, jedná se o speciální vzor. Vzhledem k tomu, že se v české heraldice je velmi vzácná, víc o ní nenapíšu. Druhé důležité pravidlo se týká prohození stran na štítě. Heraldicky levou stranu vidíme ve skutečnosti napravo a skutečnou pravou stranu vidíme v levé části štítu. Je to způsobeno tzv. kurtoazií, pravidlem slušnosti, kde je řečeno, že nositel štítu má přednost před pozorovatelem. Vlastně je to docela logické, nemůžeme chtít po rytíři, aby se přizpůsobil svému soupeři. Štítonoši musí vždy na něčem stát, nesmí se vznášet ve vzduchu. 1 M.Buben: Heraldika 2 Systém dědičných znamení užívaný v Athenách v 5. - 6. stol. př.n. l. . 3 http://www.heraldikus.wz.cz/nazory/pocatek.htm Erb a jeho části Erb, jinak znak, se skládá z několika součástí. Nejdůležitější část je štít. Bez té se erb neobejde. Do štítu se umísťují veškeré figury. Další část znaku je přilbice. Přilbice je nahoře nad štítem a bývá často ozdobena korunkou, klenotem, přikryvadlem a točenicí. Točenice tlumila nárazy na rytířovu přilbici. Přikryvadlo byl kus látky, přehozený přes přilbici, který zajišťoval, aby se přilba na ostrém slunci nerozpálila. Klenot byla ozdoba, ale protože byla těžká, tak se nosila jen ta turnajích. Korunku skuteční rytíři nenosili.4 Přilbu na erbu smí mít jen skuteční lidé, tudíž se nemůže nacházet např. na erbu města. Zvláštní je, že některé erby měly víc přileb, třeba i sedm. Když si uvědomíme, že erb symbolizuje rytíře, a člověk má jen jednu hlavu, vypadá více přileb ve znaku jako nesmysl. Vedle štítu stojí často dvě figury, které štít podpírají. Říká se jim štítonoši. Mohou to být lidé stejně jako zvířata nebo nestvůry. Většinou hledí k sobě, tzn. na štít, pokud hledí od sebe, hlásí se to při popisu. Někdy bývá jako štítonoš orel, který má erb jako štítek na hrudi, nebo rytíř, který ho drží před sebou.Štítonoši nemohou viset ve vzduchu. Většinou stojí na půdě, pásce hesla či římse. Pod erbem může být páska, které se říká heslo. Je na ní napsán citát - heslo rodu. Někdy nacházíme pásku s heslem i nad štítem, to se však už jedná o pokřik. Ten se k nám dostal ze Skotska. Tamější náčelníci těmito pokřiky svolávali své klany. Někdy se pod štítem nachází trávník a květiny. Tomu se říká půda nebo pažit. Figury Figura je vše, co je zobrazeno ve štítu. Figury se rozdělují na figury heroldské a figury obecné. Heroldské figury jsou vlastně různé způsoby geometrického dělení štítu. Mluvíme o polcení(rozdělení svisle), dělení(rozdělení vodorovně), kůlech(svislá čára uprostřed), břevnech (vodorovní čára uprostřed), dělení pokosem(heraldicky zprava doleva), dělení pošikem (heraldicky zleva doprava), štítcích či lemech. Nebudu zde vysvětlovat všechny, protože jich je velmi mnoho. Zájemce na odkážu na stránky http://heraldika.kulna.cz , kde si autoři dali tu práci a vytvořili tabulky, na kterých jsou heraldické figury pojmenovány, popsány a zobrazena . Obecné figury jsou různí lidé, zvířata, bájná stvoření a skutečné předměty. Figury jsou z důvodu dobré viditelnosti značně stylizovány a schematizovány. Velmi dobře je schematizace vidět na srovnání mezi lilií heraldickou (je na skautském znaku) a skutečnou. 4 http://heraldika.kulna.cz/index.php?ur1=3&ur2=0&ur3=0&sab=1&design=1 Člověk se dá docela dobře popsat i nakreslit. Může být oblečený nebo nahý, muž nebo žena. Nemusí jednat jen o celého člověka, příkladem je hlava Turka v erbu Schwarzenbergů. Se zvířaty je to horší. Tady je stylizace mnohem silnější. Například se zvířatům zdůrazňuje zbroj, což jsou ty části zvířecího těla, které se dají použít pro boj - například kopyta, drápy, spáry, rohy, parohy, zobák, zuby, kly či ocas a dokonce i jazyk, hříva a ploutve. Zbroj se kreslí jinou barvou než zbytek zvířete. Zvíře většinou hledí vpravo. Pokud zvíře jde doprava, ale otáčí hlavu zpět, označuje se jako zpět hledící. Pokud zvíře někam jde, tak vykračuje