článek ke stažení zde

Rekonstrukce: Taktické cvičení Ligerville 2004
Přechod od studia pramenů do
akce umožnil tým „Courage 2000“
(Odvaha), která každoročně organizuje
Taktické cvičení v Liegerville, v kraji
Loret. Asociace poskytla přibližně
pětimetrové píky z neopracovaného
smolnatého dřeva, osazené hroty od
různých výrobců.
Ačkoliv ratiště
nemohla být opracována, asociace
Courgae 2000 je alespoň ztenčila na
obou koncích. Kromě pík poskytla
pozemek a obvyklé bezchybné zázemí.
Protože se akce koná v Gâtinaias,
dostala téma: „vojáci v táboře Ludvíka
XII“. Tento král skutečně roku 1480
objednal
píky
(podle
vzoru
Konfederovaných) v Paříži, Toursu a
Oreánsu, aby posílil svoji řádnou
hotovost svolanou na říjen onoho roku.
Taktické cvičení proběhlo pod velením
germánských
instruktorů
města
Štrasburku (přítomnost vojenských
poradců v roce 1480 je doložena) a
zúčastnilo se ho na třicet účastníků
francouzských a „burgundských“ (v
roce 1480 by šlo nejspíše o Pikarďany
a Auverňany).
Čtverec pikenýrů formující se na
mýtině u Gâtinais. Po stranách a
vzadu tři „desátníci“, v popředí
hejtman (foto, jakož i všechna ostatní,
Fréderic Coune).
K zacházení s píkou specifickému pro XV. století se přidaly některé prvky z XVII,.
století a pořadová cvičení soudové armády, aby se zaplnily mezery v dobových informacích.
Spíše než přesná rekonstrukce, která by ale neumožnila skutečné manévry, jde o historicky
podloženou připomínku (fikci) v konkrétních podmínkách.
Pohyby byly rozdělené do třech „cvičení“ (écoles), odpovídajících pohybům
jednotlivců, rot a bandy.
Cvičení s píkou
Obsahuje osm pohybů jednotlivce (vzhledem k tomu, že nemáme žádný zápis z XV. století,
byly použité povely z XVII. století, doby Ludvíka XIII):
1. „Píku do země“: pohov, vyčkávání. Zobrazeno na ilustracích
z XV. století.
2. „Píku vzhůru“: průběžný pohyb pro přesuny v boji,
přehlídky, pozice zadních řad v boji. Umožňuje nepromíchat
ratiště díky svislému držení. Pochází z vyobrazení z XV. století.
3. „Píku vpřed“: průběžný pohyb, příprava na bojovou pozici.
Vyobrazen na některých ilustracích z XV. století.
4. „Píku šikmo vzad“: pozice pro krátké přesuny. Pozor na
promíchání ratišť. Zobrazeno na ilustracích z XV. století.
5. „Píku táhnout“: přesuny na dlouhou vzdálenost. Naprosto
nezbytná pozice vzhledem k nepříjemné vlastnosti pík chvět se
při nesení na rameni. Zobrazeno na ilustracích z XV. století.
6. „Píku zamířit“: píka skloněná v úrovni boků.
Typické bojové postavení v XV. století.
7. „Píku na zteč“: píka skloněná v úrovni ramen. Zobrazeno na
ilustracích z XV. století.
8. „Proti útoku jízdy připravit“: trup nachýlený
vpřed, píka se opírá o zem, držená pevně
v obou rukách. Tento pohyb musí být vyloučen
z každé hodnověrné rekonstrukce, neboť
vychází z chybné interpretace, jak vysvětleno
výše (viz kapitolu „Zacházení s píkou“)
Cvičení roty (desítky)
Cvičení umožňuje „desátníkovi“ (velitel desítky (tedy v našem případě roty),
poddůstojník) velet rotě za všech okolností. (povely byly v naprosté většině převzaté ze
současné pěchotní příručky francouzské pozemní armády. Analogické povely české armády
neznám, takže jen pro představu uvedu jejich charakteristiku. Posun mezi historickým „par
dextre“ a současným „à droit“ docení stejně jen francouzštináři . Pro naše účely je
důležitá představa, které povely podle L.Ch. tehdejší poddůstojník potřeboval k tomu, aby se
svou desítkou mohl manévrovat).
1.
nástup (obvykle do dvojstupu)
2.
pohov (nebo rozchod)
3.
vlevo/vpravo v bok
4.
čelem vzad
5.
pochodem v chod
6.
zastavit, stát
7.
vlevo/vpravo zatočit (obrat za pochodu)
Cvičení bandy
(stejná poznámka)
Všechny výše uvedené povely, ke kterým se přidává:
1.
