ENZYMY - ZÁKLADNÍ KAMENY ŽIVOTA

ENZYMY ZÁKLADNÍ KAMENY
ŽIVOTA
BIOKATALYZÁTORY
VŠESTRANNÉ
VYUŽITÍ ENZYMŮ
Učitel: „Enzymy jsou složité organické látky
bílkovinné povahy, vytvářené v živých
rostlinných a živočišných buňkách“
Průvodce: „Bez enzymů by ani kouzelník nedokázal uvařit takový božský mok, jako je pivo.
A bez nich bychom tu neměli ani víno.“
Průvodkyně: „Pane kolego, nechápu, proč v té
souvislosti vždycky zapomínáte na chleba.“
Lidé využívali ve své činnosti schopnosti těchto
zázračných molekul, aniž by ovšem věděli, že se
jedná právě o enzymy, už od nepaměti. Netušili, že
jsou to enzymy, jimž dnes říkáme amylázy, které
umožňují kvašení při výrobě chleba a piva. Víno a
sýr mají rovněž „na svědomí“ enzymy. A jedním
z novějších příkladů využití enzymů v našem životě
mohou být moderní prací prostředky.
Dopřejeme-li sluchu staré legendě, tak za objev
sýrů vděčíme náhodě, která se přihodila jednomu arabskému obchodníkovi. Když se chystal
na cestu pouští, zásobil se pro pozdější osvěžení
mlékem, jímž naplnil vak zhotovený z ovčího
žaludku. Mléko ve vaku zavěšeném po velbloudově boku bylo během cesty vystaveno slunečnímu teplu, velbloudově houpavému pohybu
a také trávicím enzymům, zbylým v ovčím
žaludku. Tím vším se cestou změnilo v měkký
sýr a syrovátku. A tak byl kupec zásoben nejen
nápojem, ale i pokrmem.
Průvodci seriálem
Veronika Žilková a Ilja Racek
Enzymy jsou katalyzátory. To znamená, že umožňují, zrychlují a regulují chemické reakce, a přitom
se samy nemění. Protože vznikají a působí v živém
organismu, jsou označovány za biokatalyzátory.
Teprve přítomnost enzymům podobných látek v
dávné minulosti Země umožnila, že se neživá hmota
začala přetvářet v hmotu živou. Bez enzymů by neexistoval život. Díky enzymům lze v organismu za
jednu vteřinu uskutečnit 10 miliard chemických
reakcí; bez nich by totéž trvalo plných 300 let.
V současné době známe v lidském těle na 3.000
různých druhů enzymů. Každý z nich má pouze
jeden jediný úkol. Navzájem se přitom doplňují a
spolupracují jako velkolepý orchestr.
ENZYMY V LIDSKÉM TĚLE
Demontážní (tzv. katabolické) enzymy ve střevech
dělají v podstatě totéž co v pracím prášku: rozkládají částečky organické hmoty - bílkoviny, cukry a tuky.
Bez enzymů bychom byli obklopeni hojností jídla a
pití a s plným žaludkem hladověli, protože teprve
ony jsou schopny požitou potravu i nápoje rozštěpit
na zužitkovatelné složky. Pak teprve nastupují enzy2
my - montéři (tzv. anabolické), které vyrábějí veškeré
potřebné součástky našeho těla, zajišťují jejich bezchybný provoz a - je-li to nutné - i jejich opravu.
světadílech používaly při léčení vředů, ran a jiných
nemocí výtažky z orgánů, především ze slinivky břišní obětních zvířat, čerstvou mízu z fíkovníků, dužinu
z papájí nebo šťávu z ananasu. Podobné metody také
v Evropě po staletí používaly kořenářky a ranhojiči.
Enzymy se krom jiného podílejí:
- na veškerých procesech látkové přeměny v lidském těle
- na obnovování zestárlých a opotřebených buněk
- na přeměně potravy na stavební součásti, energii a pohyb
- na nervové činnosti a myšlení
- na rozmnožování
- na zneškodňování odpadních látek
- na obraně těla proti choroboplodným zárodkům
- na hojení všech druhů poranění a zánětů
Ananas
a papája
jsou přírodním
zdrojem enzymů
KDY JE TŘEBA ZAJISTIT
PŘÍSUN ENZYMŮ ZVENČÍ
Člověk ke svému životu musí mít dostatek enzymů.
