Texty písní Slávek Jelen 108KB 3.9. 2015 07:51:27

Texty písní – Slávek Jelen
Medové lázně (ženská i mužská verze)
Me-do-vé láz-ně v tvých o-čích, svět se
tam to-čí jak na ko-lo-to-čích,
má-jo-vé kvě-ty tvé o-či od-rá-ží, a mé zábra-ny hlad-ce po-rá ží.
Me-do-vým hla-sem vče-lí-ho krá-lov-ství
ství o-ví-jíš se tó-ny slad-ké-ho množ-ství.
Sa-met se srd-cem sem-kneš v zpě-vu
svém, stru-ny se sla-dí, stvo-ří sla-du
sněm.
Z me-do-vé-ho ne-be na zem při-cházíš, kou-pel v tvo-jí ná-ru-či si žá-dám,
mys-lím jen na te-be v pa-mě-ti mé
zá-říš, bez tvých ci-tů nic ne-zvládám.
V me-do-vé tvé láz-ni ci-tů, vů-ní, doty-ků, tó-nů, i po-hle dů z o-čí do o-čí,
chci za-kot-vit a blá-znit a-le-spoň nachvil-ku, ne-bo lé-pe na-stá-lo, lás-ka
ni-kdy ne-kon-čí.
Me-do-vá vů-ně má-jo-vých kvě-tů, ne-se
se v tó-nech kla-ri-ne-tů,
to tvé dla-ně ko-lem mě krou-ží, snad obej-mout mě již tou-ží?
Me-do-vým do-ty-kem jak zpě-vem svým
roz-kryj svět skry-tý za ta-jem-stvím.
Sa-mo-tou mě již ne-sou-ži dá-le, svým
svi-tem srd-ce svá-děj mě stá-le.
Kávový anděl (mužská verze)
Slad-ké ran-ní pro-bu-ze-ní po de-vá-té
do-po-led-ní,
tma-vou vů-ní ob-klo-pe-né vi-dím křiv-ky
na tvém tě-le.
Krás-ný ús-měv od an-díl-ka k to-mu sto
pro-cent-ní a-ra-bi-ca
a v ní se to-čí prouž-ky mlí-ka to je na tebe vzpo-mín-ka.
Ká-vo-vej an-dě-li chtěl bych tě mít tady i zí-tra, jé vo-ňa-vé zů-sta-li jen po
to-bě pe-ři-ny a smu-tek mnou zmí-tá.
Stý-ská se mi po tvých heb-kých dlaních vo-ňa vých tan-čí-cích na mých
zá-dech, cap-puc-ci-no pres-so mo-caci-no, lat-téč-ko dá-me zas sraz na Nových sa-dech. Ka-vár-ny vše-chny
znám, tu dro-gu ti ob-jed-nám i zí-tra
jé, u mě pak an-dě-li u-ká-žeš kří-dla a
jak lí-táš. jé
Pěk-ný sen mám pro dneš-ní den, mo-kem
Kávový anděl (ženská verze)
Slad-ké ran-ní pro-bu-ze-ní po de-vá-té
do-po-led-ní,
tma-vou vů-ní ob-klo-pe-né vi-dím svaly na tvém tě-le.
Krás-ný ús-měv od an-díl-ka k to-mu
sto pro-cent-ní a-ra-bi-ca
a v ní se to-čí prouž-ky mlí-ka to je na
te-be vzpo-mín-ka.
Ká-vo-vej an-dě-li chtěla bych mít
tě tu i zí-tra, jé vo-ňa-vé zů-sta-li
jen po to-bě pe-ři-ny a smu-tek
mnou zmí-tá.
Stý-ská se mi po tvých heb-kých
dla-ních vo-ňa vých tan-čí-cích na
mých zá-dech, cap-puc-ci-no presso mo-ca-ci-no, lat-téč-ko dá-me
zas sraz na No-vých sa-dech. Kavár-ny vše-chny znám, tu dro-gu ti
ob-jed-nám i zí-tra jé, u mě pak andě-li u-ká-žeš kří-dla a jak lí-táš. jé
čer-ným být ob-klo-pen.
S tvo-jí mi-lou o-sob-nos-tí spo-jit o-pět
na-še štěs-tí.
O-má-míš mě tma-vým mo-kem k to-mu
ko-fei-nem jen mr-kneš o-kem,
vů-ní te-mnou mě za-ha-líš, rá-no mi za-se
u-le-tíš.
Moravské srdce (mužská verze)
To-bě chtěl jsem po-vě-dět pár slov, než
naj-deš ten pus-tý os-trov,
já chtěl bych ti ří-ci pár vět, než sta-čí tě
ži-vot za-bo-let,
pár slo-ví-ček a pí-seň o tom že stá-le živý mám sen,
mo-rav-ské srd-ce o-tev-ře-né do ko-řán
zpí-vá to- bě vře-le.
Já, lás-ko, věř mi jsme na tom stej-ně by-li
jsme šťast-ní zi-ma zas pře-jde,
víš, jen tu se dí-vá-me na nás, šíp-ko-vá
rů-že po-řád by spa-las.
Já vím, že nej-si si jis-tá stá-le mám v srdci dost mís-ta.
Já zpí-vám lás-ko pí-seň pro te-be,
snad sly-šíš tou-hu mou?
snad jed-nou o-te-vřem svá srd-ce pus-tím
tě tam a ty mě leh-ce,
vy- plu-jem spo-lu na mo-ře měl-ké v živo-tě krá-čet v do-brém i ve zlém.
Já zpí-vám lás-ko pí-seň pro te-be
snad sly-šíš tou-hu mou?
Už při-chá-zíš! Už při-chá-zíš!
To-bě bu-du už zpí-vat na vě-ky vše od
Sme-ta-ny, vše-chny Dvořá ky,
až po Mu-ka Lan-du Noha-vicu, a os-tat-ní
pís-ně z těch ti-sí-ců,
od Kra-vá-ku až k Bílý hoře všu-de nás bude ně-hy mo-ře,
v bu-bli-ně lás-ky pro-lé-tá-me z Mo-ra-vy
Pra-hu do-bý-vá-me,
Já, lás-ko věř mi bu-de to lep-ší ne-byl
jsem do-brý mě to ne-tě-ší,
víš pro-šli jsme si slab-ší chvi-lou jen ty
stá-le jsi tou do-ko-na-lou.
Já vím, že nej-si si jis-tá stá-le mám v srdci dost mís-ta.
Já zpí-vám lás-ko pí-seň pro te-be,
snad sly-šíš tou-hu mou?
Pěk-ný sen mám pro dneš-ní den, na
mok čer-ný ne-za-po-meň.
S tvo-jí mi-lou o-sob-nos-tí spo-jit opět na-še štěs-tí.
O-má-míš mě tma-vým mo-kem k tomu ko-fei-nem jen mr-kneš o-kem,
vů-ní te-mnou mě za-ha-líš, rá-no mi
za-se u-le-tíš.
tak ne-če-kej na nic o bej-mi mě, ne-musíš nic říct jen lí-bej mě,
krok je-den k ště-stí u-dě-lej dnes-ka, teď
ve-čer na-piš: Chci být tvá lás-ka!
Já zpí-vám lás-ko pí-seň pro te-be,
snad sly-šíš tou-hu mou?
Už při-chá-zíš! Už při-chá-zíš!
V bublince (mužská verze)
Nej-hez-čí mo-men-ty co jsme kdy za-ži-li,
vkro-či-las do rá-je nad-še-ní na chví-li.
Da-le-ko od svě-ta de-sí-tky mil, ú-směv
ten tvůj tam jen něž-ně zá-řil.
Když při-šla tma, o-heň nám po-sví-til, a
vosk nám jen vo-něl nás roz-žha-vil,
let-mý-mi po-hle-dy jsi mě tak má-mi-la,
hud-ba nás na u-ších něž-ně jen hla-di-la.
Jak prin-cez-na by-la jsi hoš-tě-na, já zpíval ti, va-řil ti do-ce-la, ty špa-ge-ty s boloň-skou o-máč-kou pro-sví-ce-ny roz-záře-nou svíč-kou.
Mou-ční-ky od srd-ce pe-kly jsme my, pala-čin-ky s nu-gá-tem, s len-til-ka-mi,
šle-hač-ka, ba-ná-ny, ka-ka-o v pos-te-li,
mě-las vše na co jen o-či po-mys-le-ly.
Kde jsou ty nej-hez-čí ča-sy spo-leč-ný
v bu-blin-ce lás-ky, lás-ky věč-ný?
Proč zbyl mi je-nom ten po-cit sví-zelný, vrať se mi lás-ko, jsem te-bou stále zra-ně-ný.
K trá-ve-ní ve-če-ře da-li jsme plou-žá-ky,
ví-neč-ko po-pi-li, po-slech-li do-já-ky,
po-lib-ky sla-ďoun-ké pro-mě-ní te-be to
ztra-ti-las br-ně-ní.
To už však sly-ší-me téct vo du z kohoutku
va-na se na-pou-ští pě-na v každém koutku,
pos-led-ní zbyt-ky své vý-stro-je od-ho-díš
do vo-dy te-plou-čké se po-no říš.
Te-mnou vů ní křiv-ky ob-klo pené vi-dím
je kol vo-dy na tvém těle.
Ká-vo-vý an-dě-li pou-štíš mě za te-bou cítím na kaž-dé buň-ce roz-kož tajemnou.
Vů-bec nám ne-va-dí, že vo-da přeté-ká oba-se to-pí-me a-však jen zdale-ka.
Když všech-na tí-ha se z nás u vol-ní, bublin-ky ob-klo-pí nás, my jsme v ní.
Kde jsou ty nej-hez-čí ča-sy spo-leč-ný
v bu-blin-ce lás-ky, lás-ky věč-ný?
Proč zbyl mi je-nom ten po-cit sví-zelný, vrať se mi lás-ko, jsem te-bou stále zra-ně-ný.
Vzdálená (mužská verze)
O-heň už plá-po-lá, lu-na je zá-ři-vá,
lu-cer-na zha-sí-ná a tys mi tak vzdá-le-ná,
jak mo-ře za ú-svi-tu jsi krá-sná a ta-je-mná,
proč nej-si tu?
Ka-ždý ji-ným smě-rem jdem,
po-slá-ní své má-me,
však jed-no-ho dne se na-lez-ne
a a bu-de de vše zas krá-sné.
Hvěz-dy na-de mnou
a te-mno po-de-mnou,
tou-ha v dál-ce ml-hou o-pře-de-nou
jak tvář sl-zou po-kro-pe-nou,
já ne-mám rád,
nic ne-zho-jí žal, jenž lás-ka zro-di-la,
mi-lá má se vdál-ce ztra-ti-la.