seminární práce - f.n seminární práce

Univerzita Palackého v Olomouci – FZV
Ústav ošetřovatelství
Seminární práce na téma:
Florence Nightingale
(ENVIRONMENTÁLNÍ MODEL)
Vypracovala: Eva Halousková, Eleonora Kolmanová
Milena Šálková, Pavlína Štrbová
Obor: Všeobecná sestra (prezenční forma), Bc., 1.roč.
Olomouc 2008 (letní semestr)
Filozofie a konceptuální modely ošetřovatelství
Florence Nightingale ( ENVIRONMENTÁLNÍ MODEL)
1. Život Florence Nightingaleové (1820 – 1910); viz.příloha - obrázek č. 1
Florence Nightingaleová se narodila se 12.5. 1820 ve Villa Colombaia nedaleko Porta
Romana jako mladší dcera v úspěšné, vzdělané a vlivné anglické rodině (manželům Frances a
Williamu Edwardu Nightingaleovým), která patřila do prominentní sociální, politické a
ekonomické třídy; své jméno dostala po Florencii, kde byla 4.7. 1820 pokřtěna. Dostalo se jí
vynikajícího vzdělání, které výrazně ovlivnilo její práci; vzdělávala se 7 let v domácí škole
pod vedením svého otce (od dvanácti let.), studovala historii Říma, Francie, Itálie, Turecka,
anglickou politickou historii, filozofii, etiku, hudbu, umění, gramatiku, matematiku a
náboženství a na učila se několika světovým jazykům (latinsky, řecky, francouzsky, německy
a italsky), od šestnácti let četla Homérovy spisy a překládala spisy z Platónova díla. Po celý
život sledovala knihy a zprávy o nemocnicích , zdravotnictví a hygienických zařízení.
V sedmnácti letech si zapsala do deníku: „Promluvil ke mně bůh a povolal mě do svých
služeb.“ ; tehdy se rozhodla, že zůstane svodná a se silnou vůlí šla vytrvale za svým
přesvědčením.
Přestože rodiče nesouhlasili s jejím rozhodnutím stát se ošetřovatelkou, nebránili jí
navštěvovat nemocnice ústavy ve městech, kde pobývali; d roku 1851 podnikala časté cesty
po Evropě spojené s návštěvami nemocnic, sanatorií a zde se seznamovala s organizací práce
a se způsoby ošetřovatelské péče; pořizovala si bohaté zápisky z těchto cest o hygieně,
stavebním uspořádání oddělení, práci lékařů a ošetřovatelské péči.
V roce 1851 pobývala v Kaisersworthu (Německo) v Ústavu Protestantské diakonie (viz.
příloha – obr. 2), kde studovala tamní péče o nemocné. O čtyři roky později vstoupila
s otcovým svolením do tohoto zařízení jako 31letá studentka ošetřovatelství.
1853 stala vrchní sestrou Ústavu pro nemocné šlechtičny v Londýně (Upper Harley St.
London); v této době začala provádět revoluční změny (výtah na jídlo z kuchyně přímo na
oddělení, signalizační zařízení od lůžka pacienta se zvonkem na chodbě, nechala rozvést
teplou tekoucí vodu do každého patra nemocnice …). Preferovala pavilónový typ zařízení;
umístění pacientů podle chorob; oddělila duševně zdravé od psychiatricky nemocných.
Postupně se stala odborníkem pro nemocnice a veřejné zdravotnictví. Jako první založila sběr
a evidenci nemocničních dat o chorobách a operacích, což byl první krok ke shromažďování
informací o zdraví a chorobách celé populace; to se stalo důležité pro zlepšování veřejného
zdraví.
Ve svých 34 letech se s 38 sestrami (10 římskokatolických jeptišek, 14 anglických jeptišek,
14 sester bez vyznání) účastnila Krymské války(1854-1855), ve které bojovala Anglie s
Francií proti Rusku, kde působily ve vojenské nemocnici ve Scutari (viz. příloha – obr. 3).
Tento pobyt jí velmi historicky proslavil. Chápala tuto misi jako velkou příležitost ukázat
velkou hodnotu ženy jako ošetřovatelky ve vojenské nemocnici. Nemocnice ve Scutari měla
velmi špatné hygienické podmínky, které vedly k šíření tyfu, cholery a průjmových
onemocnění a ty k vysoké úmrtnosti. Během prvního týdne Nightingaleová provedla řadu
změn - hygienická opatření, zprovoznění kuchyně, vybudování toalet, prádelny. F.
