2011 - Nadace Senio

ročník 10 — 1 a 2/ 2011 listopad 2011
.cz
TIŠTĚNÉ VYDÁNÍ
Vážení a milí čtenáři,
Záznam z ultrazvuku
rok 2011 byl již desátým, v kterém zveřejňujeme
Vaše příspěvky na našem portálu www.senio.cz.
Pro tento jubilejní rok jsme pro Vás v předkládaném tištěném vydání připravili výběr poezie
všech autorů, kteří nám kdy své básně poslali,
s důvěrou, že Vás potěší, pozvou k další četbě
www.senio.cz nebo inspirují i k vlastní tvorbě.
Přes slzu dojetí sleduji
tělíčko v obloučku prohnuté
když pohne se dech se mi zatají.
Na další setkávání s vámi
se těší za tým Senio.cz Jana Lešikarová
Tvůj hlas
MARIE ZAJÍČKOVÁ /ze Skype PC/
Alespoň Tvůj hlas už mám tady
sype se mi do klína
neupadne žádné slůvko
hezká chvíle začíná.
Slůvka poskládaná k sobě
tvoří různé obrázky
vybírám si která mají
v sobě dotyk od lásky.
Ty si potom o samotě
opět k sobě přivinu
polaskám se s nimi trošku
k svému srdci ukryju.
Snový mejl
Žes přišel do mého snu, já chtěla psát v mejlu
já mlčela štěstím, však tys mě obejmul
zahrnul mě láskou jakou jsem neznala
a přání tvoje bylo, abych tě milovala.
Však nebylo nám přáno prožít snový příběh
nelze tobě sdělit jeho krásný průběh
už nemlčím štěstím, lomcuje mnou pláč
zrovna dneska ráno zamrzl mně počítač.
Vidím ten záznam na videu
před narozením děťátka
to nádherná je chvíle zázraku
ta nejkrásnější pohádka.
Však nic se nestane jen se protáhne
přece je u mámy, v bezpečí chráněné
a všechno potřebné se mu dostane.
Miluji tvorečka co moji krev též má
až čas se naplní, tak přijde chvíle ta
okamžik nejhezčí - zrození člověka.
Lásky snění
/přijde samo - nevoláno/
Ta dálka mizí, když propadnu snění
a zde před očima tebe milý mám.
Pozvu tě dál, teplo venku není
pohostit tě láskou svou hodlám.
Horké polibky k tomu kousek něhy
hladit tobě budu každé místečko
a tam kde to sladce touhou zabolí
potěším tě láskou, aspoň maličko.
Hodně se já k tvému tělu přitlačím
ať ten krásný pocit vášně zadržím
doznění pak lépe můžeš vychutnat
cit svůj nejvřelejší tobě já chci dát.
Nevadí, že máme každý jinou cestu
na ní jsme ztratili svoje klíče k mládí
ale zdobené jsou sem tam kvítky snění
a tak občas oba projdeme se po ní.
1
1 a 2/ 2011
Létu vstříc
MJ
Na jaro jsme se těšili,
uběhlo nám v krátké chvíli.
Dál k sluníčku my vzhlížíme,
za teplé dny děkujeme.
Léto brzy nastane nám,
několik dní je k prázdninám.
Děti budou volno míti.
Nebudem jim záviděti?
Všichni půjdem do přírody,
navštívíme zámky, hrady.
Poznáme i nové kraje,
kde si slunko s vodou hraje.
Znovu budem okouzleni,
krásou přírody nadšeni.
Odpočinek dodá sílu,
než usednem opět k dílu.
Tam vzpomenem na ty chvíle,
kdy výhledy byly stálé.
Krajina nás uchvátila,
jak z pohádky kdyby byla.
Pýchou se až nadýmáme,
jak kouzelný domov máme.
Nesmíme o něm jen mluvit,
ale dobrou prací chránit.
Poznání
ZDEŇKA VOBORSKÁ
Neříkat lži jen proto,
že se to snad nosí.
