PR¡ZDNOTA V SRDCI STROMU OSVХCENХ

Transkript

ADA
PR¡ZDNOTA V SRDCI STROMU OSVÕCENÕ
Tato pozoruhodn· kniha pojedn·v· o BuddhovÏ uËenÌ
pr·zdnoty. S·m GÛtama Buddha zd˘razÚoval tento
jeden p¯edmÏt ñ p r · z d n o t u , neboù si uvÏdomoval,
ûe pokr˝v· veökerÈ jeho uËenÌ. Pr·zdnota je teorie,
praxe a plod praxe. Jestliûe nÏkdo nÏco studuje, musÌ
studovat pr·zdnotu; jestliûe nÏkdo praktikuje, musÌ
praktikovat tak, aby sklÌzel plod pr·zdnoty; a jestliûe
nÏkdo obdrûÌ nÏjak˝ plod, musÌ jÌm b˝t tato pr·zdnota,
takûe nakonec zÌsk· vÏc, kter· je tou nejû·danÏjöÌ.
NenÌ tu nic, co by se nach·zelo za pr·zdnotou. Kdyû je
to uskuteËnÏno, skonËÌ vöechny problÈmy.
PR¡ZDNOTA
V SRDCI STROMU
OSVÕCENÕ
BUDDHAD¡SA BHIKKHU
ADA
Tato pozoruhodn· kniha pojedn·v· o BuddhovÏ uËenÌ
pr·zdnoty. S·m GÛtama Buddha zd˘razÚoval tento
jeden p¯edmÏt ñ p r · z d n o t u , neboù si uvÏdomoval,
ûe pokr˝v· veökerÈ jeho uËenÌ. Pr·zdnota je teorie,
praxe a plod praxe. Jestliûe nÏkdo nÏco studuje, musÌ
studovat pr·zdnotu; jestliûe nÏkdo praktikuje, musÌ
praktikovat tak, aby sklÌzel plod pr·zdnoty; a jestliûe
nÏkdo obdrûÌ nÏjak˝ plod, musÌ jÌm b˝t tato pr·zdnota,
takûe nakonec zÌsk· vÏc, kter· je tou nejû·danÏjöÌ.
NenÌ tu nic, co by se nach·zelo za pr·zdnotou. Kdyû je
to uskuteËnÏno, skonËÌ vöechny problÈmy.
PR¡ZDNOTA
V SRDCI STROMU
OSVÕCENÕ
BUDDHAD¡SA BHIKKHU
PR¡ZDNOTA
V SRDCI STROMU OSVÕCENÕ
PR¡ZDNOTA
V SRDCI STROMU
OSVÕCENÕ
Buddhovo uËenÌ pr·zdnoty
BUDDHAD¡SA BHIKKHU
Praha 1996
© Wisdom Publications Boston, USA
© Translations Aleö Ad·mek
ISBN 80ñ901930ñ2ñ1
PÿEDMLUVA PÿEKLADATELE
Pr·zdnota je zaË·tek, pr˘bÏh a konec cesty. NenÌ tu û·dn· cesta a nenÌ tu û·dn· pr·zdnota. Vöechno jste vy. Pr·zdnota je z·kladnÌ tresù
buddhismu a Buddhova uËenÌ. NenÌ tu û·dn˝ buddhismus a û·dn˝
Buddha. Vöe jsou jen v˝plody mysli. Vy jste mysl a z·roveÚ neñmysl,
tedy pohyb i nepohyb. PochopÌme-li to, probudÌme se a zjistÌme, ûe
jsme byli, jsme a budeme pr·zdnÌ, a to n·m asi chtÏl ¯Ìci Buddhad·sa
Bhikkhu. Je to dokonalÈ b˝t pr·zdn˝. NenÌ to tupost, ale plnost. NenÌ
to strach ze smrti, ale nesmrtelnost. Vyzkouöejte si to a uvidÌte! J· to
proûÌv·m dennodennÏ a vÏzte, ûe to je To jedinÈ, o co v ûivotÏ jde.
Vöe ostatnÌ jsou jen tretky. PÌöe se p¯edmluva, ale nenÌ tady pisatel, Ëte
se p¯edmluva, ale nenÌ tady Ëten·¯. Kdyû budete spoËÌvat v tomto dokonalÈm p¯Ìbytku nirv·ny, ze kterÈho budete pozorovat toto vznik·nÌ
a zanik·nÌ svÏta forem (sams·ra), budete i vy Buddhou (Probuzen˝m)
a nebudete muset b˝t sluûebnÌkem kohokoliv, ani samotnÈho pana
Buddhy. A i kdyû se budete zd·t ostatnÌm zcela obyËejnÌ, jen vy budete vÏdÏt, kdo jste. Nebudete si muset odpovÌdat na ot·zku ÑKdo jsem
j·?ì, protoûe si ji ani nebudete pokl·dat. Vöe budete vy, a p¯esto s tÌm
vöÌm nebudete mÌt nic spoleËnÈho, protoûe jste pr·zdnota, kter· je ve
formÏ, ale forma ji nevidÌ, protoûe je pr·zdnotou. Toù vöe! Nechù v·m
je tato kniha k uûitku.
ADAM
⁄VOD
S
lovo suÚÚat· m· ovÏ¯enou historii v˝kladu a vyjasnÏnÌ jiû od doby, kdy ûil GÛtama Buddha. NynÌ existuje mnoho knih o buddhismu a je v·m nabÌzeno mnoho zp˘sob˘ uËenÌ a v˝klad˘, kterÈ majÌ
oznaËenÌ Ñbuddhismusì. Proto je zapot¯ebÌ uvÈst uËenÌ pr·zdnoty
(suÚÚat·) na pravÈ mÌsto k j·dru buddhistickÈho uËenÌ a praxe. M˘ûeme to uskuteËnit jen za tÈ podmÌnky, ûe spr·vnÏ pochopÌme v˝znam a d˘leûitost pr·zdnoty (suÚÚat·). Douf·me, ûe pr·vÏ tato kniha
tomu dopom˘ûe. Zde vysvÏtlÌme uËenÌ pr·zdnoty tak, jak je tomu
v p·lijsk˝ch textech thÈrav·dovÈho buddhismu.
V jiûnÌm Thajsku, kde od roku 1900 vyr˘stal Buddhad·sa
Bhikkhu, byl buddhismus plnÏ zaËlenÏn do kultury zemÏ. Tento tradiËnÌ venkovsk˝ buddhismus poskytoval rolnÌk˘m systÈm vÌry, kter˝
byl podkladem jejich vÏdomÈho ûivota a byl mor·lnÌ z·kladnou, jeû
utv·¯ela soci·lnÌ vztahy a d·vala tÏmto obyËejn˝m lidem odpovÏdi na
jejich kaûdodennÌ ûivotnÌ ot·zky. Nadch·zejÌcÌ obdobÌ vöak vöe zmÏnilo. V zemi se zaËal v hojnÈ mÌ¯e pÏstovat kauËuk, rozvÌjelo se trûnÌ hospod·¯stvÌ, do zemÏ p¯ijÌûdÏli zahraniËnÌ experti, rozvÌjel se cestovnÌ
ruch a tento modernÌ styl ûivota vöe zcela zmÏnil. V˝sledn· p¯emÏna
v kapitalistickou spoleËnost a z toho vych·zejÌcÌ urbanizace zlikvidovaly tradiËnÌ soci·lnÌ strukturu a mor·lnÌ z·klad n·boûenstvÌ vÌry, na
kterÈm byla cel· spoleËnost zaloûena. TradiËnÌ vÌry nejsou srovnatelnÈ
s tÏmi, o kter˝ch se dÏti uËÌ ve ökole, o kter˝ch n·s informuje televize
a kterÈ jsou n·m vl·dou a ˙¯ady urËenÈ. Thajsk˝ buddhismus se st·le
snaûil udrûet si prav˝ p¯Ìstup ke sv˝m nejhluböÌm duchovnÌm ko¯en˘m, p¯iËemû vöak nechtÏl z˘stat v separaci ve vztahu k probÌhajÌcÌm
zmÏn·m modernÌ spoleËnosti. I nynÌ se jen m·lo lidem poda¯Ì uvÏdomit, co realizoval p¯ed nÏkolika lety Adû·n Buddhad·sa, ûe pouze nemÏnn· a bezËas· Dhamma1) pr·zdnoty (suÚÚat·) a s nÌ spojenÈ prin-
5
cipy m˘ûou Ëelit vÏdeckÈmu pokroku a vÈst lidstvo v È¯e obrovskÈho
materi·lnÌho a technologickÈho v˝voje.
Kdyû byl Buddhad·sa Bhikkhu mlad˝m mnichem (ve 30. letech
n. l.), bylo zvykem, ûe se staröÌ mniöi b·li vÈst svÈ promluvy o takov˝ch principech a uËenÌch, jak˝mi bylo uËenÌ o bezpodstatnosti, tj.
neñj· (anatt·), uËenÌ o podmÌnÏnÈm vznik·nÌ (patiËËañsamupp·da),
uËenÌ o takovosti (tathat·) a pr·zdnotÏ (suÚÚat·).ˇ Z toho vypl˝v·, ûe
se tyto principy staly pro obyËejnÈ lidi nepochopitelnÈ. Masy obyËejn˝ch lidÌ zde mÏly k dispozici konvenËnÌ uËenÌ mor·lky zaloûenÈ na
d·vn˝ch zvyklostech, kterÈ vöak nebyly odkazem GÛtamy Buddhy.
Byly to slepÈ vÌry v kammickou odplatu, vÌry v znovuzrozov·nÌ, z·sluhu, nebe a peklo, kterÈ lidem vyhovovaly a dostaËovaly. TÌmto byly
mnohÈ hlubokÈ pravdy GÛtamy Buddhy ponech·ny na pospas ve¯ejnosti. Mniöi, t¯ebaûe se pravidelnÏ zmiÚovali ve sv˝ch recitacÌch, zpÏvech a p¯i sv˝ch studiÌch o tÏchto pravd·ch, na kterÈ p¯i tÏchto Ëinnostech nutnÏ nar·ûeli, nep¯ikl·dali jim vöak velk˝ v˝znam a pozornost.
Jen p·r svobodomyölenk·¯˘ a zvÏdav˝ch mnich˘ vÏnovalo tÏmto princip˘m mnoho svÈ pozornosti.
V poË·teËnÌch letech svÈho mniöskÈho zasvÏcenÌ se Buddhad·sa
Bhikkhu snaûil ve sv˝ch promluv·ch zmiÚovat o uËenÌ pr·zdnoty
(suÚÚat·), neboù to bylo obsahem jeho tehdejöÌch studiÌ, nicmÈnÏ v tÈ
dobÏ jeötÏ nebyl schopen plnÏ pochopit jejÌ v˝znam. V tÈ dobÏ byla
pr·zdnota (suÚÚat·) vöeobecnÏ povaûov·na za nÏco ÑzbyteËnÈho,
zmizelÈho a nicotnÈhoì a kolovalo mnoho povÏr, kterÈ se spojovaly
pr·vÏ s nÌ. Pouze kdyû se Buddhadh·sa Bhikkhu pono¯il ve sv˝ch studiÌch k mnoh˝m odkaz˘m GÛtamy Buddhy k tomuto principu a k jeho vysvÏtlenÌm principu pr·zdnoty, zaËalo b˝t Buddhad·sovi najednou jasnÈ, jakou hloubku m· tento princip, a tak zaËal ch·pat jeho nesmÌrn˝ v˝znam. ZaËal se k tomu st·le vÌce a vÌce odkazovat ve sv˝ch
promluv·ch, i kdyû ho staröÌ mniöi û·dali, aby se uËenÌm pr·zdnoty
(suÚÚat·) a uËenÌm bezpodstatnosti, tj. neñj· (anatt·), a dalöÌch Ñp¯Ìliö hlubok˝ch nauk (Dhamma)ì p¯estal zab˝vat.
V roce 1991 byl p¯i rozhovoru Adû·n Buddhad·sa poû·d·n, aby
vysvÏtlil, proË povaûoval za d˘leûitÈ poruöenÌ p¯Ìkaz˘ a p¯·nÌ staröÌch
6
⁄VOD
mnich˘ a rozhodl se st·le uËit principu pr·zdnoty (suÚÚat·) i p¯es jejich nesouhlas. OdpovÏdÏl: ÑVûdyù uËenÌ pr·zdnoty vjem˘ ëj·í (att·) je
srdcem buddhismu. Vûdyù je to esence, z·kladnÌ podstata buddhismu,
neboù mnohÈ ostatnÌ ökoly a uËenÌ naopak mluvÌ o existenci vjemu ëj·í
(att·). Buddhismus n·s uËÌ, ûe zde nenÌ nic, co by mÏlo b˝t povaûov·no za ëj·í (att·).ì
Kdyû se ho tazatel zeptal, zdali nÏkdo jin˝ si byl vÏdom d˘leûitosti pr·zdnoty (suÚÚat·), odpovÏdÏl: ÑNevÌme to zcela jistÏ, neboù
tento pojem byl mnohokr·t p¯ekroucen a öpatnÏ pouûÌv·n. Pr·zdnota
(suÚÚat·) byla Ëasto p¯ekl·d·na do thajötiny jako ësuÚ plaoí (nicota,
pustota). ObyËejnÌ lidÈ a nadöenci pro Abhidhammu si oblÌbili p¯ekl·dat tento termÌn jako ënicotn· pustotaí, tedy jako nÏco bezcennÈho
a bezv˝znamnÈho. Bylo to chybnÏ p¯ekl·d·no proto, ûe to bylo souËasnÏ chybnÏ ch·p·no. A jelikoû to nebylo pochopeno, nebylo moûnÈ, aby z toho mÏl nÏkdo nÏjak˝ prospÏch. UËenÌ (Dhamma) tohoto
slova bylo ztraceno. Proto by se pod tÌmto pojmem mÏlo ch·pat jednoduöe vypr·zdnÏnÌ vjemu ëj·í, tj. vypr·zdnÏnÌ se od ëj·í.ì
V tÈto knize Buddhad·sa Bhikkhu poukazuje na to, ûe srdcem,
d¯enÌ neboli esencÌ buddhistickÈho uËenÌ je neuchopov·nÌ. Je to neust·lÈ ûitÌ s myslÌ prostou pocitu Ñj·ì a Ñmojeì. MistrnÏ n·m ukazuje,
jak se m·me vyvinout do tÈto neust·lÈ praxe a jak p¯ijmout pr·zdnotu za sv˘j z·kladnÌ princip. Kdyû to takto uËinÌme, m·me skvÏl˝ prost¯edek k pochopenÌ a pouûÌv·nÌ jakÈhokoliv konceptu a d˘myslnÈho
principu, jenû leûÌ uvnit¯ buddhistickÈ tradice. Tento n·stroj, resp. prost¯edek, n·m takÈ umoûnÌ rozliöit ty vÏci, jeû jsou cizÌ BuddhovÏ odkazu. Adû·n Buddhad·sa, kter˝ Ëerpal plynnÏ z plnohodnotn˝ch zdroj˘,
tj. z p·lijskÈho k·nonu, n·m p¯edkl·d· ˙ËinnÈ a praktickÈ n·vody
a koncepty, kterÈ se zjevnÏ zdajÌ b˝t aû hr˘zostraönÏ abstraktnÌ.
Text, kter˝ je obsahem tÈto knihy, je prvnÌ p¯ÌleûitostÌ, kdy Adû·n
Buddhad·sa pojal tÈma pr·zdnoty (suÚÚat·) jako samostatn˝ p¯edmÏt
svÈ promluvy a rozhovo¯il se o nÏm hodnÏ dopodrobna. Nejprve zde
nebyly û·dnÈ spornÈ vÏci. PozdÏji vöak zaËal vysvÏtlovat pr·zdnotu
v termÌnech, ve kter˝ch si myslel, ûe by ji kaûd˝ mohl zn·t; zaËal mluvit o Ñpr·zdnÈ mysliì neboli ÑsvobodnÈ mysliì (Ëit waang). Mnoho tra-
7
dicionalist˘, uzn·van˝ch uËenc˘ a obh·jc˘ z·padnÌho stylu ûivota
k tomu vneslo n·mitku. PodobnÏ jako i d¯Ìve zaËali Buddhad·su
Bhikkhua kritizovat ve sv˝ch Ël·ncÌch, kterÈ vych·zely v mnoha novin·ch, a napadali ho i p¯i sv˝ch k·z·nÌch v kazateln·ch. ÿÌkali: ÑTo je
mah·j·na, ale ne buddhismus.ì Nakonec se dÌky tomu staly pojmy
suÚÚat· a Ëit waang velmi zn·mÈ a v mnoh˝ch p¯Ìpadech se stalo, ûe
aû tÌmto pran˝¯ov·nÌm zaËaly b˝t v˘bec poprvÈ spr·vnÏ ch·p·ny.
Buddhad·sa Bhikkhu byl oznaËen za heretika, mah·j·nistu, komunistu a jinak. Sm·l se tÏmto namÌ¯en˝m pomluv·m a ur·ûk·m a byl
si vÏdom toho, ûe jeho ˙dÏlem je nosit na sv˝ch bedrech Buddhovo
poselstvÌ, coû je jiû patrnÈ i z jeho jmÈna, kterÈ v p¯ekladu znamen·
ÑBuddh˘v sluûebnÌkì. VÏdÏl, ûe dogma a staûen· a omezen· mysl
zap¯ÌËiÚujÌ utrpenÌ (dukkha), zatÌmco pr·zdnota (suÚÚat·) od utrpenÌ
(dukkha) osvobozuje. RigidnÌ ortodoxnÌ zast·nci trpÌ sami v sobÏ.
Pouze ti, kdo jsou vÌce praktiËtÌ a s opravdu otev¯enou myslÌ, mohou
slouûit Buddhovi tÌm, ûe uËÌ Dhammu, kter· uhasÌn· utrpenÌ
(dukkha). UËil Buddhovu Dhammu jiû od poË·tku Ëty¯ic·tych let n. l.,
a to jen na z·kladÏ sv˝ch vlastnÌch zkuöenostÌ a ne podle smÏrnic, kterÈ tehdy na¯izovali zast·nci pozdnÌ tradice. Opravdu se snaûil z˘stat
plnovÏrnÏ odd·n tradici samotnÈho p˘vodnÌho Buddhova uËenÌ. Nestaral se o malichernÈ a omezujÌcÌ roztrûky mezi zast·nci thÈrav·dy
a mah·j·ny, ale spÌöe n·sledoval linii Buddhaj·ny, coû je oznaËenÌ pro
prav˝ Buddh˘v povoz, neboli prap˘vodnÌ starod·vn· Nauka
(Dhamma), kter· leûÌ v srdci vöech vzneöen˝ch a ûijÌcÌch buddhistick˝ch ökol.
Metoda Buddhad·sy Bhikkhua byla zaloûena na principech, kterÈ ustanovil s·m GÛtama Buddha ve sv˝ch promluv·ch a rozhovorech,
jeû jsou uvedeny v p·lijskÈm k·nonu. Samoz¯ejmÏ, ûe nebylo snadnÈ
nalÈzt stÏûejnÌ principy uËenÌ, neboù pÌsem je dochov·no mnoho. NÏkter· pÌsma se sv˝m obsahem zdajÌ b˝t v dneönÌ dobÏ nepouûiteln·
svojÌ omezenou hodnotou. Jin· naopak jsou v souladu (a jsou shodnÈ
ve srovn·nÌ) se souËasnou vizÌ a praktick˝m pochopenÌm lidskÈho ûivota, kter˝ je bezËas˝. Tento jednotn˝ buddhismus, jenû se zd· mÌt p˘vod v d¯ÌvÏjöÌ dobÏ, m˘ûe b˝t objeven prost¯ednictvÌm bedlivÈho öet-
8
⁄VOD
¯enÌ a praxe za toho p¯edpokladu, ûe adept bude veden urËit˝mi stÏûejnÌmi principy uËenÌ. Pr·vÏ tato kniha pojedn·v· o tom nejesenci·lnÏjöÌm uËenÌ v˘bec, kterÈ, pokud je pochopeno a realizov·no,
osvÌtÌ vöechna ostatnÌ uËenÌ.
Kniha zaËÌn· t¯emi Dhamma rozhovory, kterÈ byly proneseny
v thajötinÏ Buddhad·sou Bhikkhuem ve StudijnÌm klubu Buddhovy
Dhammy v are·lu Siriraj v Bangkoku. Rozhovory se uskuteËnily 17.
procince 1961, 7. ledna 1962 a 21. ledna 1962. Koncem roku 1962 byly p¯eps·ny a vytiötÏny pod n·zvem Kaen Buddhasat (Ëili Srdce
Buddhova UËenÌ). Tato kniha byla od tÈ doby jiû znovu nÏkolikr·t vyd·na. V roce 1965 byla organizacÌ UNESCO ocenÏna jako v˝jimeËn·
kniha.
Tato kniha byla p¯eloûena do angliËtiny v roce 1984 anglick˝m
mnichem, kter˝ pouûÌval autorskÈ jmÈno ÑDhammaviË·joì. Tento p¯eklad byl potom vyd·n v roce 1985 organizacÌ Suan Usom k p¯Ìleûitosti Adû·nov˝ch devÏtasedmdes·t˝ch narozenin (neboli k vyvst·nÌ tzv.
pocitu Ñök·dlenÌ vÏkemì ñ pojmu, kter˝m s·m Buddhad·sa oznaËoval
svÈ narozeniny).
Toto vyd·nÌ bylo p¯ipraveno na z·kladÏ pomoci a svolenÌ od p˘vodnÌho p¯ekladatele. Editor a r˘znÌ Ëten·¯i uËinili mnoho menöÌch
oprav, vËetnÏ nÏkter˝ch reorganizacÌ. V tomto procesu editor projedn·val svÈ kroky s Adû·nem Buddhad·sou, aby se p¯esnÏji ujistil
o spr·vnosti p¯ekladu svÈho pochopenÌ Dhammy.
SvÏûÌ pohled na technickÈ termÌny z tÈto knihy vedl k rozhodnutÌ p¯idat k textu i p·lijskÈ pojmy. Douf·me, ûe Ëten·¯i, kte¯Ì budou
tÌmto rozhodnutÌm nÏjak iritov·ni nebo polek·ni, naleznou dostatek
trpÏlivosti, kter· jim umoûnÌ str·vit i tyto pojmy a kter· je p¯ivede k objasnÏnÌ tÏchto stÏûejnÌch pojm˘. Z minulost vÌme, ûe touha p¯inÈst
a zp¯Ìstupnit Buddhovo uËenÌ zevöeobecnÏnÌm princip˘ vÏtöÌmu poËtu z·jemc˘ vedla k ûalostnÈmu nepochopenÌ i tÏch z·kladnÌch princip˘. Slova jako Nauka (ÑDhammaì) a utrpenÌ (Ñdukkhaì) majÌ takovou
v˝znamovou hodnotu a spojitost, ûe neexistujÌ û·dnÈ v˝razy, kterÈ by
je v jejich p¯ekladu do angliËtiny dostateËnÏ postihly.
P¯idali jsme do knihy slovnÌk, abychom pomohli Ëten·¯˘m asimi-
9
lovat p·lijskÈ termÌny, a umoûnili jim tak jasnÏji pochopit d˘vod pouûitÌ tÏchto termÌnu Adû·nem Buddhadh·sou, kter˝ kladl velk˝ d˘raz
a pozornost na spr·vnou definici a praktickÈ vysvÏtlenÌ p·lijsk˝ch termÌn˘ a Ëasto tyto termÌny objasÚoval ze st·le jinÈho pohledu. Douf·me, ûe slovnÌk pom˘ûe Ëten·¯i vÌce ocenit jeho siln˝ d˘raz na pouûÌv·nÌ tÏchto termÌn˘.
Pozn·mky byly umÌstÏny na konci knihy. Douf·me, ûe tyto dodateËnÈ informace umoûnÌ Ëten·¯i snadnÏji ch·pat dan˝ text. V tÏchto
pozn·mk·ch jsme se pokusili odkazovat se na p·lijsk˝ k·non tam, kde
jen to bylo moûnÈ, drûÌce se tak thajskÈ Tipitaky. Bohuûel nÏkde se
musÌme odkazovat pouze na edice text˘ P·lijskÈ spoleËnosti, protoûe
jsme nemÏli ve svÈ knihovnÏ jinÈ zdroje.
Nakonec by editor r·d podÏkoval p¯·tel˘m, kte¯Ì mu pomohli
s touto novou edicÌ. Nejprve chci podÏkovat DhammaviË·jo
Bhikkhuovi, p˘vodnÌmu p¯ekladateli, za jeho pomoc a podporu. Za
druhÈ chci podÏkovat Samaneru Natthakarovi za p¯epis a jazykovou
ˇˇ
korekturu. Pak bych chtÏl vyslovit speci·lnÌ
podÏkov·nÌ a anumondan· DorotÏ BowenovÈ za jejÌ rozv·ûnÈ a citlivÈ zredigov·nÌ. Nakonec
bych chtÏl podÏkovat CtihodnÈmu Losangu Samdenovi, Nicku Ribushovi, Kate WheelerovÈ a dalöÌm p¯·tel˘m z nakladatelstvÌ Wisdom,
kte¯Ì zrealizovali tento projekt. A samoz¯ejmÏ Adû·nu Buddhadh·sovi
za jeho vedenÌ sv˝m uËenÌm, p¯Ìkladem svÈho ûivota a za jeho trpÏlivost p¯i zodpovÌd·nÌ nesËetnÈho mnoûstvÌ ot·zek. JakÈkoliv chyby
jdou na m˘j ˙Ëet, tedy na ˙Ëet editora, kter˝ se touto cestou omlouv·
autorovi, p¯ekladateli a Ëten·¯i.
Santikaro Bhikkhu
Suan Mokkhabal·r·ma
10
EDITOROVO VYSVÃTLENÕ
POJMU SU““AT¡
MÏli bychom nalÈzt anglickÈ slovo, kterÈ by vhodnÏ vystihovalo v˝znam slova suÚÚat·, kterÈ pouûÌval Buddha (podle p·lijskÈho uËenÌ).
Nejd¯Ìve se vöak musÌme vyhnout jakÈmukoliv nedorozumÏnÌ, kterÈ
by nastalo, kdybychom ch·pali pojem suÚÚat· ve smyslu nicoty,
neñexistence, v·kua, nijakosti, pustoty a podobnÏ. SuÚÚat· nelze ch·pat v hmotnÈm v˝znamu. NenÌ to ani nÏjak˝ druh nihilismu. P¯Ìliö
mnoho lidÌ je vydÏöeno buÔ tÌmto uËenÌm nebo tÌm, ûe si jej pr·vÏ takto chybnÏ vysvÏtlujÌ.
Vzhledem k obtÌûnosti, kter· je skrytÏ spojena s p¯ekl·d·nÌm termÌnu suÚÚat· a obecnÏ ¯eËeno vöech p·lijsk˝ch termÌn˘, Adû·n
Buddhad·sa doporuËoval, abychom nechali tento termÌn nep¯eloûen˝.
P¯·l si, aby se studenti Dhammy stali dob¯e obezn·meni s pouûÌv·nÌm
a rozöi¯ov·nÌm tohoto p˘vodnÌho p·lijskÈho termÌnu. Potom si samoz¯ejmÏ m˘ûe kaûd˝ Ëten·¯ p¯eloûit suÚÚat· dle svÈho zv·ûenÌ a zp˘sobu.
Adû·n Buddhad·sa ¯Ìkal: ÑJestliûe nÏkdo musÌ p¯eloûit suÚÚat·,
pak slovo ëvoidnessí (pr·zdnota) je nejlepöÌm ekvivalentem. Slovo
ëemptinessí (pustota) je p¯Ìliö podobnÈ slovu ënothingnessí (nicota) neboli p·lijskÈmu termÌnu natthitañdi tthi, coû znamen· tot·lnÌ opuötÏnÌ
ˇ ˇ ënicotuí; znamen· to ëvypr·zdvöeho. SuÚÚat· neoznaËujeˇ ˇ ënicí nebo
nÏnÌ se od att· (j·)í. V p·lijskÈm jazyce jsou odliönÈ termÌny: suÚÚat·
a na tthita. NemÏly by se zmatenÏ smÌch·vat. Jestliûe by suÚÚat· znaˇ ˇ nicotu, pak by byla bez uûitku a nemÏla by û·dn˝ prospÏch.
menala
Pak by to nebyla Dhamma.ì
Pr·zdnota na druhÈ stranÏ, je zvl·ötnÌ absence. Nelze b˝t pr·zdn˝ od vöeho. Bereme pr·zdnotu jako nÏco, co je odrazem nÏËeho, nebo co se k nÏËemu vztahuje, a proto si musÌme ujednat, Ëeho ûe to je
pr·zdnota. Kdyû se ¯ekne slovo Ñpustotaì, zd·lo by se, ûe je to ztr·ta
vöeho, tudÌû naprost· nicota, zatÌmco pr·zdnota je pouze vypr·zdnÏnÌ
11
objekt˘, kterÈ jsme specifikovali. V p¯ÌpadÏ Buddhova uËenÌ je to vypr·zdnÏnÌ se od Ñj·ì. (NicmÈnÏ, jestliûe si myslÌte, ûe Ñpustotaì je pro
v·s vyhovujÌcÌm termÌnem, pak je to v po¯·dku. Je to z·leûitost sÈmantiky. Konec konc˘, stejnÏ tu nenÌ nikdo, kdo se m˘ûe rozhodnout.)
Adû·n Buddhad·sa k tomu ¯Ìkal: ÑSuÚÚat· jednoduöe znaËÌ ëvypr·zdnÏnÌ se od j·í. Aù je tu cokoliv, vöe existuje podle sv˝ch podmÌnek. Jsou zde khanda (sloûky) a jsou zde ·jatana (smysly), ale vöe je
anatt· (bez j·), vöe je suÚÚat· (pr·zdnota). Takûe cÌtÌme, ûe ëpr·zdnoí
je blÌûe k suÚÚ·, kterÈ je pr·zdnÈ pouze od ëj·í (att·).ì O v˝znamu
Ñpr·zdnaì se takÈ mluvÌ v bibli: ÑNa poË·tku stvo¯il B˘h nebe a zemi.
A zemÏ byla bez formy a pr·zdn· Öì (Gen. 1:1ñ2).
Adû·n Buddhad·sa n·m ¯Ìk·: ÑBuddha trval na tom, ûe svÏt je
pr·zdn˝ od ëj·í (att·) a pr·zdn˝ vöeho, co se v·ûe k ëj·í (attanij·), ale
nepoznamenal, ûe by byl pr·zdn˝ od jin˝ch nevysloven˝ch vÏcÌ. Aù
pouûijete jakÈkoliv slovo, kter˝m chcete p¯eloûit slovo suÚÚat·, mÏlo
by toto slovo pouze znamenat pr·zdnotu od ëj·í (att·) a pr·zdnotu
vöeho, co se v·ûe k ëj·í (attanij·). Buddha ¯ekl, ûe svÏt je suÚÚo
(pr·zdn˝), ale i p¯es tento fakt je zde svÏt. SvÏt je pr·zdn˝, ale st·le
existuje; je pr·zdn˝ od ëj·í (att·). Pouûijte jakÈkoliv slovo, kterÈ se v·m
lÌbÌ, jen vÏzte, ûe svÏt je suÚÚat·.ì
ÑJe to nÏco jako hmotnÈ v·kuum (nezaplnÏn˝ prostor); nenÌ zde
nic, ale p¯esto tu je prostor. Pr·zdnota je vzduchopr·zdn·, ale st·le m·
urËit˝ druh prostoru. V·kuum nenÌ nÏjak˝ druh pustoty, kde by nebylo v˘bec nic. Je tu urËit˝ druh ·k·sa (prostoru). Nem˘ûete ¯Ìci, ûe tu
nenÌ nic.ì
PodÌv·me-li se na thajötinu, m˘ûe se n·m zde dostat pomoci. P¯ÌdavnÈ jmÈno ÑsuÚÚaì je p¯ekl·d·no jako Ñwaangì, coû znamen·
Ñpr·zdn˝, osvobozen˝ od, zbaven˝ Ëehoì. PodstatnÈ jmÈno ÑsuÚÚat·ì
je p¯ekl·d·no jako Ñkwamñwaangì, coû je Ñpr·zdnotaì, kter· zahrnuje
vjem svobody, snadnosti, mÌru a otev¯enosti. OznaËuje, ûe vöe je v po¯·dku, ûe zde nejsou û·dnÈ problÈmy. V minulosti byla ÑsuÚÚat·ì p¯ekl·d·na zcela odliönÏ jako Ñwaangñplaoì, coû znamen· Ñpr·zdnota
bytÌ, nijakost, pustota, zmizenÌ, nicì. Tohoto p¯ekladu se ihned chytili
sociologovÈ a kritici, kte¯Ì napadli pojem suÚÚat· za to, ûe je p¯ÌËinou
12
EDITOROVO VYSVÃTLENÕ POJMU SU““AT¡
zpomalenÌ v˝voje spoleËnosti a p¯ek·ûkou spoleËenskÈho a hospod·¯skÈho rozvoje, kter˝ je dle jejich mÌnÏnÌ zaruËen jen tehdy, kdyû lidÈ
ve spoleËnosti budou mÌt vÌce û·dostÌ a p¯ipoutanostÌ. Adû·n Buddhad·sa naopak tvrdil, ûe jedinou mÌrumilovnou cestou rozvoje v zemi je
cesta protknut· moudrostÌ, to znamen· pr·zdnotou. Samoz¯ejmÏ, ûe lidÈ musÌ mÌt skuteËnou pr·zdnotu (suÚÚat·) v mysli a srdci.
NehledÏ na suÚÚat·, existuje cel· ¯ada dalöÌch p·lijsk˝ch termÌn˘, pro kterÈ neexistuje p¯esn˝ anglick˝ ekvivalent. VezmÏte si nap¯Ìklad pojem dukkha. VöeobecnÏ se tento termÌn p¯ekl·d· jako ÑutrpenÌì, p¯ÌleûitostnÏ jako Ñnemoc, bolestì a podobnÏ. CÌtÌme, ûe û·dn˝
z tÏchto termÌn˘ nezachycuje plnÏ v˝znam dukkha. S·m Adû·n
Buddhad·sa zd˘razÚuje, ûe i pojem dukkha nenÌ p¯eloûen spr·vnÏ.
ÑUtrpenÌì nenÌ spr·vn˝ v˝raz, protoûe i sukkha (ötÏstÌ, radost) je
dukkha. Sukkha m· charakter dukkha; jakmile jste to plnÏ pochopili,
zjistÌte, ûe i ono ötÏstÌ je nep¯irozenÏ oöklivÈ.
SlovnÌk d˘leûit˝ch p·lijsk˝ch termÌn˘, kter˝ je na konci knihy,
pom·h· Ëten·¯i p¯i studiu tÈto knihy. DoporuËujeme Ëten·¯˘m, aby
nahlÌûeli do toho slovnÌku do tÈ doby, dokud se plnÏ nesezn·mÌ se
zp˘sobem v˝kladu pojm˘, kter˝ pouûÌv· Adû·n Buddhad·sa.
Proöet¯enÌ v˝znam˘, kterÈ Buddha p¯i¯kl tÏmto p·lijsk˝m termÌn˘m, je samo o sobÏ plnou duchovnÌ praxÌ sebeñpozn·v·nÌ a sebeñpochopenÌ. Nechù toto vysvÏtlenÌ a kniha, ke kterÈ se toto vysvÏtlenÌ vztahuje, otev¯ou Ëten·¯˘v duchovnÌ p¯Ìstup k sobÏ. TÌm n·m je
umoûnÏno pokraËovat v ûivotnÏ d˘leûitÈ pr·ci znovuobjevov·nÌ esence Dhammy (tedy suÚÚat·) v naöich vlastnÌch ûivotech, v naöÌ dobÏ
a v naöem prost¯edÌ.
13
»·st 1
SRDCE BUDDHISMU
Nic, aù je to cokoliv, by nemÏlo b˝t drûeno jako Ñj·ì nebo Ñmojeì.
1
Z¡KLADNÕ PRINCIPY
Z
poË·tku prozkoumejme z·kladnÌ principy Dhammy, tedy p¯irozenÈ Pravdy. R·d bych probral tyto stÏûejnÌ body buddhismu.
Douf·m, ûe jejich pochopenÌ v·m pom˘ûe pokroËit ve vaöich studiÌch
a praxi. Jestliûe nepochopÌte tyto stÏûejnÌ principy, budete st·le v zajetÌ zmatku. Budete cÌtit, ûe je zde velkÈ mnoûstvÌ pojm˘ a v˝znam˘,
kterÈ je t¯eba zn·t, a ûe se toto mnoûstvÌ st·le vÌce a vÌce rozr˘st·.
Zmatek tu bude do tÈ doby, dokud si pojmy a v˝znamy plnÏ nezapamatujete, nepochopÌte a nezaËnete na z·kladÏ nich ûÌt. Tento zmatek
je z·kladnÌm kamenem ˙razu, resp. ne˙spÏchu. Vede k nejistotÏ a nepozornosti, kter· je z toho d˘vodu vÌce roztÏkan· a zmaten·. Nakonec
to vede k tomu, ûe to vypad·, jako kdyû nÏkdo nese obrovsk˝ n·klad
pozn·nÌ na sv˝ch bedrech, ale nenÌ schopen si z tÈto obrovskÈ z·soby pozn·nÌ nic zapamatovat, pochopit Ëi pouûÌt.
Proto bych se r·d zamÏ¯il na stÏûejnÌ body buddhismu (Buddhañs·san·), kterÈ jsou nezbytnÏ nutnÈ pro toho, kdo chce spr·vnÏ
pochopit Dhammu. Zd˘razÚuji ten fakt, ûe tyto body jsou opravdu
stÏûejnÌmi principy z toho d˘vodu, ûe tu jsou i nÏkterÈ jinÈ druhy pozn·nÌ, kterÈ nejsou podstatnÈ a stÏûejnÌ, a ûe tu jsou i koncepty, kterÈ
zp˘sobujÌ nedorozumÏnÌ a krok za krokem v·s odv·dÏjÌ od pravosti,
aû nakonec nemajÌ nic spoleËnÈho s buddhismem. Kdyby se p¯ece jenom povaûovali zast·nci tÏchto koncept˘ za buddhisty, byli by jako
odnoû, kter· se neust·le d·le a d·le rozvÏtvuje a vzdaluje od jednoho
jedinÈho kmene.
17
UhaöenÌ dukkha
Prohl·sit nÏco za ÑstÏûejnÌ princip buddhismuì je spr·vnÈ pouze za
tÏchto p¯edpoklad˘: ZaprvÈ je tento princip n·strojem, jenû dopom·h·
v uhaöenÌ dukkha (bolesti, zoufalstvÌ, utrpenÌ); zadruhÈ je prost¯edkem,
jenû umoûÚuje proz¯Ìt a vidÏt sebe sama bez pot¯eby opÌrat se o vÌru
v druhÈ. To jsou d˘leûitÈ prvky podstaty buddhismu.
Buddha se odmÌt· starat o vÏci, kterÈ nevedou k uhaöenÌ dukkha.
On je v˘bec nerozebÌral. VezmÏte si nap¯Ìklad ot·zku t˝kajÌcÌ se problÈmu, zdali je Ëi nenÌ nov˝ zrod po smrti. Co je znovuzrozeno? Jak je
to znovuzrozeno? Co je jeho Ñkarmick˝ ˙dÏlì? Tyto ot·zky nepom·hajÌ
uhasit dukkha (utrpenÌ). Jelikoû tomu tak opravdu je, nenÌ tato problematika Buddhov˝m uËenÌm a ani s nÌm nem· nic spoleËnÈho. Tyto
ot·zky neleûÌ v oblasti buddhismu. TakÈ uvaûte, ûe ten, kdo se snaûÌ
nalÈzt odpovÏdi t·z·nÌm se na tyto ot·zky, nem· ve skuteËnosti nic jinÈho na vybranou, neû slepÏ uvÏ¯it jakÈkoliv odpovÏdi, kter· mu je d·na, protoûe odpovÌdajÌcÌ nenÌ nikdy schopen p¯edloûit nÏjakÈ d˘kazy,
a proto mluvÌ pouze podle sv˝ch p¯edstav a pocit˘. Tazatel vöak toto
s·m pro sebe vidÏt nem˘ûe, a tak mu zb˝v· jen slep· vÌra ve slova druh˝ch. P¯edmÏt z·jmu se proto st·v· vÏtöÌm a vÏtöÌm bludem nesluËiteln˝m s Dhammou, aû se nakonec stane nÏËÌm zcela odliön˝m, co nenÌ
nijak spojenÈ s uhaöenÌm dukkha.
M˘ûeme se mÌsto tÏchto ot·zek zaËÌt pt·t na to podstatnÈ: ÑJe zde
dukkha?ì a ÑJak lze uhasit dukkha?ì Buddha na tyto ot·zky bez p¯ipomÌnek odpovÌdal. Tazatel m˘ûe rozpoznat pravdu kaûdÈho slova jeho
odpovÏdÌ bez toho, aby tomu musel slepÏ uvÏ¯it, a je schopen st·le
jasnÏji vnÌmat tuto pravdu, dokud ji nenÌ schopen zn·t zcela ˙plnÏ
s·m pro sebe. Ch·pe-li nÏkdo pravdu do tÈ mÌry, ûe je schopen s·m
uhasit dukkha, pak je to koneËnÈ pochopenÌ. S tÌmto pochopenÌm st·le vÌ, a to i v tomto okamûiku, ûe tu neûije û·dn· osobnost; vÌ a zcela
nepochybnÏ ch·pe, ûe tu nenÌ û·dnÈ Ñj·ì (osobnost) Ëi cokoliv, co by
n·leûelo k Ñj·ì (osobnosti). Pocit Ñj·ì nebo Ñmojeì vyvst·v· jen v p¯ÌpadÏ, kdyû jsme zmateni naöimi smysly a jejich pom˝len˝m fungov·nÌm. S koneËn˝m pochopenÌm p¯ijde i pozn·nÌ, ûe tu nenÌ nikdo na-
18
SRDCE BUDDHISMU
rozen, a tudÌû nenÌ nikdo, kdo by umÌral Ëi byl znovuzrozen. Proto
˙pln· ot·zka, t˝kajÌcÌ se znovuzrozenÌ, je vcelku hloup· a nem· v˘bec
nic co dÏlat s buddhismem.
BuddhistickÈ uËenÌ n·s nasmÏrov·v· k pozn·nÌ, ûe zde nenÌ û·dn· osobnost, kter· by byla Ñj·ì nebo n·leûela k Ñj·ì. Vjem Ñj·ì je pouze faleönÈ pochopenÌ nevÏdomÈ mysli. Existuje pouze p¯irozen˝ proces tÏla a mysli, kter˝ funguje jako funkËnÌ mechanismus, jenû uchov·v·, vysvÏtluje a p¯emÏÚuje vjemov· data. Jestliûe tento p¯irozen˝
proces funguje chybn˝m zp˘sobem, jsou tato data p¯ÌËinou vzniku
hlouposti a zmatku, p¯iËemû si zakusitel ihned p¯ivlastnÌ pocit Ñj·ì
a vÏci, kterÈ se v·ûÌ k Ñj·ì. Pokud vöak funguje tento p¯irozen˝ proces
spr·vn˝m zp˘sobem, nenÌ tu prostor ani pro tyto pocity, kterÈ tudÌû
nevyvstanou. Je tu p˘vodnÌ vÏdom· mysl a moudrost (satiñpaÚÚ·),
z·kladnÌ jasnÈ pozn·nÌ a pravÈ nazÌr·nÌ faktu, ûe tu nenÌ û·dnÈ Ñj·ì nebo Ñmojeì.
Takûe z toho vypl˝v·, ûe ve sfÈ¯e Buddhova uËenÌ ot·zky znovuzrozenÌ Ëi reinkarnace nemajÌ smysl. Je pouze kladen d˘raz na tyto
dvÏ ot·zky: ÑJe tu dukkha?ì a ÑJak lze uhasit dukkha?ì Pozn·te-li ko¯en zap¯ÌËiÚujÌcÌ dukkha, budete jej schopni uhasit. A tÌmto ko¯enem
a z·kladnÌ p¯ÌËinou dukkha je zmatek, chybnÈ pochopenÌ, ûe tu existuje Ñj·ì a Ñmojeì.
Esenci·lnÌm a jedin˝m principem celÈho buddhismu je z·leûitost
t˝kajÌcÌ se pocit˘ Ñj·ì, Ñmojeì, ega, tedy omezenÈho j·stvÌ. Pocity Ñj·ì
a Ñmojeì jsou jedinou vÏcÌ, kter· musÌ b˝t ˙plnÏ proËistÏna. A pochopitelnÏ po tÈto oËistÏ vyvst·v· pravÈ pozn·nÌ, pochopenÌ a smysl
veökerÈho Buddhova uËenÌ bez v˝jimky.
Jedna prost· hrst
NenÌ tu mnoho stÏûejnÌch neboli z·kladnÌch princip˘ Dhammy. Buddha ¯ekl, ûe jeho uËenÌ je jedna Ñprost· hrstì. ⁄ryvek v Sam̌juttañnik·ja2) to plnÏ objasÚuje. Buddha p¯i proch·zce lesem sebral hrst spadanÈho listÌ a poû·dal mnichy, kte¯Ì tam byli p¯ÌtomnÌ, aù rozhodnou, co
19
je podle nich vÌce, zda listy v jeho hrsti Ëi vöechny listy v lese. Samoz¯ejmÏ, ûe vöichni ¯ekli, ûe v lese je mnohem vÌce list˘ neû v jeho hrsti a ûe to je nesrovnatelnÈ. Zkuste si p¯edstavit prav˝ v˝znam tÈto scÈny; jasnÏ spat¯ete, jak obrovsk˝ rozdÌl je mezi tÏmito dvÏma paralelami. Buddha pak ¯ekl, ûe podobnÏ i to, co realizoval, mÏlo tak obrovskou hodnotu, kter· je poËtem srovnateln· s listy v lese. Avöak k tomu, aby uËil to, co m·, je zapot¯ebÌ vÏdÏt tolik, kolik mÏl list˘ ve svÈ
hrsti.
Z tohoto p¯irovn·nÌ lze poznat, ûe stÏûejnÌ a z·kladnÌ principy,
kterÈ je nutnÈ v tomto obrovskÈm svÏtÏ myri·dy vÏcÌ (listy v lese) pochopit aû k ˙plnÈmu vyhasnutÌ dukkha, jsou p¯irovnatelnÈ k list˘m
v jeho hrsti. MusÌme seznat, ûe tato jedna prost· hrst nenÌ obrovskÈ
mnoûstvÌ; nenÌ to nÏco, co je za naöÌ schopnostÌ dosaûenÌ a pochopenÌ. To je prvnÌ d˘leûit˝ bod, kter˝ musÌme plnÏ uchopit a poznat, jestliûe chceme poloûit spr·vn˝ z·klad pro pravÈ pochopenÌ Buddhova
uËenÌ.
MusÌme pochopit slovo Ñbuddhismusì (Buddhañs·san·) naprosto jasnÏ. V souËasnosti to, co se oznaËuje jako buddhismus nebo jako
Buddhovo uËenÌ, p˘sobÌ velmi mlhavÏ z toho d˘vodu, ûe vöude koluje rozöÌ¯en˝ n·zor, ûe tato cesta pozn·nÌ nem· û·dn· omezenÌ Ëi definici. Za doby ûivota Buddhy se pouûÌvalo odliönÈ slovo. To slovo bylo ÑDhammaì, kterÈ se jasnÏ vztahovalo k DhammÏ (neboli uËenÌ),
kter· zh·öÌ dukkha (utrpenÌ). Dhamma Buddhy se naz˝vala ÑSamana
GÛtamova Dhammaì. Dhamma jinÈ sekty, ¯eknÏme t¯eba sekty Nigantha N·taputta3), se naz˝vala ÑNigantha N·taputtova Dhammaì.
Ten, kdo si oblÌbil jednu z existujÌcÌch Dhamm, se pokouöel studovat
principy tÈto Dhammy tak dlouho, aû je pochopil, a pak jiû praktikoval a ûil v souladu s touto Dhammou. Buddhova Dhamma byla geni·lnÌ a Ëist· Dhamma, bez pastÌ, bez vöech tÏch moûn˝ch vÏcÌ, kterÈ se
zaËaly v pozdÏjöÌ dobÏ k tomuto uËenÌ p¯ipojovat. NynÌ naz˝v·me tyto pasti Ñbuddhismemì. Vzhledem k naöÌ ostraûitosti se buddhismus
stal tak mlhav˝ a v·gnÌ, ûe nynÌ zahrnuje mnohÈ vÏci, kterÈ mu byly
zpoË·tku cizÌ.
MÏli byste vysledovat, co je buddhismus a co jsou vÏci, kterÈ jsou
20
SRDCE BUDDHISMU
k buddhismu p¯iËlenÏny. Tyto pozdÏjöÌ p¯idanÈ vÏci jsou nekoneËnÈ,
co se t˝k· poËtu a r˘znosti, p¯esto je smÏöujeme s podstatou a tuto
smÏs naz˝v·me Ñbuddhismusì.
SkuteËnÈ buddhistickÈ uËenÌ samotnÈ je uû tak nabub¯elÈ a hojnÈ, podobnÏ jako je tomu se vöemi listy v lese. Ale to, co musÌ b˝t studov·no a praktikov·no, je obsaûeno pouze v jednÈ hrsti. V souËasnosti zahrnujeme k buddhismu ty vÏci, kterÈ jsou pouze p¯Ìdavkem k uËenÌ. Je to nap¯Ìklad historie n·boûenstvÌ nebo vysvÏtlenÌ psychologick˝ch aspekt˘ uËenÌ. VezmÏte si nap¯Ìklad Abhidhammu (tj. ÑVyööÌ
Dhammuì): NÏkterÈ Ë·sti z nÌ se staly psychologiÌ a nÏkterÈ Ë·sti filosofiÌ. Je to neust·le se rozöi¯ujÌcÌ pole, jeû musÌ splÚovat poûadavky
tÏchto disciplÌn. NavÌc je zde mnoho dalöÌch odnoûÌ; tedy vÏcÌ spojen˝ch s buddhismem je tuze mnoho. Vöechny byly hozeny Ñdo jednoho pytleì pod jeden n·zev Ñbuddhismusì, takûe se z toho stal nesmÌrnÏ obs·hl˝ p¯edmÏt.
Jestliûe nevÌme, jak se zachytit tÏch podstatn˝ch bod˘, budeme si
chybnÏ myslet, ûe jich zde je p¯Ìliö mnoho, a nebudeme schopni si mezi nimi vybrat. Bude to, jako zajÌt si do nÏjakÈho obchodu, kde se prod·v· velkÈ mnoûstvÌ zboûÌ, a cÌtit se zmaten, co vlastnÏ je t¯eba nakoupit. Takûe se prostÏ nech·me vÈst naöÌm pudem a vezmeme si trochu
od toho, trochu od tamtoho, aû sezn·me, ûe jsme plnÌ. VÏtöinou uzn·v·me ty vÏci, kterÈ jsou souhlasnÈ s naöimi neËistotami (kilÈsa), neû
abychom se radÏji nechali vÈst plnÏ vÏdomou myslÌ a moudrostÌ. Pak
se nedivte, ûe se duchovnÌ ûivot stane vÏcÌ povÏry, ob¯ad˘ a ritu·l˘,
kdy prov·dÌte z·sluûnÈ Ëinnosti bezduöe a ze zvyku, Ëi proto, abyste
se ujistili a obrnili proti urËitÈmu druhu strachu; samoz¯ejmÏ, ûe zde
pak nenÌ û·dn˝ kontakt se skuteËn˝m buddhismem.
Poznejme, jak lze oddÏlit opravdov˝ buddhismus od tÏch vÏcÌ,
kterÈ se prostÏ k nÏmu p¯idaly a zaËlenily se pod jeden n·zev. I v samotnÈm uËenÌ musÌme vÏdÏt, jak rozpoznat z·kladnÌ principy, tedy
esenci·lnÌ body.
21
2
DUCHOVNÕ DOKTOR
V
koment·¯Ìch4) je Buddha oznaËov·n jako ÑduchovnÌ doktorì,
protoûe lÈËÌ Ñnemoci duchaì. V souvislosti s Buddhov˝m uËenÌm
a mnoh˝mi koment·¯i, vztahujÌcÌmi se k tomuto uËenÌ, vyvstal rozdÌl
mezi dvÏma druhy nemocÌ: fyzickou nemocÌ a ment·lnÌ nemocÌ.
V tÏchto textech pojem Ñment·lnÌ nemocì nem· stejn˝ v˝znam, jak˝ se
tomu d·v· dnes. Za Ëas˘ Buddhy se Ñment·lnÌ nemocì vztahovala
k nemoci pohledu (pochopenÌ ñ di tthi), neboli zneËistÏnÌ a ulpÏnÌ.
ˇˇ
V souËasnosti se vöak pod pojmem Ñment·lnÌ
nemocì skr˝v· obyËejn·
ment·lnÌ indispozice, kter· m· sv˘j p˘vod v nezdravÈm tÏle a je sv·z·na s fyzickou nemocÌ. Chceme-li pochopit termÌn Ñnemoc duchaì,
musÌme jasnÏ pochopit rozdÌlnosti v terminologii. Abych se vyhnul tomuto nebezpeËÌ, r·d bych uvedl t¯etÌ termÌn. Dovolte mi povaûovat
obojÌ, tedy jak fyzickou, tak i ment·lnÌ nemoc, za nemoc fyzickou
a pouûijme termÌn ÑduchovnÌ nemocì jako ekvivalent termÌnu Ñment·lnÌ nemocì, jak tomu bylo za dob ûivota Buddhy.
DuchovnÌ nemoc
Slova ÑduchovnÌì a Ñment·lnÌì majÌ zcela odliön˝ v˝znam. ÑMent·lnÌì
se v·ûe k ment·lnÌm faktor˘m spojen˝m s tÏlem. Jestliûe trpÌme v d˘sledku ment·lnÌ nemoci, jdeme k psychiatrovi nebo do psychiatrickÈ
lÈËebny; to nenÌ duchovnÌ z·leûitost. Slovo Ñduchì zde nem· nic spoleËnÈho s ducha¯inou nebo tajemnem, kterÈ tak ovl·d· lidi; toto slovo
23
oznaËuje jemn˝ aspekt mysli, kter· je nemocn· v d˘sledku moci zneËistÏnÌ, zvl·ötÏ prost¯ednictvÌm nevÏdomosti nebo chybnÈho n·hledu.
Mysl zabarven· nevÏdomostÌ nebo chybn˝m n·hledem trpÌ duchovnÌ
nemocÌ; nazÌr· na vöe chybnÏ. To, ûe vöe vidÌ chybnÏ a jinak, zp˘sobuje, ûe i p¯em˝ölÌ chybnÏ, mluvÌ chybnÏ a jedn· chybnÏ. N·sledkem
toho je tu nemoc, kter· je obsaûena ve faleönÈm myölenÌ, faleönÈ ¯eËi
a faleönÈ Ëinnosti.
OkamûitÏ spat¯Ìte, ûe kaûd˝, bez v˝jimky, m· duchovnÌ nemoc.
Co se t˝Ëe fyzickÈ a ment·lnÌ nemoci, ty se p¯ihodÌ sem tam nÏkomu
v urËitou dobu. Nejsou tak hroznÈ. Nezp˘sobujÌ lidem s kaûd˝m n·dechem a s kaûd˝m v˝dechem neust·lÈ utrpenÌ, jak tomu je u duchovnÌ
nemoci. Takûe dokto¯i fyzick˝ch a ment·lnÌch nemocÌ se nemusÌ opÌrat o buddhismus. Buddhovo uËenÌ je medicÌnou pro duchovnÌ nemoc
a Buddha je doktor lÈËÌcÌ ducha.
Vzpomeneme-li si na to, ûe koment·to¯i naz˝vali Buddhu ÑduchovnÌm doktoremì, bude pro n·s snadnÈ rozumÏt jeden druhÈmu.
ZjistÌme, ûe kaûd˝ trpÌ duchovnÌ nemocÌ a ûe kaûd˝ se musÌ duchovnÏ
lÈËit. Touto lÈËbou je Dhamma, jedna prost· hrst Buddhova uËenÌ,
kter· musÌ b˝t realizov·na, pouûÌv·na a str·vena proto, abychom p¯edeöli onemocnÏnÌ.
MusÌme d·le vÏnovat pozornost tomu faktu, ûe v dneönÌ dobÏ
lidstvo nevÏnuje û·dn˝ z·jem duchovnÌ nemoci, a tÌm je patrnÈ, ûe se
zhoröujÌ ûivotnÌ podmÌnky jak individu·lnÌm bytostem, tak i spoleËnosti ve svÈm ˙hrnu. Pokud m· nÏkdo duchovnÌ nemoc, pak ji m· cel˝
svÏt. Je to nemocn˝ svÏt, jak ment·lnÏ, tak duchovnÏ. D· se ¯Ìci, ûe tu
mÌsto trvalÈho mÌru m·me neust·lou krizi. »Ìm vÌce bojujeme a usilujeme, tÌm se n·m st·le vÌce a vÌce vzdaluje mÌr, kter˝ nenalÈz·me jiû
ani na okamûik. Mluvit o vÏËnÏ trvalÈm mÌru je ztr·ta ûivotnÌ energie,
jestliûe na kaûdÈm mÌstÏ lze spat¯ovat duchovnÌ nemoc. Takûe to je
vöe jen z·leûitost zp˘sobov·nÌ si sobÏ a ostatnÌm utrpenÌ (dukkha)
a zneËiötÏnÌ si svÈho n·hledu. Je to, jako kdyby se objevil ve svÏtÏ stroj
na vytv·¯enÌ dukkha. Jak potom m˘ûe svÏt nalÈzt mÌr?
ÿeöenÌ leûÌ v ukonËenÌ duchovnÌ nemoci uvnit¯ srdcÌ vöech lidsk˝ch bytostÌ ûijÌcÌch ve svÏtÏ. Co je tÌm lÈkem? Na tuto nemoc musÌ
24
SRDCE BUDDHISMU
existovat protil·tka. Tou lÈËebnou l·tkou je jedna prost· hrst
Dhammy.
Toto je odpovÏdÌ na to, proË se v dneönÌ dobÏ nest·v· uËenÌ tÌm
˙toËiötÏm, jak tomu chce buddhismus. Je pravda, ûe mnozÌ lidÈ vÏ¯Ì,
ûe buddhismus se rozvÏtvuje a rozöi¯uje mnohem vÌce, neû tomu bylo
d¯Ìve. TakÈ si myslÌ, ûe se st·le zvyöuje poËet tÏch, kdo majÌ spr·vnÈ
intelektu·lnÌ vÏdomosti. Je pravda, ûe je st·le vÌce knih a student˘
tohoto uËenÌ, kte¯Ì majÌ st·le vÏtöÌ znalosti. Jak budeme schopni pochopit princip Buddhova uËenÌ a p¯enÈst jej do svÈho ûivota, kdyû si
neuvÏdomujeme fakt, ûe jsme duchovnÏ nemocnÌ? Jestliûe si neuvÏdomÌme, ûe jsme nemocnÌ, nep˘jdeme vyhledat doktora a nebudeme
p¯ijÌmat vhodnÈ lÈky. Ve vÏtöinÏ p¯Ìpad˘ si lidÈ plnÏ neuvÏdomujÌ
svoji nemoc a ve skuteËnosti si jen libujÌ v rozprav·ch o nemocech
a ve shromaûÔov·nÌ vöelijak˝ch lÈk˘. P¯estoûe Dhamma je ˙Ëinnou
medicÌnou, kterou je t¯eba uûÌvat zevnit¯, je zjevnÈ, ûe tuto medicÌnu
nechceme uûÌvat, protoûe poslouch·me a n·slednÏ studujeme toto
uËenÌ jen povrchnÏ a externÏ a bereme jej jen pro pobavenÌ naöeho
intelektu bez toho, aniû bychom sami uvnit¯ sebe pocÌtili, ûe jsme
opravdu nemocnÌ a opravdu û·doucÌ si tÈto ˙ËinnÈ medicÌny. P¯ijÌm·me tuto medicÌnu nevÏdomÏ proto, abychom si ji mohli uskladnit nÏkde v podvÏdomÌ, a zaplnili tak pot¯ebnou kapacitu. V nÏkter˝ch p¯Ìpadech ji uûÌv·me jen jako p¯edmÏt k diskuzi nebo jako z·kladnÌ
formu k argumentov·nÌ a p¯enÌ se s nÏk˝m, kdo m· rozdÌlnÈ n·zory.