2.
otočení formace za pochodu vlevo/vpravo
„vytvořte ježka“: vytvoření statického kruhu. Tato formace je typická pro XVI,.
století, ale je systematicky zobrazovaná již ve století XV. v případě krytí ústupu.
Vytváří se v pěti krocích:
a. všichni muži po obvodu čtverce se otočí tváří ven
b. ti, kteří jsou uprostřed řad, postoupí vpřed o přibližně čtyři kroky
c. muži po jejich levici (pravici) vytvoří oblouk (čtvrtkruh) mezi nimi a pikenýry
stojícími v rozích, kteří se nehýbají
d. zbytek jednotky vyplní mezery
e. kruh se stáhne, aby se zpevnil.
3. „Desátníci ke mně!“ Shromáždění desátníků u kapitána za účelem předání rozkazů.
4. „Sevřete řady“: tento povel je nezbytný, aby se udržela účinnost čtvercové formace.
Také všechny tyto povely (1-5) byly vytvořené v průběhu cvičení a neopírají se dobové
prameny.
Pikenýři
a
arkebuzíři
z Mulhouse
vytvářející „ježka“ (bitva u alsaského
Sundganu v roce 1468, Bernská kronika,
1483).
Několik zajímavých poznatků, které vyplynuly z dvoudenního cvičení:
1.
Špice musí být opravdu lehká, jinak velice ztíží cvičení s píkou. Některé píky s příliš
těžkými hroty zůstaly druhý den ve stojanu.
2.
Pohyby nutné k přechodu z jedné pozice do druhé musejí být opravdu současné, jinak
se ratiště propletou.
3.
4.
5.
6.
Muži v prvních dvou řadách musejí povinně nosit přílbu jako ochranu před náhodnými
údery vojáků ze zadních řad při zamíření píky.
Přesuny na dlouhou vzdálenost je třeba vykonávat v pozici „píku táhnout“, protože
otřesy píky na rameni jsou skutečně nepříjemné. Navíc, muži nají tendenci se k sobě
přibližovat v hovoru, což způsobuje opět propletení pík nesených na rameni. Při
táhnutí pík je třeba dát si pozor na to, aby muži nešlápli omylem na píku před sebou.
Občas zmiňovaná „trojúhelníková formace“ je nevěrohodná: muž na špici je příliš
zranitelný, protože pikenýři v ustupujících řadách za ním ho nemohou dostatečně
chránit.
Kruhová formace „ježek“ přináší úbytek určitého počtu pík zamířených je jedno
místo. Je to formace uzpůsobená pro malé skupinky „ztracené“ v líté řeži. Jak to
ukazují dobová vyobrazení, je uzpůsobená pro začlenění střelců z ručních zbraní. Je
velice působivá pro předvádění před publikem, zejména pokud se střelci přidají
s spustí palbu.
7.
8.
9.
10.
Otáčení jednotky je mnohem snazší, pokud se řady sevřou „rameno na rameno“ po
směru otáčení.
Za všech okolností je třeba upřednostňovat pohyby zdokumentované pro XV. století.
Pozice z příruček ze XVII. století nesmějí sloužit jako vzor.
V souladu s dobovými ilustracemi se potvrdilo, že pouze tři řady skloněných pík jsou
účelné. Čtvrtá řada přináší více zmatku v manévrování než užitku v boji.
Druhá a třetí řada se zdá být užitečnější, pokud je píka v pozici „píku na zteč“.
Dobová ikonografie je v tomto bodě ale velice nejednotná.
Kostýmová různorodost viditelná na fotkách je dána různou úrovní standardu skupin
podílejících se na rekonstrukci. Ačkoliv je tato „směs“ nežádoucí, je vítanou příležitostí pro
účinkující k výměně názorů a zkušeností.
Hejtman krotí nadšení svých pikenýrů, kteří úročí ve třech řadách. Povšimněte si pozice
„píku zamířit“ a „píku skloň“ v první řadě.
Druhý pokus o zformování obrany, tentokráte úspěšný. Všeobecné veselí způsobila
skutečnost, že jediným útočníkem je hejtman sám …
11.
Desátníci jsou užitečnější mimo čtverec, po straně formace. Žádný útok té doby nebyl
tak rychlý, aby se nemohli zase stáhnout pod ochranu čtverce, pokud by to bylo
potřeba.
12.
