8. Názvosloví anorganických kyselin

Komentáře

Transkript

8. Názvosloví anorganických kyselin
TGSČ – chemie – seminář
Ludmila Horká
8. Názvosloví anorganických kyselin
Kyseliny: látky, které odštěpují kation vodíku H+
Bezkyslíkaté kyseliny – vodné roztoky některých plynných (pseudo)binárních sloučenin
HI X-I,-II (X= F, Cl, Br, I, S, CN), např. kyselina fluorovodíková = HF
Oxokyseliny
vzorec z názvu – I. způsob:
- formální odvození: oxid se stejnou koncovkou + voda (! jsou-li všechny indexy sudé, dělit 2!) –
kyselina manganistá: oxid manganistý + voda: Mn2O7 + H2O = H2Mn2O8 (: 2) ==> HMnO4
název ze vzorce – I. způsob:
- opačný postup: odečíst molekulu vody (je-li jen 1 H  vynásobit všechny indexy 2, pak – H2O)
Další způsob tvorby vzorců a názvů kyselin:
vzorec z názvu – II. způsob: podle oxidačních čísel (součet oxidačních čísel v molekule = 0)
HIXO-II X = prvek s oxidačním číslem podle koncovky
- (ox. č. H + ox. č. X) : 2 [2 = od -II = oxidační číslo kyslíku] ==> index u kyslíku
- je-li součet oxidačních čísel prvku a vodíku lichý (proto nelze dělit dvěma) – vynásobí se H (!! jen
H !!) dvěma, pak se přičte oxidační číslo prvku a dělí se dvěma
- kyselina chromová: HICrVIO-II  1+6=7 ==> H2ICrVIO-II: (2x1+6):2 = 4 ==> H2CrO4
název ze vzorce – II. způsob: určit ox. č. prvku: index u kyslíku se vynásobí 2 [2 = od -II = oxidační
číslo kyslíku] a od toho se odečte číslo z indexu u H ==> ox. č. prvku; podle koncovky u prvku se
určí název kyseliny: H2SO3: H2ISO3-II: 2x3 – 2x1 = 4 ==> IV (-ičitý) ==> kyselina siřičitá
Hydrogenkyseliny: některé prvky (P, As, Sb, Si …) tvoří více jednoduchých oxokyselin s různým
počtem H a O ==> je třeba je rozlišit v názvu předponou:
„meta“ je pro kyseliny s menším počtem H nebo i pro kyseliny s blíže neurčeným počtem molekul –
např. (H2SiO3)x = kyselina metakřemičitá, „ortho“ je pro kyseliny s vyšším počtem H
„hydrogen“, popř. s číslovkou, která vyjadřuje počet H
- např. HPO3 = kyselina hydrogenfosforečná (kyselina metafosforečná)
- H3PO4 = kyselina trihydrogenfosforečná (kyselina orthofosforečná)
Dikyseliny: vzniknou ze 2 molekul ortho oxokyseliny za současného odečtení molekuly vody:
- např. kyselina disírová = H2SO4 + H2SO4 = H4S2O8; H4S2O8 – H2O ==> H2S2O7
- kyselina difosforečná = H3PO4 + H3PO4 = H6P2O8; H6P2O8 – H2O ==> H4P2O7
Složitější kyseliny: místo počtu H se uvádí počet O
(předpona „oxo“ + jejich počet) + počet centrálních atomů (H se dopočítá): kyselina
dekaoxotrifosforečná (deka = 10, oxo = kyslík, tri = 3, fosforečná = fosfor s ox. číslem V): HP3VO10-II
 10x2=20; 20 – 3x5 = 5 ==> H5 ==> H5P3O10
Kyseliny s triviálními názvy (nutno pamatovat, neodvozují se):
- HOCN = kyselina kyanatá, HNCO = kyselina izokyanatá, HONC = kyselina fulminová
Thiokyseliny: thio ==> síra: kyslík(y) v molekule původní kyseliny se nahradí atomy síry
- např. kyselina thiosírová (H2SO4)  H2S2O3, kyselina thiokyanatá (HOCN)  HSCN
- kyselina tetrathioarseničná (H3AsO4)  H3AsS4
- triviální názvy !!: kyselina dithioničitá  H2S2O4 , kyselina dithionová  H2S2O6
Peroxokyseliny: peroxo- před názvem kyseliny udává záměnu jednoho O za O2
- např. kyselina peroxodisírová (H2S2O7)  H2S2O8
Oxidy s nedefinovaným obsahem vody a stupněm polymerace: možno používat zavedené názvy
- např. kyselina cíničitá (H2SnO4), wolframová (H2WO4)…
Síla kyseliny: kyselina je tím silnější, čím snadněji odštěpí proton
- velmi slabé kyseliny: mají stejný počet H a O a obecný vzorec HxROx – např. HClO, H3BO3
- čím je v molekule kyseliny více atomů kyslíku v porovnání s vodíky, tím je kyselina silnější:
velmi silné kyseliny HxROx+3 – HClO4, HMnO4, nejsilnější jsou halogenovodíkové kyseliny
Významné kyseliny:
HCl, HF, H2CO3, HNO3, H2SO4, H3PO4, H4SiO4

Podobné dokumenty