Z tohoto d˘vodu nenÌ Dhamma jeötÏ plnÏ ˙Ëinn˝m prost¯edkem k vylÈËenÌ svÏta.
Pokud chceme studovat Dhammu a zaloûit buddhistickÈ skupiny, mÏli bychom zn·t nejzazöÌ cÌl, aby naöe pr·ce vedla vÏdomÏ k tomuto cÌli. MÏli bychom stupÚovat naöe ˙silÌ tÌm smÏrem, ûe samotn·
Dhamma pom˘ûe p¯Ìmo a rychle odstraÚovat vöechny duchovnÌ nemoci. Nenechte se unÈst bezcÌlnostÌ nebo nÏjak˝m v·gnÌm cÌlem, kter˝ by nebyl nijak definov·n. Potom byste nevÏdÏli, jak˝m smÏrem se
ubÌrat. Dovolte, aby zde byla pouze jedna hrst Ñnektaruì dokonalÈho
pozn·nÌ, kterÈ je v·m ve vhodnÈm okamûiku k dispozici. Potom bude
vaöe buddhistick· praxe vskutku p¯Ìnosn· a mimo dosah posmÏchu.
25
ÑJ·ì a Ñmojeì
NynÌ vysvÏtlÌme, co je duchovnÌ nemoc a jak tuto nemoc m˘ûe vylÈËit
jedna jedin· hrst Dhammy. DuchovnÌ nemoc je nemocÌ, jejÌû zhoubn˝
z·rodek leûÌ v pocitu Ñj·ì a Ñmojeì a Ñtyì a Ñtvojeì, kter˝ je pravidelnÏ
p¯Ìtomen v mysli. Z·rodek, jenû je jiû p¯Ìtomen v mysli, se nejprve rozvine do pocitu Ñj·ì a Ñmojeì, a potom se p¯emÏnÌ prost¯ednictvÌm svÈho sebeñvztahujÌcÌho vlivu a p˘sobenÌ v egoistick˝ postoj a st·v· se
pocity û·dosti, nen·visti, zmatku a zp˘sobuje problÈmy jak tomu, kdo
si p¯ipouötÌ tento pocit ega jako sebe sama, tak i ostatnÌm. To jsou
symptomy duchovnÌ nemoci, kterÈ leûÌ uvnit¯ n·s. Abyste si to snadnÏji zapamatovali, m˘ûete tomu zaËÌt ¯Ìkat Ñnemoc ëj·í a ëmojeíì.
Kaûd˝ z n·s m· nemoc Ñj·ì a Ñmojeì. Vst¯eb·v·me vÌce a vÌce
zhoubn˝ch z·rodk˘ pokaûdÈ, kdyû vidÌme formu, slyöÌme zvuk, cÌtÌme
v˘ni, dot˝k·me se uchopitelnÈho objektu, testujeme chuù nebo myslÌme zp˘sobem, jak˝m myslÌ nevÏdom· osobnost. Jin˝mi slovy ¯eËeno,
zÌsk·v·me z·rodky od okolnÌch jev˘, kterÈ n·s nakazÌ a zp˘sobujÌ
n·m nemoc pokaûdÈ, kdyû tu je kontakt naöich smysl˘ (phassa).
MusÌme rozpoznat tyto z·rodky, kterÈ jsou lpÏnÌm (up·d·na),
a pochopit, ûe jsou dvojÌho druhu: p¯ipoutanost k vjemu Ñj·ì a p¯ipoutanost k pocitu Ñmojeì. P¯ipoutanost k Ñj·ì je vjemem, kterÈmu jsme
navykli a kter˝ n·m namlouv·, ûe Ñj·ì je nÏjakou zvl·ötnÌ entitou, tzn.
ûe si myslÌme, ûe j· jsem jako toto nebo jako tamto, a ûe jsem tudÌû ten
nejvÏtöÌ Ëi nÏco podobnÈho. Pocit Ñmojeì je n·vyk p¯ivlastÚovat si nÏco, ËÌmû beru nÏjakou vÏc jako to, co n·leûÌ mnÏ a co miluji a m·m
r·d. Dokonce i to, co nen·vidÌm, je br·no jako Ñmoje nep¯·telstvÌì. Tomu vöemu se ¯Ìk· struËnÏ Ñmojeì.
V jazyce p·li5) je vjem Ñj·ì naz˝v·n att· a Ñmojeì je attanÌj·. Jako
alternativu m˘ûeme pouûÌt pojmy, kterÈ se vöeobecnÏ pouûÌvajÌ v indickÈ filosofii. Slovo aham̌k·ra oznaËuje vjem Ñj· jsemì, kter˝ n·m
umoûÚuje proûÌvat pocit existence Ñj·ì. Toto slovo vych·zÌ ze slova
aham̌, tedy Ñj·ì. Slovo mamam̌k·ra znamen· pociùov·nÌ vlastnÏnÌ
vöeho ÑmÈhoì a to n·m umoûÚuje vidÏt vÏci jako ÑmÈì. Toto slovo vych·zÌ ze slova mama, tedy Ñmojeì.
26
SRDCE BUDDHISMU
Pocity Ñj· jsemì a ÑmÈì jsou tak nebezpeËnÈ a niËivÈ, ûe jim ¯Ìk·me ÑduchovnÌ nemocì. Kaûd· odnoû filosofie a Dhammy za doby
Buddhova ûivota chtÏla lidem pomoci oËistit se od tÏchto pocit˘. I n·sledovnÌci jin˝ch smÏr˘ mÏli ten sam˝ cÌl ñ oËistit lid od tÏchto pocit˘.
RozdÌl mezi jin˝mi smÏry a buddhismem je ten, ûe kdyû se jim (zast·nc˘m jin˝ch smÏr˘) poda¯Ì vyhladit tyto pocity, naz˝vajÌ to, co tu z˘st·v·, jako ÑPravÈ J·ì, ÑPravÈ ·tmanì, ÑOsobaì. Buddhismus odmÌt· pouûÌvat tyto n·zvy, protoûe nechce zap¯ÌËinit nÏjakÈ novÈ p¯ipoutanosti
k j· nebo k vÏcem, kterÈ n·leûÌ k j·. Stav, jenû je osvobozen od pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, je povaûov·n jednoduöe za dokonalou pr·zdnotu. Tato pr·zdnota se naz˝v· nibb·na, jak to m˘ûeme vidÏt v tÈto fr·zi:
ÑNibb·na je dokonal· pr·zdnota (Nibb·nam̌ paramam̌ suÚÚam̌)ì.
Nibb·na je absolutnÏ pr·zdn·, bez pocitu Ñj·ì a Ñmojeì, a to ve vöech
moûn˝ch ohledech beze zbytku. Takov· je nibb·na, oznaËujÌcÌ ukonËenÌ duchovnÌ nemoci.
Tuto z·leûitost t˝kajÌcÌ se pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì lze velmi tÏûce
spat¯it. Pokud nem·te opravdov˝ z·jem prohlÈdnout tuto z·leûitost,
nebudete mÌt nikdy schopnost pochopit, ûe je to sÌla skryt· za utrpenÌm (dukkha), sÌla ukryt· za duchovnÌ nemocÌ.
Ego, egoismus a j·stvÌ
To, Ëemu se ¯Ìk· att· neboli Ñj·ì, koresponduje s latinsk˝m slovem
Ñegoì. Jestliûe vyvstane v nÏkom pocit sebeñvÏdomÌ, naz˝v·me to
egoismem, protoûe jakmile pocit Ñj·ì vznikne, je p¯irozenÏ a nevyhnutelnÏ doprov·zen pocitem Ñmojeì. Proto pocit Ñj·ì a pocit vÏcÌ n·leûÌcÌch k Ñj·ì, br·no dohromady, je tÌm, Ëemu se ¯Ìk· egoismus. Ego lze
povaûovat za p¯irozen˝ jev lidsk˝ch bytostÌ a co vÌce, lze to br·t za
˙st¯ednÌ bod jejich ûivota. Pokud bychom chtÏli p¯eloûit slovo Ñegoì
do angliËtiny, museli bychom to p¯eloûit do v˝razu Ñduöeì, coû je slovo, kterÈ koresponduje s ¯eck˝m v˝razem kentricon, coû znamen·
Ñst¯edì. TudÌû vezmeme-li v potaz tato slova, pak duöe (att·) m˘ûe b˝t
povaûov·na za ˙st¯ednÌ bod ûijÌcÌch bytostÌ, za jejich nutnÈ j·dro. Jen-
27
ûe dÌky tomu, ûe je to st¯ed veökerÈho dÏnÌ, nenÌ pro obyËejnÈ lidi
moûnÈ, aby se snadno zbavili svÈho ega.
Je logickÈ, ûe vöichni neosvÌcenÌ lidÈ musÌ zakusit tento pocit
egoismu, kter˝ tu neust·le vyvst·v·. AËkoliv je pravda, ûe ego nevyjad¯uje sebe sama po celou dobu, projevuje se, kdykoliv ËlovÏk vidÌ formu, slyöÌ zvuk, cÌtÌ v˘ni, dot˝k· se hmatatelnÈho objektu nebo m· myölenku, kter· mu vyvstane v mysli. P¯i kaûdÈ p¯Ìleûitosti, kdy vyvstanou
pocity Ñj·ì a Ñmojeì, si m˘ûeme ihned uvÏdomit, ûe se jedn· o plnÏ vyvinutou nemoc bez ohledu na to, zdali je pocit odvisl˝ od vidÏnÌ formy, slyöenÌ zvuku, cÌtÏnÌ v˘nÏ nebo Ëehokoliv jinÈho. Jakmile vyvstanou ve chvÌli smyslovÈho kontaktu pocity Ñj·ì a Ñmojeì, jedn· se o nemoc, kter· je plnÏ vyvinuta. Pocit j·stvÌ (osobnosti) vyvstal v plnÈ sÌle.
V tomto bodÏ p¯estaneme tomuto nakaûenÌ ¯Ìkat egoismus, ale
naz˝v·me to oddÏlenou osobnostÌ, protoûe je to neklid ega, jenû vede
osobnost do niûöÌ ˙rovnÏ, k faleönÈmu nazÌr·nÌ a do stavu myölenÌ
v omezenÈ a oddÏlenÈ dimenzi bez zv·ûenÌ jev˘ a lidÌ kolem sebe.
Vöe, co dÏl· osobnost, je sobeckÈ. Osobnost je zcela ovl·d·na chtivostÌ, nen·vistÌ a zmatkem. Nemoc vyjad¯uje sebe samu jako oddÏlenost
osobnosti, a tÌm zraÚuje jak sebe, tak i ostatnÌ. Je to nejvÏtöÌ nebezpeËÌ ve svÏtÏ. SvÏt je v souËasnosti tak chaotick˝ a tato v¯ava a neklid
nenÌ zp˘soben niËÌm jin˝m neû oddÏlenostÌ kaûdÈ osobnosti, kter·
p¯er˘st· v oddÏlenost a rozdÌlost stran a spolk˘, kterÈ si navz·jem
konkurujÌ a p¯etahujÌ se o moc. BojujÌ mezi sebou bez nÏjakÈ skuteËnÈ touhy po boji, ale v d˘sledku n·tlaku, kter˝ leûÌ mimo jejich kontrolu. Nemohou odolat sÌle tohoto n·tlaku, a tak se nemoc st·le vÌce
a vÌce zako¯eÚuje. SvÏt je nakaûen jiû v z·rodku, kter˝ pozdÏji zap¯ÌËinil tuto nemoc. Nikdo si neuvÏdomuje potenci·lnost a dosah toho, co
odol·v· tÈto nemoci, tedy toho, co leûÌ v samÈm srdci buddhismu.
Nic, aù je to cokoliv,
by nemÏlo b˝t drûeno jako Ñj·ì nebo Ñmojeì
Pokusme se jasnÏ pochopit tento v˝raz Ñsrdce buddhismuì. Kdykoliv,
kdy hled·me vhodnou odpovÏÔ na to, co se skr˝v· pod v˝razem Ñsrd-
28
SRDCE BUDDHISMU
ce buddhismuì, dost·v· se n·m p¯Ìliö mnoho sporn˝ch odpovÏdÌ, kterÈ jsou jako mo¯e plnÈ zvuk˘. Kaûd˝ m· nÏjakou odpovÏÔ. To, jestli
jsou tyto odpovÏdi spr·vnÈ Ëi nikoliv, je nÏco jinÈho. NenÌ dostateËnÏ
spr·vnÈ odpovÏdÏt podle toho, co jsme si vyslechli a zapamatovali.
MusÌme se podÌvat sami do sebe a nazÌrat s plnÏ bdÏlou pozornostÌ
a moudrostÌ (satiñpaÚÚ·), zdali m·me Ëi nem·me pravÈ srdce buddhismu.
NÏkte¯Ì z v·s pravdÏpodobnÏ ocitujÌ »ty¯i uölechtilÈ pravdy (arijañsaËËa), jinÌ zd˘raznÌ promÏnlivou nest·lost, ˙trpnou bezradnost
a omezenou osobnost (aniËËat·, dukkhat· a anattat·), anebo tu nÏkte¯Ì ocitujÌ verö:
Zdrûov·nÌ se od vykon·v·nÌ öpatnostÌ,
(Sabba p·passa akaranam̌)
vykon·v·nÌ pouze vöeho dobrÈho,
(kusalass˙pasampad·)
oËisùov·nÌ mysli,
(saËitta parijodapanam̌)
to je srdce buddhismu.
(etam̌ Buddh·nas·sanam̌).6)
Vöechny tyto odpovÏdi jsou spr·vnÏ, ale jen do urËitÈ meze. R·d
bych navrhl, ûe pod v˝razem Ñsrdce buddhismuì si lze vybavit toto:
ÑNic, aù je to cokoliv, by nemÏlo b˝t nazÌr·no jako to Ëi ono.ì Je to pas·û vyÚat· z Madûdûhimañnik·ja, kde nÏkdo p¯istoupil k Buddhovi
a zeptal se ho, zdali by mohl summarizovat svÈ uËenÌ v jednÈ vÏtÏ,
a co ûe by to potom bylo za vÏtu. Buddha odpovÏdÏl, ûe to m˘ûe shrnout a ¯ekl: ÑSabbe dhamm· n·lam̌ abhinives·ja.ì7) P¯iËemû Ñsabbe
dhamm·ì znamen· Ñvöechny vÏciì, Ñn·lam̌ì znamen· Ñby nemÏly
b˝tì, Ñabhinives·jaì znamen· Ñdrûenyì.8) Nic, aù je to cokoliv, by nemÏlo b˝t drûeno. Potom Buddha zd˘raznil tento proslov tÌm, ûe ¯ekl,
ûe ten, kdo si vyslechl tuto stÏûejnÌ vÏtu, slyöel vöe, o Ëem pojedn·v·
buddhismus; ten, kdo tuto vÏtu vnesl do praxe, zaËal uskuteËÚovat
29
vöe, o Ëem je buddhismus; a ten, kdo obdrûel plody praxe, obdrûel
veökerÈ plody buddhismu.
NynÌ, pokud si nÏkdo uvÏdomÌ pravdu, ûe tu nenÌ jedin· vÏc, na
kterÈ by se mÏlo lpÏt, je oproötÏn od vöech nakaûliv˝ch z·rodk˘, kterÈ zap¯ÌËiÚujÌ nemoci chtivosti, nen·visti a zmatku nebo nÏjakÈ chybnÈ Ëinnosti jakÈhokoliv druhu, aù jsou zp˘sobeny tÏlem, ¯eËÌ nebo
myslÌ. Potom se lze skvÏle ubr·nit tÈto nemoci tÌm zp˘sobem, ûe jak·koliv forma, zvuk, v˘nÏ, chuù, hmatateln˝ objekt a dor·ûejÌcÌ ment·lnÌ
jev vyhladÌme tou protil·tkou, kter· likviduje totoûnost s tÏlem a myslÌ. Touto protil·tkou je pr·vÏ vÏta: ÑNic, aù je to cokoliv, by nemÏlo b˝t
drûeno.ì Z·rodek nebude vpuötÏn, a kdyby n·hodou pronikl dovnit¯,
bude ihned zniËen. Takûe se nebude rozr˘stat a nezp˘sobÌ vznik nemoci, protoûe je neust·le zneökodÚov·n touto ˙Ëinnou protil·tkou.
Bude zde absolutnÌ a neust·l· imunita. Toto je potom hodno n·zvu
Ñsrdce buddhismuì, tedy vöech uËenÌ (Dhamma). Nic, aù je to cokoliv,
by nemÏlo b˝t drûeno (ÑSabbe dhamm· n·lam̌ abhinives·jaì).
Osoba, kter· realizuje tuto pravdu, je jako nÏkdo, kdo m· protil·tku, kterou se m˘ûe br·nit a niËit tuto nemoc. NenÌ moûnÈ, aby tato
osoba vÌce trpÏla duchovnÌ nemocÌ. NicmÈnÏ u obyËejn˝ch lidi, kte¯Ì
neznajÌ srdce buddhismu, je tomu naopak. Tito nevÏdomÌ lidÈ postr·dajÌ i tu nejnepatrnÏjöÌ imunitu (odolnost).
Po tomto v˝kladu pravdÏpodobnÏ pochopÌte, co se myslÌ pod
pojmem ÑduchovnÌ nemocì a kdo je doktor, kter˝ tuto nemoc lÈËÌ.
Ovöem pouze za toho p¯edpokladu, ûe vidÌme sebe sama nakaûenÈ
touto nemocÌ, st·v·me se opravdu v·ûnÏ zainteresov·ni na vylÈËenÌ se
z tÈto nemoci. Jen dÌky tomuto zjiötÏnÌ m˘ûeme zvolit spr·vn˝ zp˘sob
lÈËby. P¯ed tÌmto zjiötÏnÌm, kdy jsme nemÏli Ñani p·ruì o tom, ûe jsme
nemocnÌ, jsme se zabavovali vöÌm moûn˝m, co n·s tÏöilo. Byli jsme jako ti, kdo si neuvÏdomujÌ, ûe majÌ nÏjakou v·ûnou nemoc, jakou m˘ûe b˝t t¯eba rakovina nebo tuberkulÛza, a kdo se honÌ za vöelijak˝mi
pomÌjiv˝mi radostmi, aniû by se zatÏûovali hled·nÌm vhodnÈho lÈku
na svou nemoc; jakmile se vöak o svÈ nemoci dozvÏdÌ, umÌrajÌ, protoûe uû je p¯Ìliö pozdÏ na jakoukoliv lÈËbu.
My vöak nebudeme tak hloupÌ. Budeme n·sledovat Buddhovu
30
SRDCE BUDDHISMU
radu: ÑNebuÔ nepozorn˝. BuÔ dokonale v bdÏlÈ pozornosti.ì9) Proto
bychom se nejprve mÏli snaûit b˝t plnÏ pozornÌ. Pak bychom mÏli pohlÈdnout na p¯ÌËinu, jeû m· za n·sledek utrpenÌ z duchovnÌ nemoci,
a p¯eöet¯it z·rodek, jenû zp˘sobuje nakaûenÌ se touto nemocÌ. Jestliûe
to prov·dÌte spr·vnÏ a bez p¯est·vky, zajistÈ obdrûÌte v tomto ûivotÏ tu
nejlepöÌ vÏc, kterou m˘ûe lidsk· bytost zÌskat.
MusÌme se vno¯it do sebe a pohlÈdnout co nejblÌû do st¯edu, kde
sÌdlÌ z·rodek veökerÈho lpÏnÌ a drûenÌ se, a pak bychom mÏli p¯eöet¯it, jak˝m zp˘sobem tento z·rodek bujÌ a zhoubnÏ roste do v˝slednÈ
nemoci. I kdyû budete toto pozorov·nÌ a proöet¯ov·nÌ prov·dÏt jen
povrchnÏ, zjistÌte, ûe z·kladnÌ p¯ÌËinou veökerÈho zneËistÏnÌ je pr·vÏ
toto lpÏnÌ na pocitech Ñj·ì a Ñmojeì.
Chtivost, nen·vist a zmatek
Vöechna zneËistÏnÌ (kilÈsa) m˘ûeme rozdÏlit do t¯ech skupin: chtivost,
nen·vist a zmatek (lobha, dÛsa a mÛha); nebo je lze set¯Ìdit do öestn·cti druh˘; nebo do mnoha r˘zn˝ch kategoriÌ, kterÈ si utvo¯Ìme. Ale
ty t¯i skupiny lze takÈ shrnout do z·kladnÌch pocit˘: pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. Pocity Ñj·ì a Ñmojeì jsou vnit¯nÌm j·drem, kterÈ d·v· vznik chtivosti, nen·visti a zmatku. Kdyû se toto j·dro projevÌ jako chtivost, slep·
touha a dychtivost, p¯itahuje smysly vnÌmanÈ objekty, kterÈ se objevily v poli vnÌm·nÌ. Pokud toto j·dro v jinÈm okamûiku odpuzuje a odr·ûÌ od sebe smysly vnÌmanÈ objekty, ¯Ìk· se tomu nen·vist neboli dÛsa. Ve chvÌli, kdy je j·dro otupeno a nevÌ, co vlastnÏ chce, potulujÌce
se okolo objekt˘ v nejistotÏ, zda touûÌ po vnÌman˝ch objektech nebo
je nen·vidÌ, je neklidnÈ a tomtuto projevu se ¯Ìk· zmatek neboli mÛha.
Tento zp˘sob popisu n·m usnadnÌ pozorov·nÌ aktu·lnÌ neËistoty. Chtivost neboli smysln· û·dost (lobha neboli r·ga) vtahuje objekt
dovnit¯ a zaËleÚuje ho do sebe sama. Kdeûto nen·vist neboli zloba
(dÛsa neboli kodha) odr·ûÌ vÏci pryË od sebe. Zmatek (mÛha) se mot· kolem jevu v nejistotÏ, zdali by se to mÏlo Ëi nemÏlo dÏlat, ot·ËÌ se
31
st·le dokola pln˝ strachu odmÌtnout objekt a neochoten vt·hnout objekt do sebe.
ZneËistÏnÌ se chov· k smysly vnÌman˝m objekt˘m (form·m, zvuk˘m, v˘nÌm, chutÌm a hmatateln˝m objekt˘m) jednÌm z tÏchto zp˘sob˘, coû z·visÌ od toho, jakou formu na sebe dan˝ objekt bere, zdali je
jasnÏ vnÌmateln˝ Ëi zda je skryt˝ a zda vzbuzuje p¯itaûlivost, odpudivost nebo zmatenost. Navzdory tÏmto rozdÌlnostem je jasnÈ, ûe toto
vöechno jsou neËistoty, protoûe majÌ svÈ ko¯eny ve vnit¯nÌch pocitech
Ñj·ì a Ñmojeì. Proto lze ¯Ìci, ûe pocity Ñj·ì a Ñmojeì jsou j·drem vöeho
zneËistÏnÌ, z·kladnÌ p¯ÌËinou veökerÈho utrpenÌ (dukkha) a vöech nemocÌ.
Mnoho lidÌ nepochopilo Buddhovo uËenÌ proto, ûe neporozumÏlo dostateËnÏ a nebo neproöet¯ilo toto uËenÌ z hlediska utrpenÌ
(dukkha). Mysleli si, ûe pod oznaËenÌm narozenÌ, st·¯Ì, nemoc, smrt
a tak d·le je mÌnÏno jiû samo o sobÏ utrpenÌ (dukkha). Ve skuteËnosti to jsou vöak jeho charakteristickÈ prost¯edky, na kter˝ch se utrpenÌ
projevuje. Buddha shrnul svÈ vysvÏtlenÌ termÌnu dukkha touto ¯eËÌ:
ÑStruËnÏ ¯eËeno, dukkha je pÏt skupin (khanda), ve kter˝ch sÌdlÌ lpÏnÌ (up·d·na).ì V p·li to je ÑSankhittena panËup·d·nakñkhandañdukkha.ì To znamen·, ûe cokoliv, co drûÌ nebo je drûeno jako Ñj·ì nebo Ñmojeì, je dukkha. A vöe, co nem· û·dnÈ lpÏnÌ na
pocitech Ñj·ì nebo Ñmojeì, nenÌ dukkha. Proto zrozenÌ, st·¯Ì, nemoc,
smrt a tak d·le v p¯ÌpadÏ, ûe nejsou drûeny v totoûnosti Ñj·ì nebo Ñmojeì, nemohou b˝t dukkha. Pouze kdyû je zrozenÌ, st·¯Ì, nemoc a smrt
drûeno ve ztotoûnÏnÌ jako Ñj·ì nebo Ñmojeì, jedn· se o dukkha. TÏlo
a mysl jsou jedno a to samÈ. Nemyslete si, ûe dukkha je vrozen· v tÏle a mysli. Pouze kdyû zde je lpÏnÌ k pocit˘m Ñj·ì nebo Ñmojeì, st·v·
se tÏlo a mysl dukkha. Dukkha zde neexistuje tehdy, kdyû m·te ËirÈ
a nezneËistÏnÈ uvÏdomÏnÌ tÏla a mysli, jako tomu je u Arahata (ProbuzenÈho).
32
3
PR¡ZDNOTA
NEBOLI SU““AT¡
M
usÌme vÏdÏt, ûe vjemy Ñj·ì a Ñmojeì jsou z·kladnÌ p¯ÌËinou vöech
forem utrpenÌ (dukkha). Kdekoliv je drûenÌ, tam je souËasnÏ
temnota nevÏdomosti (avidûdû·). NenÌ zde û·dnÈ jasnÈ pozn·nÌ, protoûe mysl je zatemnÏn· a nenÌ pr·zdn·; mysl je smÌch·na a zneËiötÏna
totoûnostÌ Ñj·ì a Ñmojeì. Naproti tomu v pravÈm kontrastu mysl, kter·
je zbavena lpÏnÌ na vjemech Ñj·ì a Ñmojeì, je pr·zdn·, klidn·, plnÏ
osvÌcen· a moudr· (satiñpaÚÚ·).
Jestliûe nÏkdo mluvÌ inteligentnÏ a v˝stiûnÏ o pr·zdnotÏ, i p¯esto, ûe to je pro nÏkterÈ nÏco dÏsivÈho, mluvÌ jako zenov˝ mistr.
Chuang Po ¯ekl, ûe pr·zdnota (suÚÚat·) je Dhamma, suÚÚat· je
Buddha a suÚÚat· je Jedna Mysl.10) Zmatek, tedy nep¯Ìtomnost suÚÚat·, nenÌ Dhamma, nenÌ Buddha a nenÌ Jedna Mysl. Zmatek je nov· mÌchanice, nov˝ v˝mysl. Jsou tu dvÏ diametr·lnÏ odliönÈ vÏci, kterÈ tu
vyvst·vajÌ. A sice: pr·zdnota (suÚÚat·) a zmatek. Jakmile jsme pochopili obÏ dvÏ, ch·peme snadno celou nauku (Dhammu).
MusÌme si b˝t jasnÏ vÏdomi skuteËnosti, ûe existujÌ dva druhy
zkuöenostÌ: na jednÈ stranÏ tu jsou zkuöenosti zaloûenÈ na vjemech
Ñj·ì a Ñmojeì a na druhÈ stranÏ tu je dokonalÈ pozn·nÌ a moudrost.
MusÌme takÈ vidÏt, ûe tyto dva druhy jsou zcela protich˘dnÈ; v jeden
okamûik m˘ûe b˝t p¯Ìtomen jen jeden druh zkuöenosti. Jestliûe nÏkter˝ z nich vstoupÌ do mysli, druh˝ z nich se okamûitÏ vytratÌ. Jestliûe je
mysl naplnÏn· pocity Ñj·ì a Ñmojeì, moudrosti a pozn·nÌ (satiñpaÚÚ·)
33
nenÌ umoûnÏno vstoupit do mysli; jestliûe zde je bdÏl· pozornost
a moudrost, vjem Ñj·ì a Ñmojeì zmizÌ. OsvobozenÌ od vjemu Ñj·ì a Ñmojeì je satiñpaÚÚ· (osvÌcen· mysl).
P¯Ìmo teÔ v tuto chvÌli jste i vy, kdo se soust¯edÌte na toto uËenÌ,
pr·zdnÌ; nejste zaplÈt·ni do pocitu Ñj·ì a Ñmojeì. Jste bdÏlÌ, pozornÌ
a m·te dokonalÈ pozn·nÌ a moudrost; pocit Ñj·ì a Ñmojeì do v·s nem˘ûe vstoupit. Ale pokud byste p¯i jinÈ p¯Ìleûitosti nevhodnÏ zas·hli
do tÈto pr·zdnoty, pak by tato pr·zdnota neboli moudrost (satiñpaÚÚ·), kterou nynÌ vyciùujete, zmizela.
Jestliûe jsme pr·zdnÌ od egoismu, nenÌ tu zkuöenost vjemu Ñj·ì
a Ñmojeì. M·me pravÈ pozn·nÌ a moudrost, coû uhasÌn· utrpenÌ
(dukkha). To je tÌm spr·vn˝m lÈkem proti duchovnÌ nemoci. V tÈto
chvÌli nem˘ûe b˝t nemoc zrozena a nemoc, kter· jiû povstala d¯Ìve,
zmizÌ podobnÏ, jako kdyû nÏco seberete a zahodÌte. V tento okamûik
bude mysl zcela naplnÏna Dhammou. To svÏdËÌ o tom, ûe pr·zdnota
je satiñpaÚÚ·, pr·zdnota je Dhamma, pr·zdnota je Buddha, protoûe
jakmile proûÌv·te vypr·zdnÏnÌ od vjemu Ñj·ì a Ñmojeì, bude zde p¯Ìtomn· kaûd· û·dan· kvalita ze vöech buddhistick˝ch pÌsem.
V pr·zdnotÏ jsou veökerÈ ctnosti
ÿekneme-li to jasnÏ, v okamûiku proûÌv·nÌ pr·zdnoty jsou vöechny
ctnosti p¯ÌtomnÈ. Je tu dokonalÈ pozn·nÌ a sebeñuvÏdomÏnÌ (satiñsampadûaÚÚa); dokonal˝ stud z vykon·nÌ nÏËeho zlÈho (hiri), dokonal· z·brana p¯ed vykon·nÌm nÏËeho zlÈho (ottappa), dokonal· vytrvalost a trpÏlivost (khanti), dokonal· vzneöenost (soraËËa), dokonal· vdÏËnost (kataÚÚ˙ñkatavedi) a dokonal· up¯Ìmnost (saËËa).
A v pr·zdnotÏ je takÈ pozn·nÌ a pravÈ nazÌr·nÌ, odr·ûejÌcÌ prav˝ stav
vÏcÌ a skuteËnosti (dûath·bh˙tañÚ·nadassana), coû m· za n·sledek
ˇ
naplnÏnÌ cesty, uskuteËnÏnÌ cÌle a realizaci
nibb·ny.
Doöel jsem k samotnÈmu meritu vÏci. ÿekl jsem, ûe zde musÌ b˝t
dokonalÈ pozn·nÌ a sebeñuvÏdomÏnÌ, stud z vykon·v·nÌ zlÈho, z·brana p¯ed vykon·v·nÌm nÏËeho zlÈho, vytrvalost a trpÏlivost, vzneöe-
34
SRDCE BUDDHISMU
nost, vdÏËnost a up¯Ìmnost, protoûe to je takÈ Dhamma. Tyto principy mohou b˝t ˙toËiötÏm pro svÏt. Dokonce i se samotn˝mi principy
hiri a ottappa, tedy studem z vykon·v·nÌ nÏËeho zlÈho a z·branou vykon·vat zlÈ vÏci, by se svÏt uklidnil ve vÏËnÏ trvalÈm mÌru. V souËasnÈ dobÏ je zde mnoho bezcitn˝ch a cynick˝ch lidÌ, kte¯Ì se nezdr·hajÌ dÏlat zlÈ vÏci a nemajÌ û·dnÈ pocity viny, kdyû jim je prok·z·no, ûe
zlÈ vÏci dÏlajÌ. Jelikoû tomu tak ve svÏtÏ opravdu je, jsou tito lidÈ st·le schopni dÏlat nespr·vnÈ vÏci a neust·le trvajÌ na tom, ûe si mohou
dÏlat, co chtÏjÌ. Dokonce i kdyû si jsou vÏdomi toho, ûe jejich Ëiny
zp˘sobujÌ v celÈm svÏtÏ pohromu, vytrvale p·chajÌ zlo d·le, a tÌm je
svÏt jejich vinou postupnÏ niËen, protoûe jim chybÌ i tento mal˝ podÌl
ctnosti.
Nebo vezmÏme v ˙vahu jeötÏ pokornÏjöÌ ctnost, kterou je vdÏËnost (kataÚÚ˙ñkatavedi). Pr·vÏ s touto jednou ctnostÌ by se cel˝ svÏt
ocitl v mÌru. MusÌme rozpoznat, ûe kaûd· bytost je ve svÏtÏ patronem
vöech ostatnÌch lidÌ. TÏmito patrony nejsou jen lidÈ, ale jsou jimi i koËky a psi a dokonce i vrabci. Pokud si v plnÈ mÌ¯e uvÏdomÌme n·ö dluh
vdÏËnosti vöem tÏmto tvor˘m, p¯estaneme jednat tÌm zp˘sobem, kter˝m bychom jim nÏjak ubliûovali Ëi je utiskovali. Silou tÈto jedinÈ
ctnosti vdÏËnosti m˘ûeme pomoci celÈmu svÏtu.
Je patrnÈ, ûe skutky, kterÈ nesou n·zev ctnost, jsou v p¯ÌpadÏ, ûe
jsou opravdu hodnÈ tohoto n·zvu, vöechny zaloûeny na stejnÈ p¯irozenosti: kaûd˝ z nich m· v sobÏ sÌlu pomoci svÏtu. Ale jestliûe jsou
skutky faleönÈ, st·vajÌ se p¯ek·ûkami a neuspo¯·dan˝m mnoûstvÌm
rozporuplnostÌ. Pravou ctnostÌ je vypr·zdnÏnÌ se od vjemu Ñj·ì a Ñmojeì. V tÈto pravÈ ctnosti lze nalÈzt vöechny Dhammy a vöechno, co dÏl· ProbuzenÈ Probuzen˝mi. Vöechny vÏci jsou p¯ÌtomnÈ uvnit¯ tÈto
jednotnÈ mysli, kter· je pravou myslÌ, tedy myslÌ ve svÈm pravÈm spoËinutÌ.
Na druhÈ stranÏ mysl, kter· je horeËnatÏ naplnÏn· vjemy Ñj·ì
a Ñmojeì, je bez jakÈkoliv ctnosti. V tÏchto chvÌlÌch tu nenÌ mÌsto pro
pravÈ pozn·nÌ, pravou mysl nebo sebeñuvÏdomÏnÌ. Mysl je v tÏkavÈm, ukvapenÈm stavu. NenÌ zde û·dn· p¯edmyölenka, û·dnÈ uvaûov·nÌ a û·dn· zdrûenlivost. Je tu ahiri a anottappa, nestoudnost a û·d-
35
n· z·brana ve vykon·v·nÌ zl˝ch skutk˘. Jeden je bezcitn˝, protoûe mu
nic nebr·nÌ v cestÏ vykonat nÏco zlÈho, a druh˝ je bez vdÏËnosti. Mysl je tak zahalena v temnotÏ, ûe ËlovÏku umoûnÌ dÏlat pouze takovÈ
vÏci, kter˝mi se niËÌ svÏt. Je potom bezp¯edmÏtnÈ mluvit o jasnÈm pozn·nÌ a nahlÌûenÌ nest·losti, ˙trpnosti a omezenosti osobnosti. Pro nezdravou a zatemnÏlou mysl, spoËÌvajÌcÌ v takovÈm nÌzkÈm stavu, jsou
vöechny uûiteËnÈ kvality nepochopitelnÈ.
Proto je t¯eba si uvÏdomovat tyto dva typy mysli: pr·zdnotu
a osvobozenÌ se od vjemu Ñj·ì a temnotu a neosvobozenÌ se od vjemu
Ñj·ì. PrvnÌ typ naz˝v·me Ñpr·zdn· myslì a druh˝ typ Ñpobou¯en·ì nebo Ñzanepr·zdnÏn·ì mysl.
Pobou¯en· mysl
Zde je bÏûnÏ zn·mÈ, ûe nikdo nechce b˝t pobou¯en. Kaûd˝ chce b˝t
zbaven toho Ëi tamtoho. NÏkte¯Ì lidÈ se radujÌ z lenivÈ nicoty, kdy nemusÌ pracovat. Kaûd˝ je r·d zbaven obtÌûÌ, kterÈ t¯eba nastanou, kdyû
jsou dÏti hluËnÈ a vyruöujÌ. NicmÈnÏ tyto typy pr·zdnoty jsou externÌ;
nenÌ to ta prav· pr·zdnota.
Vnit¯nÌ pr·zdnota (suÚÚat·) znaËÌ spoËinutÌ ve stavu, kdy jste
vskutku norm·lnÌ a p¯irozenÌ a vaöe mysl nenÌ rozpt˝len· a zmaten·.
Kaûd˝, kdo toto proûije, si toho vskutku velmi v·ûÌ. Jestliûe se tato
pr·zdnota rozvine do svÈho nejvÏtöÌho stupnÏ, coû znaËÌ naprostÈ
oproötÏnÌ se od egoismu, pak je to nibb·na.
Pobou¯en· mysl je nÏco zcela odliönÈho. Je pobou¯en· v kaûdÈm
zp˘sobu ñ fyzicky, ment·lnÏ a duchovnÏ. Je zcela zmaten·, bez nejmenöÌ zn·mky klidu nebo ötÏstÌ. V pr·zdnotÏ (suÚÚat·) je Dhamma,
Buddha a p˘vodnÌ p¯irozenost mysli. P¯i zanepr·zdnÏnÌ nenÌ ani
Dhamma a ani û·dn˝ Buddha, bez ohledu na to, kolikr·t vyk¯ikujeme
a hlasitÏ vyvol·v·me vÏtu: ÑObracÌm se k Buddhovi o pomoc
(Buddham̌ saranam̌ gaËËh·mi).ì11) NenÌ moûnÈ, aby se Dhamma usaˇ
dila v takto zanepr·zdnÏnÈ
mysli. Pro lidi, jejichû mysl je zanepr·zdnÏna pocity Ñj·ì a Ñmojeì, nem˘ûe ani v p¯ÌpadÏ, kdy nalÈzajÌ ˙toËiötÏ ve
36
SRDCE BUDDHISMU
T¯ech Klenotech (obdrûenÌ pravidel, nabÌzenÌ almuûen a vykon·v·nÌ
z·sluûn˝ch skutk˘), b˝t p¯Ìtomn˝ û·dn˝ prav˝ Buddha, Dhamma nebo Sangha. Vöe se st·v· pouze bezv˝znamn˝m ritu·lem. Prav˝ Buddha, Dhamma a Sangha spoËÌvajÌ v pr·zdnÈ mysli. Kdykoliv je mysl
prost· pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, jsou souËasnÏ p¯Ìtomny T¯i Klenoty. Jestliûe je mysl pr·zdn· jen na chvÌli, pak je to doËasn˝ Buddha, doËasn·
Dhamma a Sangha. Jestliûe tu je p¯Ìtomna absolutnÌ pr·zdnota, pak je
to skuteËn˝ a trval˝ Buddha, Dhamma a Sangha.
ProsÌm, abyste vytrvali ve snaze vypr·zdnit svoje mysli od vjemu
Ñj·ì a Ñmojeì. Pak vÏzte, ûe Buddha, Dhamma a Sangha budou p¯Ìtomny neust·le. Udrûujte pr·zdnou mysl do tÈ doby, dokud neproûÌv·te
dokonalou a absolutnÌ pr·zdnotu. MusÌme p¯ijmout Dhammu, kter· je
souËasnÏ medicÌnou na vylÈËenÌ duchovnÌ nemoci a z·roveÚ protil·tkou, kter· stavÌ imunitnÌ systÈm. Tuto Dhammu musÌme vnÈst do
ûivota a uûÌvat ji ve svÈ mysli, p¯iËemû tu nezbyde û·dnÈ mÌsto pro nemoc, kter· by mÏla znovu vzniknout.
37
»·st 2
VäECHNO O PR¡ZDNOTÃ
4
VäECHNA U»ENÕ,
VäECHNY PRAXE
S
uÚÚat· (pr·zdnota) je z ˙plnÈho Buddhova uËenÌ tÌm nejobtÌûnÏjöÌm k pochopenÌ, protoûe to je podstata celÈho uËenÌ a nejvnit¯nÏjöÌ srdce buddhismu. Jakmile nÏco nazveme Ñsrdceì, z·konitÏ tÌm chceme oznaËit nÏco jemnÈho a hlubokÈho. PravÈ pochopenÌ tohoto j·dra
(srdce) neleûÌ v oblasti dohad˘ nebo v oblasti bÏûnÈho uvaûov·nÌ, na
kterÈ jsou lidÈ zvyklÌ. Toto j·dro (srdce) lze pochopit pouze za p¯edpokladu, ûe se odhodl·te provÈst hlubokou studii.
V buddhismu m· slovo Ñstudiumì v˝znam hlavnÏ ve smyslu neust·lÈho pozorov·nÌ, kterÈmu se intenzivnÏ vÏnujeme a p¯i kterÈm
proöet¯ujeme vöe, co vyvst·v· v mysli bez ohledu na to, zdali je to p¯ÌjemnÈ Ëi nep¯ÌjemnÈ.12) Pouze ti z v·s, kdo jsou plnÏ sezn·meni s pozorov·nÌm mysli, mohou skuteËnÏ poznat Dhammu. Ti, kdo pouze
Ëtou knihy, ji nejenom ûe nemohou pochopit, ale jeötÏ horöÌ je na tom
to, ûe tak mohou sejÌt na scestÌ. Ale ti, kdo zkouöÌ pozorovat vÏci, kterÈ probÌhajÌ v mysli, a kdo se st·le drûÌ toho, co je skuteËnÈ a co je v jejich myslÌch proûÌv·no jako p¯irozenÈ a standardnÌ, nebudou nikdy
zmateni. Pr·vÏ tito praktikanti jsou schopnÌ porozumÏt tomu, co je
dukkha, a nakonec i oni pochopÌ, co je Dhamma. Potom porozumÌ
knih·m, kterÈ Ëtou.
Kdyû ¯ekneme, ûe nÏkdo m· mnoho duchovnÌch zkuöenostÌ, m·me tÌm na mysli, ûe tento praktikant st·le pozoruje vÏci, kterÈ probÌhajÌ v mysli. Od chvÌle narozenÌ k okamûiku smrti musÌme tÌmto zp˘so-
41
bem trÈnovat sebe sama. MusÌme prozkouöet, jak· je spojitost mysli
s objekty, kterÈ ji obklopujÌ, a p¯irozenost v˝sledk˘ tohoto spojenÌ.
V tomto p¯irozenÈm procesu se nevyhnutelnÏ objevÌ jak proûitky radosti, tak proûitky bolesti; pozorov·nÌ tÏchto proûitk˘ posilnÌ mysl ve
smyslu moudrosti a uËinÌ ji pruûnÏjöÌ. UdrûÌme-li tuto dovednost pozorov·nÌ p¯irozenosti naöich myölenek, d·me prostor ke zrozenÌ ËirÈ mysli oproötÏnÈ od utrpenÌ (dukkha), coû je tÌm nejlepöÌm pozn·nÌm, kterÈ lze realizovat. Prost¯ednictvÌm tohoto pozn·nÌ se zcela obezn·mÌme
s proûÌv·nÌm, porozumÏnÌm a p¯Ìmou realizacÌ pr·zdnoty (suÚÚat·).
Mluvili jsme o duchovnÌ nemoci, kterou jsme vöichni postiûeni,
a popsali jsme jejÌ z·rodky, kterÈ jsou ukrytÈ v pocitech Ñj·ì a Ñmojeì.
Tato nemoc je n·kazou, kter· postihuje pravÈ pozn·nÌ a moudrost (satiñpaÚÚ·). Toto pozn·nÌ a moudrost je tÌm, co n·m umoûÚuje vidÏt
vöe (n·ö ûivot a svÏt) pr·vÏ v takovÈ podobÏ, v jakÈ to ve skuteËnosti
je. Takûe duchovnÌ nemoc se vztahuje k nevÏdomosti (avidûdû·) nebo chybnÈmu pozn·nÌ, kterÈ pramenÌ z nevÏdomosti a kterÈ zp˘sobuje chybnÈ Ëiny, kterÈ vedou k utrpenÌ (dukkha), a to i p¯esto, ûe po
str·nce fyzickÈ (tÏlo) a ment·lnÌ (mysl) jsme vcelku zdr·vi.
»Ìm se musÌme lÈËit, kdyû trpÌme duchovnÌ nemocÌ? MusÌme se
lÈËit pr·zdnotou (suÚÚat·). SuÚÚat· nenÌ jen lÈËebn˝ prost¯edek proti nemoci, ale je to takÈ zp˘sob osvobozenÌ se od nemoci. NenÌ tu nic,
co by se nach·zelo za pr·zdnotou.
MedicÌna, kter· lÈËÌ nemoc, je pozn·nÌm a praxÌ, kterÈ umoûÚujÌ, aby se zrodila pr·zdnota (suÚÚat·). Jakmile se objevÌ pr·zdnota, je
tu ujiötÏnÌ, ûe se nemoc zaËne lÈËit. Po uzdravenÌ se z nemoci tu nezbude nic jistÏjöÌho, neû je pr·zdnota (suÚÚat·), coû je stav, kter˝ je
zbaven utrpenÌ (dukkha) a oproötÏn od vöech ment·lnÌch neËistot,
kterÈ jsou p¯ÌËinou utrpenÌ (dukkha). Tato pr·zdnota je se svojÌ
nezmÏ¯itelnou v˝znamnostÌ sebeñexistujÌcÌ; nic se jÌ nem˘ûe dotknout,
nelze ji nÏjak vymyslet, nelze ji vylepöit nebo udÏlat cokoliv, co by ji
zmÏnilo. Pr·zdnota je vÏËn˝ stav, neboù nezn· ani narozenÌ a ani smrt.
JejÌ ÑbytÌì (existence) nenÌ tÌm sam˝m bytÌm (existencÌ) vÏcÌ, kterÈ jsou
zrozeny a kterÈ umÌrajÌ; tak ¯Ìk·me, ûe pr·zdnota m· ÑbytÌì, kterÈ je
charakterizov·no nemÏnnou pr·zdnotou (suÚÚat·), protoûe nem·me
42
k dispozici û·dnÈ jinÈ slovo. Jestliûe si nÏËÌ mysl uvÏdomÌ tuto vÏc, stane se toto uvÏdomÏnÌ (realizace) medicÌnou, kter· lÈËÌ nemoc a vede
k okamûitÈmu uzdravenÌ se z nemoci, tedy ke stavu, kter˝ je bezËasov˝, pr·zdn˝ a jenû je skuteËn˝m zdravÌm.
V˝znam pr·zdnoty
Snaûte se prosÌm uchopit v˝znam tohoto slova Ñpr·zdnotaì, neboli
suÚÚat·, ve vöech smÏrech, podobnÏ jako o tom uvaûujeme v tÈto
knize.
Nejprve zvaûte fakt, ûe Buddha prohlaöoval, ûe kaûdÈ slovo,
kterÈ on, Tath·gata (PlnÏ Probuzen˝)13), vypustil z ˙st, se vztahovalo
k tÈmatu pr·zdnoty (suÚÚat·). Nemluvil o niËem jinÈm, aù p¯Ìmo nebo nep¯Ìmo. Jak·koliv ¯eË, kter· nenÌ spojen· s tÈmatem pr·zdnoty,
nenÌ ¯eËÌ Tath·gaty, ale je ¯eËÌ û·k˘ z pozdÏjöÌ doby, kte¯Ì r·di vystavovali na obdiv sv˝mi dlouh˝mi promluvami svoji chytrost a vyjad¯ovacÌ schopnost. Podle slov Tath·gaty, kter· jsou kr·tk·, ˙sporn· a p¯Ìm·, se vöe vztahuje k jednomu podstatnÈmu ñ k pr·zdnotÏ (suÚÚat·).
EsencÌ jeho uËenÌ14) je osvobozenÌ se a vypr·zdnÏnÌ se od utrpenÌ
(dukkha) a neËistot (kilÈsa), kterÈ jsou p¯ÌËinami utrpenÌ (dukkha).
Kaûd˝ m˘ûe, jestliûe chce, popsat pr·zdnotu (suÚÚat·) nÏkolika
zp˘soby: vypr·zdnÏnÌ se od vjemu Ñj·ì nebo vypr·zdnÏnÌ se od drûenÌ Ëehokoliv, co je povaûov·no za Ñj·ì, Ëi to, co n·leûÌ k Ñj·ì. Slovo
Ñpr·zdnotaì m· nesmÌrnÈ mnoûstvÌ aplikacÌ. Z·kladnÌ charakteristika
pr·zdnoty z˘st·v· stejn·, ale vyj·d¯enÌ pr·zdnoty je nesËÌslnÈ. P¯esto
vöechno smÏ¯ujeme k tomu, abychom zde vyj·d¯ili pr·zdnotu pouze
jako stav, kter˝ je osvobozen od utrpenÌ (dukkha) a neËistot, kterÈ
zp˘sobujÌ utrpenÌ, a jako nep¯Ìtomnost pocitu namlouvajÌcÌho n·m, ûe
tu je Ñj·ì nebo ûe tu jsou vÏci, kterÈ n·leûÌ k Ñj·ì. To je pr·zdnota, jak
ji uzn·v·me ve vztahu k naöÌ praxi Dhammy.15)
Kdybychom chtÏli nalÈzt takovÈ Buddhovo prohl·öenÌ, kterÈ bychom ve vztahu k tomuto tÈmatu brali za autoritativnÌ, nalezli bychom
mnoho odkaz˘ v jeho promluv·ch, ve kter˝ch n·s Buddha uËÌ zn·t
p¯Ìstup, se kter˝m m·me nahlÌûet na svÏt jako na jev vskutku pr·zdn˝.
43
Nap¯Ìklad zde je vÏta ÑSuÚÚato lokam̌ avekkhassu moghar·ja sad· sato.ì V p¯ekladu to v podstatÏ znamen· toto: ÑMÏli byste nahlÌûet na
svÏt jako na nÏco, co je pr·zdnÈ. Pokud jste si vûdy plnÏ vÏdomi
pr·zdnoty svÏta, smrt v·s nezastihne.ì V˝znam m˘ûe b˝t takÈ vyloûen
takto: ÑJestliûe nÏkdo vidÌ svÏt jako pr·zdn˝, bude nad sp·rami utrpenÌ, z nichû vÈvodÌcÌ je smrt.ì16)
Tato Buddhova slova n·m nakazujÌ vidÏt svÏt jako v podstatÏ
pr·zdn˝ jev a ukazujÌ n·m, ûe pr·zdnota (suÚÚat·) je tÌm nejzazöÌm
stavem. Kaûd˝, kdo chce ûÌt bezproblÈmov˝m ûivotem z hlediska zbavenÌ se utrpenÌ (dukkha) a strachu ze smrti, by se mÏl pozornÏ podÌvat na vöechny vÏci a poznat, jakÈ tyto vÏci opravdu jsou, tedy ûe jsou
pr·zdnÈ, bez pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. DvÏ dalöÌ citace ukazujÌ p¯Ìnosnost
pr·zdnoty:
Nibb·na je nejvyööÌ pr·zdnota.
(Nibb·nam̌ paramam̌ suÚÚam̌)17).
Nibb·na je nejvyööÌ ötÏstÌ.
(Nibb·nam̌ paramam̌ sukham)18).
MusÌte pochopit, ûe nibb·na, neboli dokonalÈ a bezzbytkovÈ vyhasnutÌ utrpenÌ (dukkha), m· stejn˝ v˝znam jako nejvyööÌ pr·zdnota
(paramam̌ suÚÚam̌). Proto bychom mÏli vÏdÏt, ûe je moûnÈ zn·t
a realizovat pr·zdnotu, kter· nenÌ nejvyööÌ, pr·zdnotu, kter· je urËit˝m
zp˘sobem nedokonal·, ne˙pln· nebo ne zcela ta prav·, tudÌû ûe to
nenÌ jeötÏ ta nejvyööÌ a nejzazöÌ pr·zdnota. K tomu, abychom realizovali tuto nejvyööÌ a nejzazöÌ pr·zdnotu, musÌme b˝t schopnÌ prostoupit
pomocÌ dokonalÈho pozn·nÌ a moudrosti vöÌm tak jasnÏ a bezvadnÏ,
ûe p¯itom nebudeme pot¯ÌsnÏni ani tÌm nejnepatrnÏjöÌm pocitem Ñj·ì
nebo nÏËÌm, co Ñn·leûÌ k j·ì. ÿeknemeñli, ûe nejvyööÌ pr·zdnota je
nibb·na nebo ûe je identick· s nibb·nou, znamen· to, ûe pr·zdnota
je koneËn˝m vyhasnutÌm vöech vÏcÌ, kterÈ ölehajÌ v ohni. Pr·zdnota
(suÚÚat·) je dokonalÈ ust·nÌ (vyhasnutÌ) vöech vÏcÌ, kterÈ se toËÌ
a mÏnÌ v z·plavÏ proud˘ a vodnÌch vÌr˘. Takûe nejvyööÌ pr·zdnota
a dokonalÈ vyhasnutÌ je jedno a to samÈ.
Fr·ze Ñnibb·na je nejvyööÌ ötÏstÌì je vyj·d¯enÌ sdÏlenÈ v jazyce re-
44
lativnÌ pravdy. Je to urËit˝ druh sv˘dnÈ propagandy v jazyce obyËejn˝ch lidÌ, kter˝ se pouûÌv· proto, ûe tito lidÈ jsou vÏtöinou poblouznÏni ötÏstÌm a nechtÏjÌ zakouöet nic jinÈ neû toto ötÏstÌ. Takûe je nutnÈ ¯Ìci, ûe nibb·na je ötÏstÌ, a co vÌce, ûe to je to nejlepöÌ ötÏstÌ. Up¯ÌmnÏ
¯eËeno nibb·na je lepöÌ neû ötÏstÌ, je za dosahem ötÏstÌ, protoûe je
pr·zdn·. NemÏli bychom o nÌ mluvit jako o nÏËem, co p¯irovn·v·me
ke ötÏstÌ Ëi utrpenÌ, protoûe ona leûÌ za dosahem jak utrpenÌ, tak i ötÏstÌ, kter· jsou n·m bÏûnÏ zn·m·. P¯esto lidÈ, kdyû tÌmto zp˘sobem hovo¯Ìme, nech·pou, o co ve skuteËnosti jde. Takûe musÌme mÌsto toho
¯Ìci v konvenËnÌm svÏtskÈm jazyce, ûe nibb·na je tÌm nejzazöÌm a koneËn˝m ötÏstÌm. NicmÈnÏ i kdyû jsme si vÏdomi toho, ûe musÌme pouûÌt slovo ÑötÏstÌì, je t¯eba ho pouûÌt vhodnÏ a spr·vnÏ. Nejedn· se
o ten druh ötÏstÌ, po kterÈm lidÈ bÏûnÏ touûÌ a kterÈ hledajÌ. Je to zcela odliön˝ druh ötÏstÌ, zcela nov˝ v˝znam ötÏstÌ; je to stav zcela prost˝
kaûdÈ jednoduchÈ vÏci, kter· by se tam chtÏla p¯imÌchat, rychle se rozmnoûit, proudit, st¯·dat a mÏnit. Nibb·na je vskutku l·skypln·, vskutku osvÏûujÌcÌ a vskutku p¯itahujÌcÌ. Jak by zde mohlo vöak b˝t ötÏstÌ,
jestliûe tu je st·le v˝ron a zmÏna, neust·lÈ kolÌs·nÌ a kolÈb·nÌ?
Pocity smyslovÈho potÏöenÌ, vznikajÌcÌ d˘sledkem st¯etu vaöeho
tÏla a mysli s r˘zn˝mi smyslovÏ vnÌman˝mi objekty, jsou iluzornÌ; nejsou koneËn˝m ötÏstÌm. BÏûnÏ zakouöenÈ ötÏstÌ nenÌ nejvyööÌ ötÏstÌ
nibb·ny, kter· je pr·zdnotou. Takûe kdyû slyöÌme vÏtu Ñnibb·na je
nejvyööÌ ötÏstÌì, nesnaûme se ihned uzavÌrat tuto z·leûitost tÌm zp˘sobem, ûe budeme ch·pat nibb·nu jako pr·vÏ to, co jsme po celou dobu hledali, a nezaËnÏme o nÌ takto snÌt, aniû bychom p¯edtÌm nezv·ûili, ûe ve skuteËnosti je nibb·na nejvyööÌ pr·zdnota.
Nic, aù je to cokoliv,
by nemÏlo b˝t drûeno jako Ñj·ì nebo Ñmojeì
ÿeË Buddhy, kter· pojedn·v· o praktikov·nÌ pr·zdnoty (suÚÚat·), je
promluvou, kter· je srdcem (j·drem) celÈho buddhismu. Tato promluva si vyûaduje naöe velmi peËlivÈ a pozornÈ proöet¯enÌ.
45
(Sabbe dhamm· n·lam̌ abhinives·ja)
Po rozvedenÌ tohoto v˝znamu to lze vysvÏtlovat i takto: Nikdo by
nemÏl uchopovat cokoliv nebo lnout k Ëemukoliv, co by povaûoval za
pocity ëj·í nebo ëmojeí. ÿekneme-li Ñnikdoì, znamen· to, ûe tu neexistuje û·dn· v˝jimka. D·le ve slovech ÑÖby nemÏl uchopovat Ëi
lnoutÖì je ukryt˝ z·mÏr vedoucÌ k vyvst·nÌ vÏdomÌ ega (osobnosti).
Slova ÑÖby povaûoval za pocit ëj·íÖì se vztahujÌ k pociùov·nÌ vjemu,
kter˝ se naz˝v· Ñj·stvÌì (ahamk·ra ñ drûenÌ se totoûnosti osobnosti,
tedy duöe neboli spoËÌv·nÌ v entitÏ ega). Slova ÑÖby povaûoval za pocit ëmojeíì se vztahujÌ ke vjemu, kter˝ se naz˝v· Ñv mÈm drûenÌ, vlastnÏnÌ (mamamk·ra)ì, tedy k drûenÌ jevu, kter˝ se jevÌ b˝t p¯ipojen
k egu (osobnosti). Proto nevnÌmejte pocity Ñj·stvÌì Ëi ÑmÈ vlastnÏnÌì jako nÏco, co se vztahuje k nÏËemu jinÈmu kolem v·s. NahlÌûejte proto
na vöe, tj. poËÌnaje tÌm nejnepatrnÏjöÌm smÌtkem prachu p¯es takovÈ
cennÈ objekty, jak˝mi jsou diamanty, safÌry a drahokamy nebo sexu·lnÌ a smyslovÈ radosti, a konËe tÏmi nejvz·cnÏjöÌmi z·leûitostmi, kter˝mi jsou jmenovitÏ: Dhamma ve sv˝ch t¯ech aspektech uËenÌ, praxe
a prostupnosti; t¯i ˙rovnÏ v˝voje, tj. realizace na stezce (magga), plody tÏchto realizacÌ (phala) a koneËn· nibb·na, tÌmto zp˘sobem. Na
niËem, co by bylo vnÌm·no jako Ñj·ì nebo Ñmojeì, byste nemÏli lpÏt Ëi
se toho drûet. To je srdce buddhismu. Buddha s·m prohlaöoval, ûe toto je souhrn veökerÈho uËenÌ Tath·gaty.