Být někdy děckem,
umět si i hrát
život jak běží,
tak ho také brát.
Mít radost z každé
hezké chvíle,
darovat kytku matce,
nebo milé.
Milovat svoji zem,
v které je tolik krásných lidí,
odpouštět těm,
kteří tě nenávidí.
To všechno je jen zlomek,
z nějž násobením, vyjde
poznání!
V putování
za cílem…
HANA HNILICOVÁ
Krátce jen po naší zemi
v slunci, v dešti chodíme,
s velkými však nadějemi,
že se v slávě zrodíme.
Fakt, že nutno opustiti
to slzavé údolí,
spíš by nás měl potěšiti,
než vzbuzovat nevoli.
Když jsme tady čestní, vlídní,
láskyplní k bližním svým,
pak můžeme býti klidní
před rozsudkem Tvůrcovým.
Co mne uklidňuje
STANISLAVA KŘEPELOVÁ
Hudba, která mne rozezní.
Hlas, který mne pohladí.
Obraz, který mne oněmí.
Společnost, která mne osloví.
Zážitek, který mne potěší.
Zamysli se
IVETA KOLLERTOVÁ
Ani neví, co ho pálí
křičí z okna do nebe
moře hvězd mu kyne z dáli
stáří, chlape, zazebe
Kdyby život vracel zpátky
a psal psaní úřadu
stejně bude život krátký
neohlíd´se dozadu
Závodem mu život stal se
lahvemi ho obklopil
teď mu žena řekla - zbal se
místo lásky jenom pil
Jenom perly žijí stále
dole, skryté v ulitě,
sice tvarem trochu malé
však vzácnější určitě
Z mladíka se stařec stává
ale věkem to není
ten, kdo bere a nedává
marně čeká odměny.
Syn otci
TOMÁŠ MIKOLÁŠEK
Životem jít a neznat nic lásku, bolest či zradu,
životem jít, jak by byl
pro parádu,
to život by byl prázdný, pustý.
Neumět líbat těmi ústy,
jež o polibek prosí,
nevidět krásu kolem sebe,
nevidět perly z rosy,
pak musel by být člověk slepý.
Chvilku se smát,
a někdy i hněvat,
tu svojí pravdu,
za nic nedat!
1 a 2/ 2011
2
Když v životě, Bohem daném,
moudře užíváme sil
a jsme živým Ducha chrámem
- kdopak by nám ublížil?
Pracujem-li k usmíření,
k míru mezi národy,
pak se náš svět v lepší změní,
dojde pravé obrody.
Úsek času kratičký je,
v kterém jdeme cíli vstříc...
Citu, dobra, harmonie
nechť je mezi námi víc!
Jsem rád, že mám taťku
co produkcí svých básní
vysoko zdvíhá laťku
s lehkostí mu vlastní.
Když zima sedne
na komín
JINDŘIŠKA MIKOLÁŠKOVÁ
Když zima sedne na komín
a v kamnech zpívá meluzína
nikdy se lépe neusíná
sladší byl jenom mámin klín
Pepř majoránka sůl a kmín
polévku chudou připomíná
když zima sedne na komín
a v kamnech zpívá meluzína
Schováni po nos do peřin
s očima pevně zavřenýma
představujem si teplý klín
pomeranče a hrozny vína
když zima sedne na komín
a v kamnech zpívá meluzína
Nečti můj dopis
ADRIAN MIKOLÁŠEK
Nečti můj dopis
Je tak jednotvárný
Na všech řádcích
shora dolů
mezi řádky
na okrajích
do všech stran
jenom jednu větu mám
Miluji Tě Miluji Tě
Jarní podvečer
TONIO MAYRADH
Noc - čarovná alchymie
večerní měď v stříbro mění
Z křivulí noci do misek snění
tišivé ticho vlije
Má duše - šarlatán
do dálky hledí chtivě
zda z dlaní nebes a v kráse tklivé
něžně stínován
stoupne stříbrodivý svit
A srdce prudce tepy sčítá
když dívka jarem porozvitá
přijde se jím ozdobit
Tiráda
AMICO
Milá paní redaktorko,
alias filosofie doktorko
dovolte abych moh´
poskládat sympatií stoh
díky Vám -že ne? I jo!radost dává Senio!
Z mého dědství hloubi
všem na vědomost troubí
cestou pro mlíko
Váš přítel AMiko.
Desatero rad mladým do života
JIŘÍ PFEIFER
1. 2. 3.
Popros, pozdrav, poděkuj!
Tři samozřejmé věci a tak prosté.
Mají být v životě, který je Tvůj.
A neměli by to být vzácní hosté...
4. 5.
Poznávej svět a uč se celý život!
Měj při tom oči otevřené.
A toč se v tom, jak v košíkové pivot.
Poznání a vzdělání - to jsou dary cenné.
6. 7. 8.
Slušnost a ochota a k tomu láska.
K lidem, zvířatům a přírodě.
Musí však to být čisté, žádná maska.
Pak jde všechno dobře. Vše je v pohodě.
9.
Jazyk Tvůj mateřský, ten patří k Tobě.
Je krásný, bohatý a sděluje jiným.
Přiber si k tomu v dnešní době i jazyk jiný.
Ať nemusíš říkat „neumím, já se stydím“...
10.
Buď všude a vždy každému dobrým druhem.
Ve škole, v práci, v rodině, v životě.
V každé minutě, v každém dni, - někdy i tuhém.
Neboj se postavit „třebas i k lopatě“.
Čest je mnohem víc, než pochybná sláva.
Člověk je mnohem víc, než jarní tráva.
A TY BUĎ ČLOVĚKEM - JE TO VÍC, NEŽ LITERA PRÁVA!
Hvězdná noc
SPECTATOR IUVENTUTEM
Cos divného tmy hvězdonosné
hodily jste do mých dlaní
Mámilo to, jak v noci rosné
rety mámí
Cos světlého jsi ráno chladné
rozjiskřilo do mých očí
Tak rozjasní se, když dívka padne
chlapci do náručí
Cosi vzlétá nad vodotrysky písní
- píseň jasná
kterou si, milá má, do vlasů
včísni
a budeš krásná
3
1 a 2/ 2011
Sarti
LUDVÍK SEDLÁČEK
Jaký jest to národ pěkný,
rostlý jak ty Jedle,
v mysli ušlechtilý čilý,
pro vše schopné hnedle.
Jejich víra ta se líbí,
že ji nikde nezapřou,
na poli a nebo v sadě,
čistý šat prostřou.
Ráno při východu slunce,
večer před západem,
nohy ruce umývají,
jdou se modlit ven.
Pestrý šat okolo pasu,
před sebe prostírají,
pak v kleče v kloně
Allaha vzývají.
Dospělé ženy v závojích,
po ulicích spěchají,
avšak na nás Evropany,
oči skrz upírají.
Tak jim jejich koran velí,
tvář zastřenou míti,
my ale tuze zvědaví,
chcem jich uviděti.
Neb jsou mezi nimi krásky,
že jich není rovno,
rostlý v chodě jak ty víly,
kráčejí vždy kolmo.
To je ta chvíle,
to je ten čas
ANNA PIESZKOVÁ
Tak to jsou ta léta, kdy se člověk ohlíží,
aby se ujistil, že nepromarnil čas.
Že navzdory nemocem,
starostem a potížím
tím nejlepším zrnem naplnil svůj klas.
To je ta chvíle, kdy proti proudu času zpět
se ve vzpomínkách jistě vrací rád.
Své úspěšné vzlety zná už nazpaměť
a právem si je může znovu vychutnat.
To jsou ty dny, kdy obklopený přáteli
prožívá, stejně jako dnes, své okamžiky
radosti.
Naplněn novou energií, elánem a veselím
si už nepřipouští malicherné starosti.
K čemu jsou rodné listy? Data narození?
Věk přece není mírou lidské hodnoty!
Životními zkušenostmi štědře obdařeni
jsme ještě schopni zvládnout všelijaké
trampoty.
Iluze mládí člověk možná ztratí
a přesto stále myslí na radost.
Co rozséval, to se mu zpátky vrátí,
i ztrátami se obohatí,
když moudře využije zkušenost.
A jestli přijde čas, který nás občas nutí
ohlédnout se do minulosti zpět,
plně vychutnejme svá osobní rozhodnutí,
na které dal život kladnou odpověď.
Divná smlouva
MIROSLAV SKÁLA
My s mámou divné máme
smluvení.
Když hodiny přinesou
znamení,
když ticho chodem vteřin
nese usínání,
vzpomínání
a láska dálku překlene.
Jsi u mne, já jsem u tebe.
My s mámou divné máme
smluvení.
Když čas je pro tmu
kamenný,
když přešla hodina,
sejdem se k políbení.
Blizoučko k sobě máme,
ač prostoru nás dělí hladina,
pro lásku promlouváme.
Úsměvné usínání
lásky vlání.
Dobrou noc, synku!
Dobrou noc, mami!
Sami.
Jen vzpomínky v lásky stulení.
Divné to máme s mámou
smluvení..
Průvan
JAN SCHNEIDER
Když na žebříčku hodnot čas
změní priority,
když nestoudnost a drzost
nazývá se odvahou,
když v písni není prostor pro
opravdové city,
pak hlomoz místo hudby burácí nám nad hlavou.
Chce to průvan,
důkladný průvan!
Když trh podobá se konzumnímu komunismu
a smysl svobody dál zůstává
záhadou,
když lobbismus je jen novým
1 a 2/ 2011
4
Vyznání
Domov
Mé rodné město Tábore,
ty moje nejkrásnější,
slyš mojí zpověď o lásce,
o lásce nejvěrnější.
Jak věrný chlapec dívce své,
srdce do dlaní klade,
tak i má láska Tábore,
pro tě v mém srdci plane.
Chaloupka malinká na konci Janova,
láska v ní přebývá, tam teplo domova.
Světnička jedinká, tak málo místa,
ale vždy útulná, voňavá, čistá.
Za dlouhý, těžký stůl kuřátka sedají,
na příděl maminky dychtivě čekají…
Mámina kuchyně vychválit se nedá,
takovou polévku ani císař nemá.
Tatínek, maminka, sestry a bratři,
jak jeden druhému srdcem si patří…
Osm nás zrodila maminka drahá,
za svoje kuřátka duši by dala…
Život nás rozmetal,
platit chtěl daně,
bolest se ukryla v máminy dlaně…
Zarostla cestička,
smutný je svět --znavený poutník vrací se zpět.
Kdepak je chaloupka, co kouzla
měla,
kampak se poděla,
kampak se děla?
Za bílou tichou zdí,
ty dobré duše spí…
Když je nám těžko,
chvátáme sem:
Za tolik lásky, co jste nám dali,
kéž je vám lehká
ta česká zem!
KARLA STUDENOVSKÁ
názvem nepotismu,
na potkání se infikujem blbou
náladou.
Chce to průvan,
důkladný průvan!
Když stejnokroj frází obleče si
pluralita
a křičící nabídka tvrdí, že je
poptávkou,
volební lístek je poukázkou na
koryta
a společenský úspěch pouhou
koňskou ohlávkou,
Chce to průvan,
důkladný průvan!
Neboj se a otevři své srdce
dokořán!
Nestyď se za své city!
Máš v sobě více imunity
než bezúhonný poslanec.
Každý z nás byl nejednou v
dětství očkován
vírou v dobro, jež vždy zvítězí
nakonec.
Tak otevři své srdce beze strachu dokořán
a blbou náladu odnese průvan!
Chce to průvan,
důkladný průvan,
chce to průvan,
důkladný průvan,
očistný průvan,
chce to průvan!
Jordán Ti skráně omývá,
řeka o slávě zpívá,
již staré město s Kotnovem,
co drahý poklad skrývá.
Minulost mluví o lásce,
ta národ k sobě víže,
v tvém lůně drahý Tábore,
cítím se Bohu blíže.
Tam tichou nad Lužnicí, žij,
žij v rozkvětu a slávě,
mou zpověď přijmi jako dar,
jež pěji k tvojí chvále.
V radosti, v žalu, při práci,
jsi moje pouto pevné,
má láska k tobě Tábore,
i smrtí neuvadne.
Pro slávu svého národa,
pro slávu českých synů,
buď věčně živým pomníkem,
bratrství, lásky, míru…
ANEŽKA RYTÍŘOVÁ
5
1 a 2/ 2011
Slovo
Podzimní den
Řekneš slovo – nemyslíš nic
zlého,
každý k tomu přidá něco svého,
za pár minut už je věta z něho.
Věta běží po celičkém kraji,
druhý den už všude povídají,
že vyslovil´s něco příšerného.
To, že´s řekl?
Marně vzpomínáš…
Proto pozor dej,
když o druhém něco povídáš,
neb lidské řeči se šíří ohromnou rychlostí
a zveličují jako - lavina.
To si pamatuj!
To nejdražší co na světě máš –
svoje jméno,
v okamžiku může býti pošpiněno.
Řekneš slovo – nemyslíš nic
zlého,
každý k tomu přidá něco svého,
za pár minut už je věta z něho.
Proto pozor dej,
když o někom něco povídáš!
Podzimní sluníčko
krátí si vesmírnou cestu.
Ráno je ospalé, paprsky slabé,
mlhou se prodírá
a vyplouvá k prvnímu městu.
Tam na něj čekají děti
a hlavně ti staří.
Aby se pěkně ohřáli
než tmavý obláček připluje
a na chvíli všechno zmaří.
Na to se zase promění
v podzimní barevnou krásu.
Zavlhlé listí se zatřpytí
všichni pookřejí a radují se
z teplého slunečního jasu.
ALBÍNA BERKOVÁ
1 a 2/ 2011
6
ND
Jak poznat, že
stárneš
LH
VŠECHNO tě bolí
CO nebolí to nefunguje
JISKRA ve tvém oku
TO je jen odraz slunce v brýlích
CÍTÍŠ se jako ráno poté
ALE večer předtím nebylo nic
TVÉ děti začínají vypadat na
střední věk
VSTOUPÍŠ do klubu
ZA zdravé stáří
ALE nemáš sílu do něj docházet
KAPAJÍCÍ vodovod v Tobě vyvolává
NEpotlačitelné nutkání
ZNÁŠ odpověď na vše
ALE nikdo se tě na nic neptá
TĚŠÍŠ se na večer
I když se v něm nic nebude dít
POTŘEBUJEŠ brýle abys našel
brýle
CO si nenapíšeš to nevíš
NEZHASÍNÁŠ světlo kvůli
milostnému dobrodružství
ALE abys ušetřil
SEDÁŠ v houpacím křesle
ALE už ho nedokážeš rozhoupat
MÁŠ potíže se zapínáním opasku
STEJNĚ tak jako se zapínáním svalů
LOPATKY ti vylézají ven čím dál víc
ZATO ty vylézáš ven čím dál méně
TVŮJ dům je příliš velký
TVÁ krabice na léky příliš malá
ZAboříš-li zuby do řízku
ZŮstanou tam
DORT k narozeninám se prohýbá
pod tíží svíček
ONY zvolna hoří …
TY zvolna zhasínáš …
Hlesnutí – první
JOSEFA HEJLOVÁ
1/
Nechtějte mne rozesmát,
když pláču,
a nechtějte mne rozplakat,
když se směju.
Umím to obojí sama.
Protože jinak bych
nemohla žít,
jinak bych nemohla jít psát.
2/
Skákala jsem mezi
křiklouny
a křičela,
plula jsem mezi rybami
a mlčela,
ale vzduchu a vodě to
bylo jedno.
Jedla jsem ovoce ze stromu
a polámala jsem ho;
jen tak hned tam nové
neporoste!
3/
Nekopejte do mne,
když ležím,
ale otáčejte se za mnou,
jdu-li ladným krokem.
Já, když dávají, neberu
a když bijou, neutíkám.
Jsem cizinkou mezi svými.
Když mužský
věší prádlo
VÁCLAV KOHOUTEK
Když mužský věší prádlo
sousedky stojí za záclonou
a chichotají se nemožným
pohybům
toho vrtáka
Ale on ví co dělat
protože mu stokrát žena říkala
jak se věší košile
že ručníky patří k sobě
I když každý prádlový kolíček
je ve vzpomínce
bolestné bodnutí
až do morku kostí
jeho těžce nemocné ženy
podhlavníky z nocí plné
horkosti
už voní mýdlem
a větrem
Vzpřímil páteř jako stěžeň
a čeká až vítr
napne na šňůře plachty naděje
protože všechno v něm
mu brání
vyvěsit bílé prostěradlo
kapitulace
Zrození
PETR MUSÍLEK
Čí je to divné světlo?
Čí jsou ty zvuky a chlad?
Já znám jen ticho a teplo
a zatím umím jen spát
Teď ke mně hlavy sklání
svět obrů jež tu prý byl
již před máminou dlaní
než jsem se narodil
Bude mi v tom světě dobře?
Mnoho víš, mnoho jsi čet
Tak mi to řekni obře
I ty jsi, přece, ten svět
4/
Chtěla jsem být jako spravedlnost,
ale se zavřenýma očima bych
neviděla nic.
Chtěla jsem ctít zákony,
ale ty jsou nástrojem
privilegovaných mocných.
Chtěla jsem být milosrdná
ke svému okolí
a o to se teď snažím.
7
1 a 2/ 2011
Letěla zpráva po světě…
JAROSLAVA VOSÁTKOVÁ
Letěla zpráva po světě:
že Ježíšek se narodil.
A kdo tu zprávu uslyšel,
hned do kouta práci zahodil
čepici hodil na hlavu
a rychle k Betlému letěl.
Chlév našel ozářen,
tisíci nebeských světel.
Každý se tlačil kupředu
nablízko chudičkých jeslí.
Bohatší páni v kabelách
dárky své Ježíšku nesli.
Dárkem se každý uklonil,
ach, přijmi nebeské dítě.
Ježíšek jen se usmíval
a chudým zas rozdával hbitě.
Teď bylo teprv šumotu:
Ježíšek rozdával zlato!
Každý si chytil kus:
Zavýskni, má nízká chaso!
Jediný jenom Čecháček
stál skromně, u stěny vzadu.
Teď zůstal tam sám, jediný,
klonil se a hladil bradu,
potom se pustil do zpěvu
a zazpíval v radostné notě.
Ježíšek usmál se: chudáčku,
nic mně už nezbylo pro tě.
To tě však nikdy nezarmuť,
ty česká dušičko snivá,
vždyť tvoje srdce citlivé,
kus největšího zlata skrývá.
Od té doby, my, Čechové,
na zlatý kov jsme chudí.
Však srdce máme ze zlata,
a to nám nikdo nevyrve z hrudi.
Internetový portál SENIO.CZ * Na internetu vychází týdně, v tištěné podobě dvakrát do roka (květen/listopad) * Odpovědný redaktor Jana Lešikarová * Vydavatel: NADACE SENIO, Dlouhá 325, 390 01 Tábor *
IČO 260092743; DIČ CZ260092743 * Evidenční číslo MK ČR E 16220 * ISSN elektronické 1213-8177 * ISSN
tištěné 1801-4771 * Místo vydání Tábor * Telefon redakce +420 381 210 441, fax +420 381 210 440 * e-mail
[email protected] * © Senio.cz – NADACE SENIO