vždy pravou nohou. Všechna heraldická zvířata mají svou charakteristiku, ale já se zmíním jen o lvovi a orlovi. Lev se většinou zobrazuje ve skoku, jako na českém státním znaku. Orel se zobrazuje z ánfasu s roztaženými křídly. Můžeme rozlišit orla a orlici. Orel má dvě hlavy, orlice jen jednu. Rostliny jsou opět velmi stylizované. Mnohem víc než zvířata. A protože jeden obrázek řekne víc než tisíc slov,tak: lekno a růže Víc informací o rostlinách se mi nepodařilo najít. Oblud a nestvůr zná heraldika hodně. Od různých ďáblů přes nestvůry řecké mytologie až po různé druhy draků. Já popíšu jen pár z nich, které si běžný člověk nedokáže představit. • Gryf je kříženec lva a orlice. Po lvu má zadní nohy a tělo, po orlici přední nohy a hlavu. • Fénix - orlice vyrůstající z plamenů. • Chiméra - dívčí obličej, lví hříva a nohy, kozí tělo a ocas saňe. • Harpyje - dívčí obličej, krk a poprsí, orlí tělo a křídla. • Sagitarius - kentaur střílející z luku. • Bazilišek - drak s kohoutí hlavou a nohama. gryf - harpyje - chiméra - bazilišek - fénix Ostatní nestvůry jsou známější a snadněji představitelné. Samostatnou kapitolou heraldiky jsou kříže.5 Křížů existuje velmi mnoho. Od řeckého (všechna ramena stejná), přes latinský(rameno na kterém stojí je delší než zbývající) až po kříž berličkový, který má konec každého ramene ve tvaru písmene T. Zájemce odkážu na adresu http://heraldika.kulna.cz/index.php?ur1=2&ur2=4&ur3=8&sab=2&design=1 , kde je připraven skvělý seznam. Ostatní figury ve štítu jsou různé věže nebo konkrétní věci, často neznámé. 5 http://heraldika.kulna.cz/index.php?ur1=2&ur2=4&ur3=8&sab=2&design=1 Konkrétní významné znaky Nyní si ukážeme heraldiku v praxi. Státní znak Velký Oficiální popis(blanson):Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí. Malý Oficiální popis:Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Znak hlavního města Prahy Popis dle Wikipedie(sám si ho popsat netroufám):Velký znak hlavního města Prahy je tvořen červeným štítem se zlatou hradební zdí se stříbrným cimbuřím a otevřenou branou s vytaženou zlatou mříží. Z otevřené brány vystupuje stříbrné ozbrojené rámě držící stříbrný meč. Za hradbami jsou tři zlaté věže postavené z kvádrů. Počet kvádrů odpovídá počtu katastrálních území, v současnosti je jich 112. Věže mají okna a jsou zakončeny zlatým cimbuřím a střechami s makovicemi. Nad tímto štítem jsou tři zlatě korunované stříbrné přilby se zlatě-červenými přikryvadly. Z prostřední přilby vychází český zlatě korunovaný stříbrný dvouocasý lev. Toto je ukázka velmi složitého znaku, na kterém vidíte v praxi veškerá výše popsaná pravidla a snad všechny možné části erbu. Znak Ankh-Morporkhu Město Ankh-Morpork sice existuje jen v knihách o Zeměploše, ale já ho použiju jako závěrečný výklad k heraldice, má totiž velmi zdařilý mluvící erb. Mluvící erb znamená že je v něm ukryto jméno nositele. Z heraldického hlediska je zde však jedna velká chyba: Sova, která vystupuje ze štítu. Následující popis jsem napsal sám. Znak Ankh-Morporku je rozpolcen na dvě poloviny čtyřpatrovou kulatou věží. Pravou polovinu dělí pošikem mírně zvlněná řeka. Nad ní se nachází pět hlávek zelí, pod ní je pak pytel. Taktéž levou polovinu dělí řeka pošikem. Pod řekou je fialové pole a nad ní jeden pytel. Na věži se nachází egyptský kříž, takzvaný Ankh. Na Ankhu sedí sova - Morpork. Štít drží dva hroši stojící na hesle, ve kterém je napsáno: Quanti Canicula Ille In Fenestra. Zdroje Čerpal jsem převážně z knihy Heraldika od Milana Bubna. Vydalo nakladatelství Albatros roku 1986. Druhý můj významný zdroj jsou stránky http://heraldika.kulna.cz , ze kterých jsem čerpal i většinu obrázků. Dále internetová encyklopedie Wikipedie (http://cs.wikipedia.org). Z té jsem stáhl obrázek znaku Prahy a malý státní znak. http://wiki.zemeplocha.net informace a obrázek k znaku Ankh-Morporku.