ÿekl, ûe vyslechnutÌm si vÏty: ÑNic, aù je to cokoliv, by nemÏlo
b˝t drûeno jako ëj·í nebo ëmojeí (Sabbe dhamm· n·lam̌ abhinives·ja)ì, je slyöeno vöe pot¯ebnÈ. VloûÌte-li toto pozn·nÌ do svÈ praxe, znamen· to, ûe jste si proöli veöker˝m cviËenÌm; sklidÌte-li plody tohoto
pozn·nÌ, znamen· to, ûe jste sklidili vöechny plody. NenÌ proto zapot¯ebÌ se strachovat z toho, ûe tu je nutnÈ poznat p¯Ìliö mnoho vÏcÌ.
Kdyû Buddha porovnal vÏci, kterÈ realizoval a kterÈ by se daly p¯irovnat ke vöem list˘m v lese, s tÌm, co uËil svÈ n·sledovnÌky a co by se
dalo obs·hnout v jednÈ hrsti, mÏl tÌmto p¯ÌmÏrem jednÈ hrsti na mysli
46
pr·vÏ tento princip neuchopov·nÌ a nelpÏnÌ na Ëemkoliv, co je Ñj·ì Ëi
to, co n·leûÌ k Ñj·ì.
ÑSlyöet tuto vÏtu znamen· slyöet vöechno,ì protoûe vöechny subjekty jsou jiû obsaûeny uvnit¯ tohoto principu. Ze vöech tÏch vÏcÌ, kterÈ Buddha uËil, tu nebyla jedin·, kter· by se net˝kala utrpenÌ (dukkha)
a vyhasnutÌ utrpenÌ (dukkha).19) Uchopov·nÌ a lpÏnÌ je p¯ÌËinou utrpenÌ (dukkha). Kdyû tu nenÌ û·dnÈ drûenÌ a lpÏnÌ, znamen· to, ûe spoËÌv·te v pr·zdnotÏ bez drûenÌ a lpÏnÌ, a nenÌ tu û·dnÈ utrpenÌ (dukkha).
Spr·vn· praxe by mÏla vÈst k absolutnÌmu, koneËnÈmu a vÏËnÈmu
ust·nÌ vzniku uchopov·nÌ a lpÏnÌ, ËÌmû dojde k tomu, ûe se jiû nikdy
nevr·tÌ jakÈkoliv lpÏnÌ a drûenÌ se Ëehokoliv. Pr·vÏ toto je dostaËujÌcÌ.
NenÌ pak zapot¯ebÌ dÏlat cokoliv jinÈho.
Vöechny praxe obsaûenÈ v jednÈ praxi
ÑTato praxe je kaûdou praxÌ.ì M˘ûete myslet na nÏco dalöÌho, co tu z˘st·v· neprocviËeno? Co z˘st·v· tomu, kdo se jmenuje t¯eba pan Smith
nebo panÌ Jonesov· nebo nÏjak jinak a kdo m· v dan˝ moment mysl
osvobozenou od uchopov·nÌ a lpÏnÌ? Snaûte se prosÌm o tom p¯em˝ölet. M˘ûeme vidÏt, ûe tato osoba nabyla dovednost ve vöech tradiËnÌch
praxÌch: v TrojÌm ⁄toËiöti (tisarana), v d·v·nÌ (d·na), ve spr·vnÈm
ˇ
chov·nÌ (sÌla), v meditaci (sam·dhi),
v jasnÈm rozliöenÌ pravdy
(paÚÚ·) i v dosaûen˝ch realizacÌch, jejich plodech a v koneËnÈ nibb·nÏ.
Na poË·tku, kdy zaËnete prov·dÏt neuchopov·nÌ, zajistÈ zÌsk·te
dovednost v prvnÌ praxi, coû je spoËinutÌ v TrojÌm ⁄toËiöti. Dostane se
v·m pomoci od Buddhy, Dhammy a Sanghy a to v·m pom˘ûe osvobodit vaöe srdce od ment·lnÌch neËistot a utrpenÌ (dukkha), abyste se
stali sjednoceni se srdcem TrojÌho Klenotu (tiratana). SpoËinuli jste
zde bez toho, aniû byste museli pozpÏvovat ÑBuddham̌ saranam̌
ˇ
gaËËh·miì. Tato chv·la a dalöÌ recitace jsou prost˝mi ritu·ly, ob¯ady,
kterÈ nav·dÏjÌ ke vstupu. Je to vöak vnÏjöÌ z·leûitost. Tato praxe v·m
neumoûnÌ vniknout do podstaty a srdce Buddhy, Dhammy a Sanghy.
47
Jestliûe vöak se nÏjakÈ osobÏ poda¯Ì vypr·zdnit mysl od veökerÈho drûenÌ a lpÏnÌ na pocitech Ñj·ì a Ñmojeì, a m˘ûe to b˝t i jen na okamûik,
pak tato osoba realizovala pr·zdnotu. Mysl je Ëir·, jasn· a klidn·. Je samojedin· a totoûn· s podstatou a srdcem Buddhy, Dhammy a Sanghy.
Jestliûe se nÏkomu poda¯Ì proûÌt okamûik, p¯i kterÈm je jeho mysl
pr·zdn·, bez pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, pak v tu chvÌli spoËine v ˙toËiöti,
kde se mu dostane pomoci T¯ech Klenot˘.
N·sledujÌcÌ praxÌ je d·v·nÌ (d·na) neboli poskytov·nÌ dar˘. V˝znam d·v·nÌ a dÏlenÌ se s nÏk˝m oznaËuje postoj Ñnechat jÌtì, tedy
z¯eknutÌ se a opuötÏnÌ, Ëili ukonËenÌ vöeho drûenÌ a lpÏnÌ na vÏcech,
kterÈ jsou povaûov·ny za Ñj·ì nebo Ñmojeì. Ovöem pravÈ d·v·nÌ nenÌ
postoj, kdy d·v·me nÏco, abychom za to obdrûeli o mnoho vÌce, tedy
jako kdyû d·v·te nÏjakou maliËkost a û·d·te za to p¯Ìbytek v nebi. To
nenÌ d·v·nÌ, ale jen obchod. D·v·nÌ nesmÌ viset na û·dn˝ch z·chytn˝ch provazech. D·v·nÌm se musÌ zahodit vöechny vÏci, kterÈ drûÌme
a na kter˝ch lpÌme, povaûujÌce je tak za svÈ Ñj·ì a Ñmojeì. Ve chvÌli,
kdy se nÏkomu poda¯Ì vypr·zdnit mysl od vÏdomÌ ega, dok·zal nabÌdnout a d·t v˘bec nejvÌc, co mohl, protoûe jestliûe se vzd·te ega (osobnosti), nenÌ tu nic dalöÌho, co byste mohli darovat. Nebo snad ano? Pokud doöel ke konci pocit Ñj·stvÌì, pak vÏzte, ûe pocit typu Ñv mÈm
vlastnÏnÌì zmizÌ s·m od sebe. Proto ten, kdo opravdu kdykoliv vypr·zdnÌ mysl od Ñj·ì a nakonec zcela vyhladÌ pocit Ñj·ì, vyvine praxi
d·v·nÌ aû k jejÌ dokonalosti.
PokraËujeme spr·vn˝m chov·nÌm neboli etikou (sÌla). Ten, kdo
m· mysl vypr·zdnÏnou a osvobozenou od uchopov·nÌ a lpÏnÌ na Ñj·ì
nebo na tom, co n·leûÌ k Ñj·ì, je ten, jehoû tÏlesnÈ a verb·lnÌ Ëiny jsou
skuteËnÏ a dokonale ctnostnÈ. JakÈkoliv jinÈ d˘kazy etiky nebo mor·lky jsou jen promÏnliv˝m ˙kazem. M˘ûeme nap¯Ìklad dojÌt k rozhodn˝m p¯edsevzetÌm, ûe se zdrûÌme toho Ëi tamtoho, ale stejnÏ je nedodrûÌme. Je to promÏnliv· vÏc, protoûe uû od zaË·tku nezn·me zp˘sob, jak nechat jÌt pocit Ñj·ì a vÏci n·leûejÌcÌ k Ñj·ì. Proto pokud zde nenÌ osvobozenÌ se od pocitu Ñj·ì, nem˘ûe zde b˝t ani û·dn· skuteËn·
mor·lka nebo p¯irozenÈ chov·nÌ; pokud zde nÏjak· mor·lka p¯esto je,
je to jen doËasn· z·leûitost. To vöak nenÌ spr·vnÈ chov·nÌ, kterÈ by
48
uspokojilo ty UölechtilÈ (arijakantasÌla). St·le se jedn· jen o konvenËnÌ neust·le se mÏnÌcÌ svÏtskou mor·lku, kter· se nikdy nem˘ûe st·t
transcendentnÌ mor·lkou (lÛkuttara). Kdykoliv, kdy se nÏkomu poda¯Ì
vypr·zdnit mysl, a to i na jakkoliv kr·tkou dobu nebo na den Ëi noc,
poda¯Ì se mu souËasnÏ mÌt po celou tuto dobu spr·vnÈ chov·nÌ (sÌla).
Pro koncentraci neboli usebranost (sam·dhi) je nutn· pr·zdn·
mysl, kter· spoËÌv· v nejvyööÌm sam·dhi, tedy v dokonale zamÏ¯enÈ
a pevnÈ jednobodovÈ pozornosti mysli. Rozpt˝len· a neklidn· koncentrace nenÌ tou spr·vnou aktivitou. Samoz¯ejmÏ i jak˝koliv druh sam·dhi, kter˝ smÏ¯uje k nÏËemu, co je odliönÈ od nelpÏnÌ na pÏti sloûk·ch (khanda), je tÌm neprav˝m nebo p¯evr·cen˝m sam·dhi, tedy
(miËËh·ñsam·dhi). MÏli byste si uvÏdomovat, ûe existuje jak nepravÈ
sam·dhi, tak i naopak sam·dhi pravÈ. Pouze ta mysl, kter· je prost·
lpÏnÌ a drûenÌ se pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, m˘ûe mÌt spr·vnou a dokonalou
stabilitu spr·vnÈ koncentrace (samm·ñsam·dhi). Ten, kdo m· pr·zdnou mysl, m· vûdy pravÈ sam·dhi.
N·sledujÌcÌ praxÌ je paÚÚ· (intuitivnÌ moudrost, rozliöenÌ pravdy
od nepravdy). Zde p¯i tÈto praxi m˘ûeme jasnÏ poznat, ûe pochopenÌ
pr·zdnoty (suÚÚat·) a jejÌ realizace, neboli spoËÌv·nÌ v pozici pravÈ
pr·zdnoty, je esencÌ (j·drem) moudrosti. Ve chvÌli, kdy je mysl pr·zdn·, je dokonale bystr· a vnÌmav· vöech rozdÌl˘. Kdyû v nÌ na druhÈ
stranÏ p¯evl·dne zmatek a nevÏdomost, p¯ivodÌ lpÏnÌ a drûenÌ se vÏcÌ,
jako je Ñj·ì, nebo vazeb n·leûejÌcÌch k Ñj·ì. Pak zde samoz¯ejmÏ panuje nejvyööÌ tupost a hloupost. Jestliûe to vöak znovu promyslÌte, snadno a jasnÏ sami pro sebe zjistÌte, ûe kdyû zmizÌ z mysli zmatek a nevÏdomost, nem˘ûe tu z˘stat ani tupost ani chaos. Kdyû je mysl oproötÏn· od tuposti, je pr·zdn·, bez pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, a vl·dne zde dokonalÈ pozn·nÌ neboli paÚÚ·. Takûe mudrci ¯ÌkajÌ, ûe suÚÚat· a paÚÚ·
(neboli satiñpaÚÚ·, tj. bdÏl· pozornost a moudrost) jsou jedno a to samÈ. NenÌ pravda, ûe by to byly dvÏ rozdÌlnÈ vÏci; je to jedna a ta sam·
vÏc. Prav· a dokonal· paÚÚ· je pr·zdnotou, nep¯ÌtomnostÌ zmatku,
kter˝ zp˘sobuje hloupÈ lpÏnÌ. Jakmile je mysl zbavena zmatku, odhaluje sv˘j p˘vodnÌ stav, pravou origin·lnost, kter· je paÚÚ· neboli satiñpaÚÚ· (ryzÌ pozn·nÌ).
49
Slovo Ñmyslì (Ëitta) je zde pouûÌv·no ve specifickÈm pohledu.
NesmÏöujte to s devÏtaosmdes·ti Ëitta neboli se stojednadvaceti Ëitta
z Abhidhammy, coû je zcela odliönou z·leûitostÌ. To, Ëemu ¯Ìk·me origin·lnÌ mysl, tedy mysl, kter· je totoûn· s paÚÚ·, se vztahuje na mysl
prostou lpÏnÌ a drûenÌ se pocitu Ñj·ì. Ve skuteËnosti by se tento stav
v˘bec nemÏl naz˝vat myslÌ, n˝brû by mÏl b˝t oznaËen jako pr·zdnota
(suÚÚat·). Naz˝v·me jej vöak myslÌ z toho d˘vodu, ûe m· schopnost
vÏdÏnÌ. R˘znÈ ökoly jej naz˝vajÌ dle svÈho, ale budu-li striktnÌ, pak postaËuje, kdyû ¯eknu, ûe pravou a podstatnou p¯irozenostÌ mysli je satiñpaÚÚ·, tedy osvobozenÌ se od lpÏnÌ a drûenÌ se. V pr·zdnotÏ leûÌ
dokonal· moudrost.
M˘ûeme p¯ejÌt k realizacÌm na stezce, k jejich plod˘m a k nibb·nÏ. Zde p¯ech·zÌme k tÏm vyööÌm ˙rovnÌm pr·zdnoty, kterÈ jsou dokon·ny v realizaci samotnÈho cÌle stezky, tedy v nibb·nÏ, kter· se naz˝v· dokonalou pr·zdnotou (paramañsuÚÚat· neboli paramam̌
suÚÚam̌). Kdyû praxe kulminuje v realizaci pochopenÌ na stezce, kterÈ rozsek·v· pouta (sam̌jodûana) v tÈ Ëi jinÈ ˙rovni, naz˝v· se to
Ñmaggaì (realizace na stezce). Plodem (phala) rozseknutÌ pout je proûitek osvobozenÌ, buÔ Ë·steËnÈho nebo ˙plnÈho, coû z·visÌ na ˙rovni
pochopenÌ. S kaûd˝m maggañphala je uskuteËnÏna p¯Ìsluön· realizace nepodmÌnÏnÈ svÏûesti (nibb·ny), kter· m˘ûe b˝t doËasn˝m z·bleskem nebo koneËn˝m osvobozenÌm.
NynÌ m˘ûete vidÏt, ûe od praktikov·nÌ obracenÌ se k ˙toËiöti a n·slednÈm cviËenÌ se v d·v·nÌ (d·na), spr·vnÈm chov·nÌ (sÌla), soust¯edÏnÌ (sam·dhi) a moudrosti (paÚÚ·) tu nez˘st·v· nic jinÈho neû
pr·zdnota, neboli nelpÏnÌ k Ñj·ì. I v realizaci pochopenÌ na stezce, jejÌch plodech a nibb·nÏ nenÌ skrytÈ nic neû pr·zdnota. Ve skuteËnosti
jsou to jejÌ nejvyööÌ, nejdokonalejöÌ ˙rovnÏ.
D˘sledkem toho Buddha proh·sil, ûe slyöÌ-li nÏkdo toto uËenÌ, je
to, jako by slyöel ˙plnÈ uËenÌ, a uvede-li to do praxe, je to, jako by
prov·dÏl vöechny praxe, a sklidÌ-li plody tÈto praxe, je to, jako by sklÌzel vöechny plody. Nic, aù je to cokoliv, by nemÏlo b˝t drûeno jako Ñj·ì
nebo Ñmojeì (Sabbe dhamm· n·lam̌ abhinives·ja). MusÌte se snaûit
p¯ijÌt na to, co toto slovo Ñpr·zdnotaì skuteËnÏ znamen·.
50
5
NELPÃNÕ NA é¡DN… VÃCI
N
ynÌ vezmÏme v ˙vahu, ûe vöechny vÏci jsou obsaûeny v termÌnu
Ñdhammaì20), tedy v pojmu, kter˝ oznaËuje ÑvÏcì; slova sabbe
dhamm· znaËÌ Ñvöechny vÏciì. Kdyû pouûÌv·te pojem Ñvöechny vÏciì,
musÌ v·m b˝t jasnÈ, co tento pojem znaËÌ. Pojem Ñvöechny vÏciì se
musÌ vztahovat k absolutnÏ vöemu bez sebemenöÌ v˝jimky. Vöechno
bude neust·le obsaûeno ve Ñvöech vÏcechì, nehledÏ na to, zdali se to
t˝k· nÏËeho svÏtskÈho Ëi duchovnÌho, hmotnÈho nebo ment·lnÌho.
I to, co by bylo mimo tyto kategorie, by bylo stejnÏ obsaûeno ve
Ñvöech vÏcechì a bylo by zahrnuto v ÑdhammÏì. R·d bych, abyste
vysledovali, ûe vöechny tyto svÏty hmotn˝ch forem, jmenovitÏ vöechny ¯Ìöe hmotn˝ch forem, jsou dhammami. Mysl, kter· zn· vöechny
svÏty, je dhamma. Jestliûe se spojÌ mysl se svÏtem, ¯Ìk· se tomuto spojenÌ dhamma. Dhamma je jak˝koliv v˝sledek, kter˝ vzejde z tohoto
spojenÌ. M˘ûe z toho vzejÌt l·skypln· emoce, emoce vzteku, nelibosti,
strachu anebo satiñpaÚÚ·, tedy nahlÌûenÌ na vÏci tak, jak˝mi ony ve
skuteËnosti jsou. Vöechno, aù je to spr·vnÈ nebo öpatnÈ, dobrÈ nebo
zlÈ, je jen a jen dhamma. Pokud by jasnÈ nahlÌûenÌ (satiñpaÚÚ·) poskytovalo p¯Ìleûitost k n·slednÈmu vyvst·nÌ pozn·nÌ, byly by tyto znalosti dhammami. Pokud by tyto znalosti vedly k praktikov·nÌ mor·lky, koncentrace a moudrosti nebo k nÏjakÈmu jinÈmu druhu praxe,
byla by tato praxe dhammou. P¯irozenÈ v˝sledky spr·vnÈ praxe, zn·mÈ jako vzestupnÈ realizace pochopenÌ, plody tÏchto realizacÌ a koneËn· nibb·na, jsou takÈ dhammami.
StruËnÏ ¯eËeno, toto vöechno jsou dhammy. Slovo Ñdhammaì
51
obsahuje vöe od vskutku obecnÈho a hrubÈho svÏta materi·lnÌch forem aû po v˝sledky praxe Dhammy, realizace dosaûenÈ na stezce, jejich plody a nibb·nu. JasnÈmu pozn·nÌ vöech tÏchto vÏcÌ se ¯Ìk· vidÏnÌ Ñvöech vÏcÌì. A Buddha uËil, ûe na û·dnÈ z tÏchto vÏcÌ, aù je jak·koliv, by se nemÏlo lpÏt a drûet ji, jako by se jednalo o pocity Ñj·ì nebo
Ñmojeì.
Toto tÏlo nem˘ûe b˝t drûeno nebo vlastnÏno. A co se mysli t˝Ëe, je to jeötÏ z¯ejmÏjöÌ. Mysl je totiû jeötÏ vÏtöÌ iluzÌ neû hmota. Proto
Buddha ¯ekl, ûe jestliûe je nÏkdo odhodl·n lpÏt na nÏËem, jako by to
bylo jeho Ñj·ì, pak by mÏl radÏji lnout k tÏlu, protoûe tÏlo se mÏnÌ daleko pomaleji neû mysl.21) TÏlo nenÌ tak klamnÈ jako mysl, kter· je nehmotn· a neuchopiteln· (n·madhamma). Mysl, o kterÈ nynÌ mluvÌm,
nenÌ tou myslÌ, o kterÈ jsem p¯edtÌm hovo¯il ve smyslu tÈ podstaty,
kter· je totoûn· s pr·zdnotou. NynÌ se jedn· o mysl ve smyslu mentality a nahromadÏn˝ch zkuöenostÌ, tedy tÈ bÏûnÈ mysli, kter· je zn·m·
vöem obyËejn˝m lidem. Ze spojenÌ, kterÈ nastane p¯i kontaktu mysli
se svÏtem, vyvst·vajÌ r˘znÈ pocity l·sky, nen·visti, zloby a podobnÏ.
To jsou dhammy, kterÈ jsou stÏûÌ uchopitelnÈ a h˘¯e udrûitelnÈ, neû
je tomu u hmotnÈ dhammy, protoûe se jedn· o iluze, zrozenÈ z jiû
poskvrnÏn˝ch iluzÌ. LpÏnÌ na tÏchto iluzÌch je mimo¯·dnÏ nebezpeËnÈ.
Buddha uËil, ûe by se nemÏlo lpÏt ani na bdÏlÈ pozornosti (satiñpaÚÚ·), kter· by nemÏla b˝t uchopov·na, protoûe to je jen Ë·st p¯irozenosti. DÌky p¯ipoutanosti k tÈto vÏci vyvstane novÈ zmatenÌ. Bude
zde pocitov˝ postoj ÑJ·, jenû m·m bdÏlou pozornost (satiñpaÚÚ·)ì,
ËÌmû vznikne p¯edstava Ñmoje pozornost a moudrostì jako nov· p¯ipoutanost. Mysl je sklÌËen· a staûen· v d˘sledku uchopov·nÌ a lpÏnÌ.
Je navÌc velmi vrtkav· a kym·cÌ se sem a tam podle zmÏn, kter˝mi
proch·zejÌ jejÌ p¯ipoutanosti. Mysl musÌ podstupovat tyto promÏny,
a sn·öet tak utrpenÌ (dukkha). Pozn·nÌ by mÏlo b˝t nahlÌûeno prostÏ
jako pozn·nÌ. Pokud je nÏkdo zmaten, lpÌ na tomto pozn·nÌ a drûÌ se
ho, p¯iËemû se mohou objevit vöelijakÈ druhy vazeb k ob¯ad˘m a ritu·l˘m (sÌlabbatapar·m·sa), prost¯ednictvÌm kter˝ch bude zakouöet
utrpenÌ (dukkha) bez toho, aniû by si toho vöiml.
52
S praxÌ Dhammy je to podobnÈ ñ je to prostÏ jen praxe. Zn·me
ji jako p¯irozenou pravdu, jejÌû v˝sledn˝ dojem bude vûdy p¯Ìmo
˙mÏrn˝ praxi, kter· je opravdu uskuteËnÏna. V˝sledky nemohou b˝t
v·z·ny k nÏËemu jako Ñj·ì nebo Ñmojeì. Pokud bude nÏkdo lpÏt na
praxi a bude se jÌ drûet, je opÏt na omylu, vytv·¯eje tak dalöÌ nepravou
totoûnost s p¯edstÌran˝m Ñj·ì, ËÌmû zakouöÌ utrpenÌ (dukkha). Toto iluzornÌ lpÏnÌ na praxi nenÌ rozdÌlnÈ od lpÏnÌ na nÏËem tak hrubÈm, jako je sexu·lnÌ chtÌË.
⁄pln· p¯irozenost je suÚÚat·
Jakmile uskuteËnÌme realizace na stezce, jejich plody a nibb·nu, zjiöùujeme, ûe toto vöechno jsou dhammy neboli p¯irozenosti, kterÈ jsou
ÑprostÏ takovÈ, jakÈ jsou (tathat·)ì. Nakonec i pr·zdnota samotn· je
pouze p¯irozenou z·leûitostÌ. StejnÏ tak tomu je i se samotnou nibb·nou, kter· je shodn· s pr·zdnotou. Pokud na nich nÏkdo lpÌ nebo se
jich drûÌ, je to faleön· nibb·na a faleön· pr·zdnota, protoûe nibb·na,
tedy prav· pr·zdnota, nenÌ v˘bec uchopiteln·. Takûe m˘ûeme ¯Ìci, ûe
pokud je nibb·na nebo pr·zdnota drûena, je to chybn· nibb·na
a chybn· pr·zdnota. Vöechny tyto p¯Ìklady demonstrujÌ, ûe tu nenÌ absolutnÏ nic, co by bylo oddÏlenÈ od vöech vÏcÌ (dhamm).
Slovo Ñdhammaì znaËÌ Ñp¯irozenostì. Tato interpretace je ve shodÏ s p˘vodnÌm v˝znamem tohoto slova, kterÈ oznaËuje dhammu jako
ÑvÏc, starajÌcÌ se samu o sebeì. Vöe, co se m˘ûe udrûovat a starat o sebe, se naz˝v· dhamma. Dhammy jsou rozdÏleny do dvou kategoriÌ:
ty, kterÈ proudÌ, a ty, kterÈ neproudÌ. NenÌ moûnÈ, abyste nalezli vÌce
neû tyto dvÏ kategorie. Ty, kterÈ proudÌ, vytÈkajÌ a mÏnÌ se v d˘sledku nÏjakÈ p¯idanÈ sÌly, kter· udrûuje jejich existenci uvnit¯ tohoto
proudu a zmÏny; to znamen·, ûe jejich p¯irozenostÌ je tento proud samotnÈ p¯emÏny. To, co neproudÌ, nem˘ûe ani vytÈct a ani se mÏnit,
protoûe nem· û·dnou p¯ÌËinu a podmÌnÏnost. To je nibb·na neboli
pr·zdnota a nic jinÈho. Je moûnÈ udrûet sebe sama beze zmÏn; to je
samo o sobÏ stavem nemÏnnosti.
53
Typ dhammy, kter· podstupuje transformaci, a ten typ, kter˝ nepodstupuje û·dnou zmÏnu, tvo¯Ì dohromady prostÈ dhammy ñ vÏci,
kterÈ se udrûujÌ samy od sebe v urËitÈm stavu. Takûe zde nenÌ nic jinÈho neû p¯irozenost, nic vÌc neû elementy p¯irozenosti, tedy pouze
dhammy. Jak by mohly b˝t pouze dhammy nÏËÌm jako Ñj·ì nebo Ñmojeì? V tÈto souvislosti slovo Ñdhammyì oznaËuje p¯irozenost; jin˝mi
slovy dhammy jsou ÑprostÏ takovÈ, jakÈ jsouì; nemohou ani b˝t jinÈ.
Jsou tu pouze dhammy. ÑVöechny vÏciì nejsou nic neû dhammy; nejsou tu û·dnÈ dhammy, jeû by byly oddÏlenÈ od Ñvöech vÏcÌì.
Prav· Dhamma, bez ohledu na aspekt, smÏr, stupeÚ nebo druh,
musÌ b˝t totoûn· s pr·zdnotou (suÚÚat·), tedy zcela pr·zdn· od Ñj·ì.
Proto se musÌme porozhlÈdnout a nalÈzt pr·zdnotu (suÚÚat·) ve
vöech vÏcech, musÌme prostudovat pr·zdnotu ve vöech vÏcech, ve
vöech dhamm·ch. MluvÌme-li v logick˝ch pojmech, pak:
vöechny vÏci = dhammy
vöechny vÏci = suÚÚat·
dhammy
= suÚÚat·
M˘ûeme to vyj·d¯it mnoha dalöÌmi zp˘soby, ale d˘leûitÈ na tom
je pochopit, ûe tu nenÌ nic oddÏlenÈ od projevenÈ p¯Ìrody a ûe veöker· p¯irozen· existence je pr·zdn·. Na niËem, aù je to cokoliv, by se nemÏlo lpÏt a nemÏlo by to b˝t drûeno jako Ñj·ì nebo Ñmojeì. Takûe odtud lze jasnÏ vidÏt, ûe pr·zdnota je p¯irozenostÌ vöech vÏcÌ. Pr·zdnota
m˘ûe b˝t rozezn·na pouze po ukonËenÌ vöech moûn˝ch zmatk˘. K tomu, abyste poznali pr·zdnotu, tu musÌ b˝t paÚÚ·, kter· nenÌ pomaten·, kter· je neposkvrnÏn·, Ëir· a prav·.
NevÏdomost pr·zdnoty
Je tu dalöÌ kategorie dhamm, tzv. dhammy nevÏdomosti (avidûdû·),
faleönÈ vÏdÏnÌ a zmatenÌ, coû je reakce vzniknuvöÌ ze spojenÌ mysli
s hmotn˝m svÏtem forem. Jiû jsme se zmÌnili o tom, ûe kdyû mysl ne-
54
boli ment·lnÌ dhamma p¯ich·zÌ do kontaktu s hmotnou dhammou,
nast·v· pocitov· reakce. Tato zkuöenost m˘ûe p¯er˘st buÔ ve spoËinutÌ na stezce nevÏdomosti (avidûdû·), nebo v projevenÌ jasnÈho
a spr·vnÈho pozn·nÌ a vÏdÏnÌ (vidû·). SmÏr, kter˝m se tato zkuöenost
d·, je odvisl˝ od vnÏjöÌch podmÌnek a p¯irozenosti skupiny p¯imÌchan˝ch vÏcÌ a vazeb (saňkh·ry), kterÈ zabarvujÌ tuto zkuöenost. Jsou to
prostÏ dalöÌ dhammy, tedy dhammy nevÏdomosti, zp˘sobujÌcÌ lpÏnÌ
a drûenÌ se iluzornÌho Ñj·ì a vÏcÌ, kterÈ se v·ûou k Ñj·ì. NezapomeÚte
vöak, ûe se jedn· jen o dhammy a ûe jejich pravou podstatou je pr·zdnota.
NevÏdomost je pr·zdnota (suÚÚat·), stejnÏ jako jsou jÌ moudrost
a nibb·na. Jestliûe na nÏ vöechny nahlÌûÌme stejnÏ a pozn·v·me
v nich dhammy, budeme neust·le pozn·vat jejich vypr·zdnÏnÌ se od
Ñj·ì. Dhammy tohoto stupnÏ, p¯esto, ûe jsou jednÈ a tÈ samÈ podstaty
jako pr·zdnota, mohou st·le p¯er˘stat v nevÏdomost a mohou st·le
d·vat podnÏt ke vzniku iluze pocitu Ñj·ì, jenû vyvst·v· ve vÏdomÌ. Proto bychom si mÏli d·vat pozor na dhammy drûenÌ a lpÏnÌ stejnÏ jako
i na dhammy nevÏdomosti, kterÈ jsou takÈ zahrnuty ve vöech vÏcech.
Tato nevÏdomost drûenÌ a lpÏnÌ nenastane tehdy, kdyû skuteËnÏ
pochopÌme podstatu vöech vÏcÌ. Pokud ji nepochopÌme a jen slepÏ
propad·me vlivu naöich zvÌ¯ecÌch pud˘, kterÈ jsou stupidnÌ a zmatenÈ,
otevÌr·me st·le a st·le doko¯·n dve¯e dhamm·m nevÏdomosti.
Jsme plnÌ drûenÌ a lpÏnÌ, jako kdyby to byl zdÏdÏn˝ poz˘statek,
kter˝ byl p¯ed·v·n st·le d·l a d·l jiû po nezmÏrnÏ dlouhou dobu. M˘ûeme to spat¯it jiû od chvÌle narozenÌ, kdy se n·m dostalo ökoly ûivota od tÏch, kdo n·m byli blÌzcÌ. NÏco z toho jsme pozn·vali z·mÏrnÏ
a nÏco n·hodnÏ, pouze prost¯ednictvÌm svÈ nevÏdomosti a jen na z·kladÏ drûenÌ se pocitu Ñj·ì a vÏcÌ, jeû n·leûÌ k Ñj·ì. Nikdy jsme nebyli
cviËeni v neosobnÌm duchu bezj·stvÌ. DÏti nikdy neobdrûely tento
zp˘sob v˝uky a trÈninku. Jsou cviËeny pouze v pojmech vztahujÌcÌch
se k Ñj·ì. DÏtsk· mysl nem· zpoË·tku nÏjakou dobu po narozenÌ silnÏ
zako¯enÏn˝ vjem Ñj·ì, nicmÈnÏ je dr·ûdÏna a roznÏcov·na vnÏjöÌm
prost¯edÌm. Ve chvÌli, kdy dÌtÏ otev¯e svÈ oËi a spat¯uje nÏco, nebo
kdyû cokoliv proûÌv·, je vedeno vnÏjöÌm prost¯edÌm k tomu, aby lpÏlo
55
na tomto objektu a povaûovalo jej nap¯. za ÑsvÈho otceì, Ñsvou matkuì,
Ñsv˘j domovì, ÑsvÈ jÌdloì apod. Dokonce i n·dobÌ, ze kterÈho dÌtÏ jÌ, si
p¯ivlastnÌ pocitem Ñmojeì a nikdo jin˝ ho nem˘ûe pouûÌvat. Tento
ne˙mysln˝ proces vyvst·nÌ, v˝voje a r˘stu dÏtskÈho vÏdomÌ ega se vytv·¯Ì neust·le podle svÈ vlastnÌ z·konitosti. Po Ëase dÌtÏ p¯eroste v dospÏlÈho jedince naplnÏnÈho mnoha p¯ipoutanostmi a poskvrnÏnÈho
ment·lnÌmi neËistotami, kterÈ mu tyto p¯ipoutanosti zp˘sobujÌ. Takûe
potom pro n·s platÌ, ûe ego je ûivot a ûivot je ego. éivot se st·v· neoddÏliteln˝ od utrpenÌ (dukkha), pokud je instinktivnÌ pud lpÏnÌ na Ñj·ì
uzn·v·n za nÏco zcela bÏûnÈho v ûivotÏ, jenû tak nab˝v· vöechny
symptomy utrpenÌ (dukkha) ñ tj. tÏûkost, sklÌËenost, nesnadnost, staûenost, potlaËenÌ, pr˘bojnost a palËivost.
Dhammy hlouposti, zmatku a nevÏdomosti vyvst·vajÌ neust·le,
neboù naöe kultura a ûivotnÌ styl, kter˝ ûijeme, podporuje dhammu
ega, sobeckosti a nevÏdomosti. Naöe prost¯edÌ nepodporuje dhammy
pozn·nÌ. N·sledkem toho si odpyk·v·me trest za n·ö Ñp˘vodnÌ h¯Ìchì.
Jsme trest·ni za to, ûe se nech·v·me sv·dÏt naöÌ zjevnou autonomiÌ
(ega) a iluzÌ pocitu Ñj·ì bez toho, abychom dospÏli k vy¯eöenÌ naöÌ ûivotnÌ lekce. MladÌ lidÈ si neuvÏdomujÌ tento trest, lidÈ st¯ednÌho vÏku
si ho takÈ neuvÏdomujÌ a i mnozÌ sta¯Ì lidÈ si ho nejsou vÏdomi. MÏli
bychom b˝t alespoÚ schopni realizovat ûivotnÌ lekci ve st¯ednÌch letech nebo ve st·¯Ì, abychom unikli trestu a dostali se z klece cykl˘ zrozenÌ a smrti (vattasams·ra), a dos·hli tak neohraniËenÈ jasnosti, svobody a mÌru. ˇ ˇ
Laskavost a drûenÌ
Faktem je, ûe pokud nÏkdo ulpÌv· a drûÌ se i t¯eba laskavosti, je to
dukkha. V tomto smyslu je to, co je ve svÏtÏ bÏûnÏ povaûov·no za
dobrÈ, ve skuteËnosti faleönÈ nebo öpatnÈ. Takzvan· laskavost, dobrota je st·le dukkha; ten, kdo je naplnÏn laskavostÌ, trpÌ bolestÌ
(dukkha), kter· mu pr·vem n·leûÌ, protoûe nenÌ jeötÏ pr·zdn˝; je st·le zanepr·zdnÏn a znepokojen. Pouze pokud je zde suÚÚat·, dost·v·-
56
te se za omezenÌ laskavosti a m˘ûe zde b˝t pravÈ osvobozenÌ se od
utrpenÌ (dukkha).
Proto hlavnÌm principem buddhismu objasnÏnÈm ve vÏtÏ ÑSabbe
dhamm· n·lam̌ abhinives·jaì nenÌ nic jinÈho neû ˙plnÈ rozpuötÏnÌ
lpÏnÌ a drûenÌ se vÏcÌ bran˝ch za Ñj·ì Ëi n·leûejÌcÌch k Ñj·ì. NenÌ tu za
tÌm nic jinÈho.
Co m˘ûeme dÏlat, kdyû jsme zcela ztotoûnÏni s uchopov·nÌm
a kdyû jsme my a uchopov·nÌ vskutku stejnou vÏcÌ? Kdo m˘ûe pomoci mysli, kdyû se ocitne v podobnÈm stavu? OdpovÏÔ na tuto ot·zku
neleûÌ nikde jinde neû v mysli samotnÈ.
Jiû jsme ¯ekli, ûe tu nenÌ nic jinÈho neû dhammy. Faleönost je
dhamma, laskavost je dhamma, utrpenÌ je dhamma, vyhasnutÌ utrpenÌ je dhamma, prost¯edek lÈËÌcÌ utrpenÌ je dhamma, tÏlo je dhamma
a mysl je dhamma. Proto zde nenÌ nic jinÈho neû dhammy, kterÈ musÌ pokraËovat podle sv˝ch p¯irozenostÌ v z·vislosti na mechanismech,
kterÈ jsou v nich uloûeny. A nez·leûÌ na tom, zdali nÏco naz˝v·me jako ÑdobrÈì a nÏco jako ÑöpatnÈì.
Jestliûe nÏkdo v kontaktu se svÏtem postupnÏ rozvine bdÏlou pozornost aû k jasnÈmu nazÌr·nÌ a moudrosti, ¯Ìk·me, ûe je naplnÏn
Ñdobrotouì neboli ÑctnostÌì (puÚÚa). Pokud se vöak v kontaktu se svÏtem jin· osoba postupnÏ vyvine v tvora plnÈho stupidnosti a zmatku,
¯Ìk·me, ûe je naplnÏn ÑöpatnostÌì (p·pa).
Kdyû se podÌv·me kolem sebe, m˘ûeme vidÏt, ûe nikdo nenÌ od
narozenÌ znev˝hodnÏn; kaûd˝ z n·s se narodil s oËima, uöima, nosem,
jazykem, tÏlem a myslÌ. Ve vnÏjöÌm svÏtÏ kaûdÈho z n·s jsou stejnÈ formy, zvuky, v˘nÏ, chutÏ, hmatovÈ vjemy a ment·lnÌ objekty. Kaûd˝
z n·s m· p¯Ìleûitost p¯ijÌt do kontaktu s tÏmito vÏcmi a my vöichni toho vyuûÌv·me a kontaktujeme tyto vÏci stejn˝m zp˘sobem. ÿeknÏte
mi, proË se potom t¯ÌötÌme do skupin, kdy jedni n·sledujÌ stezku hlouposti, kter· je plnÏ trestuhodn· a nezdrav·, a jinÌ jdou po stezce moudrosti, kter· je ctnostn· a dovedn·?
Jsme öùastnÌ, ûe dhammy, vËetnÏ tÏch ökodliv˝ch, jsou oporami
pro lidstvo. UtrpenÌ n·s trest· a nutÌ n·s pamatovat si chyby. Jsme jako dÏti, kterÈ se pokouöejÌ vzÌt do ruky nÏco ho¯ÌcÌho, ale nedÏlajÌ to
57
s radostÌ, neboù si uvÏdomujÌ moûnÈ ohroûenÌ pop·lenÌm a z toho
vzniknuvöÌ n·sledky. Co se t˝k· hmotn˝ch vÏcÌ, snadno je lze vidÏt
a prohlÈdnout, kdeûto ve chvÌli, kdy m·me sebrat oheÚ za ˙Ëelem drûet ho a lpÏt na nÏm (resp. lpÏt na plamenech chtivosti, odporu
a zmatku), ne vöichni si uvÏdomÌme, ûe drûÌme nÏjak˝ nebezpeËn˝
plamen. Nedojde n·m, ûe jsme svedeni a ûe chybnÏ vÏ¯Ìme tomu, ûe
se jedn· o nÏco l·skyplnÈho a touûebnÈho, a tak se nem˘ûeme nikdy
zlepöit. Nikdy se nenauËÌme svoji lekci.
Spalov·nÌ dhamm
Existuje tu pouze jeden zp˘sob lÈËby, a sice proöet¯enÌ pravÈ p¯irozenosti vöech tÏchto dhamm do tÈ doby, dokud nepozn·me, ûe TYTO
DHAMMY JSOU OHNÃM! Nem˘ûete na nich lpÏt nebo je drûet. UvÏdomÌme-li si to, kr·ËÌme po stezce satiñpaÚÚ·, p¯iËemû se uËÌme a naplÚujeme svoje ûivotnÌ lekce a pamatujeme si p¯itom, ûe kdykoliv je
nÏco povaûov·no za Ñj·ì nebo Ñmojeì, dojde ke vznÌcenÌ ohnÏ. Tento
oheÚ vöak nenÌ tÌm ohnÌËkem, kter˝ pop·lÌ prst Ëi ruku; je to oheÚ,
jenû stravuje mysl a srdce. NÏkdy sp·lÌ uvnit¯ n·s vöechno tak d˘kladnÏ, ûe si ani neuvÏdomÌme, ûe tu v˘bec nÏjak˝ oheÚ je. Upadneme tak
do ho¯ÌcÌ masy, kola zrozenÌ a smrti (vattasams·ra), coû je ten nejûhaˇ ˇ jeötÏ ûhavÏjöÌ neû spalujÌcÌ
vÏjöÌ oheÚ, kter˝ tu existuje. Je dokonce
a tavn· pec. Pokud neprohlÈdneme a nebudeme nahlÌûet na vÏci podobnÏ jako dÌtÏ, kterÈ se pop·lilo p¯i kontaktu s ohnÏm a d·v· si tÌm
p·dem pozor, aby se mu to znovu nestalo, m˘ûeme dopadnout tak
bÌdnÏ, ûe budeme sp·leni tÌm nejhroznÏjöÌm zp˘sobem.
Buddha vysvÏtloval, ûe jakmile si nÏkdo uvÏdomÌ bolestnÈ n·sledky lpÏnÌ a drûenÌ se, bude jeho mysl schopna uvolnit svÈ staûenÌ.
Proto vyvst·v· ot·zka: ÑSpat¯ili a uvÏdomili jste si uû bolestnÈ n·sledky lpÏnÌ a drûenÌ se?ì Jestliûe jste je nespat¯ili, neuvolnili jste jeötÏ ani
svÈ staûenÌ, a jestliûe jste neuskuteËnili uvolnÏnÌ se ze staûenÌ, nem˘ûete b˝t ani pr·zdnÌ. P¯i jinÈ p¯Ìleûitosti Buddha uËil, ûe kdykoliv nÏkdo spat¯Ì a uvÏdomÌ si pr·zdnotu (suÚÚat·), nalÈz· tÌm uspokojenÌ
58
v nibb·nÏ. Mysl toho, kdo si bude opravdu schopen uvÏdomovat neskuteËnost vjemu Ñj·ì, je schopna nalÈzt uspokojenÌ v ·jatana (zkuöenosti) z nibb·ny. Vöe, co lze poznat prost¯ednictvÌm zraku, sluchu, Ëichu, chuti, tÏla nebo mysli, se naz˝v· ·jatana (zkuöenost). Nibb·na je
zde oznaËena jako ·jatana, protoûe to je prostÏ jen dalöÌ dhamma,
kterou lze zakusit. ProË bychom mÏli b˝t tak hloupÌ a neodhodlali se
ji proûÌt? Budeme schopni ji poznat od chvÌle, kdy si uvÏdomujeme
stav pr·zdn˝ od Ñj·ì, kter˝ je dosaûiteln˝ dÌky uvolnÏnÌ se od lpÏnÌ
a drûenÌ se, a staneme se tak uspokojeni touto zkuöenostÌ (·jatana),
coû je nibb·na. Ale je to obtÌûnÈ. Jak uû jsem se zmÌnil, n·ö ûivot je naplnÏn neust·l˝m ulpÌv·nÌm. Pokud nenÌ ust·nÌ a ˙leva od tohoto ulpÌv·nÌ, nenÌ tu ani û·dn· pr·zdnota, a tudÌû tu nenÌ ani uspokojenÌ z proûitku nibb·ny .22)
M˘ûeme si uvÏdomit pravdivost tÏchto slov p¯i pohledu na jin·
n·boûenstvÌ. Jin· n·boûenstvÌ nemajÌ ust·len˝ pojem ÑulpÌv·nÌ a drûenÌ se pocit˘ ëj·í a ëmojeí (attav·dup·d·na)ì.23) ProË je tomu tak? Protoûe uËÌ ostatnÌ, jak lpÏt a drûet se svÈho Ñj·ì. Protoûe nepovaûujÌ takovÈ ulpÌv·nÌ a drûenÌ se pocitu Ñj·ì za nÏco öpatnÈho, st·v· se tento
pocit Ñj·ì tou spr·vnou totoûnostÌ; ve skuteËnosti se tato faleön· pozice st·v· cÌlem tohoto n·boûenstvÌ nebo sekty. Zast·nci tÈto sekty uËÌ
uskuteËnÏnÌ J·. V buddhismu je vöak p¯ipoutanost k Ñj·ì specifikov·na jako zneËistÏnÌ, hloupost a zmatek. Buddhistick· praxe leûÌ ve
svÈm ˙plnÈm z¯eknutÌ se. Z toho vypl˝v·, ûe ˙plnÈ uËenÌ principu
anatt· (neñj·) je moûnÈ nalÈzt pouze v buddhismu. Na rozdÌl od sekt,
kterÈ uËÌ zÌsk·nÌ schopnosti drûenÌ se Ñj·ì, my uËÌme ˙plnÈ zniËenÌ vjemu Ñj·ì. CÌlem tohoto uËenÌ je vnÌmat zkuöenost stavu anatt· (neñj·),
coû je podmÌnka, naleznuteln· ve vöech vÏcech pr·zdn˝ch, bez Ñj·ì.
Pouze buddhisti mluvÌ o anatt·. Pozn·nÌ a pochopenÌ tohoto
principu m˘ûe vyvstat pouze u toho, komu doölo, ûe vöechny vÏci jsou
ve svÈ podstatÏ neñj·, a proto by nemÏly b˝t nikdy uchopov·ny
a drûeny. Jestliûe je nÏkdo veden k tomu, ûe tu je Ñj·ì, jeû musÌ b˝t
uchopov·no a drûeno, nezb˝v· mu û·dn˝ zp˘sob praxe, pomocÌ kterÈ by realizoval pr·zdnotu (suÚÚat·) vjemu Ñj·ì.
MusÌme pochopit, ûe stejnÏ jako je nutnÈ vidÏt nebezpeËÌ ohnÏ,
59
aby se tak zamezilo moûnÈmu pop·lenÌ, je nutnÈ vidÏt i nebezpeËÌ ohnÏ chtivosti, odporu, zmatku a lpÏnÌ na pocitu Ñj·ì, coû je z·kladnÌ p¯ÌËinou vznÌcenÌ vöech ohÚ˘. Prov·dÌme-li tuto praxi, st·v·me se postupnÏ znudÏni touto faleönou totoûnostÌ s pocitem Ñj·ì a zbaveni chuti po proûitcÌch zp˘soben˝ch tÏmito ohni. Potom jsme schopni uvolnit
staûenÌ zp˘sobenÈ tÏmito ohni a jiû nikdy nem·me v ˙myslu proûÌvat
pop·lenÌ jak˝mkoliv dalöÌm ohnÏm.
60
6
PROST… POCITŸ
ÑJ¡ì A ÑMOJEì
N
ynÌ uskuteËÚujeme pr·zdnotu (suÚÚat·), kter· pokud je opravdu proûÌv·na, p¯in·öÌ uspokojenÌ v nibb·nÏ. MusÌme d˘kladnÏ
pochopit, ûe prvnÌ ˙rovnÌ pr·zdnoty je ne˙Ëast pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì.
Pokud jsou tyto pocity st·le p¯ÌtomnÈ, je to d˘kaz toho, ûe mysl nenÌ
pr·zdn·. Je Ñzanepr·zdnÏn·ì uchopov·nÌm a lpÏnÌm.24) M˘ûeme pouûÌt slovo Ñpr·zdn·ì, chceme-li vystihnout osvobozenÌ od pocitu Ñj·ì
a vÏcÌ n·leûejÌcÌch k Ñj·ì. Slova Ñzanepr·zdnÏn·ì nebo Ñpobou¯en·ì
pouûijeme tehdy, chceme-li vystihnout stav zmatenÌ, sklÌËenÌ a znepokojenÌ v d˘sledku pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì.
»Ìm se vyznaËuje realizace oproötÏnÌ se od pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì?
V pÌsmech je zmÌnka o jednÈ BuddhovÏ ¯eËi, kde jsou proneseny Ëty¯i pouËky ve dvou dvojicÌch:
Pociùuj, ûe tu nenÌ nic, co jsem Ñj·ì
(Na aham̌ kavaËini),
BuÔ bezstarostnÏ a nepochybnÏ p¯esvÏdËen o tom,
ûe tu nenÌ nic, co bych mohl b˝t Ñj·ì
(Na kassaËi kiÚËanam̌ kismiÚËi);
Pociùuj, ûe tu nenÌ nic, co by bylo Ñmojeì
(Na mama kavaËini),
61
BuÔ bezstarostnÏ a nepochybnÏ p¯esvÏdËen o tom,
ûe tu nenÌ nic, co by mohlo b˝t Ñmojeì
(KismiÚËi kiÚËanam̌ natthi).25)
NÏkdo si m˘ûe uvÏdomovat, ûe tu nenÌ nic, co jsem Ñj·ì, ale
i p¯esto tu nÏkdy z˘st·v· jakÈsi znepokojenÌ z toho, ûe tu je nÏco, co
je Ñmnouì. Pociùujeme, ûe tu nenÌ nic, co by bylo Ñmojeì, ale p¯esto nem˘ûeme zabr·nit vzniku pochybnostÌ, zda tu ve skuteËnosti nem˘ûe
b˝t nÏco, co Ñmojeì je. NicmÈnÏ je t¯eba proûÌvat absolutnÌ neot¯esitelnÏ jasnÈ uvÏdomov·nÌ si toho, ûe tu nenÌ nic, co by bylo vnÌm·no jako Ñj·ì a nic, o co bychom se mÏli strachovat, uzn·vaje to jako moûnÈ
Ñj·ì; zkr·tka si musÌme b˝t jistÌ tÌm, ûe tu nenÌ nic, co by n·leûelo
k Ñj·ì, a nic, co by n·s udivovalo, tr·pilo, p¯iv·dÏlo do rozpak˘ a co
bychom drûeli v nadÏji a oËek·v·nÌ. V okamûiku osvobozenÌ se od
tÏchto Ëty¯ p¯edpokl·dan˝ch vazeb je moûnÈ zakusit to, co Buddha
prosazoval a öÌ¯il (tj. pr·zdnotu). Koment·¯ k tomuto bodu to vystihuje velmi struËnÏ:
Neberte vÏci, jako by byly Ñj·ì
(Na attanena).
Neberte vÏci, jako by n·leûely k Ñj·ì
(Na attanidjena).
A tato slova jsou dostaËujÌcÌ. Snaûte si p¯edstavit, co by zde z˘stalo, kdyby zmizelo vÏdomÌ uchopujÌcÌho ega. P¯estali byste nahlÌûet na
cokoliv kdekoliv jako na nÏco, co by existovalo po¯·d Ëi co by existovalo nynÌ nebo co by v sobÏ mÏlo potenci·lnÌ schopnost st·t se svÈbytn˝m Ñj·ì nebo tÌm, co n·leûÌ k Ñj·ì. V souËasnosti neexistuje û·dnÈ
Ñj·ì, a proto nenÌ pot¯eba se znepokojovat pocitem Ñj·ì, kter˝ nem˘ûe
vyvstat ani v souËasnosti, ani nevyvstal v minulosti a nem˘ûe vyvstat
ani v budoucnosti. Mysl realizovala suÚÚat· prost¯ednictvÌm jasnÈho
proz¯enÌ skuteËnosti, ûe tu opravdu nenÌ nic, co m˘ûe naplÚovat v˝znam slov Ñj·ì a Ñn·leûÌcÌ k j·ì. Vöechny vÏci jsou dhammy, p¯irozenÈ
vÏci; zkr·tka to jsou elementy projevenÈ p¯Ìrody.
62
Mysl je suÚÚat·
⁄pln· samojedin· mysl je ta mysl, kter· je totoûn· s pr·zdnotou
(suÚÚat·). ÿeknemeñli, ûe mysl zÌskala Ëi realizovala pr·zdnotu, budou tomu nÏkte¯Ì lidÈ rozumÏt tak, ûe mysl je jedna vÏc a pr·zdnota
druh·. ÿekneteñli, ûe mysl doch·zÌ k pozn·nÌ pr·zdnoty, nenÌ to takÈ
dostateËnÏ spr·vnÈ vyj·d¯enÌ. Pochopte prosÌm, ûe kdyby mysl nebyla jednou a tou samou vÏcÌ jako pr·zdnota, nebyla by zde û·dn· moûnost, jak poznat pr·zdnotu. Mysl je ve svÈm p¯irozenÈm stavu pr·zdnotou (suÚÚat·); to, co zasahuje a p¯ekr˝v· z¯enÌ pr·zdnoty, je cizÌ
poöetilostÌ. TudÌû jakmile poöetilost zmizÌ, mysl a pr·zdnota jsou totoûnÈ. Mysl potom zn· sebe samu. NemusÌ se zamÏ¯ovat nÏkam jinam jenom proto, aby cokoliv poznala. Zachov· si pozn·nÌ pr·zdnoty, tedy
pozn·nÌ niËeho jinÈho neû osvobozenÌ se od pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, resp.
toho, co n·leûÌ k Ñj·ì.
Je to tato pr·zdnota, kter· je jednoduöe tÌm nejvyööÌm uËenÌm
Buddhy; tento fakt dokazuje to, ûe Buddha v Sam̌juttañnik·ja ¯Ìk·, ûe
tu nejsou û·dn· slova vy¯Ëen· Tath·gatou, kter· by se net˝kala pr·zdnoty (suÚÚat·). V rozpravÏ (sutta) ¯Ìk·, ûe nejhluböÌm a nejdokonalejöÌm uËenÌm je to, kterÈ se zab˝v· pr·zdnotou, a ûe vöe ostatnÌ je povrchnÌ. Pouze uËenÌ suÚÚat· je tak hlubokÈ, ûe se musÌ ve svÏtÏ objevit Tath·gata, aby jej mohl uËit. OstatnÌ z·leûitosti jsou povrchnÌ a nevyûadujÌ Tath·gatovu p¯Ìtomnost a vysvÏtlenÌ.
SuÚÚat· pro laiky
V jinÈ pas·ûi ze Sam̌juttañnik·ja Buddha ¯Ìk·, ûe suÚÚat· je dhamma, kter· d·v· laik˘m st·le trvajÌcÌ uûitek a podporu. Je tu zmÌnka
o skupinÏ bohat˝ch lidÌ (laik˘), kte¯Ì jdou navötÌvit Buddhu a ptajÌ se
ho na dhammu, kter· by pro nÏ mÏla dlouhotrvajÌcÌ uûitek a p¯inesla
blahobyt tÏm z nich, kdo majÌ rodinu neboli tÏm, Ñkdo jsou spout·ni
manûelkou a dÏtmi, jeû se natÌrajÌ santalov˝mi krÈmy a voÚavkamiì26).
Buddha jim na opl·tku ¯ekl tuto suttu o pr·zdnotÏ (suÚÚat·). Kdyû
63
namÌtali, ûe je to pro nÏ p¯Ìliö sloûitÈ uËenÌ, p¯izp˘sobil jakoby sv˘j v˝klad a sestoupil na niûöÌ ˙roveÚ, ne vöak nÌûe, neû jsou praxe vedoucÌ
ke ÑvstoupenÌ do prouduì (sot·pattidjaňka)27), coû je dokonal· realizace Buddhy, Dhammy a Sanghy spoleËnÏ s ctnostn˝m chov·nÌm,
kterÈ uspokojÌ ty VzneöenÈ (arijakantasÌla). Ve skuteËnosti vöak byli
tito laici Buddhou vl·k·ni do pasti. Buddha je obratnÏ zavedl do svÈ
pasti a tak¯ÌkajÌc je oblafl, ¯ekneme-li to dneönÌm hovorov˝m jazykem.
Tito laici nechtÏli pr·zdnotu (suÚÚat·), ale Buddha jim dal nÏco, co
jim zabr·nilo uniknout od pr·zdnoty (suÚÚat·). Hodil na nÏ laso, kterÈ je p¯ipoutalo v pr·zdnotÏ. Existuje totiû jen jedna cesta, jak vskutku
realizovat Buddhu, Dhammu a Sanghu a jak docÌlit ctnostnÈ chov·nÌ,
kterÈ uspokojÌ ty VzneöenÈ. Touto cestou je neust·lÈ z¯enÌ marnosti
veökerÈho uchopov·nÌ a lpÏnÌ.
MyslÌte si nynÌ, ûe nemÏl Buddha pravdu, kdyû tvrdil, ûe suÚÚat· je z·leûitost urËen· pro laiky? Kdyby mÏl pravdu, museli bychom
b˝t nynÌ v tÈto souËasnÈ dobÏ zcela chybujÌcÌmi bl·zny, protoûe si
myslÌme, ûe suÚÚat· nenÌ urËen· pro ty, kdo majÌ rodinu, ale ûe je to
z·leûitost striktnÏ urËen· pouze pro ty, jeû odch·zejÌ do nibb·ny, aù to
je kdekoliv. Tak nÏjak lidÈ nynÌ hovo¯Ì. Zde vöak vidÌme uk·zku toho,
jak Buddha mluvÌ zcela odliön˝m zp˘sobem, kde ¯Ìk·, ûe tento princip pr·zdnoty (suÚÚat·) m· p¯Ìm˝ uûitek a p¯in·öÌ blahobyt tÏm, kdo
majÌ rodinu. Kdo m· tedy pravdu a kdo ji nem·? Pokud by mÏl Buddha pravdu, museli bychom souhlasit s tÌm, ûe je t¯eba p¯eöet¯it prav˝
v˝znam jeho slov. Zp˘sob, jak˝m je t¯eba to udÏlat, je p¯ijÌt na to, kte¯Ì lidÈ ûijÌ v nejvÏtöÌm utrpenÌ a nesn·zi a majÌ mysl spalov·nu uprost¯ed vysokÈ pece. NenÌ to nikdo jin˝ neû laici. Ti, kdo jsou v û·ru ohnÏ, se musÌ porozhlÈdnout po prost¯edcÌch, pomocÌ kter˝ch by byli
uprost¯ed tohoto û·ru uhaöeni. NenÌ mÌsto, kterÈ si musÌ vybojovat
a kam je t¯eba se schovat; vöe je oheÚ. Neexistuje nic, co by nevzplanulo v oheÚ ve chvÌli, kdy je to uchopeno. Proto je t¯eba nalÈzt bod
absolutnÌho chladu a rozvahy, kter˝ je p¯Ìmo zde uprost¯ed ohnÏ. TÌmto bodem je pr·zdnota (suÚÚat·), Ëili osvobozenÌ se od Ñj·ì a od vöeho, co n·leûÌ k Ñj·ì.
Laici musÌ odhalit pr·zdnotu (suÚÚat·) a spoËinout uvnit¯ jejÌ sfÈ-
64
ry. Pokud nenÌ laik schopen ûÌt p¯Ìmo v jejÌm st¯edovÈm bodÏ, pak je
pro nÏho alespoÚ d˘leûitÈ, aby vÏdÏl, ûe je nutnÈ spoËÌvat uvnit¯ jejÌ
sfÈry nebo mÌt o pr·zdnotÏ dostateËnÏ srozumitelnÈ pozn·nÌ. SpoËÌv·nÌ uvnit¯ sfÈry pr·zdnoty je povaûov·no za dlouhotrvajÌcÌ uûitek pro
laiky.