Role desátníků je klíčová a můžeme jen litovat nedostatečnost dobových materiálů,
které se jich týkají. Na nich záleží přenos rozkazů do formace a zajišťují také její
homogenitu: vidí každou mezeru či nepravidelnost, kterou nevnímají muži uvnitř
čtverce.
13.
Předávání rozkazů mezi kapitánem a desátníky musí být bezchybná. Pokud oni
nepochopí smysl rozkazu, kapitán sám ho neprosadí.
14.
Výcvik je klíčový. Kapitán se musí soustředit na taktické manévrování čtverce
a neztrácet čas dohlížením na to, jak jsou jeho rozkazy plněné.
15.
Kapitán musí zůstat jedinou autoritou. Jakmile desátníci nebo dokonce roty začnou
jednat samostatně, chaos ve čtverci je okamžitý.
16.
Běžná pravidla pro boje s kratšími tyčovými zbraněmi nestačí pro boj s píkami.
Pružnost a délka pík neumožňují jejich vedené bezpečně pod úrovní opasku. Za úvahu
stojí zkušenost skupin rekonstruujících XVII. století v Anglii, kteří zvednou píky nad
hlavy protivníků, propletou je a vytvoří tak jakýsi „mlýn“ podobný rugby. Prohraje ta
strana, která neodolá tlaku. Tato technika je vzdálena na hony skutečnému boji, ale
zaručuje požadovanou bezpečnost a přitom ukazuje, jaké tlaky mohl zeditovat ve
srážce orací pikenýrů. Protože je třeba přiznat, že právě tlak je typickým rysem těchto
střetnutí.
17.
„Zarážka“ zachovaná na hrotech pík z musea v Morges může být vyrobena s cílem
zajištění větší bezpečnosti pík, aniž by byla na újmu jejich historičnosti.
Tyto zkušenosti samozřejmě nemohou být věrně zreprodukované v XV. století – příliš mnoho
prvků muselo být odvozeno z potřeb praxe, než vědecky. Přesto se ale domníváme, že tyto
poznámky by mohly přijít také od tehdejších pikenýrů.
Závěr
Píka je typickou zbraní pěchoty v XV. století, tedy doby, která přála jejímu rozvoji.
Zmínka o ní ihned vyvolává představy velkých čtverců, které pikenýři tvořili. Zbraň jako
taková však byla málo studovaná a není k dispozici dostatek vědeckých prací, které se jí
věnují.
Rekonstrukce jejího užití je složitá vzhledem k potřebě velkého počtu účinkujících.
Nedostatek pramenů navíc poněkud zpochybňuje úsilí některých z nich.
Výsledky 4. Taktického cvičení je proto třeba brát s rezervou, nicméně nadšení
účastníků, třicítky pikenýrů Ludvíka XI, ukazuje jak jejich hrdost na „dlouhé dřevo“ tak
přínos celé akce.
Prameny:
knižní
- Pfaff Carl, Die Welt der Schweizer Bilderchoniken, Schwyz, 1991
- COL Sprecher von Bernegg, COL M. Feldmann et CNE H. G. Wirz, Historie militaire
de la suisse, Berne, commissariat central des guerres, 1915-1921
- De Vries, Kelly, Infantry warfare in the early 1čth century, Boydell Press, 1996
- Polybos, Historie, XVIII 29-30, kolem r. 217 před Kristem
- Oberlé Raymond, Les guerres du Moyen Age, G4J, 1999
- L´Homme armé en Europe, XIVème - XVIème siècle, CERMA 2002
dobové
- Archívy města Dordrechtu 1302
- Des Kriegsbucsslein, fragmenty XVII. století (via Internet)
- Příručka francouzského pikenýra za Ludvíka XI (fragmenty)
- Callaway Thomas, Manuel of the complete militiaman, Armes, Equipement and Drill
of the St. Maries city militia, kolem roku 1640 (via Internet)
ilustrační
-
Schilling Starší Diebolt, Berner Chronik, 1483
Bote Konrád, Chronikem den Saxen, 1492
Schodoler Werner, Eidgenossische Chronik, 1468-1525
francouzský anonym zvaný „Mistr z Fornova“, ilustrace bitvy u Fornova, kolem roku
1495
Koelhoff Mladší, Johann, Kolnische Chronik, 1499
Fouquet Jean, Les antiquités judaiques, 1465-1476
Schilling Mladší Diebolt, Lucernská kronika, 1513
De Gheyn Jakob, ilustrace, kolem roku 1610
Tschatchtlan Benedikt, Schatchtlan Chronik, 1490
Schilling Starší Diebolt, Spiezer Chronik, kolem roku 1485