report

Transkript

report
1. ročník: 24. - 27. března
VÝPRAVA, REŽIE, KOSTÝMY
Jako místo vhodné pro sraz členů DVS odjíždějících na divadelní festival
tentokrát do Ostravy, bylo vybráno bydliště Melmenů a Vajíků. Jiříbův
Rover přijel na stanovené místo, ve stanovený čas a dokonce s Jiříbem a
zbylou posádkou uvnitř (JiříK a Meček). Motor Roveru vrněl blahem,
zahřívajíc se svým volnoběhem na místě a stejně jako posádka vozu
(ne)trpělivě vyčkávají příchodu Hromadů.
Konečně. Konečně se dveře otevřely a jako proudila do domu brázda
nižšího tlaku vzduchu, tak i my nasávali atmosféru nadcházející akce
sálající z rekvizit, kostýmů, karimatek a spacáků ládovaných do 380
litrového objemu zavazadlového prostoru.
JiříB skrze pedál pociťoval nechuť Roveru táhnout tíhu plné posádky, přeci
jen jsme všichni stihli poobědvat. „Nejsem zvyklý jezdit takto naložený,
proto pojedu opatrně“, konstatoval JiříB, načež se do obce OpavaKomárov vřítil rychlostí 130 km/h. Policisté se nejspíš váleli na gauči
nasyceni obědem připraveným jejich manželkami, takže nás cestou žádná
STOPka nezastavila.
Ač bez GPSky (která minulý týden oznamovala při cestě z Valmezu do
Opavy, že zde žádná cesta není, i když z auta byla zřetelně vidět svodidla
i středová čára), před kulturním domem Labyrint v Ostravě-Třebovicích
jsme zaparkovali. Kufr Roveru jsme nevyprázdnili, ačkoli nálepka „auto
není trezor“ od tohoto rozhodní odrazovala.
„Pošta, potraviny, hospoda … á, je to teda i kulturní sál, jdeme dovnitř“
zavelel JiříK. Členka divadla 9 (jak nám prozradilo její sytě oranžové tričko
s nápisem) nás utvrdila v tom, že jsme na správném místě a na otázku,
kde je nejbližší místo sání, ukázala schody vedoucí nad sál.
PIVO A SAMEČEK
Jiříkova alergie na cigaretový kouř (či samotné kuřáky) se opět chtěla
ozvat a tak jsme zalezli do Loveckého salónku s kulečníkem. Zde
otevřením okna neomezujeme kuřáky „čerstvým“ vzduchem (teď poněkud
zapráskaným prachem PM101 a kovy -Cr, Mn, As, Pb, Fe a Zn2- díky
ostravskému průmyslu-nebo snad viník je Růst?). JiříB ani nepopil, ani
neposeděl. Byl přesvědčen o nutnosti splnění partnersko-ostravskosameččích povinností a odjel za dívkou. Sajeme druhé pivo, které si Meček
„okořenil“ vlastní meruňkovodkou, a v tom za námi dorazil Jirka Sekáč,
organizátor Bucharů a náš dobrý známý z Valmezu, aby nám rozdal
akreditační visačku (nejspíš) na krk a propagační letákomateriály.
-1-
Ostravské Buchary 1. ročník 2011
JSME NA BUCHARECH
Námi pečlivě nastudovaný program festivalu se zdál být k ničemu, když
Jirka Sekáč vysvětloval příčiny změn a přítomnosti již třetí verze
aktuálního programu visícího na dveřích sálu.
Po dvou pivech jsme se rozhodli zahájit festival návštěvou hry Královny
Divadla U Lípy. Hodinka vlažných hereckých výkonů v nás nadšení
neprobudila, vždyť ono se na jevišti zase tolik nedělo a divákovi stačilo
poslouchat. Možnost diváckého hlasování se nám líbilo a také jsme toho
využili. Ačkoliv známkování bylo jako ve škole (1,2, … ,5), slovní doprovod
známek mi připomínal spíše výběrové možnosti hodnocení mobilního
operátora (nejlepší, líbilo velmi, spíše líbilo, spíše nelíbilo, totální
propadák). Hodnotil jsem známkou 3-, jak jsem se později dověděl, toto
mé hlasování nejspíše propadlo, jelikož 3,5 nespadá do oboru přirozených
čísel a tudíž je to příliš složité na výpočet.
Před hodnocením poroty jsme nějaké to pivo stihli. „Odborný“ seminář
začal. V porotě dnes usedá Ladislav Vrchovský (předseda kadeřemi
připomínající „písničkáře“ Hutku), PhDr. Hana Cisovská (paní s bloďatým
mikádem), Mgr. Yvetta Halešová (stoupenkyně jedné z protestantských
frakcí křesťanské víry) a Ing. Dušan Zakopal (nám dobře známý z
Kojetína). S vyjádřením poroty jsme se vcelku ztotožnili a docela nás
mrzelo, že když souboru byla vytýkána absence režiséra nebo jiné dozorčí
osoby, tak Meček už v tu dobu vyzvedával kdesi na ostravských nádražích
Martinu a tudíž nic z toho neslyšel. Holt komunální režie neměla na tomto
festivalu úspěch.
Lidové divadlo při MIKS Krnov (název jako z dob hluboké totality) se
představilo s hrou Doba kamenná. Hra, ve které nebyl ani kousek
nudného. Toto představení bych doporučil všem. Vztah mezi vírou a vědou
nebo mezi mužem a ženou a další byly velmi pěkně převedeny do doby
kamenné, kde kmeny osidlují svá území a šamani skrz sebe nechávají
promlouvat bohy. Ve hře jsme vnímali snahu šamana-šarlatána přimět
kmeny věřit v jediného Boha a po nezdaru přechod ke snaze kmen přimět
věřit v pokrok a vědu.
šaman: „ooóó … zde je náš bůh … jediný, největší a nejchytřejší“,
žena z kmene: „no, člověk by řekl, že jsou tři“.
Úryvek z textu, ukázka výborně domyšleného „džouku“, kterému jsme se
s chutí zasmáli. Jak jsme ale později zjistili, nikdo z dalších diváků a
dokonce ani samotní krnovští herci tento svůj odkaz na trojjedinečnost
nepochopili … Tato skutečnost nutila Vajíka přemýšlet, zda jsme opravdu
tak odlišní a jiní.
Soubor ode mě obdržel jasnou jedničku. Dušan Zakopal byl při hodnocení
hry trošku tvrdší, mohl si to dovolit, vždyť soubor zná již dvacet let.
Každopádně platilo, že soubor byl chválen porotci i publikem. JiříK také
-2-
Ostravské Buchary 1. ročník 2011
aktivně přispěl pochvalou a nebál se šestkrát zopakovat větu „velice se mi
to líbilo“.
Za zbylé Pavčuzzovy stravenky jsme naplnili žaludek masem a hranolky,
abychom pozřeli potravinu s nižším glykemickým indexem, než má pivo
(pivo - Gl=110 | hranolky - Gl=90 | kuřecí maso - Gl=45 | glukóza Gl=100).3 Meček přivedl Martinu, aby společně vyčkali příjezdu Jiříba,
který byl stále ztracen v panelákovém ostravském jihu – vlastně nikdo ani
pořádně neví, kde byl.
Pivo, pivo, pivo, ještě pivo, zvoní telefon: „jedu … minutu … parkování …
dál … prozvoním…přijďte“ slyšel Melmen ve sluchátku díky hlučnému
prostředí hospody. Usoudili jsme, že až JiříB prozvoní, máme si
vyzvednout věci z auta a parkovat bude o něco dál, než při našem
příjezdu. „Je tady JiříB!“ zvolal Melmen, když na svém mobilu objevil dva
zmeškané hovory. Po chvíli už v kufru auta zbylo jen pár reflexních vest,
šroubovák a lahev destilované vody. Své věci jsme naskládali do rohu sálu
(náš „penzion“ na přespání) a poté se skupinka „separatistů s námi
rozloučila, protože se dnes konal punkový koncert. JiříB neodolal možnosti
beztrestně vybít svou agresivitu (vybuzenou frustrací z nedokončené
diplomové práce) na nevinných punkáčích při pogu a tak jsme na
divadelním festivalu zbyli zase jen tři (Vajík, JiříK a Melmen).