Tato skupina lidÌ se ptala Buddhy, co by pro nÏ mÏlo dlouhotrvajÌcÌ uûitek. Buddha jim odpovÏdÏl: ÑDhammy p¯Ìmo spojenÈ
s pr·zdnotou p¯ekraËujÌ omezenÌ svÏta (SuÚÚat·ppa tisamjutt· lÛˇ
kuttara dhamm·).ì P¯ekroËenÌ omezenosti svÏta je z·roveÚ
p¯ekroËenÌm dosahu ohnÏ. B˝t p¯Ìmo spojen s pr·zdnotou znamen· b˝t prost˝ lpÏnÌ na Ñj·ì nebo na tom, co n·leûÌ k Ñj·ì. Takûe vÏta ÑDhammy p¯Ìmo spojenÈ s pr·zdnotou p¯ekraËujÌ omezenosti svÏtaì je dar od
Buddhy p¯Ìmo urËen˝ laik˘m. Buddha na tom trval ve sv˝ch vlastnÌch
slovech. Zvaûte, prosÌm, znova, jak d˘leûitÈ je naöe zamÏ¯enÌ pozornosti k tomuto principu. NenÌ tu ve skuteËnosti pouze jeden jedin˝
p¯edmÏt k diskusi, o nÏmû m· cenu se bavit? V jinÈ suttÏ Buddha jasnÏ prohlaöuje, ûe suÚÚat· je nibb·na a ûe nibb·na je suÚÚat·, tedy
osvobozenÌ od neËistot a utrpenÌ (dukkha). Proto nibb·na je spr·vn˝
smÏr urËen˝ takÈ pro laiky. Pokud laici st·le neznajÌ v˝znam nibb·ny
a nespoËÌvajÌ uprost¯ed jejÌ sfÈry, musÌ ûÌt uprost¯ed plamen˘ ohnÏ daleko vÌce neû jakÈkoliv jinÈ skupiny lidÌ.
ProstÈ utrpenÌ
V˝znam slova nibb·na je jasnÏ definov·n jako osvobozenÌ se od
dukkha a od ment·lnÌch neËistot, kterÈ zp˘sobujÌ dukkha. PokaûdÈ,
kdy je mysl prost· pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, je proûÌv·na nibb·na. Nap¯Ìklad nynÌ, kdy sedÌte a Ëtete tuto knihu, m·te pravdÏpodobnÏ mysl
prostou pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, protoûe zde nenÌ nic, co by vyvol·valo tyto pocity. Jsou tu prostÏ jen slova, kter· Ëtete kv˘li pot¯ebÏ z¯eknutÌ se
pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. Pokud zde je nÏjak· pr·zdnota (a j· pouze pouûÌv·m slovo ÑnÏjak·ì, coû nemusÌ b˝t jeötÏ ta dokonal· a nemÏniteln·
pr·zdnota), spoËÌv·te jiû ve sfÈ¯e nibb·ny. I kdyû se nejedn· jeötÏ
65
o absolutnÌ nebo dokonalou nibb·nu, je to v z·kladÏ ta sam· nibb·na.
Dhammy majÌ mnoho v˝znam˘, ˙rovnÌ a stupÚ˘. Dhamma, kter· je nibb·na, leûÌ v mysli kaûdÈho jedince v okamûiku, kdy je do urËitÈ mÌry oproötÏn od vjem˘ Ñj·ì a Ñmojeì. BuÔte si, prosÌm, vÏdomi tohoto neosobnÌho pocitu; dob¯e si jej zapamatujte a uchovejte si ho
v sobÏ. NÏkdy, kdyû p¯ijedete dom˘, budete mÌt pocit, jako byste navötÌvil obydlÌ nÏkoho jinÈho. Nebo kdyû budete doma prov·dÏt nÏjakou pr·ci, budete mÌt pocit, jako kdybyste nÏkomu vypom·hali v jeho
pr·ci v jeho bytÏ. Tento druh pocitu se bude neust·le objevovat a utrpenÌ (dukkha), jeû bylo n·vykovÏ spojov·no s obydlÌm a pracÌ, zmizÌ.
Budete spoËÌvat s myslÌ oproötÏnou od pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì po celou
dobu. TÌm v·s zdobÌ svat· nibb·na neboli suÚÚat·, kterou m·te
ovÏnËen krk.28) SuÚÚat· je ochrana proti vöemu utrpenÌ, nebezpeËÌ
a neötÏstÌ. Je to ryzÌ svat· ozdoba Buddhy; cokoliv jinÈ je pouh· öalba.
Budete-li pouûÌvat tato moje slova tÌm sam˝m zp˘sobem jako j·,
budete mÏ brzy obviÚovat z toho, ûe v·m d·v·m velkÈ mnoûstvÌ zbylÈho nepot¯ebnÈho zboûÌ. Neberte mÏ za nÏkoho, kdo nabÌzÌ Buddhovo zboûÌ na trûiöti. Myslete si spÌöe, ûe my vöichni jsme spoleËnÌci
v dukkha, protoûe jsme narozeni, budeme sta¯Ì, nemocnÌ a um¯eme.
Proto jsme my vöichni û·ky P·na Buddhy. Pokud je zde nÏco vysloveno, je to myöleno v z·jmu dobra, aby to vzbudilo z·jem. NicmÈnÏ ti,
kdo majÌ spr·vnou pozornost (satiñpaÚÚ·), budou sami pro sebe
schopni vidÏt pravou skuteËnost, aniû by mi museli vÏ¯it. Toto z¯enÌ
bude postupnÏ otevÌrat cestu k dalöÌmu studiu, ËÌmû nakonec dos·hnete koneËnÈ pravdy. V tomto duchu proöet¯ov·nÌ budeme posouvat
naöe studium k p¯edmÏtu pozn·v·nÌ element˘ (dh·tu).
66
7
ELEMENTY PR¡ZDNOTY
S
lovo Ñdh·tuì m· stejn˝ v˝znam jako slovo Ñdhammaì. Vezmemeli
to etymologicky, majÌ tato slova stejn˝ ko¯en Ñdhrì, kter˝ znamen·
Ñudrûet, opatrovat, sev¯Ìt, ûivitì. Slovo dh·tu je nÏco, co m˘ûe podrûet
sama sebe. StejnÏ jako tomu je s dhammami, mÏnÌcÌ se dh·ty udrûujÌ
sebe sama prost¯ednictvÌm zmÏny a nemÏnÌcÌ dh·ty udrûujÌ sebe sama
skrze nemÏnnost. MÏli bychom studovat ty dh·ty, kterÈ jsou vÏcmi, jeû
nejsou schopny mÌt svÈ vlastnÌ substance.
KterÈ elementy, jeû zn·te, by mohly b˝t samotnou pr·zdnotou,
esencÌ suÚÚ·t·? Studenti fyziky a chemie znajÌ pouze hmotnÈ prvky,
kter˝ch existuje na sto, p¯iËemû st·le objevujÌ dalöÌ a dalöÌ. é·dnÈ
z tÏchto element˘ nemohou b˝t samotnou pr·zdnotou (suÚÚat·). Pokud bychom ¯ekli, ûe jsou pr·zdnotou (suÚÚat·), mÏli bychom za to,
ûe jejich nejhluböÌ v˝znam je pr·zdnotou, ale ony samotnÈ pr·zdnotou
nejsou, protoûe jsou pouze hmotn˝mi elementy (r˙pañdh·tu). ExistujÌ takÈ nehmotnÈ elementy (ar˙pañdh·tu), prvky mysli nebo vÏdomÌ,
kterÈ leûÌ za dosahem takov˝ch obor˘, jak˝mi jsou fyzika a chemie. Je
t¯eba studovat Buddhovu vÏdu jeötÏ p¯ed tÌm, neû pochopÌte nehmotnÈ, neuchopitelnÈ elementy, kterÈ jsou z·leûitostÌ mysli a srdce.
Pr·zdn˝ element
Ve kterÈm z tÏchto dvou druh˘ element˘ spoËÌv· pr·zdnota? Jestliûe
by ËlovÏk ¯ekl, ûe suÚÚat· je hmotn˝ element, jeho nebo jejÌ p¯Ìtel by
67
pukl smÌchy. NÏkte¯Ì lidÈ by ¯ekli, ûe to je nehmotn˝ nebo bezforemn˝
element, a zde by zase pukli smÌchy ti VzneöenÌ (arij·). Pr·zdnota nenÌ ani hmotn˝ a ani nehmotn˝ prvek, ale je to t¯etÌ druh elementu, kter˝ leûÌ za poznan˝m obzorem obyËejn˝ch lidÌ. Buddha jej naz˝val
ÑuhasÌnajÌcÌ elementì nebo Ñust·vajÌcÌ elementì (nirodhañdh·tu). Slova Ñhmotn˝ elementì (vatthuñdh·tu) nebo Ñforemn˝ elementì (r˙pañdh·tu) oznaËujÌ hmotn˝ podklad ve viditeln˝ch form·ch, zvucÌch,
v˘nÌch, chutÌch nebo hmatateln˝ch objektech. ÑBezforemn˝ elementì
(ar˙pañdh·tu) oznaËuje mysl a srdce v pr˘bÏhu ment·lnÌch proces˘
a myölenky a zkuöenosti, kterÈ vyvst·vajÌ v mysli. Existuje pouze jeden
druh elementu, jenû nenÌ zahrnut v tÏchto dvou kategoriÌch. Je to element, kter˝ je kompletnÌm protikladem a zruöenÌm vöech p¯edchozÌch
element˘. V d˘sledku toho Buddha naz˝val tento druh nÏkdy ÑsvÏûÌm
elementem (nibb·nañdh·tu)ì, nÏkdy ÑuhasÌnajÌcÌm elementem (nirodhañdh·tu)ì a nÏkdy Ñnesmrteln˝m elementem (amatañdh·tu)ì.
Oba pojmy, nirodhañdh·tu a nibb·nañdh·tu, znamenajÌ ÑuhaöenÌì. Je to uhasÌnajÌcÌ element, tedy prvek, jenû zh·öÌ vöechny ostatnÌ
prvky. Amatañdh·tu znaËÌ Ñprvek, jenû neumÌr·ì. Vöechny ostatnÌ prvky umÌrajÌ. MusÌ zem¯Ìt, protoûe je jejich p¯irozenostÌ, aby zem¯ely. Prvek nirodhañdh·tu nenÌ svazov·n omezenÌm zrozenÌ a smrti; naopak
je to naprostÈ vyhasnutÌ vöech element˘. SuÚÚat· je tÌm, co z˘st·v·
v tomto elementu, a proto je moûnÈ to takÈ pojmenovat jako ÑsuÚÚat·ñdh·tuì, protoûe se jedn· o prvek, kter˝ je pro vöechny ostatnÌ prvky (dh·ty) zdrojem pr·zdnoty.
Pokud se nÏkomu poda¯Ì pochopit ty vÏci, jeû se naz˝vajÌ Ñdh·tyì, je nasnadÏ, aby dostateËnÏ pochopil Dhammu. Elementy musÌ b˝t
studov·ny tÌmto zp˘sobem. NebuÔte svedeni klamn˝m myölenÌm, ûe
pozn·nÌ Ëty¯ z·kladnÌch element˘ (zemÏ, vody, vÏtru a ohnÏ) je dostateËnÈ; tyto elementy jsou urËeny dÏtem. O tÏchto elementech se jiû
mluvilo a uËilo jeötÏ za doby p¯ed Buddhou. Avöak je t¯eba, aby ËlovÏk pokraËoval d·l ve svÈm pozn·v·nÌ a pochopil nehmotn˝ prvek
vÏdomÌ (viÚÚ·nañdh·tu), prvek prostoru (·k·sañdh·tu) a prvek
ˇ
pr·zdnoty (suÚÚat·ñdh·tu),
coû je ˙plnÈ uhaöenÌ zemÏ, vody, ohnÏ,
68
vÏtru, vÏdomÌ a prostoru. Element pr·zdnoty je tÌm nejb·jeËnÏjöÌm
prvkem v celÈm pojetÌ buddhismu.
StruËnÏ ¯eËeno, prvky zemÏ, voda, vÌtr a oheÚ zapadajÌ do kategorie hmotnÈho neboli foremnÈho elementu (r˙pañdh·tu). Mysl, vÏdomÌ jako vjem a ment·lnÌ proces zapadajÌ do kategorie bezforemn˝ch
element˘ (ar˙pañdh·tu). Potom nibb·na, tento element pr·zdnoty
(suÚÚat·ñdh·tu), n·leûÌ do kategorie uhasÌnajÌcÌho elementu (nirodhañdh·tu). MusÌte nalÈzt vhodnou dobu a klidnÈ mÌsto, kde se posadÌte a pohlÈdnete na vöechny tyto prvky. Budete jasnÏ vidÏt, ûe tu
jsou pouze tyto t¯i druhy. Potom zaËnete odhalovat suÚÚat·ñdh·tu
neboli nibb·nañdh·tu a pochopÌte, co se skr˝v· za pojmy anatt· nebo suÚÚat·, o kter˝ch zde diskutujeme.
M˘ûeme navrhnout princip, do kterÈho zaËlenÌme foremnÈ elementy (r˙pañdh·tu) a bezforemnÈ elementy (ar˙pañdh·tu) jako prvky, jeû jsou p¯Ìtomny v uchopov·nÌ a lpÏnÌ na pocitech Ñj·ì a Ñmojeì.
P¯i ne˙Ëasti lpÏnÌ na pocitech Ñj·ì a Ñmojeì je zakouöen ust·vajÌcÌ neboli uhasÌnajÌcÌ element (nirodhañdh·tu). Je moûnÈ ¯Ìci, ûe jestliûe se
objevÌ uhasÌnajÌcÌ element, lze zakouöet pouze pr·zdnotu (suÚÚat·).
Stav, jenû je osvobozen˝ od pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, jasnÏ projevuje sebe
sama. Kdyby do tohoto stavu vstoupily jakÈkoliv dalöÌ elementy, budete na nÏ nazÌrat jako na formu, jmÈno, viditeln˝ objekt, zvuk, Ëich,
chuù, dotknuteln˝ objekt, pocit, vzpomÌnku, myölenku, vÏdomÌ a tak
d·le. Kaûd˝ z tohoto zcela zmatenÈho z·stupu vjem˘ m· podÌl ve h¯e
vyvst·vajÌcÌho lpÏnÌ ñ kterÈ se m˘ûe projevit v podobÏ l·sky nebo jindy jako nen·vist.
My vöichni m·me tyto dva z·kladnÌ a dominujÌcÌ mody: uspokojenÌ a neuspokojenÌ. Jsme obezn·meni pouze s tÏmito dvÏma zp˘soby. Byli jsme zaujati pouze zÌsk·v·nÌm nÏËeho, co jsme pociùovali za
û·doucÌ, a utÌk·nÌm od nÏËeho nebo niËenÌm toho, co jsme vyciùovali jako nep¯ijatelnÈ. VÏci jsou ustaviËnÏ ve zmÏnÏ a v zanepr·zdnÏnÌ
nem˘ûe b˝t pobou¯en· mysl nikdy pr·zdn·. Co musÌme udÏlat pro
to, abychom ji uËinili pr·zdnou? K tomu, aby byla pr·zdn·, bychom
museli p¯ekroËit neboli dostat se za vöechny tyto zanepr·zdÚujÌcÌ
69
a mÏnÌcÌ se elementy a spoËinout v pozici ztotoûnÏnÌ se s elementem
suÚÚat·.
Za vöemi elementy
Buddha pouûÌval jin˝ p¯ÌmÏr trojÌho dÏlenÌ, aby n·m uk·zal zvl·ötnÌ
odliönosti element˘. Nejprve to byl element od¯eknutÌ (nekkhamañ
ñdh·tu), coû je p¯ÌËina pro sebezap¯enÌ od smyslovÈho potÏöenÌ; zadruhÈ to byl nehmotn˝ element (ar˙pañdh·tu), p¯ÌËina pro odtaûenÌ
se od hmotnÈho podkladu; a za t¯etÌ to byl element uhaöenÌ (nirodhañ
ñdh·tu), coû je p¯ÌËina pro odtaûenÌ se od vöech podmÌnÏnostÌ neboli
smyölen˝ch koncept˘ (saňkhata). Z¯Ìme-li element sebezap¯enÌ
(nekkhamañdh·tu), uzp˘sobuje n·s to ve schopnosti od¯Ìct si smyslovÈ potÏöenÌ, protoûe se jedn· o prvek smyslovÈho protikladu. Proces,
p¯i kterÈm z¯Ìme prvek, kter˝ je opakem smyslovosti, naz˝v·me Ñz¯enÌ elementu sebezap¯enÌì. Smyslovost je oheÚ; v˝znamem elementu
od¯Ìk·nÌ je Ñnenechat se spalovat ohnÏm smyslovostiì. Mysl, kter· se
odt·hne od smyslovosti, je mysl, kter· obsahuje tento zvl·ötnÌ element.
Jakmile se lidÈ dok·ûou osvobodit od smyslovosti, p¯ipoutajÌ se
ke kr·sn˝m a p¯Ìjemn˝m vÏcem, kterÈ, i kdyû nejsou spojeny s hrubohmotnou smyslovostÌ, jsou st·le ve foremnÈ oblasti neboli v materi·lnÌm svÏtÏ, avöak na zjemnÏlÈ ˙rovni. Nap¯Ìklad zde jsou vidoucÌ
(riöiovÈ), svÏtci (muni) a adepti (jÛgini), kte¯Ì jsou p¯ipout·ni k blaûenostem z meditativnÌho pohrouûenÌ se do hmotnÏ vyt¯Ìben˝ch objekt˘ (r˙padûh·na). Nebo lze ve spÌöe svÏtskÈm projevu spat¯ovat staröÌ
lidi, kte¯Ì jsou p¯ipout·ni ke staroûitnostem nebo k n·dhern˝m vylisovan˝m bylink·m. AËkoliv nejsou tyto vÏci spojeny s nejhruböÌ smyslovostÌ, jsou tito lidÈ jeötÏ vÌce ztraceni neû ti, kdo jsou pohlceni v hrubohmotn˝ch slastech, jak˝mi je nap¯Ìklad smysln· rozkoö. Jsou p¯ipout·ni k materi·lnÌ formÏ a nejsou schopni se jÌ vzd·t. Nejprve musÌme pochopit bezforemn˝ element (ar˙pañdh·tu), abychom se dok·zali osvobodit od hmotnÏ vyt¯Ìben˝ch p¯ipoutanostÌ. TÌmto bezforemn˝m elementem je prvek (dh·tu), kter˝ je mimo dosah formy.
70
A k Ëemu se n·slednÏ p¯ipout· ten, kdo je schopen se osvobodit
od p¯ipoutanosti k hmotn˝m objekt˘m? Takov˝ praktikant se chytÌ do
tÏch kauz·lnÏ podmÌnÏn˝ch vÏcÌ, kterÈ vyvstanou jako nÏco neobyËejnÈho. JmenovitÏ se jedn· o vöechny prospÏönÈ dhammy. NemusÌme zde mluvit o ökodliv˝ch dhamm·ch; nikdo o nÏ nestojÌ. Ale lidÈ
neust·le snÌ o ctnostech a spr·vn˝ch Ëinech, kterÈ z n·s uËinÌ b·jeËnÈ
lidi nebo n·m zaruËÌ znovuzrozenÌ v nebi. NicmÈnÏ b˝t narozen v nebi je podmÌnÏn˝ stav (saňkhata). Jsme chyceni v takovÈ Ëi jinakÈ totoûnosti Ñj·ì a m·me takovÈ Ëi jinakÈ vazby n·leûejÌcÌ k Ñj·ì. VÌme-li,
ûe mÌt totoûnost zvÌ¯ete nenÌ dobr· vÏc, chceme mÌt lidskÈ Ñj·ì. ZjistÌme-li, ûe b˝t lidskou bytostÌ nenÌ dobrÈ, chceme se st·t nebeskou bytostÌ. Kdyû ani to nenÌ dobrÈ, chceme se st·t bohem Brahmou. VidÌme-li, ûe ani ztotoûnÏnÌ se s bohem Brahmou nenÌ to pravÈ, chceme se
st·t bohem Mah·brahmou (Velk˝m Brahmou). V kaûdÈm p¯ÌpadÏ tu
st·le z˘st·v· pocit Ñj·ì; toto vöechno jsou smyölenÈ koncepty (sankhata). Pouze dÌky prostupnosti uhasÌnajÌcÌho elementu (nirodhañdh·tu)
se m˘ûeme vzd·t vöeho podmÌnÏnÈho a smyölenÈho.
UhasÌnajÌcÌ element (nirodhañdh·tu) je z·roveÚ nibb·na dh·tu,
Ëili ten koneËn˝ element, prvek dokonalÈho mÌru. Je to naprostÈ vyhasnutÌ pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. Pokud je zde proûÌv·no absolutnÌ a koneËnÈ vyhasnutÌ, st·v· se realizovan· bytost Arahatem a tomu se ¯Ìk·
Ñelement vychladnutÌ bez zanech·nÌ jakÈhokoli paliva (anup·disesañnibb·nañdh·tu)ì. Jestliûe nenÌ uhasnutÌ tÌm koneËn˝m vyhasnutÌm, st·v· se realizovan˝ mÈnÏ Vzneöen˝m (arij·). Toto uhasnutÌ se
naz˝v· Ñelement vychladnutÌ s nÏjak˝m doposud ponechan˝m palivem (sañup·disesañnibb·nañdh·tu)ì. V tomto p¯ÌpadÏ zde je st·le
ponech·n zbytek ega; nenÌ to jeötÏ ta nejzazöÌ pr·zdnota.
Abychom to mohli shrnout, musÌme p¯edem zn·t vöechny elementy (dh·ty), tedy z·kladnÌ prvky vöech vÏcÌ. ProsÌm, snaûte se pochopit tyto prvky na z·kladÏ z·kladnÌho principu, jenû n·m ¯Ìk·, ûe tu
je element s formou (r˙pañdh·tu), element bez formy (ar˙pañdh·tu)
a element, jenû zh·öÌ oba p¯edchozÌ elementy, tj. jak foremnÈ, tak
i bezforemnÈ. Tento t¯etÌ element se naz˝v· uhasÌnajÌcÌ element
71
(nirodhañdh·tu). M˘ûeme s jistotou prohl·sit, ûe tu nenÌ mimo dosah
tÏchto t¯Ì typ˘ element˘ nic jinÈho.
NÏkdy se nÏco dozvÌme o BuddhovÏ vÏdÏ, kter· obsahuje sfÈru
fyzickou, ment·lnÌ a duchovnÌ. DÌky tÈto vÏdÏ jsme schopni zÌskat ˙plnÈ pozn·nÌ vöech vÏcÌ, coû zabr·nÌ jejich jakÈmukoliv dalöÌmu uchopov·nÌ. Pr·zdnota (suÚÚat·) se musÌ vyznaËovat dokonal˝m neuchopov·nÌm.
72
8
POZN¡NÕ SU““AT¡
N
ynÌ bych se r·d obr·til k z·leûitosti t˝kajÌcÌ se ÑproûÌv·nÌ ûivota
s pr·zdnotou (suÚÚat·)ì, neboli spoËÌv·nÌ v pr·zdnotÏ. Chceme-li tuto z·leûitost zv·ûit, musÌme se d˘kladnÏ podÌvat na v˝znamy
mnoha slov. ZamÏ¯me se zvl·ötÏ na slova Ñzn·tì, ÑjasnÏ vidÏtì, Ñrealizovatì, ÑûÌt s nÌì a Ñb˝t pr·zdn˝ì. M˘ûeme pronÈst v bÏûnÈm hovorovÈm jazyce tato n·sledujÌcÌ p¯irovn·nÌ:
my
my
my
my
my
zn·me
jasnÏ vidÌme
realizujeme
ûijeme s nÌ
jsme pr·zdnÌ
=
=
=
=
=
my zn·me pr·zdnotu (suÚÚat·)
my vidÌme pr·zdnotu (suÚÚat·) jasnÏ
my realizujeme pr·zdnotu (suÚÚat·)
my ûijeme s pr·zdnotou (suÚÚat·)
my jsme pr·zdnÌ skrze pr·zdnotu ñ
(my jsme suÚÚat· sama)
SkuteËnÈ pozn·nÌ
VÏtöina lidÌ si m˘ûe myslet, ûe slova Ñmy zn·me suÚÚat·ì znamenajÌ,
ûe jsme tuto z·leûitost (pr·zdnotu) prostudovali a nynÌ o nÌ diskutujeme. Pokud je toto naöÌm veöker˝m jejÌm pozn·nÌm, potom nezn·me
pr·zdnotu dostateËnÏ spr·vnÏ. Slovo Ñzn·tì se v jazyce Dhammy nevztahuje k pozn·nÌ, kterÈ p¯ich·zÌ v podobÏ vÏdomostÌ zÌskan˝ch studiem, poslouch·nÌm a tak podobnÏ. TakovÈ vÏdÏnÌ, i p¯esto, ûe tvrdÌme, ûe to zn·me, nenÌ ˙plnÈ a dokonalÈ. Slova Ñzn·tì a Ñpochopitì
73
jsou v bÏûnÈm kaûdodennÌm jazyce pouze v˝razy jak ËtenÈho a slyöenÈho projevu, tak i ment·lnÌho a rozumovÈho procesu. Tyto Ëinnosti
nemohou b˝t pouûÌv·ny k pozn·nÌ pr·zdnoty. V˝raz Ñpoznat pr·zdnotuì se vztahuje k uvÏdomÏnÌ si suÚÚat· v mysli, kter· je opravdu
pr·zdn·. MusÌme st·le vÏdÏt, co se dÏje v mysli. Proto takÈ je zapot¯ebÌ k pozn·nÌ pr·zdnoty nechat v okamûiku pozn·v·nÌ vyvstat samotnou pr·zdnotu. Potom teprve vÌme, jak· ona vlastnÏ je. Tomu se ¯Ìk·
Ñpozn·nÌ pr·zdnoty (suÚÚat·)ì.
VyslechnutÌ Ëi ËtenÌ o suÚÚat· s n·sledn˝m logick˝m zjiötÏnÌm,
ûe pr·zdnota by vskutku mohla existovat nebo ûe by mohla vypadat
tak Ëi onak, nenÌ st·le tÌm skuteËn˝m, co je zde oznaËeno v˝razem
Ñpozn·nÌì. Toto ne˙plnÈ kon·nÌ je pouze jazykov˝m pozn·nÌm a pochopenÌm. Povaûujte proto, prosÌm, slovo Ñpoznatì, kterÈ je zde pouûito, za vjem, kter˝ zaujÌm· vskutku zvl·ötnÌ mÌsto v principech
Dhammy v buddhismu.
Poznat Dhammu znaËÌ, ûe Dhamma je opravdu p¯Ìtomn· a ûe si
to uvÏdomujeme. PodobnÏ i v˝raz Ñpoznat suÚÚat·ì oznaËuje fakt, ûe
pr·zdnota je projevena v uvÏdomÏnÌ. Proto v·s podnÏcuji k tomu,
abyste vûdy rozpozn·vali, ûe mysl m· nezmÏ¯iteln˝ rozsah pr·zdnoty
a to i tehdy, kdyû nenÌ absolutnÏ nebo dokonale pr·zdn·. Vskutku
pr·zdnota je zde opakovanÏ po¯·d a po¯·d p¯Ìtomna v jak˝koliv den.
I kdyby to nebyla stabilizovan· absolutnÌ pr·zdnota, bylo by to v p¯ÌpadÏ, ûe si d·me pr·ci s jejÌm pozorov·nÌm, i tak velmi dobrÈ. Jestliûe
projevÌme v·ûn˝ z·jem o tento druh pr·zdnoty jiû od zaË·tku, bude toto odhodl·nÌ vytv·¯et spokojenost s pr·zdnotou, kter· n·m usnadnÌ
postup naöÌ praxe a p¯inese skuteËn˝ v˝voj. Proto se fr·ze Ñpoznat
suÚÚat·ì vztahuje na vjem pr·zdnoty projevenÈ v uvÏdomÏnÌ.
Fr·ze ÑjasnÏ vidÏt suÚÚat·ì musÌ b˝t takÈ postupnÏ jasnÏ a p¯esnÏ pochopena. Kdyû si zaËneme uvÏdomovat pr·zdnotu v mysli,
kontemplujeme tÌm tato slova. ZamÏ¯ujeme naöe uvÏdomÏnÌ na nÏ tak
dlouho, aû vyvstane jasnÈ prostupujÌcÌ z¯enÌ neboli ˙plnÈ pochopenÌ
pr·zdnoty.
V˝znam fr·ze Ñmy realizujeme suÚÚat·ì je znova jedno a to samÈ. Vztahuje se to k okamûiku, kdy mysl realizuje pr·zdnotu. V kon-
74
venËnÌch pojmech ¯ekneme, ûe Ñmyì realizujeme pr·zdnotu, ale ve
skuteËnosti je to mysl, kter· to uskuteËnÌ. Toto uvÏdomÏnÌ je ÑtÌm, coì
zakouöÌ a realizuje suÚÚat·.
Potom se fr·ze Ñûivot ûit˝ s pr·zdnotou (suÚÚat·)ì vztahuje
k suÚÚat·ñvih·na. éitÌ a d˝ch·nÌ s neust·l˝m uvÏdomÏnÌm si pr·zdnoty se naz˝v· Ñûivot ûit˝ s suÚÚat·ì.
Fr·ze Ñb˝t pr·zdn˝ì znamen·, ûe tu nenÌ û·dn˝ pocit Ñj·ì Ëi pocit
nÏËeho, co je Ñn·leûÌcÌ k j·ì; nenÌ tu û·dnÈ Ñj·ì a Ñmojeì. Tyto pocity
jsou v˝tvory zp˘sobenÈ dychtÏnÌm a lpÏnÌm. B˝t oproötÏn od tÏchto
pocit˘ znamen· Ñb˝t pr·zdn˝ì. Co je tÌm, co je pr·zdnÈ? OpÏt se jedn· o mysl, kter· je pr·zdn·, bez pocit˘ Ñj·ì a Ñn·leûÌcÌ k j·ì, a to jak ve
sv˝ch hrub˝ch, tak i jemn˝ch form·ch. Je-li v hrub˝ch form·ch, ¯Ìk·me tomu Ñegoì a Ñegoismusì, a je-li v jemn˝ch form·ch, naz˝v·me to
Ñj·ì a ÑvÏdomÌ j·ì. Jestliûe je mysl pr·zdn· do ˙rovnÏ osvobozenÌ se
i od zjemnÏlÈho vjemu Ñj·ì, ¯Ìk· se, ûe je mysl sama o sobÏ pr·zdnotou (suÚÚat·). To se shoduje s uËenÌm nÏkter˝ch dalöÌch buddhistick˝ch tradic, kterÈ prohlaöujÌ, ûe mysl je pr·zdnota a ûe pr·zdnota je
mysl; pr·zdnota je Buddha, Buddha je pr·zdnota; pr·zdnota je
Dhamma, Dhamma je pr·zdnota. Je tu pouze tato jedna vÏc.
Dva druhy pr·zdnoty
Cel· ök·la vÏcÌ, se kter˝mi jsme obezn·meni, nenÌ nic neû suÚÚat·.
VyjasnÏme si to jeötÏ jednÌm pohledem na slovo Ñpr·zdn˝ì. Slovo
pr·zdn˝ (ÑsuÚÚaì) neboli pr·zdnota (ÑsuÚÚat·ì) poukazuje na dvÏ
vÏci, nebo spÌöe na dvÏ charakteristiky (lakkhana).29)
Nejprve se suÚÚat· vztahuje k charakteristickÈ neboli fundament·lnÌ p¯irozenosti vöech vÏcÌ. Soust¯eÔte se, prosÌm, na skuteËnost, ûe
charakterem vöech vÏcÌ je pr·zdnota. Tato fr·ze Ñvöechny vÏciì musÌ
b˝t pochopena spr·vnÏ ve smyslu zahrnutÌ kaûdÈ samostatnÈ vÏci,
a to jak fyzick˝ch vÏcÌ (r˙padhamma), tak i vÏcÌ ment·lnÌch (n·madhamma) a prostÏ vöeho od smÌtka prachu po nÏjak cennÈ vÏci
75
a nehmotnÈ vÏci aû nakonec po nibb·nu. Kaûd· samostatn· vÏc m·
kvalitu pr·zdnoty. To je prvnÌ v˝znam slova ÑsuÚÚat·ì.
MusÌme spr·vnÏ pochopit, ûe ve smÌtku prachu je oproötÏnÌ se
od individu·lnÌho Ñj·ì. Zlato, st¯Ìbro a diamanty majÌ takÈ pr·zdnotu,
jeû je bez Ñj·ì, jako svoji esenci. P¯ejdeme-li k mysli a srdci, myölenk·m a pocit˘m, pak kaûd· vÏc je charakterizov·na pr·zdnotou
(suÚÚat·). To znamen·, ûe vöechny vÏci jsou pr·zdnÈ, bez Ñj·ì. Studium a praxe Dhammy udÏluje pozn·nÌ kvality pr·zdnoty, stavu bez
Ñj·ì. Nakonec i realizace na stezce, jejich plody a nibb·na samotn·
majÌ tuto stejnou vlastnost pr·zdnoty (suÚÚat·). Je to prostÏ tÌm, ûe to
nevidÌme. I vrabec lÈtajÌcÌ sem a tam m· uvnit¯ sebe dokonalou charakteristiku pr·zdnoty, ale my ji nevidÌme.
Promyslete to d˘kladnÏ, prosÌm. Kontemplujte o tom, pozorujte
to a hloubejte o tom do tÈ mÌry, dokud nebudete schopni vnÌmat, ûe
vöechny vÏci vyjad¯ujÌ charakteristiku pr·zdnoty. Je to prostÏ tak; my
to vöak nevidÌme. Koho jinÈho potom m·me vinit neû sami sebe? Jeden zenov˝ ko·n ¯Ìk·: ÑJeden star˝ smrk p¯edn·öÌ Dhammu.ì I tento
star˝ smrk vyjad¯uje pr·zdnotu, tedy pr·zdnotu, kter· je ˙Ëastna stejnou mÏrou ve vöech vÏcech, ale lidÈ ji nevidÌ. NeslyöÌ jeho uËenÌ
Dhammy, jeho neust·lÈ proklamov·nÌ pr·zdnoty. Toto je tedy slovo
ÑsuÚÚat·ì ve svÈm prvnÌm v˝znamu, kdy jsou vzaty v ˙vahu vöechny
vÏci.
Slovo ÑsuÚÚat·ì ve svÈm druhÈm p¯ÌmÏru poukazuje na kvalitu
mysli, kter· neuchopuje a nelpÌ na û·dnÈ vÏci. Je to charakteristika
mysli, kter· nenÌ k niËemu p¯ipout·na. Tomu se takÈ ¯Ìk· ÑsuÚnat·ì.
PrvnÌ v˝znam slova suÚÚat· poukazuje na to, ûe vöechny vÏci jsou
pr·zdnÈ, Ëili ûe pr·zdnota je p¯irozenou charakteristikou vöech vÏcÌ.
Druh˝ v˝znam poukazuje na mysl, kter· neuchopuje a ani nelpÌ na
Ëemkoliv.
BÏûnÏ i p¯esto, ûe je mysl vskutku pr·zdn·, bez Ñj·ì, nenÌ schopn· realizovat tuto svoji pr·zdnotu, protoûe je neust·le p¯ekryta a zneklidnÏna konceptu·lnÌmi myölenkami, kterÈ jsou p¯imÌchany do mysli
v d˘sledku vidÏnÌ, slyöenÌ, Ëich·nÌ, chutn·nÌ a fyzickÈho zakouöenÌ.
N·sledkem toho si mysl neuvÏdomuje ani svoji vlastnÌ pr·zdnotu a ani
76
pr·zdnotu ve vöech vÏcech. NicmÈnÏ jakmile mysl zcela odhodÌ vÏci,
kterÈ ji p¯ekr˝vajÌ, kdyû se zbavÌ drûenÌ a lpÏnÌ, jeû je zp˘sobeno zmatenÌm a nevÏdomostÌ, m· potom prost¯ednictvÌm svÈho neulpÌv·nÌ
charakteristiku suÚÚat·.
Dva druhy pr·zdnoty (suÚÚat·), pr·zdnota neulpÌvajÌcÌ mysli
a pr·zdnota vöech vÏcÌ, jsou i p¯esto, ûe jsou rozliönÈ, navz·jem propojenÈ. Vzhledem k tomu, ûe vöechny vÏci majÌ ve svÈ povaze oproötÏnost od j·, a protoûe jsou pr·zdnÈ, bez jakÈkoliv st·lÈ, nez·vislÈ entity, kter· by mÏla b˝t uchopov·na Ëi na kterÈ by se mÏlo lpÏt, jsme
schopni vidÏt pravou podstatu jejich pr·zdnoty. Kdyby ve skuteËnosti
nebyly tyto vÏci pr·zdnÈ, bez Ñj·ì, nebylo by moûnÈ vidÏt, ûe jsou
vskutku pr·zdnÈ.
Jenûe aËkoli jsou vöechny vÏci pr·zdnÈ, vidÌme kaûdou z nich jako neñpr·zdnou. Mysl, kter· je poskvrnÏna neËistotami a nevÏdomostÌ, se p¯ipout·v· ke vöemu povaûujÌce to za nÏco, co m· Ñj·ì, bez ohledu na to, o co se jedn·. I ta nejnepatrnÏjöÌ Ë·steËka prachu je povaûov·na za Ñj·ì tohoto smÌtka prachu. Je zakouöena jako nÏjak· Ñdruh·
osobaì, kter· stojÌ oddÏlena od n·s v naöem zornÈm poli. Povaûujeme
se za ÑprvnÌ osobuì a Ñdruhou osobouì je vöe ostatnÌ. OstatnÌ objekty
oznaËujeme tou Ëi jinou znaËkou a vûdy je vidÌme jako st·lÈ, nez·vislÈ entity, jako n·m oddÏlenÈ dalöÌ Ñj·ì.
Proto je t¯eba, abychom spr·vnÏ, ˙plnÏ a dokonale poznali v˝znam slova ÑsuÚÚaì (pr·zdn˝). Je t¯eba vÏdÏt, ûe nejprve to je esence
vöech vÏcÌ a zadruhÈ to je charakter neulpÌvajÌcÌ mysli. PrvnÌ pr·zdnota je objektem pozn·nÌ neboli realizace. Druh· pr·zdnota je touto
pr·zdnou myslÌ, kvalitou mysli, kter· je pr·zdn· prost¯ednictvÌm realizace suÚÚat·. Je to v˝sledek spr·vnÈ praxe Dhammy. Takûe mysl,
kter· vidÌ suÚÚat· ve vöech vÏcech, je sama v sobÏ zcela rozpuötÏna,
zanachajÌce zde pouze pr·zdnotu. St·v· se pr·zdnotou samotnou a vidÌ vöechno od nepatrnÈho smÌtka prachu aû po samotnou nibb·nu jako pr·zdnÈ. Materi·lnÌ objekty, lidÈ, zvÌ¯ata, mÌsto, Ëas, prostor ñ aù se
jedn· o cokoliv, vöechny dhammy se smÌsÌ do samojedinÈ pr·zdnoty
(suÚÚat·), Ëili do ˙plnÈho pozn·nÌ pravdy. To je v˝znam slova
ÑsuÚÚaì neboli ÑsuÚÚat·ì.
77
BezzbytkovÈ vyhasnutÌ
MÏlo by n·m b˝t nynÌ jasnÈ, ûe slovo Ñpr·zdn˝ì se shoduje
s bezzbytkov˝m vyhasnutÌm ega a egoismu ñ ˙plnÈho ust·nÌ zkuöenostÌ Ñj·ì a Ñmojeì. B˝t pr·zdn˝ je stejnÈ jako ˙plnÈ vyhasnutÌ pocitu
Ñj·ì.
Vjem Ñj·ì je pouze podmÌnÏn˝m stavem, kter˝ vyvstane, jakmile
je v mysli drûenÌ a lpÏnÌ. Potom nevidÌme tento stav jako pr·zdn˝, n˝brû jako pocit Ñj·ì, protoûe tu jsou naöe p¯ipoutanosti a lpÏnÌ, kterÈ
jsou zp˘sobenÈ nevÏdomostÌ a touhou. Takûe aniû bychom to mÏli
v ˙myslu, ulpÌv·me. Protoûe mysl nezn· nic lepöÌho, povolÌ, aby uchopov·nÌ vyvst·valo samo od sebe. Kdyû m· mysl v sobÏ obsaûenu nevÏdomost, musÌ nevyhnutelnÏ zakouöet vöechny vÏci, jako by byly Ëi
mÏly vjem Ñj·ì, bez toho, aniû bychom museli sami ustanovovat to Ëi
ono jako Ñj·ì pomocÌ nÏjakÈho z·mÏrnÈho ˙silÌ Ëi vÏdomÈho pokusu.
ProstÏ mysl zakouöÌ vöe jako Ñj·ì bez toho, aby k tomu pot¯ebovala
dob¯e uv·ûenou v˘li nebo z·mÏr.
Jestliûe se objevÌ spr·vnÈ pochopenÌ, ËÌmû jsou vöechny vÏci vidÏny jako takovÈ, jakÈ ve skuteËnosti jsou, budeme zn·t pravdu
o tom, ûe suÚÚat· je bezzbytkovÈ vyhasnutÌ pocitu Ñj·ì. Takûe potom
m˘ûeme p¯ednÈst stÏûejnÌ bod, kter˝ ¯Ìk·, ûe b˝t Ñpr·zdn˝ì znaËÌ mÌt
bezzbytkovÏ vyhasnut vjem Ñj·ì. Aby tomu tak bylo, musÌme zamÏ¯it
svoji pozornost ke spr·vnÈmu pochopenÌ fr·ze ÑbezzbytkovÈ vyhasnutÌì30).
KterÈ vyhasnutÌ za sebou zanech·v· zbytek a kterÈ je beze zbytku? P¯eruöenÈ vyhasÌn·nÌ, po kterÈm z˘st·v· zbytek (ohnÏ), reprezentuje pouhou zmÏnu tvaru nebo formy. AËkoliv je jedna forma rozpuötÏna, z˘st·v· tu z·rodek nÏjakÈ novÈ formy. V mysli je st·le p¯ÌtomnÈ
nekoneËnÈ uchopov·nÌ a lpÏnÌ, nejprve na tÈto a pozdÏji zase na jinÈ
vÏci.
SatiñpaÚÚ·, neboli pozn·nÌ Dhammy, jeû nedos·hlo svÈho vrcholu, m˘ûe pouze obËas uhasit a rozpustit nÏkterÈ typy drûenÌ, Ëi nÏkterÈ aspekty lpÏnÌ. NÏkte¯Ì lidÈ mohou vidÏt, ûe smÌtko nenÌ Ñj·ì, ale
vidÌ vrabce, jako by byl Ñj·ì. JinÌ mohou vÏdÏt, ûe stromy a zvÌ¯ata ne-
78
jsou Ñj·ì, ale nemohou to ¯Ìci o lidech. VidÌ-li nÏkterÈ lidskÈ bytosti jako nez·vislÈ entity nebo jako Ñj·ì, mohou tvrdit, ûe lidsk· tÏla nejsou
Ñj·ì, ale ûe mysl je jejich Ñj·ì. Tomu se ¯Ìk· nedokonalÈ zastavenÌ (nevÏdomosti); nÏkterÈ aspekty jsou rozpuötÏny, ale jinÈ jsou st·le ponech·ny, jako by se jednalo o Ñj·ì. NÏkdo m˘ûe realizovat, ûe mysl nenÌ
Ñj·ì, ale st·le uzn·v· urËitÈ kvality mysli, jako nap¯. ctnost, za Ñj·ì. Nebo nÏkdo m˘ûe vÏ¯it tomu, ûe i kdyû vöechny tyto vÏci nejsou Ñj·ì, potom to, co je za Ëasem, tedy to vÏËnÈ a nemÏnnÈ ñ element nibb·ny,
je Ñj·ì. Tento druh rozpouötÏnÌ za sebou vûdy zanech· semeno.
Ovöem tomu, kdy vymeteme vöechno dokonale vËetnÏ elementu
nibb·ny, vÏdouce, ûe nic z toho nenÌ Ñj·ì, se ¯Ìk· pravÈ bezzbytkovÈ
vyhasnutÌ pocitu Ñj·ì a ega.
Proto fr·zÌ ÑbezzbytkovÈ vyhasnutÌ egaì je mÌnÏno nevyvst·v·nÌ
vÏdomÌ ega. Toto vöak nelze realizovat bez d˘kladnÈ praxe, coû znamen·, ûe st·le musÌme preventivnÏ zabraÚovat vyvst·v·nÌ ega. Neust·lÈ praktikov·nÌ tÌmto zp˘sobem m˘ûe b˝t takÈ naz˝v·no
bezzbytkov˝m ust·nÌm ega. Spr·vnou neboli bezvadnou praxÌ je mÌnÏno cviËenÌ, v nÏmû nem· vÏdomÌ ega û·dnou moûnost opÏtovnÈho
vyvst·nÌ. Jin˝mi slovy mu v û·dnÈm okamûiku nedovolÌme vyvstat.
V˝znam zrozenÌ
To, co zde bylo ¯eËeno, poskytuje dostateËn˝ z·klad k pochopenÌ fr·ze ÑzrozenÌ egaì. Zde pojmem ÑzrozenÌì (dû·ti) nemyslÌme narozenÌ se
z matËina l˘na; tento pojem oznaËuje zrod, jeû vznik· uvnit¯ omezenosti koncept˘ a myölenek mysli. Je jedno, naz˝v·te-li to jako Ñnab˝t
zroduì nebo jako Ñb˝t narozenì, protoûe se stejnÏ jedn· pouze o nabytÈ zrozenÌ nebo uskuteËnÏnÈ narozenÌ, jeû je zaznamenanÈ uvnit¯
zkuöenosti mysli.
Kde je proûÌv·na zkuöenost, p¯i kterÈ cÌtÌme, ûe Ñj· jsem j·ì? Pochopte, prosÌm, ûe to vyvst·v· v mysli. ZrozenÌ se uskuteËÚuje zde.
Takûe toto ÑzrozenÌì nenÌ fyzick˝m zrozenÌm tÏla z masa a krve. MusÌme pochopit, ûe fyzickÈ zrozenÌ, i p¯esto, ûe tÏlo uû opustilo matËinu
79
dÏlohu, m˘ûe b˝t povaûov·no za zcela bezv˝znamnÈ do tÈ doby, dokud zde nenÌ ment·lnÌ zrozenÌ, tedy zrozenÌ vÏdomÌ ega, prohlaöujÌcÌ
Ñj· jsem j·ì. TÏlo nenÌ nic neû hromada hmoty do tÈ doby, dokud zde
nenÌ uchopov·nÌ a lpÏnÌ na Ñj·ì. Ve chvÌli tohoto lpÏnÌ je zrozenÌ tÈto
hrom·dky masa a kostÌ kompletnÌ. To znamen·, ûe uvnit¯ zrozenÈho
jedince nast·v· vjem toho, ûe je existujÌcÌ entitou Ñj·ì.
Proto prav˝ v˝znam zrozenÌ je definov·n jako poË·tek vnÌm·nÌ
sebe sama jako Ñj·ì. PotÈ, kdy je dÌtÏ narozeno nejen fyzicky, tedy ve
chvÌli, kdy v nÏm vyvstane vÏdomÌ Ñj·ì, ¯Ìk·me, ûe je narozeno ÑdÌtÏì.
Jakmile je tento pocit nep¯Ìtomn˝, ÑdÌtÏ umÌr·ì a znovu upad· do podoby hromady masa a kostÌ. Dokud tu nejsou jinÈ pocity, kterÈ umoûnÌ stimulovat tvo¯enÌ vjemu Ñj·ì, nem˘ûeme ¯Ìci, ûe je ÑdÌtÏ narozenoì.
Je to, jako by dÌtÏ bylo mrtvÈ. Potom vöak se zcela n·hle ve chvÌli, kdy
dÌtÏ zaËne vnÌmat nÏjak˝ objekt, vytvo¯Ì kontakt, a tÌm p·dem opÏtovnÏ vyvst·v· vÏdomÌ Ñj·ì. Takûe je ÑdÌtÏì narozeno opÏtovnÏ a kr·tce
na to ÑdÌtÏì znovu jakoby umÌr·. Takûe m˘ûeme ¯Ìci, ûe v jednom jedinÈm dni je dÌtÏ zrozeno mnohokr·t. NicmÈnÏ, jestliûe nÏkdo ûije tÌm
zp˘sobem, ûe se preventivnÏ chr·nÌ p¯ed vyvst·nÌm vÏdomÌ Ñj·ì, nenÌ
potom znovuzrozen. Jemu se poda¯ilo ûÌt v suÚÚat·.
80
9
STUPNÃ PR¡ZDNOTY
V
UppannasakañsuttÏ naz˝v· Buddha pr·zdnotu (suÚÚat·) Ñp¯Ìˇ ˇ VelkÈ Bytostiì (mah·purisavih·ra). Pr·zdnota je tam,
bytkem
kde ûije Velk· Bytost.31) Velk· Bytost nem· toulajÌcÌ, neklidnou mysl,
kter· vÌ¯Ì vöemi moûn˝mi smÏry jako mysl obyËejn˝ch lidÌ. Velk· Bytost m· mysl, kter· spoËÌv· v pr·zdnotÏ, ûije s pr·zdnotou nebo je sama o sobÏ pr·zdnotou. TudÌû suÚÚat· je p¯Ìbytkem neboli domovem
Velk˝ch BytostÌ, tj. Buddhy a Arahat˘. ÿekneme-li, ûe pr·zdnota je jejich p¯Ìbytkem, znamen· to, ûe jÌ ûijÌ a d˝chajÌ.
Buddha prohl·sil, ûe on, Tath·gata, ûil a spoËÌval v p¯Ìbytku nebo domÏ pr·zdnoty (suÚÚatavih·ra)32). Kdyû uËil Dhammu, byla jeho
mysl pr·zdn·, bez Ñj·ì, a bez niËeho, co n·leûÌ k Ñj·ì. Kdyû öel za
almuûnou nebo kdyû vykon·val svÈ dennÌ ˙koly, byla jeho mysl
pr·zdn·. Kdyû odpoËÌval (div·vih·ra) nebo kdyû se bavil ve svÈm
volnÈm Ëase (sukhavih·ra), spoËÌval oproötÏn od pocitu Ñj·ì a toho,
co n·leûelo k Ñj·ì. D˘sledkem toho S·riputtovi sdÏlil, ûe Tath·gata tr·vÌ sv˘j ûivot v domÏ pr·zdnoty (suÚÚatavih·ra).
NemluvÌme zde o obyËejnÈm neosvÌcenÈm jedinci, n˝brû o VelkÈ Bytosti, o Buddhovi, a o tom, jak ûil a v jakÈm p¯Ìbytku spoËÌval.
Pokud budete chtÌt spat¯it Buddhovo mÌsto p¯Ìbytku, nerozhlÌûejte se
po stavbÏ z cihel a malty nÏkde v Indii. MÏli byste myslet na p¯Ìbytek,
jenû se naz˝v· Ñd˘m pr·zdnotyì (suÚÚatavih·ra) neboli Ñd˘m VelkÈ
Bytostiì (mah·purisavih·ra). NezapomeÚte vöak, ûe tou pr·zdnotou
se myslÌ nejvyööÌ pr·zdnota (paramam̌ suÚÚam̌).
81
Nep¯ekonateln· suÚÚat·
NejvyööÌ suÚÚat· nenÌ chvilkov˝ z·blesk, kter˝ m˘ûeme zakusit my
vöichni, co sedÌme na tomto mÌstÏ, a kter˝ zanedlouho zmizÌ. Buddh˘v
d˘m pr·zdnoty se vztahuje k nejzazöÌ pr·zdnotÏ a bude lepöÌ, kdyû
zde pro to pouûijeme dlouh˝ p·lijsk˝ v˝raz Ñparam·nuttarasuÚÚat·ì.
Toto slovo je sloûenÈ ze t¯ech slov: Ñparamaì + Ñanuttaraì + ÑsuÚÚat·ì a znaËÌ ÑnejvyööÌ nep¯ekonateln· pr·zdnotaì. Tento termÌn se
v technickÈ literatu¯e Dhammy pojÌ k usebranosti mysli (Ëetosam·dhi), kter· je bez oznaËenÌ33), tedy k osvobozenÈ mysli prostÈ sklon˘ (·sava). Tato usebranost mysli prost· v˝znamutvornosti (animitta
Ëetosam·dhi), kter· je nezaujat· a oproötÏn· od sklon˘, je dvojÌho typu: usebranost, p¯i kterÈ je moûn˝ n·vrat, a usebranost, kter· je trval·. Pokud zde je ve kteroukoliv chvÌli urËit˝ typ ment·lnÌ usebranosti
ñ koncentrace (Ëetosam·dhi), p¯i kterÈ nevznikajÌ û·dnÈ v˝znamy, na
kter˝ch by se mÏlo lpÏt, jako by se jednalo o Ñj·ì nebo o nÏco, co n·leûÌ k Ñj·ì, je tu z·¯n· mysl osvobozen· od sklon˘ (·sava), jeû se naz˝v· ÑnejvyööÌ nep¯ekonateln· pr·zdnotaì (param·nuttarasuÚÚat·).
Toto je p¯irozen˝ bezusilovn˝ stav Arahat˘.
Jestliûe se jako neosvÌcenÌ lidÈ chceme st·t prav˝mi adepty (jÛginy), musÌme b˝t schopni realizovat tuto usebranost (koncentraci) mysli. I kdyby se n·m nepoda¯ilo zbavit se vöech sklon˘ (·sava) jednou
provûdy, m˘ûe tu b˝t p¯ÌleûitostnÈ osvobozenÌ se od nich. M˘ûeme si
vyp˘jËit nÏco od Buddhy a Arahat˘, abychom postupnÏ zkouöeli b˝t
nezaujatÌ a nepozbyli p¯itom srdce. To, Ëemu se ¯Ìk· pr·zdnota, osvobozenÌ neboli nibb·na, m˘ûe mÌt dvojÌ podobu: takovÈ osvobozenÌ,
kterÈ je absolutnÌ a koneËnÈ, a to, kterÈ kolÌs· nahoru a dolu, je tedy
doËasnÈ a nejistÈ. My, obyËejnÌ naöinci, m˘ûeme zn·t spÌöe ten druh˝
typ osvobozenÌ. VezmÏte si nap¯Ìklad chvÌle, kdy se nach·zÌ naöe okolÌ ve zvl·ötÏ dobrÈm stavu. Mysl tak m˘ûe zakouöet pr·zdnotu na hodinu Ëi dvÏ. P¯esto vöak je pr·zdnota, kterou zakouöÌme, doËasn·. D˘leûitÈ na tom vöak je, ûe m·me z·mÏr uskuteËÚovat na z·kladÏ naöich
nejlepöÌch schopnostÌ praxi, pomocÌ kterÈ vyprazdÚujeme mysl.
TermÌn ÑnejvyööÌ nep¯ekonateln· pr·zdnotaì (param·nuttara-
82
suÚÚat·), kter˝ pouûÌval Buddha, znaËÌ ˙plnÈ zniËenÌ chtivosti, nen·visti a zmatku. Je to dokonalÈ zniËenÌ uchopov·nÌ a lpÏnÌ na vÏcech
jako Ñj·ì nebo na tom, co Ñn·leûÌ k j·ì. M· to ten sam˝ v˝znam jako
ÑkoneËnÈ z¯eknutÌ seì (samuËËhedañpah·na). N·sledkem toho Buddha pouûÌval p¯i popisu nejvyööÌho stupnÏ suÚÚat· tento v˝raz ÑnejvyööÌ nep¯ekonateln· pr·zdnotaì.
PostupnÈ kroky suÚÚat·
Jestliûe postupnÏ sklopÌme sv˘j zrak z vrcholu suÚÚat·, budeme
schopni porozumÏt niûöÌm stupÚ˘m pr·zdnoty. P¯Ìmo pod vrcholem
nejvyööÌ nep¯ekonatelnÈ pr·zdnoty (param·nuttarasuÚÚat·) jsou tyto ˙rovnÏ:
Zkuöenost, kter· nenÌ ani zkuöenostÌ ani nezkuöenostÌ
(nevasaÚÚ·n·saÚÚ·jatana)
Zkuöenost nekoneËnÈho nic
(·kiÚËaÚÚ·jatana)
Zkuöenost nekoneËnÈho vÏdomÌ
(viÚÚ·naÚË·jatana)
ˇ
Zkuöenost nekoneËnÈho prostoru
(·k·s·naÚË·jatana)
ˇ
Rozpozn·nÌ ÑprostÈ zemÏì
(pathavÌsaÚÚ·)
Rozpozn·nÌ ÑprostÈho lesaì
(·raÚÚasaÚÚ·)
P¯i pohledu z vrcholku dol˘ jsou tyto ˙rovnÏ tÏûko pochopitelnÈ, proto zaËnÏme od spoda a postupnÏ zvednÏme svÈ oËi k vrcholu34).
83
PrvnÌ ˙rovnÌ je rozpozn·nÌ ÑprostÈho lesaì (·raÚÚasaÚÚ·), coû
znamen· rozpozn·nÌ v˝znamu lesa. Pokud ûijeme v prost¯edÌ plnÈm
hluku a zmatku, vytvo¯Ìme si p¯edstavu, ûe tÌmto prost¯edÌm je les, jako by to skuteËnÏ nÏjak˝ les byl a my do nÏho opravdu vstupovali.
P¯edstavte si, ûe je tento les pr·zdn˝ a tich˝, oproötÏn˝ od vöech
zneklidÚujÌcÌch hluk˘. Pouze p¯i p¯edstavenÌ si takovÈho lesa je moûnÈ nab˝t urËitÈho stupnÏ pr·zdnoty. Je to pr·zdnota, jeû je dÏtskou
hrou.
V˝öe poloûenÈ neû rozpozn·nÌ ÑprostÈho lesaì je rozpozn·nÌ
ÑprostÈ zemÏì (pathavÌsaÚÚ·), p¯i kterÈm si vytvo¯Ìme schopnost vnÌm·nÌ Ëi rozpozn·nÌ zemÏ. Rozpozn·me vöechny jevy, jako kdyby byly pouze elementem zemÏ. Rozpozn·nÌ zemÏ m˘ûe vyhladit smyslovou horlivost pro viditelnÈ formy, zvuky, v˘nÏ, chutÏ a hmatatelnÈ objekty. To je tÌm, co by si mÏli vyzkouöet mladÌ muûi a ûeny.
Zde, pokud si p¯ejeme vystoupit v˝öe, musÌme vytvo¯it pocit, ûe
tu nenÌ nic neû nekoneËn˝ prostor (·k·s·naÚË·jatana). Prostor je
opravdu jeden typ pr·zdnoty, ale to nenÌ jeötÏ ta nejvyööÌ suÚÚat·. Tato suÚÚat· je na vyööÌ ˙rovni, neû je voln˝, pr·zdn˝ prostor. NebuÔte
zaujati v tomto druhu volnosti. ZamÏ¯te pozornost k daleko jemnÏjöÌmu stupni suÚÚat·, p¯i kterÈm si vytvo¯Ìme vjem toho, ûe tu nenÌ nic
neû nekoneËnÈ vÏdomÌ. Schopnost vnÌm·nÌ toho, ûe tu nenÌ nic neû
nekoneËnost elementu vÏdomÌ, se naz˝v· viÚÚ·naÚË·jatana. Jestliûe
ˇ
vystoupÌme jeötÏ v˝ö, dos·hneme druhu pr·zdnoty,
kter˝ se naz˝v·
·kiÚËaÚÚ·jatana. Touto pr·zdnotou v sobÏ ment·lnÏ utvo¯Ìme proûÌv·nÌ naprostÈho nic. NedovolÌme mysli, aby se zamÏ¯ila na cokoliv,
upevnÌme ji k tomuto nic; nicmÈnÏ st·le zde z˘st·v· zkuöenost toho,
ûe tu je proûitek niËeho.