Pokud jsme zdrávi, správně se stravujeme a dodržujeme životosprávu, tělo si stačí vyrobit potřebné
množství enzymů samo. Různá poranění i celou
řadu závažných nemocí však lze úspěšně léčit dodáním enzymů zvenčí.
Už primitivní národy v Austrálii, Americe a jiných
Dnes víme, že všechny ty výtažky obsahují mnoho
enzymů. Moderní lékařská věda už zařadila léčbu
pomocí enzymů mezi běžné léčebné postupy.
Nejnovější metodou v této oblasti je SYSTÉMOVÁ
ENZYMOTERAPIE, kdy enzymy podané vhodným
způsobem začnou působit v celém organismu tam,
kde to je zapotřebí.
OHLÉDNUTÍ
DO HISTORIE
Odpradávna lidé cítili, že musí existovat nějaká
tajemná síla schopná přeměňovat hmotu v hmotu
jinou. Hledání onoho vytouženého kamene mudrců
bylo v arabštině označováno názvem „al-iksir“. Toto
slovo se k nám dochovalo v názvu elixír, který hledali
středověcí alchymisté.
V polovině 18. století francouzský vědec René
Antoine Ferchant de Réaumur došel k přesvědčení,
že po oné tajemné transformační síle by se mělo pátrat v oblasti, v níž se projevuje nejzřetelněji - při přeměně potravy v těle. Tehdy ještě převládal názor, že
v žaludku podléhá potrava především mechanickému rozmělnění, aby pak byla žaludeční šťávou přeměna do tekuté podoby. Réaumur tedy dal ptačím
dravcům pozřít kousky masa umístěné do děrovaných kovových pouzder, aby v žaludku nemohlo dojít
TAJEMNÁ SÍLA
Průvodce: „Stojí psáno v bibli, ve dvacáté kapitole Knihy královské. V těch dnech roznemohl
se Ezechiáš až k smrti. I přišel k němu Izajáš,
syn Amosův, prorok, a řekl jemu: ‚Toto praví
Hospodin. Udělej pořízení o svém domě, protože
zemřeš a nebudeš více žít.‘ Ezechiáš v pláči
prosil Boha o záchranu a Bůh ho vyslyšel.
Nato přikázal Izajáš: ,Připravte náplast z fíků.‘
Přinesli ji tedy a přiložili na vřed.
Ezechiáš se pak záhy uzdravil.“
Průvodkyně: „Takže díky obkladům z fíků
bohatým na enzymy se stal tento starozákonní
text nejstarším dokumentovaným případem
enzymoterapie.“
3
k jejich mechanickému rozdrobení. Když dravci
pouzdra vyvrhli prázdná, dokázal, že v žaludku musí
být něco, co se dostane přes otvory kovového pouzdra a přeměňuje potravu.
Téměř o sto let později, v roce 1836, německý
lékař a biochemik Theodor Schwann z žaludeční
šťávy izoloval látku, která byla schopna štěpit a rozpouštět bílkoviny. Nazval ji pepsin, a to byl první
objevený enzym.
V New Yorku se stal Max Wolf obdivovaným lékařem americké vysoké společnosti. Byl lékařem celé
Metropolitní opery, takže mezi jeho pacienty patřili
Enrico Caruso, Arturo Toscanini i Fjodor Šaljapin.
Léčil prezidenty Trumana a Eisenhowera, rodiny
Rockefellerových i Kennedyů a cestovala za ním celá
plejáda filmových hvězd z Hollywoodu - od Grety
Garbo a Marilyn Monroeové přes Clarka Gablea a
Garyho Coopera až po Charlie Chaplina či Marlen
Ditrichovou.
Svůj věhlas získal mimo jiné díky tomu, že byl neustále ve styku s předními lékaři v Evropě a jejich
objevy rychle přenášel do Ameriky. Počátkem třicátých let ho zaujala senzační zpráva, že profesor Freund
ve Vídni objevil v krvi zdravých lidí látku schopnou
napadat a ničit rakovinné buňky a vytvářet tak protinádorovou ochranu. A že v krvi pacientů s nádorovým onemocněním tato látka chybí. Profesor Freund
ji pojmenoval “normální substancí“ aniž přesně
věděl, z čeho se skládá a jak působí. Max Wolf zjistil,
že hlavní součástí této látky jsou enzymy ze skupiny
hydroláz, a dokázal, že tyto enzymy mají zásadní význam nejen u nádorových onemocnění, ale při všech
zdravotních poruchách. Od té doby se ve své vědecké práci soustředil především na enzymy.
