Hasič/záchranář - Evangelický časopis

7+8
Evangelický měsíčník | Prázdninové dvojčíslo | ročník 89/2013 | cena 50 Kč | www.ceskybratr.cz
Profesní svět:
Hasič/záchranář
Nejhorší není, že uplavou materiální věci. Nábytek,
všelijaké předměty. Nejhorší je přijít o hmotně
nenápadné věci, které ale mají velkou emocionální
hodnotu. Fotografie dětí. Fotky předků, kteří už nežijí.
To je rána na celý život.
Vyprávění o zatopeném domově, Olga Tichá / 12
Rozhovor s hasičem a lékařkou ze záchranky
Za Kralickou do Kralic – program oslav
Češi, Korejci a Japonci pod jednou střechou
Diakonie: Jsme povoláni pomáhat
| 9, 15
| 22
| 34
| 53
Křest
Červený kostel, Brno
foto: Daniela Ženatá
ÚVODNÍK
3 Zachraň se, kdo můžeš– D. Ženatá
TŘINÁCT
4 Epizody z mládí Konstantina filozofa
– T. Pavelka
BIBLICKÁ ÚVAHA
6 Hospodinův oheň a reptání lidu – M. Cejnar
TÉMA
9 O strachu, adrenalinu a víře ještě jinak.
Rozhovor s M. Götzem, záchranářem – A. Balcar
12 Vyprávění o zatopeném domově – O. Tichá
15 Aspoň na pískovišti na chvíli usnout…
Rozhovor se Z. Šonkovou – J. Plíšková
18 Mám sen… – K. Šimr
OTÁZKA NA TĚLO
19 Pomáhali jste někdy někoho zachraňovat?
Zachraňoval někdo vás?
CÍRKEV ŽIJE
27 O synodu, prodeji fakultní budovy i novém
zpěvníku – G. Fraňková Malinová
33 Evangelická etika – P. Keřkovský
34 Pod jednou střechou, pod jedním Pánem
– O. Kolář
36 Církev je společná bohoslužba, večeře Páně
a křest. Rozhovor s korejským kazatelem
– D. Ženatá
39 Předání cen Gratias agit – D. Ženatá
MOJE CÍRKEV
44 Soběstačnost sborů a samofinancování církve
– P. Stolař
48 Pluralitní společnost a čeští evangelíci – Z. Susa
SURSUM CORDA
53 Plníme, Kriste, tvoje přání – L. Moravetz
DIAKONIE
56 Jsme povoláni pomáhat– P. Hanych
SLOVO
58 Prase – L. Ridzoňová
62 Slova pro hledající – O. Macek
64 Naučit se číst linky a klikyháky – L. Ridzoňová
65 Lovec motýlů – I. Binar
ÚVODNÍK
Zachraň se, kdo můžeš
P
řed vedrem. Před velkou vodou. Před tornádem. Před bezohledným pirátem silnic. Před
turbulencemi v politice. Někdy ale vlastní síly
nestačí. A to pak vyhlížíme hasiče, záchranku
nebo kohokoli, kdo nás může aspoň obejmout.
Záchranářům, hasičům a dobrovolníkům – těmto
andělům záchrany a naděje je věnováno prázdninové
dvojčíslo. Když jsme v redakční radě plánovali témata jednotlivých čísel, netušili jsme, jak bude vybrané
téma po červnových povodních aktuální. Sdělovací
prostředky věnovaly největší pozornost těm nejdramatičtějším situacím a osudům, ale který osud není
dramatický, když voda v obýváku stoupá ke stropu?! O zkušenosti s opakovaným zaplavením svého
domu, ztrátách i dlouhodobém traumatu vypráví
žena z Mělnicka. Rozhovor s dobrovolným hasičem
a lékařkou ze záchranky ukazuje, jak vypadá pomoc
z pohledu odborníků.
Za velmi dobrou vizitku církve považuji, že se
mnozí její členové, nejen faráři, stali ve spolupráci
s Diakonií vedoucími středisek, která při letošních
povodních organizovala práci dobrovolníků. Ti pak
přijížděli a pomáhali lidem ze zatopených domů z nejhoršího. Zadarmo a s nasazením. O tom svědčí pár
fotografií, které v tomto čísle otiskujeme. Z mnoha
stran bylo slyšet, jak dobře záchranný systém fungoval. Doufáme, že spolu s vyhlášenou celocírkevní
sbírkou byla pomoc rychlá a účinná.
Poslední záchranu čekáme od „toho, kterýž byl,
kterýž jest a kterýž přijíti má“. Jak se dočteme v rozhovoru s příslušníkem hasičského sboru, očekávají
ji mnohdy i ti, kteří se otevřeně ke křesťanství nehlásí. Kdo nás však zachrání před vrtochy mstivého
prezidenta? Na uklidnění po vichřici v politice si asi
budeme muset ještě počkat.
Milí čtenáři, inspirativní letní čtení vám přeje
Daniela Ženatá
3
TŘINÁCT
1150 LET OBRÁCENÍ
Epizody z mládí Konstantina filozofa
Nad stránkami poutavé legendy
Ž
ivot svatého Cyrila se dochoval ve více než ně ukazuje, že na počátku obrácení mnoha
čtyřiceti rukopisech z 15. století, šest set let lidí bývá něco hodně triviálního. A kryje se
po jeho úmrtí. Ovšem kompletní text nesrov- i s (běžně parodovaným) poznatkem psycholonatelně důležitějšího, kopírovanějšího a čte- gie, že ztráta oblíbené hračky může u člověka
nějšího Nového zákona máme v ruce také až v dětství přehodit výhybku (zde ke kněžství,
ze staletí vzdálených jeho vzniku. U antických nikoliv k zločinecké dráze).
klasiků, z nichž bez větších problémů sestavujeme dějiny starověku a učíme na školách, činí Byzantská vzdělanost
odstup ztraceného originálu a dostupné kopie Příběh hloubavého chlapce pokračuje krátkým
běžně tisíc a více let, málokdy méně. A pokud setkáním s akademikem, který se však zařekl,
bude za tři sta let ještě fungovat internet a ně- že už nikoho učit nebude, a odmítne tedy i Konkdo na něm náhodou najde tento článek, roz- stantina. Pro děj legendy to nemá další význam,
hodně ho nenajde na disku stejného počítače, a tak jsem nakloněn vidět zde prostě záznam
na kterém jsem ho napsal. Co lidi z nějakého autentické hořké vzpomínky. Nicméně Kondůvodu zajímá, prostě kopírují; hledat původní stantinovi se, jako sirotku z dobré rodiny, brzy
médium, na kterém byl text uložen, se dnes dostane vzdělání po boku samého mladičkého
zdá dětinské.
císaře, a to v těchto oborech: gramatika, HoA proto beru vážně jeden z názorů na vznik mér, geometrie, dialektika, filozofie, rétorika,
legendy, totiž že vznikla krátce po Cyrilově aritmetika, astronomie, hudba. Tak tehdejší
smrti (869), snad ještě za Metodějova života. vzdělání skutečně vypadalo, a dnešní člověk
Minimálně obsahuje vícero osobních věcí skoro aby záviděl a připadal si právem trochu
z Cyrilova dětství a mládí – lidsky uvěřitelných. jako fachidiot.
Podívejme se tedy na několik epizod z života
mladšího z bratrů-věrozvěstů, abychom zvě- Svatý muž
děli, jak zajímavý člověk k nám před 1150 lety Náš filozof záhy unikne ženitbě a politické
přinesl světlo evangelia.
kariéře. Vzdělance je však škoda ztratit, a tak
jej aspoň uvrtají na místo diecézního knihovníka. Brzy zmizí na půl roku do kláštera, je
Ztracená hračka
Zajímavý je už „příběh obrácení“ tehdy ještě však potom povolán jako profesor filozofie na
Konstantina; ještě jako dítěti z dobré aristo- univerzitu v Cařihradu. Příznivce nauk o typokratické rodiny mu vítr při lovu odnese kra- logii osobnosti může potěšit, že oba slovanští
hujce. Chlapce nad ztrátou oblíbené hračky apoštolové vykazují rysy příznačné pro lidský
popadne tesknota nad marností světa a od té typ „svatý muž“ – houževnaté úsilí o poznání,
doby si raději čte a skrz hloubání nad knihami pevnost přesvědčení, odvahu k oběti – ale záse stává stále zbožnějším. Starý text věrohod- roveň typickou slabinu takových osobností:
4
Martin Benka, Príchod Konštantína Filozofa a jeho brata Metoda ku Slovákom
stálý sklon se někde zašít. Oba bratry to stále hotový filozof odpovídá: „Vidím obrazy ďáblů
táhne do klidu (a možná, řekneme jízlivě, do a soudím, že uvnitř bydlí křesťané. Ďábli, nepohodlí) kláštera. Když Cyril později v Římě mohouce s nimi žíti, utíkají od nich ven. Kde
umírá, právě to říká bratrovi: Do kláštera ne- však tohoto znamení zvenčí není, s těmi jsou
ďábli uvnitř.“
choď, prosím tě, dodělej tu Moravu.
Po zahřívacím kole však následuje srovnání obou věr, živé dodnes: muslimští učenci
Císař a filozof
Časem je Konstantin vyslán na humanitární argumentují, že muslimové jsou v zachovávání
misi do Iráku, aby zmírnil pronásledování příkazů svého náboženství daleko důslednější
místních křesťanů pod muslimskou nadvládou. než křesťané. Konstantin souhlasí; ovšem poukazuje na to, že Mohamedova nauka nebrání
Ocitujme kouzelnou řeč, jíž jej císař vysílá:
„Slyšíš-li, filozofe, co mluví nečistí Agareni běžným lidským sklonům, zejména hněvu
proti naší víře? Jsi sluhou svaté Trojice a jejím a chtíči. Je mělká, a proto je snadné se jí říučedníkem, jdi a odporuj jim, a Bůh, dokonava- dit. Kdežto Kristova nauka je hluboká, často
tel všech věcí, v Trojici oslavovaný, Otec, Syn jde proti sklonům člověka, a tak se mnohým
a Duch svatý, dej ti milost a sílu v řeči a učiň nedaří ji naplňovat. Nízko položenou laťku je
tě jakoby novým Davidem, jenž zvítězil třemi prostě snazší přeskočit. Křesťanství stanovuje
kaménky nad Goliášem, a přiveď tě nazpět ideál, kterého se snažíme dosáhnout a mnohdy
k nám a popřej ti království nebeského.“ Slyše selháváme, s tím se od začátku počítá.
Muslimští učenci pak šikovně využijí Kristo, Konstantin odpověděl: „S radostí tam půjdu
pro křesťanskou víru. Neboť co jest mi sladšího tova příkazu o nastavení druhé tváře: „Proč se
na tomto světě, než za svatou Trojici živu býti tedy Byzanc pokojně nepodrobí muslimskému
i umříti?“ Tedy, přeloženo: „Pocem, studovanej. vpádu?“ Konstantin oponuje jiným citátem
Di a vysvětli jim to.“ Konstantinova odpověď z evangelia: „Nikdo nemá větší lásku než ten,
kdo položí život za své přátele.“ Křesťan má
pak na aktuálnosti neztratila docela nic.
nastavovat druhou tvář, má ale také povinnost
bránit své souvěrce, aby „se zajetím těla nebyla
Hádání v Iráku
Irácká epizoda začíná anekdotou: muslim- také jejich duše zajata“.
Následně z 19. súry Koránu, Mariam, dokáští průvodci se Konstantina poťouchle ptají,
zda ví, co znamenají obrazy ďáblů, jimiž jsou že nauku o svaté Trojici: „I poslali jsme ducha
zhanobeny dveře domů místních křesťanů. Po- svého k Panně a přijal z ní podobu doko- ¥
5
nalého člověka.“ Což tam skutečně je! Když
zodpoví mnoho dalších otázek z mnoha vědních oborů a muslimští filozofové se ho ptají:
„Kterak to všechno víš?“, odpoví podobenstvím
o muži, který si nabral mořskou vodu do měšce
a všude se chlubil, že má s sebou moře. Jeden
„pomořan“ mu však odpoví: „Zbláznil ses, že
se chválíš pouhým smrdutým měšcem? Vždyť
my toho máme celé moře. Od nás přece vzešla
všechna umění a vědy.“ A když se podíváme,
jak slavné vzepětí islámské filozofie a vědy
nemělo záhy trvání ani pokračování, dal bych
mu i za pravdu.
Zhrzení filozofové mu aspoň dají vypít jed,
který však neúčinkuje. Konstantin je zřejmě
přece jen z celé mise trochu otrávený a odchází
opět do kláštera, za bratrem Metodějem.
Následně je čeká mise k Chazarům na Krym,
kde se v disputaci střetnou s muslimy a Židy.
Debata má rozhodnout další duchovní směřování této říše. Legenda opět oplývá velmi
zajímavou argumentací.
BIBLICKÁ ÚVAHA
Hospodinův oheň a reptání lidu
Nu 11,1–2
I
stalo se, že lid stěžoval a stýskal sobě, což se
znelíbilo Hospodinu. Protož slyše to Hospodin,
rozhněval se náramně a roznítil se proti nim oheň
Hospodinův a spálil zadní díl vojska. Tedy volal
lid k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš k Hospodinu,
a uhasl oheň.
Střet s barbary
Ve světle předchozí kariéry jednoho z bratrů je
jasnější, jaké povahy byl pozdější střet slovanských apoštolů s latinskými biskupy z Řezna
a Pasova, nelibě nesoucími ohrožení svých nároků na moravské území. Je to střet tehdy ještě
velmi barbarského Západu s tehdy ještě velmi
vyspělým Východem. Už jen v otázce bohoslužby
v jazyce lidu argumentuje Konstantin četnými
místy z Písma, zejména pasáží o mluvení jazyky
z listu Korintským. Latinové se zmohou jen na
odkaz na nápis na Kristově kříži, jenž byl v jazyce
hebrejském, latinském a řeckém, údajně jediných
jazycích, jimiž jde chválit Boha. Z legendy se dále
dovídáme, že latinské duchovenstvo příliš nebránilo pohanským žertvám ani rozšířenému mnohoženství, že učilo, že pod zemí žijí lidé s velkou
Máme před sebou jeden z prvních záznamů
hlavou (?!), že kdo zabije hada, zbaví se tím devíti o zásahu proti ohni. Je to poměrně krátká zpráhříchů, apod.
va, ale hodně aktuální v době, kdy se nám liA přece je to nakonec latinský svět, který zrodí dem začíná vymykat správcovství nebe i země,
takového Jana Husa a další reformátory, jejichž tak jak jsme je dostali od Hospodina na počátobdobu bychom v Byzanci – a v Bulharsku nebo ku stvoření (Gen 1,26). Možná se z těch dvou
Rusku už vůbec – marně hledali. A tak se právě na veršů dovíme něco málo o tom, proč se tak děje.
Moravě setkává svět, který pomalu umírá, s tím, Vše začíná stěžováním a stýskáním lidu. Není
který se teprve rodí.
sice napsáno, proč a nač si konkrétně stěžoTomáš Pavelka
vali, ale zdá se, že to není ani nutné zkoumat.
6
V každé situaci, která je nepohodlná, se najde dost lidí ochotných pomoci, že jednali rychdost důvodů k stížnostem. A cesta pouští jistě le, přestali lamentovat a nepropadli panice
takové obtíže přinášela. I naše společnost si či malomyslnosti. A třeba také rychle strhli
libuje v reptání a stěžování, ba nadávání, a to nejbližší stany, vykopali příkopy, a když měli
jistě zdaleka nejsme v tak nepříjemné situaci kliku, nefoukal vítr. Oheň byl uhašen. Příběh
je u konce.
jako izraelské kmeny.
„To jsme se toho zas dozvěděli!“ řeknou si
Kdo z vás našel odvahu sledovat televizní
pořad o tom, že máte slovo, určitě ví o čem čtenáři. Já však doufám, že někteří zaslechnou
mluvím. Všechno začne tím, že někdo začne zprávu, kterou jsem chtěl v těch dvou verších
remcat, a k němu se přidávají další, vzájemně odkrýt. Začíná tím, že člověk od pradávna jedse podporují. Už jim nejde o to něco vyřešit, ná pošetile, když remcá, hudruje, nafukuje se,
ale chtějí si ulevit a nenechají si ujít svých pět a třeba i chce poroučet vodám, větrům i dešti.
vteřin hrdinství. Jak se vše stupňuje, překři- S touto neopatrnou nabubřelostí přichází zúkují se a rámusí až hanba. Vy se na to díváte, čtování v podobě zničené přírody, ohně či zázačínáte se za ně trochu stydět a po chvíli vám plav. Ale stále ještě není pozdě. Když kdokoliv
z nás pochopí, že Hospodin je na straně nových
jdou víc a víc na nervy.
Slyše to na poušti Hospodin, rozhněval se prozíravých a poučených opatření k nápravě.
náramně, je psáno. Také je psáno, že Hospodin Že nás v tom nechce nechat samotné a že každopustil proti izraelským vojskům oheň. Oheň
Hospodinův, oheň lidský. Jak snadno vyšlehne,
když si někdo nehledí svých povinností, je neopatrný a místo toho, aby hlídal oheň v táboře,
vztahuje naštvaně paže k nebi a hlasitě si stěžuje. U požáru v situaci zásadního ohrožení
reptání ztrácí smysl, stýskání nepomůže. Ti
bystřejší si zakrývají ústa a začínají hledat
záchranu. Přivolávají Mojžíše. Ten rychle
jedná. Neptá se, kde je chyba, kdo vše zavinil.
Nenapomíná postižené ani nezkoumá, zda
si záchranu zaslouží. Jedná. Tak jako jednají
záchranáři i dnes. Je zvláštní, jak málo slov
potřebují, jak málo otázek.
Píše se zde, že se Mojžíš modlil k Hospodinu.
Upřímně řečeno, vyrukovat proti ohni s modlitbou se zdá pošetilé. Jenže vzpomeňme na
Františka z Assisi, který za modlitbu považoval i účinnou praktickou pomoc potřebným.
Takže ta Mojžíšova modlitba nemusela být jen
slovní, ale mohla se týkat organizace a práce
při hašení požáru. Nechci ubírat na významu dá lidská sounáležitost významně pomáhá.
tradičnímu chápání. Snad jen, že takto si to A snažit se o to, byť třeba nepatrnými silami,
můžeme lépe představit. Ten, kdo pomáhá má smysl. Rozhodně větší než lamentovat nebo
a kdo přiloží ruku k dílu záchrany, modlí se udílet přemoudřele svaté řeči. Kéž máme do
společně s těmi, kdo pomoc potřebují. Bůh ta- budoucna dost sil, moudrosti a odvahy. A pokovou modlitbu slyší. A vstupuje do děje. Oheň tom: „Pán Bůh pomáhej.“
uhasíná. Zázrak sil, které fungovaly v dávných
Miroslav Cejnar
dobách? Já myslím, že ne. Hospodina lze nalézt
správce rekreačního střediska Sola fide
všude tam, kde se dějí užitečné a dobré věci.
v Janských Lázních, ordinovaný presbyter
Například v tom, že k uhašení ohně se seběhlo
foto: pozary.cz
7
TÉMA – HASIČ/ZÁCHRANÁŘ
Modlitba letní
„Zachraň mne, můj Bože,
vody mi pronikly k duši!
V bahně hlubiny se topím,
není na čem stanout,...“
můj Bože,
kdo mě zachrání?
i moje duše se topí
hučí mi v uších
svět kolem mě je moc rychlý
prosím o pevný bod
buď se mnou
ochraňuj prosím moje blízké
v létě, na cestách
děkuji
amen
Žalm 69 a Lenka Ridzoňová
kresba Lydie Férová
Rozhovor s Milanem Götzem, záchranářem z povodní
O strachu, adrenalinu a víře ještě jinak
Ptali jsme se Milana Götze, někdejšího
velitele hasičů a záchranáře, dnes starosty
severočeské obce Kunratice u Frýdlantu.
Pane starosto, před dvěma lety v srpnu 2010
se během dvou hodin z Jizerských hor přihnala
po řece Smědé mohutná vlna, mnohem
mohutnější než letos, a zaplavila obce na
Frýdlantsku, z nichž nejvíce byly poškozeny
vesničky Víska, Minkovice, Višňová. Jak na
to jako hasič záchranář vzpomínáte?
Říkáte to správně, ale nejvíce to tehdy odskákaly Heřmanice. Nebyly napadeny Smědou, ale
Oleškou, potůčkem mírumilovným, leč stala se
z něho smrtonosná řeka. Zahynula tam jedna
paní. Odneslo ji to až do Polska k Bogatyni.
Každá jednotka je podle krajského plánu
plošného pokrytí k něčemu předurčená. My
jsme určeni k požárnímu zásahu v katastru
obce a od roku 2009 máme na starost civilní
ochranu a ochranu obyvatelstva. Jezdíme proto
na několikadenní cvičení, což se nám právě hodilo v roce 2010. Hodně jsme toho ale odkoukali
od višňovských hasičů, kteří mají s povodněmi
zkušenosti až dvakrát do roka.
Jak vypadal první den povodně?
Jistě si ho pamatujete na minuty. Co bylo
potřeba udělat nejprve, co potom, než se
přikročilo k běžným úklidovým pracím?
Když nás hledali, bylo po půl šesté ráno. Nefungovala elektrika, siréna nehoukala. Lilo už od
pátku, kdy tady v kulturáku probíhala Oldies
party, takže jsme seděli v hospůdce, užívali si
Diakonie ČCE tehdy poslala skupinu
dobrovolníků, kteří pod vaším velením pomáhali deštivého počasí v suchu a teple. O to větší překvapení nás čekalo ráno. Burcoval jsem kluky
postiženým obyvatelům a podnikatelům
po telefonu. Některé jsem vzbudil až houkáním
zachránit vše cenné, co se z jejich domácností
během odjezdu do Vísky. Stav ve Vísce ještě
a dílen ještě dalo zachránit. Pamatuji si – měl
nenasvědčoval tomu, co teprve mělo přijít jako
jsem jako místní farář jeden týden Diakonii
hlavní vlna. Začali jsme evakuovat domy, garáve Vísce na starosti – jak jste vy, hasiči, byli
že a všecky cennosti jsme přenášeli do prvních
velmi dobře organizovaní, rychlí... Nepamatuji
pater.
si, že byste udělali krok stranou. Měl jste
Nejsilnější předchozí povodeň, kterou si pazkušenosti s povodněmi již z let předešlých?
Výrazné zkušenosti jsme neměli. Jen občas se matuju, se přihnala roku 2002, takže s nějakou
vyjelo do Višňové k menším povodním naplnit takovou jsme počítali i tentokrát. U jednoho
pár pytlů s pískem a rozvézt je mezi chalupy. chlapíka, který se chystal slavit narozeniny
Když vám začne houkat siréna, dozvíte se, do a odjel nakupovat, jsme v jednu chvíli byli sami,
čeho jdete, v podstatě až když v autě zapnete a tak jsme se rozhodli, že postačí, když mu větší
vozidlovou vysílačku. Operační středisko věci z garáže přestěhujeme do přízemí a postavíz Liberce vám radiově sdělí, proč byl poplach me nad podlahu. Mám ještě před očima krásnou
vyhlášen. Teď po povodních se začaly používat koženou sedačku, kterou jsme postavili na pivesemesky s popisem, čímž se informovanost ní sudy, televizor a další věci, ale za pár hodin,
zvýšila, ale v té rychlosti na to stejně není dost když už jsem přivázán na laně kontroloval stav
času. Poplach trvá minutu, do dvou minut jste vody z bývalého víseckého mostu, jsem jeho bana hasičárně. Pak máte problém se nasoukat ráček viděl, jak už je pod vodou do prvního patra,
do oblečení, protože jste samozřejmě zaplave- po strop v přízemí, takže jsme ty věci z garáže
ný adrenalinem, nervózní. Jako na potvoru se přenášeli vlastně zbytečně.
A další obdobné příběhy bych mohl vyprávět.
výjezdy odehrávají v nočních hodinách, takže
jste ještě rozespalý, hledáte pravou a levou botu. (Už v roce 2002 – tak dlouho se jeden muž ¥
9
nechtěl vzdálit od svého domu, až pro něj museli poslat vrtulník. Totéž se opakovalo v roce
2010.) To, co přišlo v roce 2010, nepamatuje
nikdo. Kapky deště bezmála jak frťany.
peklo. Do vysílačky se povídat nedalo. Byl nepřetržitý provoz.
Postižených míst rychle přibývalo. Předali
jsme Poláka záchrance, načež jsme se vrátili
zpátky do Kunratic. Nejhorší déšť ustal a my
zjišťovali největší škody. Leckde jsme jen tupě
zírali. Najednou jsme viděli, jakou sílu má voda.
Jak se vyrovnávali s povodněmi naši předkové?
Zde v pohraničí to byli Němci. Jistě tady
Kolik času jste na povodních strávili?
s povodněmi, byť menšími, uměli nějak žít.
Pole byla dříve menší, rozdělená remízky, me- Já jsem záchranné akci věnoval celý týden své dozemi, přirozenými protipovodňovými překáž- volené a pak ještě týden, kdy mě zaměstnavatel
kami, hloubily se a dláždily meliorační struhy, uvolnil. Čtrnáct dní záchranné práce také trvaly.
sklepy se stavěly tak, aby jimi voda protekla V té době se například kácejí nebezpečné stromy,
(systémem kanálků) nebo se zkrátka zase které ohrožují lidi, zvířata, majetek, odklízejí se
vsákla. Když se přihnala voda na přízemek, naplaveniny... Vstupuje se do narušených domů,
otevřeli dveře z jedné strany a z druhé strany, které se vyklízejí. Odklízejí se veškeré škody.
voda pak jen protekla. Vymetli bláto a nazdar!
Celkově se i hospodařilo jinak. Po roce 1948 Máte nějakou neblahou vzpomínku
se začala pole v rámci kolektivizace scelovat, na případy sobectví, rabování či jiné
všechno se rozoralo, spousta domů se zbourala. chamtivosti nebo bezohlednosti?
Dříve tu žilo dvojnásob lidí. Dnes jsou z lánů Mám zkušenost s neochotou jednoho velkopodplacky, ze kterých voda rychle stéká na domy. nikatele. Sháněli jsme ženijní nářadí, hlavně loNejvětší chybu lidé dnes dělají, když po paty. Přišli jsme si k němu lopaty půjčit, a když
nás hasičích chtějí, abychom jim ve starých mě potkal v hasičským mundúru u vrátnice, jak
domech honem rychle odčerpali vodu ze skle- je vynáším, zařval na mě: „Kdo pomáhal mně,
pů. To je ale špatně. Dokud neopadne okolní když mi to vyplavilo krám?“ A ať je tam nechám.
voda, nemá to smysl, protože vy čerpáte a voda Já na to, že hasiči zachraňovali lidi, ženy z Penny
se vám okamžitě navaluje zpátky. Navíc když Marketu. A odešel jsem bez lopat.
Jinak se většinou dostane nejvíc pomoci tomu,
ta voda protéká, podemílá sklepní podlahy
a stěny, protože německé domy nemají základy. kdo je nejvíc vidět. Do Chrastavy se přijel podívat
Jsou to jen kameny spojené jílem. Pokud si dům Václav Klaus, a najednou se všechno posílalo
sedne, tak praskne. Ale těžko se to dnešním na Chrastavu. I s rabováním jsem se setkal.