O jeden krok v˝öe leûÌ zkuöenost, kter· nenÌ ani proûitkem a ani
neñproûitkem (nevasaÚÚ·n·saÚÚ·jatana), kter· je zakouöen· skrze
neproûÌv·nÌ. M˘ûeme o tom ¯Ìci, ûe to nenÌ ani stav existence ani stav
neexistence (smrti). Kdybychom ¯ekli, ûe to je zkuöenost, chybovali
bychom. ÿÌci, ûe to je nezkuöenost, by bylo takÈ chybnÈ. NenÌ tu û·dnÈ rozpozn·nÌ, û·dnÈ oznaËenÌ, û·dn˝ n·sledn˝ v˝klad proûitku. Je to
uvÏdomÏnÌ bez rozpozn·nÌ. Tento stav je tak jemn˝, ûe kdybychom
84
¯ekli, ûe v tomto stavu je Ñûiv·ì osoba, chybovali bychom, a kdybychom tuto osobu oznaËili za Ñmrtvouì, bylo by to takÈ chybnÈ. Toto je
takÈ druh pr·zdnoty.
TÏchto öest ˙rovnÌ pr·zdnoty nenÌ tou ˙rovnÌ, jakou je nejvyööÌ
nep¯ekonateln· pr·zdnota (param·nuttarasuÚÚat·). Buddha mluvil
o tÏchto öesti ˙rovnÌch pouze proto, aby demonstroval r˘znÈ stupnÏ
pr·zdnoty. é·dn· z tÏchto pr·zdnot nenÌ p¯Ìbytkem VelkÈ Bytosti.
Jsou to takovÈ druhy pr·zdnoty, kterÈ byly dosaûitelnÈ hledajÌcÌmi
a svÏtci jiû za doby p¯ed Buddhou. Kdyû tito sta¯Ì medit·to¯i odhalili
takovÈ ˙rovnÏ, vûdy se k nim p¯ipoutali a nebyli schopni jÌt d·l a dostat se za nÏ. To se odehr·valo do tÈ doby, dokud Buddha nenalezl
pravou pr·zdnotu (suÚÚat·), kter· je p¯Ìbytkem VelkÈ Bytosti, nejvyööÌ nep¯ekonatelnou pr·zdnotu, o kterÈ jsem mluvil.
V doteku s pr·zdnotou
Koment·¯e naz˝vajÌ zkuöenost proûitku suÚÚat· Ñpr·zdn˝m stykemì
(suÚÚat·phassa). BÏûnÏ zn·me pouze obyËejnÈ kontakty (phassa)
oËÌ, uöÌ, nosu, jazyka, tÏla a mysli s viditeln˝mi formami, zvuky, chutÏmi, v˘nÏmi, hmatateln˝mi objekty a ment·lnÌmi objekty. TÏûko lze
mÌt styk se suÚÚat·, protoûe norm·lnÏ zn·me pouze element formy
(r˙pañdh·tu) a bezforemn˝ element (ar˙pañdh·tu); nevÌme nic
o elementu vyhasnutÌ (nirodhañdh·tu).
Kdyû n·m dojde pozn·nÌ ust·vajÌcÌho elementu vyhasnutÌ (nirodhañdh·tu), budeme mÌt novou zkuöenost, kterou koment·to¯i naz˝vajÌ Ñpr·zdn˝m stykemì (suÚÚat·phassa). To je n·zev pro kontakt,
jenû nastane na stupni UölechtilÈ Stezky, kter· vskutku niËÌ ment·lnÌ
neËistoty. Kdyû jsme vyvinuli stezku do bodu, ve kterÈm doch·zÌ k niËenÌ neËistot, doch·zÌ tu k pr·zdnÈmu styku (suÚÚat·phassa). Je to,
jako kdybychom se dot˝kali pr·zdnoty (suÚÚat·) naöima rukama; naöe mysli p¯ich·zejÌ do styku s pr·zdnotou. Pr·zdnota, kter· je zde
kontaktov·na, oznaËuje Uölechtilou Stezku toho, kdo neust·le vyvÌjÌ
kontemplaci neñj· (anatt·nupassan·) a kdo vÌ, ûe tu nenÌ ani Ñj·ì
85
a ani nic, co n·leûÌ k Ñj·ì, a ch·pe, ûe tu jsou pouze dhammy a p¯irozenÈ procesy. Tato Uölechtil· Stezka se naz˝v· ÑsuÚÚatoì a jak˝koliv
kontakt, kter˝ vyvstane na Stezce, je nazv·n ÑsuÚÚat·phassaì.
Kontemplace neñj· (anatt·nupassan·), p¯ÌËina pr·zdnÈho styku, se vyvÌjÌ dÌky vhledu do utrpenÌ (dukkh·nupassan·). Kontemplace utrpenÌ (dukkha) je, jako kdyû m·te za sebou jedno pop·lenÌ ohnÏm a jste zkuöenÌ z toho, ûe tento kontakt s ohnÏm byl pln˝ bolesti
a û·ru, a tak vÌte, ûe uchopovat oheÚ nenÌ nijak û·doucÌ. Stejn˝m zp˘sobem vÌme, ûe jak·koliv dhamma, kterou uchopujeme, se st·v· ohnÏm. Potom vÌme, ûe û·dnÈ dhammy by nemÏly b˝t v˘bec nijak uchopov·ny, drûeny Ëi chtÏny. DuchovnÌ zkuöenost toho, jak oheÚ ho¯Ì,
smaûÌ, pohlcuje, svÌr·, p¯ekr˝v·, pronik· a vtahuje, je duchovnÌm vhledem do utrpenÌ (dukkh·nupassan·). Vede k duchovnÌm zkuöenostem
principu Ñneñj·ì (anatt·nupassan·) a pr·zdnoty (suÚÚat·nupassan·), takûe tento druh kontaktu neboli zkuöenosti se naz˝v· Ñpr·zdn˝
stykì (suÚÚat·phassa).
Zde musÌme zv·ûit n·mitku nÏkter˝ch lidÌ, ûe jestliûe nÏkdo nedos·hl nibb·ny, nem˘ûe o nÌ nic vÏdÏt, stejnÏ jako ten, kdo nemohl
uvidÏt Evropu, protoûe tam nikdy nebyl. Ale nibb·na nenÌ hmotn˝m
objektem; je to z·leûitost mysli a srdce. P¯Ìmo nynÌ, kdyû si vöÌm·te tohoto uËenÌ, je vaöe mysl pravdÏpodobnÏ pr·zdn·. To je jiû chuù nibb·ny. BuÔte proto pilnÌ v kontemplov·nÌ pr·zdnoty.
OsvobozenÌ do pr·zdnoty
PÌsmo popisuje bdÏlÈ pozorov·nÌ dechu (·n·p·nañsati)35) v oddÌle,
kde se mluvÌ o metodÏ z·mÏrnÈho pohledu na skuteËnou podstatu
mysli (Ëittanup·ssan·), tÌmto zp˘sobem:
Jestliûe m· mysl v sobÏ tuûbu, vÏz, ûe mysl m· tuûbu.
Jestliûe m· mysl v sobÏ nen·vist, vÏz, ûe mysl m· nen·vist.
Jestliûe m· mysl v sobÏ zmatenÌ, vÏz, ûe mysl m· zmatenÌ.
Jestliûe je mysl sklÌËena, vÏz, ûe mysl je sklÌËena.
Jestliûe nenÌ mysl sklÌËena, vÏz, ûe mysl nenÌ sklÌËena.
86
Jestliûe je mysl osvobozena, vÏz, ûe mysl je osvobozena.
Jestliûe nenÌ mysl osvobozena, vÏz, ûe mysl nenÌ osvobozena.
Jestliûe je mysl osvobozena, je pr·zdn·. Jestliûe nenÌ osvobozena,
pak nenÌ pr·zdn·. PohlÈdnÏme nynÌ na naöi mysl, kter· je buÔ osvobozena, Ëili je prost· vöech vÏcÌ, nebo je k nÏËemu p¯ipout·na a lpÌ na
nÏËem nebo se nÏËeho drûÌ. I p¯i ˙vodnÌm seznamov·nÌ se s praxÌ je
t¯eba nauËit se nahlÌûet na mysl, kter· je pr·zdn· nebo osvobozen·.
OsvobozenÌ nebo vykoupenÌ (vimutti) je nÏco, co je z¯eno uvnit¯ sebe sama, tedy ne to, co by bylo nÏjak zobrazeno Ëi odhadnuto na z·kladÏ knih, kterÈ jsme p¯eËetli.
Nibb·na neboli suÚÚat· je p¯Ìmo zde urËena pro n·s, abychom
ji nahlÌûeli i tehdy, kdy jsme st·le obyËejn˝mi svÏtsk˝mi lidmi. Je n·m
k dispozici pr·zdnota, kterÈ se ¯Ìk· Ñn·hodnÈ vysvobozenÌ (tadaňgañvimutti)ì. To je pr·zdnota, kter· prostÏ zaËne vyvst·vat ve
chvÌli, kdy jsou vnÏjöÌ podmÌnky ve shodÏ, jak tomu m˘ûe b˝t t¯eba
i nynÌ. Druh˝ typ pr·zdnoty m˘ûe zaËÌt vznikat ve chvÌli, kdy soust¯edÌme mysl spr·vn˝m zp˘sobem, ËÌmû se mysl st·v· zcela nevzruöenou
a uvolnÏnou, coû je daleko vÌce, neû kdyû zakouöÌme jak˝koliv druh
svÏtskÈ radosti. To je ÑvysvobozenÌ skrze zastavenÌ (vikkhambhanañvimutti)ì. T¯etÌ typ pr·zdnoty je ÑvysvobozenÌ vytrûenÌm se z ko¯en˘ (samuËËhedañvimutti)ì, coû je koneËnÈ osvobozenÌ Arahata.
NeuskuteËnÌme-li toto koneËnÈ vysvobozenÌ, z˘st·v· n·m st·le k proöet¯enÌ vzorek suÚÚat·, reprezentujÌcÌ vzorek Buddhova zboûÌ. Jestliûe m·te opravdov˝ z·jem dojÌt ke koneËnÈmu osvobozenÌ, m˘ûete nalÈzt takov˝ volnÏ p¯Ìstupn˝ vzorek uvnit¯ sebe sama.
Proto bychom se mÏli postupnÏ cviËit v bdÏlÈm pozorov·nÌ dechu a rozvinout kontemplace tÏla (k·j·nupassan·), pocit˘ (vÈdan·nupassan·), mysli (Ëit·nupassan·) a Dhammy (dhamm·nupassan·).36) CviËenÌ bdÏlÈ p¯Ìtomnosti spoleËnÏ s pozorov·nÌm dechu je neust·l˝m ochutn·v·nÌm suÚÚat· od zaË·tku do konce. Nakonec adept
pochopÌ pr·zdnotu prost¯ednictvÌm nahlÌûenÌ bolestn˝ch n·sledk˘
uchopov·nÌ a lpÏnÌ. Potom se mysl okamûitÏ obr·tÌ dovnit¯, aby nalezla uspokojenÌ ze zakouöenÌ (·jatana) nibb·ny.
87
Jsme schopni neust·le vidÏt suÚÚat·, krok za krokem, jeötÏ neû
skuteËnÏ dos·hneme jejÌ nejvyööÌ ˙rovnÏ. Existuje v˝voj, kter˝ se
uskuteËÚuje podle svÈ vlastnÌ z·konitosti, coû je z·konitost samotnÈ
p¯irozenosti. Kdyû nÏkdo pochopÌ nÏco s·m od sebe, je toto jeho v˝slednÈ pozn·nÌ pevnÈ. NekolÌs· a nepot·cÌ se jako ten, kdo m· poznatky zÌskanÈ poslouch·nÌm druh˝ch nebo m· zmatenÈ pozn·nÌ.
Chceme-li b˝t öùastni, nemusÌme dÏlat nic moc, co by n·s uËinilo
öùastn˝mi. Nepot¯ebujeme vstupovat do nÏjakÈho velkÈho problÈmu;
vöe, co je t¯eba udÏlat, je vypr·zdnit naöe mysli od tuûby, nen·visti
a zmatku. Jin˝mi slovy je t¯eba oprostit mysl od uchopov·nÌ a lpÏnÌ na
pocitech Ñj·ì a Ñmojeì. Kdyû je mysl prosta tuûby, nen·visti a zmatku,
je vskutku pr·zdn· a vöechno utrpenÌ spÏje ke konci. I Ëinnost
(kamma) dojde sama od sebe ke konci.
Vypr·zdnÏnÌ kammy
V Aňguttarañnik·je Buddha prohlaöuje, ûe jestliûe je mysl oproötÏn·
od tuûby, nen·visti a zmatku, je pr·zdn·, bez pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, potom kamma skonËÌ sama od sebe37). To znamen·, ûe kamma, jejÌ v˝sledek (vip·ka) a ment·lnÌ zneËiötÏnÌ, kterÈ jsou p¯ÌËinami tvorby
kammy spont·nnÏ a simult·nnÏ spÏjÌ ke konci. NemusÌme se strachovat z kammy myslÌce si, ûe musÌme b˝t ovl·d·ni naöÌ kammou. Nepot¯ebujeme se zajÌmat o kammu. RadÏji bychom se mÏli starat o suÚÚat·. Jestliûe uËinÌme pocity Ñj·ì a Ñmojeì pr·zdn˝mi, kamma se zcela
rozloûÌ a nebude mÌt nad n·mi moc, ËÌmû p¯estaneme naslouchat jejÌm
na¯ÌzenÌm.
Z toho d˘vodu se mohl nap¯Ìklad i zabij·k AngulÌm·la st·t Arahatem38). NevysvÏtlujte si, prosÌm, AngulÌm·l˘v p¯ÌbÏh öpatnÏ, jak se to
Ëasto dÏje. On se nestal Arahatem jenom kv˘li tomu, ûe p¯estal zabÌjet. Buddha ¯ekl AngulÌm·lovi: ÑJ· jsem p¯estal. Ty jsi nep¯estal.ì Ne¯Ìkejte, prosÌm, ûe v˝raz Ñnep¯estatì znamen·, ûe AngulÌm·la st·le zabÌjel lidi a ûe se stal Arahatem d˘sledkem toho, ûe p¯estal se zabÌjenÌm.
Buddhu öpatnÏ pochopil ten, kdo vysvÏtluje p¯ÌbÏh tÌmto zp˘sobem.
88
Kdyû zde Buddha pouûil slovo Ñp¯estatì, poukazoval na ust·nÌ pocit˘
Ñj·ì a Ñmojeì, na zanech·nÌ uchopov·nÌ a lpÏnÌ. StruËnÏ ¯eËeno, pr·zdnota je Ñp¯est·nÌì a pouze tento druh p¯est·nÌ mohl uËinit AngulÌm·lu
Arahatem. Kdyby bylo ukonËenÌ zabÌjenÌ vöÌm, co dok·zal, proË by
potom vöichni lidÈ, kte¯Ì nezabÌjejÌ, nebyli Arahaty? ProË nejsme my
vöichni Arahaty? PravÈ ust·nÌ je pr·zdnotou, ve kterÈ nenÌ û·dnÈ Ñj·ì,
kterÈ by spoËÌvalo kdekoliv, kterÈ by p¯ich·zelo Ëi odch·zelo kamkoliv a kterÈ by Ëinilo cokoliv. To je pravÈ ust·nÌ. Jestliûe zde je st·le Ñj·ì,
nem˘ûete Ñp¯estatì.
Takûe bychom mÏli pochopit, ûe slovo Ñpr·zdn˝ì m· stejn˝ v˝znam jako Ñp¯estatì, tedy jako toto jedinÈ slovo, kter˝m Buddha pomohl AngulÌm·limu p¯emÏnit se v Arahata i p¯esto, ûe zabij·kovy ruce
byly jeötÏ pot¯ÌsnÏny krvÌ a jeho krk byl ovÏnËen kostmi devÏtset devÏtadevades·ti prst˘ jeho obÏtÌ. Abychom i my opravdu p¯estali a aby
kamma doöla sama od sebe ke konci, musÌme se spolÈhat na toto jedinÈ slovo: suÚÚat·; jsa oproötÏni od pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì, neuchopujÌce a neulpÌvajÌce na û·dnÈ dhammÏ.
JÛga pr·zdnoty
Buddha uËil, ûe ÑjÛgaì znamen· ÑnazÌr·nÌ uölechtilÈ pravdyì (arijasaËËañdassana). Proto m˘ûe b˝t Ëinnost, p¯i nÌû doch·zÌ k vypr·zdnÏnÌ mysli, naz˝v·na Ñbuddhistickou jÛgouì. AËkoli se tradice vÈd·nty39)
zab˝v· realizacÌ nejzazöÌho J·, (pozn. Ë. p¯.: advaita vÈd·nta se na rozdÌl od odmÌtavÈho, skoro aû asketickÈho postoje thÈrav·dovÈho buddhismu k jakÈmukoliv Ñj·ì liöÌ v tom, ûe pouûÌv· jako pomocn˝
prost¯edek p¯edstavu Ñj·ì, a dojde-li k realizaci p¯edstavy Ñj·ì, je potenci·lnÏ moûnÈ dojÌt k realizaci J·, coû je Absolutno neboli Nirv·na,
a proto bych zde chtÏl upozornit, ûe pokud se adept vyd· cestou zkoum·nÌ sebe sama a p·tr·nÌ po nejzazöÌm J·, nebo-li po cestÏ advaity
vÈd·nty musÌ nevyhnutelnÏ dojÌt k tÈmuû, k Ëemu doöel Buddha, a sice k probuzenÌ se v Nirv·nÏ, coû je p¯ekroËenÌ jak pomocnÈ p¯edstavy
vÈd·ntist˘, tak i urputnÈho popÌr·nÌ thÈrav·din˘) m˘ûeme si od tÈto
89
tradice vyp˘jËit termÌn Ñr·dûa jÛgaì, kter˝ znaËÌ nejvyööÌ ˙roveÚ neboli vrchol jÛgy (duchovnÌho ˙silÌ). NicmÈnÏ v buddhistickÈm uËenÌ poukazuje pojem ÑjÛgaì na realizaci pr·zdnoty, tedy na moûnost projevit
pr·zdnotu (suÚÚat·). Jak·koliv Ëinnost, kter· vede k projevenÌ pr·zdnoty, se m˘ûe nazvat ÑjÛgouì, ale toto slovo jÛga je nutnÈ pochopit tÌm
zp˘sobem, ûe se jedn· o buddhistikou jÛgu, tedy o Ëinnost, kter· ÑuËinÌ koneËnou pravdu evidentnÌì40). MÏli bychom uûÌvat podstatu tÈto jÛgy p¯i kaûdÈ ment·lnÌ Ëinnosti, ËÌmû bychom p¯estali s veöker˝m uchopov·nÌm a lpÏnÌm na pocitech Ñj·ì a Ñmojeì.
Proto si vyp˘jËÌme slovo ÑjÛgaì z jinÈ tradice a vhodnÏ si uzp˘sobÌme v˝znam tohoto slova. VezmÏte si nap¯Ìklad pojem karma jÛga (jÛga Ëinnosti), kter˝ se pouûÌv· ve vÈd·ntÏ. Tento termÌn oznaËuje neosobnÌ postoj, kdy se vykon·v· vöe neziötnÏ pro blaho druh˝ch.
My, buddhisti, m·me takÈ tuto jÛgu. (pozn. Ë. p¯.: Zde se Buddhad·sa
zbyteËnÏ ztotoûÚuje s buddhisty, ËÌmû by se Ëten·¯ mohl domnÌvat,
zdali v nÏm ned¯Ìmal zbytek ega, kterÈ mÏlo pot¯ebu drûet se nÏjakÈ
n·boûenskÈ totoûnosti.) Jestliûe tu nenÌ û·dnÈ vÏdomÌ ega, pak vöe, co
dÏl·me, bude takÈ karma jÛgou. Vöechny Ëinnosti, aù se jedn· dokonce i o ty z·sluûnÈ, dobrÈ, obÏtujÌcÌ se pro druhÈ, prospÏönÈ lidstvu,
musÌ b˝t prov·dÏny s myslÌ pr·zdnou, bez pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. Vöe se
st·v· jÛgou, pokud to je uskuteËÚov·no bez pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. Nepot¯ebujeme se rozhlÌûet po jin˝ch typech jÛgy, neboù vöechny
skoncujÌ se ztotoûnÏnÌm se s Ñj·ì a s tÌm, co n·leûÌ k Ñj·ì. Vöechny r˘znÈ typy se zredukujÌ na projevenÌ suÚÚat·.
Hled·nÌ perly
Kdyû se buddhismus rozöÌ¯il do »Ìny, »ÌÚanÈ byli v tÈ dobÏ natolik inteligentnÌ a chyt¯Ì, ûe jej p¯ijali. Nakonec se z jeho princip˘ zrodilo takovÈ uËenÌ, jak˝m bylo uËenÌ ChuejñNenga41) a Chuang Poa, kde byly
vysvÏtleny pojmy jako mysl, Dhamma, Buddha, Cesta a pr·zdnota jen
nÏkolika m·lo slovy tak, aby tomu lidÈ mohli porozumÏt. Typickou
vÏtou z jejich uËenÌ m˘ûe b˝t zmÌnka o tom, ûe mysl, Buddha,
90
Dhamma, Cesta a pr·zdnota jsou vöechny jen jednou vÏcÌ. To je dostaËujÌcÌ; nenÌ zapot¯ebÌ ¯Ìkat nÏco dalöÌho. Jedna vÏta je srovnateln· se
vöemi pÌsmy. NicmÈnÏ to t¯eba stejnÏ nepochopÌme. Zvl·ötÏ to je obtÌûnÈ pro ty z n·s, kte¯Ì studujÌ a praktikujÌ postaru, protoûe potom nemajÌ v˘bec û·dn˝ zp˘sob, na z·kladÏ kterÈho by porozumÏli tÈto vÏtÏ. MÏli by se proto cÌtit trochu zahanbeni. Potom by jejich pochopenÌ
rostlo rychleji.
D·le ËÌnötÌ buddhistÈ ¯Ìkali, ûe pr·zdnota je od p¯irozenosti st·le
p¯Ìtomn·, ale my ji nevidÌme. PodobnÏ i j· ¯eknu, ûe vöe m· v tomto
okamûiku mysl, kter· je od p¯irozenosti pr·zdn·. Avöak nejenom ûe ji
nevidÌme, ale co vÌce, nep¯ipustÌme, ûe toto vöechno je suÚÚat·.
Chuang Po n·s peskoval za to, ûe jsme jako ten, kdo bez toho,
aby to vÏdÏl, m· na svÈm Ëele p¯iv·zanou perlu a tak chodÌ po svÏtÏ
sem a tam a hled· pr·vÏ tu perlu. Moûn· se vyd·me hledat tuto perlu
i mimo tento svÏt do ¯Ìöe pekla, nebe a svÏta boha Brahmy. Hled·me
ji vöude ve svÏtÏ a nevÌme, ûe ji m·me p¯iv·zanou na Ëele. Kdyû n·m
k hled·nÌ nedostaËuje ani tento svÏt, vyd·v·me se do ostatnÌch ¯ÌöÌ.
NahlÈdnÏte proto, prosÌm pÏknÏ, alespoÚ na chvÌli velice zblÌzka, abyste spat¯ili to, co v·m visÌ na Ëele, a zjistÏte, jak dostat svÈ ruce k tÈto
perle.
Budeme-li mluvit o zp˘sobu, jak hmatat po perle, vÏzme, ûe ËÌnötÌ zenovÌ uËitelÈ mluvili v tomto smyslu velice d˘raznÏ. »ÌnötÌ zenovÌ
mist¯i ¯Ìkali, ûe nenÌ zapot¯ebÌ cokoliv dÏlat. StaËÌ b˝t v klidu a mysl se
stane pr·zdnou sama od sebe. Tato slova: ÑBuÔte prostÏ v klidu, nenÌ
zapot¯ebÌ dÏlat cokolivì, majÌ mnoho v˝znam˘. Naöe mysli jsou rozpustilÈ a hravÈ. BloudÌ po objektech, kterÈ vnÌmajÌ smysly (oËi, uöi,
nos, jazyk a hmat). DovolÌme-li tÏmto objekt˘m vstoupit dovnit¯, jsme
hloupÌ natolik, ûe dovolÌme nevÏdom˝m dhamm·m dostat se na sedadlo ¯idiËe, ËÌmû nast·v· drûenÌ se a lpÏnÌ na pocitech Ñj·ì a Ñmojeì.
Tomu se ¯Ìk· b˝t rozpustil˝, odmÌtaje tak b˝t v klidu.
ÑB˝t v kliduì znamen· nevpustit smysly vnÌmanÈ objekty dovnit¯
mysli. TÌm p·dem jim dovolÌme sesout se podobnÏ jako se vlny sesouvajÌ ze b¯ehu. VezmÏte si nap¯Ìklad, ûe oËi vidÌ formu. Kdyby zde bylo pouze vidÏnÌ, naz˝valo by se to ÑnevpuötÏnÌ viditeln˝ch forem do
91
mysliì. Jestliûe to nedok·ûete udÏlat a vyvstanou ve v·s pocity uspokojenÌ Ëi neuspokojenÌ (vÈdan·), zastavte se pr·vÏ zde. NezaËnÏte
touûit na podkladÏ tÏchto pocit˘. Jestliûe se vlny zastavÌ zde, m· mysl
jeötÏ öanci b˝t v klidu. Ale jestliûe jedn·me za ˙Ëelem rozöÌ¯it pocit
uspokojenÌ, vyvstanou v tomto okamûiku pocity Ñj·ì a Ñmojeì. Nebo
jestliûe jedn·me v reakci na pocit neuspokojenÌ, bude tu dukkha. ObÏ
cesty se naz˝vajÌ Ñneb˝t v kliduì.
ÑB˝t v kliduì podle zenov˝ch uËitel˘ je dosaûeno praxÌ, kterou
takÈ uËil Buddha. Touto praxÌ je pozn·nÌ, ûe tu nenÌ v˘bec nic, na Ëem
by se mÏlo lpÏt nebo co by mÏlo b˝t drûeno jako vjemy Ñj·ì Ëi Ñmojeì.
Takûe Ñb˝t v kliduì je v˝znamovÏ totoûnÈ s vÏtou ÑSabbe dhamm· n·lam̌ abhinives·jaì. Jak˝ smysl by mÏlo zanepr·zdÚovat a m·st sebe
sama p¯i honbÏ za r˘zn˝mi vÏcmi, kdyû tu stejnÏ nenÌ nic, na Ëem by
se mÏlo lpÏt, a kdyû je prostÏ lepöÌ Ñb˝t v kliduì?
MusÌme se porozhlÈdnout po suÚÚat·, kter· za toto naöe snaûenÌ opravdu stojÌ. ÿeknemeñli, ûe tu je nÏjak˝ druh pr·zdnoty, jeû vede
k zastavenÌ, ËistotÏ, jasu nebo mÌru, je to st·le jen konvenËnÌ vyj·d¯enÌ. VpravdÏ ¯eËeno, nenÌ tu nic jinÈ neû pr·zdnota; je tu pouze tato
jedna vÏc. A pr·zdnota nenÌ p¯ÌËinou Ëehokoliv. Je to Buddha; je to
Dhamma; je to Sangha; je to Cesta. Je to Ëistota, jasnost a mÌr. Tyto
vöechny vÏci jsou v suÚÚat·. Jestliûe st·le tvrdÌme, ûe pr·zdnota je p¯ÌËinou toho Ëi tamtoho, dokazujeme tÌm, ûe jsme nedos·hli nejvyööÌ
pr·zdnoty, protoûe kdybychom dos·hli tÈ nejvyööÌ ˙rovnÏ, nemuseli
bychom dÏlat nic. P¯i prostÈm spoËÌv·nÌ v klidu tu je Buddha,
Dhamma, Sangha, Ëistota, jasnost, mÌr, nibb·na ñ tedy vöe ve svÈm
nemÏnnÈm a nepomÌchanÈm stavu.
Chuang Po mÏl nanejv˝ö jednoduchou metodu, jak p¯ivÈst lidi
k realizaci suÚÚat·. Dal jim h·danku: ÑPohlÈdnÏte na mysl dÌtÏte p¯ed
jeho poËetÌm.ì R·d bych v·s obdaroval touto h·dankou. PohlÈdnÏte
na dÏtskou mysl, takovou, kter· tu je, jeötÏ neû je dÌtÏ poËato v matËinÏ dÏloze. Kde je tato mysl? Pokud ji dok·ûete nalÈzt, budete schopni
nalÈzt pr·zdnotu snadno a rychle, podobnÏ, jako kdyû vÌte, jak chÚapnout po perle, kter· v·m visela na Ëele.
92
»·st 3
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
Nic by nemÏlo b˝t drûeno jako Ñj·ì nebo Ñmojeì.
10
KONTEMPLACE
PODMÕNÃN…HO
SPOLUñVZNIK¡NÕ
M
luvili jsme o duchovnÌ nemoci, kterou vöichni trpÌme, a vysvÏtlili jsme si zde p¯irozenost suÚÚat·, kter· n·m slouûÌ jako lÈk.
NynÌ zde zv·ûÌme kroky, po kter˝ch m˘ûeme postupovat za cÌlem vylÈËit se z naöÌ nemoci. V pr˘bÏhu obojÌho, tedy jak v obranÏ proti nemoci, tak i p¯i jejÌ lÈËbÏ, musÌ b˝t ˙Ëasten princip, na z·kladÏ kterÈho
nep¯ipouötÌme û·dnÈ zaplÈt·nÌ se s vjemy Ñj·ì a Ñmojeì. Ale jak to nÏkdo m˘ûe tÌmto zp˘sobem praktikovat? Je zde mnoho metod.
Co se t˝Ëe nemocÌ fyzick˝ch a ment·lnÌch, m˘ûeme tato ochuravÏnÌ lÈËit r˘zn˝mi zp˘soby. Nepot¯ebujeme se spolÈhat na jednu ust·lenou metodu, ale aù je metoda jak·koliv, koneËn˝ cÌl a v˝sledn˝ stav
je u vöech metod stejn˝ ñ dobrÈ zdravÌ. PodobnÏ p¯i lÈËbÏ duchovnÌ
nemoci Buddha uËil velkÈ mnoûstvÌ praxÌ, aby odpovÏdÏl na pot¯eby
r˘zn˝ch lidÌ, v r˘znÈ dobÏ, na r˘znÈm mÌstÏ a p¯i r˘zn˝ch p¯Ìleûitostech. Takûe jsme se mohli doslechnout o mnoh˝ch zp˘sobech praxe,
jenû majÌ r˘znÈ n·zvy, a moûn· jsme se zdÏsili, kdyû jsme se dozvÏdÏli, ûe Buddha ustanovil osmdes·t Ëty¯i tisÌc subjekt˘ Dhammy (dhammakhanda). NynÌ bychom se opravdu mohli cÌtit vystraöeni p¯i pomyölenÌ, ûe tu opravdu existuje osmdes·t Ëty¯i tisÌc n·mÏt˘ ke zkoum·nÌ. Mohli bychom um¯Ìt, jeötÏ neû bychom je stihli vöechny poznat;
nikdo je nem˘ûe vöechny poznat. Mohli bychom se nauËit nÏkterÈ
95
z nich zn·t, potom bychom je zapomnÏli, a tak bychom se je museli
opÏtovnÏ uËit jen proto, ûe je zase zapomeneme, neboù jinak by se
zcela pomÌchaly v naöich myslÌch. NaötÏstÌ zde je pouze jedna hrst,
pouze jeden subjekt, kter˝ Buddha shrnul v jednÈ vÏtÏ: ÑNic by nemÏlo b˝t drûeno jako ëj·í nebo ëmojeí.ì UslyöÌme-li tento poznatek, je to,
jako bychom slyöeli vöechny poznatky. Praktikovat tento p¯edmÏt znamen· praktikovat vöechny p¯edmÏty. A obdrûenÌm plod˘ praxe tohoto p¯edmÏtu jsou vylÈËeny vöechny nemoci.
Kaûd· z mnoh˝ch metod vedoucÌch k oËistÏnÌ se z nemoci pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì funguje. Takûe z·leûÌ na tom, jak si p¯ejete prov·dÏt
svoji praxi, a podle toho si vyberete nÏkterou z nich.
PodmÌnÏnÈ spoluñvyvst·v·nÌ
JednÌm zp˘sobem praxe je neust·l· kontemplace vjem˘ Ñj·ì a Ñmojeì,
nahlÌûeje na nÏ jako na iluze Ëi halucinace (m·ja). Tato praxe v·m
umoûnÌ poznat, ûe pocit Ñj·ì, projevujÌcÌ se jako pevn· entita, se kterou jsme obezn·meni ve ztotoûnÏnÌ se s nÌ jako Ñj·ì a Ñmojeì, je ve
skuteËnosti pouhou iluzÌ. Tento vhled je dosaûen kontemplacÌ Ñj·ì
z hlediska podmÌnÏnÈho spoluñvznik·nÌ (patiËËañsamupp·da).
ˇ
VysvÏtlit patiËËañsamupp·da teoreticky
Ëi technicky zabere
ˇ
dlouhou dobu. Mohlo by to trvat jeden nebo dva mÏsÌce, neû bychom
obs·hle popsali jenom tento jedin˝ p¯edmÏt rozmluvy. Je to v d˘sledku toho, ûe na poli teorie byla tato ot·zka postupnÏ obr·cena do psychologickÈ a filosofickÈ roviny, takûe dos·hla stavu nadmÏrnÈ komplexnosti. P¯esto je tento p¯edmÏt patiËËañsamupp·da na poli prakticˇ
kÈm moûno obejmout, jak ¯Ìk· Buddha,
do jednÈ hrsti. Kdyû zde probÏhne v jednom ze smyslov˝ch otvor˘ kontakt s formou, zvukem, v˘nÌ, chutÌ nebo jin˝m smyslov˝m objektem, v p·lijskÈm jazyce se tomuto spojenÌ ¯Ìk· Ñphassaì. Tento kontakt (phassa) podmiÚuje vyvst·nÌ
pocitu (vÈdan·). Toto cÌtÏnÌ (vÈdan·) podmiÚuje vyvst·nÌ nasmÏrovanÈ û·dosti (tanh·). Tato û·dost (tanh·) podmiÚuje vyvst·nÌ lpÏnÌ
ˇ lpÏnÌ (up·d·na) podmiÚuje
ˇ
(up·d·na). Toto
vyvst·nÌ existence (bha-
96
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
va). Existence (bhava) podmiÚuje vyvst·nÌ ÑzrozenÌì (dû·ti), kterÈ
p¯ech·zÌ ve st·¯Ì, nemoc a smrt, coû je dukkha.
VÏzte, prosÌm pÏknÏ, ûe ve chvÌli, kdy se vÏdomÌ (viÚÚ·na)
ˇ
st¯etne se smysly vnÌman˝m objektem, je tu smyslovÈ spojenÌ a toto
z·vislÈ podmiÚov·nÌ vzniku pocitu (vÈdan·), û·dosti (tanh·) a tak d·le se naz˝v· patiËËañsamupp·da. PodmÌnÏnÈ spoluñvznik·nÌ je proˇ
ces, ve kterÈm existujÌ
r˘znÈ vÏci v z·vislosti na jin˝ch vÏcech dÌky p˘sobenÌ nevÏdomosti (avidûdû·). Je to proces vyvst·v·nÌ nov˝ch vÏcÌ,
kterÈ zase naopak podmiÚujÌ v˝voj dalöÌch vÏcÌ, a tak to pokraËuje d·l
a d·l. Tento proces neboli tok se naz˝v· patiËËañsamupp·da. Je to
podmÌnÏnÈ spoluñvyvst·v·nÌ, ve kterÈm nenÌ ˇmoûnÈ nalÈzt û·dnÈ Ñj·ì,
ale jen podmÌnÏnost n·sledovanou vyvst·v·nÌm. PatiËËañsamupp·da
ˇ
je tento proces podmÌnÏnÈho spoluñvyvst·v·nÌ neboli
podmÌnÏnÈho
spoluñvznik·nÌ, kter˝ podmiÚuje vznik dukkha.
DvÏ metody
Pokud chceme, aby n·m bylo toto uËenÌ ku prospÏchu, nesmÌme p¯ipustit nast·nÌ podmÌnÏnÈho spoluñvznik·nÌ. Jednou z metod, jak to
uskuteËnit, je odseknout ¯etÏzec vyvst·v·nÌ p¯Ìmo v okamûiku smyslovÈho spojenÌ. Nep¯ipusùte, aby se rozvinulo cÌtÏnÌ (vÈdan·), nedovolte, aby vyvstaly pocity uspokojenÌ Ëi neuspokojenÌ. Pokud n·m z pociùov·nÌ (vÈdan·) nevznikne û·dn˝ nasmÏrovan˝ postoj, nenÌ zde ani
û·dnÈ zrozenÌ tuûby a lpÏnÌ, kterÈ je vznikem pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. Pocity Ñj·ì a Ñmojeì leûÌ p¯Ìmo zde ve zrodu tuûby a lpÏnÌ; iluze leûÌ p¯Ìmo zde. Pokud je proces patiËËañsamupp·da zastaven pr·vÏ zde
ˇ
v okamûiku smyslovÈho kontaktu,
kdy tu nenÌ nic neû smyslov˝ kontakt, nez˘st·v· tu û·dn· cesta pro vyvst·nÌ pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. Potom
tu rovnÏû nem˘ûe b˝t ani û·dn· duchovnÌ nemoc a û·dnÈ utrpenÌ.
Pokud nenÌ moûnÈ uskuteËnit tuto prvnÌ metodu, je tu jin· metoda. Pro obyËejnÈho ËlovÏka je nesmÌrnÏ obtÌûnÈ chr·nit smyslov˝ kontakt (phassa) od n·slednÈho v˝voje v pociùov·nÌ (vÈdan·). Smyslov˝
kontakt je vûdy ve chvÌli, kdy k nÏmu dojde, st¯Ìd·n pocity spokoje-
97
nosti Ëi nespokojenosti. Proces se v tomto p¯ÌpadÏ nezastavÌ ve f·zi
smyslovÈho kontaktu (phassa), protoûe vÏtöina z n·s nebyla nikdy dostateËnÏ trÈnov·na v DhammÏ. Ale z˘st·v· tu st·le jeötÏ moûnost, jak
sebe sama zachr·nit. Kdyû je jiû vyvinuta f·ze cÌtÏnÌ (vÈdan·) a i p¯esto, ûe zde je jiû pocit spokojenosti Ëi nespokojenosti, je moûnÈ zastavit tento proces pr·vÏ zde. Nechte pocity b˝t a prostÏ se od nich
odluËte. Nedovolte jim st·le se rozvÌjet a p¯imÌch·vat do sebe tuûbu
(tanh·) tÌm zp˘sobem, ûe se budete hloupÏ p¯ikl·nÏt k tomu Ëi tamtomuˇ v reakci na spokojenost a nespokojenost. Jakmile je zde spokojenost, je tu û·dost, tuûba, poûitek, p¯ivlastnÏnÌ, nep¯·telstvÌ a jejich ¯etÏzenÌ n·sledk˘. Jakmile je zde nespokojenost, je zde touha zranit,
ublÌûit, zniËit a dokonce i zabÌt. Jestliûe zde jsou v mysli tyto druhy tuûeb, znamen· to, ûe cÌtÏnÌ (vÈdan·) se jiû smÌchalo s nasmÏrovanou
tuûbou (tanh·). V tomto p¯ÌpadÏ nast·v· utrpenÌ z duchovnÌ nemoci
(dukkha) aˇ nikdo v·m nem˘ûe pomoci. Vöichni bohovÈ jsou tu zbyteËnÌ. Buddha ¯ekl, ûe ani on nem˘ûe pomoci. Nem· û·dnou moc nad
Z·konitostÌ P¯Ìrody; on je pouze tÌm, kdo n·m odhaluje tuto lÈËebnou
metodu, ËÌmû n·m umoûÚuje uskuteËÚovat tuto praxi na z·kladÏ tÈto
metody. Jestliûe ji nÏkdo bude praktikovat spr·vnÏ, nebude trpÏt. Takûe se ¯Ìk·, ûe jakmile se cÌtÏnÌ (vÈdan·) smÌchalo s tuûbou, nenÌ moûnÈ, aby v·m kdokoliv pomohl. Jakmile vyvstala jak·koliv forma lpÏnÌ,
musÌ tu b˝t nevyhnutelnÏ dukkha42).
Poznejte zp˘sob, kter˝m lze v tomto bou¯livÈm chtÏnÌ, kterÈ vyvst·v· v mysli, rozpoznat pocit ÑchtÏjÌcÌhoì, pocit Ñj·ì, pocit ega, kterÈ
chce to Ëi tamto, kterÈ chce nÏco udÏlat tak Ëi onak, kterÈ jednalo tÌm
Ëi tamtÌm zp˘sobem nebo kterÈ obdrûelo v˝sledky tÏchto Ëin˘. Ten,
kdo nÏco chce, je Ñj·ì. Chcete-li vÏci, uchopujete je, jako by byly Ñvaöeì tÌm Ëi jin˝m zp˘sobem. Je tu Ñmojeì postavenÌ, Ñm˘jì majetek, Ñmojeì bezpeËÌ, Ñmojeì vÌtÏzstvÌ. Ve vöech tÏchto pocitech je taktÈû p¯ÌtomnÈ Ñj·ì.
Pocity Ñj·ì a Ñmojeì jsou naz˝v·ny p¯ipoutanostÌ (up·d·na), kter· vyvst·v· z tuûby (tanh·). Tuûba podmiÚuje vyvst·nÌ p¯ipoutanosti.
ˇ
Jestliûe proces patiËËañsamupp·da
dospÏl aû k tuûbÏ (tanh·) a p¯iˇ
ˇ uöi, nos,
poutanosti (up·d·na), pak z·rodek, kter˝ vstoupil skrze oËi,
98
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
jazyk nebo tÏlo, dospÏl do takovÈ mÌry, ûe vyjad¯uje sebe sama jako
p¯Ìznaky nemoci, neboù p¯ipoutanost je n·sledov·na existencÌ (bhava). P¯ipoutanost podmiÚuje vyvst·nÌ existence. Existence (bhava)
znaËÌ ÑmÌt a b˝tì. Co je tÌm vlastnÏnÌm a bytÌm? Je to ztotoûnÏnÌ a bytÌ
s pocity Ñj·ì a Ñmojeì. Kammabhava je ËinnostÌ (kamma), kter· podmiÚuje vyvst·nÌ pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. Jestliûe se to jednoduöe nazve
Ñbhavaì, znaËÌ to, ûe stavy Ñj·ì a Ñmojeì jsou plnÏ rozvinutÈ a ûe nemoc je plnÏ rozöÌ¯en·.
ProstÈ zakouöenÌ
V naöÌ praxi musÌme zastavit proces p¯Ìmo v okamûiku, kdy smyslov˝
kontakt (phassa) podmiÚuje vyvst·nÌ pocitu (vÈdan·), nebo, pokud
zde neuspÏjeme, musÌme zabr·nit pocitu v tom, aby se smÌchal s tuûbou (tanh·). PotÈ je to beznadÏjnÈ. Pokusme se s pomocÌ neust·lÈho
cviËenÌ ˇse v pozn·nÌ, ûe by se v˘bec na niËem nemÏlo lpÏt, proûÌvat
Dhammu p¯Ìmo zde jiû p¯i st¯etu oËÌ a forem, uöÌ a zvuk˘, jazyka
a chutÌ a tak podobnÏ. U obyËejn˝ch lidÌ to probÌh· tak, ûe jakmile nastane smyslov˝ kontakt, vyvst·v· cÌtÏnÌ (vÈdan·), po kterÈm n·sleduje tuûba, p¯ipoutanost, existence a zrozenÌ. To je tak dob¯e vyölapan·
stezka, ûe je nadmÌru jednoduchÈ se po nÌ vydat.
NynÌ se pokouöejte jiû nikdy po tÈto stezce nekr·Ëet. Jakmile zde
nastane smyslov˝ kontakt, obraùte se dozadu a vkroËte na stezku bdÏlÈ pozornosti a moudrosti. Nevyd·vejte se po stezce vjem˘ Ñj·ì a Ñmojeì. Nebo pokud se na ni vyd·te a kr·ËÌte po nÌ aû do okamûiku pociùov·nÌ (vÈdan·), pokuste se obr·tit Ëelem vzad a vydat se po stezce
bdÏlÈ pozornosti a moudrosti (satiñpaÚÚ·). Neplavte se prostÏ po
proudu vjem˘ Ñj·ì a Ñmojeì. Pokud to dodrûÌte, vÏzte, ûe tu nikdy nebude û·dnÈ utrpenÌ, ani noc a ani den. Jestliûe se v tom dok·ûeme vycviËit k dokonalosti a n·sledujeme tuto metodu aû k jejÌmu konci, m˘ûeme sami v sobÏ realizovat arahatstvÌ (˙plnÈ osvobozenÌ).
Pokud si opravdu p¯ejeme ¯Ìdit se Buddhov˝mi slovy, m·me
k dispozici snadn˝ princip, kter˝m Buddha uËil û·ka se jmÈnem B·hi-
99
ja. Buddha ¯ekl: Ñ” B·hijo, kdykoliv vidÌö formu, p¯ipusù, ûe je zde
prostÈ vidÏnÌ; kdykoliv slyöÌö zvuk, p¯ipusù, ûe je zde prostÈ slyöenÌ;
kdyû cÌtÌö v˘ni, p¯ipusù, ûe je zde prostÈ cÌtÏnÌ; kdykoliv ochutn·ö chutÏ, p¯ipusù, ûe je zde prostÈ chutn·nÌ; kdyû vyvstane myölenka, p¯ipusù,
ûe je zde prostÈ projevenÌ jevu v mysli. Kdyû se budeö takto cviËit, nebude tu û·dnÈ íj·ë, û·dnÈ ego. Kdyû tu nebude û·dnÈ íj·ë, nebude tu
û·dnÈ utÌk·nÌ tamtou cestou a p¯ich·zenÌ touto cestou. Nebude tu ani
nikde û·dnÈ zastavenÌ. íJ·ë neexistuje. To je konec utrpenÌ (dukkha).
Toto je samo o sobÏ nibb·nou.ì43) Kdyû je ûivot takto charakterizov·n,
je to nibb·na. Pokud to je trvalÈ, je to trval· nibb·na; pokud to je doËasnÈ, je to doËasn· nibb·na. Jin˝mi slovy je zde prostÏ jen jeden
princip, na z·kladÏ kterÈho lze ûÌt.
Aù je metoda, kterou p¯ijmete, jak·koliv, mÏla by vÈst ke zklidnÏnÌ nebo vyhasnutÌ ve vztahu k smyslov˝m objekt˘m, kterÈ umoûÚujÌ
kontakt. Aù dÏl·te jak˝koliv postup meditace vhledu, mÏli byste vÏdÏt,
ûe pokud prov·dÌte tento postup spr·vnÏ bez toho, aniû byste sebe sama oklam·val, musÌ ve v·s b˝t p¯Ìtomn· tato jedna forma, totoûn· forma vyznaËujÌcÌ se tÌm, ûe nedopustÌ, aby smyslov· data byla smÌch·na
s pocity Ñj·ì a Ñmojeì. Potom jiû nenÌ obtÌûnÈ zniËit vöechny neËistoty,
protoûe pokud se opravdu cviËÌte tÌmto zp˘sobem, jsou tyto neËistoty
niËeny spont·nnÏ s naprostou samoz¯ejmostÌ.
Zvaûte to na tomto jednoduchÈm p¯irovn·nÌ. Kdyû nebudeme
chtÌt mÌt kolem sebe myöi, po¯ÌdÌme si koËku. Potom jedinÈ, co je nutnÈ udÏlat, je starat se o koËku a myöi zmizÌ bez naöeho p¯iËinÏnÌ a pochyt·v·nÌ jich. KoËka si prostÏ vykon· svoji pr·ci a myöi uû v·s nebudou otravovat. Kv˘li koËce tu uû nikdy nebude p¯Ìtomna neû·dan· vÏc.
éÌt spr·vnÏ
NiËenÌ neËistot se bude dÌt p¯irozenÏ, pokud budeme pouze dohlÌûet
na oËi, uöi, nos, jazyk, tÏlo a mysl tÌm vhodn˝m zp˘sobem. Takto je to
vyj·d¯eno v konvenËnÌch pojmech. StejnÏ tak to lze nalÈzt v BuddhovÏ vÏtÏ: ÑMniöi, jestliûe ûijete spr·vn˝m zp˘sobem, svÏt nebude exis-
100
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
tovat bez Arahat˘ (Ime Ëe bhikkhave bhikkh˙ samm· viharejum̌
asuÚÚo loko Arahantehi assa).ì44) VÏnujme tÏmto slov˘m vÏtöÌ pozornost. NenÌ pot¯eba dÏlat nic vÌc, neû vÈst prostÏ ûivot spr·vn˝m zp˘sobem a svÏt nebude zbaven Arahat˘. NenÌ to nic nepodstatnÈho.
ÑSamm· viharejum̌ì znaËÌ ÑûÌt spr·vnÏì. Jak se m· ûÌt spr·vnÏ,
aby svÏt nebyl zbaven Arahat˘? éÌt spr·vnÏ znamen· ûÌt nedotËen formou, zvukem, v˘nÌ, chutÌ a fyzick˝m dotykem. Tyto vjemy jsou jin˝mi
slovy zakouöeny, ale nevstupujÌ a nesmÌchavajÌ se s pocitem (vÈdan·),
tuûbou (tanh·) a lpÏnÌm (up·d·na). Takûe potom ûijeme inteligentnÏ. éijemeˇ s bdÏlou pozornostÌ a moudrostÌ, oproötÏni od pocit˘ Ñj·ì
a Ñmojeì. Jsme dostateËnÏ vzdÏlanÌ a praktikujeme tento zp˘sob do tÈ
doby, dokud se nestaneme dostateËnÏ p¯izp˘sobivÌ. Takûe pokud m·me kontakt s nÏjak˝m objektem, je tento objekt odk·z·n k z·niku podobnÏ jako vlna, kter· vyöplouchne na b¯eh, nebo jako kdyû m·me
v domÏ koËku, kter· zabije myöi, kterÈ do domu p¯ibÏhnou buÔ z lesa nebo z jin˝ch dom˘.
Formy, zvuky, v˘nÏ, chutÏ a fyzickÈ dotyky n·m nemohou uökodit, jestliûe ûijeme spr·vn˝m zp˘sobem na z·kladÏ principu neulpÌv·nÌ. ZakouöÌme tyto projevy a jsme s nimi spojeni, ale jedn·me s nimi
s plnÏ bdÏlou pozornostÌ a moudrostÌ. Potom je m˘ûeme konzumovat,
vlastnit Ëi je drûet bez v˝slednÈho utrpenÌ, jako kdyby neexistovaly.
V˝sledek je stejn˝, jako kdybychom je v˘bec nepouûÌvali, nestravovali a nedrûeli, protoûe tu nenÌ p¯ÌtomnÈ Ñmyì a Ñnaöeì.
Na druhÈ stranÏ, pokud je vöe prov·dÏno s vjemy Ñj·ì a Ñmojeì,
je tu st·le p¯ÌtomnÈ utrpenÌ. Dokonce jeötÏ neû zaËneme projevy stravovat Ëi uchopovat, je tu jiû utrpenÌ, a zatÌmco je skuteËnÏ konzumujeme nebo drûÌme, je tu dalöÌ utrpenÌ. Cel· vÏc se st·v· strastiplnou
vzhledem k tÈto p¯ÌËinÏ. Souûit se nemocÌ utrpenÌ se naz˝v· ÑneûÌt
spr·vn˝m zp˘sobemì.
Kdyû ûijeme spr·vnÏ, nenÌ tu û·dn· p¯ÌËina, na podkladÏ kterÈ
by mohlo vyvstat utrpenÌ. NeËistoty nemajÌ û·dnou potravu, kterou by
byly vyûivov·ny, jestliûe ûijeme spr·vnÏ. MusÌ vyhladovÏt a zaniknout.
VyhladovÏnÌ neËistot m˘ûe b˝t srovnatelnÈ s vyhladovÏnÌm divokÈho
tygra, kter˝ je uzav¯en do klece, kde nenÌ û·dn· potrava. NemusÌme
101
toho tygra zabÌjet; on zem¯e samovolnÏ. Stejn˝m zp˘sobem obklÌËÌme
a chytneme do pasti formy, zvuky, v˘nÏ, chutÏ, fyzickÈ doteky a ment·lnÌ jevy p¯Ìmo v okamûiku, kdy kontaktujÌ naöe smysly (oËi, uöi, nos,
jazyk, hmat a mysl). Chytneme je p¯Ìmo zde. NeËistoty nemajÌ jedinou
moûnost, jak zÌskat potravu nutnou k p¯eûitÌ, jestliûe praktikujeme
spr·vn˝m zp˘sobem ve smÏru k tÏmto vÏcem p¯Ìmo ve skuteËnÈm
mÌstÏ st¯etu. Tygr (neËistoty) vyhladovÌ, aû nakonec zem¯e. Jin˝mi slovy z·rodek zneËiötÏnÌ nem˘ûe jiû d·le plodit dalöÌ neËistoty nebo p¯ÌËiny utrpenÌ.
Buddha uËil, ûe pokud ûijeme spr·vnÏ, tedy jednoduöe vhodn˝m
zp˘sobem, zemÏ nebude zbavena Arahat˘. Tomu se ¯Ìk· praxe podle
principu podmÌnÏnÈho spoluñvznik·nÌ (patiËËañsamupp·da). Je to
ˇ
urËit˝ druh spr·vnÈho ûivotnÌho stylu, p¯i kterÈm
nemohou vyvstat neËistoty, protoûe vÌme, ûe vjemy Ñj·ì a Ñmojeì jsou pouze iluze, kterÈ vyvstanou, jen pokud smyslov˝ kontakt podnÌtÌ vznik pocitu, kter˝ se
n·sledkem toho smÌsÌ s tuûbou. LpÏnÌ na pocitech Ñj·ì a Ñmojeì nenastane v p¯ÌpadÏ, kdyû je vypr·zdnÏna p¯imÌchan· tuûba.
MÏli byste jasnÏ pochopit, ûe vjemy Ñj·ì a Ñmojeì jsou v˝tvorem
vymyölenÈho p¯imÌch·nÌ; nejsou skuteËnÈ. Je to iluze, jako je iluzÌ i vlna, kter· vyvstane z vanoucÌho vÏtru. Voda je skuteËn· a vÌtr je takÈ
skuteËn˝, ale vlna je smyölen· iluze. Zde pouûÌv·me hmotn˝ fenomÈn
za ˙Ëelem srovn·nÌ, a i tak srovn·nÌ nenÌ dokonalÈ. M·me pouze
v ˙myslu pouk·zat na iluzornost vlny, kter· vyvst·v· vzhledem ke
smÌch·nÌ nÏËeho s nÏËÌm. VÌtr vane proti vodÏ a v d˘sledku toho vyvst·v· h¯eben vody, kter˝ vz·pÏtÌ mizÌ. Pocity Ñj·ì a Ñmojeì, kterÈ vyvst·vajÌ nÏkolikr·t za den, jsou nÏco jako vlna. Voda smyslovÈho proûitku je smÌch·na s vÏtrem zmatku Ëi nevÏdomosti a vlny Ñj·ì a Ñmojeì
jsou potom neust·le formov·ny v pr˘bÏhu celÈho dne.
DuchovnÌ narozenÌ
ProstÈmu vyvst·nÌ pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì se ¯Ìk· narozenÌ (dû·ti). To je
opravdov˝ v˝znam slova ÑnarozenÌì. Nepleùte si narozenÌ s porodem
102
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
lidskÈho tÏla z matËiny dÏlohy. »lovÏk je narozen z dÏlohy matky jednou a je uloûen do rakve takÈ jen jednou. To vöak nenÌ tÌm narozenÌm,
na kterÈ poukazoval Buddha; toto narozenÌ tÏla je prostÏ z·leûitostÌ fyzickou. Buddha poukazoval na duchovnÌ narozenÌ, zrozenÌ lpÏnÌ na
pocitech Ñj·ì a Ñmojeì. V pr˘bÏhu jednoho dne zde mohou b˝t stovky
takov˝ch zrod˘. MnoûstvÌ z·visÌ na osobnÏ dan˝ch p¯Ìleûitostech
k tÏmto zrod˘m, ale p¯i kaûdÈm zrozenÌ vyvst·v· ona totoûnost Ñj·ì
a Ñmojeì, kter· potom pomalu vadne, postupnÏ mizÌ a umÌr·, avöak p¯i
kontaktu s jin˝m smyslov˝m objektem opÏtovnÏ vyvst·v· Ñj·ì a Ñmojeì.
KaûdÈ ÑzrozenÌì vytv·¯Ì reakci, kter· se p¯ev·dÌ na dalöÌ zrod. Tomu se ¯Ìk· Ñstar· kamma minul˝ch zrod˘ dozr·vajÌcÌ v souËasnÈm zrozenÌì, kter· je p¯en·öena d·le. Kaûd˝ zrod pokraËuje v procesu. To je
zp˘sob, na z·kladÏ kterÈho lze pochopit Ñovoce Ëin˘ì (kammañvip·ka) a p¯ijetÌ v˝sledk˘ kammy. Tato interpretace je ve shodÏ s Buddhov˝mi vlastnÌmi slovy; jak·koliv jin· interpretace je svedenÌm od tohoto bodu. MusÌme pochopit zrozenÌ, kammu, a plody kammy spr·vn˝m zp˘sobem. VezmÏte si nap¯Ìklad, ûe zde m˘ûe b˝t zrozenÌ nÏkoho, kdo touûÌ po nÏjakÈm p¯ÌjemnÈm objektu, pak ho potk· smrt a novÈ zrozenÌ se jako zlodÏj, kterÈ takÈ konËÌ smrtÌ, a potom teprve n·sleduje novÈ zrozenÌ toho, kdo se tÏöÌ z d¯Ìve touûebnÈho objektu. Zanedlouho vöak je tu zrozenÌ vÏznÏ, sedÌcÌho na lavici obûalovan˝ch. Potom n·sleduje obvinÏnÌ a je udÏlen trest, ËÌmû se objevÌ zrozenÌ se jako trestanec, kter˝ si odpyk·v· trest ve vÏzenÌ. Takov˝ch druh˘ zrozenÌ je mnoho a vöechny jsou r˘znÏ pomÌchanÈ; jsou jako hromada nitÌ zamotan˝ch do sebe. Pokud se na to vöak podÌv·te zblÌzka, pochopÌte, ûe kdyû ustanete se zrozov·nÌm, bude tu v tento okamûik nibb·na ñ tedy to, co nenÌ narozenÈ, nem· û·dn˝ vÏk, nenÌ nemocnÈ a neumÌr·. Jestliûe zde je st·le proces zrozov·nÌ, jsou tu st·le pocity Ñj·ì
a Ñmojeì a kolo zrod˘ a smrtÌ se st·le obracÌ jako neust·l˝ cyklus utrpenÌ.
NemÏli bychom si vöak myslet, ûe ne˙Ëast zrozenÌ znamen· stav
nÏkoho, kdo je tak pr·zdn˝, ûe nem· v˘bec û·dn˝ pocit. Neznamen·
to sedÏt ztuhle jako öpalek d¯eva. Naopak je extrÈmnÏ ˙Ëinn·. B˝t
103
pr·zdn˝ od zrozenÌ, prost˝ Ñj·ì, znamen· mÌt dokonalou pozornost
a moudrost. Vöe, co tento Probuzen˝ dÏl·, je zcela plynulÈ. NenÌ zde
û·dnÈ faleönÈ myölenÌ, faleön· ¯eË nebo faleön· Ëinnost a vöe je vykon·v·no hbitÏ a jistÏ. NenÌ zde moûnost chyby, protoûe jeho bdÏl· pozornost a moudrost (satiñpaÚÚ·) je p¯irozen· a spont·nnÌ. Tento stav
mysli se naz˝v· Ñpr·zdnota ëj·íì. Bytost, jeû je prost· Ñj·ì, je v nibb·nÏ
a m˘ûe dÏlat cokoliv a dÏl· to bez chyby. Jeho nebo jejÌ Ëinnosti jsou
mnohÈ, jsou extrÈmnÏ hbitÈ a velmi prospÏönÈ.