Průvodkyně: „Bylo to v roce 1856, to jsem
byla ještě malá holka. Tehdy se najednou
zkazilo veškeré víno. Z vinného moštu místo
lahodného moku byla jenom kalná kapalina
zapáchající jako zkažené mléko.“
Průvodce: „Louis Pasteur začal zkoumat to
zkažené víno. Přezkoumával i proces vinného
kvašení a přitom objevil dva enzymy - jeden,
který víno vyrábí, a druhý, který ho kazí.“
NA CESTĚ K WOBENZYMU
Profesor Max Wolf založil v New Yorku biologický
ústav. Jako nejdůležitější spolupracovnici do něj získal
Helenu Benitezovou, dlouholetou vedoucí laboratoře
pro buněčné techniky Kolumbijské univerzity. Jejím
prvním úkolem bylo izolovat z rostlinných a živočišných tkání enzymy - hydrolázy a zbavit je příměsí.
Při nekonečně dlouhých a časově náročných sériích pokusů byly z ohromného množství enzymů vybrány ty nejlepší. Nakonec byly kombinovány do
směsí tak, aby se co nejvíce zesílil jejich výsledný účinek a přitom aby směs pokryla co nejširší spektrum
chorob. Tyto vybrané směsi začaly být označovány
jako směsi Wolf-Benitez, později byl jejich název zkrácen na WOBE-enzymy. Nejznámějším a nejužívanějším se pak postupně stal lék WOBENZYM.
I po objevení těchto účinných enzymových směsí
bylo třeba vykonat ještě spoustu práce. Musely být
obaleny do pevných dražé, která se nerozpouštějí
v žaludku (aby se tam enzymy nepoškodily), ale až
v tenkém střevě. A musela být také prokázána jejich
naprostá neškodnost.
Za tím účelem byla nejprve nepředstavitelně vysokými dávkami krmena zvířata. Profesor Wolf chtěl
vědět, zda se tak velká množství směsí proteolytických enzymů (tj. enzymů rozpouštějících bílkoviny)
přece jen nevymknou kontrole a nerozpustí organismus, do něhož byla vpravena. Nic takového se nesta-
Schéma
Réaumurova
pokusu
ENZYMY VE SLUŽBĚ MEDICÍNY
Začátkem století vzbudily velký rozruch výzkumy
anglického lékaře Johna Bearda, který pomocí enzymů, obsažených ve výtažku ze slinivky břišní čerstvě
poražených jehňat, léčil nemocné s různými nádory.
Rozhodující osobností na cestě k systematickému
využívání enzymů v lékařství byl profesor Max Wolf.
Narodil se v roce 1885 ve Vídni a určitou dobu pobýval se svými rodiči také v Čechách. Byl neobyčejně
všestranný: během studií techniky si přivydělával
jako malíř a byl přitom tak úspěšný, že získal Cenu
císaře Františka Josefa. Poté si jako inženýr otevřel
vlastní konstrukční kancelář a když na začátku první
světové války musel zůstat v Americe, vystudoval
ještě medicínu.
4
lo. Enzymy dělaly jen to, co se od nich očekávalo.
Neustále se také prováděly pokusné testy pro získání naprosté jistoty, že ani lidský organismus není
enzymy poškozován a že si při dlouhodobém podávání na ně nenavykne a nijak neomezí vlastní výrobu enzymů. A když i to bylo vyloučeno, začal je Max
Wolf podávat sobě i svým klientům.
Účinek enzymových směsí byl nesporný a mnohdy
až neočekávaně pronikavý, ale k jejich všeobecnému
uznání bylo ještě daleko. V posledních letech života
Maxe Wolfa s ním úzce spolupracoval německý vědec
a podnikatel Karl Ransberger. Prof. Wolf ve věku 91
let v roce 1976 zemřel. Karl Ransberger už za jeho
života převedl výrobu enzymových preparátů z laboratoří do továrních hal, a umožnil tak i širší veřejnosti přístup k těmto lékům. Velmi se zasloužil i o
Max Wolf
v posledních
letech života
pokračování moderního vědeckého výzkumu a o
provedení více než sta přísně kontrolovaných klinických studií. Enzymy se postupně dostávaly do praxe.