Raspenavě, která byla odříznutá, jsme zajistili
majitelům vysvětluje. To je prostě neštěstí.
noční policejní hlídku. Ve dvě hodiny ráno tam
chytli tři zloděje, kteří kradli z aut naftu. Hned
Vzpomínáte na nějaký případ hrdinství
je odsoudili. Ve středu jsme pak poslouchali rápři zásahu vašeho hasičského sboru?
Na vyložené hrdinství si nepamatuju, ale dio a raspenavští nám hasičům nechali zahrát
z rybníka Tongrundu, kterému se protrhla písničku na přání. To mě zahřálo.
hráz, jsme společně s kolegy z Frýdlantu zachraňovali jednoho Poláka. Ve čtyřech jsme Přesto byla pomoc rozdělována více méně
pro něj museli – do sebe zaháknutí –, jeden rovnoměrně, spravedlivě? Nebo ne?
z frýdlantských kluků se dokonce svlékl do Snažili jsme se. Ale ti, kdo byli postiženi nejvíc,
spoďárů. Kluky jsem lanem přivázal ke stromu. byli v šoku, propadli takovému pocitu marnosPřes silnici se na nás valil silný proud. A pak ti a osobní bezcennosti, že třeba jenom seděli
si kluci všimli, že se vyškrábal po napadaných a pomalu ze sebe soukali skleslé věty jako nastromech na břeh. Když ho šli vyzvednout, příklad: „Já... asi nic... nepotřebuju.“ A pak tam
zjistili, že má v ruce láhev vína a je namol. byli vykukové, jako například jedna žena, která
Tam jsem taky utopil telefon. Telefony beztak fasovala pleny a pak je prodávala. Nebo si pro
nefungovaly, poněvadž vypadly sítě. To bylo humanitární pomoc dojížděli lidé, co bydleli na
10
kopci. Setkal jsem se i s něčím, co mi připadalo
jako vtip. Třeba když někdo poslal krabici kravat. Vtip to asi nebyl, možná to myslel dobře,
ale vypadalo to hloupě a jako špatný vtip by to
postižení vzít mohli.
Jak vzpomínáte na Diakonii ČCE? Přece jen
to byli většinou mladí lidé, studenti...
Diakonii nám seslalo samo nebe. Byl jsem velice spokojený, až překvapený. Parta mladých
lidí, kteří se neštítili práce a prostě fungovali.
To jsem zažil i jiné dobrovolníky: s jednou par-
Já se celou dobu, co působím, snažím odstraňovat
z nás hasičů nálepku ožralů, ale jde to strašně
těžko. Myslivci pijou, fotbalisti pijou, ale hasiči
jsou přece jen víc vidět. Všem klukům říkám,
a to dost tvrdě: „Jestli chceš chlastat a zpít se do
němoty, tak ze sebe svlíkni hasičskej mundúr
a jdi tam v civilu.“ Ale také je pravda, že když jste
jen přiopilý, během poplachu díky adrenalinu
rychle vystřízlivíte. Teď vážně, alkohol k zásahu
nepatří a několik kluků už jsem v minulosti poslal z hasičárny domů a na zásah nejeli, protože
nebyli zkrátka ve formě.
Co myslíte, že je na hasičské záchranářské
službě nejtěžší?
Péče o postižené v rámci psychosociální pomoci.
Musíte mít schopnost vcítit se do lidí. Musíte se
dívat na neštěstí, zranění a škody, prát se se
zoufalstvím postižených.
Máte někdy strach? Šlo vám už o život?
Strach mám pokaždé. Z mladické nerozvážnosti jsem nás nechal před pár lety zasahovat
při větrné smršti na lesní cestě a při odklízení
popadaných stromů nám poryv větru shodil na
avii strom. Mohl spadnout na kohokoliv z kluků,
které jsem měl na starosti.
Co vás na hasičské službě nejvíc baví?
Úplně všechno. Jsem takový zapálený hasič. Můj
táta je hasič, pradědeček byl hasič. Už od malička
jsem se strojil do tátovy uniformy.
tou třeba přijel člověk, který si všechno jenom Hraje ve vaší službě nějakou roli víra, morálka
fotografoval, hlavně samozřejmě sebe, pak se nebo náboženské přesvědčení? Jakou? Jsou
vyvěšoval na facebooku, vychloubal se, jak byl nějaké etické zásady, kterých se hasič musí
oblečený, ale na špinavou práci nesáhl. Potom držet, aby svou službu mohl vykonávat se ctí?
si pro něho přijela manželka, protože ho tlačily Děláme to od srdce a ze srdce. Nechci, aby to
holínky. Prostě člověk k ničemu. Když jsme mu vyznělo jako klišé, ale my dobrovolní hasiči to
nabízeli rukavice, řekl, že v rukavicích nedělá. děláme za děkuju. Nehledám ni zisku, ni slávy,
Vyplavený nábytek ale taky popadnout nechtěl. podle prvního hasičského přikázání. Existuje
Slyšel jsem ho jen, jak volá: „Kdybych měl rukavi- hasičské desatero i hasičská modlitba, kterou
ce, tak bych vám pomoh.“ Rozmazlenej capínek. jsem jeden čas dokonce uměl nazpaměť.
Člověk musí být hlavně ochoten pomáhat,
zachraňovat. Ne se jen předvádět. Nepatřím do
Dovolte mi jednu ošemetnou otázku. Jak vypadá
církve, ale nejsem ateista. Jsem takový něcista.
zásah hasičského sboru, když vás poplach
Věřím, že něco je, že nám něco pomáhá.
překvapí na zábavě, kde už třeba nejste střízliví?
Hlavně věřím v lidské dobro. Jsem naivní optiV českých komediích se to podává úsměvně,
mista. Věřím lidem, až do prvního zklamání. ¥
i když to ve skutečnosti jistě zábavné není.
11
Jsem ochoten odpouštět, ale taky podle toho co. v pohodě, tak si říkám, že něco mezi nebem
a zemí funguje.
Všeho moc škodí.
Když nám frýdlantský farář světil prapor,
Věřím ve sv. Floriána, patrona hasičů. Myslím si, že i ti hasiči mají namířeno někam, aby tak se najednou strhl takový poryv větru, že
tam pak pomáhali i po smrti, že jsou to takoví se prapor rozvinul a rozevlál, což jsem si vzal
strážní andělé, takoví rytíři. Ano, na strážné k srdci jako znamení. I kluci, co říkají, že na
anděly taky věřím. Když někde vidíte kluky, jak Pána Boha nevěří, tak se na něho vždycky, když
propadnou stropem, vyškrábou se z toho a jsou je nejhůř, obrátí. Ptal se Adam Balcar
Povodně 2013
Vyprávění o zatopeném domově
Olga Tichá
Dolní Beřkovice na Mělnicku, 10. června
P
ovodně jsem zažila v posledních letech podruhé. Byla jsem na velkou vodu odmala zvyklá,
ale takováhle zkáza nebyla nikdy.
Když začala v neděli 2. června stoupat voda,
paní farářka Pfannová nám vzkázala, že máme
na mělnické faře připravené noclehy. Proto jsem
teď na faře. Rodina se postupně vrací domů, jak je
to jen možné, já jsem tu poslední se psem. Nebyla
jsem moc vytížená, tak jsem začala organizovat
dobrovolníky, bylo třeba zařídit jim zázemí
a stravování. Teď už to běží samospádem. Dnes
ráno přijel pan farář Strádal z Prahy a přijímání
dobrovolníků už převzala Diakonie. Přijíždějí
a hlásí se. Před chvílí jsme se vrátili z obhlídky
Dolních Beřkovic, aby se mohli připravit na to,
co bude potřeba.
Psychicky jsme to všichni nesli velmi špatně. Ne,
že bychom se nějak káceli, ale nebyli jsme na to
připraveni. První hlášení nevypadalo tak dramaticky. Bydlíme v takovém dolíku, takže nás voda
nejdřív obteče, dostane se do zahrady. Když jsme
odcházeli pryč, vypadalo to, že do domu se voda
nedostane. Pak najednou už bylo na všechno
pozdě. Když začala voda téct dovnitř, už jsme se
tam nemohli vrátit.
O domově
Bydlíme v Dolních Beřkovicích na břehu Labe,
sedm kilometrů od Mělníka. Vyplavení už jsme
byli dvakrát. Vodu na zahradě míváme častěji,
ale do domu většinou nešla. Zaplavené přízemí až
do stropu jsme měli poprvé v roce 2002. A to byla
hrůza. Nábytek, všechno pryč. Zůstalo nám jen
pár věcí, které se daly umýt, pár kousků nádobí.
12
Bydlíme v přízemním rodinném domku, takže
ani není kam vynést věci. Letos jsme vynosili
ven, co se dalo, aby byly věci v bezpečí, až nás
voda zase obteče. Stihli jsme přestěhovat i sle- mi dopřává oporu, po ní se pnu, abych mohla
pice a králíky. Ze sklepa jsme vynosili všechno být užitečná.
na dvůr, ale pak to stejně vraty odplavalo. No,
připlavaly zase jiné věci, kterých se teď potře- O pomoci
bujeme zbavit. Opakoval se podobný scénář Pomáhají nám příbuzní, hlásí se i bývalí spojako minule. Nejdřív to podle hlášení vypadalo, lužáci nebo známí. Volají, jestli něco nepotřeže do domu voda nepůjde, ale pak nás přece jen bujeme. Ty mobily, to je něco! Měla jsem skoro
zaplavila. Psychicky to ale lépe snášíme, zdá se dojem, že ty první dny nedělám nic jiného, než
mi, že máme trochu nadhled.
telefonuju. Ale je úžasné vědět, že na vás někdo
Bydlí s námi dva dospělí synové, starší dcera myslí.
a syn bydlí kousek dál, ale ti jsou v poschodí. Takže jsou v suchu. Všichni už celý týden pracují na Hasiči
odklízení. Raději ani nemyslet, co by bylo, kdyby První, kdo při povodni dorazil, byli dobrovolní
se teď naplnila předpověď a začalo zase víc pršet. hasiči. Po povodních v roce 2002 nám pomáhali
Půda už nemá žádnou schopnost přijmout další hasiči z Broumova. A od té doby se každý rok na
vodu a řeka by zase stoupla. Včera přešlo pár výročí povodně koná setkání rodin jejich a nabouřek, chvíli lilo. V Libiši padaly kroupy jako šich hasičů. Vždycky přijedou na víkend, bydlí
pingpongové míčky. Jedněm známým napadaly ve stanech, na závěr je tancovačka. Říkáme
do komína a v pokoji jim prý z krbu vyskakovaly tomu Zvodyvstání a loni to bylo jubilejních deset
černé koule, které hopsaly doprostřed místnos- let. A tihle broumovští hasiči přijeli letos zase
ti. To je sice úsměvné, ale jinak kroupy poničily a hned se zapojili. Poznávali ještě domy a lidi,
všechno v zahradách a poškodily kapoty aut.
kterým pomáhali před jedenácti lety. Přijeli se
svou technikou, o své dovolené, se svými penězi.
To už věděli z minula, že účty ani bankomaty neO překonávání těžkých chvil
Při dramatických událostech se snažím pořád budou asi dočasně fungovat, ale pohonné hmoty
něco dělat. To mě drží. A když už je to moc, po- je třeba průběžně nakupovat. Není to úžasné?
Jednou jsem šla pro pitnou vodu k cisterně
padnu kolemjdoucího nebo prostě někoho, kdo
je po ruce, a musí mě obejmout. To je jedno, kdo a u auta seděl jeden hasič opřený o kolo a spal.
to je. A je zase dobře. Potřebuju načerpat energii. Nesla jsem nějaké odpadky do kontejneru a on
Nejhorší není, že uplavou materiální věci. se tím šramotem vzbudil. Dali jsme se do řeči
Nábytek, všelijaké předměty. To v první chví- a já se dozvěděla, že celou noc vyváželi kontejli spíš naštve. Budou výlohy, bude se muset nery, aby ráno měli lidé zase do čeho vyklízet.
všechno možné koupit. Nejhorší je ale přijít Pak mi ještě pomohl odnést domů dva kbelíky
o hmotně nenápadné věci, které ale mají velkou čisté vody. To jsou nezapomenutelné zážitky. Že
emocionální hodnotu. Fotografie dětí. Fotky vůbec takoví lidé existují. A že do toho jdou i popředků, kteří už nežijí. To je rána na celý život. druhé, vždyť by toho mohli mít na celý život dost.
To jsou nenahraditelné ztráty. Člověk se ale
musí umět něčeho chytnout. Když jsem teď po Diakonie
velké vodě přišla poprvé domů, viděla jsem, že Další pomoc přichází z Diakonie. Dnes se sjíždějí
v obýváku zůstal květinový stolek. Bála jsem dobrovolníci a začnou s odklízením. Ti jsou platse, myslela jsem, že uvidím jen zkázu a zmar. ní, až když opadne voda a hasiči ostříkají čistou
Uviděla jsem kytky, toho jsem se chytla a drže- vodou to nejhorší. Některé textilie se dají vyprat,
la. A bylo hned líp. To říkám i lidem kolem sebe: ale vše se musí dezinfikovat, takže časem se
zaměřte se na drobnosti, které vám pomůžou. látky stejně rozpadnou. Pamatuju se, že minule
Je spousta lidí, kteří pohromu nezvládají. Já jsem do vánoc stejně vyhodila všechno, co jsem
mám ohromné štěstí, že mám velkou rodinu, po povodních zachránila. Od minulých záplav
spoustu příbuzných a přátel. Oni o mně vědí, povlékám peřiny jenom do bílého. Všechno
někdy nabízenou pomoc třeba ani nemůžu vy- barevné povlečení jsem rozdala. Mám potřebu
užít. Ale podpírají mě. Jsem jako réva, Pán Bůh vidět, že to je bílé, čisté.
¥
13
O psychických následcích
O fungování složek záchranného systému
Za minulých povodní jsem přebývala u dcery, kte- Letos pracují všechny složky záchranného
rá má dvě děvčata, tehdy to byly malé holčičky. systému naprosto perfektně. Dobrovolní hasiči
A když jsem šla jednou okolo obrovské hromady v Beřkovicích mají velkou důvěru starostky, vše
zničených vyklizených věcí, nahoře ležela panen- jde jako na drátku. Při záplavách v roce 2002
ka. Poničená, ve špinavých šatičkách. Já jsem se byla nařízena evakuace a hasiči a policie se
zastavila a koukám na to. A po dlouhé chvíli jsem někde k lidem nechovali moc vstřícně. Tahali
si uvědomila, že tam stojím, civím, úplně vyhasle je násilím, křičeli na ně. Asi si mysleli, že to je
a bez emocí. Ten pohled mám dodneška v sobě nutné, ale lidi si z toho odnášeli větší trauma než
uzavřený a můžu si ho kdykoli přehrát jako video z vody. Pak se záchranáři poučili, asi i vyškolili
i s tím divným pocitem. A v tu chvíli jel kolem mě a v roce 2006, kdy byla evakuace dobrovolná
soused na motorce, vůbec mě nevnímal a díval se a víc se o tom mluvilo, lidé všechno přijímali
zrovna takovým vyhaslým, prázdným pohledem. mnohem lépe a vstřícněji. Člověk je v ohrožení
Myslím, že to v nás zanechal ten zážitek povodně. velice zranitelný, tak proč přidávat další trauNe smutek nebo strach, ale prázdnotu.
mata. A letos to po téhle stránce bylo naprosto
suprové. Hasiči sami objížděli lidi, hezky s nimi
jednali, opravdu pomáhali, dodávali pocit jistoty.
O chuti do života
Ještě jeden poznatek mám: při povodních před
jedenácti lety nejvíc plakali ti, o kterých jsem si
myslela, že jsou největší chlapáci. A všelijaké
sušinky obstály. Většinou ženy. Ty se pokládaly
až tak za půl roku, ale při samotných povodních
byly pevné. Někteří chlapi ale totálně selhali,
zpanikařili, případně pili a pili. Letos mám pocit, že tohle je jinak. Už jsme zkušenější, možná
i otužilejší.
Stal se mi jeden zajímavý příběh. Při minulé
povodni jsme přišli o knížky a taky o Bibli. Tak
jsem při pobytu v Chotěboři rozhlásila, že kdyby
měl někdo doma nepotřebnou Bibli, že by se mi
hodila. A z Přerova mi přišla od někoho Bible, byl
to starší výtisk ekumenického překladu po někom, a tam byla zaškrtaná stejná místa, co jsem
měla zaškrtaná ve své ztracené Bibli já. Koukala
jsem na to jako na zjevení. Jako bych držela v ruce
tu svou Bibli. To není přece samo sebou.
14
Říkáte, že vypadám docela radostně a optimisticky. Jak je to možné? Já mám výhodu
krytých zad, nemusím se hroutit. Mám mnoho
příbuzných a přátel, na které se můžu spolehnout. I když byly také chvíle, kdy jsem toho
měla dost. Na vánoce 2003, rok a půl po minulých povodních, začaly odpadávat dlaždičky
a za nimi byla plíseň, rozpadal se nábytek,
který jsme mysleli, že přežil, žili jsme pořád
mezi bedýnkami a vysoušeči. Už mi nějak
docházela šťáva.
Ale pak jsem si řekla, že když mi tolik lidí pomohlo a obětovalo se, věnovalo věci i úspory, že
to musím překonat. Bylo by ode mne nevděčné
to zabalit, všichni by měli vidět, že mi prospěli
a že to mělo cenu. Tehdy jsem měla dojem, že
žádnou další povodeň už nepřežiju. A vidíte,
přežila jsem. Ani to není tak hrozné, jak jsem
si myslela, že bude. Ještě mám trochu energie
i na rozdávání.
O přestěhování do sucha
Jestli mi přišlo někdy na mysl, že bychom se
odstěhovali z Dolních Beřkovic do nějakého
suchého bytu v šestém patře, kam voda nikdy
nedosáhne? Nikdy. Máme postaveno na místě,
kde bylo hospodářství našich praprapředků a já
tady chci raději umřít než odtud odejít.
Vyprávění Olgy Tiché zpracovala Daniela Ženatá
(foto z Libiše a Terezína Diakonie ČCE)
ROZHOVOR se Zillou Šonkovou
Aspoň na pískovišti na chvíli usnout...
Práce na záchrance je sociální sonda
Se Zillou Šonkovou jsem se seznámila na
vojně (!). V Táboře, ve Vojenském uměleckém
souboru Západního vojenského okruhu.
Spolu tam totiž jeden rok přebývali její i můj
„kluk“; i my jsme tam s nimi zažily leccos
velmi podnětného, tahle „naše“ vojna nese
něco dobrého a důležitého dodnes. Obě jsme
tenkrát studovaly medicínu, Zilla u ní ale
zůstala, a to způsobem trošku nevšedním,
poměrně záhy po studiu se totiž dostala
k Záchranné službě hlavního města Prahy.
A vydržela tam deset let, od roku 1992
do roku 2002.
Pro takovou mladou ženu – lékařku je přece
práce u „záchranky“ spíš neobvyklá. Jak ses
k tomu rozhodnutí tenkrát dopracovala?
Kde se ten nápad vůbec vzal?
Jak to v životě bývá, hodně věcí se stane spíš
náhodou. Jako neurolog jsem začínala na neurologické klinice v Kateřinské, ale pracoval tam
můj muž a mně se zdálo divné a nechtěla jsem,
abychom byli spolu na jednom pracovišti. Po
atestaci mi nabídli místo v nemocnici Na Malvazinkách, a to byla nemocnice záchranné služby. Tam jsem tedy k té akutní medicíně přišla.
Systém, který tam byl zaveden, se mi líbil, byl
tam u nás vůbec první akutní centrální příjem,
to v té době jinak vůbec neexistovalo.
V kterém roce to bylo?
V roce 1990. Malvazinky, to byl vlastně bývalý
„SANOPS“, proslavený za komunistů jako státní
sanatorium pro nomenklaturní kádry a jejich
rodinné příslušníky. Toto zařízení se přestěhovalo v červenci 1989 do nově vybudovaného
Státního ústavu národního zdraví, současné
nemocnice Na Homolce. A na Malvazinkách
vznikla nemocnice záchranné služby hlavního
města Prahy (později Nemocnice neodkladné
péče). Byl tam „heliport“, ARO, chirurgie, interna, dialýza a centrální příjem. Já jsem tam pů-
sobila jako neurologický konziliář. A „přičuchla“
jsem k multioborovému pojetí medicíny. Když
jsme měli akutní příjem, zcela spontánně jsme
se nad pacientem sešli s chirurgem, internistou,
anesteziologem; tím jsem byla nadšena. Navíc
to byla malá nemocnice a všichni jsem se znali.
Jak ses ale dostala přímo do té sanitky?
Prostě mi to na Malvazinkách nabídli – když
jsem se vracela po mateřské a místo konziliáře už bylo obsazeno. Mně se to zdálo absurdní,
vůbec jsem si to nedokázala představit, taky
jsme měli tři malé děti, ale nějak jsem si řekla,
že to zkrátka zkusím.
A jak to „zkusím“ vypadalo?
Jistěže začátky nebyly lehké. Ale abychom
nemluvily příliš pateticky. Záchranka dělá na
laiky dojem něčeho strašně náročného, z profesního pohledu jsou to ale vlastně naučené
postupy, výsek medicíny, který se týká „jen“ té
akutní fáze ošetření nemocného. A důležitá věc
z jiného konce, kterou si lidé možná uvědomují
málo, je určité sociální hledisko – člověk se dostane do míst a k lidem, kam by jinak nepřišel
a neměl by představu, jak někteří z nás žijí. Je to
opravdu sociální sonda. Jedeš k bezdomovcům,
lezeš málem do kanálů a za chvíli jsi třeba na
Hradě na recepci. To bylo pro mě nesmírně
přínosné.
Co se tam člověk opravdu musí naučit a co
jsem oceňovala nejvíc, to je rychlé rozhodování.
A co tvá psychika? Jak se snáší to,
že vidíš samé ty hrůzné věci?
Samozřejmě je náročné, že vidíš těžké úrazy,
úmrtí; jezdilo se i k ohledávání.
Ale paradoxně je vlastně charakter práce na
záchrance méně stresující než v nemocnici. Na
záchrance má člověk na starost v ten okamžik
pouze jeden případ, a dokud pacienta nepředá,
nikdo od něho nic jiného nechce. To jsem si ¥
15
silně uvědomila v pozdější době, když jsem se
vrátila do nemocnice; tam je to úplně naopak –
v jeden okamžik se musí zvládnout spousta věcí
najednou – vizita, telefony, nesmírné množství
administrativy... A taky je člověk více vtažen
do životních osudů pacientů, protože je s nimi
v kontaktu déle a pozná jejich rodinné zázemí.
A co nějaká psychologická příprava? Nějaké
testy? Psychický rozměr je přece dost podstatný.
Tenkrát žádné testy nebyly, vliv na psychiku to
ale rozhodně nějaký má. Můžu asi říct, že i mě
jistá „adrenalinová“ stránka věci podněcovala; když to ale bylo za mnou, nechtěla jsem se
k tomu vracet. Na rozdíl od některých kolegů,
kteří o tom, co právě zažili, naopak mluvili rádi.
A barvitě. Možná tím nějak tu svoji tenzi uvolňovali, mně to ale vadilo.
Byly v rámci přípravy nějaké speciální kurzy?
Dnes existuje atestace přednemocniční péče.
Je to samostatný obor. Tenkrát ne.
Obcházela jsem jednotlivá oddělení – nej- Vzpomínáš na své kolegy ráda?
cennější byl pobyt na operačních sálech, nau- Ano, s mnohými se dosud scházíme; byla to dobčila jsem se intubovat, zavádět kanyly, dále na rá parta a často velká legrace, i když někteří byli
kardiologii, hodně jsem se naučila už na tom dost výstřední. Asi to ty výstřední i trochu přitacentrálním příjmu. Taky jsem byla v porodnici. huje. Myslím si prostě, že dlouho se u toho zůstat
Nakonec jsem si dodělala atestaci z anestezio- nemá, že to člověka nějak deformovat musí.
logie a resuscitace.
Bez určité rozhodnosti a snad i odvahy
riskovat by to ale nešlo. To platí pro
Opravdu ses to všechno naučila –
vás pro všechny. Možná to je právě ta
než jsi začala jezdit?
To nikdy nemůžeš říct! A čím jsi starší, tím si nutná podmínka, ty mantinely?
to víc zpětně uvědomuješ. Člověk prostě musí To jistě. Na druhou stranu – já jsem nějaké
být mladý a musí mít odvahu začít. Bez toho pochybnosti o tom, zda jsme vše udělali úplně
nejlíp, stejně vždycky měla. Až jsem si potom
to nejde.
někdy musela říkat – vždyť já přece nemůžu za
to, že ten člověk pod tu tramvaj vlezl!
A konkrétněji?
Nejdřív jsem jezdila takzvaně zácvikové služby,
s doktorem. Úplně první bylo hned dítě přejeté Jak velká je role toho, kdo zvedá telefon?
vlakem; dobře mi nebylo, říkala jsem si – do Moc velká, nesmírně zodpovědná. Komunikace
čeho já to lezu? To že jsem tam potom těch s lidmi ve stresu a s různou schopností vyjadeset let byla, rozhodně nepovažuji za nějaké dřování je velmi náročná. Dispečer musí na
hrdinství; ale dělat to trvale? Není úplně nor- dálku vyhodnotit závažnost situace a rychle
mální vidět za život spoustu mrtvých, spoustu rozhodnout, zda na místo vyšle sanitku jednu,
nebo víc, paramedika, nebo i lékaře, musí mít
násilí…
přehled, která posádka bude na místě nejrychleji. V době, kdy jsem na záchrance pracovala,
Bylo něco, co ti na té práci vysloveně vadilo?
To, jak násilných činů přibývalo. Jezdili jsme bývalo ve službě na celou Prahu sedm lékařů.
stále víc k postřeleným, pobodaným, člověk Navíc se stává, že linku 155 zneužijí vtipálci či
prostě musel být tady u toho svědkem. A pak psychopati, jenomže telefon nevzít nelze!
taky to, že se i práce u záchranky stane po
letech rutinou. A ještě to, že jsem se, spíš až Kde bylo vaše sídlo?
časem, začala i bát. Jednak jsem létala vrtulní- Je tam pořád – na konečné tramvaje na Petřinách,
kem, ale hlavně jsem se bála pořád víc v autě. u hasičů. Někdy jsme vyjížděli i společně. A pak
Spousta řidičů jezdí hrozně. Ne ti naši v sanitce, taky na starém letišti v Ruzyni. To když se slouží
ale ostatní. Když se jezdí v silném provozu – na vrtulníku.
kolikrát se za nás někdo pověsil, zkrátka je to
nebezpečné. Ale zároveň platí, že na to ráda Stávalo se taky, že se nedělo nic?
vzpomínám, strašně moc jsem se tam naučila. To je různé, někdy je práce moc, jindy je to úplně
16
naopak. Pak se dá číst, studovat nebo to „proke- v terénu... A bála jsem se dětí. Vždyť pediatrie
je úplně samostatné odvětví! Jenomže kategorie
cat“, taky jsme hrávali s hasiči ping-pong!
záchranář-pediatr neexistuje. V sanitce máš
vybavení k resuscitaci od novorozenců až po
A čekat, až zavolají…
Když zazvonil telefon nebo pípnul „pager“, mu- dospělé.
seli jsme s řidičem běžet do auta a tam nám
sdělili vysílačkou, kam jedeme a o co se jedná. A dnes?
S dispečerkou bylo nutno být pořád v kontaktu; Už asi po pěti letech práce u záchranky jsem si
ohlásit, že jsme na místě, pak oznámit, jaké lůžko říkala, že je škoda neurologie nechat, a tak jsem
potřebujeme, a ona zjišťovala, v které nemocnici začala pracovat na malý úvazek v nemocnici Pod
mají místo. Shánění volného lůžka patří k dalším Petřínem. A když jsem za sebou měla těch deset
nezáviděníhodným úkolům dispečera. Po předá- let, bylo mi jasné, že chci u sanitky skončit. Měla
ní pacienta v nemocnici jsme teprve nahlásili, že jsem druhou atestaci z neurologie a dostala jsem
nabídku na neurologický JIP (jednotka intenzivní
jsme opět k dispozici.
péče) v nemocnici Na Homolce. A tam jsem dodneška. Ale zároveň trochu pracuji v neurologické
ambulanci.
Jaké je mít za manžela neurologa, jako jsi sama?
Mluvíte doma o neurologických otázkách?
Někdy ano. Ale jak jsem říkala na začátku – nechtěla jsem, abychom se třeba u večeře bavili
o našich společných kolezích, abychom měli
totožné pracovní prostředí...
Vysílačky byly někdy odposlouchávány,
a tak se stávalo, že jsme někam dojeli, a už
tam byla televize Nova. Proto se pak hlášení
některých údajů vysílačkou zrušilo.
Jde to dohromady, když jsou manželé
oba lékaři a oba mají i noční služby?
Já jsem dříve pracovala na menší úvazek, a pokud
jde o ty noční, nějak jsme se vystřídali. Výhoda
záchranky je v tom, že směny jsou dvanáctihodinové, takže je relativně dost volna. Často jsem
si brala noční a přes den jsem pak byla s dětmi
doma.
To jsi ale pak přes den přece potřebovala spát, ne?
Nějak to šlo. I když jsme si se sestřičkami povídaly, jak dobře známe usínání na pískovišti. Ale
rozhodně jsem s dětmi takhle byla daleko víc, než
kdybych pracovala ve špitále. Taky nám pomáhaly babičky, později byly děti trochu i ve školce...
A co vaši řidiči? Já je vždycky pozoruji
a obdivuji, jak se s tou houkačkou řítí.
Já taky. Navíc se musí výborně orientovat. I když
dnes už to mají s GPS snadnější. To tenkrát – sami
jsme za jízdy hledali v mapě. Dodnes, když projíždím různými místy v Praze, vybavuje se mi, co A když to teď můžeš srovnat? Kde ses cítila lépe?
se tam dělo. A jaká různá zákoutí člověk poznal! To je tedy těžká otázka, možná na záchrance,
třeba i proto, že mi bylo o dvacet let méně. A navíc – některé možná trochu paradoxní vzpomínky
Bála ses něčeho?
Porodů. I když jsem v porodnici na stáži byla. neblednou: Kdy jindy by se člověk podíval třeba
Je to obrovská odpovědnost. Když jde všechno v pět hodin ráno do Divoké Šárky? Kdy jindy by
normálně, nic to není. Ale představa velkého tam viděl vycházet slunce? I to se stávalo...
porodního krvácení či vzpříčené polohy plodu
Ptala se Jana Plíšková
17
VIZE DO BUDOUCÍCH ČASŮ
Mám sen…
„Kacířské“ myšlenky k povodňové pomoci
O
brazy letošní velké vody jsou úplně jiné by. Jít proti proudu. Místo cizích lidí v tričkách
než před jedenácti lety. Lidé v ohrožených s rozmanitými logy před kamerami nechat vyoblastech počítají s nebezpečím, klidně přijí- niknout místní angažované občany nebo třeba
mají evakuaci. Vědí, co je čeká a že se to dá zastupitele, kterým své prostředky předáme.
zvládnout. Občané, záchranáři i samospráva Těžko očekávat, že je využijí zcela spravedlivě –
jsou dobře připraveni. Vše běží podle připrave- jako to neuděláme ani my. Jenže na rozdíl od
ných krizových plánů. Povodně se prostě staly nás „cizinců“ si to lidé z obce s nimi mohou při
běžnou součástí našeho života. Jak v takové příštích volbách vypořádat...
Přesný návod, jak na to, nemám. Ale mám
situaci pomáhat?
Při letošních povodních se objevilo snad sen... Představuji si humanitární organizace,
ještě více veřejných sbírek než jindy. Jako by které zůstávají v pozadí a svými zkušenostmi
každý chtěl být první v terénu a na první strán- a prostředky podporují místní společenství –
ce novin. Neziskové organizace tak reagují na obce, spolky, farnosti a jejich autority... Přednáš neklid a touhu vyjádřit solidaritu. Jako ten, stavuji si materiální a dobrovolnickou pomoc,
který se podílel na povodňové pomoci jedné která tu přirozenou místní doplňuje na dálku
humanitární organizace v roce 2002, se však na úrovni partnerství a solidarity mezi obcemi
dnes na „proud pomoci“, který člověka strhuje, nebo třeba sbory. Protože tento způsob umoždívám s rozpaky. Domy se opraví, peníze z růz- ňuje reciprocitu, vzájemnost. Dnes se u nás
ných zdrojů se vyplatí. Ale co zůstane? Často jako občané, samospráva, neziskovky, církve
obce s podemletým sousedstvím, rozdělené na spojíme, abychom pro vás něco udělali – příště
ty, kdo dostali víc a kdo míň, a také ty, kdo to bude naopak.
Představuji si organizátory sbírek, kteří se
zatopeným závidí, jak si za peníze veřejnosti
vylepšili svá obydlí. Při pohledu na dennodenní nenechají válcovat potřebou lidí rychle dát peneštěstí kolem nás, často mnohem větší, než níze, aby ulevili svému soucitu, ale společně
jsou povodně, která představují ve společnosti s médii je vychovávají v odpovědném dárcovspíše tabu, se mi vtírá nepříjemná myšlenka: ství a dlouhodobě smysluplné občanské angaorganizace při povodních tak rády pomáhají, žovanosti, která má vyrůstat zespoda, z místa,
kde člověk žije. A představuji si také, že aspoň
protože to je vidět...
Záplavy přinášejí ztráty, velké vyčerpání, hlavní humanitární organizace založí společný
ale také příležitost ke stmelení těch, kteří se sbírkový účet s jasnými pravidly využití vymožná jinak ve svém městě nebo vesnici ne- brané částky. Že je to nereálné? A nezáleží to
potkají. Začínáme vnímat záplavy také jako náhodou na nás, kteří peníze dáváme a někdy
příležitost k obnově a růstu. Jít mezi zasažené jsme i členy církví, které organizace zřizují? Je
sousedy s lopatou nebo polévkou, nebo třeba pro nás důležitější pomoc jako reklama, nebo
na čas proměnit faru v zázemí pro evakuované, jako služba? Mám sen...
dobrovolníky nebo pro materiální pomoc – to je
Karel Šimr (foto z Českých Kopist Diakonie ČCE)
na místě. Přijít „zvenčí“ je ale něco úplně jiného. Znamená to dělat věci tak, aby si místní po
našem odchodu mohli říct: my jsme to zvládli,
něco jsme se naučili a zjistili jsme, že k sobě
patříme a máme větší chuť dál společně žít.
To ovšem vyžaduje vskutku diakonický, tedy
pokorný, „otrocký“, sebevzdávající způsob služ-
18
OTÁZKA NA TĚLO
Pomáhali jste někdy někoho zachraňovat? Zachraňoval někdo vás?
Libuše Palacká, z Hodslavic, vytopených v roce 2009
Právě v červnu před čtyřmi lety postihla naši
obec blesková povodeň. Naším domem protekla
spousta vody do výše šedesáti centimetrů. Prvními ochotnými zachránci hned ráno po povodni
byli náš farář a skupina evangelické mládeže.
Přišli a bez velkých řečí začali s odstraňováním
nánosů bahna a vyklízením znehodnoceného
nábytku a věcí. Ano, vzpomínám vděčně i na
další lidi, kteří nám pomohli, abychom se z toho
vzpamatovali.
Radim Žárský, farář
Pomáhal jsem zachraňovat vlastního syna, který si to v nestřežený okamžik během drakiády
namířil do obrovského lánu vzrostlé kukuřice.
Viděl jsem to v tu chvíli na povolání hasičů, policistů a vrtulníku s termovizí. Nakonec jsme
vše zvládli vlastními silami. Když jsem se díky
své klukovské zvídavosti několikráte propadl
na zamrzlé řece či rybníčku, zvládl jsem vždy
záchranu svépomocí. Bohu dík!
DaZ
Adam Balcar, farář a dobrovolník při povodních
Zachraňoval jsem po povodních 2010 ve Vísce
podnikatele. Strojírnu mu zaplavila voda a tak
hrozilo, že mu soustruhy i vláčky zrezaví. Zachránil jsem svoje dítě, když vlezlo do okna,
a druhé, když ve dvou letech spadlo do tůně.
Zachraňoval jsem farní sbor, ovšem spasitelský komplex už mě opustil. Zachraňoval jsem
sebevraha, leč nezachránil. A kdo zachraňoval
mě? Zachraňovala mě máma v řece Vydře. Zachraňoval mě táta, když mě nevzali na gymnázium. A pak mě zachránil ten, jemuž sloužíme
v církvi – jeho jméno budiž pochváleno!
Pavel Šilar, pracovník ve zdravotnictví
Za svůj život mě už někdo zachraňoval dvakrát. Poprvé při autonehodě a podruhé při
požáru. Prožíval jsem pocit trapnosti a provinění, přesto mi nikdo nic nevyčítal, nikdo
nenadával. Naopak hasiči, zdravotníci i policie
dovedli věcně a zároveň citlivě přistupovat
k člověku, který je ve stresu. Jednání všech
přítomných záchranářů bylo naprosto profesionální. Pamatuji si na ten dobrý pocit, že v tom
neštěstí o nás bylo dobře postaráno. Dík za
jejich práci.
19
NÁSTĚNKA
SYNODNÍ RADA
Na zasedáních 28. 5. a 11. 6. projednala
synodní rada 54 titulů. Z nich vybíráme:
Sbory a pracovníci
Synodní rada potvrdila volbu Jaroslava Coufala
za faráře v Jimramově na plný úvazek, pověřila Otakara Mikoláše duchovenskou službou
v Domově důchodců v Podlesí a v nemocnicích
ve Valašském Meziříčí a na Vsetíně na dobu čtyř
let, potvrdila volbu Marka Zikmunda za faráře
v Přerově a vzala na vědomí zprávu Marka Bárty
z Kurzu systémové pastorace v Hesensku.
Fakulta a bohoslovci, vikariát
SR souhlasila se zapsáním studenta bohosloví
Karla Müllera mezi zájemce o práci v církvi. Rovněž souhlasila se změnou umístění Maroše Klačka
k faráři Davidu Balcarovi do Jindřichova Hradce
v průběhu výkonu vikariátu.
Správa církve
Na vědomí vzala synodní rada zprávy ze schůzí
seniorátních výborů Královéhradeckého, Poličského, Moravskoslezského a Poděbradského
seniorátu.
Rovněž na vědomí vzala SR zprávy z vizitací příslušných seniorátních výborů ve farních sborech
v Černilově, Jičíně a Chlebích.
Hospodaření
Synodní rada jednala s vedením divadla Kalich ve
věci zastřešení dvora Husova domu. První etapa
bude realizována koncem června 2013. SR souhlasila s finanční spoluúčastí ve výši dvou měsíčních
nájmů, ale podmiňuje toto usnesení vyřízením
škodné události (vytopení skladu), kterou způsobilo Divadlo Kalich loni v srpnu nakladatelství
a knihkupectví Kalich.
20
Jeronymova jednota
Synodní rada souhlasila s poskytnutím půjčky
sboru ve Velké Lhotě ve výši 2 014 507 korun na
profinancování revitalizace okolí tolerančního
kostela ve Velké Lhotě. Sbor má dohodu o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova. Půjčka
je splatná do konce února 2014.
Rekreační střediska
Synodní rada uložila ústřední církevní kanceláři
připravit návrh smlouvy o půjčce objektu Kunzárna s občanským sdružením Přátelé Herlíkovic
a udělila souhlas vlastníka s provedením záchranných prací na objektu. Do září 2013 však ukládá
připravit variantní studii zefektivnění provozu
celého areálu Horského domova v Herlíkovicích
včetně návrhu investičních možností.
Ekumena
Synodní rada vzala na vědomí zprávu o návštěvě
W. Strohala z württemberské církve, odborníka
na pastoraci v nemocnicích. Souhlasila s účastí
G. Frey-Reininghause a Tomáše Růžičky na Evropských biblických dialozích v Berlíně. Na konvent
superintendentů Evangelické církve středního
Německa v Burg Bodensteinu delegovala Michala
Šourka. Vzala na vědomí zprávu Joela Rumla
o sjednocujícím synodu Francouzské protestantské církve a zprávu Ladislava Beneše z konference
Evangelického pracovního kruhu pro otázky
vyznání v Evropě, který proběhl v Bensheimu.
Hymnologie
Začátkem června složilo všech 17 frekventantů
tříletého Semináře církevní hudby závěrečnou
zkoušku a dle pravidel povolávání kantorů v ČCE
jim bylo uděleno osvědčení o způsobilosti ke
službě kantora v ČCE.
Diakonie
Synodní rada souhlasí s dokumentem předlože-
ným dozorčí radou Diakonie ohledně připravovaného výběrového řízení na post ředitele Diakonie
ČCE. K 28. 2. 2014 končí období, na které byl jmenován stávající ředitel, a je třeba vyhlásit a provést
výběrové řízení tak, aby od 1. 3. mohla být funkce
znovu nebo nově obsazena.
Stát a církev
SR vzala na vědomí, že smlouva o vypořádání
mezi Českou republikou a Českobratrskou církví
evangelickou byla zveřejněna na webu e-cirkev.cz
v sekci Majetkové vyrovnání. Smlouva je rovněž
dostupná od jejího uzavření na webových stránkách Ministerstva kultury ČR.
Z podnětu faráře Pavla Pokorného se synodní
rada zabývala brožurou Základní informace pro
pozůstalé, kterou vydalo pro obce v ČR Ministerstvo pro místní rozvoj. SR uložila statutářům
seznámit Ekumenickou radu církví a Českou
biskupskou konferenci s výhradami vůči brožuře
a požádat o společný postup v této věci.
Různé
V akutní povodňové situaci v ČR rozhodla synodní
rada o okamžitém uvolnění částky 700 000 korun
z Fondu humanitární pomoci na pomoc zasaženým povodněmi. Současně rozhodla vyhlásit na
pokrytí uvolněných prostředků v ČCE dobrovolnou sbírku.
DaZ
NOVÁ INICIATIVA
Hlas církvím – podpora pozitivního obrazu
církve ve společností
Z průzkumů veřejného mínění víme, jak negativně hodnotí široká veřejnost takzvané církevní
restituce. Vysoké procento obyvatel je údajně
proti nim.
Posláním církve je zvěstovat evangelium –
radostné poselství. Nám proto nemůže být
jedno, jak společnost na církve hledí. Proč by měl
občan uvěřit a věřit poselství instituce, která
okradla společnost o 134 miliard korun?
Toto veřejné mínění se musíme pokusit
společnými silami změnit. Založili jsme proto
občanskou iniciativu Hlas církvím, která chce
nepravdy a lži postupně vyvracet. Naše víra
vychází z dobré zprávy evangelia a vede ke konkrétní službě potřebným. Konkrétní ovoce této
víry můžeme vidět kolem sebe. Víme například,
že v tom či onom městečku se dobře starají
o handicapované a v jiném že se podařilo uvést
do života projekt pro bezdomovce. To dobré
dílo se tedy děje, problém je v tom, že pozitivní
zprávy nejsou mediálně zajímavé a společnost
se o nich nedovídá.
JUBILANTI
V měsíci červenci a srpnu 2013 slaví kulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí
pracovníci v církvi:
Libuše Šplíchalová 80
Daniel Matouš 50
Pavel Knorek 50
Jarmila Kučerová 80
Miroslav Litomiský 80
Ruben Kužel 50
Jaromír Dus 75
Jan Krupa 60
V církvi a ve sborech či farnostech žijeme ve
vzájemném respektu, solidaritě a lásce, dokážeme si pomáhat, máme skvělou mládež. Víme ¥
21
přece, jak zachránit svět, máme naději, ale jedno
nám chybí: tyto dobré zprávy nedokážeme
svému okolí srozumitelně sdělovat. Proto jsme
přesvědčeni, že je třeba říci jasně a rozhodně,
že církev jsme my, obyčejní lidé – možná je nás
kolem milionu –, občané, kteří žijeme slušně,
platíme daně, angažujeme se pro druhé a společnosti pomáháme. Proto jsme také občanskou
iniciativou, kterou sice založili křesťané, ale rádi
uvidí její rozšíření mezi lidmi dobré vůle i mimo
církev.
Co chceme konkrétně udělat? Můžeme shromažďovat a šířit dobré zprávy. Prosím, připojte
se a pomozte všichni. Posílejte konkrétní informace o tom, jak církev pomáhá ve vašem místě,
posílejte názory, podporu, pochvaly veřejné
správy, starostů, organizací atd. Rozšiřujte tyto
dobré zprávy ve svém bydlišti, v místním tisku,
hlavně od úst k ústům. Šiřte kolem sebe dobrou
náladu, pozitivní postoje. My, tedy Hlas církvím,
se pokusíme s touto zásobárnou stovek, tisícovek, dobrých zpráv oslovit „velké“ sdělovací
prostředky. Když církev na velkém počtu malých
příkladů ukáže, jak konkrétně společnosti
pomáhá, snad se jí podaří se v očích společnosti
rehabilitovat. Současně tím bude i informovat,
jak s nově získaným majetkem nakládá.
Radoslav Kvapil, [email protected]
ZA KRALICKOU DO KRALIC
400. Výročí Bible Kralické
Kralice nad Oslavou 13.–15. 9. 2013
PÁTEK 13. 9. 2013
17.00
Slavnostní propůjčení jména Jana Blahoslava
Základní a mateřské škole Kralice nad Oslavou
17.00–19.00
Vernisáže výstav v ZŠ Jana Blahoslava za hudebního doprovodu Tomáše Najbrta
– výstava Morava tolerantní o moravských nekatolických památkách doby předbělohorské.
– výstava akademického malíře Jana M. Krejčího
– výstava Bible ve službách Brněnské
tiskové misie
22
19.00
Koncert v kostele sv. Martina
– bratrské písně v podání všestranného
hudebníka Tomáše Najbrta
20.00
Večerní program v sokolovně
– vernisáž dětských prací
– cestovatel Bob Stupka – Po stopách
Církve bratrské a všech věřících lidí
21.00
Promítání filmu na hlavním podiu
– film Hrabě Zinzendorf – síla přesvědčení
vypráví o muži, který poskytoval pomoc
náboženským emigrantům z Moravy
a udržoval tak tradice staré Jednoty bratrské
SOBOTA 14. 9.
Hlavní podium
9.30
Slavnostní zahájení za účasti starosty Emila
Dračky a synodního seniora Joela Rumla
10.00
Koncert skupiny Maranatha gospel choir
11.00
Koncert slovenské křesťanské skupiny Tretí deň
14.00
Vyhlášení výtvarné soutěže a ocenění výherců
14.30
Zdravice zástupců církví a slovo teologa Pavla
Keřkovského.
– církevní prezident Volker Jung
za Hessensko-nasavskou církev a. v.
– generální biskup Miloš Klátik za Slovenskou
evangelickou církev a. v.
– biskup Jan Waclavek za Slezskou evangelickou
církev a. v.
Hudebně doprovodí Consonare – evangelické
pozounové sbory, moderuje Markéta Prunerová
15.00
Galaprogram Kralický klenot
– Petr Bende, Alfréd Strejček, Štěpán Rak,
Felix Slováček, Dagmar Patrasová,
Jaroslava Kretschmerová, Jiří Lábus, Láďa Křížek
vystupující představí nejen svůj repertoár,
ale podají i autentickou výpověď o významu
Bible ve svém životě
– v rámci Kralického klenotu návštěvníky
pozdraví političtí představitelé
20.00
komponovaný pořad Konzervatoře Evangelické
akademie v Olomouci a Alfréda Strejčka
– Petr Eben: Canticum Comeniana – bratrské
chorály na texty J. A. Komenského
21.00
promítání filmu Pod ochranou Žerotínů
– polohraný historický dokument vypráví
o mecenáších a ochráncích bratrské tiskárny –
o pánech ze Žerotína
Kostel sv. Martina
11.00
Notujme si žalmy po kralicku
– hudební dílna s Milošem Rejchrtem,
duchovním ČCE a hudebníkem
12.00
Bible jako básnická inspirace
– autorské čtení Milana Balabána, profesora,
teologa a duchovního ČCE
13.00
Kancionály Jednoty bratrské
– interaktivní přednáška s Ladislavem
Moravetzem, celocírkevním kantorem ČCE
14.00
Komorní sbor Dvořák
– Petr Eben: Comeniana a další církevní skladby
v podání uherskobrodského pěveckého sboru
19.00
Úryvky umělcovy konfese
– autorské čtení Pavla Rejchrta, básníka,
prozaika a evangelického kazatele
21.00
Nová generace evangelických básníků
– autorská čtení mladých básníků z okruhu
časopisu Bratrstvo (Adam Borzič, Jonáš Hájek,
Kolja Ivaskiv, Jan Škrob)
Tělocvična ZŠ
Celodenní přednáškový blok předních českých
odborníků
Bible kralická z teologického a kulturního pohledu.
10.30
Tiskaři a grafici Bible kralické
– Marta Keřkovská, oddělení mládeže ČCE
– Petr Turecký, duchovní ČCE
11.00
Kostel a obraz? Protestantské přístupy k umění
– Sixtus Bolom-Kotari, Historický ústav
Akademie věd
11.30
Výtvarná stránka bratrských zpěvníků
– Miroslava Fůrová, Ústřední archiv ČCE
12.00
Meziválečná architektura protestantských kostelů
a sborů v Československu
– Patrik Líbal, Filozofická fakulta UK
12.30
Význam kralických poznámek – Starý zákon
– Martin Prudký, Evangelická teologická fakulta UK
13.00
Význam kralických poznámek – Nový zákon
– Jan Roskovec, Evangelická teologická fakulta UK
13.30
Českobratrská kultura v kontextu českých národních hudebních tradic.
– Viktor Velek, Západomoravská vysoká škola Třebíč
Sokolovna
celodenní přednáškový blok předních českých
odborníků. Bible kralická z historického a kulturního pohledu
10.30
Kralice v době vzniku Bible kralické
– Tomáš Knoz, Filozofická fakulta MU
11.00
Jan Blahoslav a bratrské centrum v Ivančicích
– Jiří Just, Filosofický ústav Akademie věd
11.30
Kancionály pro německy a česky mluvící členy
Jednoty bratrské
– Eliška Baťová, hymnoložka
12.00
Věra Fialová a časopis Z kralické tvrze
– Jiří Mitáček, Moravské zemské muzeum
12.30
Bible kralická na Slovensku a v Polsku
¥
23
– Miloš Klátik, generální biskup Evangelické
církve na Slovensku
13.00
Komenský a Bible
– Jan Kumpera, Pedagogická fakult
a Západočeské univerzity
13.30
Komenský a Kalasanský aneb dva různé pohledy
na výchovu a vzdělání
– Marek Matějek, Západomoravská
vysoká škola Třebíč
15.30
Český samizdat a Bible kralická
– Peter Morée, Evangelická teologická fakulta UK
– Jan Keller, duchovní ČCE
– Tomáš Trusina, duchovní ČCE a nakladatel
16.00
Význam Bible kralické pro českou literaturu
– Hana Bočková, Filozofická fakulta MU
16.30
Jazyková stránka Bible kralické
– Robert Dittman, Filozofická fakulta UK
Putování světem Bible
– zábavné seznámení s biblickými postavami
– po celý den skákací hrad, tiskařská dílna,
historické ležení a jiné atrakce
NEDĚLE 15. 9.
Hlavní podium
9.30
Ranní chvály
– responsoriální zpěv na kralický biblický text
s Milošem Rejchrtem
10.00
Ekumenická bohoslužba
– s kázáním biskupa Jana Waclawka
– bohoslužbu povede synodní senior Joel Ruml
– hudebně doprovodí ženský pěvecký sbor Laudate
z Bystřice s dirigentkou Alenou Kostkovou
a dechový orchestr z Oldřichovic s dirigentem
Janem Kaletou
Na oslavy srdečně zvou:
Českobratrská církev evangelická
Slezská evangelická církev augsburského vyznání
Večerní představení v sokolovně
19.00
divadelní představení Labyrint světa a lusthaus
srdce
– Divadelní soubor z Českého Těšína s moderně
pojatým textem J. A. Komenského
Dětský program
9.30–15.30
Výtvarná dílna v ZŠ
Pro všechny tvořivé děti i dospělé
10.00–15.00
Tajné putování z Kralic do Náměště
– pěší výlet, pašování rukopisů a plnění bojových
úkolů
10.00 –10.45
Bible pro každého
11.00–11.45
Bible pro každého
písně, básně a společné hry na biblický text
12.00–13.00
Ježíš kráčí krajinou
13.30–14.30
Ježíš kráčí krajinou
– procházka přírodou po stopách Ježíšových
13.30–15.30
24
Obec Kralice nad Oslavou
České studny
Moravské zemské muzeum
EKUMENA
Jubileum Leuenberského společenství
Čtyřicet let od podpisu tzv. Leuenberské
konkordie si české členské církve Společenství
evangelických církví v Evropě připomněly při
bohoslužbách s večeří Páně v neděli 16. června 2013 v Červeném kostele v Brně. Kázal biskup
Evangelické církve a. v. v Rakousku a generální
tajemník Společenství evangelických církví
v Evropě Michael Bünker. „Božím slovem jsme
osloveni každý jednotlivě, ve vší rozmanitosti
a různorodosti, a zároveň jsme jeden Boží lid.
Právě ta různost nás spojuje. Jednota skrze různost a obráceně různost v jednotě,“ zdůraznil ve
svém kázání pro posluchače ve zcela zaplněném
kostele.
Na bohoslužbě se podíleli představitelé
členských církví tohoto společenství patriarcha
Církve československé husitské Tomáš Butta,
synodní senior Českobratrské církve evangelické
Joel Ruml, superintendent Evangelické církve
metodistické Petr Procházka, za Slezskou
evangelickou církev a. v. Jan Cieslar a další hosté.