„Tak sajem jako zvejře, ne?“ vychrchlal JiříK. Vajík zahleděn do programu
se nás otázal, zda nepůjdeme na poslední představení Bez předsudků
souboru Amadis Brno. Jiříkovi nebezpečně vystoupla žíla na jeho vlasy
postrádající hlavě a rázně odpověděl, že na tenhle humus už znovu ne.
Zasvětil nás do děje. „Chlap a ženská se baví o sexu, souloži, výronu,
penisu, … to fakt ne“. Když nám to JiříK takto podal, sání v hospodě byla
pro nás jasná volba.
Hrací den byl u konce, a tak ve společenské místnosti kulturního domu
mohlo začít bilancování se závěrečnou diskuzí. Člen Bílého Divadla Jan
Číhal diskuzi energicky rozpumpoval, když agresivně napadl – pouze
verbálně – vystoupení divadla Amadis, které (podle Jana) divadlu, jako
takovému, nic nepřináší a nikam neposunuje. „Nic nepřináší“, tak toto se
stalo dalším tématem volné diskuze. „Proč by se mělo někam
posunovat?“, ozvala se paní ze zadních řad. Jan Číhal místy i rudnul, jak
byl zapálen. Počínal si sice velice útočně, ale s jeho postojem se DVS
ztotožňovalo. Ano, divadlo by nemělo být dalším nástrojem konzumní
„zábavy“ typu Petrů Novotných, Leošů Marešů a dalších. „Vždyť ty máš
kozy jako ženská“, opřel se Číhal do Josefa Širhala (herec brněnského DS
Amadis), který se snažil hájit zaměření souboru na humor blízký divákům
(některým, možná většiny). … Právě tady byla diskuze pro malý časový
prostor uťata, možná trošku necitlivě, ale čekal nás přeci ještě poslední
soutěžní den.
-3-
Ostravské Buchary 1. ročník 2011
SPÁT ČI SÁT?
„Ještě si dáme pivko.“
„Nedáte, už je zavřeno!“
„Jakto!? Vždyť je jedenáct a máte mít do půlnoci!“
„My už máme dvanáct, posunuli jsme si hodiny dopředu už teď, ať
nemusíme ráno, takže je zavřeno.“
„Vrrrrrrrrrrrrr! Tak jdem spát, no…“
Nebyly jsme jediní, kteří na Bucharech přespali. Soubor z Krnova také
využil prostory kulturního sálu na jednu noc. Jakýsi problém s klíči řešily
dívky před odchodem posledního s organizátorů.
„Nemůžete nás tady zamknout jako nějaká zvířata! Dejte nám na noc
klíče.“
„To nemůžu, budova mi nepatří“, hájil se organizátor.
„Když začne v noci hořet, tak nás tady necháte umřít?!“
Dívky nakonec klíče dostaly a vše bylo v pořádku. Scénář s uhořením se
později ukázal, jako zakrytí strachu, nikoli ze smrti, ale z představy, že
budou celých 8 hodin (v době spánku) bez jediné nikotinové tyčinky.
My ovšem řešily důležitější potíž. Alkohol nebyl!!! Naštěstí Honza Číhal
vytáhl z batohu flašku rumu, kterou nám velmi ochotně za smluvní cenu
prodal. „Ty jsi nás zachránil, už jsme mysleli, že tady v noci zahyneme!“,
pravil JiříK při předávání stokoruny Janovi.
Sání bylo, pohodlné karimatky rozložené u topení také a tak nám již nic
nebránilo začít se družit s krnovským souborem, který obsadil hereckou
šatnu. Krnov byl připraven velmi dobře, na stole se tyčilo nejméně 5 lahví
rumu a pálenek, které se zdařile postaraly o zábavu.
JiříK byl již vyčerpán postupujícím časem a chladem a zachumlal se do
svého pytle (spacího). Zřejmě v tom hrála roli i nepřekonatelná nechuť
k rumu. Vajík a Melmen s Krnovem stále sáli. Vajík se zaujatě pustil do
konverzace s režisérem („šikanovaný“ souborem), který si konečně mohl
postěžovat, jak je to složité kočírovat tu jejich bandu, přece jenom 8 lidí
na jeviště je už dost. Melmen se dovídal o historii krnovského divadla od
zkušené herečky s 30 letou praxí na prknech. (Budeme i my po takové
době schopní jezdit na přehlídky a tahle chlastat?!).