Především jeho zásluhou se WOBENZYM stal jedním z nejrozšířenějších léků v Německu a razí si
cestu do celého světa.
WOBENZYM
složení v 1 tabletě Wobenzymu (mg):
trypsin 24
amyláza 10
chymotrypsin l
lipáza 10
bromelain 45
pankreatin 100
papain 60
rutin 50
vání Wobenzymu konzultovat se svým lékařem. Tak
jako u jakýchkoliv léků v zásadě platí obezřetnost
v těhotenství.
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
U některých pacientů dochází k pocitům nadýmání
anebo k neškodné změně stolice co do tuhosti, barvy
a zápachu. Ojediněle se objevuje nevolnost. Tomu lze
zamezit rozdělením do více denních dávek.
Enzymy, které obsahuje WOBENZYM, jsou jednak
živočišného, jednak rostlinného původu. Papain pochází z nezralých plodů papáje, bromelain z ananasu. Tyto enzymy jsou kombinovány s rutinem, který
vhodně doplňuje a umocňuje jejich účinky (zejména
u cévních onemocnění).
Z P Ů S O B U Ž Í VÁ N Í
Tablety je nutné užívat na lačno - nejméně 30 minut před jídlem a alespoň 2 hodiny po posledním
jídle. Nerozkousané tablety hojně zapít (minimálně
1/4 litru tekutiny).
INDIKACE
WOBENZYM je vhodným lékem u poúrazových
otoků, při zánětlivých a pooperačních stavech v chirurgii, u lymfedémů, zánětů žil, chronických a opakujících se zánětů v oblasti nosu, uší a krku, horních i
dolních cest dýchacích, močového a pohlavního ústrojí, při některých chorobách způsobených imuno-komplexy (chronický zánět kloubů, mnohočetná mozkomíšní skleróza) a u některých dalších onemocnění.
UPOZORNĚNÍ
Při zahájení léčby může někdy dojít k dočasnému
zhoršení příznaků (např. u revmatického onemocnění). To se však pokládá za projev pozitivní reakce
organismu na léčbu a nemělo by vést k jejímu přerušení. Lze ovšem zvážit snížení dávek na přechodnou dobu.
Praktické zkušenosti i výsledky více než 100 kontrolovaných klinických studií potvrzují účinnost a
naprostou bezpečnost systémové enzymoterapie.
KONTRAINDIKACE
WOBENZYM je výborně snášeným lékem. Lidé
s těžkými poruchami krevní srážlivosti by měli uží5
CO SE ZÁNĚTEM ?
Průvodce: „Základní příznaky každého zánětu
- ať už se jedná o zánět dýchacích cest,
plic, zubů, střev nebo močových cest jsou v zásadě stejné.“
Tím se stupňuje aktivita přítomných enzymů, protože jejich činnost vzrůstá s teplotou. Nejintenzivněji
pracují při teplotě kolem 40 stupňů Celsia. Ještě
vyšší teploty však enzymy poškozují.
Enzymy hrají v průběhu celého zánětu rozhodující
roli. Okamžitě po jeho propuknutí vybičovávají
obranné buňky - leukocyty a makrofágy - ke špičkovým výkonům. Ty pak likvidují škůdce a odstraňují
trosky buněk a krevní sraženiny. Enzymy se uplatňují i v konečné fázi zánětu, při hojení.
Průvodkyně: „Zánět není žádné onemocnění.
Naopak, je to známka tří pro zdraví prospěšných a dobrých procesů: za prvé potření škůdce
v organismu, za druhé náprava škody a za třetí
obnova poškozené oblasti.“
Příliv
enzymů do
místa zánětu
Zánět je základní a jedinečnou obrannou reakcí organismu. Jako odpověď na jakékoliv poškození se uplatňuje téměř u všech nemocí, které známe. Hraje také
mimořádně důležitou roli při potírání jejich příčin.
Je-li organismus poškozen, jsou ihned vydávány
signály, které dají podnět k obranným dějům. Dochází k rozšíření malých cév, kterými do místa postižení
pronikají obranné bílé krvinky (leukocyty) a obří
buňky - tzv. velcí požírači (makrofágy). Ty jsou zapotřebí k likvidaci škůdce a k vyčištění postižené oblasti. Nezbytný je také zvýšený příliv krevních destiček
(trombocytů), které mají na starosti krevní srážlivost,
aby poškození zůstalo prostorově ohraničeno.
WOBENZYM
A PROTIZÁNĚTLIVÉ LÉKY
Při silném poškození nebo dlouhotrvajícím zánětu
je enzymů zapotřebí tak velké množství, že si ho organismus není schopen sám vyrobit. Tehdy nastává
čas pro enzymové preparáty. WOBENZYM urychluje
průběh zánětu, který je nutný pro uzdravení. Pokusy
dr. P. Leskovara z Urologické kliniky v Mnichově
prokázaly, že po užití WOBENZYMu dochází k sedmia vícenásobnému zvýšení aktivity obranných buněk.
Klasické protizánětlivé léky zánět pouze potlačují.
Otok se zmenšuje, bolesti mizí, ale vlastní příčiny poškození zůstávají neovlivněny. Zánět tak často přechází do chronické podoby s mnoha dalšími komplikacemi. Protizánětlivé léky navíc mají časté vedlejší účinky.
WOBENZYM a další enzymové preparáty naopak
prospěšné zánětlivé reakce neomezují. Podporují a
posilují přirozenou obranu organismu a umožňují
tak likvidaci skutečných příčin onemocnění. V některých případech však zánět přestává být pro organismus prospěšný. Z vnějších či vnitřních příčin se
stává nadměrným, anebo přechází do vleklé - chronické - fáze. Obranné buňky přitom produkují příliš
mnoho látek podporujících zánět, které organismus
poškozují. Za této situace jsou enzymové léky schopny tyto látky rozkládat či jinak neutralizovat.
Základní znaky zánětu:
- zarudnutí (rubor)
- zduření (tumor)
- přehřátí (calor)
- bolest (dolor)
- často též dochází k porušení funkce (functio laesa)
V důsledku většího průtoku krve celá oblast zarudne, zahřeje se, zduří a začne bolet, protože vzniklý
otok tlačí na citlivé konečky nervů v tkáni.
Přehřátí postiženého místa má podstatný význam.
Jde-li o zvlášť odolného škůdce, dostaví se horečka.
6
Lékaři říkají, že léčba enzymy zánět optimalizuje.
To znamená, že enzymové preparáty pomáhají, aby
zánět proběhl rychle a účinně a aby se postižené místo co nejrychleji zahojilo.
WOBENZYM lze tedy považovat za preparát rovnocenný ověřenému syntetickému protizánětlivému
léku. Na rozdíl od něj však nemá vedlejší účinky.
Na návštěvě u lékaře
WOBENZYM A ANTIBIOTIKA
Ne vždy si však dokáže tělo - ani za vydatné podpory enzymovými léky - pomoci samo. Léčba závažnějších zánětlivých onemocnění se většinou neobejde bez antibiotik. Ta, pokud jsou správně zvolena,
působí přímo proti škůdcům, kteří onemocnění vyvolali. Často to ale není tak jednoduché: ložiska
zánětu bývají v těžko přístupných místech, do kterých antibiotika pronikají jen stěží, a navíc často mohou mít tyto léky na organismus nežádoucí vedlejší
účinky. Přílišné užívání antibiotik také snižuje jejich
účinnost.
Vědci dokázali, že WOBENZYM zvyšuje koncentraci antibiotik v krvi a usnadňuje jejich průnik do postižené tkáně. Dr. Tibor Bodi z americké Philadelphie například zjistil, že obsah tetracyklinu v tekutině puchýřů na předloktí u zdravých dobrovolníků,
kteří užívali enzymový preparát, se oproti těm, kteří
dostali pouze tetracyklin, zvýšil více než dvakrát.
Antibiotika jsou tedy v kombinaci s WOBENZYMem
účinnější. Lze se tak vyhnout jejich předávkování a
sníží to riziko vedlejších účinků. Jakákoliv léčba
antibiotiky - a tedy i spolu s WOBENZYMem - musí
ovšem probíhat pod dohledem lékaře.
MUDr. Ingeborg Vokálová je už řadu let dětskou lékařkou ve
Veltrusích. Zdravotní středisko, ve kterém má svou ordinaci, stojí přímo
naproti vchodu do zámeckého areálu. Kromě toho dvakrát týdně ordinuje
v Kralupech, kde se stará o děti postižené různými alergiemi.
Asi před rokem začala dávat dětem, u kterých se neustále opakovala
infekční onemocnění dýchacích cest, po dobu 6 měsíců WOBENZYM. Pacienti ve věku 3-15 let trpěli záněty průdušek, hltanu a hrtanu a astmatem. Dávkování se řídilo podle tělesné hmotnosti - např. 18-kilové dítě
bralo 3x1 tabletu denně.
WOBENZYM
A ZÁNĚT Y DÝCHACÍCH CEST
Záněty horních a dolních cest dýchacích postihují
všechny skupiny obyvatelstva, především malé děti a
starší lidi. Časté střídání antibiotik může vést k dalšímu zvýšení náchylnosti organismu k infekcím. Záněty se často přes intenzívní léčbu opakují a přecházejí v chronické onemocnění. Jako příklad lze uvést
zánět vedlejších nosních dutin (sinusitida), při kterém antibiotika mnohdy selhávají a musí se přistoupit k podávání hormonálních léků nebo k chirurgickým zákrokům. WOBENZYM zánět příznivě ovlivňuje, usnadňuje vstup antibiotik do postižených dutin a
přilehlých tkání a zlepšuje očišťovací funkci sliznic.
Účinnost léčby WOBENZYMem potvrzuje řada klinických studií i praktických zkušeností lékařů v mnoha zemích. Dr. Rainer Wohlrab z německého
Gautingu např. v roce 1993 v dvojitě slepé studii, která zaručuje naprostou spolehlivost výsledků (pacient
ani jeho ošetřující lékař nevědí, zda podávaný lék
obsahuje ověřovanou účinnou látku či nikoliv), srovnal na 40 nemocných s akutním zánětem vedlejších
nosních dutin působení WOBENZYMu a diclofenacu. Léčebný efekt obou preparátů byl zcela totožný mimo jiné se významně zmenšily bolesti hlavy a zubů.
MUDr. I. Vokálová ve své ordinaci
Od ledna 1998 začala své poznatky zpracovávat do souhrnné studie.
Zatím má zkušenosti s léčbou 45 dětí. U většiny už brzy došlo k úpravě
zvýšených hladin imunoglobulinů a dalších ukazatelů nasvědčujících, že
byla posílena obranyschopnost organismu. U alergiků se navíc snížil výskyt alergických protilátek. MUDr. Vokálová k tomu říká:
„Když jsem začala podávat WOBENZYM, očekávala jsem na základě
toho, co jsem si o něm přečetla, že posílí imunitu. K tomu opravdu došlo.
Překvapilo mě ale, že lék nejen že dobře snášely i alergické děti, ale například u dětí s alergickým ekzémem se jejich ekzém zlepšil.“
U dětí, které užívaly WOBENZYM, se výrazně snížila nemocnost, a i
když třeba někdo z nich dostal rýmu a kašel, nedošlo k obvyklému zánětu hrtanu, kdy děti při dýchání „pískají“. To znamená, že WOBENZYM
snižuje otok sliznice.
Dvěma dětem s opakovanými angínami doktor doporučil vytrhnout
mandle. Když dostaly WOBENZYM, mandle se zmenšily a operace už
nebyla zapotřebí. Podávání tohoto léku se osvědčilo i u zánětů středního
ucha. Na otázku, co očekává, že se stane, až svým malým pacientům
ukončí léčbu WOBENZYMem, MUDr. Vokálová odpovídá:
„Až se skončí s užíváním, nevím, zda se nemoci zase nevrátí. Ale i
kdyby tomu tak bylo, už to, že půl roku dítě nemuselo užívat antibiotika, je dobré. To, že dítě není nemocné a neužívá antibiotika, už samo o
sobě posílí imunitu a dává naději, že organismus bude s chorobami lépe
bojovat. Navíc mohu tyto léky kdykoli nasadit znovu.“
7
U nás v roce 1997 publikoval prof. Jiří Hubáček
z ORL-kliniky fakultní nemocnice v Olomouci se
spoluautory zkušenosti s enzymoterapií u ušních,
nosních a krčních chorob. WOBENZYMem léčili na
klinice 80 nemocných. Pozitivní výsledky se projevily v léčbě zánětů vedlejších nosních dutin, zánětů
středního ucha, otoků hlasivek a virových i alergických rým. Autoři dospěli k závěru, že WOBENZYM
lze použít jak samostatně, tak v kombinaci s jinými
léčebnými postupy, zejména s antibiotiky.
Závažný problém představuje chronický zánět průdušek (bronchitida), který často vede ke komplikacím dýchacích cest a k selhání dýchání. WOBENZYM
zmírňuje otok a zduření sliznic a zkapalňuje sekret.
Tím je usnadněno vykašlávání a zvyšována ventilační kapacita plic. Při podávání s antibiotiky WOBENZYM stupňuje jejich vstřebávání a koncentraci
v infekcí postižených oblastech.
Zatím největší klinickou studii provedl doc. Dr. Kurt
Vinzenz z Evangelické nemocnice ve Vídni. Polovině
z celkového počtu 80 pacientů, kterým operoval zuby
moudrosti, začal podávat WOBENZYM 2 dny před
operací a skončil 7. den po provedení výkonu. 89%
pacientů cítilo výrazné zlepšení: od prvního dne se
snížily všechny průvodní komplikace - bolest, zduření, krevní výrony, otoky přestupující na jazyk a horní
dýchací cesty - zatímco u pacientů, kteří dostávali placebo, se stav začal mírně lepšit až od třetího dne po
operaci. Pacienti užívající WOBENZYM v té době už
mohli začít jíst a přestávali mít jakékoliv potíže.
WOBENZYM
U ZÁNĚTŮ VE STOMATOLOGII
Enzymové preparáty jsou ve stomatologii využívány řadu let. Dr. Varney-Burchová z Německa například už v roce 1962 při těžkých extrakcích zubů zaznamenala zkrácení doby hojení o plnou polovinu.
Účinek Wobenzymu a neutrální látky (placebo)
po stomatologické operaci. (doc. K. Vinzenz, Vídeň)
Na návštěvě u lékaře
Prof. MUDr. Tibor Németh, Dr.Sc., pracuje na I. stomatologické klinice Všeobecné
fakultní nemocnice v Praze a ve Výzkumném ústavu stomatologickém na Královských Vinohradech. Na obou těchto pracovištích začal od května roku 1998 používat
enzymové léky. Doposud tak léčil 87 pacientů po chirurgické extrakci dolních zubů
moudrosti, resekci kořenového hrotu zubu a po nasazení implantátů. U plánovaných
operací začal podávat enzymy dva dny před výkonem a pokračoval další 3-4 dny po
operaci. Po akutních operacích následovala pětidenní léčba. Dosavadní výsledky
shrnuje slovy:
„Podle klinického vyšetření byla u všech pacientů zmírněna pooperační bolest,
zmenšeny otoky a rány se hojily bez komplikací. Implantáty zůstaly na místě a co
je zvlášť důležité, pacienti po operaci dolních zubů moudrosti neměli polykací potíže, které jsou při těchto výkonech obvyklé.“
Jak dále uvedl prof. Németh, u komplikovanějších případů, kde jsou zapotřebí antibiotika, je lze použít v menším měřítku. Protože pacienti měli menší bolesti, brali
také méně utišujících prostředků.
„Tím vším zlepšujeme komfort našich pacientů, kteří se mohou dříve zařadit do normálního života,“ - zdůraznil prof. Tibor Németh.
Prof. T. Németh si prohlíží rentgenový snímek
WOBENZYM lze vedle trhání zubů a stomatologických operací používat také při paradentóze a zánětech
ústní sliznice s hojným výskytem aft (aftózní stomatitida). Je vhodným a účinným lékem také u řady dalších
zánětů a onemocnění. O nich ale až příště.
Pokud se chcete s lŽky uvedenůmi v tomto ‹l nku sezn mit bl’ěe, vžnujte pozornost p ’balovŽmu let ku.
O p ’padnůch neě douc’ch ś‹inc’ch se informujte takŽ u lŽk rn’ka nebo oäet uj’c’ho lŽka e.
8