Jak deti vychovavaji sve rodice (How Children Raise Parents)

Název knihy | Jak děti vychovávají své rodiče, Umění naslouchat své rodině (How
Children Raise Parents, The Art of Listening to Your Family)
Autor | Dan B. Allender, Ph.D.
Rok vydání | 2003
Vydavatel | WaterBook Press
Počet stran | 217
Webová stránka autora | http://www.thepathlesschosen.com
Celá kniha k dispozici v | anglický
Tuto knihu byste si měli přečíst v případě, že…
Máte pocit, že dobré rodičovství je nedosažitelné, nebo se toužíte zbavit neefektivních
rodičovských návyků.
„V kostce“…
Naše děti nás vychovávají prostřednictvím toho, jak my vychováváme je.
Hlavní myšlenky…
Rodiče spoléhají na pravidla a principy a horlivě se snaží dělat všechno správně. Metody
však nedají vašim dětem to, po čem touží nejvíc: vědomí, že jsou jedinečné, hluboce
milované a že z nich máte vy i Bůh radost.
Kroky…
•
Uznejte, že vaše děti vás ve skutečnosti naučí víc než vy je.
•
Buďte vděční za své děti i za zralost, které díky nim dosáhnete. Využijte toto období,
smiřte se se svou vlastní nedostatečností a skutečně naslouchejte hlasu svých dětí.
•
Místo abyste se neustále snažili aplikovat na své děti nějaká pravidla, při řešení
složitých situací usilujte o to, své dítě „přečíst“. Každé z dětí bude vyžadovat v rámci
svých jedinečných zápasů vaši flexibilitu.
•
Zralosti nelze dosáhnout bez zkoušek. Pokud pochopíme, že naše utrpení bude
řídícím faktorem života, můžeme své děti učit tím, že jim upřímně odhalíme své
zápasy. Dávejte si pozor na nutkání předstírat radost coby cestu k úspěchu a na
vštěpování postoje, že nejvyššími hodnotami v životě jsou štěstí a produktivita.
•
Nemůžeme se držet falešné představy, že správné působení nám zajistí pozitivní
výsledky. Místo toho musíme dovést své děti na rovinu, na které budou moci
zahlédnout Boží charakter, zejména Jeho milosrdenství a sílu.
© 2011 The Family Resource Library, použito s laskav ým s volením © 2011 The Family Project. Všechna práva
v yhrazena
[1]
•
Všechny děti se přirozeně ptají: „Jsem milovaný/-á?“ a „Mohu si dělat věci po svém?“
Na tyto otázky nemůžeme odpovědět správně, pokud jsme na ně sami nenašli
odpověď. Jestliže se obrátíte na Boha, odpoví vám: „Ano, jsi milovaný/-á, víc než
můžeš kdy pochopit“ a „Nemůžeš si dělat věci po svém. Pokud ale půjdeš po mé
cestě, najdeš to nejhlubší uspokojení, jaké může tvé srdce kdy poznat.“ (Za mnoha
záchvaty hněvu a vzteku našich dětí se v podstatě skrývá jedna ze zmíněných otázek,
a proto se musíme soustředit a dětem naslouchat.)
•
Autor v souvislosti se dvěma základními otázkami našich dětí „Mohu si dělat věci po
svém?“ a „Jsem milovaný/-á?“ poukazuje na nejčastější odpovědi rodičů. Tyto
odpovědi bývají nebezpečné a ponižující, upjaté a hloupé, přezíravé a rezervované
nebo se za nimi skrývá síla a radost. Autor zdůrazňuje, že právě posledně jmenované
odpovědi prospějí vašemu dítěti nejvíc.
•
Hlasy našich dětí bývají překřikovány dalšími dobře míněnými hlasy našich rodičů,
médií, školy, církve a přátel. Mnohé z nich odkrývají naše vlastní nezhojené rány a
zatemňují naši vděčnost a radost. Musíme zapojovat své děti do dění, aniž bychom se
cítili nuceni opravovat svou minulost.
•
V případě rodičovství nelze vždy uplatnit rychlé nápravné postupy. Musíme najít
způsob, jak se smířit s tajemstvím protikladných sil demonstrovaných Bohem: intimity
a individualismu, síly a milosrdenství. Dokonce i navzdory naší bezprostředně hrozící
neschopnosti odrážet Boží charakter se setkáváme s Jeho něžností, a tak rozvíjíme
svou jedinou naději, jíž je obrátit svou tvář k Tomu, který nás dokáže dokonale
milovat.
•
Tím, že pobýváme v hlubší realitě Boží milosti, Jeho charakter nám začíná poskytovat
rámec bezpečí a svobody. Právě v tomto pravém bezpečí budou naše děti schopné
směle spočinout a poklidně si hrát.
•
Tím, že si se svými dětmi hrajeme, vštěpujeme jim schopnosti, charakter a kontext
potřebný k tomu, aby prakticky prožívali své Bohem dané povolání. Proces, kdy si
spolu správně hrajeme, je důležitější než výsledek.
Citace…
•
„Jedním z problémů je, že se soustřeďujeme na děti až příliš. Utrácíme příliš mnoho
peněz a věnujeme příliš mnoho času aktivitám v jejich zájmu, soupeřícím s
jednoduchou a skutečnou vděčností, kterou bychom měli ve vztahu ke svému dítěti
cítit. Peníze a čas věnovaný tomu, že vláčíme děti na [různé akce] a mnoho dalších
zpropadených aktivit, v nich vyvolávají dojem, že na to mají nárok, a v rodiči
probouzejí pocit, že jeho dítě z něj vysává veškerou energii, čas a peníze.“ (str. 7)
•
„Ze surovin, které nám předali naši rodiče, potřebujeme vytvořit něco naprosto
nového. Naše děti žijí v jiném světě, a pokud se máme naučit, jak je dobře
vychovávat, musíme naslouchat jejich hlasu.“ (str. 69)
© 2011 The Family Resource Library, použito s laskav ým s volením © 2011 The Family Project. Všechna práva
v yhrazena
[2]
Různé…
I když autor nenabízí řešení v postupných krocích, uvádí, že jeho rodičovský záchranný
systém spočívá ve formulaci zřejmé skutečnosti. Například když jeho dospívající dcera
plakala, zaklepal na dveře jejího pokoje se slovy: „Slyšel jsem pláč. Dveře byly zavřené. Teď
nepláčeš, ale mračíš se. Vím, že soukromí je pro tebe důležitější než jídlo. Teď děláš
obličeje a vystrkuješ spodní ret dál, než kam ti sahá nos.“ To ji nakonec odzbrojilo. Už jsem
to zkusila se svým čtyřletým synem a obvykle to dopadne tak, že se začne usmívat a je
otevřenější.
Jak kniha ovlivnila mé rodičovství...
Danova upřímnost, co se týče jeho vlastních selhání, je působivá a osvěžující. Motivuje mě k
tomu, pokorně hledat Boží pomoc, zatímco poznávám mnoho nových skutečností o Jeho
lásce a milosrdenství vůči mně. Kniha obsahuje řadu dalších příběhů a anekdot.
© 2011 The Family Resource Library, použito s laskav ým s volením © 2011 The Family Project. Všechna práva
v yhrazena
[3]