Slavnostní atmosféru korunovalo vystoupení
ekumenického pěveckého sboru z Brna.
Jan Roskovec z Evangelické teologické fakulty
Univerzity Karlovy připomenul několika slovy
historii a význam vzniku Leuenberské konkordie.
„Církve usilují o shodu v jádru věci. Tím je podle
Konkordie pochopení evangelia. Ostatní rozdíly
mohou přetrvávat, aniž je narušeno plné společenství církví, jež bylo vyhlášeno podpisem
Konkordie 16. března 1973 v městě Leuenberg
nedaleko Basileje. Zúčastněné církve se tak
navzájem plně uznávají; toto uznání znamená
společenství kazatelny a stolu Páně, ale také
uznání práva na odlišnosti v konfesích, organizaci církve a dalších věcech,“ uvedl Roskovec.
Dnes k tomuto společenství patří pětadevadesát
církví. Z České republiky to jsou Církev bratrská,
Církev československá husitská, Českobratrská
církev evangelická, Evangelická církev metodistická a Slezská evangelická církev a. v. DaZ
CÍRKEVNÍ HUDBA
Seminář církevní hudby Evangelické
akademie má první absolventy
Slavnostními bohoslužbami v Červeném kostele
v Brně v neděli 16. června zakončilo sedmnáct
studentů tříletý seminář církevní hudby. Vedl jej
celocírkevní kantor Ladislav Moravetz s pomocí
několika dalších lektorů pod záštitou Evangelické akademie. Studenti různého věku se po tři
roky každou první sobotu v měsíci sjížděli do
Olomouce a připravovali se na úkol církevního
kantora – varhaníka a dirigenta pěveckého
sboru. Kromě praktických dovedností v těchto
oborech museli zvládnout i vedlejší předměty,
jako jsou hymnologie, dějiny církevní hudby,
hlasová výchova a další.
„Dnes máme důvod k radosti. Stala se veliká
věc, možná takový malý zázrak v malé církvi,“
řekl Ladislav Moravetz ve slavnostním slovu,
když předával absolventům osvědčení. První
absolventi semináře pro církevní hudbu byli ze
všech koutů Čech i Moravy. Osvědčení a gratulace převzali z rukou synodního seniora Joela
Rumla, synodní kurátorky Lii Valkové, ředitelky
Evangelické akademie Martiny Sklenářové,
celocírkevního kantora Ladislava Moravetze
a přítomných lektorů. „Církev očekává od lidí
vzdělaných v hudbě kantorskou službu, která
je náročná a zároveň krásná,“ uvedl v proslovu
k absolventům Joel Ruml.
Slavnostní bohoslužby byly proloženy několika varhanními skladbami v podání absolventů
semináře a několika vystoupeními pěveckého
sboru absolventů pod taktovkou vždy jednoho
z nich. Umělecký zážitek všech, kdo přišli do
Červeného kostela, rodinných příslušníků, přátel
i členů domovských sborů, byl doplněn příjemnou atmosférou, pocitem dobře vykonané práce
a nadějí, že hudba, která měla vždy v životě
evangelické církve důležité místo, bude mít nyní
šanci k dalšímu rozvoji ve vyšší kvalitě.
DaZ
25
CÍRKEV ŽIJE
Synod 2013
foto: D. Ženatá
O synodu, prodeji fakultní budovy
i novém zpěvníku
S
lavnostními bohoslužbami v pražském
sboru na Vinohradech začalo ve čtvrtek
30. května večer první jednání 3. zasedání
33. synodu Českobratrské církve evangelické.
Přítomni byli kromě předsednictva poslanci
synodu, synodní rada, zaměstnanci ústřední
církevní kanceláře a hosté z české i mezinárodní ekumeny.
Michal Kitta, který měl kázání, přinesl jablko, aby připomenul Newtonův zákon o síle.
Kitta řekl, že některé síly nás posouvají, jiným
se naopak chceme bránit a být pevní jako skála. Síla Ducha svatého nás má uvést do pohybu.
Odstřihnutí církve od státního rozpočtu dá
poznat, co nás povede dopředu. V nadcházejícím období potřebuje církev pevnost víry před
všemi tlaky, zejména finančními.
Hosté na synodu
Mezi pozdravy hostů zazněla slova Tomáše
Butty, patriarchy Církve československé husitské: „Synod znamená společnou cestu, v bratrském rozhovoru, v odborné práci a modlitbě
hledáte cestu své církve v situaci, která se před
námi otevírá jako nová a neznámá. Zabýváte se
podobně jako my tématem hospodářského zajištění a služby církve v nových podmínkách.“
Synod pozdravil také Miloš Klátik, generální biskup Evangelické církev a. v. na Slovensku, a Lucile Mesnilová, členka národní
rady Spojené protestantské církve ve Francii.
Zahajovacích bohoslužeb i synodu se účastnili
i další ekumeničtí hosté ze Slovenska, Polska,
Chorvatska, Skotska, Itálie, USA a Koreje.
Nově ordinované presbytery, kterých bylo
mnohem více než ordinovaných farářů, představil synodní senior ČCE Joel Ruml. Nové církevní supervizory představila Lýdie Mamulová
a vzpomněla na Irenu Škeříkovou, která patřila
mezi organizátory kurzu a v loňském roce zemřela. Předseda synodu Jiří Gruber připomněl
i další zemřelé pracovníky církve.
Úkoly synodu
Páteční zasedání začalo stejně jako loni
a předloni v Emauzích slibem poslanců. Z jednotlivých seniorátů a teologické fakulty bylo
povoláno 74 poslanců a 24 poradců.
Úkolem synodu je schválit nebo vzít na
vědomí zprávy z řady oblastí církevní služby
a práce konané z pověření synodní rady (činnost publikační, vzdělávací, sociální). Mezi
obvyklé každoroční úkoly patří schválit hospodaření církevního ústředí, rozhodnout o výši
příspěvků na jeho činnost a na platy kazatelů
a účelu celocírkevních sbírek.
Ke zprávám předloženým synodu se vedla
rozprava. „Znepokojivý je nárůst žádostí ze
sborů, aby jim synodní rada pomohla při řešení problémů mezi staršovstvem a farářem.
Kde je odpuštění, tolerance a vstřícnost?“ ptá
se Joel Ruml. Miloš Hübner říká: „Důvěra mezi
staršovstvem a kazatelem je křehká věc; starší
pracují pro církev dobrovolně a zadarmo, často
jsou to při nedostatku ochotných kandidátů
lidé, kteří ani o církvi mnoho nevědí, nejsou
pravidelnými účastníky sborového života.
Když se to sejde s autoritativním farářem,
který nemá daleko k aroganci či nevhodné
asertivitě, vznikne problém. Faráři by potřebovali výcvik v psychologii týmové práce.“ David Nečil se ptá: „Co očekávají sbory od práce
faráře?“ Tomáš Molnár má dojem, že zejména
mladí faráři přicházejí velmi dobře odborně
vybaveni, ale přistupují k práci ve sboru spíše
technicky. Možná jim nechybí psychologie, ale
spíše evangelium.
„Církev nastoupila přijetím zákona o odluce
cestu postupného přechodu k samofinancování. Církvi to půjde k duhu, nebojme se. Nastane
zdravý stav, přechod bude postupný, což je
dobře.“ Okamžité odmítnutí dotací (jako baptisté) nepovažuje Pavel Stolař za rozumné. Názor části členů církve na odmítnutí příspěvků
církvi pramení podle Miloše Dědiče z toho, ¥
27
že přijetí dotací pod vlivem mediální masáže
zhoršuje obraz církve ve společnosti.
Nový vedoucí tajemník ústřední církevní
kanceláře Martin Kocanda byl jednomyslně
potvrzen hlasováním a představen.
Následovala rozprava k volbě faráře mládeže.
Jednalo se o náplni práce, o výši úvazků na oddělení mládeže, o délce pracovního úvazku. Byl
zvolen Pavel Jun jako jediný kandidát.
Další diskuse se týkala změn církevního
zřízení a řádů, zejména délky funkčního období farářů, staršovstev, ředitele a správní rady
Diakonie, volby poslanců Jeronymovy jednoty
a pravidel povolávání kantorů. Podmínkou přijetí kantorů by mělo být vysokoškolské vzdělání
v oboru církevní hudba či obdobné vzdělání
uznané synodní radou.
Synod schválil usnesení, aby pokračovala
spolupráce se sbory Východní Evropy. Její definitivní podobu má rozhodnout příští zasedání
synodu.
ale informaci jaké písně ve zpěvníku budou
nedostali, i když třeba v Českém bratru již byly
ochutnávky z chystaného zpěvníku otištěny,“
řekl David Balcar. Možnost komunikace v církvi o chystaném zpěvníku existuje na stránkách http://novyzpevnik.evangnet.cz/.
Kantor Ladislav Moravetz sděluje, že nový
zpěvník navazuje na stávající a zároveň rozšiřuje žánr, není třeba mít strach z nových písní,
komise sleduje různost žánrů. Pavel Křivohlavý povzbuzuje senioráty, aby se účastnily
setkání, možnost mají všichni, je potřeba vidět
zájem ze strany církve. Jiří Gruber myslí, že
je potřeba diskutovat ve sborech, nejen mezi
odborníky. Bude ale bolet, že některé písně už
ve zpěvníku nebudou. Ondřej Titěra ale nechce
vést celocírkevní debatu o písních, komise se
debatě nebrání, ale nelze ke každé písni diskutovat úplně se všemi, je potřeba zvolit zástupce.
Katechetická příručka pro výuku náboženství na základních školách
V rozpravě uvedl Zdeněk Šorm, že příručka neobsahuje jiné svátky než vánoce a velikonoce,
její koncepce je tudíž netvůrčí a neúplná. Jan
Roskovec z fakulty říká, že v koncepci není nic
současného. Pomůcka k vyučování náboženství
by měla mít teologickou oponenturu, proto doporučuje, aby materiál prošel oponentním řízením.
Zdeněk Šorm s ním souhlasí – je to špatný a netvůrčí signál, osnovy nic neobsahují, jsou v zajetí
mechanického biblismu.
Po rozpravě synod uložil synodní radě, aby
zajistila dopracování osnov 1. až 9. ročníku.
Součástí Katechetické příručky bude teologické
oponentní řízení.
Návštěva kardinála Dominika Duky
Dominik Duka
Evangelický zpěvník
Zpěvníková komise pracuje na přípravě nového Evangelického zpěvníku, který by měl být
hotov v roce 2018.
Zdena Skuhrová se přimlouvá, aby byly písně použitelné i pro neprofesionály v malých
sborech. Když lidé nebudou schopni nový zpěvník používat, nekoupí jej. „Chyba je, že nejdřív
šel dotaz do sborů, kolik zpěvníků objednají,
28
Páteční odpolední zasedání přijel pozdravit
kardinál Dominik Duka. Popřál jednání synodu
světlo a sílu Ducha svatého. Myslí, že od minulého synodu jsme urazili kus cesty ve větším
porozumění. Poděkoval, že mu Pán dal i možnost spolupráce s Pavlem Stolařem, a podporu
nejen v cestě materiální a finanční, která do
našeho života také patří. Upozornil, že se žádná
z našich církví nedává na cestu rozmařilosti.
Jeho návštěva je vyjádřením dobrých partnerských vztahů mezi Českobratrskou církví
evangelickou a církví římskokatolickou a projevem ekumenického vztahu mezi oběma církvemi. Kardinál Duka projevil přání v tomto
směru pokračovat: „…jsme si vědomi toho, že
je jedna víra a jeden Pán. Věřím, že v dalších
letech, i když se budeme na různých pozicích
měnit, budeme i nadále spolupracovat a sdílet
společenství. Sekulární společnost přijímá lépe,
když naše církve vystupují společně,“ řekl ve
svém pozdravu kardinál Duka.
Prodat, nebo neprodat budovu Evangelické
teologické fakulty?
Vedla se rozprava o možném prodeji budovy
Evangelické teologické fakulty (ETF) v Černé
ulici v Praze 1.
Jan Roskovec z ETF řekl, že fakulta směřuje
k prodeji. Problém je, že je nejmenší fakultou
univerzity a k univerzitnímu vzdělání je nutné
mít fakultu. Aby nebyla fakulta v mínusu, je
potřeba mít více studentů, vždy budeme na hraně finančních možností. To, že církev budovu
vlastní, nic nezaručuje. Daniel Ženatý je názoru,
že fakulta k církvi patří, proto jsou i na synodu
její zástupci, které zde potřebujeme a chceme.
O prodeji není přesvědčen; když fakultu chceme, musí nás to něco stát. „Vlastnictví vnímáme
jako pouto, dáváme však budově význam, který
nemá. Pro fakultu by bylo výhodné, aby ji církev
vlastnila, ale nemohou to požadovat, protože
církev by vlastnictví zatěžovalo, proto jsou na
fakultě pro prodej její budovy,“ říká Martin
Wernisch z ETF. Pražský farář Roman Mazur
se kloní k prodeji z důvodu pragmatického. Ptá
se, jak investiční komise došla k ceně 80 milionů
korun a zda není lepší počkat na vyšší částku.
Investiční komise doporučila prodej, protože
budova není tak lukrativní. Vždyť budova není
fakulta, vazby jsou přece mezi lidmi. Neschválením prodeje ublížíme fakultě i církvi, nájemné činí nyní přes milion korun ročně. Jarmila
Řezníčková je rovněž pro prodej: „Budova má
vlastně krátkou tradici, je to jen barák, budova
si musí na sebe aspoň vydělat, ještě lepší je zisk,
budova je použitelná jen jako škola.“
„Budova byla celá zaplacena z darů zahraničních církví, a s penězi z případného prodeje
tedy nemůžeme sami nakládat, měli bychom je
vrátit,“ říká Joel Ruml. Jindřich Halama se ptá,
zda nejsme pod umělým tlakem prodat budovu
letos. Neví, jaká bude další spolupráce s ETF
v oblasti vzdělávání; počet studentů klesá, v září
začne fungovat nová katedra sociální práce, důvodem je zvýšit počet studentů teologie. Ostatní
církve mají vlastní instituty, nyní vzniká otázka,
zda již nazrál čas pro tak závažné rozhodnutí,
doporučuje nechat bod prodeje otevřený. Každý
ze SR má jiný názor, nálada je spíše pro prodej.
Eva Zadražilová ze synodní rady konstatuje:
„Názory se mění, situace tíží a žádné rozhodnutí nebude dobré. Antonín Plachý, Jan Roskovec
i David Nečil zdůrazňují, že prodej přece nenaruší vztah mezi fakultou a církví, vztah není
v budově ale v lidech. David Nečil říká, že rozhodnutí bolí, a to není kostel. Přijde doba, kdy
se bude prodávat kostel. „Kde jsou naše kořeny:
v nás, nebo v budovách?
Při rozhovorech se zahraničními dárci, například s Andreasem Hessem, se měnil vývoj
od odmítání prodeje až k možnosti prodeje, dát
peníze do jiné budovy, nenechat si peníze, názor
kolísá během doby i u jedné osoby.
Z hlasování vyplynul následující závěr: synod
souhlasí s prodejem čtyř pětin podílu budovy
v Černé ulici č. p. 646 Univerzitě Karlově za
podmínek, že bude smluvně zajištěno užívání
budovy Evangelickou teologickou fakultou na
dobu nejméně 25 let a prodejní cena bude nejméně 80 milionů korun.
Kaple v Malešicích
Také k další budově, jejímž vlastníkem je ČCE,
se vedla rozprava. Synodní rada předložila synodu návrh na investiční záměr výstavby bytového
objektu na pozemcích v pražských Malešicích,
kde stojí kaple, která dříve patřila jarovskému
sboru.
Ondřej Halama byl pověřen zástupci ochranovského sboru v Praze, kdy se ochranovští po
konzultaci s architektem Davidem Vávrou rozhodli pro koupi, požádat o odložení a ustoupení
od investičního záměru.
Byla připomenuta i aktivita malešického
občanského sdružení Kaple Rektorská, z jehož
strany byl vyvíjen nátlak na synodní radu, aby
objekt tomuto sdružení přenechala. Českobratrská církev evangelická, jako vlastník, má právo
nakládat se svým majetkem.
¥
29
Synod se usnesl, že se rozhodnutí o předloženém investičním záměru odkládá, a ukládá
synodní radě, aby 4. zasedání 33. synodu předložila alternativní možnosti využití stávající
nemovitosti,
Hospodářská soběstačnost
a samofinancování
Sobotní jednání synodu začalo rozhovorem
církve o hospodářské soběstačnosti sborů a samofinancování. Situací přechodu k samofinancování se zabývá strategická komise jmenovaná
synodní radou.
Pavel Stolař předesílá, že přechod k samofinancování nebude jednoduchý, bude potřeba
zvýšit obětavost, solidaritu. Nutné budou i strukturální změny a neobejdeme se ani bez úvah, co
všechno si můžeme dovolit. Po určité analýze
musí přijít syntéza a výhled do budoucna. Musí
se vytvořit multiparametrický model. Personální fond by se měl zvýšit zhruba o deset procent
ročně v průběhu sedmnácti let. To je nejtvrdší
a nejrychlejší varianta odluky církve od státního
financování. Vše by šlo na platy kazatelů a nic
by nezbylo, další modely jsou měkčí a pomalejší.
Inženýr Stolař seznámil s grafy, které je potřeba
zpracovat do pochopitelnější verze a představit
sborům. Od seniorátních výborů se očekává sumarizace modelů, pak mohou vzniknout další
úvahy a výsledky pro synod.
Z grafů vyplývá, že nejvyšší obětavost je v Západočeském a Ústeckém seniorátu, které jsou
30
vlastně nejchudší. Naopak u bohatších seniorátů
je obětavost malá. Strategická komise sděluje, že
bude více možností na výběr; senioráty se musí
rozhodnout například pro spojování kazatelských úvazků. Na konventech je třeba diskutovat
a sbory musí dostat jednoduchý manuál.
Emeritní synodní kurátorka Lydie Roskovcová vyjádřila sborům povzbuzení. Je nutné
znát situaci členů, pak se s nimi může hovořit
a přesvědčovat je. „V podpalubí nevládne dobrá
nálada,“ říká s úsměvem Antonín Plachý. „Pro
sbory je otázka samofinancování velká neznámá,
nevíme nic o penězích, ani počtech členů v budoucnu, možná bude zájem o církevní pohřby
a z nich budou příjmy,“ snaží se Plachý odlehčit
diskusi. Michal Kitta je přesvědčen, že peníze
budou, ale lidé nebudou. Důvod, proč tady jako
církev jsme, nejsou peníze, musíme myslet na
misii. Rovněž Tomáš Molnár nechce z principu
vycházet z peněz. Důraz klade na naši identitu,
kterou je potřeba dostat do mysli lidí.
„Musíme šířit dobré zprávy o tom, co církev
dělá, v tisku, starostům, mluvit občanským jazykem,“ říká pianista Radoslav Kvapil, zakladatel
iniciativy Hlas církvím. Jejím cílem je očistit
obraz církve a získat důvěru společnosti. Pavel
Honzal doporučuje začít debatu o přeorganizování seniorátů, i když to může působit jako velký
třesk. Ale Pavel Stolař doporučuje dělat kroky
postupně, v určitém řádu. David Sedláček radí
reorganizaci udělat, dokud jsou sbory ještě relativně silné, nečekat až sbor bude řešit tíživou
situaci, aby nedošlo k zániku, ale pokračování
jinou formou. Má zkušenost se sloučením Svratouchu s Krounou.
Rekreační střediska
Vedla se diskuse o správě církevních rekreačních
středisek i náplni práce nově přijaté programové
pracovnice. Zdeňku Šormovi se zdá nekoncepční,
že nová programová pracovnice je pověřena správou střediska Doubravka v Luhačovicích. Pavel
Stolař vysvětluje, že Doubravka byla do konce
roku v ekonomickém pronájmu a bylo vypsáno
výběrové zřízení na ekonomický pronájem, ale
nikdo se nepřihlásil. Programová pracovnice má
na starosti pouze evidenci přihlášených.
Financování rekreačních středisek by nemělo
jít na vrub povšechného sboru a použity by měly
být pouze výnosy středisek. Hlasování o tomto
bodu bylo odloženo na příští zasedání. Synodní
rada by měla předložit přehled hospodaření synodu ve formě přehledného srovnání.
Pavel Stolař
Diakonie
K materiálu Diakonie v době změn se vedla rozprava. V blízké budoucnosti se změní právní
i hospodářské podmínky fungování organizací
jako je Diakonie. Proto byl předložen uvedený
tisk, který nastiňuje možné cesty, aby během
následujícího roku vykrystalizovaly názory,
možnosti a představy jednotlivých středisek
Diakonie. Bude se jednat pravděpodobně o slučování některých středisek, restrukturalizaci
v rámci regionů atd. Dozorčí i správní rada
promýšlí strategii, velká zodpovědnost leží na
manažerech Diakonie, ale nejvyšší pravomoci
náleží synodu ČCE. Příští synod by měl reflektovat očekávané změny.
Simeona Zikmundová sděluje záměr dozorčí
rady otevřít rozhovor o činnosti Diakonie v nových podmínkách. Nejspíš od ledna bude nová
úprava spolkové, sociální a jiné činnosti, proto
bude potřeba diskuse na půdě Diakonie.
Historii vzniku střediska v Myslibořicích
připomněl Petr Haška z Diakonie. V Myslibořicích i jiných diakonických střediscích jsou dnes
klienti i zaměstnanci sotva z deseti procent
z ČCE. Církev nese odpovědnost za střediska
jako zakladatelka, proto by se měla připravit na
jiné postavení Diakonie. Simeona Zikmundová
říká, že někde se střediska se slučují, ale zatím
se neví, jaké bude optimální uspořádání, proto
má být veden rozhovor k restrukturalizaci (možnosti podle krajů, podle velikosti, podle služeb).
Závěr zasedání, nešpory a bohoslužby
Na závěr zasedání synodu jeho předseda Jiří
Gruber poděkoval poslancům za jejich práci
a pracovníkům ústřední církevní kanceláře
za technické a organizační zázemí a přípravu
zasedání. Synodní senior Joel Ruml poděkoval
předsednictvu a předsedovi synodu za vedení
jednání.
Krásným zakončením sobotního večera byly
hudební nešpory Semináře církevní hudby
evangelické akademie, které se konaly ve vinohradském kostele. Připravil je celocírkevní
kantor Ladislav Moravetz s absolventy tohoto
semináře. Sbor zazpíval a absolventi hráli na
varhany a dirigovali například skladby J. S. Bacha i Petra Ebena.
Tradičně se pak sešli synodálové-posluchači
koncertu a hudebníci v nedaleké pizzerii. A protože jich bylo hodně, místní dva číšníci nestačili
obsluhovat; několik farářů mělo zdravotní průkaz a držitel toho s nejaktuálnějším razítkem
začal k velké radosti hostů i číšníků roznášet
nápoje.
V neděli se konaly slavnostní závěrečné
bohoslužby v kobyliském kostele U Jákobova
žebříku. Kázal generální sekretář presbyterní
církve v Koreji Hong Jung Lee.
Předseda synodu Jiří Gruber shrnul průběh
jednání 3. zasedání 33. synodu ČCE. A v závěru
pravil: „Zvláštnost je ta, že jsme rozhodli, že příští zasedání synodu nebude v Praze. Už před lety
jsme rozhodli, že bude na Moravě. A letos jsme
rozhodli, že příští zasedání bude na Vsetíně. Od
čtvrtka do neděle (29. 5.–1. 6. 2014). Pointa tohoto
rozhodnutí je, že chceme, aby se jednání synodu co nejvíce přiblížilo každodennímu životu
církve, aby ty sbory, které jsou daleko, věděly,
že se synod koná a o čem jedná. Máme v plánu,
že v neděli by podobné shromáždění jako nyní
v Kobylisích bylo v okolních sborech Moravskoslezského seniorátu, a že poslanci z každého seniorátu by navštívili jeden konkrétní sbor a tam
se podíleli na průběhu bohoslužeb a informovali
podobným způsobem jako já teď centrálně vás.“
Gabriela Fraňková Malinová
31
Z CÍRKEVNÍCH ŠKOL
Stáž studentek EA VOŠ ve Finsku
Propojení teorie a praxe, zkušenosti z ciziny
N
a Evangelické akademii, VOŠ sociálně právní
v Brně probíhá již rok důležitý projekt Inovace systému praxí. Je financován z evropského sociálního fondu Operačního programu vzdělávání
pro konkurenceschopnost. Hlavním smyslem
projektu je zkvalitnit vzdělávání. Studenti během
tří let studia musí absolvovat řadu odborných
praxí. Díky změnám a novým inovacím výuka
získává vyšší kvalitu. Do projektu jsou zapojeni
nejen studenti, ale i učitelé Evangelické akademie, odborníci z praxe a pracovníci partnerských
organizací. Cílem je dosáhnout většího propojení
teoretické výuky s praktickými zkušenostmi studentů. Tyto zkušenosti studenti získávají u projektových partnerů a na dalších pracovištích
odborné praxe. Díky projektu mohou studenti
rozšířit své zkušenosti i o poznatky ze zahraničí.
V letošním letním semestru absolvovaly tři naše
studentky stáž ve Finsku. Dvě z nich pro Českého
bratra napsaly následující řádky. Prevence a řešení sociálních problémů v mládežnickém klubu
Na Evangelické Akademii je praxe předmětem,
který do budoucího profesního života poskytne
nejvíce zkušeností. Získáte přehled o skutečné
sociální práci, poznáte mnohá pracoviště. Uděláte si tak ucelenou představu o tom, co sociální
systém v ČR nabízí. Mně se podařilo podívat se
na pracoviště mnohem vzdálenější a hlavně odlišnější. Podívala jsem se do finského Ilmajoki
a zdejšího klubu pro mládež.
Ilmajoki je na finské poměry menší vesnice
(asi 11 000 obyvatel), proslavená továrnou na
cukrovinky, výrobou tradičních krojů a nejslavnější finskou vodkou zvanou Koskenkorva (i když
ve Finsku vládne prohibice).
O Finsku je známo, že je zde zaveden skandinávský sociální systém. Hlavním principem je
redistribuce. Daně jsou velmi vysoké, ale člověku
se dostane nazpět částka odpovídající jeho potřebám. I člověk v tísni smí dostatečně čerpat ze
32
sociálních dávek, aby se mohl postavit na nohy.
Finsko tak dává velké finanční prostředky na
prevenci, aby nedocházelo k chudobě a sociálnímu vyloučení.
Klub pro mládež byl jedním ze zařízení, které
se prevenci a řešení sociálních problémů věnuje. Pracovníci zvali děti na zajímavé programy
a získávali si jejich důvěru. Děti pak věděly, že
v klubu najdou bezpečné místo, kde jim někdo
poradí. Já jsem se učila zdejším metodám sociální práce u terénních pracovnic Sanny a Anny,
které pracovaly s místní mládeží (mládež je zde
od 16 do 30 let).
Klienti za pracovnicemi, které znali od vidění
z centra, přišli sami nebo škola pracovnicím dala
vědět, že student má ve škole vysokou absenci
a hrozí jeho vyloučení. Pracovnice pak klienta
zkontaktovaly (nejčastěji přes Facebook) a vysvětlily mu, jaké mu hrozí nebezpečí nechozením
do školy. Stát totiž posílá každému studentovi
od osmnácti let pravidelně peníze na to, aby
studoval a z těchto peněz si hradil náklady na
život. Když však stát zjistí, že student do školy
nechodí, požaduje tyto peníze zpět. Povětšinou
ale klienti tyto peníze už nemají, neboť je utratili
za náklady na život, a vzniká tak dluh, za který
mohou jít do vězení.
Sociální pracovnice se tak snaží klienta
motivovat ke studiu, protože bez vzdělání není
lehké ve Finsku najít pracovní uplatnění. Avšak
rozhodne-li se klient skutečně ukončit studium,
snaží se mu pomoci s nalezením práce, aby mu
dluh nevznikal či mohl dluh začít splácet co
nejdříve.
Sanna a Anna také vedly pro klienty skupinové aktivity, kde něco společně vyráběli, hráli hry,
vařili, chodili do bazénu, do sauny či do divadla.
Snahou je, aby klienti nebyli vyloučeni ze společnosti a naplnili svůj volný čas jako každý jiný
občan. Všechny tyto programy proplácelo město.
Co je ve Finsku samozřejmostí, pro nás je
novinkou. Finové dokážou problémy řešit s optimismem. Komunikace a podpora pracovníků
funguje perfektně. Město dává hojně finančních
prostředků, neboť ví, kde není dobré šetřit. Skutečně se mi zdálo, že si sociální pracovníci svou
práci užívají a nebojí se jít do práce naplno.
Kristýna Škařupová
Měsíc v náhradní rodinné péči pro dívky
Jmenuji se Pavlína a letos v roce 2013 mi bylo
umožněno během měsíční stáže navštívit Finsko.
Hlavním cílem stáže bylo vykonávání praxe na
pracovišti, o které jsem projevila zájem. Tím pracovištěm bylo zařízení náhradní rodinné péče
pro dívky od 15 do 18 let s aplikovanou metodou
hippoterapie.
Zařízení se jmenuje Toiska a lidé se věnují
děvčatům, která z určitých důvodů nemohou
setrvávat v domácím prostředí. Praxe v tomto
zařízení spadá pod projekt Inovace systému
praxí, který mi pomohl uskutečnit pobyt v cizině
(včetně úhrady stravného, dopravy, ubytování).
Tak jsem mohla strávit měsíc v Ilmajoki.
Praxi jsem vykonávala každý den v pracovním
týdnu, a když bylo potřeba tak i o víkendu. Lidé,
se kterými jsem se potkávala v rámci praxe nebo
při různých aktivitách, byli vždy příjemní a velice
pozorní a ohleduplní.
Proto bych zde ráda poděkovala za tuto možnost a velmi ráda budu na stáž vzpomínat.
Pavlína Ficuová
EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Evangelická etika
Katedra teologické etiky
V
stupem na akademickou půdu Univerzity
Karlovy v Praze (1990) získala Komenského
evangelická bohoslovecká fakulta nové jméno – Evangelická teologická fakulta. Katedra
teologické etiky, pod vedením profesora Milana
Opočenského, byla záhy doplněna o teologa Jindřicha Halamu a dlouholetého „bezsouhlasníka“
(člověka, kterému stát zakázal činnost) doktora
teologie a inženýra ekonomie Jakuba S. Trojana,
signatáře Charty 77. Po přelomu tisíciletí byla
katedra doplněna o teologa Pavla Keřkovského.
Do nově otevřeného (2009) navazujícího magisterského studia Křesťanská krizová a pastorační
práce – diakonika byli pozváni psycholožka ¥
33
Bohumila Baštecká a Ondřej Fišer. Od akade- Prosemináře i semináře jsou pravidelně zakonmického roku 2013/2014 se otevírá mezinárod- čeny závěrečnou písemnou prací, jež prokáže,
ní diakonický projekt, který je organizován ve jak student danému tématu porozuměl.
V roce 2003 katedra teologické etiky zorspolupráci s univerzitami v Oslu, Helsinkách
ganizovala mezinárodní konferenci, která se
a Heidelbergu.
Výuka etiky nesetrvala u jedné konfesní týkala lidských práv. Někteří odborníci z Kadoktríny, protože etika ze samé povahy věci je nady, USA, Anglie, Tchaj-wanu, Řecka, Němecnadkonfesní a mezioborová disciplina s přesa- ka, Rakouska, Slovenska a Česka potvrdili,
hem do filozofie, kulturologie, religionistiky, že lidská práva jsou legitimním teologickým
práva i psychologie. Nejvíce se na fakultě etická tématem, protože jsou hluboce zakořeněna
disciplina opírá o biblistiku, systematickou teo- v židovsko-křesťanském náboženském podlogii a historii. Od samého počátku působnosti loží, tedy v období hluboce předosvícenském.
katedry byli studenti seznamováni se základní- Právo na odpočinek sedmého dne je v Desateru
mi etickými názory evangelických teologů, se vyhlášeno svobodným, sloužícím, a dokonce
sociálním učením římskokatolické církve i se i domácímu zvířectvu.
Následná konference v Samford University,
sociálním učením Českobratrské církve evangelické (Zásady ČCE, 1968). Stranou nezůstávají Birmingham, Alabama 2004 potvrdila, že náproblémy bioetické povahy. Klasické biblické boženství není jen porodní bábou lidských práv,
texty, jako je Kázání na hoře a Desatero, před- ale je dokonce jejich matkou. Tvrdil to již histonášející interpretují ze zorného úhlu reformač- rik práva Georg Jellinek, jehož některé články
ních i současných teologů. Diakonický projekt přeložil T. G. Masaryk v Naší době roku 1896.
seznamuje s problémy občanské společnosti O přínosu Boženy Komárkové v Birminghamu
referovala Joyce Michael.
a řešením krizových situací.
Nechme se inspirovat lidsko-právní tradicí
Prosemináře bakalářského studia uvádějí do
celkové problematiky etické disciplíny. Semi- pro dlouhou cestu, která je před námi – cesta
náře magisterského studia se vždy soustředí duchovní, společenské i hospodářské odluky
na jedno aktuální téma, které je podrobně církve a státu.
probíráno formou referátů a společné diskuse.
Pavel Keřkovský , Katedra teologické etiky ETF UK
Pod jednou střechou, pod jedním Pánem
Češi, Korejci, Japonci a další
V
České republice žije mnoho křesťanů, kteří izolace a uzavřenosti vůči českým církvím,
k nám přišli z ciziny za prací nebo studiem. ale usiluje o rozsáhlou spolupráci a přátelské
Někteří se účastní českých bohoslužeb a života soužití s českými křesťany, aniž se přitom
místních sborů, jiní tvoří samostatná cizoja- vzdává své autonomie i vlastních jazykových,
zyčná společenství, do značené míry nezávislá kulturních a bohoslužebných specifik.
Kořeny česko-korejského společenství ve
na českých církvích. Korejská komunita v Praze-Kobylisích je v tomto ohledu výjimečná. sboru ČCE v Praze-Kobylisích sahají do první
Nešla ani cestou plné integrace do českého poloviny devadesátých let minulého století. Na
církevního života a splynutí s ním, ani cestou počátku stála společná iniciativa faráře Jong
34
Sil Leeho, kazatele tehdy ještě samostatného ských křesťanů, kteří v roce 2008 vytvořili
korejského sboru v pražském Karlíně, a koby- samostatný sbor s vlastním farářem, rovněž
liského faráře Jiřího P. Štorka. Nejprve spolu „pod střechou“ kostela u Jákobova žebříku.
jednali o možnosti společných bohoslužeb V roce 2010 se tu začali setkávat také mongolkobyliského a karlínského sboru, ale nakonec ští křesťané, kteří však po dvou letech odešli
dospěli k myšlence založení korejského sboru, do větších prostor na pražském Jižním Městě.
Hlavním motivem budování mezinárodníkterý by v Kobylisích žil pod jednou střechou
ho společenství U Jákobova žebříku bylo a je
a „společně dýchal“ s českým sborem.
přesvědčení o jednotě církve jako Kristova
těla, které se manifestuje obecenstvím kolem
Kristova stolu. Pospolitost kobyliských národů
je viditelným znamením toho, jak Kristus překonává rasové, národnostní, kulturní a sociální rozdíly. Pro korejské křesťany je kobyliský
sbor místem, kde se navzdory svému odloučení
od rodné země mohou cítit jako doma a kde
zároveň vnímají vstřícnost a pohostinnost ze
strany české společnosti, v níž jinak stále ještě narážejí na xenofobii. Korejci i jiné národy
u nás nacházejí prostor pro pěstování vlastní
identity, která se však nevymezuje nepřátelsky
vůči české kultuře, ale snaží se jí porozumět
a objevovat její hodnoty. U Jákobova žebříku
nacházejí azyl mnozí další, kteří jsou nebo se
Takový model soužití byl ovšem nejen u nás, cítí být na okraji společnosti či církve, ať už
ale prakticky v celé Evropě nevyzkoušený jsou to pacienti nedaleké Psychiatrické léčeba dodnes zůstává jedinečným. Jasnější obrysy ny v Bohnicích nebo homosexuální křesťané
získával teprve postupně a ani dnes pro nás ze sdružení Logos.
Co všechno Češi, Korejci a Japonci v Kobylinepřestává být trvalým úkolem a výzvou. Od
roku 1995 se začaly některé korejské rodiny sích společně podnikají? Vše, co nám jazyková
účastnit kobyliských bohoslužeb. Povzbuze- bariéra dovolí. Několik Korejců se domluví
ním pro snahy o sbližování českých a korej- česky, avšak „jednací řečí“ bývá často angličských křesťanů v Kobylisích byla misijní doho- tina. Ekumenické bohoslužby s vysluhováním
da mezi Českobratrskou církví evangelickou večeře Páně již byly zmíněny; káže český nebo
a Presbyterní církví Koreje, uzavřená v březnu korejský farář, celé bohoslužby se překládají,
1997. Mimo jiné se v ní deklaruje, že „obě církve písně se zpívají společně v obou jazycích. V mibudou spolupracovat při zvěstování evangelia nulém roce k těmto bohoslužbám přibyla také
Korejcům žijícím v České republice“. Tato spo- česko-korejská nedělní škola, při jejíž přípravě
lupráce nabyla konkrétní podoby 3. října 1999, se střídají čeští a korejští učitelé; na biblický
kdy se za účasti asi čtyřiceti Korejců konaly program navazují výtvarné kroužky pro děti.
první česko-korejské bohoslužby v kobyliském Zástupci Korejců a Japonců se účastní schůzí
kostele U Jákobova žebříku. Od té doby zůstá- českého staršovstva a pravidelně se scházejí
vají tyto společné bohoslužby, slavené (kromě také všichni faráři (dva čeští, dva korejští a jeletních prázdnin) každou první neděli v měsíci, den japonský). Jednou za dva měsíce pořádáme
páteří česko-korejského soužití. Vedle toho česko-korejskou mládež, některé korejské
se Korejci od roku 2000 scházejí k vlastním děti se účastní české konfirmační přípravy.
korejským bohoslužbám, které probíhají po Od roku 2001 se vždy na počátku adventu
bohoslužbách českých. V dalších letech se ke koná společný bazar jídel: kulinářsky zdatní
korejské komunitě přidalo i několik japon- zástupci všech kobyliských národů navaří ¥
35
obědem. Příležitostí k setkání, sdílení a spolupráci je však během roku mnohem víc; Noc
kostelů, kde mimo jiné vystupuje smíšený
česko-korejský pěvecký sbor, den dětí (u nás
skutečně mezinárodní) na začátku června,
předvánoční a předvelikonoční výtvarné dílny,
zářijový sborový výlet, koncerty korejských
a japonských hudebníků u Jákobova žebříku
i v pavilonech a v kostele bohnické léčebny.
Korejci také přispívají k hospodaření sboru
(díky jejich obětavosti byla postavena zvonice), máme společný sociální fond. V prostorách
sboru má sídlo Středoevropské centrum misijních studií, které založili Korejci.
Soužití s korejskými křesťany je pro nás
(ne vždy snadnou) školou porozumění a tolerance, společného zvládání rozdílů a hledání
toho společného, školou bratrství a sesterství
v Kristu. Tento rozměr našeho společenství si
nejvíce uvědomuji na českých a korejských
chronicky nemocným pacientům v bohnické dětech, které se spolu setkávají, hrají si a doroléčebně. Od roku 2003 je první květnová ne- zumívají se často snadněji a přirozeněji než my
děle ve znamení česko-korejského dne, plného dospělí. Pevně doufám, že tyto děti již natrvalo
různých (dříve sportovních, dnes spíš taneč- zůstanou imunní vůči nacionalismu a rasovým
ních či dětských) aktivit, které se odehrávají předsudkům.
obvykle na dvoře a jsou završené společným
Ondřej Kolář
a napečou a po bohoslužbách si připravená jídla vzájemně prodáváme a samozřejmě se také
dobře najíme. Výtěžek z této akce je určen na
koupi dárků, které o vánocích faráři předávají
Rozhovor s korejským kazatelem Jong Sil Leem
Církev je společná bohoslužba, večeře Páně a křest
Když jsme jako faráři rozprávěli o církvi, nebyli jsme dva, ale jeden
Jong Sil Lee (1956) je kazatel Presbyterní
církve v Koreji. Studoval historii a teologii
v Soulu a misiologii v Anglii. Zájem o studium
života církve za socialismu jej přivedl do
České republiky. Jako kazatel slouží od
roku 1997 v kobyliském sboru v Praze nejen
Korejcům, ale také Japoncům a dalším
věřícím. Je ženatý, má jednoho syna a malou
vnučku.
36
Odkud pocházíte a kde jste prožil své dětství?
Já jsem ze Soulu, z hlavního města. Narodil jsem
se v hornické vesnici nedlouho po ukončení korejské války.
Kdy jste se setkal s křesťanstvím
a kde jste studoval teologii?
Od svých dvanácti let jsem žil v Soulu, protože
moji rodiče se rozhodli přestěhovat do hlavní-
ho města kvůli vzdělávání nás dětí. Protože
jsem potřeboval kamarády, začal jsem chodit
do kostela. Když jsem studoval dějiny na jedné
křesťanské univerzitě v Soulu, rozhodl jsem pro
studium teologie. Po bakalářském studiu jsem
začal studovat teologii v Presbyterním teologickém semináři, který provozuje Presbyterní církev v Koreji. To je moje církev, tam dnes patřím.
Čím se liší korejské a české bohoslužby?
Zatímco česká bohoslužba je tradiční a liturgická, korejská bohoslužba je úplně jiná. Korejská
církev má také svou liturgii, ale v programu bohoslužeb jsou upřednostňováni nevěřící lidé, aby
právě oni neztratili zájem o evangelium a církev.
Neznamená to ale, že pro korejskou církev není
liturgie důležitá. Jsou jen jiné priority.
Jak žije a jak je velká Presbyterní církev v Koreji?
První sbor mé církve byl založen v Severní Koreji v roce 1884. Misionáři z Presbyterní církve
USA otevřeli v Koreji svou misii. V roce 1901
byl založen Presbyterní teologický seminář
v Pchjongjangu v Severní Koreji. Pchjongjang
byl tehdy nazýván korejským Jeruzalémem.
V roce 1907 začala být Presbyterní církev v Koreji organizována. Teď má 8 305 místních sborů
a 2 852 125 členů. Průměrně 80 procent z nich
se angažuje v různých sborových programech,
misii a bohoslužbách.
Kdy a proč jste přišel do Evropy
a do České republiky?
Studoval jsem misiologii v Anglii a také jsem
chtěl poznat zkušenosti ČCE v socialistické společnosti. Proto jsem přijel v roce 1993 do Prahy.
Podle misijní dohody mezi vaší a korejskou
církví pracuji od roku 1997 jako pracovník pro
výměnu zkušeností církví stejného vyznání.
Co společně děláte? K čemu zvete Čechy
a k čemu zvou oni vás?
Češi i Korejci děláme hlavně společnou bohoslužbu, společnou večeři Páně a společný křest.
Chceme spolu chválit Boha. To je nejdůležitější
zájem. Jsme jeden sbor. Chceme se navzájem učit
a společně řešit starosti i práci.
Jak začala vaše spolupráce
s Českobratrskou církví evangelickou?
S Jiřím Štorkem, tehdejším kobyliským fará- Co je česko-korejský den? Jak často bývá?
řem, jsem se seznámil prostřednictvím bratra Česko-korejský den je již tradičním každoročGerharda Frey-Reininghause, tajemníka pro ním májovým programem v Kobylisích, přičemž
ekumenu a vnější vztahy. Když jsme jako faráři Korejci připravují korejské masové pochoutky
rozprávěli o církvi, nebyli jsme dva, ale jeden. „bulgogi“ a griluje se, Češi pečou sladkosti. Ale od
Jak jsme si navzájem sdělovali své chápání té doby, co v Kobylisích přibyly další národnoscírkve a poznatky týkající se jejích současných ti – Japonci, sestry z Konga – nazýváme setkání
problémů, stávala se nám naše spolupráce Mezinárodním dnem v Kobylisích. Koná se vždy
první neděli v květnu po společné mezinárodi naše cíle jasnější.
ní ekumenické bohoslužbě. Je to významný
den, protože všichni členové všech národů se
Jak vypadala v počátcích vaše spolupráce
poznávají navzájem zase trochu z jiného úhlu.
se sborem v Kobylisích?
V počátcích to bylo složité kvůli nedostatku Druhým rokem v o Mezinárodním dni tančíme
mých vědomostí o české církvi, a po smrti Jiří- českou mazurku, kdy nejen pánové z Česka zvou
ho Štorka to bylo ještě složitější. Ale nyní jsem dámy z Koreje, ale také dámy z Česka zvou pány
z Koreje k tanci.
s naší spoluprací v Kobylisích spokojen.
¥
37
Co pro vás znamená mezinárodní společenství?
Připravujete nějaké další společné programy?
Kromě zmíněného Mezinárodního dne se ko- To je společenství, kde vyznáváme jednoho Boha
nají i jiné zajímavé programy. V listopadu bývá a jednou víru navzdory kulturním a jazykovým
mezinárodní bazar jídel. Z výtěžku z prodeje rozdílům. Je to místo, kde se učíme trpělivosti,
kupujeme dárky pro pacienty psychiatrické lásce a naději, tj. v podstatě učení Ježíše Krista.
léčebny v Bohnicích. Poslední dobou se díky
aktivní spolupráci farářů Ondřeje Koláře Jak se žije vaší rodině v České republice
a Kwanghyun Ryu (oba jsou druhými faráři a jak často se podíváte do vlasti?
z každé komunity) rychle rozvíjí program Žije se nám dobře. Jiným slovem se to nedá vysvětzaměřený na děti a mládež. Máme například lit. Manželka mě celou dobu perfektně podporuje
program na Den dětí, kdy české i korejské v mé práci. Syn je již dospělý, ženatý a s nedávno
děti mohou vyzkoušet a hrát české a korejské narozenou dcerou žije a pracuje v Praze. Snacha
tradiční společenské hry. Opomenout nemohu vyrostla v cizině, takže má blíž k místní kultuře.
také Noc kostelů, které se náš sbor účastnil Do Koreje se podíváme v průměru jednou ročně.
již po třetí.
Ptala se Daniela Ženatá
I kdo se bojí, může do lesa
Kurz sebeobrany pro ženy
P
roběhneme se lesem, zprvu jen lehce, uvolněně, rozhlédneme se kolem sebe, všude
tolik zeleně, omamné vůně ve vzduchu, štěbetání ptáků ve větvích, těšíme se z čarokrásné
přítomnosti. Tak podobně začínala rozcvička
deseti účastnic víkendového kurzu sebeobrany pro ženy v Luhačovicích.
První a trochu nezvyklá aktivita svého druhu, které se slovem i činem skvěle ujal farář
Luděk Korpa. Na jedné straně šťastný život
v krásné zemi a současně číhající formy zla
na straně druhé. Nelehká situace.
Ubránit se, přežít, neublížit, uhodit, přerazit, dorazit nebo utéct i s vědomím klikatosti
paragrafů. Mnoho teoretických úvah, otázek
a odpovědí, až po vlastní praktický výcvik
a modelové situace. V tomto duchu probíhaly
tři dny našeho kurzu. Strach a prkennost se
přece jen časem zlomila a sílila ostražitost,
koncentrace, rychlost reakce a míra sebevědomí. Žádné Amazonky a Xeny.
Přijatelným a příjemným způsobem jsme prožily malou ochutnávku, jak může žena ochránit
38
sebe nebo pomoci bližnímu. Uznaly jsme, že tyto
základy je třeba trpělivě a důsledně natrénovat,
pečlivě posilovat tělesnou i psychickou kondici
s jediným přáním – nikdy je nemuset v životě
doopravdy použít.
Za všechna děvčata děkuji organizátorce
Kláře Černé za realizaci nevšedního setkání
evangelických žen. Upřímně děkuji faráři Luďku
Korpovi za moudrá slova a trpělivost při vyučování nás všech bázlivých, všetečných, opatrných,
nesmělých i křehkých žen.
Domů jsme se vracely s vědomím, že až se
příště rozběhneme lesem či parkem, zapome-
neme na sluchátka do uší a nezapomeneme mít
oči i vzadu. Nadechujme opět vůni, vnímejme
pestrobarevnou krásu, naslouchejme ptačím
trylkům s vírou, že zlo nás nikdy nepotká.
DP, účastnice kurzu
ZA ŠÍŘENÍ DOBRÉHO JMÉNA ČESKÉ REPUBLIKY V ZAHRANIČÍ
Předání cen Gratias agit
Ocenění práce a životních postojů
C
eny za šíření dobrého jména České republiky Marie vzala na svá bedra přípravu kázání i náv zahraničí Gratias agit uděluje každoročně roky pastýřské služby. V roce 1999 byla ordinoMinisterstvo zahraničí. Letos tuto cenu obdr- vána synodním seniorem Pavlem Smetanou ke
želo čtrnáct laureátů. Ve slavnostním prostředí službě slova a svátostí. S velkou pečlivostí vede
každou neděli ve Veselynivce bohoslužby, jezdí
pravidelně na farářské kurzy, byla předsedkyní
krajanského spolku, srdečně přijímá všechny
přijíždějící z Česka včetně učitelů, kteří v létě
učí děti češtinu – jazyk jejich předků. V současné
době vychovává obětavě svá tři osiřelá vnoučata.
Celoživotním postojem, přirozenou autoritou
a odhodláním pomáhat dobré věci přispívá šíření
dobrého jména České republiky na Ukrajině.
Marie Provazníková
Velkého sálu Černínského paláce na Pražském
hradě přijali všichni laureáti cenu Gratias agit
z rukou ministra zahraničí a místopředsedy
vlády České republiky Karla Schwarzenberga.
Mezi oceněnými byla také laická kazatelka
z českého evangelického bratrského sboru ve
Veselynivce na Ukrajině Marie Provazníková.
Její české kořeny sahají do doby pobělohorských
Bohuslava Bradbrooková
exulantů. Než odešla do důchodu, pracovala
Další oceněnou evangeličkou byla lingvistka
v místním družstvu jako dojička. Po osamostatnění Ukrajiny navázali krajané kontakty se Bohuslava Bradbrooková, členka pražského
starou vlastí, v roce 1996 byl obnoven Nezávislý jarovského sboru, která prožila téměř celý život
český evangelický bratrský sbor ve Veselynivce. v emigraci ve Velké Británii. Vystudovala ¥
39
češtinu, angličtinu a slovanské literatury na Čapka, založila Britskou skupinu Společnosti
Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. pro vědy a umění. Je autorkou sedmi knih – odV roce 1952 uprchla z komunistického Českoslo- borných i autobiografických. Po celý život byla
venska, získala doktorát na Oxfordu a věnovala zapálenou šiřitelkou české a slovenské kultury
se pedagogické činnosti na několika univerzi- v anglosaském prostředí. Od roku 2008 žije Botách, mj. i v Cambridgi. Dr. Bradbrooková se huslava Bradbrooková opět v Praze.
řadí mezi přední odborníky na život a dílo Karla
Daniela Ženatá
ŽIJÍ MEZI NÁMI
Antonín Plachý starší devadesátníkem
„T
ak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo
přikázáno, řekněte: Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“
(Lk 17, 10)
„Jdi a vzbuď bratra Plachého.“ Právě takto zněl
pravidelně rok co rok jeden z pokynů hluboko
v závěrečné noci biblického kurzu pro mládež ve
Vrbně pod Pradědem někdy v osmdesátých letech.
Bratr Plachý, který nedávno oslavil devadesátiny,
měl pro naše mládežnické recese pochopení, předem s nimi počítal a dobře věděl, že se každoročně o poslední „kanadské noci“ příliš nevyspí. Jeho
týdenní prázdninová služba kuchaře ve Vrbně
pod Pradědem byla navíc jednou z mnoha, které
konal bez nároku na odměnu.
Připomeňme si krátce několik údajů z jeho
života. Narodil se 5. července 1923 ve Zdounkách
u Kroměříže. Vyučil se cukrářem a kuchařem.
Díky svému kamarádovi z mládí Bohuši Bergerovi přišel do mládeže v ostravském sboru a stal
se jeho aktivním členem. V roce 1951 se oženil
s Marií, rozenou Gajdovou. Společně vychovali
dvě děti – dceru Dobromilu a syna Antonína. Po
válce vydatně pomáhal farářům Karlu Veselému
a později Jaroslavu Košťálovi v opavském sboru
jako laický kazatel v kazatelských stanicích, učil
náboženství na školách i děti v nedělní škole. Po
namáhavé celotýdenní práci cestoval většinou
vlakem po rozsáhlé diaspoře opavského sboru
a konal bohoslužby na několika místech. Rodina
Plachých konala současně kostelnickou službu.
V roce 1978 byl ordinován ke službě slova a svá-
40
tostí. Působil také jako kurátor v opavském a později v ostravském sboru, byl členem seniorátního
výboru a také seniorátním kurátorem. Vařil na
mnoha církevních kurzech a pobytech.
Ani v důchodu nezůstal stranou církevního
a sborového života. Dlouhou dobu organizoval
setkávání bývalých sdruženců v Ostravě. Před
třemi lety jsme se v ostravském evangelickém
Kristově kostele rozloučili s jeho manželkou
Marií. O rok později se bratr Plachý přestěhoval
na faru do Velké Lhoty na Valašsku, kde je dnes
v péči své dcery Dobromily Krupové a zetě Jana.
Stále se pravidelně účastní bohoslužeb a sborového života a občas zavítá do obou svých sborů,
ve kterých působil.
Neúnavnou a pokornou službu, kterou Antonín Plachý nikdy nezdůrazňoval a kterou konal
bez stýskání, činil jednoduše a prostě z lásky ke
Kristu. Sám sebe viděl vždycky jako služebníka,
který učinil to, co byl povinen učinit (Lk 17, 10).
Přesto je samozřejmě zcela na místě, že mu byla
v roce 2011 udělena medaile vděčnosti za celoživotní službu v církvi.
Milý bratře Plachý, přejeme vám z celého srdce Boží požehnání a ochranu. Ať vás jeho láska
a milost i nadále provází. Jan Lukáš
Eva Pellarová oslavila 104. narozeniny
V Hradci Králové a okolí zanechala výraznou stopu
D
ne 3. června 2013 oslavila 104. narozeniny
PhDr. Eva Pellarová (roz. Luklová) z Hradce
Králové. Řada z nás si s vděčností připomíná
její působení v církvi a ve sborech v Přelouči
a v Hradci Králové a také její práci a působení ve veřejnosti. S manželem Janem Amosem
Pellarem žila na faře v Hradci Králové déle než
čtyřicet let. Vychovali spolu čtyři děti. Dnes má
deset vnoučat a řadu pravnoučat.
Dlouhodobě byla činná mimo jiné v oblasti
křesťanské služby ve sboru a v celocírkevním
odboru křesťanské služby, podílela se také na
vytvoření celocírkevní organizace žen.
Pracovala jako psycholožka, což bylo v souladu s jejím působením v církvi. Měla na starosti
psychologickou péči v dětských domovech, kojeneckých ústavech a jeslích v Královéhradeckém kraji. Přes mnohdy nepříznivé okolnosti
dosáhla řady úspěchů a mnoho dětí a jejich
rodičů v Královehradeckém kraji jí vděčí za
konkrétní pomoc.
Bohatý život je dnes odměněn neobyčejnou
duševní svěžestí a vyrovnaností. Myslíme na ni,
přejeme hodně zdraví a pokoje. Prosíme o Boží
požehnání pro ni, pro její rodinu a pro její blízké.
Jiří Pellar
GENERACE
Vzpomínka na Jaroslava Plevu
4. 7. 1913–18. 11. 1988
J
aroslav Pleva se narodil před sto lety a jako
farář působil postupně na několika sborech – v Hradci Králové, Rokycanech, Hronově,
Hlinsku, Velkém Meziříčí a v Krucemburku.
Působení v předposledně jmenovaném sboru
bylo nejdelší, trvalo totiž celých třiadvacet let.
Zde také vychoval spolu s manželkou Lýdií tři
syny – Jaroslava, Tomáše a Jana. Řada členů
sboru na něj snad nejvýrazněji vzpomíná jako
na citlivého a naslouchajícího pastýře, který
jim dovedl být lidsky nablízku. Jiní zase i po
letech vyzdvihují jeho praktičnost a zručnost,
díky níž si věděl rady s péčí o sborový dům
a rozsáhlou zahradu. Ta zcela jistě nebyla ¥
41
za žádného jiného faráře tak udržována a zvelebována jako v době jeho působení. Z dnešního pohledu je svým způsobem obdivuhodné,
kolik toho Jaroslav Pleva stíhal. Sloužil nejen
v centru sboru, ale také v rozsáhlé diaspoře
a v dnes již neexistující kazatelské stanici ve
Velké Bíteši. Pamětníci vzpomínají, že vesnice
v okolí Velkého Meziříčí, ve kterých vyučoval
náboženství, vedl biblické hodiny a konal pastoraci, objížděl na kole nebo motorce, v zimě
dokonce na lyžích.
Jeden ze současných presbyterů připojuje
následující vzpomínku: „Jako dítě jsem po
skončení náboženství s bratrem farářem
Plevou někdy zůstával ještě sám a stále jsem
se ho na něco ptal. Jednou to bylo na význam
slovíček v hebrejštině, jindy mě zaujal jeho koníček – numismatika. Vzpomínám si, že jsem
od něj dostal stříbrnou desetikorunu z první
republiky a ještě nějaké další mince. To byl pro
mne tak silný zážitek, že na něj vzpomínám
dodnes. Nikdy mi po skončení náboženství
neřekl, už jdi domů, už jsme skončili. Trpělivě
odpovídal na mé dětské otázky. Na faře jsem
se cítil jako doma. Musím přiznat, že jsem jej
měl rád nejen jako faráře, ale i jako člověka,
který má obyčejné lidské záliby.“
Naše současná varhanice k tomu přidává
další zkušenost: „Pocházím z Miroslavi a do
Velkého Meziříčí jsem přišla v roce 1968 jako
‚Světluška‘, jak se nazývaly studentky tehdejší střední ekonomické školy, která leží stejně
jako sborový dům na ulici U Světlé. Na faru
jsem se posléze dostala na privát díky dobrotě a ochotě bratra faráře Plevy, jeho rodiny
a sboru. Bydlela jsem tam dva roky až do jejich
odchodu do Krucemburku. Pak mi ještě zařídil,
že jsem na faře mohla zůstat až do maturity
i u nově příchozí rodiny faráře Jiřího Rumla.
Pro mne i mé rodiče to byl dar z nebes, Velké
Meziříčí se mi stalo nakonec domovem, sbor
druhou rodinou a prožila jsem tu již víc než
třicet let života.“
vděční členové sboru ve Velkém Meziříčí
Vzpomínka na Jana Lányho mladšího
Jak to bylo v Ratiboři před dvěma staletími
O
Byl dobrým farářem a také významnou
d narození Jana Lányho uplynulo již 220 let.
Narodil se 22. 5. 1793 v Maglódu v Uhrách. osobností obce. Za jeho působení v Ratiboři byl
Do Ratiboře přišel na přání svého strýce, Jana postaven nový (dnešní) kostel. Starý dřevěný
Lányho staršího, který ke konci života ztra- toleranční byl zbořen. Postavena byla také nová
til zrak a trpěl celou řadu neduhů. Synovce si fara, kam se nastěhoval a ve svých devětatřiceti
zvolil jako svého budoucího nástupce. Jan Lány letech se oženil s Rozinou Šulekovou, dcerou
mladší nebyl přívětivě uvítán okolními faráři, ani faráře z Pržna. Měli spolu dvanáct dětí, z nichž
církevními úřady, které nechtěly dovolit, aby ne- deset se dožilo dospělosti. Všechny děti vystudodostudovaný bohoslovec nastoupil místo vikáře. valy a také zastávaly významná postavení. Jan
Jan Lány musel tedy dostudovat a po smrti svého Lány mladší působil ve sboru v Ratiboři padesát
čtyři let.
strýce byl zvolen farářem sboru.
Naděžda Zdeňka Dvořáková
42
Neděle v Bělči
Tábor J. A. Komenského slavil 20. jubileum
V
neděli 26. května se v Táboře J. A. KoRáda bych se omluvila všem, kteří si již zamenského v Bělči nad Orlicí konala oslava koupili almanach při oslavách v Bělči.
20. výročí předání tábora zpět do rukou ČCE.
Mojí nepozorností při přepisování vypadla
Na programu byly bohoslužby vysluhované ze seznamu členů představenstva a kuratoria
farářem Jakubem Kellerem a následovalo
několik proslovů zástupců různých skupin
a generací lidí, kteří na tábor pravidelně jezdí. Nakonec byl slavnostně uveden almanach,
jenž prostřednictvím fotografií a vzpomínek
lidí, kteří se v minulosti nějakým způsobem
podíleli na chodu tábora, přibližuje atmosféru,
kterou je toto místo proslulé.
I přes deštivé počasí se na místě sešlo bezmála sto lidí a výsledkem všeho výše zmíněného bylo velmi příjemné nedělní odpoledne.
Zájemci mají možnost zakoupit almanach dvě jména: Jan Čapek a Tomáš Matuška. Oba
přímo v táboře, případně si jej po domluvě se vykonali pro tábor mnoho dobrého. Samozřejsprávcem tábora Tomášem Matuškou mohou mě se omlouvám i jim. Do zbylých almanachů
nechat zaslat poštou.
Matěj Belko bude vlepena oprava.
Marta Kellerová
Vanovické věže
T
oleranční sbor v západomoravských Vanovi- zemi před kostelem včetně pozednic, a to tak,
cích dokončil první etapu záchranné opravy aby byl zachován tvar věže. Ještě na zemi byla
věží svého kostela. V úterý 22. května byla pokryta měděným plechem. Do konstrukce byl
slavnostně vyzdvižena replika východní věže instalován žebřík, který umožní v budoucnosti
evangelického kostela ve Vanovicích. Pomocí případné opravy bez použití nákladného lešení.
mohutného autojeřábu byla do padesátimetro- Vyzdvižená konstrukce byla přes pozednice ke
zděnému trupu věže zakotvena a dokonční se
oplechování.
V současné době se dokončuje rovněž oprava
západní věže. Počítá se, že pokud to počasí dovolí,
bude osazena stejným způsobem na své místo
v červenci. Celá oprava bude stát asi čtyři miliony korun. Na jejím financování se kromě sboru
podílí naše církev prostřednictvím Jeronymovy
jednoty a zahraniční církve, přislíben je i příspěvek z tzv. Havarijního fondu ministerstva kultury
vé výše osazena speciálním vysokozdvižným ČR a Obecního úřadu obce Vanovice, také občané
jeřábem. Zužující se část východní věže, která obce přispějí dobrovolnou sbírkou.
je 21 metrů vysoká, byla předem zhotovena na
Jiří Tomášek
43
MOJE CÍRKEV
INFORMACE O ROZHOVORU V ČCE
Soběstačnost sborů a samofinancování církve
Část 1.
P
ublikováním ve Sbírce zákonů vstoupil v platnost zákon 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi,
viz například www.e-cirkev.cz kapitola Ústřední
církevní kancelář/Praktické informace pro sbory/Majetkové vyrovnání. Českobratrská církev
evangelická podepsala na základě pověření
synodu smlouvu, která je uvedena mj. na http://
www.e-cirkev.cz/rubrika/686-Majetkove-vyrovnani/index.htm. Zákon a jeho dopady rozebíral
podrobně článek Romana Mazura Past, nebo šan-
44
ce? K restitučně-odlukovému zákonu, Český bratr
2013/1. Platnost zákona potvrdil i ústavní soud.
Zákon poskytuje církvím možnost zažádat
o některý majetek zabavený v době nesvobody.
Dále poskytuje církvím dohodnutou kompenzaci za majetek, který vydáván nebude. Zároveň
zahajuje období, ve kterém bude postupně ukončována státní dotace na provoz církví. Přijetí
tohoto zákona se zásadně dotkne života církve.
Ze zákona vyplývají pro naše sbory dva základní
úkoly:
1) Dlouhodobým a nejdůležitějším cílem je v závislosti na parametrech majetkového narovsměřování k úplné finanční soběstačnosti sborů nání, obětavosti církve, personálním vývoji v ČCE
a celé církve. Tato potřeba je vyvolána postup- a dalších relevantních parametrech.
ným snižováním státní dotace na platy kazatelů
během příštích sedmnácti let a skutečností, že za Dotazník
třicet let bude Českobratrská církev evangelická Synodní rada zaslala v září 2012 do všech sborů
finančně nesena pouze obětavostí svých členů.
dotazník. V dotazníku byly kladeny následující
2) Krátkodobým úkolem pro rok 2013 je resti- typy otázek:
tuce zestátněného historického majetku církve,
a) Otázky týkající se obětavosti členů sboru –
o který je možné se podle zákona číslo 428/2012 například výše sbírek, salárů, darů, ostatních
Sb. přihlásit do konce roku 2013.
darů.
ČCE se bude muset zabývat budoucí podobou
Odpovědi na otázky měly v souvislosti s pocírkve v podmínkách samofinancování a ces- hledem na budoucí samofinancování vést startou, kterou k tomuto cíli půjde. Druhé zasedání šovstva k zamyšlení nad finanční soběstačností
33. synodu v roce 2012 přijalo jako přípravu na vlastního sboru.
tento úkol usnesení č. 41, které uložilo synodní
b) Otázky týkající se počtu členů, platících
radě poslat do sborů konkrétní otázky týkající salárníků, členů s hlasovním právem a dospěse hospodářské soběstačnosti a obětavosti kaž- lých členů s vlastním příjmem. Otázky měly vést
dého farního sboru v dlouhodobé perspektivě k zamyšlení nad strukturou sboru.
a seniorátním výborům a synodní radě uložilo
c) Dále byla sborům předložena tabulka vypotyto dotazníky vyhodnotit a předložit toto vyhod- čítávající potřebné zvýšení obětavosti a celkovou
nocení 3. zasedání 33. synodu ČCE. Synod dále potřebnou obětavost při samofinancování sboru.
uložil synodní radě, aby vypracovala multipara- Otázky měly vést k zamyšlení nad osobní obětametrický model, který by umožnil kvalifikovaný vostí a nad perspektivou samofinancování sboru.
odhad dlouhodobého vývoje církevních financí
d) Otázky písemného dotazníku měly vést ¥
45
ČCE muset vytyčit základní směrování našeho
financování již během následujících dvou let. Vyhodnocení dotazníků poskytuje mnoho informací
umožňujících kritický pohled na naše sbory, jejich
uspořádání i pohled na nás samotné. Výsledek
průzkumu zároveň položil celou řadu často i nepříjemných otázek, na které bude muset církev
nalézt odpovědi.
Výsledky provedené analýzy byly shrnuty do
grafů, které jsou uvedeny v tomto článku i v jeho
pokračováních v příštích číslech Českého bratra.
V závěru série článků budou zařazeny také teze,
Výsledky dotazníků
Údaje získané průzkumem a průzkum samotný které přijalo 3. zasedání 33. synodu na základě
vedly sbory i církev k zamyšlení nad cílovým této provedené analýzy a obsáhlé diskuse i úkoly,
stavem cesty k samofinancování. V tento oka- jež synod zadal sborům, seniorátním výborům
mžik se sice ještě jednalo o modelování jak se a synodní radě.
sbor bude chovat bez státního příspěvku na plat
kazatele na základě dnešního pohledu, ale již Personální pohled
s jasnými rysy třicetileté perspektivy. Některé Rozdělení sborů podle počtu členů je uvedeno
sbory provedly tuto diskusi velmi pečlivě, jiné v obr. 1. Jiný pohled na stejná data říká, že přiji zatím více méně odložily s odůvodněním, že bližně 40 procent sborů církve má méně než
takový stav je ještě daleko, další sbory si dosud 200 kartotéčních členů a cca 80 procent sborů
takovéto otázky odmítají připustit ať již z poho- má méně než 500 členů. Málo početných sborů je
dlnosti, nedostatku údajů nebo jisté bezradnosti. tedy v církvi většina. Z přehledu je zřejmé, že exisJakkoliv se zdá tato budoucnost vzdálená, bude tují až více než dvacetinásobné rozdíly v počtu
dále k zamyšlení, jestli sbor může být v budoucnu finančně samostatný. Seniorátní výbory byly
vyzvány k posouzení reálnosti hodnocení sborového pohledu.
e) Seniorátní výbory dostaly od synodu úkol
vypracovat strategii seniorátu v podmínkách
samofinancování, a to ve třech variantách: při
nezvýšené obětavosti sborů, podle představy sborů a podle racionálního realizovatelného scénáře
v souladu s představou seniorátního výboru.
46
členů mezi jednotlivými sbory. Tato skutečnost je kterých případech nepochybně mírně optimističzpůsobena rozdílným charakterem sborů a jejich tější. Rozložení sborů podle celkové obětavosti
historií, ale v některých případech možná i růz- je uvedeno v obr. 3. Přibližně 44 procent sborů
má celkovou obětavost nižší než 200 000 Kč za
nou úrovní vedení kartoték členů.
Podobný pohled na členskou základnu sbo- rok. Za finančně soběstačný je přibližně možné
rů poskytuje přehled zpracovaný podle počtu pokládat sbor, jehož celková obětavost přesahuje
platících salárníků, viz obr. 2. Počet platících 500 000 Kč za rok. Takový sbor by byl schopen fisalárníků vyjadřuje skutečný počet členů, kteří nancovat svou činnost i svého kazatele. Naprostá
se finančně podílejí na činnosti sboru. Téměř po- většina sborů, tj. 89 procent, by tedy při současné
lovina, tj. 118 sborů, je finančně nesena méně než obětavosti nebyla podle tohoto odhadu finančně
60 členy – salárníky, 67 procent sborů méně než soběstačná. Tento odhad dobře koreluje se skuteč100 členy a 89 procent sborů méně než 200 členy. ností, že v dotazníku jen 20 sborů deklaruje svoji
Ze srovnání obou přehledů je zřejmé, že značná finanční soběstačnost již v současnosti a pouze
část evidovaných členů církve se na finanční 50 sborů, tedy přibližně 20 procent všech sborů,
považuje finanční soběstačnost za dosažitelnou
podpoře sborů vůbec nepodílí.
vlastními silami a vlastní obětavostí. Ostatní
sbory se nevidí jako potenciálně soběstačné bez
Obětavost sborů
Finanční situace sborů byla hodnocena podle nějaké zásadní změny.
Obětavost sborů přepočtená na jednoho platícelkové obětavosti, za kterou byl pokládán součet
salárů, sborových sbírek a všech darů od členů cího salárníka je uvedena v obr. 4. Je zřejmé, že
a příznivců sboru. Záměrně nebyla do přehledu i v tomto parametru je mezi sbory až dvacetinázapočítávána hospodářská činnost sboru, aby sobný rozdíl. Více než polovina sborů má obětabylo zřejmé, jaká je vlastní schopnost členů sboru vost nižší než 3000 Kč za rok na jednoho platícího
podílet se finančně na činnosti sboru. Při započte- salárníka. Je zřejmé, že v obětavosti členů církve
ní hospodářské činnosti sborů budou závěry v ně- existuje značná rezerva. Pavel Stolař
47
DOKUMENT
Pluralitní společnost a čeští evangelíci
Společný život v různosti
Dokument s tímto titulem připravil na
jaře 2013 poradní odbor pro společenské
a mezinárodní záležitosti a je míněn jako
podnět k dalšímu přemýšlení. Pokouší
se poskytnout souhrnný pohled na život
v různosti, jakou nově a stále více poznáváme.
Synodní rada ČCE ho po projednání poslala
jako studijní materiál do sborů. Přijměte
proto tento příspěvek jako vodítko
k dalšímu využití v podmínkách,
ve kterých žijeme. Uvádíme z něj
hlavní myšlenky.
Soužití různých kultur a tradic
Úvodem se konstatuje, že v současné době se
mnohé země zabývají otázkami vztahů mezi
domácím obyvatelstvem a lidmi odjinud, kteří
do země přišli jako přistěhovalci, hledající
práci či lepší podmínky pro život, nebo jako
azylanti, kteří ve své domovině nebyli bezpečni. Také v České republice se společnost
rozrůzňuje a v budoucnu bude méně a méně
homogenní. Nejsme na to připraveni, proto je
na místě, abychom se jako křesťané zamysleli
nad problematikou vzájemného soužití v širších souvislostech.
Společný život lidí různých tradic a kultur
může vést k obohacení. Do cesty se mu však
staví řada překážek. Jednou z nich je nacionalismus, kdy člověk podceňuje lidi jiných
národů anebo jimi pohrdá. Další překážkou
může být výlučnost v oblasti náboženství,
kdy si věřící osobují nárok na úplné vystižení
smyslu lidského života, jiné proudy odmítají
nebo pronásledují. Tyto překážky lze odstraňovat z hlubších duchovních a mravních zdrojů,
které člověka vytrhují z navyklých stereotypů.
V Bibli najdeme řadu zkušeností a výzev, které
se týkají různosti lidí a jejich soužití. Ve vztahu
k příslušníkům jiných národů, jiných kultur,
k příchozím a k hostům přináší Bible dva důrazy. Na jedné straně zdůrazňuje pohostinnou
48
otevřenost, na druhé varuje před nekritickým
přijímáním cizích hodnot, protože cenná menšina jak Izraele, tak první církve by se mohla
v okolních kulturách rozplynout. Pro dnešní
soužití různých kultur to znamená, že je potřebí uvědomit si, co je ve vlastní kultuře cenné
a nosné, a tyto klady si nedat vzít, nedovolit
rozpustit a relativizovat je.
Lidská důstojnost a práva
Jako cenné hodnoty západního kulturního
okruhu, zakotvené v židovství a křesťanství,
zdůrazňuje dokument zejména sociální cítění
(podle „dvojpřikázání lásky“ máme milovat
bližního jako sebe), individuální lidská práva
(Bible nemluví k národům, ale oslovuje jednotlivce). Lidská důstojnost jednotlivých lidí není
založena příslušností k nějaké skupině – náboženské, národní, třídní nebo sociální. Lidská
důstojnost je v Božím zájmu o jednotlivce, v demokracii, která pochází z antiky, ale pro její
vývoj byl podstatný vliv reformace, v oddělení
duchovní a světské moci, které je vymožeností
západní Evropy, a v toleranci, která je doložena
už v první církvi. Když se řešily rozpory mezi
křesťany, kteří pocházeli jednak z židů, jednak
z „pohanů”, došlo se k tomu, že si nemají navzájem vnucovat svůj životní styl. Měli se ve své
odlišnosti navzájem ctít s vědomím, že ti druzí –
ač odlišní – jsou také praví křesťané. Na nás
je, abychom si hodnoty západní kultury uvědomovali a neopouštěli je. Příchozím bychom
měli vysvětlovat, jak jsou cenné, a upozorňovat,
že je krátkozraké příchozí odmítat, když chtějí
v západní společnosti žít a využívat jejích plodů.
Dědictví holokaustu a vysídlení
Problematika Československa a Česka je
zvláštní v tom, že Češi a Slováci zažili v jediném
století postavení menšiny (v mnohonárodním
Rakousku-Uhersku, kde přednostní postavení
měli Němci a Maďaři), tak většiny (v mnoho-
národní Československé republice, vzniklé tisemitismus. I dnes, po všech těchto hrůzách,
v roce 1918). V průběhu 20. století jsme v naší kdy v naší zemi žije jen desítka židovských obcí
zemi prodělali dalekosáhlé proměny ve skladbě a funguje několik synagog, se opakovaně objevují
obyvatelstva. Během druhé světové války byli protižidovské řeči a další projevy antisemitismu.
ze země násilně odvlečeni židovští spoluobča- Je povinností každého rozumného a slušného
né do koncentračních a vyhlazovacích táborů. člověka všechny takové projevy tvrdě odmítat
Současně probíhal i romský holokaust, který a snažit se jim aktivně čelit.
byl sice početně menší než holokaust židovský,
ale znamenal pro české Romy pohromu. Po Vztah k Romům
druhé světové válce byli vysídleni Němci z po- Druhou historickou menšinou jsou Romové.
hraničních i vnitrozemských oblastí. V menším Vzájemné vztahy mezi Čechy a Romy jsou akměřítku byli vysídlováni i Maďaři ze Slovenska. tuálním problémem. Romové byli po generace
Na místo Němců a Maďarů se přesouvali Češi pokládáni za lidi druhé kategorie. Otevřenou
a Slováci z vnitrozemí, ale domů se vraceli ranou zůstává především vzpomínka na drutaké Češi a Slováci z jiných zemí. Do českých hou světovou válku a tábory v Letech u Písku
zemí dále přicházeli Romové ze Slovenska, ale a v Hodoníně u Kunštátu, ve kterých byli za
i z Maďarska a Rumunska. Etnické složení ze- nacistické okupace shromažďováni čeští
jména našeho pohraničí se tak zcela změnilo. Romové před transportem do vyhlazovacích
táborů, kde zahynuly nejméně tři čtvrtiny romské populace z českých zemí. Současné vztahy
Vztah k Židům
Problém vyrovnávání s etnickými a kulturní- mezi Čechy a Romy jsou komplikovány předemi rozdíly není nový. Menšiny, s nimiž žijeme vším palčivými sociálními problémy, které
po staletí, jsou Židé a Romové. Židé v našich způsobuje neschopnost najít přiměřenou cestu
zemích tvořili ve středověku výraznou část k integraci Romů. Jsme přesvědčeni, že cestou
obyvatelstva a historie jejich diskriminace k řešení je systematická podpora vzdělávání.
a pronásledování je stejně stará. Hluboce zako- Cílem by měl být vznik dostatečně silné vrstvy
řeněný blud antisemitismu podporovala a šířila vzdělaných a kvalifikovaných Romů, která by
často právě církev. V 19. století jej u nás ještě se stala obecně respektovaným reprezentanpřiživily sociální a politické problémy. Vyvr- tem a mluvčím této menšiny. K tomu však bude
cholil hilsneriádou v roce 1899, která je vedle nutno odbourat mnohé silné předsudky ve větfrancouzské Dreyfussovy aféry nejznámějším šinové části obyvatelstva a změnit atmosféru
justičním projevem antisemitismu v Evropě. k větší otevřenosti a ochotě respektovat jinaTo předznamenalo i tragédii českých Židů ve kost. Osvědčeným prostředkem je vzájemné
20. století. V Německem obsazených územích setkávání, k němuž vedou a přispívají již teď
nacisté Židy odvlékali do koncentračních různé občanské i církevní aktivity.
a vyhlazovacích táborů, Češi k tomu povětšině
mlčky přihlíželi. Našli se mezi nimi lidé, kteří Všichni jsme hosté a příchozí na zemi
Židům pomáhali a tajně je ukrývali, našlo se Závěrem dokument připomíná, že věcný pohled
však i dost těch, kteří nacistům ochotně po- na problémy je předpokladem, abychom v soumáhali. Antisemitismus (ačkoliv není obsažen žití lidí různého kulturního východiska nešli
v komunistické ideologii) se projevoval i v po- ode zdi ke zdi, ale pomáhali řešit problémy
válečné praxi komunistické strany. V procesu tak, jak přicházejí. Příslušníky nejrůznějších
s takzvaným. „protistátním spikleneckým evropských a mimoevropských národů, ktecentrem“ v roce 1952 bylo ze čtrnácti obžalo- ří u nás žijí, nepovažujme za problém či zátěž,
vaných jedenáct Židů a jejich židovství bylo ale za příležitost a obohacení. Učme se s nimi
výslovně zdůrazněno. Z jedenácti popravených navazovat přátelské a solidární vztahy, zvěme
bylo osm Židů. Souviselo to tehdy s odmítavým je k rozhovoru. Otázky našeho mravního, kulvztahem komunistické strany ke státu Izrael, turního, sociálního a hospodářského zaměření
ale v základu byl nepochybně staletý lidový an- řešme se zřetelem nejen k sobě samým, ale ¥
49
také k lidem okolo nás, kteří jsou jiní nebo jsou
cizinci. „Hosté“ jsme přece i my, všichni jsme
na zemi pouze příchozí. Mezilidské vztahy jsou
úkolem pro všechny ve sféře soukromé i veřejné.
Církve v tom nesmějí zůstat stranou.
Zdeněk Susa
znění celého dokumentu
Pluralitní společnost a čeští evangelíci
na http://www.e-cirkev.cz/data/att/Pluralitni%20spolecnost_dokument.pdf
PO SYNODU
Nepovedené poselství synodu
L
etošní synod se sešel poprvé po schválení křivdy od státu. To zase jiní zásadně odmítli,
zákona o majetkovém narovnání s církvemi. protože církev si přece nemůže nechat platit za
Proto se musel pustit do nelehkého hledání for- to „že nese svůj kříž“.
To je jistě pravda. Na druhé straně musím
my práce a financování církve v nových podmínkách a modelů, jak bude církev dále fungovat. připomenout, že si církev vždy „platit necháKdo čekal pokročilé výstupy, byl asi naivní. Bude vala“. Sama totiž žádné peníze nevydělává a je
trvat několik let, než si církev situaci zmapuje, odkázána na to, co jí kdo dá. Ne každý dar se
najde a přijme řešení. Musí to udělat nejen ústře- dá přijmout. Naše církev již v minulosti odmítla
peníze vydělané na hazardních hrách.
dí, ale především sbory a senioráty.
Synodálové nakonec svoje poselství neusnesli (také kvůli nedostatku času) a nechali to na
synodní radě a předsednictvu synodu. Na dvou
věcech se však synodálové velkou většinou shodli. Za prvé, že není chybou restituční peníze přijmout, a za druhé, že není třeba odlukou strašit.
Církev jistě situaci zvládne a možná ji to i posílí.
Na synodu i v církvi se objevily ojedinělé
názory, aby se církev restitučních peněz vzdala.
Přesto, že jsem je slyšel i od lidí velmi moudrých,
rozhodně je odmítám. Bylo by krásné, kdybychom se uměli uživit ze svého. Nicméně si myslím, že to nejde ze dne na den. Peníze od státu
(nebo od koho jsou) nám pomohou se k tomu dopracovat z dnešního trochu nenormálního stavu,
Synod se alespoň pokusil vyslat svým posel- který vlastně zavinil stát. Za každou korunou
stvím církvi signál, jakou cestou se chce dále finanční náhrady vidím sbor, který si dokáže
ubírat. Ukázalo se však, že jde o věc příliš čers- udržet faráře, kostel, který nám nespadne na
tvou a synodálové se nedokázali dohodnout ani hlavu a možná i potřebného člověka, kterému
na konkrétním pohledu na finanční narovnání, za ně můžeme pomoci.
Věřím, že naše církev novou situací zvládne
které církev přijímá (rozhodnutím mimořádného
synodu v roce 2011). Někteří nazvali přijímané se ctí a finanční náhrada bude prostředkem
peníze darem, jiní je přirovnávali dotacím pro k započetí nové služby.
neziskové organizace, další jako náhradu za
Miloš Dědič, poslanec 33. synodu
50
Evangelické Valašsko
Toleranční modlitebna i moderní kostelík připomínají bohatý život v oblasti
P
říští rok se na Vsetíně uskuteční zasedání sy- využili. Bohužel, z dnešního pohledu, často ne
nodu. To je v novodobé historii snad poprvé, příliš šťastně. Mnozí faráři a presbyteři by měli
kdy se synod bude konat mimo Prahu. Důvodem lepší spaní, pokud by se museli starat jen o malé
je snaha přiblížit jednání synodu i vzdáleným toleranční modlitebny a nikoliv o velkokapacitsborům. Valašsko je, nebo bývalo, evangelickou ní kostely, které v neděli malé hloučky věřících
nezaplní.
Tehdy ale byla jiná doba, kostely byly plné, architektuře vládl obdiv vůči historickým slohům,
zejména neogotice, a také evangelíci propadli
budovatelskému nadšení doby i svobodě, ve které se ocitli. Pod demolice starých tolerančních
stodol se mohla podepsat i rivalita s katolíky,
což kritizoval na začátku 20. století teoretik
architektury Emil Edgar s odkazem na snahu
o dosažení tzv. „katolické kostelnosti“. Kostelík
ve Velké Lhotě je jedinečný i díky materiálu,
z kterého je postaven. Dřevo bylo vnímáno jako
provizorní. Zatímco zděné modlitebny byly často
ponechány a dostaly jen novou věž, dřevěné kostelíky vzaly za své. Dnes je tomu právě naopak,
celodřevěné stavby jsou dražší než stavby zděné
Velká Lhota
a kostel na Lhotě je též důkazem toho, že dřevo,
baštou, oblastí s největším zastoupením evangelíků v populaci. Má bohatou historii i mnoho
živých sborů a ojedinělou tradici dvou kostelů
s reformovanou i luterskou liturgií v jediném
městě Vsetíně. Najdeme zde i dva zajímavé kostely. První, památkově chráněný toleranční kostelík ve Velké (dříve Hrubé) Lhotě. Druhý v malé
Mikulůvce je poslední novostavbou v evangelické církvi dokončenou v roce 2010. Podívejme se
blíže na obě zajímavé stavby.
Hrubá Lhota
Unikátní kostelík ve Velké Lhotě je zřejmě
jedinou zachovalou celodřevěnou toleranční
stavbou na území České republiky. Dřevěných
tolerančních modliteben bylo více, ale většinou
byly nahrazeny novostavbami z cihel nebo kamene, zejména po vydání Protestantského patentu
v roce 1861. Tento patent znamenal zrušení
omezení, která pro „tolerované“ kostely platila.
Nové kostely tak mohly již mít věž nebo vstup
z hlavní ulice. Evangelíci nabyté svobody brzy
Mikulůvka
jako stavební materiál, může přetrvat staletí. Má
ale svá specifika a musí být ošetřováno. Valaši
svoji roubenku pravidelně „líčí“ (tedy natírají,
přeloženo z valaštiny). Interiér pak prosvětluje
bílý vápenný nátěr a zajímavé barevné nápisy. ¥
51
lovém objektu, který by byl vybudován ve spoMikulůvka
O pár kilometrů dál stojí zcela jiná, ale také vel- lupráci s obcí, tak nakonec došli až k současné
mi originální stavba. V Mikulůvce, kazatelské minimální variantě. Místní také nechtěli vytvostanici sboru v Pržně, se místní věřící rozhodli řit prostory, kde se účastníci bohoslužeb krčí
postavit si kostel. Nevím o žádné jiné malé obci, v zadních lavicích velkého sálu. Nejzajímavější
ve které by ve 21. století vyrostla novostavba na celé stavbě je jednoduchá zvonice a unikátní
evangelického kostela. Snad čerstvě dokončená vysoké okno za stolem Páně. Průhled do zahrady
oprava fary v Chrástu u Plzně, ale zde šlo o rekon- tak vytváří živý „oltářní obraz“. Vznikl tak velmi
strukci, nikoliv o novostavbu, nebo tzv. kaple Ar- zdařilý kostelík s originální, ale jednoduchou
cha v Kaplici, ale ta je již menším městem. Podle architekturou podle návrhu architekta Paláta.
Daniela Hellera, tehdejšího faráře v Pržně, byly Návštěvníci Valašska by si prohlídku obou koszákladním kritériem pro stavbu zejména nízké telů rozhodně neměli nechat ujít.
provozní náklady. Přes úvahy o větším víceúčeJan Kirschner (foto Pavel Ježík a archiv ČB)
NEBOJTE SE PROJEKTŮ
Zelená úsporám může uspořit peníze na farách
Evangelíci by neměli spoléhat jen na restituce nebo dary
L
etos 12. srpna bude obnoven dotační program
určený na zateplení budov nebo ekologické
vytápění Zelená úsporám. Je na něj vyčleněna
zhruba jedna miliarda korun. Z dotace může žadatel pokrýt menší část z investičních nákladů
než v programu minulém. I tak může Nová zelená
úsporám přispět k uhrazení části investice na
zateplení budov určených k bydlení nebo k výměně zdroje vytápění za ekologický (na kotel na
biomasu nebo tepelné čerpadlo lze žádat až 100
tisíc korun, 18 tisíc korun dostane žadatel na
kondenzační plynový kotel a maximálně 50 tisíc
na solární kolektory pro ohřev teplé vody). Mezi
dotované objekty lze zahnout i fary, pokud alespoň polovina podlahové plochy slouží k bydlení.
Pro památkově chráněné budovy budou navíc
podmínky energetických parametrů zmírněny
a například historická okna bude možné repasovat, nikoliv pouze měnit za nová. Pokud sbory
chtějí o dotaci požádat, neměly by příliš váhat.
Dotační program na práce zahájené po 1. lednu
2013 bude otevřen jen do listopadu, ale předpokládá se dřívější vyčerpání prostředků.
52
Vím, že získat dotaci v prvním programu Zelená úsporám, který běžel do října 2010, mnohé
evangelické sbory nestihly. Byla to i chyba ze
strany státu, který program nepřipravil dobře
a k veřejně avizovanému znovuobnovení programu po několika měsících již nikdy nedošlo.
Osmnáct miliard korun se vyčerpalo dříve, než
se čekalo. V evangelické církvi intenzivně diskutujeme o morálnosti tzv. restitučního zákona.
Na tom není nic špatného. Často ale zapomínáme, že financování mnoha programů v církvi
nejen na zateplení budov, ale i na rekonstrukce
památek nebo rozvoj komunitního života lze
z velké části pokrýt z dotací Evropské unie.
Neměli bychom spoléhat jen na Jeronymovu
jednotu nebo zahraniční církve. Od příštího
roku se sice předpokládají o něco méně výhodné podmínky, protože Česká republika bohatne
a již nebude jen čistý příjemce, pokud však máte
připravený projekt, neváhejte a dotaci se pokuste požádat. Rád poskytnu bližší podrobnosti
přes e-mail: [email protected]
Jan Kirschner
SURSUM CORDA
Plníme, Kriste, tvoje přání
Večeře Páně je díkůvzdání
K
omise pro přípravu nového evangelického
zpěvníku hledá ve zpěvnících jiných církví
kvalitní písně, které by stálo za to převzít do našeho nového zpěvníku. U textu je pro nás důležité,
aby byl obsahově zajímavý, avšak nebyl v rozporu
s reformační teologií.
Některé písně v letošním ročníku Českého bratra souvisejí s večeří Páně. Prvotní církev přejala
do přípravy k jejímu slavení výzvu ze synagogální
bohoslužby „vzhůru srdce“ (latinsky „sursum
corda“). Jednu z písní, kterou považujeme za obohacující právě pro naše slavení večeře Páně, je
píseň z dílny Vítězslava Tugendlieba, varhaníka
v Hranicích na Moravě. Text je společným dílem
redakce českého římskokatolického zpěvníku
z osmdesátých let minulého století.
Začátek písně se nám může zdát divný: jako
bychom si počítali za zásluhu, že se scházíme
ke společnému slavení. Ve skutečnosti však
postihuje to, na co leckdy zapomínáme: že nám
Kristus přikázal slavit jeho večeři (1K 11,24.25
aj.). Scházíme se k ní ne proto, že se to má, často
možná ani proto, že bychom po ní toužili, ale
proto, že to bylo Kristovo přání.
Jeden z výrazů, které se v prvotní církvi používaly pro večeři Páně, je díkůvzdání, řecky
eucharistia (i v moderní řečtině se „děkuji“ řekne eucharistó). Vzdáváme díky „…za dar života
a všechno jeho bohatství, za evangelium, které
jsi zjevil národům i nám, za lásku, do které jsme
se narodili, za církev, ve které jsme byli pokřtěni,
za všechna tvá dobrodiní, zjevná i skrytě působící. A zvláště ti děkujeme za nevýslovnou lásku,
kterou jsi prokázal ke svému stvoření, když jsi
poslal na svět svého Syna, našeho Pána Ježíše
Krista...“ (Agenda ČCE, díl II, s. 298).
Večeře Páně je společenství vděčných lidí,
hříšníků, kterým bylo odpuštěno; lidí, kteří se
setkávají se vzkříšeným Pánem i spolu navzájem
a kteří dokonce tvoří jeden kruh i s těmi, kteří
nás k Pánu předešli. Je to společenství těch, kdo
očekávají Boží království a ve večeři Páně už
z něho něco zakoušejí – právě tehdy, kdy jsou
vděční, nebo se o to alespoň snaží. Večeře Páně
je především díkůvzdání. Místa či okamžiky
v evangeliích, která odkazují na tuto hostinu,
uvádějí slova o tom, že Ježíš „vzdal díky“.
V modlitbách před jejím slavením často
prosíme za to, aby nás Duch svatý proměnil
ve společenství pokory a vděčnosti, abychom
byli živými kameny, ze kterých se staví živý
chrám (srov. 1Pt 2,5; Ef 2,22). I v živém sboru
je někdy těžké docílit toho, aby se nikdo necítil
sám. Chvíle, kdy při vysluhování večeře Páně
stojíme společně v kruhu, je jistě pro mnohé
lidi jedinečná.
¥
53
Mohu přinést něco svého?
K tomu, abychom mohli prožít opravdové společenství, je třeba, abychom alespoň do určité
míry odložili či upozadili to, co je naše, a měli
ohled na to, co je společné. To zná každý, kdo
někdy připravoval modlitbu pro bohoslužby či
jiné společné setkání ve sboru nebo kdo se zde
modlil i za ostatní přítomné.
Reformační teologie nechce příliš připomínat
to, co pro večeři Páně konáme my (chystáme
chleba a víno; těšíme se na ni) – abychom si
nemysleli, že máme nějakou zásluhu na tom, co
se děje u stolu Páně, kde se nám Kristus rozdává
zcela bez našich zásluh. Jistě je podstatné to,
co do eucharistie vložil Kristus, ne to, co do ní
vkládáme my. Žalmista volá: „Ne nás, Hospodine, ale svoje jméno oslav...“ (Ž 115).
Evangelista Jan (21,1–14) vypráví o nádherné
snídani Páně na břehu Genezaretského jezera,
kde se učedníci setkají se vzkříšeným Ježíšem
a on jim jako kdysi (Lk 5,1–11) dá prožít zázračný
rybolov. Když jej poznají a přijedou na loďce ke
břehu (Petr se brodí vodou), vidí, že Pán už jim
snídani (chléb a rybu) nachystal, ale řekl jim:
„Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili“
(J 21,10). Určitě to nebylo třeba, ale Ježíš chtěl,
aby se mohli přičinit, aby se mohli podílet jak
na zázračném rybolovu, tak na následném slavení. Dobře věděli, že bez Ježíše by nebylo nic.
Myslím, že Bůh nás nechce spasit bez nás,
a také počítá s tím, že večeři Páně slavíme
uprostřed našeho obyčejného života. Skutek
záchrany celého světa se odráží i v životě
jednotlivce. Proto i při večeři Páně můžeme
před tvář našeho Pána něco přinést, tak jako
i v jiných modlitbách, a prosit jej o to, aby to
proměnil (tak jako zármutek mění v radost)
a aby nás přijal – takové, jací jsme, s tím, co
máme na srdci. Proto smíme, obrazně řečeno,
vložit na misku s chlebem to, co chováme ve
svém nitru. Můžeme tak přijímat jistotu, že Bůh
počítá s našimi dětmi nebo třeba i s prací, která
se nám zdála jako marná, tedy že náš obyčejný
život u něj má své místo, že jej zahrne do svého
díla záchrany.
Jak se projevuje díkůvzdání
Když Bůh, který nám v Kristu nabídl přátelství
(J 15,15), promění naše smýšlení, když mění
54
naše postoje, pak jsme schopni děkovat i za
slunce skryté v oblaku; pak vnímáme mnoho
věcí jako nesamozřejmý zázrak a jsme vděčni
za ty, kteří jsou pro nás jako sestry a bratři.
Večeře Páně je pro nás obrazem Boží lásky,
ve které se Bůh rozdává, dělí se s námi o všechno a nic si nenechává pro sebe (Fp 2,6–8). Když
to prožiji, uvědomuji si ten kontrast, že já sám
sebe Bohu neodevzdávám, nebo zdaleka ne
zcela, protože se o sebe bojím. Potřebuji uzdravení, vždyť „kdo se bojí, nedošel dokonalosti
v lásce“ (1J 4,18).
Zvolání „svaté svatým“ je ze starocírkevní
liturgie – znamená to, že ten „svatý“ pokrm
je pro ty, které apoštol Pavel nazývá „bratři“
(Ř 12,13 aj. – u vysvětlivky v ekumenickém
překladu bývá napsáno, že v původním textu
je místo „bratři“ slovo „svatí“). V liturgii však
na toto pozvání ke stolu Páně shromáždění
odpovídalo slovy „jen jediný je svatý, jediný je
Pán, Ježíš Kristus, k slávě Boha Otce“.
Setkání u stolu Páně se nejen v latině, ale
i v mnoha jiných dnešních jazycích nazývá
„communio“, sjednocení. Dobře víme, že se
nemůžeme sjednotit s Bohem, který je tolik
jiný, než my, a že se nám to sotva podaří se
sestrami a bratry.
Nejsme jedno, ale jednou snad budeme
(1Kor 15,28; 1J 3,2). U stolu Páně můžeme na
okamžik prožít to, co přijde jednou v plnosti.
Můžeme vidět záblesk toho, od čeho jsme asi
ještě daleko, můžeme prohlédnout paprskem
světla do Boží náruče a nechat proměňovat
svou vůli v to, co si přeje Bůh (Žd 13,21).
Dnešní člověk netouží jen po odpuštění
a možnosti nového začátku, ale také po tom,
aby měl smysl jeho život i jeho epizody. Ptáme
se po smyslu bolesti a utrpení a tušíme, že to
snad někdy i smysl má, někdy je nám dáno
poznat v životě i to, že utrpení, které jsme
přijali (neodmítli, neutekli jsme o něho) nás
proměnilo. Že Bůh dává smysl i hrám a jiným
věcem, které na první pohled nemají nějaký
účel a ničemu neslouží, i to je jedno z poznání
srdce, které prožilo díkůvzdání, eucharistii.
Daniel Heller
(foto Pavel Capoušek)
55
DIAKONIE
Jsme povoláni pomáhat
Diakonie ČCE a povodně 2013
N
ičivé povodně, jež letos v červnu opět postih- a Ústeckém kraji. Diakonie pomáhá celkem
ly Českou republiku a celou střední Evropu, v deseti městech a obcích, jež byly zasaženy
si v České republice vyžádaly už nejméně deset velkou vodou. Povodňová pomoc na Mělnicku
životů. Devatenáct tisíc lidí bylo evakuováno je řízena ze základen v Mělníku a Libiši ve
a mnozí se stále nemohou vrátit domů. Voda spolupráci s místními sbory ČCE. Základna
opadla a v mnoha postižených oblastech za- pro Litoměřicko funguje v Terezíně s podporou
čala bezprostřední likvidace škod. Pomáhají zdejšího střediska Diakonie, stará se o přilehlé
humanitární organizace, mezi nimi významně obce na levém břehu Labe. Od počátku povodní
operuje Diakonie také ve východních Čechách
v okolí Vrchlabí. Registrováno je přes pět set
dobrovolníků, kteří postupně vyrážejí do terénu
a pomáhají na uvedených místech.
Práce dobrovolníka je náročná i proto, že se
kromě smutných pohledů na vyplavená obydlí
a zničené věci setkává s příběhy a osudy různých lidí, jimž zpravidla není do smíchu. Čas
od času se ovšem objeví i vlna naděje. „Setkali
jsme se například se starší paní, jejíž dům byl
vyplaven, ale ona vytrvale odmítala jakoukoli
pomoc a zdráhala se pustit kohokoliv dovnitř.
Snahy o sblížení byly marné jak u místních lidí,
tak dokonce i u hasičských psychologů. Pak se
přihodilo něco neočekávaného: dvěma našim
dobrovolníkům se přece podařilo tuto paní oslovit a navázat s ní komunikaci. Nejdříve od nich
přijala aspoň oběd, později i nabídku pomoci.
A poté, co odklízecí práce skončily a dobrovolníci se přesunuli domů nebo do jiných lokalit, tito
také Diakonie ČCE: zajišťuje odklízení i sanační dva její noví přátelé tu pomáhají dál,“ říká Eva
práce, půjčuje vysoušeče a distribuuje mate- Bucharová, koordinátorka humanitární pomoci.
„Zaznamenáváme letos opět reakci některiální pomoc, provozuje poradenskou linku
a bezplatnou linku psychosociální pomoci. rých lidí v zasažených lokalitách, kteří zprvu
Vyhlásila také veřejnou sbírku, kde se za dva odmítají pomoc z pocitu, že boj s následky
pohromy zvládnou či snad mají zvládnout
týdny shromáždilo tři a půl milionu korun.
Nasazení humanitární pomoci pokračuje sami. Chceme je jednoznačně povzbudit, aby
vedle Královéhradeckého také ve Středočeském odhodili prvotní zábrany, ušetří tak cenný čas
56
sobě i nám. Jsme povoláni pomáhat,“ doplňuje
ředitel Humanitárního střediska Diakonie Jan
Dus.
Na povodňovém kontě Diakonie ČCE se dosud (k 17. 6. 2013) shromáždilo téměř 3,5 milionu Kč (cca 125 000 EUR). Finanční dary proudí
AKTUALITY
Na jižní Moravě vzniká další
chráněné bydlení Diakonie
Po mnoha letech snění, doufání, přemýšlení
a příprav byla 26. června slavnostně zahájena
stavba Chráněného bydlení Mirandie v Brumovicích na Břeclavsku (www.mirandie.cz). Nové
zařízení střediska Diakonie Betlém bude
sloužit dvanácti lidem s vážným mentálním,
případně i tělesným postižením, z Jihomoravského kraje. Zahájení provozu je naplánováno na začátek roku 2015. Vedle stavby
chráněného bydlení v nedaleké Nosislavi
(nosislav.diakonie.cz) jde již o druhý velký
projekt v regionu, na který získala Diakonie
evropské dotace. Snad to svědčí i o významu
a důležitosti Diakonie na jižní Moravě.
Za krásami vlasti bez
předváděcích pastí
Pavel Hanych
V době, kdy reklamní nabídky výletů spolu
se „zaručeně výhodnými nákupy“ plní
poštovní schránky dříve narozených (a žel
i významně odlehčují jejich životním úsporám), přichází Diakonie s alternativou a zve
seniory k výletům „za krásami vlasti bez
předváděcích pastí“. Projekt je určen všem
aktivním lidem nad 60 let, kteří mají rádi
české památky a jsou rádi ve společnosti.
Dává jim možnost poznat nové přátele,
podívat se na místa, která neznají nebo
kam by se rádi vrátili, a prožít něco nového.
Poskytuje bezpečnou alternativu prodejním
akcím, které pořádají podvodné firmy.
První takový výlet do Kutné Hory se uskutečnil počátkem července, další plánujeme
na podzim.
V současnosti pořádáme výlety pouze
s odjezdem z Prahy. Do budoucna bychom
však tuto aktivitu rádi rozšířili do dalších
krajů a měst. Další informace přineseme
v příštích číslech. Více informací a přihlašování na www.vyletyproseniory.cz
(foto z Libiše a Českých Kopist Diakonie ČCE)
ph
ze strany veřejnosti, významně se podílí také
ČCE (1,2 mil. korun) a švýcarská evangelická
organizace HEKS (1 mil. Kč). Lidé poslali také
již více než 10 tisíc dárcovských SMS.
Diakonie ČCE je dlouhodobě zapojena do
Integrovaného záchranného systému České
republiky. Pomoci postiženým živelními katastrofami se Diakonie aktivně věnuje od roku
1997 a rozdělila zde více než 67 milionů korun.
Chcete také pomoci?
Pošlete jakoukoli částku na konto veřejné
sbírky
359 6666 359/0800, variabilní symbol 2013
nebo dárcovskou SMS ve tvaru
DMS POMOCPOVODNE na číslo 87777
Vše podstatné najdete na povodňovém webu
www.povodne.diakonie.cz
Děkujeme!
57
SLOVO
ZVĚŘINEC
Prase
I od prasat se mohu vrátit
A
Přišel za svým otcem a řekl mu: dej mi penežka má doma několik úkolů. Dělají je
společně se sourozenci. Tedy – vůbec ne níze, které bych po tobě měl zdědit. Chci už žít
společně, střídají se. A moc dobře si hlídají, sám. Rozhodovat si věci po svém.
Otec mu peníze dal. Tak to zkus. Hodně
aby někdo neměl práce méně než ten druhý či
třetí. Tak jim doma visí papír, kde se všechno štěstí.
Těch peněz bylo hodně. Syn se vydal do svěeviduje. Zametání, mytí podlahy a luxování.
Jednou za týden. A další týden se služba posu- ta, žilo se mu dobře. Nikdo ho nenutil pracovat,
ne. Taky děti doma skládají vyprané kapesníky. pomáhat, uklízet. Nemusel vařit ani umývat
Anežka je vždycky pečlivě rozdělí na tři stejné nádobí. Mohl si všechno zaplatit a koupit. Spal
hromádky.
To je nespravedlivé, Petr je na táboře a neuklízí!
To je nespravedlivé, dneska je ta podlaha
špinavější než minulý týden!
Znáte to, že?
Už se těším, až budu bydlet sama. Vůbec
nebudu muset uklízet, těší se Anežka.
Večer leží maminka s Anežkou v posteli
a čte jí knížku. Kapitola skončí. Dobrou noc,
Anežko.
Ještě pomazlit, připomene Anežka.
Dobrou noc, moje holčičko. Ale ty už se
těšíš, až budeš bydlet sama a nic nebudeš muset dělat, viď? Neodpustí si maminka Anežce
připomenout.
Ale to bude až za dlouho, brání se Anežka.
Ještě se jí nechce odcházet.
A – mami – budu se k vám moct vracet? Na v hotelech, jedl v restauracích. Na jídlo vždycky
někoho pozval, tak nebyl sám.
návštěvu?
Ale časem peníze došly.
Maminka ji pohladí. I od prasat se můžeš
Budu muset začít pracovat, přemýšlel.
vrátit.
Něco doma odkoukal, ale moc toho ještě
Fuj, od jakých prasat?!
Víš, jak to bylo s tím synem, co se rozhodl neuměl. Ptal se na práci, ale nikde ho nepotřebovali. Až konečně na jednom statku řekli: ale
žít sám?
58
jó, něco tady dělat můžeš. Támhle jsou prasata. Prase v Bibli
Budeš se o ně starat. Spát můžeš v chlívě.
Pro židy je prase nečisté zvíře. Židé se prasat
Fuj, prasata, pomyslel si syn. Ale nahlas to nesmějí dotýkat, nejedí vepřové maso. Proto
neřekl. Protože už mu nic jiného nezbývalo. když marnotratný syn (Lk 15) dostane jako
A tak se staral o prasata.
práci pasení vepřů, je to kromě špinavé práce
Po večerech vzpomínal, jaké to bylo doma. i potupa. Když Ježíš vyhnal zlé duchy z posedVečeře, povídání u stolu. Rodiče, bratr, kama- lých v Gadaře, zlí duchové vešli do prasat a prarádi. V noci čistá postel. Ale vrátit se nemůžu. sata skončila v moři. Gadarenská (gerasenská)
Vždyť už jsem to jednou zabalil.
krajina je na pohanském území (Mt 8). Ježíš
Ale ty myšlenky na domov se pořád vrace- také používá obraz nečistých prasat ve varoly. Půjdu a zkusím to. Řeknu, že je mi to líto. vání: Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte
Poprosím, jestli bych nemohl u otce pracovat perly sviním. (Mt 7)
jako pomocník.
Doporučujeme:
Tak se vrátil. Tatínek byl zrovna před doOdkud se vzal svět? O co se nejvíc bojím, že to ztratím?
mem, když se v dálce objevila synova postava.
A další otázky k přemýšlení najdeme v knize To je otázka
Poznal ho hned. Vždyť je to syn!
norského autora Josteina Gaardera s obrázky Akina DüzaPojď domů, máme tě tady rádi.
kina. Kniha nenabízí odpovědi. Vždy na jedné stránce je
Odpustíš mi to? Ptal se syn. A tatínek ho
otázka a na vedlejší je trochu snový obrázek
objal.
k prohlížení a přemýšlení. Pro děti od sedmi let.
Pane Bože, děkujeme, že máme domov. A děVydal Albatros v roce 2013.
kujeme, že se můžeme vracet taky k Tobě. Že
nás máš rád jako rodiče. Amen.
Lenka Ridzoňová
K PRÁCI S DĚTMI
Příliš mnoho Bible
M
yslím na děti v našich nedělních shromážděních. Většinou začínají spolu
s námi dospělými. Tím jim dáváme najevo –
myslím, že velmi vhodně – že i ony patří do
obecenství sboru. První, co uslyší, bývá úvodní
biblické slovo, a o lepší možnosti nevím. Následuje píseň, nejčastěji žalm, tedy opět Bible.
Biblické výrazy, obraty a myšlenky se objevují
i v modlitbě, které jsou děti účastny. Běžné jsou
i v dalších písních, jejichž starobylá krása nás
dospělé uchvacuje i přesto, že nás některé verše neoslovují. Obvykle jsou děti přítomny i při
čtení z Písma, než odejdou do nedělní školy.
Tam se pak vykládá biblický oddíl a mnozí
učitelé začínají tím, že se i tento oddíl přečte.
My evangelíci považujeme jaksi za samozřejmé, že „Bible není nikdy dost“. Máme ji dokonce – spolu s kalichem – ve svém oblíbeném
znaku jako symbol reformace. Zapomínáme,
nebo nás to nikdy ani nenapadlo, že i Bibli můžeme dětem zprotivit, když jim ji podáváme
v „porcích“ nepřiměřených věku a bez výkladu,
který by pochopily a který by je zaujal.
Občas slyšíme i z úst farářů stesky, že nám
děti – a to i z těch skalních evangelických
rodin – odcházejí, jakmile se dokážou vzepřít
rodičovské autoritě. Dochází k tomu často
kolem dvanácti let, kdy se zároveň probouzí
jejich kritické myšlení. Rodiče i nezkušení faráři bývají zaskočeni tím, jak dítě, dosud ¥
59
roztomile poddajné a (zdánlivě?) radostně padnými chybami ve stravování a v celé živoa vděčně přijímající jejich duchovní vedení, tosprávě. Psycholog se neubrání myšlence, že
náhle změní svůj postoj ve tvrdé ne. Na jedné něco podobného může platit i pro křesťanskou
pastorálce vyprávěl duchovní, který se vrátil výchovu a duchovní růst.
Dovětek: Potěšil mě Pavel Klinecký, který
z delšího pobytu ve Velké Británii, že tam mají
velmi podobný problém, typický právě u dva- po přečtení tohoto textu prohlásil: „Tohle já
říkám už třicet let!“ V jeho strašnickém sboru
náctiletých.
Vůbec netvrdím, že jsem v tomto stručném zpívají děti s dospělými jen první píseň. Ta je
upozornění vyřešil bolestný problém dětských vždy pečlivě vybrána tak, aby byla dětem co
odchodů. Víme však, že zdravý tělesný vývoj nejbližší slovy i nápěvem. Nikdy to není žalm.
bývá vážně narušen velmi prostými a nenáPavel Říčan
K ČLÁNKU O PASTÝŘSKÝCH RADÁCH V ČB 6/2013
Právo a lidová tvořivost
Bez důvěry to nepůjde
D
ěkuji Pavlu Pokornému za výstižný a užitečný vhled do činnosti pastýřských rad, které
představují pro mnohé sbory jakéhosi strašáka
a jejich služba tak bývá využita jen zřídka.
Neočekávám, že pastýřské rady pokryjí celou škálu zaměstnaneckých sporů mezi sbory
a kazateli, protože příčiny selhání kazatele na
sboru nemusí být vždy kázeňské, ale souvisejí
s osobnostním vybavením, mohou však rozšiřovat prostor práva proti lidové tvořivosti. Pokud
bude přibývat vzájemných střetů kazatelů se
sbory, volám po takovém zpřesňování pravidel
církevního práva, které by nalézalo rovnováhu
mezi závislostí kazatele na volbě sborem a jeho
obraně proti místnímu tlaku, který se ho snaží
donutit k „dobrovolnému“ odchodu ze sboru.
V dalším se s mírnou nadsázkou pokusím
popsat praxi některých sborů s omluvou těm,
jichž se to netýká a popsané praktiky jim ani
na okamžik nepřišly na mysl. Bude-li se někomu
zdát určitá situace povědomá, jde o podobnost
čistě náhodnou.
Nastupuje-li kazatel na sbor, těší se jistému množství důvěry. Přirovnal bych to ke
vstupu hráče do počítačové hry, v níž dostane
60
do začátku sedm životů. Postupně životy buď
rozmnožuje, nebo o ně přichází, a definitivně
vypadává ze hry v okamžiku, kdy ztratí svůj
poslední život. Analogicky kazatel buď důvěru
upevňuje, nebo se její zásoba tenčí. S polštářem
důvěry mu jde všecko samo a projde mu třeba
i manželská krize, s nulovou zásobou se jeho
postavení nenápadně stává vratkým a vystaveným nárazům. Lituji přitom kazatele, kteří
vůbec nepostřehnou, že se jim důvěra vytratila,
a potom jen zmateně zírají na bouřku, která se
kolem nich strhla.
Varovné signály mohou být tyto: množící
se spory o formulace zápisů ze staršovstva, tu
a tam věta: „měla by mezi námi fungovat chemie“, zformálnění některých dříve srdečných
vztahů, přerušení některých domluvených rituálů, například kurátor přestane mít čas scházet
se s kazatelem k přípravě schůzí staršovstva,
mlčení presbyterů, které si kazatel mylně
vykládá jako souhlas se svými návrhy. Mezi
jeho časté omyly patří spoléhání na podporu
tzv. „hodných lidí“ vždy chápajících, laskavých
a dojatě děkujících za kázání, ale mizejících
před poryvy vichřice.
Až do jisté chvíle si sbor své špinavé prádlo
pere sám, při vizitacích důsledně chyby kazatele přikryje a nenechá proniknout do širší církve
náznak kritiky. Krize potom propukne náhle
a kromě zasvěcených překvapí všechny, dost
často rezignuje některý z presbyterů se zdůvodněním, že s kazatelem nemůže spolupracovat,
a ostatní žasnou, „že o tom neměli ani tušení“.
Pokud tato rezignace neprojde jako běžný důsledek stáří či nemoci, vrhne se na příští schůzi
staršovstvo na kazatele jako roj včel, vysypou
na jeho hlavu kýbl kritiky a oznámí mu, že míra
trpělivosti již přetekla, na nápravu je pozdě,
ale když teď hned rezignuje, oni mu milostivě
odpustí a láskyplně doporučí jeho budoucímu
sboru.
Následuje hořké prozření kazatele, jehož
úděl se naplňuje bez ohledu na to, zda submisivně sklání hlavu a sype si ji popelem, či zda
se pokouší obhajovat proti záplavě nařčení
všech kalibrů. Obvykle vyšle signál SOS směrem nahoru v době, kdy už je na záchrannou
misi pozdě. Senior pak uslyší jen kolektivní
nářek staršovstva, že se sbor vinou kazatele
potápí; sem tam i slza ukápne. Pravda, občas
se kazatel zasekne a sbor je příliš slabý na to,
aby jeho vyhnání dotáhl do konce: potom třeba
skutečně zanikne a církev se bude s bývalým
OZNÁMENÍ
Spolupráce s Diakonií ČCE
nabídka partnerství
Jsme sociální nezisková organizace, působící
na Valašsku. Staráme se o sociálně potřebné
rodiny s dětmi a seniory v celém spektru
služeb.
Možná jste křesťanské společenství, které
má rozvinutou vlastní sociální práci. Možná
však – přes vědomí její potřebnosti – se
vašemu společenství nedostává potenciálu
k naplňování sociální práce. Nebo svého
partnera, jehož práci vidíte jako smysluplnou,
teprve hledáte.
kazatelem ještě po letech soudit, aby přestal
blokovat služební byt.
Z vlastní zkušenosti vím, že zápas ve volném
stylu mezi kazateli a sbory nevyhrává nikdo.
Sbor to zdevastuje a kazatel odchází zbaven
důvěry v dobrou vůli a upřímnost lidí, někdy
s nalomeným duševním zdravím a hlavně
s vědomím hluboké nespravedlnosti, jež se mu
stala. Pokud se mi podařilo tu a tam někoho
přesvědčit, aby podal podnět k pastýřské radě,
měl jsem dobrý pocit, že se alespoň nabídla
šance domoci se spravedlnosti a vyslovit, kde
byla pravda.
Za nejhorší možnou deformaci považuji,
kdyby v nových podmínkách samofinancování sbory opustily předpoklad důvěry vůči přicházejícím kandidátům a přistupovaly k nim
s výchozí nedůvěrou. To by vedlo ke zkracování
volebních období kazatelů, na jejichž bedrech by
bylo důvěru si pracně získávat, a k celkovému
zhoršování postavení farářského stavu vůči
sborům. Fungování některých staršovstev by
stále více připomínalo správní radu pivovaru
ve filmu Postřižiny. Pokud existují cesty, jak důvěru jako základní princip vzájemných vztahů
v církvi uhájit, stál bych o to se po nich vydat.
Miloš Hübner, farář a senior Chrudimského seniorátu
K vám směřuje naše nabídka partnerství;
nabízíme možnost aktivně se zapojit v konkrétní pomoci bližnímu, podpořit službu
postavenou na křesťanských principech
a podpořit Valašsko jako takové. Vaše finanční
podpora nám umožní zajišťovat provoz námi
provozovaných sociálních služeb a my se
staneme vaší prodlouženou pomocnou rukou
lidem, kteří ji potřebují. Společně tak budeme
naplňovat velké přikázání lásky našeho Pána
Ježíše Krista.
Budeme vděčni, když nás v případě zájmu
o partnerství budete kontaktovat.
Marta Vodáková, Diakonie Vsetín
Více o nás na www.diakonievsetin.cz
61
RECENZE
Slova pro hledající
Kdo nechce věřit bez porozumění, ten hledá
D
rago Fišer (1925) byl právník, ekonom, vyso- přišla jako nosná pro poctivější víru a život z ní,
koškolský učitel. Je však stále hledač. Bylo a pokus tyto teologické podněty domýšlet. Fišemu snad těžké věřit tak, jak se odpovědi kdysi rova kniha, jak naznačuje její podtitul Procházka
učil v Heidelberském katechismu a slýchal je z ka- teologickou literaturou, je rovněž snahou (samozatelen, a proto hledá. Hledal a hledá odpovědi, zřejmě subjektivní) z vesměs odborné literatury
protože nechce věřit bez porozumění. Není mu srozumitelně vyzdvihnout to, co může hledajícíjedno, jak nosně a úspěšně církev, které je čle- ho ve víře posunout. Na výběru titulů, které Fišer
poctivě excerpuje, je unikátní nejen velký záběr,
nem, předává křesťanství.
Kniha Hledám slova pro hledající zachycuje ale také to, že sahá bez problému i k produkci
Fišerovo vlastní hledání, přemýšlení a zejména německé či anglické, římskokatolické i židovské.
reflexi teologické literatury i naší doby. Z hledá- (Knihu bych však rozhodně nepovažoval za další
ní pak roste zkusmá nevtíravá nabídka toho, co z řady těch, které z pěti titulů dělají šestý!)
S autorovými názory by šlo jistě místy polemijemu připadá nosné. Už jen poctivost a autentičzovat. Samo rozdělení na synoptickou (pro autora
nost této cesty je velmi inspirativní.
Kniha má pět kapitol. První se věnuje tajem- nosnou) a nesynoptickou tradici, či podle M. Balaství lidského života, otázkám po smyslu, proč, co, bána na hebrejské a řecké myšlení, je možná příliš
a možným odpovědím na tyto otázky. Druhá se
ptá po kořenech náboženství, po tom, co je víra,
po významu slova Bůh a po roli rozumu v životě
víry. Třetí naznačuje, že v křesťanství lze pozorovat dvě tradice: synoptickou a nesynoptickou,
tu, která snad věrněji zachovala Ježíšovo náročné učení, a tu, ve které galilejského Ježíše příliš
zastínil a zakryl řeckými filozofickými termíny
interpretovaný Kristus. Čtvrtá, nejrozsáhlejší
kapitola je autorovým pokusem představit Ježíše,
základní kontury jeho učení i životního příběhu
a shrnout to nejpodstatnější pro následování
Ježíše v naší době. (Škoda, že autorovi unikl ko- zkratkovité. A právě ona nesynoptická tradice by
mentář Jiřího Mrázka k Evangeliu podle Matouše, si zasloužila větší a poctivější pozornost. Někde
který je podle mého názoru v češtině nejlepším snaha promluvit stručně není příliš prospěšná,
současným pokusem právě tuto synoptickou tra- ale stejně se domnívám, že D. Fišer notně zahandici představit.) V poslední kapitole se pak Fišer buje leckteré z nás, které bohosloví „živí“.
Kniha mě, jak naznačeno, mnohokrát mile
vrací k některým křesťanským dogmatům, která
připisuje nesynoptické tradici, která mu v jeho překvapila, inspirovala, vyprovokovala. A to se
osobní víře bývala (jsou) překážkou a která po- mi nestává často. Je psaná laikem pro laiky, je
važuje (v jistém smyslu oprávněně) za překážku psaná pro ty, kterým jejich víra či nevěra není
lhostejná, kteří ke své víře či nevěře, ke svému
i pro leckteré z našich současníků.
Fišerova kniha mi trochu připomněla někdej- ptaní po smyslu přistupují či chtějí přistupovat
ší bestseller od J. A. T. Robinsona Čestně o Bohu poctivě. Vřele a rozhodně ji doporučuji tomu, kdo
(1963). I to byl tehdy pokus stručně seznámit není spokojený s věroučnými poučkami, kdo je
(především za pomocí citátů) laické čtenáře s díly, o své víře ochoten přemýšlet, vystavovat ji pokterá anglikánskému biskupu z Woolwiche chybnostem.
62
Myslím, že Drago Fišer mimo jiné dokazuje, že
písmáci v dobrém smyslu toho slova ještě zcela
nevymřeli a že i tato doba může přát poctivým
hledačům, respektive těm, kdo by „...s velikou
dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali
je to tak, jak zvěstuje Pavel....“ (Sk 17,11).
Ondřej Macek
FIŠER, Drago. Hledám slova pro hledající.
Procházka teologickou literaturou.
Jihlava: Mlýn, 2012. 152 s.
Kniha je k dostání u nakladatele nebo ve FS ČCE
Praha 6 – Dejvice, Bubeneč za 100 Kč.
POEZIE
Hrst léta pro každého
P
ro letní dvojčíslo Českého bratra jsme
připravili literární přílohu a v ní několik
kousků poezie. Nabízelo se čerpat z „vlastních“
zdrojů: časopis pro mládež Bratrstvo ve spolupráci s nakladatelstvím Biru nedávno vydalo
knížečku s názvem Hrst. Přinášíme tedy jako
malou ochutnávku z této sbírky trojici vybraných básní mladých evangelických autorů
a autorek.
Milý můj
Maso kouřilo.
Dostal pět kilo
za suprovou cenu
a od jinýho kámoše
volný minuty.
„Haló? Jasně, hoď mi to tam.
S tou kolejís to vyhmát.
Dobroš… Máš to u mě.“
Naskakuje mi
hroší kůže výhod,
lidské maso kouří,
jsme těžce za vodou.
Jonáš Hájek
Ta cizí, vzácná nádoba,
co se té mojí podobá,
je k uzoufání málo sdílná
Někdy to je dost hrůza, jindy hlína
Jo, hlína to je!
A v prach se obrátí
Nádoba – moje, tvoje
A všechny naše dny
Rádi bysme je smyslem nadili
Olga Richterová
Konec světa
„Já bych to střílel,“
prohlásil na adresu
zkorumpovaných politiků.
Otevři
Otevři,
otevři Tě prosím
otoč tabulku
že je zavřeno
že je zhasnuto
že už všichni spí
Mysl je obchod
kde za sebe dostávám
myšlenky z milosti
jen nevím kdy
tak klepu otevři
rozsviť
vzbuď na pořád
ve věčnost
Kolja Ivaskiv
63
PRO TEOFILA
Naučit se číst linky a klikyháky
ABC Bible a ABC Ježíšova života
„K
dyž jsem si před mnoha lety poprvé při
úvodní hodině sedl ke klavíru, uviděl
jsem před sebou list papíru se znaky, které se
mi jevily jen jako linky a klikyháky. Nešlo mi
do hlavy, jak se někdo může na něco takového podívat a pak zahrát nádhernou hudbu...
Podobný dojem mají mnozí lidé z Bible, zvlášť
když se s ní teprve seznamují. Připomíná jim
pouhé „linky a klikyháky“ a zdá se jim, že příběhy, postavy a myšlenky, s nimž se na jejích
stránkách setkávají, jsou na hony vzdálené
realitě. Když ale přijdeme na to, co máme hledat a uvědomíme si, co různé věci znamenají,
zjistíme, že nám Bible rozhodně má co říct.“
Těmito slovy začal Mike Beaumont předmluvu své knihy ABC Bible. Kniha nám má pomoci
se orientovat, vysvětlit neznámé, odhalit souvislosti.
Jednotlivé kapitoly mají podobnou strukturu. Nahoře nadpis (např. Šalomoun) a podtitul
(Nerozum rozumného). Vedle nadpisu je jeden
biblický verš a odkaz na další kapitoly knihy
s podobným tématem (v kapitole o Šalomounovi je zde odkaz na kapitoly: Herodův chrám,
Přísloví, Oběti, Stan setkávání).
Pod nadpisem je pak stručné shrnutí (jde-li
o postavu, tak kdo to byl, kdy žil, co udělal...)
a pojednání o několika důležitých věcech
vztahujících se k postavě nebo tématu. V kapitole o Šalomounovi jsou zde hesla: moudrost,
bohatství, manželky, Šalomounův chrám (se
schematickým obrázkem s vysvětlivkami)
a mapka Jeruzaléma. V kapitole o Janu Křtiteli jsou hesla Janovo narození, Janova zvěst,
Křest, Esejci, Svitky od mrtvého moře, obrázek
a popis Herodovy pevnosti.
Každá kapitola má na konci odstavec nadepsaný Klíčový pojem. V kapitole o Šalomounovi je to „vlažnost“, v kapitole o žalmech je
to „chvála“, v kapitole Boje rané církve je to
„zákonictví“.
Po levé straně každé stránky je časová
osa pro orientaci, o jaké době kniha vypráví.
64
Někde údaj není vyznačen, například u žalmů
nebo příběhů tzv. předvěku (Gn 1–11: stvoření
světa, Adam a Eva...).
Po pravé straně stránky je pro snazší orientaci vyznačeno, v které biblické knize se o daném
tématu píše a kde je umístěna v rámci kánonu.
Text knihy doprovázejí na každé stránce
obrázky, případně mapky, tabulky s letopočty
nebo rodokmeny. Většina obrázků jsou fotografie ze současnosti, které nám přiblíží dané
místo, situaci nebo zvyk; například obrázek
židovské rodiny při sederové (pesachové) večeři nebo vstup do chrámu faraóna. Jinde jsou
fotografie dochovaných historických předmětů (sošky, mince, pečetidla) nebo vyobrazení
(např. fragment starého nápisu na zdi).
Podobnou strukturu i zaměření má další
encyklopedie z této řady: ABC Ježíšova života.
Tato kniha má pět oddílů: Ježíšovo prostředí,
Ježíšovy začátky, Ježíšova mise, Ježíšova smrt
a vzkříšení a Ježíšův vliv.
Například v oddílu Ježíšova mise je kapitola
Jeho zázraky: Moc nad přírodou. Zde jsou hesla: Stvoření podléhá Stvořiteli, Janova znamení, Nasycení zástupů, Dva „přírodní zázraky,
Vzkříšení mrtvých.
V závěru každé kapitoly je klíčový citát, zde
verš: „Já jsem to, nebojte se.“
V obou případech jde o encyklopedii a to
s jejími přednostmi i vadami. Kapitoly jsou
stručné a přehledné, výklad je jednoznačný.
Popis osob, událostí nebo věcí není neutrální. Je to popis zaujatý, píše ho věřící člověk. Je
zde hodnoceno správné a špatné.
Pro orientaci křesťana ve světě Bible a křesťanské víry jsou knihy dobrým pomocníkem.
Začátečníkům i pokročilým.
Lenka Ridzoňová
BEAUMONT Mike. ABC Bible. Praha:
Česká biblická společnost, 2007. 126 s. ISBN 80-85810-50-6
BEAUMONT, Mike. ABC Ježíšova života.
Praha: Česká biblická společnost, 2012. 128 s.
ISBN 978-80-87287-42-2
POSLEDNÍ SLOVO
Lovec motýlů
M
alý nešikovný chlapeček ve vyžehlených roztáhl do něžné exhibice, aby mu hlavu oblétával
kalhotkách, s vyžehlenou síťkou na motý- v pravidelných kruzích i v nepravidelných elipsách,
ly, snaží se lapit běláska; packá o stébla bojínku, osmičkách a čtverylkách. Aby se pobratřili – malý
o modré zvonky, zarývá nosík do hrud. Ale nebrečí, nemotorný chlapec a malý třepetavý bělásek zelný,
vstává a celý umouněný běží dál, už není vyžehlený, motýl škodlivý.
Když se po jedenácté zvedl a nedbal utržených
už má kolena zelená trávou, obličej od hlíny a síťku
pomačkanou nepouští z ruky, utíká a švihá ručkou, ran, když došlo k náhodě – i ty se přiházejí – třepesnaží se polapit bílý přelétavý a třepotavý snad pře- tal se mu v síti všecek udýchaný, zavíral, rozevíral
a svíral křídla uštvaná, pokud mu past dovolila.
lud zmítající se v raně letní louce.
Nešikovný chlapec podplížil ručku pod kroužkem
síťky, ručka zatápala a... Chňap! Už ho má, už ho
svírá, tiskne si ho k hrudi a taky k uchu si ho přikládá, naslouchá tikotu krásy polapené a šeptá do
pěstičky: – Neboj se, nic se ti nestane!
Kdyby ten chlapec nebyl tak malým chlapcem,
kdyby porozuměl matoucímu tichu, už by věděl.
Jenže malí lovci motýlů toho moc nevědí. Stále otálel
s rozevřením ručky, stále v obavách, že by ho mohl
ztratit, že mu odtud vylétne a bude se dál zmítat
zbůhdarma lukami a letní oblohou (ačkoli jde spíš
o zelí), že ho ztratí navždycky.
Jenže otálet nelze do věčna; zvolna a opatrně,
Proč ho chce mít? – Proč tady neplatí, tato otázka, po jednom – odemyky odemyky prásk! – odmykal
otázka po příčině, se vůbec nevynořila; ani po účelu – prstíčky, až je roztáhl do délky, vystřel a na dlani
k čemu? Proč zpívat písně, k čemu jsou dobré? Je to spatřil hromádku bílého popela a rozmačkanou
majetnický pud, co ho žene hrbolatou loukou, ono: housenku se sosákem do spirály.
Myslíte, že se dal do pláče? Že na vteřinu zalitomíti, vlastnit? Ale nač? K jídlu? Ke zpeněžení nebo
pro prestiž? Aby ukázal, že umí chytit do síťky motý- val svého skutku? – Vůbec ne! Otřel si zamoučenou
la? Tedy lovecká vášeň zděděná po ohařích? Spíš ruku o hýždi ve zmačkaných kalhotkách, pak si ji
touha po přeludu: zmocnit se nezmocnitelného, znovu prohlédl, pokrčil rameny: – No jo, no... A zase
přitulit se, skamarádit s krásou. Sevřít do dlaní byl o krapet chytřejší.
Motýly, prosím, nemačkat!
a pomazlit se s ním, s motýlem přeludným a přesvědčit ho, aby mu usedl na vršek hlavy a křídla
Ivan Binar
65
Farní sbor ve Vrchlabí
OZNÁMENÍ
Nabídka rekreace na chalupě
v Moravči u Pelhřimova
Jedna místnost (20 m2 – 3 lůžka) s vlastní
kuchyňkou a koupelnou + společenská místnost (40 m2 – 2 lůžka) s kuchyňským koutem
a vlastní koupelnou. Uzavřený dvorek, zahrada, blízko do lesa. V obci je živý evangelický
sbor, možnost houbaření, koupání, tenisu,
cyklovýletů, nákupu i stravování.
Více na: www.obecmoravec.cz,
[email protected], 728 227 404.
FS ČCE v lázeňském městě Teplice
hledá kazatele
K dispozici prostorná pěkná fara s přilehlou
zahradou a garáží.
Nástup je možný od 1. 11. 2013.
Kontakt: e-mail: [email protected],
tel.: 604 339 518.
Nabízí ubytování jednotlivcům i skupinám do
osmi lidí v bytě na faře a dále ve společenské
místnosti (s kobercem), kde lze spát ve spacácích. K dispozici kuchyňka.
Cena pro byt 150 Kč za osobu a za skupiny
ve spacácích 70 Kč za osobu. Kontakt: [email protected]
Petr Chlápek, farář
Farní sbor ČCE v Rovečném hledá
kostelníka/kostelnici
Kostelnické práce v rozsahu zhruba 20 hodin
měsíčně. Sbor poskytuje k užívání byt 2+1
(51 m2) na bývalé faře, s menší zahrádkou,
sklepem a garáží. Věřící rodina vítána. Krásné
prostředí Vysočiny – 55 km severně od Brna.
Nástup možný na podzim tohoto roku. Byt je
také možný k pronájmu (2000 Kč měsíčně).
Kontakt: FS ČCE Rovečné č. 174, PSČ 592 65,
e-mail: [email protected] tel: 732 852 503.
Evangelický měsíčník
vydává Českobratrská církev evangelická
REDAKČNÍ RADA
šéfredaktorka: Daniela Ženatá
redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová
členové: Adam Balcar, Romana Čunderlíková,
Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík,
Jan Kirschner, Tomáš Pavelka,
Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová
NA OBÁLCE
záchranné práce při povodních v obci
Rudník, foto: Diakonie ČCE
REDAKČNÍ UZÁVĚRKA
Redakční uzávěrka zářijového čísla
je 18. 8. 2013. Vyhrazujeme si právo
nevyžádané příspěvky krátit.
DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ
elektronicky a ve zvukové podobě: Diakonie
ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1,
tel.: 222 316 306, e-mail: [email protected]
66
TISKNE
OPUS v.d.i.
Janáčkovo nábřeží 1075/27
150 00 Praha 5
(ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně,
jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč,
do zahraničí 790 Kč.
Informace o předplatném
podá, objednávky rozšiřuje
(i do zahraničí) redakce
ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE
Jungmannova 9, p. p. 466,
111 21 Praha 1,
tel.: 224 999 236,
e-mail: [email protected],
www.e-cirkev.cz, sekce Publikace,
časopis Český bratr
www.ceskybratr.cz
ISSN 1211-6793
Chystáme:
Pro číslo 9
v cyklu profesní svět
Novinář/grafik/tiskař
67