Krnov působil tak, že akci teprve rozjíždí, ale na oba bratry se snesla
únava a navíc se ozvala i zodpovědnost „zítra přeci musíme hrát, takže
jdeme spát!“.
TĚŽKÁ RÁNA V 8 RÁNO
heéé..hááé..Oóou...blé..jeahch.... Tak toto určitě nebylo standardní
kocovinové probuzení. Těžce a neohrabaně jsme se soukali ze spacáků a
-4-
Ostravské Buchary 1. ročník 2011
odlepovali obličej ze zmuchlaných triček sloužící jako polštář. Tuzemák
stále koloval v žilách. Je 8 hodin, čas zkoušky Jarkovské divadelní
společnosti Ostrava – Proskovice (zvláštní, žádné s.r.o. ani a.s. a ani to
není společnost příspěvková, tak že by opravdu divadlo?). Členové
souboru pobíhali sem a tam a nosili stoly, židle, skříně, schody, lžičky,
dveře, truhly, zkrátka kulisy a rekvizity. „Kolik je hodin?“ „Už je osum.“
„Co? Já mám na mobilu sedum.“ „Včera, teda dneska... no prostě už je
letní čas!4“. Ano, v neděli 27.3. se čas posunul z 2:00 na 3:00 (může se
vůbec čas měnit a posunovat?), fakticky to pro nás, stále (ještě) ožralé,
DVSáky znamenalo, že jsme byli hodinu ve skluzu se sáním piva. Vyklidili
jsme se ze sálu s cílem nasnídat se v nedalekém Tescu. Chrám konzumu
působil klidně, jelikož veškeré kavárny a restaurace byly obmotány
těžkým ocelovým řetězem. Za to zlatnictví, obchůdky s mobilními
telefony, čistírna a dárková síň lákaly otevřenými dveřmi již od časných
hodin. Joo, když si chceš dát ranní kafíčko, musíš si koupit hodinky s 201
karáty značky Chopard5, Nokii N8-00, nechat si vyčistit oblek návrháře
Alexandera Amosu6 a až poté si můžeš v Tescu nakoupit instantní kávu,
kterou si připravíš doma.
Nějaké pečivo jsme sehnali, avšak bankomat ČSOB ne. Odmítli jsme platit
poplatky za výběr z nečsobní mašiny a tak se Melmen nabídl, že
„tramvajkou“ zajede směrem do města a tam vybere. Vajík ochotně
předal kartu i s PINem. Zatím co Melmen ládoval balíky neoznačených
bankovek do svého příručního zavazadla, JiříK s Vajíkem již sáli
detoxikační pivo. Cestou zpět se Melmen stavil do Lidlu, aby si koupil
plechovkové pivko a tím nahradil upřené točené.
Je 10 hodin, teda 9... né je vlastně už 10, správně. Představení s názvem
Jezinky Bezinky souboru z Ostravy (ten, co nás budil) začínají. Začalo to
slibně, měli jsme pivo. Když se ovšem na scéně objevily dvě takové paní
(asi ty tetky Jezinky – možná Bezinky) chuť sledovat dále toto představení
klesla tak rychle, jako hladina piva ve sklenici Jiříka. Po prvním dějství
jsme se jali občerstvit do hospody, kde jsme se přivítali s našimi
uprchlíky Mečkem a Jiříbem. Meček nás vystrašil svým hlubokým
vychlastaným hlasem. „Mečku, za 3 hodiny hrajeme, budeš schopný
normálně mluvit?“ „Jo, dám si polívku a pivko“ (pozn.aut. Mečkův hlas
zněl asi jako mutující kuřátko otvírající zarezlou nepromazanou kovovou
branku. V textu to tak nevyzní nejspíše proto, že můj word nemá
nainstalovaný zvukový plug-in intonace hlasu).
Na pořadu byla (měla být) „kulometná“ zkouška. Texty jsme chrlili vcelku
svižně do doby, než servírka přinesla již zmíněnou polívku. Thompson M1
A17 se zasekl poprvé. Po pár dalších replikách další zádrhel. JiříH dorazil a
s ním další etapa polívek. Né, že bychom Jiříha neviděli rádi, ale samopal
se opět šprajcl – není nad klasiku, AK-478 střílí i pod vodou.
No, nic naplat. „Texty už po roce umíme bezpečně, takže dosajeme pejvo
a deme“.
-5-
Ostravské Buchary 1. ročník 2011
VÝKONNÁ PRODUKCE
„No hejda hejda, šupky, šupky, probudíme se z té dlouhodobé
hybernace.“ No vida, první replika zvládnutá výborně, dokonce i jevištní
tanečky. … „Každopádně se nám vrátili klokani“. Pěkně nám ta hra
odsejpala, zatím žádný zádrhel. … „Za to prázdných flašek tam bylo jak
v kuloárech poslanecký sněmovny!“ Výborně, i Melmen si vzpomněl, že
má do konverzace vstoupit. … „Na Zemi přece!“ Rozhodný generál
s jasným cílem cesty. … Kněz své skořápky či hnízda ve svých replikách
také s přehledem uhájil, takže hra svižně a plynule kráčela k rozhodující
závěrečné scéně. „Budiž světlo!“ … Ajaj, něco je špatně! Kde je ten třesk!?
Poněkud váhavý potlesk diváků nasvědčoval, že nějaký klokan vylezl
z hnízda. „To na konci měl být velký třesk“ snažil se osvětlit divákům
závěr JiříK. JiříH bezradně koukal na hučící bedničku s cédéčkem uvnitř a
krčil rameny. Vajík vztekle máchal rukama a rudnul. Opět zradila moderní
technika, která se rozhodla, že se položí do hibernačního režimu. Monitor
notebooku se nejspíš nemohl dívat na náš jevištní „pohyb“ (možná spíše
strnulý postoj) a nudou usnul. K naší smůle se již neprobudil a tak třesk
netřesk zakončil naše vystoupení. Ačkoli aktéři podali na jevišti solidní
herecký výkon bez chybiček, absence tříštícího skla způsobila negativní
pocity ze hry. Lepší nálada se dostavila současně s pivem.
Ambice na postup jsme si nekladli, ale před porotu jsme se dostavili,
ačkoli jsme přesně věděli, jaká kritika bude. Dokonce byl návrh, sepsat
vlastní kritiku a porotcům předat, abychom sebe a ostatní nezdržovali
formalitami. Takže hodnocení, značka: Pivo s sebou.
EVALUACE
První možnost vyjádření dostalo tradičně publikum.
„Vaše představení se mi nelíbilo, snad i proto, že nemám ráda sci-fi,
nepochopila jsme to. Robota si představuji jinak.“
„Sci-fi mám rád, ale tohle, chlapi, nehulte.“
„Abych hru pochopil, potřeboval bych pětisetstránkový manuál.“
Je patrné, že bucharské publikum jsme neoslovili, ale co porota?
„Erudovaného“ slova se chopila Yvetta Halešová, které byl přidělen úkol
věnovat se podrobně scénáři Rovnoběžců. Připomněla, jak má ráda
autorské hry, protože se může zeptat autora, co svou hrou myslel. JiříK
byl na tuto otázku připraven odpovědět, velice se na tu chvíli připravoval.
Dlouho se rozmýšlel, zda má použít slovo ‚štrůdl‘, ‚tuleň‘, ‚hrábě‘ nebo
‚rohový praporek‘, aby přesně vystihl záměr svého díla. Yvetta ocenila, že
chceme dělat výhradně hry původní, také vyzvedla naší osobitost. Určitou
míru provokace viděla v Rovnoběžcích i nejspíš pro její neotřesitelnou víru
-6-
Ostravské Buchary 1. ročník 2011
v Boha. Boha ve hře zmiňujeme, ovšem nekonkretizujeme toho velkého
„B“. Bůh jsou ožralí klokani, nebo ne?
I přes nejednoznačnost a různost interpretací Rovnoběžců se nám podařilo
diváka zaujmout (možná opravdu jen jednoho), avšak statický výkon, kdy
si herci hrají se slovy celých 53 minut, mohlo trochu nudit. „Kruva“, „do
liče“ dobře myšleno, ale opakovaný vtip přestává být vtipem, dle slov
Yvetty. Svůj proslov zakončila prosbou na Jiříka, aby si přečetl alespoň
Nový zákon, protože bylo zřejmé, že; „Karen je nepolíben náboženskou
dogmatikou“. Ladislavu Vrchovskému se líbí označení „pseudofilozofické
kydy“, ale hra k němu nedolehla a také bychom si měli nastudovat
zákonitosti divadla. Bůh, který roztříská flašky s tím „dobrým“ je
předsedovi sympatický. Hana Cisovská ve hře hledala smysl, ale nenašla,
jelikož jsme jí nedali klíč – ale to by bylo přeci podvádění! Objevila
možnost parodie na seriál Červený trpaslík a také uvažovala, zda ve hře
improvizujeme. Pozorovala bezradnost herců, kdy pátrali po svých
replikách. Jak SE říká – texty, texty, texty – ty SE umí bezpečně.
Dušan Zakopal už nás dobře zná z Kojetína, ale tentokrát jsme ho
nazlobili. Naše předchozí hry byly pro diváka a v Rovnoběžcích jsme
publikum zasklili a hrajeme si jen pro sebe. „Po hlášení o škodách na voru
jsou to už jen výrony slov a bláboly.“ Větou „budoucnost lidstva jsou
roboti, ale to už tady bylo“ Dušan zakončil své slovo.
Každopádně se celá porota shodla na velmi kladném hodnocení klavírního
doprovodu. JiříB se najedl již před hrou, a tak byl připravený věnovat se
výhradně hře a hře.
Všechny soubory již vystoupily a větší část aktéru se již válí doma, ale
k ukončení 1. ročníku divadelního festivalu Ostravské buchary zbývá ještě
slavnostní akt předání čestných listů, uznání, diplomů a hlavně vyslovit
nominaci na postup některého ze souborů.
Melmen, Meček a JiříH se zvedli od sacího stolu hospody a vydali se v DVS
tričkách reprezentovat soubor na závěrečném vyhlašování. „Tak nám pak
dejte vědět, až to tady vyhrajeme …“ ještě slyšeli, než sešli pár schodů do
sálu.
„Děkujeme vám souborům, porotcům, divákům a …“ blablbalallbla, vše jak
se úvodem sluší. „Než přistoupíme k samotnému vyhlašování, předám
slovo porotcům“. „Děkujeme …“ blablbalallbla, „Jestli ještě chce někdo
s dalších porotců něco říct?“ „Ano, já bych chtěl poděkovat …“
blablbalallbla. Tak, to byl zajímavý úvod, konečně můžeme přejít na
samotné oceňování.
Na řadu nejdříve přišly ceny individuální. Vcelku svižné: Jméno, předání,
potlesk. Poté se rozdávala čestná uznání – stereotyp (jméno, předání,
potlesk) přerušila až věta „čestné uznání za hudbu v inscenaci Rovnoběžci
se uděluje Jiřímu Blatovi“. Tak to je pecka, konečně cena! JiříH se ostýchal
cenu převzít, ačkoli seděl na kraji řady, a tak Meček podržel Melmenovi
pivo, aby v zastoupení poděkoval a převzal diplom a linoryt s logem
-7-
Ostravské Buchary 1. ročník 2011
bucharů pro Jiříba. Cenu diváků vyhrálo představení Bez předsudků
divadelního souboru Amadis – tohle se prostě lidem líbí …
Doporučení na celostátní přehlídku Divadelní Děčín 2011 obdrželo BÍLÉ
DIVADLO s inscenací hry Zde – na ostrém rozhraní života (POSTELE). „Je
to doma“, mohli si říct organizátoři a tímto byl za velkého potlesku festival
oficiálně ukončen.
Jiříb tak zúročil své hodiny klavíru z mládí a DVS (resp. JiříB) zaznamenalo
dílčí úspěch. V hospodě nad sálem se chvíli ještě sálo a Jiříbův diplom
koloval stolem.
„Jedeme domů, ať si můžeme dát ještě pivo“.
ZDROJE A ČERPADLA
Hlavním zdrojem bylo životodárné pivo, konkrétně pivo značky Radegast9
čepované v restauraci U pošty v areálu kulturního domu Labyrint.
Tesco – obchodní centrum Galerie bylo zdrojem ranní potravy.
Restaurace U pošty zajišťovala nejen pitný režim, ale i tuhou stravu.
Supermarket
Lidl
umožnil
Melmenovi
prostřednictvím plechovkového piva.
levněji
přijmout
alkohol
Bankomat ČSOB se stal hlavním finančním zdrojem.
- Melmen -
1
PM - Pevné částice či (pevné) prachové částice rozptýlené ve vzduchu. Z hlediska
působení se rozlišují různé frakce prachových částic v závislosti na velikosti menší než
určitý počet mikrometrů - PM10, PM2,5 a PM1,0.
2
Chemické značky: Cr - chrom, Mn - mangan, As - arsen, Pb - olovo, Fe - železo, Zn –
zinek.
3 Glykemický index (zkratka GI) je bezrozměrná veličina, která udává rychlost využití
glukózy tělem z určité potraviny. Glukóza je označovaná jako hroznový cukr nebo krevní
cukr. V čistém stavu je glukosa bílá krystalická látka sladké chuti.
4
Letní čas je označení systémové úpravy měření času, při které se v letních měsících
roku nepoužívá čas daný příslušným časovým pásmem, ale používá se čas, který je o
určitou hodnotu (obvykle o 1 hodinu) posunut dopředu.
Cílem letního času je úspora elektrické energie, která by byla jinak potřeba pro večerní
osvětlení. Důvodem je, že většina lidí je aktivnější večer (po západu slunce) než ráno
(před východem slunce).
-8-
Ostravské Buchary 1. ročník 2011
5
Půl miliardové hodinky. Ciferník hodinek se nachází kdesi uprostřed, obklopen 201
karáty. Tento hodinko-náramek přichází s trojicí diamantů ve tvaru srdce – patnácti
karátový růžový diamant, dvanácti karátový modrý diamant a jedenácti karátový bílý
diamant. Na hodinky bylo použito více než šest set žlutých diamantů spolu se skoro
stovkou bezbarvých.
6
Nejdražší oblek světa vyrobil návrhář Alexander Amosu z nejkvalitnějších a
nejjemnějších látek světa (látka utkaná z vlny lamy vikuni, nejdražší vlna světa qiviuk z
arktických pižmoňů a jemná vlna z náhorních plošin v Himalájích). Ruční výroba obleku
zabrala osmdesát hodin práce. Dokonce i knoflíky byly vyrobeny ze zlata a osázeny
diamanty. Cena přes 2 miliony korun.
7
Thompson je americký samopal, známý také jako Tommy Gun, nebo Chopper. Zbraň
byla oblíbená především pro svou kompaktnost, účinné střelivo .45 ACP. Samopal
Thompson byl široce používán v americké armádě a rovněž tvořil výzbroj spojeneckých
vojsk v období druhé světové války. Používal se až do závěru vietnamské války.
8
Avtomat Kalašnikova obrazca 47 (Автомат Калашникова образца 1947 года, do
češtiny přeložitelné jako Kalašnikovův automat vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47,
je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Jak již název napovídá,
puška byla sestrojena v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem
Kalašnikovem.
9
Radegast je značka českého piva vyráběného v pivovaru Radegast společností Plzeňský
Prazdroj, a.s., ležícího v obci Nošovice v okresu Frýdek-Místek.
Druhy piva značky Radegast:
Radegast Originál (4,0 % vol.) — světlé výčepní pivo
Radegast Premium (5,0 % vol.) — světlý ležák
Radegast Extra Hořký (6,5 % vol.) — pivní speciál
Birell (0,49 % vol.) — nealkoholické pivo
Birell Polotmavý (0,49 % vol.) — nealkoholické pivo
-9-

Podobné dokumenty