Nightingaleová zavedla podrobné denní záznamy, ve kterých se evidovaly rány, onemocnění,
úmrtí. Po celou dobu bojovala za práva pacientů, zavedla nemocenské dávky, starala se jak o
fyzické tak i psychické a sociální potřeby pacientů. Pro rekonvalescenci založila
odpočinkovou místnost s čítárnou.
V době působení sester ve Scutari pod vedením F. Nightingale klesla úmrtnost z
počátečních 42 % na 2,2 % na konci války.
2
Ve Scutari onemocněla F. Nightingale krymskou horečkou (ovlivnila její zdravotní stav na
celý zbytek života). Historici se také domnívají, že trpěla posttraumatickým syndromem a
syndromem z vyčerpání.
Zasloužila se o vznik komisí pro reformy vojenského zdravotnictví. V roce 1858 byla
požádána o pomoc při řešení hygienických a zdravotních problému v Indii; na její doporučení
zřídila královna královskou zdravotní komisi pro Indii. F. Nightingale byla také
konzultantkou pro organizaci zdravotní péče o raněné a nemocné vojáky v Občanské válce
Spojených států, ve Francouzsko-Pruské válce, ve válce v Jižní Africe a v dalších
koloniálních zemích Anglie.
Z finančních odměn a darů, které obdržela od britské královny Viktorie založila svůj fond;
část peněz využila k otevření první ošetřovatelské školy založené na nových principech
ošetřovatelství. 1860 otevřela Nightingaleová při nemocnici Sv. Tomáše v Londýně první
necírkevní ošetřovatelskou školu (viz. příloha – obr. 4); byla totiž přesvědčená, že sestrou
může být jen vzdělaná, inteligentní, tvořivá a samostatná žena - celý svůj život podporovala
vzdělávání sester. Mnoho předmětů zde vyučovali lékaři, v jednom ročníku bylo 20 – 30
studentek, teoretická výuka se střídala s praktickou u lůžka nemocného, v průběhu praktické
výuky nosily studentky vždy uniformy, které F. Hightingale navrhla. Školu navštěvovalo
mnoho cizinek (Dánky, Němky, Finky, Švédky a Francouzsky). Od roku 1862 se v
ošetřovatelské škole při nemocnici Sv. Tomáše připravovaly také porodní asistentky
Podporovala vznik Britské asociace sester, na jejíž založení a organizaci se aktivně podílela
(1889).
Publikační činnost F. Nightingale
• byla jednou z nejvíce publikujících žen v historii; napsala přes 200 knih, článků, zpráv
a více jak 15 000 dopisů
• 1858 publikovala „Poznámky o vlivech působení na zdraví, efektivitu a nemocniční
administrativu v britské armádě“ („Notes on Matters Affecting the Health, Efficiency,
Hospital Administration of the british Army“), kde poprvé využila statistiku, grafy a
diagramy
• 1859 publikovala „Poznámky o ošetřovatelství“ („Notes on Nursing: What it is and
what it is not“) – publikace věnovaná především prevenci onemocnění, určená všem,
kteří pečovali o nemocné
• 1861 byly znovu publikované „Poznámky o ošetřovatelství“ doplněné o kapitoly
ošetřování dětí
• 1863 „Poznámky o nemocnicích“ („Notes on Hospitals“) – zde se zabývala
hygienickými podmínkami a výstavbou nemocnic, definovala zde základní prvky
důležité pro udržení zdravého prostředí v nemocnicích
• 1871 napsala „Poznámky o šestinedělí v nemocnici“ („Notes on Confinement in
Hospital“) a „Poznámky o státním zdravotnictví v armádě v Indii“ („Notes on the
Sanitary State of the Army in India“)
• 1874 „Život nebo smrt v Indii“ („Life or Death in India“)
Pravděpodobně od roku 1857 byla F. Nightingale invalidní a v roce 1897 definitivně ulehla
na lůžko (viz. příloha – obr. 6) a byla zde upoutána do konce života. Velice se jí zhoršil zrak,
posledních 10 let jejího života byla úplně slepá.
V roce 1907 byla vyznamenána jako první žena v historii za zásluhy králem Edwardem VII.
(viz. příloha – obr. 5); v průběhu života obdržela řadu vyznamenání – např. německý kříž „Za
zásluhy“, francouzský kříž „Za zranění v boji“.
3
Tato výjimečná, soucitně pečující, silně věřící a neuvěřitelně vytrvalá žena, která se
zasloužila o vznik moderního ošetřovatelství zemřela 13.8. 1910 v Londýně (viz. příloha –
obr. 7). Je pokládána za zakladatelku ošetřovatelství jako vědy. Často se objevovala na
bankovkách a poštovních známkách.
Na památku se den jejího narození slaví jako „Mezinárodní den ošetřovatelství“. V Londýně
bylo založeno muzeum F. Nightingale (viz. příloha – obr. 8).
(K. Žiaková, D. Jarošová, J. Čáp a kol.; Ošetřovatelství – Konceptuální modely a teorie; str. 34 – 41)
2. Východiska
•
•
•
•
•
•
•
F.Nightingaleová byla ovlivněna svou dobou nejen historicky,ale také různorodými
poznatky a mimořádným potenciálem duchovní kultury
odmítala autority a dogmata,které byly spojovány s tehdejšími způsoby péče o
nemocné
v otázkách ontologických ( koncepce člověka) vycházela z křesťanství
nesporně ji ovlivnila sociální filozofie (problém spravedlnosti)
vycházela z pozitivismu
opírala se o filozofickou tradici rozvíjenou od antiky do konce 19. resp. začátku 20.
století
práci Nightingaleové výrazně ovlivnily také ideje osvícenství
2.1. Empirismus,racionalizmus
•
•
•
v centru pozornosti byl člověk jako poznávající subjekt
historické kořeny empirismu zasahují až do 13.století k významnému mysliteli
R.Bocanovi-usuzoval,že použitím metody založené na matematice je možné dojít k
přesnému poznání-těchto poznatků F.Nightingaleová ve své práci také využívá
novověký racionalizmus klade absolutní důraz na lidský rozum-metoda spočívající v
rozumové intuici (bezprostřední nazírání mysli na pravdu)
2.2. Pozitivismus,sociologické přístupy
•
•
•
•
snahou bylo postavit rozum do služeb pokroku a lidského štěstí
snaha o pozdvižení člověka-prostřednictvím vzdělání a osvěty
vznik antropologie-věda zabývající se člověkem
význam vztahů mezi jednotlivcem a jeho společenským prostředím
3. Konceptuální model
Teoretický přínos Nightingaelové posuzovali různí autoři a dospěli k názoru,že
zformulovala teorii,která vysvětluje všeobecné chování v ošetřovatelství a poskytuje základ
rozvoji ošetřovatelské teorie a praxe. Teorie N. obsahuje 3 základní vztahy:
prostředí pacienta
péči o pacienta
péči o prostředí
( McEwen, 2002)
4
F. N. vědomě nevytvářela ošetřovatelský model nebo teorii,její vize ošetřovatelství je
nadčasová a má význam i pro dnešní praxi. Je pokládána za zakladatelku ošetřovatelství jako
vědy,při odvozování zákonitostí zdraví,nemoci a ošetřovatelství stavěla na svých
zkušenostech získaných především pozorováním a logickém uvažování.
Své poznatky a zkušenosti publikovala v r. 1859 v knize ,,Poznámky o ošetřovatelství“. Zde
popsala 5 základních elementů zdravého prostředí: čistý vzduch,čistá voda,čistota
prostředí,světlo a funkční kanalizace.
Jejím cílem bylo definovat ošetřovatelství jako vědu a umění a poskytnout všeobecná
pravidla pro praxi a pro rozvoj ošetřovatelství
3.1. Hlavní jednotky
•
cíl ošetřovatelství: zajistit nemocnému přežití nebo alespoň zmírnění
utrpení a ulehčení umírání
•
pacient/klient: potenciálně je jím každý jedinec,stává se jím v situaci,
kdy je odkázaný na pomoc sestry,je to osoba v prostředí,
ve kterém se má uzdravovat,je pasivní,
je ovlivňována sestrou a prostředím
•
role sestry: pomoc nemocnému dosáhnout optimální stav
•
zdroj potíží: prvky prostředí ( nečistota,vlhkost,chlad,tma,zápach,hluk)
•
ohnisko zásahu: zabezpečení 5 složek zdravého prostředí
•
způsob zásahu: úprava prostředí
•
důsledky: zlepšení prostředí a co nejlepší stav nemocného
(S. Pavlíková ;Modely ošetřovatelství v kostce; 2006; s. 37)
3.2. Pohled F. N. na metaparadigma
Objevila důležitost vzájemného vztahu 4 komponent ošetřovatelství:
•
•
•
•
pacient
prostředí
zdraví
ošetřovatelská péče
5
Pracovala s každou složkou metaparadigmatu ošetřovatelství,hlavně se zaměřovala na
pacienta a jeho prostředí
3.2.1. Osoba
•
vychází z křesťanské ontologie – což ji vedlo k celostnému pohledu na člověka
•
•
zohledňovala somatické, emocionální, sociální a spirituální aspekty
(osoba je pro ní fyzická,psychická,intelektuální a metafyzická jednotka)
•
jedinec je příjemce ošetřovatelské péče,sestra se má soustředit na potřeby pacienta,ne
na jeho nemoc ( N. sice doporučovala,aby pacient pečoval sám o sebe,přesto ho
považovala za pasivního příjemce ošetřovatelských intervencí)
•
její snahou bylo pozvednout člověka s cílem zlepšit zdravotní stav jednotlivců i
populace
•
usilovala o změnu prostředí,které zlepší kondici individua a komunity
•
vyzvedla potřebu zlepšení vědomostí o podmínkách zdraví u širší populace žen
•
vyzvedla nutnost uplatnění rozdílného přístupu z hlediska věku,pohlaví,charakteru
nemoci a aktuálního stavu jak v komunikaci s nemocnými,tak ve vědecké práci při
porovnávání statistických výsledků a vyvozování závěrů z nich
(K. Žiaková, D. Jarošová, J. Čáp a kol; Ošetřovatelství - konceptuální modely a teorie, 2005, s.53)
•
každý pacient má nápravnou schopnost zotavit se z nemoci za podmínek,že mu bude
zajišťována ochrana jeho prostředí (povinností sestry je napomáhat této přirozené
nápravné schopnosti pacienta
3.2.2. Prostředí
•
je ohniskem působení ošetřovatelství, prostředí odráží momentální stav společnosti
•
zahrnuje vnější podmínky (zevní prvky), které působí na život a vývoj
jedince,zahrnujíce vše od jídla,květin na pokoji, až po verbální a neverbální interakci s
pacientem
•
jedná se o působení fyzikálních,chemických a biologických vlivů v jednotě s interakcí
sociálního prostředí společně s vlivy psychologickými,které podmiňují zdraví i proces
uzdravování
•
zvládání zevního a vnitřního prostředí pacienta je velmi důležité pro jeho zdraví a
zlepšování životních podmínek podporuje jeho přirozenou léčbu
6
•
vymezila 5 komponentů prostředí: čerstvý vzduch, čistá voda, sluneční
světlo,zdravá výživa, funkční odpady
„Otevřte okna raději nahoře než dole. Nejsou-li tak zařízena, nechte je tak upravit, čím dřív,
tím líp. V zimě pak postačí pro pokoj prostřední velikosti, když se okno na několik palců
otevře. Pro dětskou ložnici bude ovšem více třeba, zvláště když větší počet dětí v ní spí.
Nejméně prospěšné jest, pouštíme-li vzduch do světnice nízkými okny blízko u podlahy. Tím se
podlaha a spodní vrstvy vzduchu příliš ochladí, a když pak nemocný jest s to, aby opustil lože,
může velmi nebezpečně nastydnout.“
( Kniha o ošetřování nemocných, 1874, s. 19 )
„Přetvařování, šeptání, chození po špičkách bývá nemocnému trapné a nepříjemné.
Nepřirozeně přitlumený hlas s přídechem útrpnosti, jak jej obyčejně slýcháme u pořadatelů
pohřbů, může nervy seslabené osoby nanejvýš podráždit. Radou, aby se v ložnici zachovalo
ticho, spůsobila bych více zlého než dobrého, kdybyste jí rozuměli tak, že se musíte před
nemocným přetvařovat, naopak, pohybujte se a chovejte se u nemocného nenuceně a
přirozeně.
( Kniha o ošetřování nemocných, 1874, s. 65 )
•
chápe jako aspekty: fyzické (přírodní, tělesné) – preferuje nejvíce
emoční (psychické)
sociální
(viz. příloha - obr. 9)
Tyto 3 aspekty jsou nazývány jako přírodní prostředí. Specificky je nerozlišuje, patří sem
teplo, strava, čistota, světlo a zvukové podněty, rovněž verbální a neverbální komunikace.
Zdravé prostředí: čistý vzduch, čistá voda, čistota prostředí, světlo a funkční
kanalizace
Autorka složky zdravého prostředí doplnila o ticho, dietu ( složení stravy, dobu podávání
jídla,…), polohu nemocného (včetně umístění lůžka), odstranění zápachu.
Fyzické prostředí:
- je to součást okolí zdravého i nemocného jedince, důležité je udržovat prostředí v takovém
stavu, aby se o něj mohla postarat nejen sestra, ale i jedinec
Emocionální (psychologické) prostředí:
•
chápe vliv psychické pohody na tělesnou stránku pacienta ( škodlivé prostředí
způsobuje psychický stres, a tím negativně působí na citové prožívání člověka)
•
důležité je pacientům nabízet různé aktivity pro stimulaci psychiky,rovněž pozitivní
psychologické vlivy úpravy prostředí ( světlo,barvy,květinová výzdoba,hudba,….)
7
•
zabývá se správnou a účelnou komunikací s pacientem, lékařem a rodinou,
rozpracovala pozitiva a negativa komunikace s nemocnými ( vhodné je zaujmout
pacienta, zaměstnat ho a odpoutat ho od problémů a nedávat mu falešné
naděje,nezlehčovat nebezpečí a nezveličovat šance na uzdravení)
•
kritizovala obecně rozšířenou indiferentnost ve vztahu k umírajícím, kterým nikdo
nezmírňuje utrpení, pokus se to netýká tělesného utrpení
Utrpení a nepohodu pacienta vnímala jako důsledek působení nevhodného prostředí a
nepřiměřeného chování sestry. Sestra by měla regulovat prostředí tak,aby pacienta ochránila
před fyzickým a psychickým poškozením.
Sociální prostředí:
- souvisí s prevencí onemocnění. Zdůrazňovala význam dobrého prostředí pro prevenci
onemocnění ( pro prevenci je důležité monitorování prostředí pomocí specifických informací
a statistických dat,souvisejících s výskytem onemocnění). Komunikace a sociální prostředí
musí být chápány ve spojitosti s konkrétním jedincem.
-
makrosociální struktury ( vliv a podíl státu na reformách zdravotnictví, sociální podpora
chudých nemocných a raněných vojáků ) ve vztahu k mikrosociálním vztahů
3.2.3. Zdraví
•
chápala nejen v protikladu s nemocí, ale jako přirozený proces utvářející se v
kombinaci s environmentálními vlivy
( Environmentální teorie je založena na předpokladech, že nejdůležitější pro zdravotní
stav pacienta je fyzické prostředí).
•
zdraví znamená být bez nemoci a současně mít schopnost využít svůj potenciál,tedy
stav pohody a maximálního využití vlastních schopností a možností jedince
•
nemoc je příležitost získat duchovní perspektivu ( křesťanský význam utrpení)
•
zdraví může být upevňováno zlepšováním hygienických a jiných podmínek prostředí
včetně zlepšení poznatků o zásadách zdraví, kromě hygieny zdůrazňovala také
zdravotní rizika jako např. inaktivitu
Domnívala se, že zdraví lze uchovat a navrátit prostřednictvím prevence onemocnění,
která vychází z regulace a kontroly prostředí. Toto nazývala „zdravým ošetřovatelstvím“
( Tomey et al.,2002, s. 70), které pak odlišovala od péče o nemocného člověka. Zdraví je
důsledkem interakce mezi sestrou ( ošetřovatelstvím) a pacientem, mezi sestrou
( ošetřovatelstvím) a prostředím, přičemž aktivity zaměřené na úpravu prostředí působí na
pacienta.
8
F. N. popsala 3 roviny vztahů jedince:
•
jedinec – prostředí = zdravé prostředí je podmínkou zdraví jedince, nejsou-li
podmínky dodržené, vznikají nemoci a jsou potřebné
ošetřovatelské zásahy
•
sestra – prostředí = péče sestry o prostředí pomáhá zlepšit zdraví jedince
tím je myšleno: - udržovat čerstvý vzduch ( větrání )
- používat vždy čistou vodu
- používat světlo v místnosti, nejlépe přímé sluneční
- dbát na čistotu prostředí
- dbát o osobní čistotu, neumytý člověk je ohrožený infekcí
- funkční kanalizace
- udržovat kontinuální teplotu v místnosti ( vytápěním,
větráním, vhodným umístěním lůžka v místnosti )
- vhodné zvukové podněty, bránit hluku
- dietní omezení podle druhu onemocnění, časový
harmonogram stravování
Sestra je zodpovědná za prostředí i tehdy, když v něm není fyzicky přítomna.