Nemyslete si, ûe tento druh zkuöenosti v·s uschopnÌ v nicnedÏl·nÌ; neznamen· to, ûe p¯estanete se vöÌm a zaËnete b˝t letargiËtÌ, unavenÌ a indiferentnÌ. MyslÌte-li si to, je to jen vaöe vlastnÌ p¯edstava. Vaöe hloupost v·m vytv·¯Ì strach ze suÚÚat·, strach z nibb·ny, strach
z toho, ûe ukonËenÌ vaöÌ û·dosti bude nep¯ÌjemnÈ.
Ve skuteËnosti je ukonËenÌ û·dosti koneËnou radostÌ a nejvÏtöÌm
ötÏstÌm. Je to opravdov· radost a ötÏstÌ. NenÌ to nic ökodlivÈho, klamnÈho nebo iluzornÌho. Radost obyËejnÈ neosvÌcenÈ osoby je faleön·; je
klamn·, je iluzornÌ a naplÚuje ji utrpenÌm (dukkha). Je to nÏco jako
n·vnada, kter· n·s lapÌ do svÈ pasti, kdyû jdeme po nÌ a chÚapneme
ji. ObyËejnÈ potÏöenÌ z radosti se naz˝v· ÑupadnutÌ do n·ruËÌ Ô·blaì.
V takovÈmto stavu je p¯ÌtomnÈ neust·lÈ matenÌ. Potom je nevÏdom·
osoba lapena v kole zrod˘ a smrtÌ, v ¯etÏzu nebo vÌru utrpenÌ, neschopna se z toho osvobodit.
104
11
VJEMOV… ILUZE
N
azÌr·nÌ na Ñj·ì a Ñmojeì jako na iluzi a praktikov·nÌ principu podmÌnÏnÈho (z·vislÈho) spoluñvznik·nÌ (patiËËañsamupp·da) je
ˇ jinou metodu: nazÌjednou stezkou k pozn·nÌ suÚÚat·. NynÌ zv·ûÌme
r·nÌ, ûe i smyslovÈ objekty (formy, zvuky, v˘nÏ, chutÏ, hmatatelnÈ objekty a ment·lnÌ jevy) jsou iluzÌ. Tato druh· metoda zahrnuje pochopenÌ neñst·losti, neñuspokojivosti a neñosobnosti (aniËËat·, dukkhat·, anattat·).
Nest·lost, neuspokojivost a neñj·
NesmÌme br·t subjekty nest·losti, neuspokojivosti a neosobnosti na
lehkou v·hu. Nejsou to prostÈ p¯edmÏty urËenÈ pro starÈ lidi, ani to
nejsou pouh· slova, kter· by se mÏla zpÌvat, kdyû nÏkdo umÌr·. Jsou
to subjekty, kterÈ musÌme my vöichni p¯ijmout a dodrûovat v naöem
kaûdodennÌm ûivotÏ. Kaûd˝, kdo je schopen stavÏt na pochopenÌ nest·losti, neuspokojivosti a neosobnosti, je z·roveÚ schopen ¯Ìdit sv˘j
kaûdodennÌ ûivot pomocÌ dokonalÈ protil·tky. Pro takovÈho jedince
se nemohou formy, zvuky, v˘nÏ, chutÏ atd. obr·tit v jed. Takov· bytost m· ochranu (khema). VöimnÏte si, ûe Buddha nepouûÌval slovo
Ñöùastn˝ì, protoûe toto slovo m˘ûe b˝t obËas scestnÈ nebo i klamnÈ.
Slovo Ñochranaì plnÏ dostaËuje. ZnaËÌ to osvobozenÌ a mÌruplnost.
MÏli bychom mÌt jasno, co se t˝Ëe v˝znamu slova ochrana (Ñkhemaì). ZnaËÌ to Ñochranu od vyruöenÌ (jÛga)ì45). B˝t ochr·nÏn od vÏcÌ,
105
kterÈ n·s vyruöujÌ, znamen· b˝t pr·zdn˝, coû je nibb·na. Jestliûe
chcete bezpeËn˝ ûivot, musÌte se spolÈhat na d˘kladnÈ pochopenÌ nest·losti, utrpenÌ a neosobnosti. Potom m˘ûete odolat form·m, zvuk˘m,
v˘nÌm, chutÌm a fyzick˝m vjem˘m, kterÈ zakouöÌte bez toho, aniû byste byli svedeni odporem Ëi p¯itaûlivostÌ. Jsou zde pr·vÏ dva druhy
zmatenÌ: nechat se unÈst p¯itaûlivostÌ a nechat se unÈst odporem. Jedno zmatenÌ zp˘sobuje smÌch a druhÈ je p¯ÌËinou slz. Pokud pozn·te,
ûe smÌch je prostÏ jen forma dmutÌ prsou, tÏûkÈho oddychov·nÌ a ˙navy a ûe brekot je zase jin· forma, a jestliûe zjistÌte, ûe p¯irozenÈ spoËÌv·nÌ v plnÈ bdÏlosti je pro v·s daleko lepöÌ, potom je takovÈto pozn·nÌ ochranou. Nestaneme se otroky smyslov˝ch objekt˘ a smÌchu Ëi
pl·Ëe podle toho, jak n·s tyto objekty sv·dÌ. Jsme svobodnÌ, v klidu
a jistotÏ. PouûÌvat nest·lost, neuspokojivost a neosobnost jako n·stroj
k ovl·d·nÌ naöeho kaûdodennÌho ûivota je lepöÌ neû hovÏnÌ si ve zmatku. Budeme schopni rozumÏt tomu, ûe smyslovÈ objekty jsou iluzemi.
StejnÏ jako vidÌme pocity Ñj·ì a Ñmojeì jako iluzi, neboù jsou podmÌnÏny smyslov˝mi objekty, tak i vidÌme samotnÈ smyslovÈ objekty jako
iluzi skrze princip nest·losti, neuspokojivosti a neegoiËnosti. V tomto
p¯ÌpadÏ pak ani nem˘ûe propuknout nemoc utrpenÌ (dukkha).
P¯ÌjemnÈ pocity
JeötÏ tu z˘st·v· t¯etÌ metoda kontaktov·nÌ suÚÚat·, kterou je proöet¯enÌ radosti, potÏöenÌ a rozkoöe (sukhavÈdan·). P¯Ìjemn˝ pocit (sukhavÈdan·) je iluzÌ, protoûe to je jako vlna, kter· povstane pouze periodicky; nenÌ v tom nic skuteËnÈho. J· to podot˝k·m proto, ûe kaûd· samostatn· vÏc v kaûdÈm oddÏlenÈm svÏtÏ je oceÚov·na podle pozitivnÌch pocit˘, kterÈ poskytuje. Opravdu o tom p¯em˝ölejte. ProË studujete? ProË dÏl·te pr·ci, kterou dÏl·te? ProË hromadÌte bohatstvÌ a postavenÌ, sl·vu a n·sledovnÌky? Jen kv˘li p¯Ìjemn˝m pocit˘m! Jestliûe
pochopÌme pr·vÏ tuto jednu z·leûitost a budeme s nÌ zach·zet spr·vn˝m zp˘sobem, vöechno bude fungovat spr·vnÏ. Takûe musÌme vidÏt
pozitivnÌ pocit v jeho pravÈm svÏtle, jako jednu formu iluze.
106
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
MusÌme jednat se ötÏstÌm Ëi p¯Ìjemn˝m pocitem (sukhavÈdan·)
podle jeho iluzornÌ p¯irozenosti. Vyvinete-li si odpor v˘Ëi tomuto pocitu, budete hloupÌ a stejnÏ tak by bylo hloupÈ, kdybyste byli tÌmto
pocitem om·meni a stali se jeho otrokem. Zach·zet s nÌm spr·vn˝m
zp˘sobem je Dhammou, a umÌte-li to, st·v·te se û·ky Buddhy, ËÌmû
p¯em˘ûete dukkha a vyhnete se utrpenÌ z duchovnÌ nemoci. Jedn·me
s pozitivnÌm pocitem pomocÌ metody kontemplov·nÌ jeho iluzornÌ p¯irozenosti, vÏdouce, ûe je tento pocit jako vlna, kter· povstane dÌky
vÏtru, jenû vane p¯es vodu. Jin˝mi slovy, kdyû formy, zvuky, chutÏ
a v˘nÏ p¯istoupÌ k v·m, hloupost nevÏdomosti a zmatenÌ vyjde a p¯ijme je. P¯i tomto kontaktu povstane vlna p¯ÌjemnÈho pocitu, kter· se
potom rozpr·öÌ a rozpadne. Jestliûe na to nahlÌûÌme tÌmto zp˘sobem,
nebudeme otrokem tohoto pocitu. Budeme schopni jednat s pocitem
radosti takov˝m zp˘sobem, kter˝ je osvobozen od utrpenÌ. Naöe rodina bude zbavena utrpenÌ, naöe okolÌ bude bez utrpenÌ a cel˝ svÏt bude bez utrpenÌ a my budeme p¯ÌËinou toho vöeho. Kdyby kaûd˝ pochopil pozitivnÌ pocit (sukhavÈdan·) a spoËinul osvobozen od utrpenÌ, svÏt by se stal mÌstem trvalÈho mÌru a pravÈho a vytrvalÈho ötÏstÌ.
To je p¯Ìnos z uzdravenÌ se z duchovnÌ nemoci prost¯ednictvÌm tÏchto
r˘zn˝ch metod. Potom jiû netrpÌte nemocÌ totoûnosti s Ñj·ì nebo nemocÌ pocitu Ñmojeì.
PosuÔme prvnÌ soubor t¯Ì praktick˝ch metod, a potom m˘ûeme
shrnout podstatnou perspektivu praktickÈho ûivota ve spojenÌ s pr·zdnotou (suÚÚat·). M˘ûeme vidÏt iluzornost pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì na z·kladÏ principu podmÌnÏnÈho spoluñvznik·nÌ (patiËËañsamupp·da);
ˇ
iluzornost öesti druh˘ smyslov˝ch objekt˘ na z·kladÏ
principu nest·losti, neuspokojivosti a neosobnosti (aniËËat·, dukkhat·, anattat·);
a iluzornost p¯ÌjemnÈho pocitu (sukhavÈdan·) na z·kladÏ jeho p¯irozenosti v podobÏ vlny. Abychom dovedli kteroukoliv z tÏchto praktick˝ch metod k ˙Ëinnosti, musÌme se hluboce pono¯it do zkoum·nÌ,
musÌme b˝t pozornÌ a mÌt dokonale vypÏstovanou bdÏlost a moudrost
ve chvÌlÌch, kdy p¯istupujÌ smyslovÈ objekty do kontaktu skrze smyslovÈ org·ny (oËi, uöi, nos, jazyk, tÏlo a mysl). P¯ipomÌnejte si, jak
Buddha pouËil CtihodnÈho B·hiju: ÑDovol, aù vidÏnÌ je pouh˝m vidÏ-
107
nÌm a slyöenÌ je pouh˝m slyöenÌm. NemÌchej to s pocitem (vÈdan·),
a jestliûe je pocit jiû rozvinut, nep¯ipusù smÌch·nÌ pocitu s tuûbou
(tanh·).ì
ˇ
108
12
PRAXE BÃHEM
ÑNORM¡LNÕ DOBYì
J
e d˘leûitÈ pochopit r˘znÈ metody praxe, ale tyto metody takÈ musÌ b˝t vysvÏtleny tak, ûe je bereme v ˙vahu spoleËnÏ s p¯Ìleûitostmi
a d˘vody k praxi. Zv·ûÌme t¯i moûnÈ p¯Ìleûitosti neboli doby pro praxi:
Ñnorm·lnÌ dobaì;
okamûik smyslovÈho kontaktu skrze öest smyslov˝ch otvor˘;
okamûik fyzickÈ smrti, kdy mysl ÑvyhasÌn·ì.
Jak bychom mÏli prov·dÏt praxi bÏhem Ñnorm·lnÌ dobyì, tedy ve
chvÌli, kdy tu nedoch·zÌ ke zvl·ötnÌmu spojenÌ se smyslov˝mi objekty?
Tato Ñnorm·lnÌ dobaì se objevÌ tehdy, kdyû vykon·v·me bezstarostnÏ
pouze nÏjak˝ druh Ëinnosti. T¯eba prov·dÌme svÈ kaûdodennÌ povinnosti nebo prov·dÌme nÏjak˝ druh form·lnÌ meditace, Ëteme knihu ve
volnÈ chvÌli a nebo dokonce p¯em˝ölÌme o nÏËem; p¯esto nenÌ mysl
vyruöov·na smyslov˝m spojenÌm. A v tÈto dobÏ musÌ b˝t naöe praxe
vyplnÏna studiem a realizacÌ toho, jak jsou vÏci pr·zdnÈ. UvÏdomujeme si, jak je mysl pr·zdn· a jak vypad·, kdyû nenÌ niËÌm zmaten· v dobÏ, kdy tu nevyvst·v· û·dn˝ problÈm v d˘sledku nep¯Ìtomnosti smyslovÈho kontaktu? P¯em˝ölejte o tom, studujte to sami pro sebe, ptejte
se na to ostatnÌch a pravidelnÏ o tom diskutujte. Neust·le na tom pracujte.
109
BezcennÈ k vlastnÏnÌ
Je tu jin˝ zp˘sob praxe, kter˝ je zvl·ötÏ vhodn˝ pro laiky. To jsou lidÈ, kte¯Ì nikdy nebyli zasvÏceni do mniöskÈho ûivota nebo kte¯Ì nikdy
nestudovali pÌsma. Je to dostateËnÏ p¯Ìm· cesta i pro ty, kdo v˘bec nejsou schopni si nÏjakÈ pÌsmo p¯eËÌst. NicmÈnÏ cÌl tÈto cesty je stejn˝
jako u jin˝ch metod: zn·t pr·zdnotu (suÚÚat·) vöech vÏcÌ. Principem
tÈto cesty je pozorovat, zdali tu je nÏco, co by st·lo za to vlastnit Ëi tÌm
b˝t. ObyËejnÌ lidÈ by mÏli ûÌt s neust·l˝m p¯eöet¯ov·nÌm, zdali je tu nÏco, co je cennÈ natolik, ûe je t¯eba to mÌt, dostat Ëi tÌm b˝t. ÑMÌt a dostatì se vztahuje k zÌsk·nÌ st¯Ìbra a zlata, zÌsk·nÌ bohatstvÌ, majetku,
poct a moci. Co je natolik cennÈ, abychom to chtÏli mÌt Ëi to chtÏli dostat? B˝t lidskou bytostÌ, b˝t zvÌ¯etem, b˝t milion·¯em, b˝t ûebr·kem,
b˝t kr·lem, b˝t cizincem, b˝t nebeskou bytostÌ ñ jak˝ druh bytosti je
natolik cenn˝, ûe je dobrÈ jÌm b˝t?
Nejprve musÌme spr·vnÏ pochopit slova ÑmÌtì, Ñdostatì a Ñb˝tì.
Tato slova poukazujÌ p¯Ìmo na uchopov·nÌ a lpÏnÌ. MusÌ zde b˝t uchopov·nÌ nÏËeho, jestliûe to povaûujeme za Ñn·mì vlastnÌ, abychom naplnili v˝znam slov ÑmÌtì a Ñdostatì. Nap¯Ìklad si p¯edstavte, ûe si posbÌr·te takovÈ mnoûstvÌ diamant˘ a drahokam˘, ûe jimi vyplnÌte celou
mÌstnost, ale p¯itom ve vztahu k nim ve v·s nevznikne û·dnÈ lpÏnÌ
a nevyvstane û·dn˝ pocit Ñj· je zÌskalì nebo Ñj· jsem jejich vlastnÌkì.
Bylo by to stejnÈ, jako kdyby tu nebyly û·dnÈ pocity vlastnÏnÌ Ëi zÌsk·v·nÌ. Kupa vz·cn˝ch kamen˘ by tu leûela bezv˝znamnÏ. Avöak jestliûe se objevÌ pocit drûenÌ se Ñj·ì, Ëili pocit Ñj· jsem je zÌskalì nebo Ñdok·zal jsem, aby byly mojeì, pak by to vytv·¯elo pocity vlastnÏnÌ Ëi zÌsk·v·nÌ. PorozumÏjte, prosÌm, tÏmto slov˘m tÌmto zp˘sobem.
Znova se zept·m, co je zde cennÈ natolik, ûe je dobrÈ to mÌt? Co
je cennÈ, aby st·lo zato to zÌskat? Co je tÌm, co je dobrÈ mÌt, aniû by to
zp˘sobilo vlastnÌkovi nÏjakÈ utrpenÌ? Kaûd· samostatnÏ existujÌcÌ vÏc
sp·lÌ svÈho vlastnÌka; probodne ho, uökrtÌ ho a zadusÌ ho; budoucÌ
vlastnÌk tÈto vÏci cÌtÌ v okamûiku, kdy nad nÌm tato vÏc zaËne vl·dnout
a utiskovat ho, ûe by ji mÏl mÌt a vlastnit nebo pop¯ÌpadÏ ûe by se jÌ
mÏl st·t. Vz·cnÈ kameny by mÏly b˝t nahromadÏny v p¯ÌpadÏ, kdy
110
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
majitel nem· û·dn˝ pocit vlastnÏnÌ Ëi ztotoûnÏnÌ se s nimi; potom tu
nebude û·dnÈ spalov·nÌ, duöenÌ nebo ökrcenÌ jakÈhokoliv typu. Tomu
se ¯Ìk· ÑneñvlastnÏnÌì a ÑneñbytÌì. Takûe co je zde, co nenÌ utrpenÌm
v okamûiku, jakmile se tÌm stanete nebo to zÌsk·te?
Jakmile zde je pocit vlastnÏnÌ Ëi ztotoûnÏnÌ, nemÏli bychom b˝t
v mÌstnosti s tÏmito drahokamy; m˘ûeme odejÌt do lesa nebo jÌt do jinÈ zemÏ na druh˝ konec zemÏkoule, a stejnÏ bude mysl zakouöet utrpenÌ. Zkuste vychovat a nechat ûÌt svÈ dÏti v nÏjakÈ vzd·lenÈ zemi. Tyto dÏti v·m budou i p¯esto, ûe jsou daleko od v·s, p¯ivol·vat noËnÌ
m˘ry, noci beze sp·nku Ëi dokonce nervovÈ zhroucenÌ, pokud st·le
lpÌte na Ñj·ì a Ñmojeì. To je p¯esn˝ v˝znam slov ÑmÌtì a Ñb˝tì.
»innost bez Ëinitele
NavyknÏte si, prosÌm, pravidelnÏ kontemplovat o tom, co stojÌ za to
mÌt a ËÌm stojÌ za to b˝t. Co je tÌm, co v okamûiku, jakmile to je vlastnÏno Ëi se s tÌm ztotoûÚujete, nezp˘sobÌ utrpenÌ (dukkha)? Kdyû odhalÌme pravdu, ûe tu nenÌ absolutnÏ nic tak cennÈ, abychom cÌtili, ûe je
t¯eba to mÌt Ëi tÌm b˝t, staneme se plnÏ pozornÌ ke vöem vÏcem. Potom vöe, co dÏl·me, aù je to za¯izov·nÌ, zÌsk·v·nÌ a pouûÌv·nÌ nÏËeho
nebo cokoliv jinÈho, prostÏ vykon·v·me proto, ûe je t¯eba to udÏlat.
Takûe nenechte mysl nÏco vlastnit Ëi se nÏËÌm st·t! Nepociùujte vjem
Ñj· zÌsk·mì, Ñj· jsemì nebo Ñj· m·mì. Podrûte v mysli princip Dhammy
o Ëinnosti bez Ëinitele:
»innost je vykon·na, ale û·dn˝ Ëinitel tu nenÌ.
Stezka je ujdÏna do cÌle, ale û·dn˝ kr·ËejÌcÌ tu nenÌ46).
Tento verö poukazuje na Arahata, toho, kdo prov·dÏl Dhammu,
kdo doöel po UölechtilÈ Stezce aû k jejÌmu skuteËnÈmu konci a dos·hl
nibb·ny, kde nenÌ û·dn˝ kr·ËejÌcÌ Ëi nÏjak˝ praktikant. Princip Ëinnosti bez Ëinitele musÌ b˝t dodrûen a vyuûit v naöem kaûdodennÌm ûivotÏ. P¯i jÌdle, sezenÌ, leûenÌ, st·nÌ, chozenÌ, tr·venÌ, uûÌv·nÌ, hled·nÌ ne-
111
bo jin˝ch Ëinnostech musÌme mÌt dostatek bdÏlÈ pozornosti (satiñpaÚÚ·), ËÌmû se chr·nÌme od pocit˘ Ñj· jsem Ëinitelì, Ñj· jsem konzumentì, Ñj· jsem chodecì, Ñj· jsem ten, kdo sedÌì, Ñj· jsem ten, kdo
spÌì atd. To udrûuje neust·le mysl prostou ega, takûe suÚÚat· je zcela p¯irozen˝ stav, a my se sûijeme s uvÏdomÏnÌm toho, ûe tu nenÌ nic
nijak cennÈ, abychom to mÏli mÌt Ëi tÌm chtÏli b˝t.
Dhamma m˘ûe b˝t praktikov·na ve spojenÌ s naöimi dennÌmi
˙koly a ˙kony, kterÈ jsou nezbytnÈ, a to je vskutku neobyËejnÏ vyvinut· ˙roveÚ praxe Dhammy. NenÌ tu potom zapot¯ebÌ oddÏlovat
Dhammu od kaûdodennÌho ûivota. MÏjte prostÏ tuto ˙plnou pozornost a vyzr·lou moudrost (satiñsampadûaÚÚa)47) Ëinnosti bez Ëinitele.
Nejenom ûe potom bude pr·ce ˙spÏön· a osvobozen· od chyb, ale ve
stejnou dobu se bude rozvÌjet Dhamma, jeû poroste neobyËejnÏ rychle. »innost bez Ëinitele znamen· ûÌt p¯irozen˝m zp˘sobem, prostÏ
v nep¯ivlastÚov·nÌ a nezÌsk·v·nÌ.
»Ìm nestojÌ za to b˝t
ÑB˝tì je snazöÌ. Zvaûte, ËÌm je moûnÈ b˝t, aniû by to bylo ˙trpnÈ. To
m˘ûe b˝t pomocn˝ vzorec pro dalöÌ rozliöov·nÌ; toto hledisko ne˙trpnosti je z·sadnÌ. ÑCo je tu, co by nebylo utrpenÌm (dukkha)?ì Slovo
Ñb˝tì, stejnÏ jako slova ÑmÌtì a ÑzÌskatì, se vztahuje pouze ke ztotoûnÏnÌ se s tÌm, co je doprov·zeno lpÏnÌm (up·d·na), tedy k totoûnosti,
kter· zahrnuje uchopov·nÌ a lpÏnÌ na Ñj· jsemì. Nap¯Ìklad, kdyby byla
mÌstnost cel· vyplnÏna zlatem, ale my bychom se necÌtili b˝t vlastnÌky
toho zlata, nebylo by tu û·dnÈ vlastnÏnÌ Ëi zÌsk·nÌ a rovnÏû û·dnÈ bytÌ. AËkoliv jsou vlastnick· pr·va podloûena pr·vnÌmi ustanovenÌmi
a soci·lnÏ spoleËenskÈ z·kony majÌ urËitou platnost, nemÏli bychom
se nechat v naöich prav˝ch srdcÌch svÈst chybn˝m p¯edpokladem, ûe
budeme tyto relativnÌ pravdy povaûovat za absolutnÌ pravdu. Povaûte
t¯eba, ûe nÏkter· ûena porodÌ dÌtÏ. Je zcela p¯irozenÈ, ûe tato ûena,
kter· je rodiËkou, je br·na za matku a zrozenÈ batole je br·no za jejÌ
dÌtÏ. NicmÈnÏ jestliûe se rodiËka nechce p¯ipoutat k oznaËenÌ matky,
112
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
nebude matkou. Tou matkou se st·v· ta ûena, kter· chybnÏ p¯edpokl·d·, ûe b˝t matkou je jejÌ skuteËn· totoûnost.
MÏli bychom to povaûovat za zvÌ¯ecÌ instinkt. ZvÌ¯ata, jako t¯eba
slepice, feny a kr·vy, to takto cÌtÌ. Tyto samice se pociùujÌ jako matky,
a proto je p¯irozenÈ, ûe milujÌ sv· ml·Ôata. Nepot¯ebujÌ vytv·¯et, vynucovat Ëi vyûivovat takovÈ pocity. To jsou instinkty, jeû jsou u nich p¯irozenÈ. Chce-li nÏkdo dos·hnout ˙rovnÏ dokonalÈho pozn·nÌ
a moudrosti, musÌ dÏlat nÏco lepöÌho, neû dÏlajÌ zvÌ¯ata. Tento jedinec
musÌ vÏdÏt, jak zniËit pud uchopov·nÌ a lpÏnÌ, kter˝ vyvst·v· z takovÈto nevÏdomosti.
NynÌ si nÏkte¯Ì lidÈ budou myslet: ÑJak hrubÈ a bezcitnÈ je nedovolit n·m vyciùovat a povaûovat se za matky! Vy n·m nedovolÌte milovat naöe dÏti?ì »tÏte, prosÌm, vöe pozornÏ. V˘bec to tak nenÌ myöleno.
Je samoz¯ejmÏ moûnÈ b˝t matkou a vykon·vat si mate¯skÈ povinnosti
v souladu s bdÏlou pozornostÌ a moudrostÌ (satiñpaÚÚ·). NenÌ pot¯ebnÈ jednat se û·dostÌ a p¯ipoutanostÌ, coû by v kaûdÈm p¯ÌpadÏ p¯in·öelo jen utrpenÌ. S utrpenÌm zaËnou tÈct slzy proudem a srdce vyschne
ûalem a nebude tu û·dn· radost. Toto utrpenÌ je skuteËnou danÌ za neznalost toho, jak jednat jako matka p¯irozenÏ a v souladu s Dhammou.
TakovÈ je utrpenÌ (dukkha) Ñmatekì.
Jestliûe je nÏkdo matkou, musÌ si projÌt utrpenÌm matky; jestliûe
je nÏkdo dÌtÏtem, musÌ si projÌt utrpenÌm dÌtÏte; jestliûe je nÏkdo otcem, musÌ si projÌt utrpenÌm otce. Zkuste se zeptat sami sebe: ÑJe pocit povaûovat se za jejich matku radostn˝?ì ÑJe pocit povaûovat se za
jejich otce nÏjak legraËnÌ?ì Ti, z v·s, kdo jste jiû byli rodiËi, z Ëehoû
v·m z˘stalo mnoho zkuöenostÌ, p¯em˝ölejte o tom, co se tÌm myslÌ. Jak
odpovÌte? I kdybyste ne¯ekli nic hned, pravdÏpodobnÏ kaûd˝ z v·s nynÌ zavrtÌ nesouhlasnÏ hlavou. Je to b˝t matkou nÏjak legraËnÌ? Je to b˝t
otcem nÏjak radostnÈ? To je nÏco, co byste mÏli prostudovat. PostupnÏ si toho zaËnÏte b˝t v okamûicÌch, kdy nenÌ mysl p¯epad·v·na smyslov˝m kontaktem, p¯irozen˝m zp˘sobem vÏdomi.
Je opravdu radost b˝t manûelem? Je nÏco legraËnÌho b˝t vdanou
ûenou? P¯em˝ölejte o tom sami pro sebe. Ti z v·s, kdo plnÏ zakusili to,
113
co znamen· b˝t manûelem a vdanou ûenou, asi budou d·vat hlavou
najevo, ûe ne.
Je potÏöitelnÈ b˝t ûenou? Je radostnÈ b˝t muûem? Pokud se vaöe
pozn·nÌ a moudrost vyvÌjÌ krok za krokem a st·vajÌ se postupnÏ dokonalejöÌmi, budete nesouhlasnÏ vrtÏt hlavou. B˝t ûenou znamen· nÈst
utrpenÌ ûeny. B˝t muûem znamen· nÈst utrpenÌ muûe.
Je potÏöitelnÈ b˝t dÌtÏtem? Je legraËnÌ b˝t dospÏl˝m? MladÈ dÏti
pravdÏpodobnÏ ¯eknou: ÑAno, to je legrace.ì My, kdo jsme nynÌ dospÏlÌ, kdo jsme dostateËnÏ sta¯Ì, bychom se mÏli podÌvat nazpÏt a zeptat se
sami sebe: ÑBylo to vskutku radostnÈ?ì DÏti majÌ utrpenÌ dÏtÌ a dospÏlÌ
majÌ utrpenÌ dospÏl˝ch, pokud je tu p¯ÌtomnÈ uchopov·nÌ a lpÏnÌ.
Co je lepöÌ: B˝t nÏËÌm, co m· z·konitÏ protiklad, nebo neb˝t v˘bec niËÌm? StojÌ za to b˝t obyËejnou osobou nebo b˝t Ëast˝m n·vötÏvnÌkem pekla? StojÌ za to b˝t lidskou bytostÌ? StojÌ za to b˝t zvÌ¯etem?
StojÌ za to b˝t osobou, kterou pr·vÏ jste? Nebo snad stojÌ za to b˝t nebeskou bytostÌ (dÈva) v nebi?48) Tyto ot·zky poskytujÌ mÏ¯Ìtka vaöeho
pozn·nÌ a moudrosti, neboli v·m mohou uk·zat, nakolik si jste spr·vnÏ vÏdomi uchopov·nÌ a lpÏnÌ. Ti, kdo plnÏ poznali bolestnÈ n·sledky uchopov·nÌ a lpÏnÌ, ¯eknou vöichni shodnÏ posunkem svÈ hlavy
ne, protoûe si jsou vÏdomi toho, ûe b˝t osobou znamen· podstoupit
utrpenÌ osoby, a b˝t nebeskou bytostÌ znamen· podstoupit utrpenÌ nebeskÈ bytosti. Jestliûe jsme pr·zdnÌ a nepovaûujeme se v˘bec za nic,
pak nejsme ani osobou a ani nebeskou bytostÌ a utrpenÌ, kterÈ n·leûÌ
ke kaûdÈ takovÈ totoûnosti, potom nenÌ p¯ÌtomnÈ. Je p¯ÌjemnÈ b˝t lidskou bytostÌ nebo nebeskou bytostÌ, coû nutnÏ vyûaduje p¯Ìtomnost
uchopov·nÌ a lpÏnÌ? Vöichni ti, kdo realizovali pravdu, vöichni shodnÏ
zavrtÌ nesouhlasnÏ hlavou.
Znova upadnout do hlouposti
Vezme-li se to jeötÏ z vÏtöÌ hloubky, stojÌ za to b˝t dobr˝m ËlovÏkem?
StojÌ za to b˝t öpatn˝m ËlovÏkem? Pokud se pt·me, kdo z n·s chce b˝t
dobr˝m, bude tu pravdÏpodobnÏ les zvednut˝ch rukou. Tito lidÈ jeö-
114
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
tÏ nevÌ, ûe p¯ipoutanost k postoji b˝t dobr˝m ËlovÏkem znaËÌ, ûe to
vyûaduje absolvovat takov˝ druh utrpenÌ, jeû p¯in·leûÌ dobr˝m lidem.
TÌm sam˝m zp˘sobem bude muset öpatn˝ ËlovÏk absolvovat utrpenÌ,
jeû p¯in·leûÌ öpatnÈ osobÏ. Kdyû je zde uchopov·nÌ a lpÏnÌ v jakÈkoliv totoûnosti, nenÌ moûnÈ, aby zde bylo p¯ÌtomnÈ jakÈkoliv ötÏstÌ. Je
to vzhledem k tomu Ëi jinÈmu druhu tÏûkosti, kter· je vlastnÌ stavu ztotoûnÏnÌ se s tÌm Ëi onÌm. UrËitÈ druhy utrpenÌ se neuk·ûÌ otev¯enÏ sami od sebe vzhledem k radostem Ëi matoucÌm jev˘m, kterÈ je p¯ekr˝vajÌ. NicmÈnÏ protoûe jsme poblouznÏni tÏmito radostmi a matoucÌmi
jevy, musÌme vytrpÏt utrpenÌ spojenÈ s vlastnÏnÌm, bytÌm a zÌsk·nÌm.
UtrpenÌ samo û·dostivÏ a podr·ûdÏnÏ usiluje o totoûnost b˝t to Ëi ono.
PopravdÏ ¯eËeno, p¯Ìroda sama n·s klame, ËÌmû n·s sv·dÌ podstupovat utrpenÌ. JasnÏ patrnÈ utrpenÌ je takovÈ utrpenÌ, kterÈ vyvst·v· ze zast·v·nÌ pozice u toho kterÈho ûivoËiönÈho druhu a z pudu plodit potomky. Oklam·v· n·s to natolik, ûe se lidÈ skuteËnÏ dobrovolnÏ
a s nadöenÌm nech·vajÌ najÌmat pro takovou pr·ci. Kdyby sami poznali pravdu, nenechali by se nikdy sv·dÏt tÏmito klamy p¯Ìrody. Je na
tom nÏco legraËnÌho b˝t dobr˝m ËlovÏkem? Je p¯ÌjemnÈ b˝t öpatn˝m
ËlovÏkem? P¯em˝ölejte o tom.
P¯istoupÌte-li jeötÏ blÌûe, zept·te se i takto: StojÌ za to b˝t ËlovÏkem, kter˝ m· ötÏstÌ? StojÌ za to b˝t ËlovÏkem, kter˝ m· sm˘lu? UkvapenÌ a neobez¯etnÌ lidÈ pravdÏpodobnÏ ihned zvednou ruce a budou
prosazovat n·zor, ûe b˝t nÏk˝m, kdo m· ötÏstÌ, je nanejv˝ö p¯ÌjemnÈ.
Avöak ti, kdo plnÏ zakusili pocity n·hlÈho ötÏstÌ, nebudou souhlasit
a zavrtÌ zamÌtavÏ hlavou. Ten, kdo m· n·hle öùÏstÌ, musÌ vytrpÏt utrpenÌ toho, kdo je p¯ipout·n k pot¯ebÏ mÌt ötÏstÌ. StejnÏ tak to je s tÌm, kdo
m· sm˘lu, a proto musÌ vytrpÏt utrpenÌ, kterÈ p¯in·leûÌ tomu, kdo sn·öÌ post smola¯e.
B˝t öùastn˝
Dostaneme-li se k meritu vÏci jeötÏ blÌûe, zept·me se: StojÌ za to b˝t
öùastnou osobou? StojÌ za to b˝t neöùastnou osobou? Ihned zde bude
115
les zvednut˝ch rukou a vöichni si budou û·dat b˝t tÏmi öùastn˝mi. Na
druhÈ stranÏ ti, kdo jiû byli öùastnÌ, kdo plnÏ zakusili ötÏstÌ, jehoû se
ostatnÌ vehementnÏ doûadujÌ, zat¯esou hlavou, d·vaje tak najevo svÈ
zamÌtnutÌ. VÏdÌ, ûe öùastn· osoba musÌ vytrpÏt utrpenÌ ze ötÏstÌ. Moûn·,
ûe neporozumÌte tomuto bodu, proto mi to dovolte zopakovat. LidÈ,
kte¯Ì jsou öùastnÌ, musÌ zakusit utrpenÌ öùastn˝ch lidÌ. MusÌte si vöimnout, ûe svÏtsk˝ ËlovÏk si osvojuje, vytv·¯Ì a p¯ivlastÚuje konvenËnÌ
p¯edstavy, jeû se t˝kajÌ podoby ötÏstÌ. Ten, kdo m· penÌze, moc, vliv,
bohatstvÌ, vöechny smyslovÈ poûitky a jinÈ takovÈ vÏci, je dle tÏchto
konvencÌ öùastnou osobou. Ale pokud se na to podÌv·me zblÌzka, uvidÌme, ûe tu je p¯Ìtomn˝ urËit˝ druh utrpenÌ, jeû p¯in·leûÌ tÏmto öùastn˝m lidem. Tyto druhy ötÏstÌ majÌ v sobÏ ukrytÈ ÑrybÌ kostiì.
Dokonce i co se t˝k· tÏch jemnÏjöÌch forem ötÏstÌ, kterÈ vyvst·vajÌ z koncentrace (sam·dhi), meditativnÌch ÑdosaûenÌì (sam·patti)
a meditativnÌch pohrouûenÌ (dûh·ny), se v p¯ÌpadÏ, ûe se objevÌ pocit
Ñj· jsem öùastn˝ (blaûen)ì, takÈ bude jednat o formu ÑrybÌ kostiì ukrytÈ v mase tohoto ötÏstÌ, jeû uv·zne v krku toho Ñöùastlivceì. Ti, kdo se
p¯ipout·vajÌ Ëi ulpÌvajÌ na ötÏstÌ ze stupÚ˘ pohrouûenÌ (dûh·ny)
a ˙rovnÌ dosaûenÌ, trpÌ na z·kladÏ tohoto lpÏnÌ a p¯ipout·nÌ.
D˘sledkem toho tu existuje uËenÌ z¯eknutÌ se û·dosti po formÏ
(r˙pañr·ga) a û·dosti po bezforemnÈm (ar˙pañr·ga), coû jsou prvnÌ
dvÏ vyööÌ pouta (sam̌jodûana), kter· br·nÌ lidem b˝t Probuzen˝mi
(Arahaty). Jestliûe zde je ulpÌv·nÌ na p¯edstavÏ, ûe m·me ötÏstÌ, a to
i tehdy, kdy se jedn· o ötÏstÌ, jeû povstalo z Dhammy, bude v krku
uvÌzl˝ st·le jemn˝ typ ÑrybÌ kostiì a prav· Dhamma nem˘ûe b˝t rozpozn·na.
Podrûet a povaûovat nibb·nu za ÑsvÈ j·ì nebo ÑsvÈ ötÏstÌì nenÌ takÈ moûnÈ. NÏkdo m˘ûe (pokud si to p¯eje) ¯Ìci, ûe nibb·na je nejvyööÌ ötÏstÌ, a potom se p¯ipoutat k nibb·nÏ, jako kdyby to bylo jeho Ñj·ì
nebo Ñjeho vlastnictvÌì. NÏkdo jin˝ zase m˘ûe prohl·sit: ÑJ· m·m ötÏstÌ nibb·nyì, nebo ÑJ· jsem dos·hl nibb·ny.ì Ale to jsou pouze slova.
Ve skuteËnosti ten, kdo se st·le nÏËeho drûÌ a lpÌ na nÏËem, nem·
moûnost realizovat nibb·nu. Jestliûe se nÏkdo povaûuje za potÏöenÈho uûivatele ötÏstÌ z nibb·ny, pak se jedn· pouze o faleönou napodo-
116
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
beninu nibb·ny. Prav· nibb·na nenÌ p¯irozenostÌ, jeû by mohla b˝t
uchopiteln· tÌmto zp˘sobem.
Takûe usilujeme o mnohÈ typy ötÏstÌ. Nejprve se jedn· o ötÏstÌ,
jeû se pojÌ k dÏtstvÌ, pak to p¯ech·zÌ ke ötÏstÌ v dobÏ dospÌv·nÌ, dospÏlosti, st·¯Ì. Chceme b˝t mocnÌ a vlivnÌ a doch·zÌ to aû tak daleko, ûe
chceme zakusit ötÏstÌ nebesk˝ch bytostÌ a pozdÏji proûÌt ötÏstÌ zakustitelnÈ p¯i meditativnÌch pohrouûenÌ a dosaûenÌ, dokud nedos·hneme tÈ
˙rovnÏ, o kterÈ si myslÌme, ûe je tÌm nejvyööÌm ötÏstÌm. Jestliûe se st·le zmatenÏ povaûujeme za toho, Ñkdo je öùastn˝ì, musÌme na z·kladÏ
toho trpÏt. Ti, kdo realizovali pravdu, si jsou vÏdomi tÈto skuteËnosti.
Avöak ti, kdo ji jeötÏ nerealizovali, jsou v nepokoji, p¯iËemû se û·dostivÏ a hladovÏ honÌ za mamonem, mocÌ a smyslov˝mi poûitky. Nebo
se na tÏch vyööÌch stupnÌch chtivÏ derou ve snaze zÌskat vhled, meditativnÌ pohrouûenÌ a stupnÏ dosaûenÌ. NÏkte¯Ì se derou tak d˘raznÏ, ûe
skonËÌ na psychiatrickÈ klinice. To samo je uk·zkou toho, jak nebezpeËnÈ je ulpÌv·nÌ a p¯ipoutanost ke ötÏstÌ. MalÈ dÏti tuto z·leûitost nepochopÌ, ale ti staröÌ by mohli.
ZrozenÌ a smrt
NynÌ se trochu zamyslÌme nad dalöÌm p·rem protiklad˘. Je to b˝t narozen ötÏstÌm? Je umÌr·nÌ radostnÈ? Vyberte si jedno nebo druhÈ. Co
z tÏch dvou protiklad˘ (b˝t narozen a umÌrat) je z·bavnÏjöÌ? Co z toho
je cennÏjöÌ, b˝t narozenou ûivou bytostÌ nebo b˝t mrtv˝m tvorem? Pokud opravdu rozumÌme DhammÏ, zavrtÌme zamÌtavÏ hlavou; nebudeme chtÌt ani zrozenÌ a ani smrt. NicmÈnÏ obyËejnÌ lidÈ nechtÏjÌ um¯Ìt.
ChtÏjÌ b˝t pouze narozeni. ChtÏjÌ zrod bez smrti a co vÌce, chtÏjÌ vÏËn˝ ûivot. Nebo pokud musÌ zem¯Ìt, chtÏjÌ b˝t alespoÚ znovuzrozeni.
To je opravdu uchopov·nÌ a lpÏnÌ. V kr·tkosti, osoba, jeû je narozen·,
trpÌ jednÌm zp˘sobem a osoba, jeû umÌr·, trpÌ jin˝m zp˘sobem. Pouze
kdyû zde nenÌ ani narozenÌ ani smrt, kdyû zde je suÚÚat·, je zde konec utrpenÌ.
ProË sebe sama nerozveselÌte tÌm, ûe o tom budete p¯em˝ölet
117
v dobÏ, kdy leûÌte, sedÌte nebo chodÌte, tedy ve chvÌlÌch, kdy nep¯iöel
se smysly do kontaktu û·dn˝ vnÌman˝ objekt? Nebo proË si nezkusÌte
o tom p¯em˝ölet tÌmto zp˘sobem v dobÏ, kdy nÏco dÏl·te nebo nÏËÌm
jste?
ProË nikdy nepocÌtÌte, ûe to nenÌ moc k popuk·nÌ, kdyû jste unavenÌ, vyËerp·ni a zarmouceni z toho, ûe se povaûujete za to b˝t matkou, otcem nebo nÏk˝m jin˝m? ProË nikdy nepocÌtÌte v sobÏ pocit naprostÈho neötÏstÌ, kdyû si v sobÏ drûÌte ztotoûnÏnÌ se s nÏk˝m jiû v˝öe
uveden˝m (nap¯. manûel, vdan· ûena, matka a dalöÌ) a jste-li znepokojeni a rozruöeni z tohoto ztotoûnÏnÌ? St·le to shled·v·te jako nÏco potÏöujÌcÌho a to i v p¯ÌpadÏ, ûe v·s to dov·dÌ k slz·m.
Je tu poslednÌ p·r protiklad˘, kter˝ je t¯eba zv·ûit. Jedn· se o zrozenÌ a neñzrozenÌ. MusÌme d˘kladnÏ a bedlivÏ vnÌmat a prozkoumat,
ûe obojÌ, jak zrozenÌ tak i nezrozenÌ, jsou takÈ natolik problematickÈ,
ûe ve v·s nemohou probudit pr·zdnotu Ëi svobodu. Jestliûe lpÌme na
tom, ûe neb˝t zrozen je lepöÌ, pak ani toto lpÏnÌ nenÌ pr·zdnÈ (suÚÚa).
Tato Ë·st, t˝kajÌcÌ se zrozenÌ a nezrozenÌ, je koneËn˝m p·rem protiklad˘, kter˝ nenÌ jednoduchÈ pochopit a nenÌ snadnÈ se jÌm zab˝vat ve
svÈ praxi. NesmÌme chtÌt ani zrozenÌ a ani nezrozenÌ. Nebude-li zde
p¯ÌtomnÈ uchopov·nÌ Ëi lpÏnÌ na jakÈmkoli z tÏchto protiklad˘, je tu
pr·zdnota. P¯edtÌm jsem st·le hovo¯il o vlastnÏnÌ a bytÌ a o neñvlastnÏnÌ a neñbytÌ, ËÌmû jsme se nynÌ dostali aû k j·dru vÏci, tedy ke zrozenÌ
a neñzrozenÌ. TÈmÏ¯ okamûitÏ se chytneme neñzrozenÌ. Takûe poslednÌm stupnÏm, kter˝m musÌme projÌt ve svÈ praxi, je dospÏt k bodu,
kde se naöe pozn·nÌ neñzrozenÌ rozpustÌ bez toho, aby zde po nÏm
z˘stal objekt uchopov·nÌ a lpÏnÌ. Potom se teprve zjevÌ prav· pr·zdnota (suÚÚat·), ve kterÈ nenÌ ani zrozenÌ ani neñzrozenÌ; jin˝mi slovy
zde je opravdovÈ NeñzrozenÌ, bezzbytkovÈ vyhasnutÌ.
Tento zp˘sob mluvy m˘ûe vypadat jako p¯ekrucov·nÌ nebo jako
z·polenÌ sem a tam, avöak v˝znam je nesporn˝. Z˘st·v· tu koneËn˝
rozdÌl mezi prav˝m a faleön˝m neñzrozenÌm. Takûe nelpÏte na p¯edstavÏ, ûe nibb·na je neñzrozenÌ a ûe je nÏËÌm b·jeËn˝m a ohromujÌcÌm v tom Ëi tamtom smÏru. A nep¯ipout·vejte se k cykl˘m zrod˘
a smrtÌ (va ttasam̌s·ra) jako k nÏjakÈmu nadmÏrnÈmu mnoûstvÌ z·bavˇˇ
118
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
nÏ proûit˝ch zrod˘. NesmÌ zde b˝t û·dnÈ uchopov·nÌ a û·dnÈ ulpÌv·nÌ na û·dnÈm z tÏchto dvou protiklad˘. Potom zde je opravdov·
pr·zdnota a vzneöenÈ NeñzrozenÌ. Praxe bÏhem Ñnorm·lnÌ dobyì musÌ neust·le probÌhat v tomto p¯irozenÈm duchu.
NemÏla by zde chybÏt zvl·ötnÌ zmÌnka o vyööÌ pr·ci meditace
(kamma tth·na), coû je postupn˝ v˝voj mysli ve schopnosti soust¯edÏˇˇ
nÌ (sam·dhiñbh·van·),
neboli v kontemplaci vedoucÌ ke vhledu (vipassan·). Tyto t¯i termÌny poukazujÌ na systematickÈ techniky slouûÌcÌ
k pochopenÌ bolestn˝ch n·sledk˘ uchopov·nÌ a lpÏnÌ. P¯esto tyto praxe st·le zapadajÌ do kategorie praxÌ v Ñnorm·lnÌ dobÏì, zvl·ötÏ v tom
smyslu, ûe vöechny praxe se zcela vypr·zdnÌ od p¯ipoutanosti. Pokud
st·le lpÌme na sobÏ jako na ÑmeditujÌcÌmì, nejedn· se tu ve skuteËnosti jeötÏ o opravdovou meditaci. P¯i spr·vnÈ meditaci nenÌ mysl
zneklidÚov·na smyslov˝mi objekty. Takûe nedovolte sami sobÏ, abyste byli zrozov·ni jako ÑmeditujÌcÌì; mÌsto toho z¯ete pr·zdnotu meditace.
119
13
PRAXE
V OKAMéIKU SPOJENÕ
A V OKAMéIKU SMRTI
V
p¯edeölÈ kapitole jsme diskutovali o praxi bÏhem Ñnorm·lnÌ dobyì. Druhou p¯ÌleûitostÌ k praxi je okamûik, kdy smyslovÈ objekty uËinÌ spojenÌ. Kdyû viditelnÈ formy, zvuky, chutÏ, v˘nÏ a hmatatelnÈ objekty kontaktujÌ oËi, uöi, nos, jazyk a tÏlo, musÌme se cviËit v praxi zastavenÌ kontaktu (phassa) v okamûiku spojenÌ, zastavenÌ pocitu
(vÈdan·) v okamûiku pociùov·nÌ a tak d·le. Dok·zat zastavit kontakt
pr·vÏ v okamûiku spojenÌ je tÌm nejskvÏlejöÌm stupnÏm praxe. Na tÏch
obyËejn˝ch ˙rovnÌch doch·zÌ k tomu, ûe se kontakt rozvine a p¯eroste do pociùov·nÌ, ale m˘ûeme to zastavit pr·vÏ zde, bez toho, abychom rozvinuli nÏjak˝ dalöÌ p¯erod do uchopov·nÌ a ulpÌv·nÌ na Ñj·ì
a Ñmojeì. Zv·ûili jsme tuto metodu jiû d¯Ìve, kdy jsme diskutovali
o kontemplaci podmÌnÏnÈho spoluñvznik·nÌ.
NÏkte¯Ì uËitelÈ a kazatelÈ v kl·öternÌch hal·ch a buddhistick˝ch
ökol·ch tvrdÌ, ûe zastavenÌ p¯Ìmo v okamûiku spojenÌ (phassa) je nemoûnÈ, protoûe pocit (vÈdan·) se vûdy rozvine. Tito lidÈ ulpÌvajÌ na
sv˝ch knih·ch, na doslovn˝ch v˝znamech slov nebo na urËit˝ch vzorech spÌöe neû na pravdÏ.
Buddha ve skuteËnosti uËil, ûe nazÌr·nÌ na r˘znÈ formy je prost˝m vidÏnÌm, Ëich·nÌ v˘nÌ prost˝m cÌtÏnÌm, chutn·nÌ chutÌ prost˝m
ochutn·v·nÌm a dot˝k·nÌ hmatateln˝ch p¯edmÏt˘ prost˝m dot˝k·nÌm.
121
Jestliûe jste schopni to takto dÏlat, nenÌ tu p¯i tom p¯ÌtomnÈ û·dnÈ Ñj·ì.
Ego nenÌ zrozenÈ. To je konec utrpenÌ; to je neust·l· pr·zdnota.
ProstÏ jen pozorujte svÈ vlastnÌ reakce v dobÏ, kdy se dÌv·te smÏrem k nÏjakÈmu neutr·lnÌmu tvaru. VrhnÏte sv˘j zrak na dve¯e nebo
na okno, a tak zaznamen·te, ûe tu nenÌ nic neû kontakt; nejsou tu û·dnÈ pocity uspokojenÌ Ëi neuspokojenÌ. Kdyû vstoupÌ do kontaktu viditelnÈ formy, zvuky, chutÏ, v˘nÏ a dotknutelnÈ objekty, dovolte jim, aù
se zastavÌ p¯Ìmo zde v okamûiku spojenÌ bez toho, aby se d·le objevovaly pocity uspokojenÌ Ëi neuspokojenÌ.
BuÔte jako voj·k, kter˝ usnul vedle velkÈho dÏla. Kdyû je n·boj
vyst¯elen, voj·k pouze zaregistruje zvuk bez toho, aby si cokoliv myslel, a pokraËuje öùastnÏ ve svÈm sp·nku. Je mu jedno, jak velk˝ byl n·boj, nepolek· se a nenÌ znepokojen. Je tu prostÏ zvuk dÏla, jeû
kontaktuje jeho uöi a kter˝ zanedlouho ustane.
Dok·ûete nechat kontakt zastavit v okamûiku spojenÌ stejn˝m zp˘sobem, kdyû uslyöÌte zvuk svÈho muûe, ûeny nebo milujÌcÌho partnera?
Jestliûe to dok·ûete, jste opravdov˝m adeptem. V tomto smÏru mohou
b˝t zvÌ¯ata lÈpe kultivovan· neû lidÈ, protoûe postr·dajÌ veökerou p¯emÌru ment·lnÌch n·nos˘, kterÈ nosÌme my lidÈ ve sv˝ch hlav·ch. Pokud
si p¯ejeme dos·hnout vrcholu dokonalosti, musÌme sebe sama cviËit nech·vat kontakt (phassa) prost˝m kontaktem a niËÌm jin˝m.
Jestliûe toho nejste schopni a p¯ipustÌte por·ûku, st·le jeötÏ m˘ûete zastavit tento proces vnÌm·nÌ ve f·zi pociùov·nÌ (vÈdan·). Jakmile je tu pocit pohodlÌ nebo nepohodlÌ, uspokojenÌ Ëi neuspokojenÌ,
pak uhaöte tento pocit pr·vÏ zde bez toho, abyste podnÏcovali zrod
mnoha druh˘ û·dostÌ, kterÈ tryskajÌ z nutnostÌ vzhledem ke zneËistÏnÌ,
dychtÏnÌ a p¯ipoutanosti. To je zp˘sob, jak prov·dÏt praxi p¯i p¯Ìleûitosti spojenÌ se smysly vnÌman˝mi objekty.
PoslednÌ öance
T¯etÌ p¯ÌleûitostÌ pro praxi je okamûik, kdy mysl vychladne. TÏlo se zaËne rozkl·dat a um¯e. Jak bychom mÏli praktikovat suÚÚat· v tÈto do-
122
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
bÏ? P¯i takovÈto situaci musÌme spolÈhat na p¯ijetÌ ÑbezzbytkovÈho vyhasnutÌì, jeû bereme jako z·kladnÌ celoûivotnÌ princip.
P¯irozen· smrt starÈho ËlovÏka je nÏco koneËnÈho a jistÈho.
O tom, kdo je jiû star˝ vÏkem, se ¯Ìk·, ûe mu zb˝v· jiû jen kr·tk· doba k ûivotu. Co m˘ûe b˝t dosaûeno v tomto kr·tkÈm zb˝vajÌcÌm Ëase?
Zub Ëasu je jist˝, proto nenÌ pot¯eba, aby se mu vyh˝bali ti, kdo jsou
jiû sta¯Ì a nepouËenÌ, kdo nemajÌ jiû Ëas mnoho studovat a jejichû mozky nejsou tak dobrÈ jako d¯Ìv. Tito sta¯Ì lidÈ mohou upnout pozornost
k principu bezzbytkovÈho vyhasnutÌ Ñj·ì, o kterÈm jsme zde diskutovali.
PravidelnÏ kontemplujte o tom, ûe b˝t osobou nenÌ z·bavnÈ, b˝t
nebeskou bytostÌ nenÌ z·bavnÈ, b˝t otcem nenÌ p¯ÌjemnÈ a stejnÏ tak
nenÌ p¯ÌjemnÈ b˝t matkou. B˝t synem, dcerou, muûem, vdanou ûenou, sluhou, mistrem, vÌtÏzem, poraûen˝m, dobrou osobou, öpatnou
osobou, öùastnou osobou nebo neöùastnou osobou nenÌ p¯ÌjemnÈ.
é·dnÈ z tÏchto totoûnostÌ nejsou p¯ÌjemnÈ a nijak z·bavnÈ. Potom nebude mÌt mysl v˘bec û·dnou nadÏji mÌt (vlastnit) nebo b˝t (ztotoûÚovat se) ËÌmkoliv. NÏkdo by mohl ¯Ìci: ÑVöechny nadÏje byly odevzd·ny.ì
Tento v˝raz Ñvzd·nÌ se nadÏjeì m˘ûe b˝t takÈ pouûit v p¯ÌpadÏ
zÌsk·nÌ arahatstvÌ. Neznamen· to vöak, ûe se podrobÌte hlouposti a lenosti; to, o Ëem nynÌ mluvÌm, je nÏco zcela odliönÈho. Je to beznadÏjnost toho, kdo m· pravou moudrost, kdo vidÌ, ûe tu nenÌ nic z toho,
co by si p¯edtÌm byl b˝val p¯·l mÌt nebo se tÌm chtÏl st·t v tomto Ëi nÏjakÈm jinÈm svÏtÏ. Opravdu zde nenÌ nic, co by st·lo za to mÌt nebo
tÌm b˝t, aù je to kdykoliv a kdekoliv.
Jakou cestou bude postupovat mysl ÑbeznadÏjnÈ osobyì? Tato
mysl jiû nebude podstupovat v˘bec û·dnou cestu, protoûe vÌ, ûe tu
nenÌ nikde nic, po Ëem by touûila v domnÏnÌ, ûe to za to stojÌ. Takûe
tato mysl smÏ¯uje ke svÈmu vlastnÌmu rozkladu. Jestliûe tu nenÌ û·dn· û·dost mÌt nebo b˝t cokoliv, rozpustÌ se do pr·zdnoty. Je to dovedn˝ prost¯edek, jak lze trochu oklamat p¯Ìrodu. Kdyû nastane Ëas
pro skuteËnÈ vyhasnutÌ mysli, oûivte pocit, ûe tu nenÌ v˘bec nikde nic
cennÈ, co by bylo dobrÈ mÌt Ëi tÌm b˝t. Jestliûe je tento pocit p¯Ìtom-
123
n˝ v mysli v okamûiku, kdy mysl vyhasÌn·, dos·hne tato mysl nevyhnutelnÏ nibb·ny. Dok·ûeteñli, aby tÏlo a mysl ustaly a vyhasly s pocitem, ûe tu nenÌ nic, co by st·lo za to mÌt nebo tÌm b˝t, mysl realizuje nibb·nu v okamûiku tÈto samotnÈ fyzickÈ smrti. To je nabÌdka, co
¯Ìk·te! I p¯es toto malinkatÈ proöet¯enÌ jsou v·m zaruËeny ty nejlepöÌ
v˝sledky!
Nechù ti nejvÏtöÌ uËenci zemÏ p¯ijdou otestovat svÈ pozn·nÌ
o tom, zda vÌ, co se dÏje s myslÌ, jeû ûije s autentick˝m pocitem, ûe tu
nenÌ nikde nic, co by st·lo za to mÌt nebo tÌm b˝t p¯i setk·nÌ se smrtÌ.
P¯i tomto setk·nÌ nastane urËit˝ druh rozpuötÏnÌ, kter˝ je zcela zniËen
pomocÌ elementu vychladnutÌ (nibb·nañdh·tu). Bude to projev tohoto elementu (nibb·nañdh·tu) v sobÏ samÈm. Kaûd˝ a je jedno, jak je
vzdÏlan˝ Ëi zkuöen˝, kdo zakusÌ pr·vÏ tuto jedinou vÏc (nibb·nañdh·tu), zjistÌ, ûe je dostaËujÌcÌ.
Pokud opravdu nadeöel okamûik smrti, dovolte, aù je tento pocit
p¯Ìtomn˝. MÏli byste si to pamatovat i ve chvÌli, kdy se mysl s blÌûÌcÌ
se smrtÌ zaËne postupnÏ vytr·cet. UvÏdomÏnÌ se v okamûiku, kdy
funkce tÏla dojde tÈmÏ¯ ke svÈmu konci, postupnÏ zaËne vytr·cet
a nakonec zmizÌ. Budete st·le vÌce a vÌce vÏcÌ zapomÌnat, aû nakonec
zapomenete vöechno. Nebudete vÏdÏt, kolik je hodin, zdali je den Ëi
noc; nebudete dokonce ani schopni ¯Ìci, kde se nach·zÌte nebo ve kterÈm jste domÏ; nebudete si ani schopni pamatovat svÈ jmÈno. Avöak
uvÏdomÏnÌ, ûe tu nenÌ nic, co by st·lo za to mÌt Ëi tÌm b˝t, m˘ûe st·le
setrv·vat jako spoleËnÌk mysli aû do jejÌho ˙plnÈho konce. Je to dobrovolnÌk pro bezzbytkovÈ vyhasnutÌ!
Podrûte si tento pocit dobrovolnictvÌ pro bezzbytkovÈ vyhasnutÌ
vËetnÏ p¯ipravenosti p¯ijmout toto ˙plnÈ vyhasnutÌ, jako by se jednalo
o p¯Ìtele mysli, kter˝ s nÌ z˘st·v· aû do ˙plnÈho konce. Mysl bude s tÏmito dovedn˝mi prost¯edky schopna rozpustit sebe samu do pr·zdnoty, kter· je nibb·nou. To je zp˘sob, kter˝ musÌ lidÈ s mal˝m pozn·nÌm v okamûiku fyzickÈ smrti uskuteËnit. S tÌmto trikem m˘ûe i ten nevzdÏlan˝ dÏda a nevzdÏlan· babiËka dokonale vyhasnout. Naz˝v·me
to trikem odvr·cenÌ nebezpeËÌ p·du ze ûeb¯Ìku do vypoËÌtatelnÈho
skoku.
124
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
UmÏnÌ skoku
TÏlo se musÌ nevyhnutelnÏ rozpadnout; je starÈ a doölo k svÈmu koneËnÈmu naplnÏnÌ. Jin˝mi slovy se schyluje k tomu, ûe spadnete ze
ûeb¯Ìku. Jakmile zaËnete padat, musÌte skoËit. SkoËit do bezzbytkovÈho vyhasnutÌ, jeû je zakusitelnÈ dÌky proûitku v mysli, kde je uvÏdomÏnÌ toho, ûe tu nenÌ nic, co by st·lo za to mÌt Ëi tÌm b˝t. To se m˘ûe nazvat jako skok spr·vn˝m smÏrem. P¯i tomto skoku neproûijete û·dnou
bolest jakÈhokoliv druhu. Naopak je to ten nejlepöÌ moûn˝ v˝sledek,
tedy nabytÌ bezzbytkovÈho vyhasnutÌ. To je moûnost, jak skoËit jako
opravdov˝ mistr, jenû opravdu vÌ, jak padat ze ûeb¯Ìku.
Nepadejte, prosÌm, jako hlup·ci, kte¯Ì si pol·mou vaz a vöechny
svÈ konËetiny. I ti, kdo p¯Ìliö mnoho Ëasu str·vili studiem a cestov·nÌm
po r˘zn˝ch kl·öterech, kde p¯edn·öeli svÈ fantazie, mohou stejnÏ tak
spadnout ze ûeb¯Ìku a pol·mat si p¯i tom svÈ kosti. Je pod jejich ˙roveÚ, aby se srovn·vali s tÏmi, kdo se zajÌmali o spr·vn˝ zp˘sob, ËÌmû
si zachr·nili svoji k˘ûi, ani kdyby se jednalo pouze o tuto jednu z·leûitost.
Co by mÏl udÏlat ten, komu se p¯ihodÌ neoËek·van· smrteln·
ud·lost jako nap¯Ìklad p¯ejetÌ autem, zasyp·nÌ v trosk·ch domu, nabodnutÌ na rohy b˝kem, zasaûenÌ p¯i v˝buchu jadernÈ bomby? Pokud
m·te trochu inteligence, budete vÏdÏt, ûe je to p¯esnÏ to samÈ. Jestliûe zde z˘stane i jen malinkatÈ mnoûstvÌ uvÏdomÏnÌ, pak v p¯ÌpadÏ tÈto n·hlÈ smrtelnÈ ud·losti musÌ toto uvÏdomÏnÌ p¯ejÌt v bezzbytkovÈ
vyhasnutÌ. Jestliûe jste v sobÏ d¯Ìve postupnÏ rozvÌjeli pocit, ûe tu nenÌ nic, co by st·lo za to mÌt nebo tÌm b˝t, kter˝ jste nakonec rozvinuli
do ˙plnÈ spont·nnosti a p¯irozenosti, pak budete schopni vnÈst tento
pocit do mysli i na tuto rozdÏlenou vte¯inu, kter· tu probÏhne p¯ed
˙pln˝m koncem. Ten, koho p¯ejede auto, nezem¯e okamûitÏ. Je tu
vûdy nepatrn˝ interval, i kdyby to byl jen zlomek vte¯iny Ëi okamûik
pro jedinou myölenku. Pro z·blesk uvÏdomÏnÌ, jehoû v˝sledkem je
bezzbytkovÈ vyhasnutÌ, je to dostateËnÏ dlouh· doba.
Co se stane, kdyû se smrt p¯ihodÌ tak n·hle, bez jakÈhokoliv uvÏdomÏnÌ? To samo o sobÏ je jiû bezzbytkov˝m vyhasnutÌm, protoûe
125
jsme se jiû nacviËili v pr˘bÏhu Ñnorm·lnÌchì chvil drûet neust·le v mysli uvÏdomÏnÌ toho, ûe tu nenÌ nic, co by st·lo za to mÌt Ëi tÌm b˝t. Jak
jsem jiû vysvÏtlil, kdyû se nedÏje nic zvl·ötnÌho, cviËte svÈ uvÏdomÏnÌ
dotud, dokud nenÌ mysl vûdy zamÏ¯en· smÏrem k bezzbytkovÈmu vyhasnutÌ. I kdyby se tÏlo setkalo se smrtÌ a nebyla tu û·dn· p¯Ìleûitost
cokoliv promyslet Ëi procÌtit, a pokud by bylo toto uvÏdomÏnÌ neust·le p¯ÌtomnÈ, bude zde bezzbytkovÈ vyhasnutÌ. A pokud zde z˘stane
jen p˘l vtÏ¯iny, i t¯eba okamûik jen na jednu myölenku, m˘ûeme ji pohodlnÏ proûÌt. NebuÔte tedy zbabÏlÌ, nemÏjte strach! Nedovolte, aby se
zbabÏlost a strach rozvinuly v k¯ikot: ÑProsÌm v·s, seûeÚte doktora,ì
nebo ÑProsÌm v·s, vezmÏte mÏ do nemocnice.ì I kdybyste se dostali
do nemocnice, um¯ete tam tÌm sam˝m zp˘sobem. ProË byste tedy mÏli promarnit sv˘j zb˝vajÌcÌ Ëas?
LidÈ naz˝vajÌ to, kdy nÏkdo nechce um¯Ìt a umÌr· neoËek·vanÏ
nebo i n·silnÏ, Ñnep¯irozenou smrtÌì. Uölechtil· Dhamma nejenom ûe
v·s zcela ochr·nÌ proti nep¯irozenÈ smrti, ale takÈ v·s p¯ivede
k nibb·nÏ, t¯eba i kdyû se ocitnete pod koly automobilu, pod troskami domu, napÌchnuti na roh·ch b˝ka nebo v haldÏ zuhelnatÏl˝ch tÏl
po jadernÈm v˝buchu. MÌsto n·silnÈ nep¯irozenÈ smrti zde je nibb·na.
Ti, kdo toho nenastudovali mnoho a neznajÌ mnoho teorie, jsou
dokonale zp˘sobilÌ pochopit toto uËenÌ. Ti vöichni by se v nÏm mÏli
cviËit, aby byli schopnÌ skoËit ze ûeb¯Ìku v okamûiku smrti. Co se t˝Ëe
smrti tÏch, kdo majÌ dokonalÈ pozn·nÌ a pravou bdÏlost a moudrost,
a tÏch, kdo studovali dostateËnÏ a jsou obratnÌ jak v teorii, tak i v praxi Dhammy, nenÌ zapot¯ebÌ, aby takovÌ lidÈ sk·kali v okamûiku p·du
ze ûeb¯Ìku. Tito lidÈ se stali nesmrtelnÌ jiû dlouhou dobu p¯ed tÌm, neû
zaËala p˘sobit jak·koliv fyzick· nemoc. Pro nÏ tu neexistuje jiû û·dn·
smrt, neboù jiû dos·hli p¯ed d·vnou dobou vysokÈ ˙rovnÏ Dhammy.
Pro lidi s tak hojn˝m pozn·nÌm bude jeho nebo jejÌ p¯Ìprava na
okamûik smrti, kter· opravdu p¯ijde, daleko lepöÌ neû u tÏch, kdo musÌ sk·kat p¯i p·du ze ûeb¯Ìku. VÌte-li, jak v sobÏ nechat plnÏ p˘sobit
neposkvrnÏnÈ jasnÈ vÏdÏnÌ a sebeñuvÏdomÏnÌ (satiñsampadûaÚÚa),
m˘ûete se na smrt pohrdavÏ usmÌvat. M˘ûeme ¯Ìci, ûe moud¯Ì lidÈ se-
126
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
stoupÌ ze ûeb¯Ìku hladce a klidnÏ. Nepot¯ebujÌ sk·kat, protoûe nepadajÌ. To platÌ pro ty, kdo majÌ dokonalÈ pozn·nÌ. Ti, kdo toho tolik neznajÌ, by udÏlali lÈpe, kdyby chyt¯e mÌsto p·du ze ûeb¯Ìku zvolili skok.
To je praxe, jak b˝t pr·zdn˝ v poslednÌ vte¯inÏ.
P¯ipravenost na smrt
NynÌ bych r·d hovo¯il o zp˘sobu, jak by se nemocnÌ a umÌrajÌcÌ lidÈ
mÏli p¯ipravit na smrt. Kdyû nÏkdo vÌ, ûe smrt je nevyhnuteln· v d˘sledku utrpenÌ z koneËnÈ nemoci, jako je tuberkulÛza nebo rakovina,
mÏl by naplnit proces umÌr·nÌ jasn˝m uvÏdomÏnÌm (satiñsampadûaÚÚa), jak nejlÈpe je schopen. Toto uvÏdomÏnÌ by mÏlo
b˝t zcela oproötÏno od zbabÏlosti a strachu.
R·d bych pouk·zal na p¯Ìpad toho, jak se za doby ûivota GÛtamy Buddhy lidÈ p¯ipravovali na smrt. TÏm, kdo pravidelnÏ dodrûovali p¯edpisy a n·boûenskÈ praxe, nedÏlalo v˘bec û·dnÈ problÈmy
postÏnÌ, protoûe byli zvyklÌ zdrûov·nÌ se veËernÌho jÌdla ve dnech uposatha.49) Kdyû jejich nemoc dos·hla bodu, kdy zaËli cÌtit, ûe jim nezb˝v· vÌce neû deset dnÌ ûivota, p¯estali jÌst. Ne jako my. V souËasnÈ dobÏ je zvykem, ûe kdyû je nÏkdo blÌzko smrti, zajdeme do mÏsta a porozhlÌdneme se po tÏch nejdraûöÌch a nejdelik·tnÏjöÌch pochoutk·ch,
kterÈ nemocnÈmu p¯ineseme, takûe nÏkte¯Ì lidÈ potom umÌrajÌ z jÌdla.
Kdeûto v dob·ch minul˝ch lidÈ odmÌtali jÌdlo, aby mÏli zcela klidnou
a nevzruöenou mysl. Jakmile se tÏlo zaËne rozkl·dat, ztr·cÌ svoji
schopnost tr·vit a zpracov·vat potravu, takûe vöe, co je snÏdeno v dobÏ rozpadu tÏla, se mÏnÌ v otravnou l·tku, kter· p¯iv·dÌ mysli pobou¯enÈ a zmatenÈ chvÌle.
Takûe lidÈ se d¯Ìve p¯ipravovali na smrt tÌm zp˘sobem, ûe p¯estali jÌst a pili jen vodu a p¯ijÌmali lÈky. Kdyû se zaËal blÌûit skuteËn˝ moment smrti, p¯estali p¯ijÌmat i vodu nebo lÈky, aby zamÏ¯ili svoji pozornost a sebeñuvÏdomÏnÌ na umÌr·nÌ, jeû se uskuteËÚovalo zp˘sobem
bezzbytkovÈho vyhasnutÌ.
LidÈ, kte¯Ì lpÌ na boûskÈm a ctnostnÈm principu, se p¯ipravujÌ na
127
smrt tak, ûe upoutajÌ plnÏ svoji pozornost na tento boûsk˝ a ctnostn˝
princip. Moud¯Ì lidÈ se vöak mÌsto toho p¯ipravÌ tÌm zp˘sobem, ûe vöe
opustÌ a nechajÌ to b˝t a p¯ivÌtajÌ bezzbytkovÈ vyhasnutÌ. Toto Ñnechat
jÌtì oznaËuje Ñz¯eknutÌ se tÏlaì (saňkh·ra). PraxÌ z¯eknutÌ se tÏla jeötÏ
v dobÏ, kdy jsou na ûivu, se p¯ipravujÌ na to, jak co nejlÈpe provedou
svÈ odlouËenÌ ve chvÌli, kdy mysl zaËne smÏ¯ovat k bezzbytkovÈmu
vyhasnutÌ.
My, co ûijeme v tÈto modernÌ dobÏ, kdy se lidÈ tlaËÌ a napadajÌ se
pÏstmi u doktora, se nÏkdy, kdyû jeötÏ nenÌ mÌstnost s nemocn˝mi nacpan· k prasknutÌ, snaûÌme d·vat nemocnÈmu jeötÏ vÌce lÈk˘, jÌdla nebo injekcÌ. ZkouöÌme mu d·t jeötÏ tolik vÏcÌ, ûe se nemocn˝ znepokojÌ a rozruöÌ natolik, ûe zmizÌ jak˝koliv klid z mysli. NevÌ pak ani, jak bude umÌrat nebo zdali ve skuteËnosti v˘bec zem¯e. NenÌ v nÏm nic neû
pochybnost a ˙zkost. Nemocn˝ nezakusÌ vÌtÏzstvÌ nad smrtÌ, ani nerealizuje pr·zdnotu (suÚÚat·) a bezzbytkovÈ vyhasnutÌ, o kterÈm jsme tu
hovo¯ili.
LidÈ se v dneönÌ dobÏ na rozdÌl od lidÌ z doby ûivota Buddhy obvykle porozhlÌûejÌ po tÈ nejpohodlnÏjöÌ posteli, nejpohodlnÏjöÌ mÌstnosti a tom nejdraûöÌm jÌdle a lÈcÌch, a pak umÌrajÌ s velk˝m povykem.
Chceme neust·le protahovat ûivot a odkl·dat smrt, jak jen to je moûnÈ, t¯eba i o jedinou minutu. Poûadujeme vöechny druhy injekcÌ a lÈk˘, takûe umÌr·me bez jakÈkoliv jasnÈ pozornosti a sebeñuvÏdomÏnÌ.
Takov·to Ëinnost je matoucÌ.
Chceme-li zem¯Ìt spr·vn˝m zp˘sobem, musÌme mÌt odvahu
Dhammy a um¯Ìt, p¯ekonaje tak samotnou smrt. Um¯Ìt tÌmto popsan˝m zp˘sobem znamen·, ûe realizujeme pr·zdnotu v poslednÌ vte¯inÏ
ûivota. ProsÌm, pamatujte si a dbejte na to, ûe m·me st·le moûnost realizovat pr·zdnotu pr·vÏ aû do poslednÌ chvÌle. Pokud nejsme schopnÌ
p¯ekonat smrt nynÌ nebo pozdÏji, z˘st·v· tu st·le moûnost, ûe m˘ûeme b˝t vÌtÏzi aû v poslednÌ chvÌli.
Toto jsou tedy zp˘soby, jak praktikovat pr·zdnotu. M˘ûeme
kontemplovat podmÌnÏnÈ spoluñvznik·nÌ; m˘ûeme pozorovat nest·lost, neuspokojivost a neosobnost ve vöech vÏcech; a m˘ûeme vidÏt
128
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
iluzi pocit˘. Prov·dÌme svoji praxi v pr˘bÏhu Ñnorm·lnÌ dobyì, bÏhem
okamûik˘ smyslovÈho kontaktu a v okamûiku smrti.
To jsou hlavnÌ tÈmata, kter· bychom mÏli prom˝ölet, konzultovat
a pravidelnÏ o nich diskutovat stejnÏ, jako kdyû si povÌd·me o rozhlasov˝ch a televiznÌch programech, o politice, ekonomii a obecn˝ch vÏcech, kterÈ se dÏjÌ ve svÏtÏ. LidÈ, kte¯Ì majÌ r·di box, se mohou natolik vzruöit p¯i pohledu na z·pas, ûe nejsou sto ze sebe vym·Ëknout dostateËnÏ rychle nÏjak· slova. ProË m˘ûeme mluvit o politice a o sportu po cel˝ den a po celou noc, a p¯esto, kdyû p¯ijde na ¯adu diskuse
o nÏËem tak d˘leûitÈm, jako je vÌtÏzstvÌ nad samotnou smrtÌ, nejsme
schopni se o tom v˘bec bavit?
ProË nikdy nemluvÌme o boji se smrtÌ, o dobytÌ smrti a o osvobozenÌ se jak od zrozenÌ, tak i od smrti? Kdybychom se o tom bavili, stal
by se ûivot snazöÌ a p¯ÌmÏjöÌ. Kdybychom se o tÏchto vÏcech bavili stejnÏ, jako hovo¯Ìme o jin˝ch z·leûitostech, stala by se bezËasov· praxe
pr·zdnoty snazöÌ a nÏËÌm, co bude jakoby konÌËkem. Kdyû prov·dÌme
spr·vnou metodu, nenÌ nic obtÌûnÈ a vöe je snadnÈ, dokonce i realizace nibb·ny, skoËenÌ p¯i p·du ze ûeb¯Ìku.
129
14
VYSVOBOZENÕ
M
usÌte nynÌ odejÌt a pozorovat sebe sama dotud, dokud si v sobÏ
dok·ûete podrûet pozn·nÌ, ûe ve skuteËnosti vy sami jste Ëasto
pr·zdnÌ. Je tu mnoho okamûik˘, kdy nejste zmatenÌ a kdy je u v·s ve
velkÈ mÌ¯e p¯ÌtomnÈ jasnÈ uvÏdomÏnÌ a moudrost. Avöak zneklidnÏnÌ
a pocity Ñj·ì a Ñmojeì p¯ich·zejÌ st·le znova a znova. Jejich periodickÈ
a doËasnÈ vyvst·nÌ se naz˝v· ÑzrozenÌì. Kdykoliv je zde zrozenÌ, je tu
utrpenÌ (dukkha). Ovöem je tu takÈ mnoho okamûik˘, kdy zde nenÌ
û·dnÈ zrozenÌ a v˘bec û·dnÈ utrpenÌ (dukkha). NicmÈnÏ lidÈ hloupÏ
p¯eskakujÌ tyto okamûiky, p¯ehlÌûejÌce tak spont·nnÌ nibb·nu, a z toho d˘vodu si nejsou vÏdomi jejÌ p¯Ìtomnosti.
Pozorujte sami sebe
I kdyby se jednalo o velice malou nibb·nu, pouze o jejÌ p¯Ìchuù, je to
p¯esnÏ ta sam· vÏc jako prav· a trvajÌcÌ nibb·na. Odliöuje se pouze
v trv·nÌ. Netrv· st·le proto, ûe nevÌme, jak se m·me ochraÚovat p¯ed
duchovnÌ nemocÌ a jak niËit tuto nemoc. V d˘sledku toho tato nemoc
neust·le prostupuje a vyruöuje tuto nibb·nu.
Pokud byl nÏkdo poûehn·n inteligencÌ, ûe je schopen si uvÏdomit skuteËnost, ûe mysl je ve svÈ podstatÏ pr·zdn·, ûe je jiû nibb·nou,
pak nepot¯ebuje nic, neû si hledÏt toho, aby do mysli nevnikaly novÈ
vÏci. Takûe jim nedovolte, aby se tam dostaly. VyhoÔte je! Jestliûe nepovolÌme z·rodk˘m neËistoty vstup do naöeho domu, m˘ûeme b˝t
pr·zdnÌ po celou dobu.
131
Zp˘sob, jak˝m se zbavujete nemoci, je praxe Dhammy, kter· odpovÌd· Buddhovu uËenÌ. Tento zp˘sob d·v· podnÏt k r˘stu energie
a inspirace. TÏmito Ëty¯mi cestami, kdy zaprvÈ pevnou d˘vÏrou
v Dhammu (Ëhanda), zadruhÈ opravdov˝m ˙silÌm v DhammÏ (virija),
zat¯etÌ pozornostÌ upnutou na Dhammu (Ëitta) a zaËtvrtÈ neust·lou
bdÏlostÌ (vimam̌s·), vedoucÌmi k ˙spÏchu (iddhip·da), bez obtÌûÌ
uspÏjete. Kdyû zaËneme hloupÏ hned od zaË·tku, bude cesta k ˙spÏchu nesmÌrnÏ n·roËn·, jeötÏ tÏûöÌ neû pokus vytlaËit tÏûkÈ dÏlo na vrchol kopce; ale pokud p¯istupujeme k praxi spr·vn˝m zp˘sobem, je
cesta k ˙spÏchu snazöÌ neû sv·ûenÌ tÏûkÈho dÏla dol˘ z kopce.
Mysl musÌ mÌt takÈ neust·lÈ sebeñuvÏdomÏnÌ. NebuÔte zapomÏtlivÌ a nebuÔte nepozornÌ. Udrûujte v sobÏ neust·le pozorov·nÌ
pr·zdnoty a z·leûitostÌ, kterÈ p¯es den vyvst·v·jÌ. Dovolte mysli, aù miluje a je spokojen· s pr·zdnotou (suÚÚat·), vûdy p¯Ìtomnou nibb·nou. Nedovolte jÌ skl·nÏt se k chybnÈmu pochopenÌ a ztr·cet se v zanepr·zdnÏnÌ.
P¯Ìmo nynÌ je tÌm nejvÏtöÌm problÈmem to, ûe nikdo nechce
ukonËit utrpenÌ (dukkha). LidÈ si neodv·ûÌ tvrdit, ûe jsme tu zrozeni
proto, abychom se vysvobodili od utrpenÌ. Stalo se zvykem si myslet,
ûe se tu nerodÌme kv˘li nÏjakÈmu d˘vodu, ale domnÌv·me se, ûe je to
ku potÏöenÌ a dobrÈ z·bavÏ. ProstÏ jen slepÏ n·sledujeme to, co se kolem n·s dÏje. Ve skuteËnosti vöak konec utrpenÌ nenÌ obtÌûn˝. NenÌ to
nÏco, co by leûelo mimo r·mec naöich schopnostÌ, nenÌ to vÌce neû nÏjak· jin· pr·ce Ëi Ëinnost. Ale my tomu stejnÏ nerozumÌme, obracÌme
se k tomu z·dy, a proto trpÌme.
To nejlepöÌ zdravÌ
UkonËenÌ duchovnÌ nemoci leûÌ v pozn·nÌ, jak se ubr·nit vyvst·v·nÌ
pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. OsvobozenÌ se od nemoci je povaûov·no za ten
nejvÏtöÌ zisk; prodejci lÈk˘ za doby Buddhova ûivota vyvol·vali: ÑZdravÌ je ten nejvÏtöÌ zisk (Arogaj· param· l·bh·)ì. Vyk¯ikovali tuto fr·zi,
kdyû jeli po hlavnÌch t¯Ìd·ch. Volali: ÑZbavit se nemoci je ten nejvÏtöÌ
132
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
zisk. DobrÈ zdravÌ, velkÈ bohatstvÌ!ì Nepoukazovali pouze na oproötÏnÌ se od fyzickÈho ochuravÏnÌ, jak˝m je t¯eba bolenÌ zub˘. DuchovnÌ
nemoc, na kterou poukazoval Buddha, je nemoc, kter· zp˘sobuje nejvÏtöÌ utrpenÌ; je to opravdov· nemoc. LÈËba tÈto nemoci proto musÌ
b˝t n·leûitÏ ˙Ëinn·.
V tÏchto dnech se obvykle zbavujeme nemoci zcela n·hodnÏ.
Unikneme jÌ bez toho, abychom si toho byli vÏdomi, jednoduöe tak, ûe
dhammy p¯in·öejÌcÌ n·m utrpenÌ jsou nahraûeny dhammami, kterÈ
nezp˘sobujÌ utrpenÌ. Toto se naz˝v· Ñn·hodnÈ vysvobozenÌ (tadaňgañvimutti)ì. N·hody p¯ich·zejÌ v r˘zn˝ch form·ch, vËetnÏ moûn˝ch okamûik˘, kdy jedna nemoc nahradÌ jinou nemoc. NezapomeÚte vöak nikdy na to, ûe po celou dobu unik·me od nemoci tÌmto n·hodn˝m a bÏûn˝m zp˘sobem, a to i tehdy, kdy si to neuvÏdomujeme.
P¯i tÏch p¯Ìleûitostech, kdy se rozhodneme p¯ekroËit mysl, doch·zÌ k tomu, ûe lze vypr·zdnit a osvobodit mysl od duchovnÌ nemoci ve vÏtöÌ mÌ¯e, neû je tomu u p¯edem zmÌnÏnÈho n·hodnÈho osvobozenÌ. V tÈto dobÏ se jedn· o ÑvysvobozenÌ pomocÌ zastavenÌ
(vikkhambhanañvimutti)ì, protoûe udrûujeme mysl pod kontrolou.
Pokud dok·ûeme zach·zet zcela suverÈnnÏ s nemocÌ a umÌme
˙plnÏ vyjmout jejÌ ko¯eny tÌm zp˘sobem, ûe odstranÌme jejÌ z·rodek,
naz˝v·me tuto schopnost ÑosvobozenÌm pomocÌ odlouËenÌ (samuËËhedañvimutti)ì. Toto koneËnÈ vysvobozenÌ znamen·, ûe
zneökodnÌme vöechny z·rodky, a tÌm je zabijeme. V tomto p¯ÌpadÏ se
nejedn· prostÏ o nÏjak˝ öùastn˝ tah nebo o doËasnÈ zastavenÌ.
Obvykle zakusÌme alespoÚ v˝sledky n·hodnÈho vysvobozenÌ
(tadaňgañvimutti), coû je jiû samo velk˝m ziskem. Jestliûe n·ö klid
mysli p¯ekroËÌ i toto, jedn· se o vysvobozenÌ zastavenÌm
(vikkhambhanañvimutti) nebo dokonce o vysvobozenÌ odlouËenÌm
(samuËËhedañvimutti), coû je ta nejvyööÌ ˙roveÚ. Jestliûe je dosaûena
tato ˙roveÚ, je tÌm ukonËeno spoËÌv·nÌ a lpÏnÌ na chtivosti, nen·visti,
zmatku a r˘zn˝ch û·dostech. MÌsto toho ûijeme v bezpeËÌ, zcela naplnÏnÌ pozn·nÌm a moudrostÌ (satiñpaÚÚ·) a oproötÏni od utrpenÌ a rozruchu. éivot je pak jako svÏûest nevinnÈho ml·dÌ. Je tu plnÈ uzdravenÌ od duchovnÌ nemoci.
133
DokonËili jsme vöe, co bylo zapot¯ebÌ prostudovat, udÏlat a proûÌt v naöÌ praxi. éivot je zcela osvobozen od utrpenÌ (dukkha), a to jak
v dobÏ hled·nÌ, tak i v dobÏ tr·venÌ. NenÌ tu û·dnÈ utrpenÌ, ani kdyû
prov·dÌme svÈ dennÌ pr·ce hled·nÌ, vËetnÏ svÈho studia a svÈho zamÏstn·nÌ. Kdyû obdrûÌme plody svÈ pr·ce, jako jsou penÌze, materi·lnÌ prospÏch, postavenÌ, pocty, sl·va, neproûÌv·me p¯itom û·dnÈ utrpenÌ. NenÌ tu û·dnÈ utrpenÌ p¯i jakÈkoli moûnÈ situaci. Staneme se vskutku povznesen˝mi bytostmi.
Je to, jako kdyû chytnete rybu, kter· v·s nepopÌchala sv˝mi ostr˝mi ostny a jejÌ kost v·m neuv·zla p¯i konzumaci v krku. P¯i chycenÌ
ryby nedoch·zÌ k û·dnÈmu utrpenÌ a p¯i konzumaci takÈ nenÌ p¯ÌtomnÈ utrpenÌ.
V z·vÏru bych chtÏl znovu ¯Ìci, ûe tento jeden p¯edmÏt t˝kajÌcÌ se
pr·zdnoty pokr˝v· veökerÈ buddhistickÈ uËenÌ, neboù s·m Buddha
d˝chal s pr·zdnotou. Pr·zdnota je teorie, praxe a plod praxe. Jestliûe
nÏkdo nÏco studuje, musÌ studovat pr·zdnotu; jestliûe nÏkdo praktikuje, musÌ praktikovat tak, aby sklÌzel plod pr·zdnoty; a jestliûe nÏkdo
obdrûÌ nÏjak˝ plod, musÌ jÌm b˝t tato pr·zdnota, takûe nakonec zÌsk·
vÏc, kter· je tou nejû·danÏjöÌ. NenÌ tu nic, co by se nach·zelo za
pr·zdnotou. Kdyû je to uskuteËnÏno, skonËÌ vöechny problÈmy.
To, zda to ch·pete Ëi ne, a zda to praktikujete Ëi ne, musÌ b˝t vaöÌ vlastnÌ zodpovÏdnostÌ. MojÌ povinnostÌ je pouze vysvÏtlit zp˘sob,
jak to je. Pozn·nÌ, pochopenÌ a praxe jsou povinnosti, kterÈ si musÌ vy¯eöit kaûd˝ jednotlivec s·m.
Jestliûe si myslÌte, ûe tento p¯Ìstup, o kterÈm jsme se snaûili hovo¯it, je spr·vn˝ a prav˝, pak jej p¯ijmÏte. OdmÌtnÏte to, co je levnÈ a planÈ, abyste zÌskali to, co je cennÏjöÌ a daleko nejskvÏlejöÌ. Drûte se tÈto
pr·ce; nedovolte, aby upadla. Zasluûte se o to, aby se vyvÌjela a rostla, a mohla tak p¯inÈst prospÏch jak v·m, tak i celÈmu lidstvu. Potom
se m˘ûete cÌtit jisti z toho, ûe v tomto ûivotÏ jste udÏlali tu nejlepöÌ vÏc,
jakou m˘ûe v˘bec lidsk· bytost udÏlat, a ûe jste obdrûeli tu nejvÏtöÌ
vÏc, jakou m˘ûe lidsk· bytost obdrûet. Za tÌm se jiû nic jinÈho nenach·zÌ. To je vöe, co tu je.
134
STROM OSVÕCENÕ (B”DHI)
ÑStrom osvÌcenÌì je p¯ezdÌvka pro ten druh strom˘, pod kter˝mi se
kaûd˝ Buddha (Realizovan· bytost) probudÌ do pr·zdnoty (suÚÚat·).
Kaûd˝ Buddha m· sv˘j zvl·ötnÌ strom osvÌcenÌ (bÛdhi). SouËasn˝
Buddha, GÛtama Buddha, realizoval dokonalÈ probuzenÌ pod stromem, jenû n·leûÌ k druhu fÌkus˘ a kterÈmu se ve spojitosti s buddhismem zaËal d·vat odborn˝ botanick˝ n·zev ficus religiosa. V Indii je
tento strom zn·m jako smokvoÚ posv·tn·. V Thajsku je tento strom
a p¯ÌbuznÈ stromy, kterÈ mu jsou velmi podobnÈ, naz˝v·ny jako stromy poh. Adû·n Buddhadh·sa poukazoval na to, ûe vöechny stromy n·leûÌcÌ k fÌkus˘m, postr·dajÌ Ñsrdceì neboli tvrdou vnit¯nÌ duûinu, kterou nalezneme ve vöech stromech. Srdce stromu osvÌcenÌ je vskutku
pr·zdnÈ.
135
POZN¡MKY
»·st 1
1. NÏkterÈ klÌËovÈ termÌny jako t¯eba ÑDhammaì se v textu nep¯ekl·dajÌ. OstatnÌ jsou pouze struËnÏ p¯eloûeny. NahlÌûejte prosÌm do
SlovnÌku p·lijsk˝ch termÌn˘ (v zadnÌ Ë·sti knihy), kde jsou p·lijskÈ
termÌny p¯eloûeny komplexnÏji. Tyto termÌny jsou v textu zv˝raznÏny kurzÌvou.
2. Sam̌juttañnik·ja, Mah·v·rañvagga, SÌsap·vanañsutta (S.v. 438).
3. SouËasnÌk Buddhy a zakladatel dûinistickÈho n·boûenstvÌ.
4. Velk· Ë·st materi·lu znamenala objasnÏnÌ thÈrav·dovÈho k·nonu.
Tato pÌsma byla seps·na jen p·r stoletÌ po BuddhovÏ odchodu (fyzickÈ smrti) a pak byla shrom·ûdÏna a set¯ÌdÏna p¯ibliûnÏ v 5. stol.
n. l.
5. Spr·vnÏ psan˝ jazyk Ñp·liì je jazykem thÈrav·dovÈho k·nonu. VÏ¯Ì
se, ûe tento k·non je nejstaröÌm z·znamem Buddhova ûivota a uËenÌ, kde jsou spoleËnÏ s tÌm zaznamen·na takÈ slova a Ëiny jeho û·k˘.
6. Zn·ma ÑOv·dap·timokkhaì (VedoucÌ ¯eË vöech ¯eËÌ): Khuddakañnik·ja, Dhammap·da (verö 183 a D. ii.49).
7. Madûdûhimañnik·ja, M˙lañpann·sa, »˙latanh·saňkhajañsutta
ˇˇ
ˇ
ˇ
(M.i. 251). TakÈ Sam̌juttañnik·ja,
Sal·jatanañvagga,
Dutijaaˇ
vidûhdûh·pah·nañsutta (S. iv.50).
8. Doslova Ñpoh¯bÌt nÏkoho (nÏËÌ mysl) doÖì.
9. Z·vÏreËn· slova Buddhy: Dighañnik·ja, Mah·ñvagga, Parinibb·nañsutta (D.ii. 156).
10. Adû·n Buddhad·sa p¯eloûil ZenovÈ uËenÌ Chuang Poa do thajötiny
(p¯. Johna Blofelda, New York; Grove 1959).
11. Toto je poË·teËnÌ ¯·dek tradiËnÌ formule v jazyce p·li, kde buddhistÈ hledajÌ ˙toËiötÏ a vedenÌ v Buddhovi, DhammÏ a Obci.
137
»·st 2
12. ThajskÈ slovo pro Ñstudiumì nebo ÑvzdÏl·nÌì je odvozeno od
sanskrtskÈho v˝razu siksa, kter˝ je shodn˝ s p·lijsk˝m v˝razem
ˇ
sikkh· (cviËenÌ, trÈnov·nÌ).
Pro Adû·na Buddhad·su mÏlo slovo
studium neboli siksa v˝znam slova sikkh· za toho p¯edpokladu,
ˇ
kdy Ñse dÌv·te, dÌv·te,
dÌv·te dotud, dokud nevidÌte; vidÌte, vidÌte,
vidÌte dotud, dokud nezn·te; zn·te, zn·te, zn·te dotud, dokud
nem˘ûete praktikovat; potom praktikujete, praktikujete, praktikujete dotud, dokud se neosvobodÌte od utrpenÌ.ì
13. ÑTen, kdo je odeöl˝ do takovosti (tathat·)ì, neboli ÑTen, kdo p¯iöel z takovosti (tathat·)ì. TermÌn, kter˝ pouûÌval Buddha, kdyû
mluvil s·m o sobÏ.
14. Sam̌juttañnik·ja, Mah·v·rañvagga, SÛt·pattiñsam̌jutta, SappaÚÚañvagga, Dhammadinnañsutta (S.v. 407). TakÈ Aňguttarañnik·ja, Dukañnip·ta, Pa thamañpann·saka, Parisañvagga,
ˇ
ˇˇ
Sutta 6.
15. Adû·n Buddhad·sa cÌtil, ûe nÏkter· mahaj·nov· uËenÌ pojedn·vajÌcÌ o pr·zdnotÏ zaöla za toto praktickÈ porozumÏnÌ a stala se filosofick˝mi spisy.
16. Khuddakañnik·ja, Suttañnip·ta, P·r·janañvagga, Moghar·jañsutta, verö 1119.
17. To nenÌ p¯Ìm· citace z Buddhy, jak tomu je u ostatnÌch citacÌ, ale
je velmi zn·m· v thajskÈm buddhismu. Je ve shodÏ s r˘zn˝mi v˝roky, kterÈ pronesl Buddha.
18. Khuddakañnik·ja, Dhammap·da, verö 203ñ4.
19. Madûdûhimañnik·ja, M˙lañpann·sa, Alagadd˙pamañsutta (M.i.
ˇˇ
140).
20. Slovo dhamma nem· velkÈ poË·teËnÌ pÌsmeno tehdy, kdyû je pouûito v tomto obyËejnÈm smyslu, kde oznaËuje ÑvÏcì nebo Ñp¯Ìroduì.
21. Sam̌juttañnik·ja, Nid·nañvagga, Abhisamajañsam̌jutta, Mah·ñvagga, Sutta 1 a 2 (S. ii. 92 a 95). The Pali Text Society pouûÌv·
138
POZN¡MKY
ve svÈm p¯ekladu slovo Ñobr·cenì spÌöe neû slova Ñp¯ipout·nì nebo ÑulpÌvajÌcÌì.
22. Khuddakañnik·ja, Ud·na, Pathamanibb·napatisam̌juttañsutta.
ˇ nn·sa, »˙lasÌhan·dañsutta
ˇ
23. Madûdûhimañnik·ja, M˙lañpa
(M. i.
ˇ
ˇ
ˇ
66).
24. Adû·n Buddhad·sa pouûÌval thajskÈ slovo Ñwunì jako protiklad
slova Ñwaangì (pr·zdn˝, nijak˝, prost˝). ÑWunì znamen· Ñzanepr·zdnÏn˝ì, Ñutr·pen˝ì, Ñnepo¯·dn˝ì, Ñstarostliv˝ì, Ñstrachypln˝ì, Ñpobou¯en˝ì, Ñprudk˝ì.
25. Madûdûhimañnik·ja, Uparipann·sa, ¡naÚdûasapp·jañsutta (M.
ˇˇ
ˇ
ii. 263 f.).
26. Dhammadinn·ñsutta (S.v. 407). Viz pozn. 3.
27. VstoupenÌ do proudu, jenû dovede k nibb·nÏ. Tento stav reprezentuje uskuteËnÏnÌ prvnÌho stupnÏ svatosti prost¯ednictvÌm p¯eseknutÌ prvnÌch t¯ech pout, kter· svazujÌ bytosti v cyklech st·v·nÌ
se (samjÛdûana). PrvnÌmi t¯emi pouty jsou vÌra v osobnost, pochybnost a p¯ipoutanost k praxi a ritu·l˘m.
28. NoöenÌ p¯ÌvÏsk˘ za ˙Ëelem odvr·cenÌ nebezpeËÌ je povÏreËnou
praxÌ, jeû je bÏûnÏ prov·dÏna v Thajsku. P¯ÌvÏsky jsou Ëasto spojov·ny s Ñmocn˝miì nebo Ñsvat˝miì p¯edstavami o Buddhovi.
29. ÑLakkhanaì m˘ûe b˝t p¯eloûeno jako Ñvlastnostì, Ñznakì, ÑoznaËeˇ
nÌì, Ñcharakteristikaì
nebo Ñcharakterì, Ñkvalitaì, Ñatributì, Ñv˝taûekì, Ñpodstataì.
30. Viz nirodha ve slovnÌku.
31. Madûdûhimañnik·ja, Uparipann·sa, Upannasakañsutta (M. iii.
ˇˇ
ˇˇ
294).
32. Madûdûhimañnik·ja, UparipaÚÚ·sa, »˙lasuÚÚat·ñsutta (M. iii.
ˇ
104).
33. Zbaven znak˘, oznaËenÌ, ment·lnÏ vytvo¯en˝ch odliönostÌ (nimitta).
34. Madûdûhimañnik·ja, Uparipann·sa, »˙lasuÚÚat·ñsutta (M. iii.
ˇˇ
ˇ
104 ff.).
35. Madûdûhimañnik·ja, M˙lañpann·sa, Satipatth·nañsutta (M. i.
ˇˇ
ˇˇ
59).
139
36. Toto jsou Ëty¯i z·klady bdÏlÈ pozornosti, p¯iËemû vöechny mohou
b˝t Ñrozvinuty a vytvo¯enyì prost¯ednictvÌm praxe ·n·p·nasati.
Viz Madûdûhimañnik·ja, ¡n·p·nasatiñsutta (M. ii. 83 ff.).
37. Aňguttarañnik·ja, Tikañnip·ta, Tatijapann·saka, Sambodhiˇˇ
vagga, Nid·nañsutta ËÌslo 1.
38. Aňgulim·la byl notorick˝ bandita a zabij·k. Jeho jmÈno vzeölo ze
dvou slov: n·hrdelnÌku (m·la), kter˝ nosil a na kterÈm byly prsty
(aňgula), kterÈ usekl sv˝m obÏtem. Je zbyteËnÈ ¯Ìkat, ûe Buddha
nebyl zhrozen jako kaûd˝ jin˝. Viz Madûdûhimañnik·ja,
Madûdûhimañpann·sa, Aňgulim·lañsutta (M. ii. 99).
ˇ ˇ tradice, jejÌû uËenÌ je povaûov·no za z·kladnÌ
39. Indick· n·boûensk·
esenci VÈd, starod·vn˝ch pÌsem hinduist˘.
40. Sam̌juttañnik·ja, Mah·v·rañvagga, Sam·dhiñsutta (S.v. 414).
41. äest˝ Ëchanov˝ patriarcha v »ÌnÏ. Adû·n Buddhad·sa p¯eloûil jeho
ÑTribunovou s˙truì a to byla prvnÌ kniha Zenu, kter· se objevila
v thajskÈm jazyce.
»·st 3
42. PatiËËañsamupp·da m˘ûe b˝t ch·p·na ve dvou rovin·ch. PrvnÌ je
ˇ
univerz·lnÌ
z·konitost p¯Ìrody. Vöechny vÏci vyvst·vajÌ, existujÌ
a ust·vajÌ prost¯ednictvÌm podmÌnÏnÈho spoluñvznik·nÌ. Budemeli to vÌce specifikovat, a to v tom duchu, ve kterÈm obvykle Buddha pouûÌval tento termÌn, t˝k· se tento termÌn patiËËañsamupp·da
ˇ s podmÌnÏn˝m
podmÌnÏnÈho vznik·nÌ utrpenÌ (dukkha) spoleËnÏ
vyhasnutÌm utrpenÌ. UtrpenÌ je uhaöeno tehdy, kdyû vöechny jeho
podmÌnÏnosti vyhasnou, zvl·ötÏ p˘vodnÌ stav nevÏdomosti
(avidûdû·). Buddhovo osvÌcenÌ smÏ¯ovalo k tÈto realizaci (Vin. i. 1
f.).
RozdÌl mezi dvÏma rovinami je rozhodujÌcÌ, protoûe veöker˝ ûivot je procesem podmÌnÏnÈho spoluñvznik·nÌ. M˘ûeme se potom
zeptat, zda zastavenÌ podmÌnÏnÈho spoluñvznik·nÌ znamen· zastavenÌ ûivota? Ne. Jednoduöe hled·me zp˘sob, jak zastavit z·vislost
na nevÏdomosti, kter· pouze ËlovÏka dovede k utrpenÌ. P¯irozen˝
140
POZN¡MKY
proud podmÌnÏnosti hmotnÈho a psychickÈho podkladu vesmÌru
nenÌ tÌm problÈmem, kter˝ musÌ b˝t ukonËen. SpÌöe musÌme nechat
projeven˝ vesmÌr proudit p¯irozen˝m zp˘sobem tak, ûe k nÏmu
p¯estaneme b˝t p¯ipout·ni, coû se dÏlo p¯edtÌm v d˘sledku naöeho
nevÏdomÈho kontaktu s nÌm a v d˘sledku n·sledk˘ z tohoto kontaktu. Abychom zjednoduöili vyj·d¯enÌ rozdÌlnosti dvou rovin, pouûijeme pro oznaËenÌ p¯ÌrodnÌ podmÌnÏnosti projevenÈho materi·lnÌho svÏta termÌn idappaËËajat· (podmÌnÏnost), a omezÌme tÌm
podmÌnÏnÈ spoluñvznik·nÌ (pa tiËËañsamupp·da) na podmÌnÏnÌ
ˇ
utrpenÌ, jeû se nach·zÌ uvnit¯ lidskÈ
mysli, kter· je mocensky ovl·d·na nevÏdomostÌ.
PodmÌnÏnÈ spoluñvznik·nÌ (patiËËañsamupp·da), jak je o nÏm
ˇ
diskutov·no zde v tÈto knize, v sobÏ
vûdy zahrnuje nevÏdomost.
P˘vodnÌm stavem tohoto procesu spoluñvznik·nÌ je nevÏdomost,
kter· zp˘sobuje nevÏdom˝ kontakt, zp˘sobuje nevÏdom˝ pocit
a tak d·le. Ve skuteËnosti nem˘ûe b˝t tuûba, lpÏnÌ, st·v·nÌ se a zrozenÌ jinÈ neû nevÏdomÈ. AËkoliv utrpenÌ d·v· podnÏt k vzr˘stu
moudrosti, i ono samo je takÈ nevÏdomostÌ. UtrpenÌ m˘ûe vyvstat
pouze v nevÏdomÈ mysli.
Mnoho autorit trv· na tom, ûe pokud zde je kontakt (phassa),
musÌ zde automaticky n·sledovat cÌtÏnÌ (vÈdan·). Nesouhlasili by
s v˝rokem Adû·na Buddhad·sy, ûe podmÌnÏnÈ vznik·nÌ m˘ûe b˝t
zastaveno v okamûiku kontaktu a ûe tÌm p·dem lze b˝t ochr·nÏn
od n·slednÈho cÌtÏnÌ. I kdyû Adû·n Buddhad·sa p¯ipustil, ûe to je
velice obtÌûnÈ, trval na tom, ûe velice trÈnovan· mysl m˘ûe udrûet
kontakt jako pouh˝ kontakt prost¯ednictvÌm bdÏlÈ pozornosti
a moudrosti (satiñpaÚÚ·) bez toho, aby dala podnÏt k vyvst·nÌ pocitu jakÈhokoliv druhu (vËetnÏ takzvanÈho Ñp¯irozenÈho pocituì).
Ti, kdo o tom pochybovali, by mÏli bedlivÏ zv·ûit Buddhovu pouËku k B·hijovi, kter· je ocitov·na v tÈto kapitole.
NicmÈnÏ, jestliûe vyvstane pociùov·nÌ (vÈdan·), nenÌ vöe ztraceno. BdÏl· pozornost a moudrost, pokud se rychle vzpamatujÌ, mohou zastavit proud z·vislÈho vznik·nÌ ve f·zi pociùov·nÌ a uchr·nit
se od tuûby. To je poslednÌ öance. Jestliûe by mÏlo dojÌt ke vzniku
141
tuûby, je jistÈ, ûe dojde k utrpenÌ, a to nejlepöÌ, co je moûnÈ udÏlat,
je opustit toto utrpenÌ, jak rychle to jen jde, i kdyû i toto si st·le û·d· pot¯ebn˝ dostatek pozn·nÌ a moudrosti pro odstranÏnÌ nevÏdomosti, kter· vyvolala cel˝ zmatek.
43. Khuddakañnik·ja, Ud·na, BÛdhiñvagga, B·hijañsutta.
44. Dighañnik·ja, Mah·ñvagga, Parinibb·nañsutta (D. ii. 151).
45. Sam̌juttañnik·ja, Mah·v·rañvagga, IndrÌjañsam̌jutta, S˙karakh·tañvagga, S˙karakh·t·ñsutta (S. v. 234). VöimnÏte si, ûe toto je p·lijskÈ slovo, proto ho nesmÏöujte se sankskrtsk˝m slovem ÑjÛgaì,
kterÈ znamen· ÑduchovnÌ ˙silÌì.
46. Visuddhimagga, xvi, 90.
47. BÏûnÏ se pouûÌv· slovo ÑsampadûaÚÚaì, jehoû v˝znam je ÑsvÏtskÈ
vÏdÏnÌì, tj. pozn·nÌ toho, jak fungovat uvnit¯ urËitÈho kulturnÌho
prost¯edÌ nebo vÏdÏt, jak opravit splasklou pneumatiku. Nikdy bychom nemÏli zapomenout na to, ûe moudrost, kterou Buddha uËÌ,
je pozn·nÌm, kterÈ uhasÌn· utrpenÌ. D·v·me p¯ednost porozumÏt
slovu ÑsampadûaÚÚaì ve smyslu jasnÈho vidÏnÌ nest·losti, neuspokojivosti, neosobnosti, pr·zdnoty apod. vöech specifick˝ch zkuöenostÌ, vËetnÏ vöech jejich fyzick˝ch a ment·lnÌch sloûek.
48. ÑT¯pytiv· bytostì, nebesk· bytost, z ko¯en˘ oznaËujÌcÌch Ñt¯pytitì
a Ñnebeì.
49. ⁄plÚky a novy mÏsÌce, kdy se laiËtÌ praktikanti shromaûÔujÌ v chr·mech a na posv·tn˝ch mÌstech a dodrûujÌ osm pravidel ctnostnÈho
chov·nÌ.
142
SLOVNÕK P¡LIJSK›CH TERMÕNŸ
Abhidhamma ñ VyööÌ Dhamma, zvl·ötnÌ Dhamma; t¯etÌ, tj. poslednÌ, ze
t¯ech Ñkoö˘ì buddhistickÈho k·nonu. Byla zkompilov·na po smrti GÛtamy Buddhy. Jedn· se o komplexnÌ rozbor mysli a hmoty
do jejich z·kladnÌch Ë·stÌ. I kdyû je tento soubor Ëasto p¯ekl·d·n
jako ÑvyööÌ Dhammaì, Adû·n Buddhad·sa jej naz˝v· Ñp¯ebytkovou Dhammouì. ÿÌk·, ûe skuteËnou Abhidhammu lze nalÈzt
v Suttañpi taka (Buddhov˝ch rozprav·ch), kde Buddha vysvÏtluˇ
je takovÈ vÏci
jako nap¯. patiËËañsamupp·da, tathat· a suÚÚat·.
ˇ egoismus, kde je drûena totoûnost
Ahamk·ra ñ ÑJ·stvÌì, Ñj·ñËinitelì,
pocitu Ñj·ì. Jedn· se o silnÏjöÌ a hruböÌ vjem ega (viz pocity Ñj·
a mojeì v kap. 2).
¡jatana ñ Smyslov· z·kladna, smyslovÈ mÈdium, jeû zakouöÌ; mezi
vÏci, kterÈ jsou zakouöeny neboli vnÌm·ny smysly pat¯Ì hlavnÏ
vnit¯nÌ smyslov· z·kladna (oËi, uöi, nos, jazyk, tÏlo a mysl jako
smysl) a vnÏjöÌ smyslov· z·kladna (formy, zvuky, v˘nÏ, chutÏ,
doteky a ment·lnÌ objekty). Vztahuje se to takÈ na bezforemnÈ
meditace (tj. viÚÚ·naÚË·jatana), neboù jsou takÈ objekty zkuöenosti. V poslednÌ ˇ¯adÏ i nibb·na se naz˝v· Ñ·jatanaì, neboù
i ona m˘ûe b˝t zakouöena (viz ÑSpalujÌcÌ Dhammaì v kap. 5
a rovnÏû tak i ÑKroky pr·zdnoty (suÚÚat·)ì a ÑOsvobozenÌ do
pr·zdnotyì v kap. 9).
¡n·p·nasati ñ BdÏlÈ pozorov·nÌ v˝dechu a n·dechu; jedin· meditace
neboli systÈm vipassan·, jenû uËil Buddha. Pokr˝v· vöechny Ëty¯i z·kladnÌ formy bdÏlÈ pozornosti a dokonalosti sedmi faktor˘
probuzenÌ, coû vede k osvobozenÌ. Adû·n Buddhad·sa povaûuje
tento systÈm za nejlepöÌ zp˘sob, jak realizovat pr·zdnotu
(suÚÚat·).
AniËËam̌ ñ Nest·lost (neboli aniËËat·, tj. pomÌjivost), promÏnlivost,
nestabilnost; podmÌnÏnÈ (sloûenÈ) vÏci se st·le mÏnÌ, neust·le
143
vyvst·vajÌ, projevujÌ se a p¯est·vajÌ existovat. Toto je prvnÌ z·kladnÌ charakteristika (lakkhana) podmÌnÏn˝ch vÏcÌ.
Anatt· ñ Neñj· (neboli anattat·, tj. ˇ neosobnost, bezj·stvÌ); skuteËnost,
ûe vöechny vÏci bez v˝jimky, a tedy i vËetnÏ nibb·ny, nemajÌ
podstatu Ñj·ì a postr·dajÌ jakoukoliv esenci neboli substanci, kterou bychom povaûovali za Ñj·ì. Tento fakt nepopÌr· existenci vÏcÌ, ale popÌr· stanovisko, ûe by tyto vÏci mohly b˝t vlastnÏny nebo kontrolov·ny, ûe by mohly b˝t vlastnÌkem Ëi kontrolorem
v nÏjakÈm jinÈm neû relativnÌm konvenËnÌm smyslu. To je t¯etÌ
z·kladnÌ charakteristika (lakkhana) podmÌnÏn˝ch vÏcÌ.
Anup·disesañnibb·nañdh·tu ñ Prvekˇ (dh·tu) nibb·ny, ve kterÈm nez˘st·v· jiû û·dn˝ zbytek paliva; prvek nibb·na zakouöÌ Arahat,
u kterÈho byly vöechny neËistoty zlikvidov·ny a jehoû pocity jsou
utiöeny, coû znamen·, ûe nejsou povaûov·ny za pozitivnÌ Ëi negativnÌ.
Anupassan· ñ Kontemplace, duchovnÌ zkuöenost; zkoumajÌcÌ vhled (a
hluböÌ pono¯enÌ se do sebe). Vyûivovan˝, neverb·lnÌ, vyrovnan˝
pr˘zkum dhammy bez reakcÌ. T¯i specifickÈ kontemplace jsou
nÌûe uvedeny a dalöÌ Ëty¯i jsou pops·ny u satipatth·na (viz
ˇˇ
ÑV doteku s pr·zdnotou, kap. 9ì).
anatt·nupassana: kontemplace bezj·stvÌ; duchovnÌ zkuöenosti
tohoto bezj·stvÌ; nazÌr·nÌ na vöe s pozn·nÌm, ûe tu nenÌ û·dnÈ
Ñj·ì ani nic, co n·leûÌ k Ñj·ì, a ûe tu jsou pouze dhammy a p¯irozenÈ procesy,
dukkh·nupassan·: kontemplace charakteristiky utrpenÌ, jeû
vznik· v d˘sledku p¯ipoutanosti k objekt˘m,
suÚÚat·nupassan·: duchovnÌ zkuöenost pr·zdnoty.
Arahat ñ (v p·li arahant) Vzneöen· bytost zbaven· zneËiötÏnÌ, jeû zlomila kolo zrozenÌ a smrti a kter· je bez tajnostÌ; mysl tÈto bytosti
je zcela a ˙plnÏ osvobozena od chtivosti, nen·visti a zmatku;
oproötÏn· od pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì; mysl, kter· ukonËila tvorbu
kammy a kter· je neovlivniteln· utrpenÌm. Arahat by nemÏl b˝t
povaûov·n za Ñosobuì Ëi Ñindividualituì. ÑArahatstvÌì je slovo,
144
kterÈ prvnÏ vzniklo v angliËtinÏ a kterÈ oznaËuje Ñstav toho, kdo
je Arahatemì.
ArijañsaËËa ñ Uölechtil· pravda; pravda, kter· osvobozuje ËlovÏka od
nep¯·tel (ari), jmenovitÏ od neËistot a utrpenÌ. Obvykle je vyj·d¯ena ve formuli »ty¯ uölechtil˝ch pravd: zaprvÈ uölechtil· pravda
o utrpenÌ (dukkha), tedy o skuteËnosti, ûe existuje utrpenÌ; zadruhÈ uölechtil· pravda o vzniku utrpenÌ (dukkhañsamudaja),
jmenovitÏ tanh· (neboli podmÌnÏnosti z·vislÈho vznik·nÌ (paˇ
tiËËañsamupp·da);
zat¯etÌ uölechtil· pravda o vyhasnutÌ utrpenÌ
ˇ(dukkhañnirodha) pomocÌ uhaöenÌ tanh·, vËetnÏ nevÏdomosti
ˇ (patiËËañsamupp·da);
a vöech podmÌnÏnostÌ z·vislÈho vznik·nÌ
ˇ vyhasnutÌ utrpenÌ
a zaËtvrtÈ uölechtil· pravda o praxi vedoucÌ k
(dukkhañnirodhag·minÌ patipad·). AËkoliv m· tato tradiËnÌ forˇ
mule Ëty¯i Ë·sti, Pravda je Jedna;
neexistuje tu nic jinÈho (druhÈho).
Asaňkhata ñ NepodmÌnÏnÈ, nesmÌchanÈ; to, co je nezrozenÈ, nevytvo¯enÈ, nesmrtelnÈ, nemÏnnÈ, tedy za p¯ÌËinami a podmÌnkami, bezËasÈ a vÏËnÈ, tj. nibb·na (viz saňkhata).
¡sava ñ V˝boje, v˝rony, v˝toky, erupce: ment·lnÌ neËistoty, kterÈ vyvst·vajÌ z hloubky mysli do projevu na z·kladÏ reakcÌ na r˘znÈ
stavy. Jakmile jsou vytvo¯eny sklony k neËistot·m (anusaja), jejich napÏtÌ se zaËne vybÌjet silnÏji Ëi slabÏji v z·vislosti na podmÌnk·ch. T¯i ·savy jsou zn·my jako v˝boj smyslovÈ touhy, v˝boj
existence (st·v·nÌ) a v˝boj nevÏdomosti. NÏkdy je jeötÏ za t¯etÌ
v˝boj povaûov·na erupce n·zor˘. ProbuzenÌ je Ëasto p¯irovn·v·no k ukonËenÌ tÏchto v˝boj˘ (·sava).
Att· ñ J·, ego, duöe (sanskrt. ·tman); instinktivnÌ pocit (a iluze), ûe tu
je nÏjakÈ Ñj·ì, kterÈ prov·dÌ vöechny vÏci, kterÈ je t¯eba v ûivotÏ
udÏlat. V d˘sledku nevÏdomosti a chybnÈho pochopenÌ je tato
instinktivnÌ vnÌmavost podrûena a st·v· se Ñegemì. AËkoli existuje mnoho teoriÌ o Ñj·ì, jsou vöechny pouh˝mi spekulacemi o nÏËem, co existuje pouze v naöich imaginacÌch. Z konvenËnÌho hlediska m˘ûe b˝t att· uûiteËn˝m konceptem (vÌra, vnÌm·nÌ), ale toto konvenËnÌ Ñj·ì je ve skuteËnosti neñj· (anatt·). é·dn· osobnÌ,
145
nez·visl·, sebeñexistujÌcÌ, svobodoñvolnÌ, trvajÌcÌ substance nebo
esence nem˘ûe b˝t nikde nalezena, aù je to uvnit¯ druhu lidskÈ
bytosti, lidskÈho ûivota a lidskÈ zkuöenosti nebo mimo tento
druh a ani v ÑBohuì: (Srovnej anatt·, idappaËËajat· a suÚÚata.)
Avidûdû· ñ NevÏdomost, neznalost, chybnÈ pozn·nÌ, hloupost; Ë·steËn˝ Ëi ˙pln˝ nedostatek spr·vnÈho pozn·nÌ (vidûdû·) vÏcÌ, kterÈ
je pot¯eba zn·t (tj. Ëty¯i uölechtilÈ pravdy, patiËËañsamupp·da,
suÚÚat·); takÈ to je znalost vÏcÌ chybn˝m zp˘sobem, tedy nahlÌûenÌ na vÏci, jako by se jednalo o nÏco trvalÈho, uspokojivÈho
a majÌcÌho identitu Ñj·ì. Je to ta nejp˘vodnÏjöÌ p¯ÌËina veökerÈho
utrpenÌ (dukkha). Bez praktikov·nÌ Dhammy roste nevÏdomost
do neust·le se zvÏtöujÌcÌho chybnÈho pozn·nÌ.
Bhava ñ St·v·nÌ, bytÌ, existence; otÏhotnÏnÌ p¯edstavou ega existujÌcÌho v l˘nÏ nevÏdomosti. Jsou zde t¯i ¯Ìöe st·v·nÌ: smyslovÈ (k·mañbhava), zjemnÏlÈ (r˙pañbhava) a nehmotnÈ (ar˙pañbhava).
Budete-li chtÌt pochopit termÌn bhava v doslovnÈ, fyzik·lnÌ rovinÏ, bude v·m chybÏt pochopenÌ duchovnÌho pozadÌ. Nibb·na je
za vöemi ˙rovnÏmi bhava (viz prvnÌ t¯i sekce v kap. 10).
Buddhañs·san· ñ UËenÌ Buddh˘, buddhismus; nynÌ je tento pojem
pouûÌv·n ve smyslu Ñn·boûenstvÌì. Pojmy, kterÈ bÏûnÏ pouûÌval
Buddha, byly DhammañVinaja (doktrÌna a disciplÌna), brahmaËarija (prost˝, cudn˝ neboli nejvyööÌ ûivot) a saddhamma (Dobr· Dhamma), (viz prvnÌch p·r odstavc˘ kap. 1).
»itta ñ Mysl, srdce, vÏdomÌ, srdce mysli; to, co myslÌ, zn· a zakouöÌ;
Ëty¯i ment·lnÌ khanda. V uûöÌm smyslu je Ëitta tÌm, co ÑmyslÌì, co
m˘ûe b˝t poskvrnÏno neËistotou (kilÈsa), co m˘ûe b˝t rozvinuto
a co m˘ûe realizovat nibb·nu. AËkoli nem˘ûeme zn·t Ëittu p¯Ìmo, je to mÌsto, kde se uskuteËÚuje veöker· praxe Dhammy. JejÌ
z·kladnÌ p¯irozenostÌ je pr·zdnota (viz ÑVöechny praxe obsaûenÈ
v jednÈ praxiì v kap. 4).
D·na ñ D·v·nÌ, ötÏdrost, dobroËinnost; z·kladnÌ ctnost a praxe (viz
ÑVöechny praxe obsaûenÈ v jednÈ praxiì v kap. 4).
DÈva ñ T¯pytÌcÌ se nebesk· bytost; bytost, kter· se raduje z pr·zdnÈho
ûivota, ve kterÈm jsou zakouöeny smyslovÈ poûitky bez toho, aby
146
se o nÏ musela tato nebesk· bytost snaûit a lopotivÏ o nÏ usilovat, jako tomu je u lidÌ (manussa).
Dhamma ñ Pravda, P¯irozenost, Z·kon, P¯irozen· Pravda, Povinnost,
ÿ·d, ÑTo, ËÌm vÏci ve skuteËnosti jsouì; toto vskutku nep¯eloûitelnÈ slovo m· mnoho v˝znam˘, z nichû ty nejd˘leûitejöÌ jsou P¯irozenost, Z·kon P¯Ìrody, Povinnost (naöe) vzhledem k P¯irozenÈmu Z·konu a Plody z vykon·nÌ si tÈto Povinnosti spr·vn˝m zp˘sobem podle P¯irozenÈho Z·kona (viz dhamma a patiËËañsaˇ
mupp·da).
dhamma ñ VÏc, p¯ÌrodnÌ vÏc; vöechny vÏci, ment·lnÌ a fyzik·lnÌ, podmÌnÏnÈ a nepodmÌnÏnÈ, jsou dhammy. Jsou zde n·madhammy
(nehmotnÈ vÏci, ment·lnÌ vÏci) a r˙padhammy (materi·lnÌ vÏci,
hmatatelnÈ vÏci), (viz Dhamma; prvnÌ odstavec v kap. 5
a ÑSkuteËn· pozn·nÌì v kap. 8).
Dh·tu ñ Prvek, p¯irozen· esence; nÏco, co sebe sama udrûuje buÔ doËasnÏ nebo neust·le skrze podmÌnÏnosti nebo nez·vislost na
podmÌnÏnostech, coû z·leûÌ na druhu prvku, kter˝ se proûÌv·.
»asto, ale ne v˝jimeËnÏ, pojem dh·tu oznaËuje vrozenou potencialitu uvnit¯ p¯Ìrody, kter· nenÌ v ten dan˝ okamûik dhammicky aktivnÌ a kter· se projevuje Ëi funguje nebo se neprojevuje a nefunguje, coû z·visÌ na podmÌnk·ch. NÏkterÈ d˘leûitÈ druhy prvk˘ jsou nÌûe vyjmenov·ny (viz kap. 7 a ÑV doteku s pr·zdnotouì v kap. 9).
·k·sañdh·tu ñ prvek prostoru
amatañdh·tu ñ prvek nesmrtelnosti
ar˙pañdh·tu ñ prvek bezforemnosti, nehmotn˝ prvek
nekkhamañdh·tu ñ prvek vzd·nÌ se
nibb·nañdh·tu ñ prvek vychladnutÌ
nirodhañdh·tu ñ prvek vyhasnutÌ
r˙pañdh·tu ñ prvek formy, element hmoty
suÚÚat·ñdh·tu ñ prvek pr·zdnoty
viÚÚ·nañdh·tu ñ prvek vÏdomÌ
ˇ
DÛsa ñ Nen·vist,
zl· v˘le; druh· kategorie zneËistÏnÌ (kilÈsa), kter· zahrnuje zlost, odpor, nechuù a vöechny dalöÌ negativnÌ myölenky
147
a emoce. Je charakterizov·na myslÌ, kter· se zamÌtavÏ oddÏluje
od objekt˘. Kodha (zlost) je Ëasto zamÏÚov·na s pojmem dÛsa.
Dukkha ñ Bolest, zranÏnÌ, onemocnÏnÌ bytosti, utrpenÌ, zoufalstvÌ (neboli dukkhat·, neuspokojivost, nedokonalost); duchovnÌ dilema
lidsk˝ch bytostÌ. Z etymologickÈho hlediska m˘ûe b˝t dukkha
p¯eloûena jako ÑtrpÏn· tÏûkost, kterou lze stÏûÌ snÈstì; nebo jako
nÏco, Ñco v okamûiku proûÌv·nÌ je ihned nazÌr·no jako nÏco oöklivÈhoì; nebo jako nÏco, Ñco je hr˘znÏ, zkaûenÏ pr·zdnÈì. Ve
svÈm zakusitelnÈm smyslu je dukkha kvalitou zakouöenÌ, kter· je
v˝sledn˝m dojmem tehdy, kdyû je mysl nevÏdomostÌ p¯imÌch·na
do û·dosti, p¯ipoutanosti, egoismu a sobeckosti. Tento pocit se
uskuteËÚuje na formÏ, a sice od tÈ nejhruböÌ aû po tu nejjemnÏjöÌ ˙roveÚ (jako nap¯. zklam·nÌ, neuspokojenÌ, frustrace, zmÌt·nÌ,
˙zkost, nemoc, zoufalstvÌ). Ve svÈm univerz·lnÌm smyslu je
dukkhat· vrozen˝m stavem neuspokojivosti, nedokonalosti
a zoufalstvÌ ve vöech nest·l˝ch, podmÌnÏn˝ch vÏcech (sankh·ra). Tato druh· z·kladnÌ charakteristika podmÌnÏn˝ch (sloûen˝ch
formovan˝ch jev˘) je v˝sledkem aniËËat· (faktu nest·losti); nest·lÈ vÏci nemohou uspokojit naöe tuûby a û·dosti bez ohledu na
to, jak moc se snaûÌme (nebo breËÌme). Toto snaûenÌ je nÏkdy
velice usilovnÈ. D·le je t¯eba vÏdÏt, ûe vrozen· oddÏlenost, ˙padek a rozpad vÏcÌ je bolestnÏ oökliv˝. Chce-li nÏkdo plnÏ pochopit v˝znam dukkha, musÌ realizovat, ûe i sukkha (ötÏstÌ, blaûenost) je takÈ dukkha. Nibb·na (tj. suÚÚat·) je to jedinÈ, co nenÌ
dukkha (viz ÑChtivost, nen·vist a zmatekì v kap. 2).
Dû·ti ñ ZrozenÌ; tento termÌn m· doslovn˝ v˝znam a duchovnÌ v˝znam. Nejprve tu je fyzickÈ narozenÌ nemluvnÏte z matËiny dÏlohy. Druh˝ v˝znam, ten dhammicky opodstatnÏn˝, je ten, ûe
oznaËuje ment·lnÌ zrozenÌ ega, vjemu Ñj· jsemì, prost¯ednictvÌm
procesu podmÌnÏnÈho vznik·nÌ. Co se t˝Ëe tohoto slova dû·ti,
nenÌ tu û·dnÈ jazykovÏdnÈ Ëi dhammickÈ ospravedlnÏnÌ p¯ekl·dat jej jako ÑznovuzrozenÌì (viz ÑV˝znam zrozenÌì v kap. 8 a ÑDuchovnÌ narozenÌì v kap. 10).
Dûh·na ñ PohrouûenÌ, kontemplace, vst¯eb·nÌ, meditace; jednobodo-
148
vÈ zamÏ¯enÌ mysli na objekt za ˙Ëelem rozvinutÌ klidu pot¯ebnÈho pro dosaûenÌ vhledu. Dûh·na je ch·p·na jednak jako aktivita
mysli (zamÏ¯enÌ, pohrouûenÌ) a takÈ jako v˝sledek tÈto aktivity.
Tyto v˝sledky jsou dvojÌho typu: 1) r˙padûh·ny, tedy dûh·ny
z·vislÈ na form·ch materi·lnÌch objekt˘ a ment·lnÌ vno¯enÌ se do
jemnohmotn˝ch objekt˘ a 2) ar˙padûh·ny, tedy dûh·ny z·vislÈ
na nehmotn˝ch Ëili bezforemn˝ch objektech. Dûh·ny jsou nÌûe
vyjmenov·ny. PrvnÌ Ëty¯i jsou r˙padûh·ny a dalöÌ Ëty¯i jsou ar˙padûh·ny.
pathamañdûh·na: meditace, kter· m· pÏt faktor˘: vöimnutÌ si
ˇ
objektu,
zakouöenÌ objektu, zanÌcenÌ, radost a jednobodovost.
dutijañdûh·na: meditace, kter· m· t¯i faktory: zanÌcenÌ, radost
a jednobodovost
tatijañdûh·na: meditace, kter· m· dva faktory: radost a jednobodovost
Ëatutthañdûh·na: meditace, kter· m· dva faktory: vyrovnanost
a jednobodovost
·k·s·naÚË·jatana: meditace, p¯i kterÈ je proûÌv·n nekoneËn˝
prostor
viÚÚ·naÚË·jatana: meditace, p¯i kterÈ je proûÌv·no nekoneËnÈ
ˇ
vÏdomÌ
·kiÚËaÚÚ·jatana: meditace, p¯i kterÈ je proûÌv·no nekoneËnÈ
nic
nevasaÚÚ·n·sann·jatana: meditace, p¯i kterÈ je proûÌv·n stav
Ñani zakouöenÌ a ani nezakouöenÌì
Hiri ñ Stud, rozpaky; stydÏt se udÏlat nÏco zlÈho, coû ËlovÏka ochr·nÌ
od zlÈho skutku. Hiri nenÌ stejnÈ jako vina. NejvyööÌ ˙roveÚ hiri
je nechuù ûÌt spoleËnÏ s dukkha.
Iddhip·da ñ Cesty k ˙spÏchu; stezky neboli z·kladny vedoucÌ k dokon·nÌ; Ëhanda (v˘le, aspirace, z·mÏr, rozhodnutÌ uskuteËnit nÏjakou Ëinnost nebo vykonat povinnost), virija (energie, ˙silÌ, vynaloûenÌ sil p¯i vykon·v·nÌ tÈto povinnosti bez p¯est·nÌ), Ëitta (pozornost, myölenkov· bdÏlost ve vztahu k tÈto povinnosti), vimam̌s· (proöet¯enÌ a pr˘zkum, promyölenÌ tÈto povinnosti).
149
Jath·bh˙tañÚ·nadassana ñ Znalost a vidÏnÌ vÏcÌ tak, jakÈ ony vskutˇ
ku jsou; synonymnÌ
s pojmem vipassan· (vhled).
JÛga ñ Jho, pouto (sanskrt. joga, juga). V jazyce p·li je pouûÌv·no slovo ÑjÛgaì Ëasto jako synonym pro ·sava (viz naho¯e). NÏkdy to
m· vöak vÌce zabÏhnut˝ v˝znam, jÌmû se oznaËuje ÑduchovnÌ
snaha, pouûitÌ, podstoupenÌ, ˙silÌì; toto slovo vzniklo ze z·kladu
slova Ñuja¯mÏnÌ neboli b˝t sv·z·nì, tedy Ñspojenì.
JÛgi ñ Adept, ten, kdo je pln˝ ˙silÌ, oddan˝; ten, kdo je Ñsv·z·nì skrze
˙silÌ s nÏjak˝m ment·lnÌm objektem nebo duchovnÌm cÌlem.
Kamma ñ »in; (sanskrt. karma); Ëinnosti tÏla, ¯eËi a mysli podmÌnÏnÈ
prospÏön˝m nebo neprospÏön˝m chtÏnÌm. Spr·vnÈ ˙mysly a Ëiny p¯in·öÌ dobrÈ v˝sledky, nespr·vnÈ ˙mysly a Ëiny p¯in·öÌ zlÈ
v˝sledky. Ne˙myslnÈ Ëiny nejsou kamma a nejsou dhammicky
podstatnÈ. Kamma nem· nic spoleËnÈho s osudem a ötÏstÌm, ani
to nenÌ oznaËenÌ pro kammick˝ v˝sledek. Buddha uËil ukonËenÌ
kammy. Uölechtil· osmidÌln· stezka, kter· ukonËuje p˘sobenÌ
ÑËiniteleì (att·), je Ñkamma, kter· ukonËuje veökerou kammuì.
(viz kammañvip·ka).
Kammañbhava ñ »innost st·v·nÌ, aktivnÌ proces st·v·nÌ; Ëinnost, kter· p¯iv·dÌ do existence, v˝sledkem Ëehoû je uppattibhava, stav
vznikajÌcÌ existence.
Kammañvip·ka ñ V˝sledek Ëinu, plod kammy; ötÏstÌ (nebe) a lÌtost
(peklo), vyvst·vajÌcÌ ze Ñspr·vn˝chì a Ñöpatn˝chì z·mÏr˘ (viz
ÑDuchovnÌ narozenÌì v kap. 10).
KataÚÚ˙ñkatavedÌ ñ VdÏËnost a Ëin z vdÏku; znalost toho, ûe nÏco bylo ku prospÏchu, a k tomu n·leûÌcÌ pocit vdÏku vhodnÏ spl·cen˝
v myölence, ¯eËi a Ëinu.
Khanda(y) ñ Sloûky, vrstvy, skupiny; pÏt subsystÈm˘ neboli z·kladnÌch funkcÌ, kterÈ utv·¯ejÌ lidskou bytost. Tyto skupiny nejsou samy o sobÏ entitami, jsou to pouze kategorie, do kter˝ch mohou
b˝t zaËlenÏny vöechny aspekty naöich ûivot˘. é·dn˝ z tÏchto
aspekt˘ nem· podstatu Ñj·ì, Ñtotoûnost j·ì, Ñexistenci v j·ì nebo
podobu typu Ñmoje j·ì; sloûky nemajÌ nic spoleËnÈho s Ñj·stvÌmì
a nenÌ tu û·dnÈ Ñj·ì, kterÈ by existovalo mimo tyto sloûky. Kdyû
150
se tÏchto pÏt sloûek p¯ipout· nebo jsou p¯ipout·ny, jsou zn·my
jako Ñup·d·nañkhandha (sloûky p¯ipoutanosti)ì. Nibb·na je to
jedinÈ, co nenÌ p¯ekryto pÏti khandhami. Jsou to:
r˙pañkhandha ñ skupina forem, zvl·ötÏ tÏla, jeho nervovÈho
systÈmu a smyslov˝ch objekt˘ (svÏta)
vÈdan·ñkhandha ñ skupina pocit˘ (srovnej s vÈdan·)
saÚÚ·ñkhandha ñ skupina vnÌman˝ch jev˘; rozliöenÌ, uskupenÌ
a ohodnocenÌ smyslovÈ zkuöenosti (srovnej se saÚÚ·)
saňkh·rañkhandha ñ skupina myölenkov˝ch formacÌ; myölenkov˝ proces a emoce, vËetnÏ v˘le, touhy, p¯ipoutanosti a ÑzrozenÌì
viÚÚ·nañkhandha ñ sloûka vÏdomÌ; prostÈ pozn·nÌ smyslovÈho
ˇ ta nejprimitivnÏjöÌ funkce mysli, skrze kterou se st·v· fyobjektu;
zick· smyslov· stimulace vÏdomou (aËkoli Ëasto prostou uvÏdomÏnÌ)
Khanti ñ TrpÏlivost, vytrvalost, zdrûenlivost, tolerance; p¯ijmutÌ a sn·öenÌ neËistot (spÌöe neû jejich potlaËenÌ) ve vztazÌch k lidem,
okolnostem a obtÌûnostem spojen˝m s praxÌ Dhammy dotud, dokud nejsou plnÏ pochopeny a uvolnÏny. Buddha naz˝val khanti
ÑnejlepöÌm zp˘sobem, jak sp·lit neËistotyì.
Khema ñ Jistota; osvobozenÌ od pout a od jha (joga).
KilÈsa ñ NeËistoty; vöechny vÏci, kterÈ poskvrÚujÌ, otupujÌ, zatemÚujÌ,
zneËisùujÌ a rozlÌtostÚujÌ mysl (Ëitta). T¯i z·kladnÌ kategorie kilÈsa
jsou lobha (neboli r·ga), dÛsa a mÛha (viz ÑChtivost, nen·vist
a zmatekì v kap. 2 a slovnÌk s termÌny lobha, dÛsa a mÛha).
Lobha ñ Chtivost; prvnÌ kategorie neËistot (kilÈsa), kterÈ zahrnujÌ erotickou touhu, tuûbu, lakotu a vöechny dalöÌ pozitivnÌ myölenky
a emoce. BÏûn˝m synonymem je r·ga (rozkoö).
Maggañphala ñ Stezka a plod stezky; jsou zde Ëty¯i stezky vedoucÌ
k Ñuölechtilostiì, tj. pozn·nÌ vyöl· z vhled˘, kter· p¯etÌnajÌ pouta
(samjÛdûana), a jsou zde Ëty¯i korespondujÌcÌ plody, kterÈ jsou
sklÌzeny na tÏchto stezk·ch (magga), kterÈ proch·zejÌ skrze zneËistÏnÌ. »ty¯i stezky a plody jsou znalosti a zkuöenosti, resp. dosaûenÌ stupnÏ ÑVstoupenÌ do prouduì, ÑJednou se navracejÌcÌì,
151
ÑNenavracejÌcÌ seì a ÑArahatì. Kaûd˝ stupeÚ m· svoji vlastnÌ ˙roveÚ nibb·ny neboli Ñkliduì.
Mah·purisavih·ra ñ P¯Ìbytek VelkÈ Bytosti (viz prvnÌ odstavec v kap.
9).
Mamam̌k·ra ñ ÑV mÈm vlastnÏnÌì, Ñv mÈm vykon·nÌì, sobectvÌ; drûenÌ nebo vykon·nÌ pocitu Ñmojeì a ÑmÈì. SilnÏjöÌ a hruböÌ vjem p¯ipoutanosti a vlastnÏnÌ vyvst·vajÌcÌ z pocitu Ñj·stvÌì (viz ÑJ·ì
a Ñmojeì v kap. 2).
M·ja ñ IIuze; ne vûdycky znaËÌ nÏco, co v˘bec neexistuje, ale to, co je
vidÏno nespr·vnÏ bez vhledu do jeho pravÈ podstaty. Nap¯Ìklad
Ñj·ì existuje jako koncept, ale ne jako skuteËnost ve svÈ podstatÏ; proto je to iluzornÌ p¯edstava nebo nÏco klamnÈho.
MÛha ñ Klam; t¯etÌ kategorie neËistoty (kilÈsa), kter· zahrnuje strach,
starostlivost, zmatenÌ, pochybnost, poblouznÏnÌ, oËek·v·nÌ, touhu po minulÈm a vinu. Je charakterizov·n myslÌ, kter· obÌh· kolem objektu.
Muni ñ Svat˝.
Nibb·na ñ Klid, vyhasnutÌ; Absolutno, NejvyööÌ, NejzazöÌ SkuteËnost
v buddhismu; ÑcÌlì buddhistickÈ praxe a nejvyööÌ moûnÈ dosaûenÌ lidskÈho tvora. Nibb·na se projevÌ tehdy, kdyû jsou plameny
neËistoty, p¯ipoutanosti, sobeckosti a dukkha vychladnutÈ a vyhasnutÈ. Kdyû jsou tyto plameny navûdy uhaöeny, projevuje se
nib·na dokonale ˙plnÏ a bezËase. Nem· nÏjakÈ mÌsto, neboù je
za existencÌ a neñexistencÌ, a ani pro ni nenÌ p¯ÌznaËn˝ nÏjak˝
stav mysli, neboù nenÌ ani ment·lnÌ a ani fyzickou z·leûitostÌ, ale
je to dhamma, kterou je mysl schopna realizovat a zakusit.
Nibb·nu je t¯eba realizovat v tomto ûivotÏ. V jazyce p·li m· toto
slovo z·klad v infinitivu slovesa Ñvychladnout, vyhasnout, vyhladitì. (Nibb·na je diskutov·na v tÈto knize. Zde uv·dÌme nÏkolik
odkaz˘ na ty Ë·sti knihy, kde se o tomto p¯edmÏtu pÌöe: ÑV˝znam suÚÚat·ì v kap. 4, Ñ⁄pln· p¯irozenost je suÚÚat·ì v kap.
5, ÑNep¯ekonateln· suÚÚat·ì a ÑV Doteku s suÚÚat·ì v kap. 9,
ÑB˝t öùastn˝ì v kap. 12 a ÑPoslednÌ öanceì v kap. 13.)
Nimitta ñ Znak, charakteristika, oznaËenÌ, image. Doch·zÌ k tomu p¯i
152
meditaci, kdy je vytvo¯en znak, jenû vyvst·v· dÌky koncentraci.
Jsou to takÈ znaky neboli charakteristiky objekt˘, kterÈ jsou
rozdÌlnostmi vytvo¯en˝mi myslÌ a na kter˝ch pozdÏji mysl lpÌ.
Nirodha ñ VyhasnutÌ, ust·nÌ, vyhlazenÌ; uskuteËnÌ se tehdy, kdyû je nÏco zcela vychladnuto, zklidnÏno a vyhasnuto tak, ûe to nem˘ûe
vzplanout, p¯imÌchat se nebo se st·t z·kladem pro opÏtovnÈ
vyvst·nÌ dukkha. ObyËejnÈ, doËasnÈ ust·nÌ nÏËeho je naz˝v·no
Ñatthangamaì. Adû·n Buddhad·sa ve snaze zd˘raznit koneËnost
nirodha oznaËuje tento termÌn jako ÑbezzbytkovÈ vyhasnutÌì.
Ottappa ñ Mor·lnÌ strach, mor·lnÌ hrozba; moud¯e se ob·vat n·sledk˘
ze zl˝ch skutk˘. Mor·lnÌ hrozba br·nÌ v kon·nÌ öpatnÈho na rozdÌl od viny, kter· uû je za öpatn˝m skutkem. NejvyööÌm stupnÏm
ottappa je strach z dukkha.
PaÚÚ· ñ Moudrost, vhled, intuitivnÌ pochopenÌ; musÌme vÏdÏt, jakÈ je
spr·vnÈ nazÌr·nÌ, pozn·nÌ, pochopenÌ a zakouöenÌ vÏcÌ, abychom uhasili dukkha. JmenovitÏ se jedn· o »ty¯i UölechtilÈ Pravdy, t¯i charakteristiky, podmÌnÏnÈ vznik·nÌ a pr·zdnotu. R˘znÈ
termÌny, kterÈ se pouûÌvajÌ pro vystiûenÌ v˝raz˘ ÑvÏdÏnÌì, nejsou
urËeny k vyj·d¯enÌ intelektu·lnÌ aktivity, i kdyû intelekt m· svoji
roli. D˘raz je kladen na p¯ÌmÈ, intuitivnÌ, neñkonceptu·lnÌ pochopenÌ ûivota, jak˝ je zde a nynÌ. PamÏù, jazyk a myölenka nejsou poûadov·ny. PaÚÚ·, spÌöe neû vÌra nebo sÌla v˘le, je charakteristickou kvalitou buddhismu.
P·pa ñ Zlo, ne¯est, slabost.
PatiËËañsamupp·da ñ Z·vislÈ spoluñvznik·nÌ, vnit¯nÏ podmÌnÏnÈ
spoluñvznik·nÌ, podmÌnÏnÈ spoluñvyvst·v·nÌ; hlubok˝ a podrobnÏ p¯ÌËinn˝ proces neboli tok, kter˝ zosnuje utrpenÌ
(dukkha); je to takÈ n·zev pro pops·nÌ tohoto procesu. N·slednÏ jsou uvedeny hlavnÌ sledy. ¡k·ry (mody neboli podmÌnky),
kterÈ jsou nÌûe vyjmenov·ny, jsou v tomto slovnÌku jednotlivÏ
vysvÏtleny.
VÏdomÌ (viÚÚ·na) vyvst·v· v z·vislosti na smyslovÈm org·nu
ˇ
a smyslovÈm objektu.
SpojenÌm tÏchto t¯Ì jev˘ je p¯Ìtomen kontakt, dotek (phassa).
153
Pocit (vÈdan·) se objevuje v z·vislosti na kontaktu.
Touha (tanh·) se objevuje v z·vislosti na pocitu.
ˇ (up·dan·) se objevuje v z·vislosti na touze.
P¯ipoutanost
Existence (bhava) se objevuje v z·vislosti na p¯ipoutanosti.
ZrozenÌ (dû·ti) se objevuje v z·vislosti na existenci.
St·rnutÌ a smrt (dû·ramarana) se objevuje v z·vislosti na zrozeˇ
nÌ.
LÌtost, bÏdov·nÌ, bolest, z·rmutek a zoufalstvÌ jsou tÌmto procesem plnÏ projeveny. Pr·vÏ tÌmto zp˘sobem doch·zÌ k vyvst·nÌ
celÈho n·nosu utrpenÌ (viz ÑPodmÌnÏnÈ spoluñvyvst·v·nÌì v kap.
10).
Phassa ñ KontaktnÌ dotek, uskupenÌ a spoleËnÈ fungov·nÌ smyslovÈho
org·nu, smyslovÈho objektu a smyslovÈho vÏdomÌ (viÚÚ·na).
ˇ
K tomuto kontaktu doch·zÌ tehdy, kdyû smyslovÈ podnÏty dostateËn˝m zp˘sobem pobÌdnou mysl k odpovÏdnÈ reakci, aù jiû nevÏdomÈ Ëi vÏdomÈ, ËÌmû je d·n impulz k vyvst·nÌ pocitu (vÈdan·).
PuÚÚa ñ Laskavost, ctnost, z·sluha.
R·ga ñ Tuûba; û·dost dostat Ëi mÌt nÏco. R·ga m˘ûe b˝t sexu·lnÌ povahy nebo to m˘ûe b˝t û·dost po hmotn˝ch Ëi nehmotn˝ch objektech a vÏcech. VzletnÏ ¯eËeno, tento pojem pokr˝v· vöechny
p¯ipoutanosti a neËistoty (viz lobha).
Riöi ñ VidoucÌ.
SaËËa ñ Up¯Ìmnost, pravdivost, p¯Ìmost.
Sam·dhi ñ Koncentrace, usebranost; jistÈ upevnÏnÌ mysli; usebr·nÌ
ment·lnÌho toku. Spr·vnÈ sam·dhi m· kvality Ëistoty, jasnosti,
stability, tichosti, p¯ipravenosti a vzneöenosti. Je to zdokonalenÌ
se v jednobodovosti (ekagatt·) a v dûh·nÏ. NejvyööÌ sam·dhi je
docÌlenÌ jednobodovÈ mysli (ekagattañËitta), tj. takovÈ mysli,
kter· se nestar· o nic jinÈho neû o realizaci nibb·ny. V öiröÌm slova smyslu m˘ûe b˝t slovo sam·dhi p¯eloûeno jako Ñmeditaceì,
coû znaËÌ rozvÌjenÌ mysli prost¯ednictvÌm sÌly sam·dhi.
SamuËËhedañpah·na ñ Z¯eknutÌ se prost¯ednictvÌm odseknutÌ; koneË-
154
nÈ odlouËenÌ; koneËnÈ a ˙plnÈ odstranÏnÌ neËistot tÌm zp˘sobem, ûe je odsekneme od jejich ko¯en˘.
Sam̌jÛdûana ñ Pouta, vazby; deset neËistot, kterÈ n·s drûÌ uvÏznÏny
v cyklech egoistickÈho zrozenÌ a smrti. Jsou to: vÌra v osobnost,
pochybnost, p¯ipoutanost k praxÌm a ritu·l˘m, smyslov· û·dost,
nezdrav· v˘le, tuûba po materi·lnÌch vÏcech, tuûba po nemateri·lnÌch vÏcech, dom˝ölivost, rozËÌlenÌ a nevÏdomost. Ti, kdo dos·hli stupnÏ ÑVstoupenÌ do prouduì, odsek·vajÌ prvnÌ t¯i pouta
a Arahati niËÌ vöech deset pout.
Saňkhata ñ PodmÌnÏnÈ, smyölenÈ, vytvo¯enÈ; vztahuje se to ke vöem
vÏcem, kterÈ jsou nest·lÈ, kterÈ vyvstanou a zmizÌ a kterÈ jsou
p¯edmÏtem z·kona idappaËËajat· (viz asaňkhata).
SaÚÚ· ñ Rozpozn·nÌ, vnÌm·nÌ, zkuöenost, ohodnocenÌ; jakmile mysl
p¯iöla do kontaktu (phassa) se smysly vnÌman˝m objektem a potÈ, co ho vyciùuje (vÈdan·), vznik· koncept, oznaËenÌ neboli
image, kter˝ se p¯ipevnÌ k danÈ zkuöenosti. Tato zkuöenost (vnÌmacÌ schopnost) v sobÏ zahrnuje schopnost rozezn·nÌ podobnostÌ v asociaci s minul˝mi zkuöenostmi a schopnost rozliöenÌ
hodnot objektu. NÏkdy se slovo ÑsaÚÚ·ì pouûÌv· v obecnÈ
neuhlazenÈ mÌ¯e, kdy se p¯ipodobÚuje ke Ñzkuöenostiì, jako tomu je v ·raÚÚasaÚÚ·, rozpozn·nÌ ÑprostÈho lesaì, a pathavÌsaÚÚ·, rozpozn·nÌ ÑprostÈ zemÏì (viz ÑStupnÏ suÚÚat·ì v kap.
9).
Sati ñ ⁄pln· mysl, pozornost, uvÏdomÏnÌ, p¯ipomenutÌ, rozpomenutÌ;
schopnost mysli zn·t a pozorovat samu sebe. Sati je n·stroj a p¯epravnÌ prost¯edek pro paÚÚ·. Moudrost nem˘ûe b˝t bez sati ani
rozvinuta, ani oûivena nebo pouûÌv·na. Sati nenÌ pamÏtÌ nebo
p¯ipomÌn·nÌm, i kdyû se k nim vztahuje. Ani to nenÌ pouh· obez¯etnost nebo opatrnost. Sati n·m dovoluje si uvÏdomovat to, co
m·me udÏlat. Je charakterizov·na rychlostÌ a hbitostÌ. V thajötinÏ
je slovo sati p¯eloûeno jako Ñraluekì, coû m˘ûe b˝t volnÏ p¯evedeno jako Ñp¯ipomenutÌì nebo snad jako ÑrozpomenutÌì. Toto je
ten smysl slova sati, kter˝ je Ëasto zapomenut. UvÏdomÏnÌ p¯ipomÌn· nebo p¯in·öÌ zpÏt moudrost. Toto p¯ipomenutÌ nenÌ stejnÈ
155
jako pamÏù, protoûe toto sati nep¯ivol·v· a nep¯ipomÌn· si koncepty nebo vÌry, ale intuitivnÌ moudrost, kter· je zakouöena spÌöe
neû prom˝ölena.
SatiñpaÚÚ· ñ ⁄pln· mysl a moudrost; sati a paÚÚ· musÌ pracovat spoleËnÏ. PaÚÚ· z·visÌ na sati. Moudrost vyvst·v· prost¯ednictvÌm
˙plnÈ mysli a uvÏdomÏnÌ ûivotnÌch zkuöenostÌ a je pouûÌv·na
k tomu, aby prezentovala zkuöenost skrze ˙plnou (dokonalou)
mysl. P¯esto bez dostateËnÈ moudrosti by byla tato ˙pln· mysl
chybnÏ pouûÌv·na. V thajskÈm hovorovÈm jazyce se satiñpaÚÚ·
p¯ekl·d· jako Ñinteligenceì. Kdyû tento pojem Adû·n Buddhad·sa pouûÌval v tomto smyslu, bylo to n·leûitÏ podle toho p¯eloûeno.
Satipa tth·na ñ »ty¯i z·klady neboli aplikace uvÏdomÏnÌ; Ëty¯i podklaˇ ˇ na kter˝ch musÌ b˝t sati zaloûena, aby doch·zelo k spr·vnÈdy,
mu ment·lnÌmu v˝voji. Proöet¯Ìme ûivot skrze tyto Ëty¯i subjekty
duchovnÌho studia:
k·j·nupassan·: kontemplace tÏla (v tÏlech)
vÈdan·nupassan·: kontemplace pocitu (v pocitech)
Ëitt·nupassan·: kontemplace mysli (ve stavech mysli)
dhamm·nupassan·: kontemplace Dhammy (v dhamm·ch)
SatiñsampadûaÚÚa ñ ⁄pln· mysl a sebeñuvÏdomÏnÌ; pojem podobn˝
pojmu satiñpaÚÚ·, rozdÌl leûÌ ve v˝znamu slova sampadûaÚÚa,
kterÈ je jiû ujasnÏn˝m pochopenÌm neboli moudrostÌ v Ëinnosti.
ZatÌmco je paÚÚ· rozvÌjena, neboli ÑuskladÚov·naì prost¯ednictvÌm prozkoum·v·nÌ a vhledu, sampadûaÚÚa je okamûitou
a zvl·ötnÏ pouûitelnou aplikacÌ moudrosti ve vztahu ke konkrÈtnÌ situaci nebo zkuöenosti. ZatÌmco paÚÚ· ch·pe, ûe Ñvöechno je
pr·zdnÈì, sampadûaÚÚa ch·pe, ûe Ñtoto je pr·zdnÈì. Vöechno
pochopenÌ se spolÈh· (opÌr·) na uvÏdomÏnÌ a na dokonalou mysl pro jejÌ schopnosti p¯ipomenutÌ, projevu a pouûitelnosti.
Sañup·disesañnibb·nañdh·tu ñ Prvek nibb·na se zbyl˝m palivem;
prvek nibb·na zakouöen˝ Arahaty, ve kterÈm jsou ukonËeny
vöechny neËistoty, ale jehoû pocity jeötÏ nejsou vyhasnuty, coû
156
znamen·, ûe pocity v tomto prvku jsou st·le povaûov·ny za buÔ
pozitivnÌ Ëi negativnÌ.
SÌla ñ Mravnost, spr·vnÈ chov·nÌ; Ëiny tÏlem a mluvou ve shodÏ
s Dhammou; zp˘sob ûivota ve spoleËnosti; tento zp˘sob je
opravdu mÌrumilovn˝, protoûe nepodmiÚuje ubliûov·nÌ. Opravdov· sÌla vyvst·v· spÌöe neû z dodrûov·nÌ pravidel nebo p¯edpis˘ z moudrosti a tu lze takÈ snadno a s radostÌ dodrûovat (viz
ÑVöechny praxe obsaûenÈ v jednÈ praxiì v kap. 4).
SÌlabbatapar·m·sa ñ PovÏra, p¯ipoutanost k praxÌm a ritu·l˘m; nevÏdomÈ lpÏnÌ a odd·nÌ se praxÌm, pravidl˘m, ritu·l˘m a ¯·d˘m; vykon·nÌ Ëehokoliv v d˘sledku chybnÈho smyslu. I spr·vn· praxe
m˘ûe b˝t tÌmto zp˘sobem chybnÏ pouûÌv·na.
SoraËËa ñ Vzneöenost, pokora, skromnost.
SuÚÚat· ñ Pr·zdnota: vöechny vÏci, bez jakÈkoliv v˝jimky, jsou prostÈ Ñj·ì a vöeho, co Ñn·leûÌ k j·ì, a jsou pr·zdnÈ, bez jakÈhokoliv
v˝znamu nebo hodnoty Ñj·ì, jsou pr·zdnÈ a osvobozenÈ od pocit˘ Ñj·ì a Ñmojeì. SuÚÚat· je vrozenou kvalitou neboli charakteristikou vöeho, vËetnÏ ÑKoneËnÈ Realityì, ÑBohaì a nibb·ny. Pojmem suÚÚat· se takÈ oznaËuje mysl, kter· je osvobozen· od
uchopov·nÌ, kter· je prost· û·dosti, zloby a zmatku. Nibb·na je
ÑnejvyööÌ pr·zdnotaì, osvobozen· a prost· att· a attanÌj·, pr·zdn·, bez nevÏdomosti, touhy, p¯ipoutanosti, ega, zneËiötÏnÌ
a dukkha (viz ÑV˝znam suÚÚat· v kap. 4 a Editorova Pozn·mka
k p¯ekladu pojmu SuÚÚat·ì).
Sutta ñ Rozhovor; doslova Ñnitì. Tento termÌn se v thÈrav·dovÈm buddhismu pouûÌv· pro oznaËenÌ rozhovor˘, kterÈ jsou p¯ipisov·ny
Buddhovi a nÏkterÈ z nich i jeho û·k˘m.
Tanh· ñ Touha, û·dost, ûÌzeÚ, slepÈ chtÏnÌ; tanh· je vûdy nevÏdom·
ˇ a nemÏla by b˝t zmatenÏ zamÏnÏna sˇ Ñmoudr˝m chtÏnÌmì
(samm·ñsankappa, spr·vnou touhou). Buddha rozpozn·v· t¯i
druhy tuûeb: smyslovou touhu, touhu po existenci (mÌt, b˝t)
a touhu po neexistenci (nemÌt). Touha je podmÌnÏna hloup˝m
pociùov·nÌm (vÈdan·). Touha naopak zosnuje lpÏnÌ, p¯ipoutanost (up·d·na).
157
Tath·gata ñ OdeölÈ do Takovosti, To TaktojdoucÌ, To p¯ich·zejÌcÌ; pojem, kter˝ pouûÌval Buddha, kdyû se obracel s·m na sebe. Tento
pojem byl takÈ p¯ÌleûitostnÏ pouûit p¯i obecnÈm odkazu na Arahaty (ProbuzenÈ).
Tathat· ñ Takovost, pr·vÏ takovÈ, jakÈ to je; ani toto a ani tamto; skuteËnost neñdu·lnosti. VÏci jsou pr·vÏ takovÈ, jakÈ jsou (pr·zdnÈ), bez ohledu na naöe vnÌm·nÌ, milosti a nemilosti, p¯edpoklady a vÌry, nadÏje a vzpomÌnky.
Tilakkhana ñ T¯i charakteristiky, t¯i znaky existence; vrozenÈ rysy
ˇ podmÌnÏn˝ch vÏcÌ, jmenovitÏ faktick˝ch projev˘ nest·losvöech
ti (aniËËat·), neuspokojivosti (dukkhat·) a neñj· (anattat·).
Tipitaka ñ ÑT¯i koöeì pÌsem; Vinaja (disciplÌna a k·zeÚ mnich˘ a mniˇ öek), Sutta (rozhovory Buddhy a hlavnÌch û·k˘) a Abhidhamma
(psychickoñfilosofickÈ texty). ÑKoöeì se to naz˝v· proto, ûe to
p¯ipomÌn· schr·nky, kterÈ obsahujÌ p˘vodnÌ rukou psan· pÌsma
na palmov˝ch listech.
Tiratana ñ TrojÌ Klenot: Buddha, Dhamma a Sangha (viz tisarana).
Tisarana ñ TrojÌ ˙toËiötÏ: Buddha, Dhamma a Sangha. BÏûnÏ se ˇm· za
ˇ ûe se jedn· o vnÏjöÌ ˙roveÚ ˙krytu: tj. o Buddhu, kter˝ ûil p¯ed
to,
dvÏma a p˘l tisÌci lety, o jeho uËenÌ a o jeho realizovanÈ û·ky.
OkamûitÏ p¯Ìstupn· ˙toËiötÏ lze nalÈzt uvnit¯ sebe sama: tj. vrozen· schopnost zn·t pravdu a b˝t probuzen, skuteËnost patiËËañsamupp·da a spr·vn· praxe podle Dhammy, poznan·
Buddhou. Tento pojem je shodn˝ s pojmem ÑTiratanaì (TrojÌ
Klenot).
Up·dan· ñ P¯ipoutanost, lpÏnÌ, uchopov·nÌ; hloupÏ se nÏËeho drûet,
povaûujÌce tak vÏci za Ñj·ì a Ñmojeì; br·t vÏci z osobnÌho hlediska. Tento pojem neoznaËuje vÏci, kterÈ jsou drûeny, ale je to
oznaËenÌ pro û·dostivÈ uspokojenÌ (Ëhandañr·ga) ve vztahu
k vÏcem. Buddha rozliöuje Ëty¯i druhy up·d·na: p¯ipoutanost
k smyslovosti, p¯ipoutanost k n·zor˘m, p¯ipoutanost k p¯edpis˘m a praxÌm a p¯ipoutanost ke slov˘m, t˝kajÌcÌm se osobnÌ totoûnosti s Ñj·ì. VöimnÏte si, ûe drûet nÏco moud¯e je sam·d·na
(viz prvnÌ t¯i sekce v kap. 10).
158
Va ttasam̌s·ra ñ Cykly toul·nÌ, cykly zrozenÌ a smrti; toul·nÌ zp˘sobeˇ ˇ nÈ nevÏdomostÌ a p¯ipoutanostÌ prost¯ednictvÌm zrod˘ ega (viz
dû·ti) a smrtÌ.
VÈdan· ñ Pocit; ment·lnÌ reakce na nÏco nebo zabarvenÌ smyslovÈ
zkuöenosti (phassa). Pocit p¯ich·zÌ ve t¯ech form·ch: p¯ÌjemnÈ
neboli p¯ijatelnÈ (sukhavÈdan·), nep¯ÌjemnÈ neboli bolestnÈ
(dukkhavÈdan·) a neurËitÈ, tj. ani p¯ÌjemnÈ ani nep¯ÌjemnÈ
(adukkhamasukhavÈdan·). VÈdan· je ment·lnÌ faktor, a proto
by nemÏl b˝t tento pojem zamÏÚov·n s fyzick˝mi vjemy. Tato
primitivnÌ Ëinnost mysli nenÌ emocÌ, kter· je daleko komplexnÏjöÌ a zahrnuje myölenÌ, neboli komplikovanÏjöÌ aspekty Ñpocit˘ì,
jak je toto slovo ch·p·no v angliËtinÏ (viz kap. 10).
Vih·ra ñ SpoËÌv·nÌ, p¯Ìbytek, domov.
Vidûdû· ñ PravÈ pozn·nÌ, vhled, moudrost; vÏdÏnÌ a znalost vÏcÌ tak,
jakÈ ony opravdu jsou; tzn. znalost a vÏdÏnÌ jejich nest·losti,
neuspokojivosti a neñj· ñ pr·zdnoty. Vidûdû· vytrh·v· z ko¯en˘,
niËÌ a nahrazuje avidûdû·, tedy nevÏdomost (viz ÑNevÏdomost
suÚÚat·ì v kap. 5).
Vimutti ñ VysvobozenÌ, osvobozenÌ, spasenÌ; pokud zde nenÌ û·dnÈ
kvalifikujÌcÌ p¯ÌdavnÈ jmÈno, znaËÌ pojem vimutti ˙plnÈ, koneËnÈ
uvolnÏnÌ z pout egoistickÈ existence a utrpenÌ. NicmÈnÏ m˘ûeme
rozliöit t¯i stupnÏ vysvobozenÌ, jeû jsou nÌûe vyjmenov·ny (viz
ÑOsvobozenÌ do pr·zdnotyì v kap. 9).
tadangañvimutti: n·hodnÈ neboli spont·nnÌ vysvobozenÌ, kterÈ
nastane p¯irozenÏ bez jakÈhokoliv praktickÈho ˙silÌ na naöÌ stranÏ tehdy, kdyû jsme odvr·ceni nebo kdyû zapomeneme na bÏûnÈ problÈmy nebo p¯ipoutanosti. I kdyû n·m tento proûitek pom˘ûe z˘stat relativnÏ v klidu, nedostaËuje to k vnesenÌ trvalÈho
klidu a ötÏstÌ
vikkhambanañvimutti: vysvobozenÌ potlaËenÌm. Prost¯ednictvÌm
praktickÈho ˙silÌ drûÌme mysl od moûnosti rozvÌjet poskvrnÏnÈ
stavy. Toto vysvobozenÌ p¯in·öÌ vÏtöÌ, ale ne jeötÏ ˙pln˝ mÌr, svobodu a svÏûÌ klid
samuËËhedañvimutti: vysvobozenÌ odseknutÌm. OdlouËÌme a vy-
159
ko¯enÌme neËistoty skrze sÌlu transcendentnÌ stezky, takûe jiû nenÌ moûnÈ, aby kdy vÌce vyvstalo jakÈkoliv zneËiötÏnÌ. To p¯in·öÌ
trval˝ a bezËas˝ mÌr, svobodu a svÏûÌ klid; tomu se bÏûnÏ ¯Ìk·
ÑosvÌcenÌì.
ViÚÚ·na ñ VÏdomÌ; vÏdom· schopnost vnÌm·nÌ smyslov˝ch objekt˘
ˇ
skrze
öest otvor˘ (oËi, uöi, atd.). Je to ta nejz·kladnÏjöÌ ment·lnÌ
aktivita, kter· je poûadov·na pro ˙Ëast ve smysly vnÌmanÈm svÏtÏ (lÛka). Bez tÈto Ëinnosti neexistuje û·dn· zkuöenost.
Vipassan· ñ Vhled, jasnÈ nazÌr·nÌ; nahlÌûenÌ p¯Ìmo do pravÈ p¯irozenosti vÏcÌ, tj. aniËËat·, dukkhat· a anattat·, takÈ patiËËañsamupp·da, tathat· a samoz¯ejmÏ suÚÚat·. Vipassan· jeˇ nynÌ popul·rnÏ oznaËov·na jako ment·lnÌ rozvoj, jenû je praktikov·n za
˙Ëelem zÌsk·nÌ vhledu. V takov˝chto p¯Ìpadech nesmÏjÌ b˝t zamÏÚov·ny teorie a techniky zvl·ötnÌch praxÌ se skuteËn˝m proûitkem nest·losti.
160
BUDDHAD¡SA NIKDY NEZEMÿE
Buddhad·sa nikdy nezem¯e.
I kdyû zem¯e tÏlo, kterÈ neuslyöÌ,
zdali je nebo nenÌ, nez·leûÌ na tom,
protoûe je to pouze nÏco, co proch·zÌ Ëasem.
Buddhad·sa pokraËuje, nenÌ tu û·dnÈ umÌr·nÌ.
Aù jsou öpatnÈ Ëi dobrÈ Ëasy,
je ve shodÏ s prav˝m uËenÌm.
NabÌdl svÈ tÏlo a mysl, aby neust·le slouûily
pod vedenÌm Buddhy.
Buddhad·sa ûije st·le, nenÌ tu û·dnÈ umÌr·nÌ.
Navûdy slouûÌ vöemu lidstvu
prost¯ednictvÌm DhammickÈ v˝zvy,
kter· leûÌ skryta za tÌm vöÌm ñ
” p¯·telÈ, vy to nevidÌte!
Co umÌr·?
I kdyû um¯u a tÏlo p¯estane ûÌt,
m˘j hlas, jasn˝ a Ëir˝,
st·le znÌ v uöÌch p¯·tel,
stejnÏ hlasitÏ jako vûdy.
StejnÏ jako bych nikdy nezem¯el,
tÏlo Dhammy ûije d·l.
161
Nakl·dejte se mnou tak,
jako bych nikdy nezem¯el,
jako bych byl neust·le s v·mi se vöemi,
jako tomu bylo d¯Ìve.
RozpovÌdejte se o vöem,
co v·m leûÌ v mysli,
jako bych sedÏl spoleËnÏ s v·mi
a pom·hal v·m vystihnout podstatu.
Nakl·dejte se mnou tak,
jako bych nikdy nezem¯el,
z Ëehoû pak vzejde mnoho prospÏönÈho.
NezapomeÚte na dny
urËenÈ pro diskusi o DhammÏ.
Realizujte Absolutno a skonËete s umÌr·nÌm!
Buddhad·sa Bhikkhu
1987
162
O AUTOROVI
Buddhad·sa Bhikkhu (Buddh˘v sluûebnÌk) se stal buddhistick˝m mnichem (bhikkhu) v roce 1926, kdy mu bylo dvacet let. Po nÏkolikaletÈm studiu v Bangkoku ho zaËala p¯itahovat p¯Ìroda, kde chtÏl str·vit
zbytek svÈho ûivota proöet¯ov·nÌm Buddhovy Dhammy podobnÏ, jak
to Ëinil i Buddha. Proto zaloûil v roce 1932 st¯edisko Suan Mokkhabal·r·ma (Zahrada SÌly OsvÌcenÌ), kterÈ se nach·zelo blÌzko jeho rodnÈho mÏsta v jiûnÌm Thajsku. V tÈ dobÏ to bylo jedinÈ lesnÌ st¯edisko
Dhammy v danÈm regionu a jedno z velmi m·la mÌst, kterÈ bylo urËenÈ ke cviËenÌ se ve vipassan· (meditaci vedoucÌ k ÑjasnÈmu vhleduì
do skuteËnosti). N·zev tohoto st¯ediska a jmÈno Buddhad·sy Bhikkhu
se zaËaly öÌ¯it po okolÌ, coû zp˘sobilo, ûe jeho ûivot a pr·ce jsou nynÌ
povaûov·ny za jedny z nejvlivnÏjöÌch ud·lostÌ v buddhistickÈ historii.
Zde m˘ûeme sdÏlit pouze p·r z tÏch v˝znamn˝ch sluûeb, kterÈ vykonal ve prospÏch buddhismu.
Adû·n Buddhad·sa pracoval ve snaze zaloûit a vysvÏtlit podstatnÈ principy starod·vnÈho buddhismu. Tato pr·ce byla zaloûena na
rozs·hlÈm v˝zkumu p·lijsk˝ch text˘ (buddhistick˝ k·non a koment·¯e), zvl·ötÏ pak na promluv·ch a hovorech samotnÈho Buddhy (sutta
pitaka), coû bylo podloûeno jeho vlastnÌm pr˘zkumem a praxÌ tohoto
ˇ
Buddhova uËenÌ. Z tohoto z·kladu se mu poda¯ilo
odkr˝t Dhammu, kter· vskutku uhasÌn· dukkha
a se kterou se vz·pÏtÌ podÏlil s kdek˝m, kdo o ni
mÏl z·jem. Jeho cÌlem bylo vytvo¯it kompletnÌ
seznam odkaz˘ na Buddhovo uËenÌ, kter˝ by
pomohl p¯i souËasnÈm a budoucÌm studiu
a praxi. Jeho p¯Ìstup byl vûdy vÏdeck˝, p¯Ìm˝ a praktick˝.
AËkoli jeho form·lnÌ vzdÏl·nÌ
trvalo jen sedm let, k Ëemuû by se
dalo p¯ipoËÌtat obdobÌ, kdy studo-
163
val jazyk p·li, poda¯ilo se mu zÌskat osm velice v˝znamn˝ch doktor·t˘ na thajsk˝ch univerzit·ch. O jeho p¯Ìstupu k uËenÌ bylo seps·no
mnoho doktorandsk˝ch pracÌ. Knihy, kterÈ s·m psal nebo kterÈ byly
sestaveny z jeho hovor˘, zaplÚujÌ celou mÌstnost v N·rodnÌ knihovnÏ
a ovlivnily mnoho opravdov˝ch thajsk˝ch buddhist˘.
ProgresivnÌ elementy v thajskÈ spoleËnosti, zvl·ötÏ mladÌ lidÈ, byly inspirov·ny jeho rozs·hl˝m myölenÌm, uËenÌm a neosobnÌm p¯Ìkladem. Od roku 1960 bylo st·le vÌce aktivist˘ a myslitel˘ z takov˝ch oblastÌ, jak˝mi bylo vzdÏl·nÌ, soci·lnÌ pÈËe a zemÏdÏlstvÌ a rozvoj venkova, p¯itahov·no k jeho uËenÌ, rad·m a p¯·telstvÌ. Jeho pr·ce pomohla
inspirovat novou generaci mnich˘, kte¯Ì se zajÌmali o soci·lnÌ oblast.
Od tÈ doby, kdy zaloûil Suan Mokkh, studoval vöechny ökoly
buddhismu a vöechny hlavnÌ n·boûenskÈ tradice. Tento jeho z·jem byl
spÌöe praktick˝ neû teoretick˝. MÏl z·jem sjednotit vöechny geni·lnÌ
n·boûenskÈ lidi, v˝znamem Ëehoû mÏlo b˝t pomoci ostatnÌm p¯ekonat sobeckost a spoleËnÏ usilovat o svÏtov˝ mÌr. Tato jeho oböÌrn·
uvÏdomÏlost mu dopomohla zÌskat pro svÈ ideje mnoho p¯·tel a student˘ z celÈho svÏta, z nich nÏkte¯Ì byli k¯esùanÈ, muslimovÈ, hinduistÈ a sikhovÈ.
P¯ed ned·vnou dobou takÈ zaloûil Mezin·rodnÌ Dhammovou
Poustevnu. Zde probÌhajÌ na zaË·tku kaûdÈho mÏsÌce kurzy vedenÈ
v angliËtinÏ a urËenÈ pro cizince, kde jim je p¯edv·dÏno spr·vnÈ pochopenÌ buddhistick˝ch princip˘ a praxe. KromÏ toho jsou takÈ organizov·na setk·nÌ, kter· jsou vedena v thajskÈm jazyce. D·le doufal, ûe
by se mÏla po¯·dat setk·nÌ pro buddhisty z celÈho svÏta, kter· by se
konala pod z·ötitou hesla ÑSrdce buddhismuì, se kter˝m by ˙ËastnÌci
souhlasili a vzali ho za svÈ. Zat¯etÌ chtÏl d·t dohromady vöechna n·boûenstvÌ, kter· by spoleËnÏ spolupracovala ku pomoci lidstva.
V poslednÌch p·r letech ûivota zaloûil nÏkterÈ novÈ projekty, na
z·kladÏ nichû pokraËoval v sluûbÏ Buddhovi a lidstvu. Jeden z projekt˘ je Suan Atammajat·r·ma, coû je malÈ trÈninkovÈ st¯edisko urËenÈ
pro zahraniËnÌ mnichy, nach·zejÌcÌ se v klidnÈm h·jku blÌzko samotnÈho st¯ediska soust¯edÏnÌ. SmÏrnice, kterÈ ustanovil, vedou k v˝voji
ÑDhammov˝ch mision·¯˘ì, kte¯Ì jsou zbÏhlÌ v BuddhovÏ uËenÌ a kte¯Ì
164
O AUTOROVI
jsou dostateËnÏ zkuöenÌ ve vipassan· a dok·ûÌ p¯izp˘sobit Buddhovu
Dhammu problÈm˘m modernÌho svÏta.
Sestersk˝ projekt se naz˝v· Dhamma M·t· (DhammovÈ Matky).
Ve spoleËnosti je nedostatek ûen, jeû jsou duchovnÌmi uËitelkami; ony
sice existujÌ, ale nenÌ jim d·na moûnost adekv·tnÌho projevu. Dhamma
M·t· m· za ˙kol vyzdviûenÌ statusu ûeny tÌm zp˘sobem, ûe jim poskytuje lepöÌ p¯Ìleûitosti a podporu v buddhistickÈm kl·öternÌm ûivotÏ
a meditaËnÌ praxi. Vyvst·v· tak nadÏje, ûe budeme mÌt vÌce ûen, kterÈ
mohou Ñd·t prost¯ednictvÌm Dhammy zrod jin˝m.ì
Adû·n Buddhad·sa zem¯el v Suan Mokkh 8. Ëervence 1993. Pr·ce ve st¯edisku Suan Mokkh pokraËuje st·le jako p¯edtÌm, podle z·kon˘ p¯Ìrody.
ANGLICK› PÿEKLADATEL DhammaviË·jo se narodil v Anglii
v roce 1958. Byl ordinov·n na mnicha v roce 1980 a nynÌ sÌdlÌ v severnÌm Thajsku.
EDITOR Santikaro Bhikkhu se narodil v Chicagu a p¯iöel do Thajska s MÌrov˝mi sbory v roce 1980. V roce 1985 byl ordinov·n na mnicha a p¯iöel do Suan Mokkh, aby zde studoval s Buddhad·sou
Bhikkhuem.
165
OBSAH
⁄vod
Editorovo vysvÏtlenÌ pojmu suÚÚat·
5
11
»·st 1
SRDCE BUDDHISMU
15
1. Z¡KLADNÕ PRINCIPY
UhaöenÌ dukkha
Jedna prost· hrst
17
18
19
2. DUCHOVNÕ DOKTOR
23
DuchovnÌ nemoc
23
ÑJ·ì a Ñmojeì
26
Ego, egoismus a j·stvÌ
27
Nic, aù je to cokoliv, by nemÏlo b˝t drûeno jako Ñj·ì nebo Ñmojeì 28
Chtivost, nen·vist a zmatek
31
3. PR¡ZDNOTA NEBOLI SU““AT¡
V pr·zdnotÏ jsou veökerÈ ctnosti
Pobou¯en· mysl
33
34
36
»·st 2
39
4. VäECHNA U»ENÕ, VäECHNY PRAXE
41
V˝znam pr·zdnoty
43
Nic, aù je to cokoliv, by nemÏlo b˝t drûeno jako Ñj·ì nebo Ñmojeì 45
Vöechny praxe obsaûenÈ v jednÈ praxi
47
166
5. NELPÃNÕ NA é¡DN… VÃCI
⁄pln· p¯irozenost je suÚÚat·
NevÏdomost pr·zdnoty
Laskavost a drûenÌ
Spalov·nÌ Dhamm
49
53
54
56
58
6. PROST… POCITŸ ÑJ¡ì A ÑMOJEì
Mysl je suÚÚat·
SuÚÚat· pro laiky
ProstÈ utrpenÌ
61
63
63
65
7. ELEMENTY PR¡ZDNOTY
Pr·zdn˝ element
Za vöemi elementy
67
67
70
8. POZN¡NÕ PR¡ZDNOTY
SkuteËnÈ pozn·nÌ
Dva druhy pr·zdnoty
BezzbytkovÈ vyhasnutÌ
V˝znam zrozenÌ
73
73
75
48
79
9. STUPNÃ PR¡ZDNOTY
Nep¯ekonateln· suÚÚat·
PostupnÈ kroky suÚÚat·
V doteku s pr·zdnotou
OsvobozenÌ do pr·zdnoty
Vypr·zdnÏnÌ kammy
JÛga pr·zdnoty
Hled·nÌ perly
81
82
83
85
86
88
89
90
»·st 3
PRAXE S PR¡ZDNOTOU
93
167
10. KONTEMPLACE PODMÕNÃN…HO SPOLUñVZNIK¡NÕ
PodmÌnÏnÈ spoluñvyvst·v·nÌ
DvÏ metody
ProstÈ zakouöenÌ
éÌt spr·vnÏ
DuchovnÌ narozenