ZDE - fotografie, fotografování, fotografové

Šerosvit je spojován s malířstvím 16. století. Trochu provokativně
jsem si dovolil tento výraz použít v souvislosti s fotografováním v
nižších tóninách. Proč?
(text a foto Karel Horký)
Šerosvit je výtvarná metoda použití kontrastů mezi světlem a tmou k zobrazení
objektů dramaticky osvícených nevelkým, často skrytým zdrojem světla. Přesně to
mám na mysli i ve fotografii.
Caravaggio 1610.
Zobrazení představy autora, jak to bylo s Davidem a Goliášem.
Technika šerosvit.
...ještě jednou šerosvit ve fotografii. Obsah hodně odlišný, ale pokud by
předešlá ukázka byla snímkem reálné scény (jak absurdní), tak můžeme říci:
forma stejná.
Modelace objektu světlem na tmavé scéně vytváří kontrast, který je výrazným
prvkem kompozice fotografie. Pro celkové ladění snímku v nízké tónině se ve
fotografii používá výraz low key. Můžeme konstatovat, že šerosvit je druh low key.
Fotografie s výraznou převahou tmavých tónů má zvláštní atmosféru, kterou lze
charakterizovat výrazy: tajemství, ponurost, hrozba, deprese, melancholie. Low key
je pozoruhodný a nedoceněný způsob vyjádření ve fotografii. Všimněte si, jak často
se tohoto principu využívá ve filmové tvorbě.
Typický snímek bouřkových mraků, kde otvorem prosvítá slunce. Nízko
položený horizont dává na vědomí, že podstatné se odehrává v horní části
fotografie. Kontrast a převaha tmavých tónů dává snímku tajemnou, ponurou
atmosféru. Bodové měření expozice těsně vedle nejsvětlejších tónů. Tam je
nyní střední jas. Tím se nejtmavší dolní pruh zobrazil jako silueta bez kresby.
Low key
Použití této techniky není samoúčelné a nestačí snížení expozice pro ztmavení
snímku nebo zaznamenání tmavé scény. Na fotografované scéně musí převládat
tmavší tóny, které autor akceptuje nebo je vytvoří podexpozicí, ale hlavně musí
existovat důvod, chcete-li umělecký záměr, aby byla na fotografii převaha nízkých
tónů. Pokud není důvod jasný a akceptovatelný, mohou diváci považovat tmavou
fotografii za technickou nedokonalost.
Není pochyb o tom, že autorův záměr byl zaznamenat tento typ snímku.
Kontrast, barva, struktura v podání low key, chcete-li šerosvit. Je zajímavé, jak
oko stále hledá, co je ukryto ve tmě a pro porovnání kmitá ze stínů do jasů. Tím
udrží déle divákovu pozornost. Středové měření expozice na část světlého
trojúhelníku a část potemnělého stolu.
Na fotografiích provedených technikou low key umocňují atmosféru světla a stíny u
kterých jsou důležitými parametry kontrast a jas. Kontrast a nižší celkový jas jsou
charakteristické pro tento typ snímků. Větší kontrast od bílé po černou je pak typický
pro „šerosvit“. Velký kontrast znamená i velký jasový rozsah scény. Limitujícím
faktorem snímačů fotoaparátů pro zaznamenání kontrastu tmavých a světlých tónů je
dynamický rozsah jejich snímačů.
Nečekaná příležitost pro snímek v nízké tónině se naskytla, když mezerou v
hustém porostu proniklo slunce na zajímavé linie a struktury
Při uvažování o použití této techniky je podstatné jasové podání fotografované scény
a způsob, jak je nasvětlena. Intenzivní průnik světla do tmavých pasáží obvykle
způsobí scénu vhodnou pro fotografii low key typu „šerosvit“.
Intenzivní průnik světla do sklepních tmavých prostor je zajímavým momentem
snímku low key. Snímač fotoaparátu nemůže zaznamenat velký rozsah jasů
scény. Zdroj světla a nejhlubší stíny jsou bez kresby, což v tomto případě není
závadou.
Velmi často se techniky low key
používá při fotografování aktu, kdy
osvětlení určuje linie a části těla. U
portrétu pak s osvětlením části
obličeje a obvykle ještě části oděvu,
rukou nebo nohou. Běžné nasvícen
í portrétu nebo aktu bývá 2:1, což
vyjadřuje poměr jasů a stínů. Poměr
jasů světel u low key je až 8:1, tedy
kontrast je podstatně větší.
Akt s vykreslením kontur těla.
Použita dvě světla ze stran za
modelkou. I bílé pozadí může být na
fotografii černým, pokud je odstup
modelky dostatečný při vhodné podexpozici.
Centrální světlo shora osvítí ramena a paže. Postupně směrem dolů světla
ubývá. Tento typ fotografií se často realizuje v černobílém provedení,
respektive v odstínech šedé. Pro srovnání možná barevná varianta.
Jedno světlo vpravo od
fotoaparátu
Prohlížíme-li reálnou scénu, na
stíny se díváme déle a snažíme
se najít kresbu. Tak pohlížíme i
na fotografii, ať tam kresba je
nebo není. Něco, co je skryté,
nás přitahuje.
V tmavých částech fotografie
zaniknou rušivé předměty.
Jakoby se ztratí ve tmě a naopak
světlé části zdůrazní dle autora
podstatné. V této souvislosti je
důležité umění přečíst scénu
jako budoucí fotografii při dané
expozici. To se velmi liší od toho,
jak scénu vidíme.
Opět ateliérový low key. Pouze soft box vpravo od fotoaparátu. Za zmínku stojí
výrazné líčení baletky, směr jejího pohledu a černý trikot, který splývá s
pozadím.
Při editaci fotografií nebo zpracování RAW je možné projasnit stíny, případně použít
techniky HDR. Velmi záleží na záměru autora. Obecně platí, že zesvětlením a
odhalením stínů ztratí fotografie na dramatičnosti a často i věrohodnosti.
Nekontrastní, plochý snímek působí nepřirozeně. Detaily ve stínech jsou pak čitelné.
Takový snímek u nás nezprostředkovává emoce a nálady, ale obvykle přináší pouze
informaci. V tvůrčím procesu můžeme použít opačného postupu, tedy ztmavení
některých jasových úrovní nebo celého snímku, ale pouze jako mírnou korekci.
Vytvářet fotografie low key až v počítači není možné.
Expozice
Uplatnění techniky low key prakticky vylučuje použití sofistikovaných „inteligentních“
stanovení expozice přístrojem bez korekce. Automatika tmavou scénu vyhodnotí jako
málo osvětlenou středně šedou a snímek přeexponuje. Fotografie je pak příliš světlá
a její atmosféra se vytratí. Pro zaznamenání snímků v nižší tónině je nezbytné volit
korekci expozice -1EV až -2,5EV oproti multisegmentovému měření fotoaparátu.
Vždy záleží na typu scény a záměru autora. Vhodnější jsou predikativní,
předvídatelné automatické měření expozice - bodové a středové. Vždy musíte znát
jejich „logiku“ měření a vědět kam je nasměrovat, případně jak je korigovat. Já
používám vždy manuální expoziční režim se středovým měřením expozice, ke
kterému více či méně přihlédnu.
Je patrné, že první snímek vyvolává emoce, je tajemný a pochmurný. U
druhého snímku jsem ve Photoshopu projasnil stíny a nálada je fuč. Low key
technika zjednodušila zaznamenanou scénu a změnila obsah fotografie. Tento
snímek je po kompoziční stránce dobře řešený. Velmi pozitivně se projevil fakt,
že ve tmě se „schovaly“ rušivé prvky, např. nápis nad lampou. Je zajímavé, že
na této low key fotografii je minimum zcela černé, ale my mnoho pasáží za
takové považujeme. Naše oko vidí scénu spíš jako tu první, jasnější. Ideální je
situace, kdy si ji autor umí představit při dané expozici tak, jak ji chce
zaznamenat, tedy v tomto případě tmavší. f/2,8 1/60 sec ISO 1600, mírný posun
k nižším tónům v křivkách Photoshopu. Zřejmě by stačilo ISO 800.
Ztráta kresby ve stínech je na rozdíl od přepalů pro oko méně zřejmá, tedy
akceptovatelnější, zvláště když přechází plynule do jasnějších pasáží. Rozdělíme-li si
jasové hodnoty, pro jednoduchost v šedé škále, od 0 (černá) do 255 (bílá), tak stíny
od 0 do 10 budeme považovat za černé.
Nízké tóny s ojedinělou jasnou plochou dodávají snímku ponurost a
dramatičnost. Pro uplatnění tohoto výtvarného záměru je manuální expozice 2,3EV oproti multisegmentovému měření fotoaparátu, který přečetl scénu jako
příliš tmavou, respektive málo osvětlenou středně šedou. Automatický
expoziční režim by zamýšlenou atmosféru snímku zcela potlačil a zdroj světla
by byl masivně přeexponován. Expoziční parametry jsou f/5,3 1/10 sec ISO 100.
U techniky low key je přípustné a někdy nutné nejnižší, případně nejvyšší jasy
zaznamenat mimo možnosti dynamického rozsahu snímače přístroje.
Na internetu jsem v jakési diskusi k probíranému tématu našel následující. Přišlo mi
to zábavné i poučné, proto si dovolím onen "návod" použít na závěr.
Změření té správné expozice provedeš takto:
Všecko zhasneš
Rožneš jen lampičku tak, aby svítila jen na tu slečnu, na tělo.
Vezmeš foťák a nastavíš prioritu clony A.
Půjdeš s foťákem co nejblíže k osvětlenému tělu slečny tak, aby tam nebylo vidět nic než její
osvětlená kůže, tou lampičkou z přibližné vzdálenosti z jaké budeš pak na ni lampičkou svítit a
namáčkneš spoušť.
5. Podíváš se jaká vychází clona a čas
6. Přepneš foťák na M-manuál a nastavíš tam tu clonu a čas, cos odečetl při nastavení na A
7. Teď slečnu uprav do pozice potřebné pro Tvoje oko
8. Uprav světlo z lampičky tak jak chceš, aby na ni dopadalo a osvětlovalo ty části těla co chceš
9. Udělej foto a koukni se jak vypadá na displej
10. Pokud bude moc bílá ta osvětlená kůže, uzavři clonu o 1 stupeň, pokud bude moc tmavá, otevři
clonu o jeden stupeň.
11. Foťák by měl být na stativu, určitě tam budou vycházet delší časy. (Nebo ho postav na stolek, židlu
a nastav samospoušť a on si sám odfotí to, co bude v hledáčku.)
12. Než začneš fotit slečna by měla být určitou dobu svlečená, (pod dekou), aby na těle zmizely otlaky
od gumiček prádla.
13. Tak teď už bys to snad měl provést alespoň tak nějak, že tam něco bude.
14. Jestli ovšem fotíváš pouze na "zelený čtvereček", vykašli se na focení a slečnu zabav jinak.
Co dodat? Je to tak.
1.
2.
3.
4.