„Je to věcí velmi zajímavou, vidíme-li, jak téměř každý nemocný ležící v posteli obličej má
obrácený ku světlu, právě jako rostlina, která své listy vždy po slunci obrací.“
( Kniha o ošetřování nemocných, 1874, s. 120 )
•
sestra – nemocný = vztah je zaměřen na uspokojování potřeb a podporu psychické a
sociální oblasti prostřednictvím komunikace, sestra má
pozorovat nemocného, hodnotit reakce a zlepšení stavu, má
akceptovat to, co on sám preferuje, rovněž se má vyhýbat
negativnímu emocionálnímu působení. Sestra má mít
profesionální vztah a být v něm nositelem morálky.
Sestra dbá o tzv. ,, management maličkostí ´´ ,který zahrnuje ochranu nemocného před
tělesným a duševním poškozením.
3.3. Ošetřovatelství a ošetřovatelské aktivity
•
cílem bylo definovat vědu a umění ošetřovatelství a poskytnout všeobecná pravidla pro
praxi a rozvoj ošetřovatelství
•
souhrn činností, které poskytují nemocnému vhodné podmínky pro přirozenou
léčbu, ošetřovatelství využívá k ovlivňování prostředí přírodní zdroje
•
,,zdravé ošetřování´´ znamená činnosti zaměřené na prevenci onemocnění a
kontrolu prostředí, čímž se jedincům zajistí klidný život až do smrti, základem bylo
dodržování pravidel života a zdraví, tento pojem musíme odlišit od ošetřování
9
nemocného, při kterém sestra upravuje prostředí nemocného tak, aby pro něho
dosáhla prospěchu a obnovila jeho zdraví, zabývá se problémy nemocného nebo mu
pomáhá při klidném umírání
•
o ošetřovatelství hovořila jako o šlechetné profesi a povolání nikoliv jen jako o
vhodném zaměstnání pro ženy, péči o jiné považovala za umění, které se má
vykonávat laskavě, upřímně a s čistotou srdce, velký důraz kladla na pozorování
pacienta sestrou
•
Vědecká stránka ošetřovatelství podle F. N. spočívala ve využití vědeckých metod
(statistiky, pozorování ), cílených intervencích ( hygiena, komunikace ), v
administrativě a v řízení a ve vlivu na veřejné zdraví ( podle pravidel zdraví na
základě pozorování nemocného ).
•
ošetřovatelství by mělo být zaměřeno na manipulaci s prostředím klienta a na péči o
jeho psychickou pohodu
„Lidé posuzují ošetřování dvojím způsobem. Někteří mají je za obtížné, zbytečné zlo, jemuž
hledí dle možností se vyhnout, druzí považují ošetřování za tajemství. Vidí-li totiž kdo, že
dobrá ošetřovatelka dosáhne u nemocného snadno, čeho jiná marně snažila se docílit, pohlíží
na ni jako na osobu, která užívá jistých skrytých prostředků, jimiž lze dosíci neočekávaného
úspěchu. Má-li jedna osoba na nemocným „zvláštní moc“, kterou jiná nemá, spočívá příčina
pouze v tom, že jedna bedlivě pozoruje, co nemocného dojímá a co mu svědčí, kdežto jiná
těchto věcí příliš málo si všímá.“
( Kniha o ošetřování nemocných, 1874, s. 158,159 )
4. Užití environmentálního modelu v praxi
•
•
•
její ošetřovatelské principy jsou platné dodnes,přestože žijeme ve společnosti na
vyšší sociální i ekonomické úrovni
naše současné prostředí,i když v jiném měřítku,je problémovou součástí v pohledu
na zdraví jedince i celé společnosti
dnes je stejně tak aktuální ,aby sestra působila v oblasti ošetřování nemocných
klientů / pacientů, stejně tak se výrazněji angažovala v sociálně - politickém životě a
více svoji činnost zaměřila na oblast zdraví a zdravého prostředí klienta
4.1. Stanovila všeobecná pravidla pro praxi a rozvoj ošetřovatelství :
•
všeobecnost znamená vytvoření všeobecných návyků ,popsala koncepty týkající se
sester,pacientů,prostředí
10
•
•
•
přesnost na základě zkušeností, předpokládala nutnost postavit ošetřovatelskou
praxi více na pozorování a zkušenostech než na systematickém výzkumu
zdůvodnitelné následky - de o usměrněné chování sester v zájmu pacienta i sebe, její
návody byly zaměřeny na praxi,výzkum i vzdělávání
kreativita,humanita důležitá pro schopnost růstu a změny
5. Souhrn
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
F.N. měla cíl v zajištění co nejvhodnějších podmínek osobám pro podporu a posílení
zdraví a pro prevenci onemocnění (důraz na člověka a jeho potřeby nikoliv na chorobu
a patologii)
vymezila předmět ošetřovatelství a identifikovala čtyři základní pojmy-osoba,
prostředí, zdraví, ošetřovatelská péče
prostředí považovala za nejdůležitější faktor ošetřovatelství, preferovala více fyzické
prostředí-vymezila pět základních komponent ovlivňujících zdraví člověka ( čerstvý
vzduch,čistá voda,sluneční světlo,zdravá výživa,funkční odpady)
základní činnosti sester viděla v předvídání a plnění potřeb nemocných
rozlišovala dva druhy ošetřovatelství:
vlastní ošetřovatelství-zabývající se problémy nemocného člověka
ošetřovatelství zaměřené na prevenci a zlepšování zdraví
založila první necírkevní ošetřovatelskou školu na nových principech ošetřovatelství,
rozvíjela systematické vzdělávání v ošetřovatelství
napsala první systematickou učebnici ošetřovatelství ( Notes on Nursing ) zaměřenou
především na prevenci onemocnění a určenou všem pečujícím o nemocné a potřebné
osoby
podporovala ošetřování nemocného v jeho přirozeném prostředí
je pokládána za zakladatelku ošetřovatelství jako vědy a její práce významně ovlivnila
moderní teoretiky ošetřovatelství 20.století
poprvé v historii vytvořila a prakticky použila statistické grafy a diagramy pro potřebu
zdravotnictví
navrhla systematickou a jednotnou evidenci nemocničních dat jako validní podklad
pro reformy a zlepšování veřejného zdraví
svými reformami vojenské a veřejné nemocniční péče významně ovlivnila systém
veřejného zdravotnictví- je pokládána za průkopnici prvotní verze veřejného
zdravotnictví založeného na důkazech
(K. Žiaková, D. Jarošová, J. Čáp a kol.; Ošetřovatelství – Konceptuální modely a teorie; str. 59 – 60)
11
6. Přílohy
•
obr. 1
(Florence (odborný časopis); 1/2005; str. 1)
•
obr. 2
12
•
obr. 3
13
•
obr.4
14
•
obr. 5
15
•
obr. 6
•
obr. 7
•
obr. 8
16
•
obr.9
(S. Pavlíková; Modely ošetřovatelství v kostce; GRADA; str. 42)
17
7. Použitá literatura
•
Florence Nighingale; Kniha o ošetřování nemocných; přeložila: Paulina Králová;
1874 Praha , nakladatelství J. OTTO; str. 19,65,12,158,159
•
JAROŠOVÁ, J. 2003. Vybrané ošetřovatelské modely a teorie. 1. vyd. Ostrava:
Ostravská univerzita v Ostravě, 2003. 84 s. ISBN 80 – 7042 – 339 – 0
PAVLÍKOVÁ, S. 2006. Modely ošetřovatelství v kostce. 1. vyd. Praha: Grada
Publishing, 2006. 150 s. ISBN 80 – 247 – 1211 – 3
ŠVEJNOHA, J. 2004. Florence Nightingalová zakladatelka dobrovolné
ošetřovatelské péče. 1. vyd. Praha: Úřad Českého červeného kříže, 2004. 52 s.
ŽIAKOVÁ, K., JAROŠOVÁ, D., ČÁP, J. 2005. Ošetřovatelství – konceptuální
modely a teorie. 1.vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2005. 232 s. ISBN
80 – 7368 – 068 – 8
•
•
•
•
•
A. Archalousová; Přehled vybraných ošetřovatelských modelů; NUSLEUS HK
2003; ISBN 80-8625-33-X; str. 47-50
www.obrazky.cz ; www.osv.cz/zsf/sborník/pri.../img011jpg
18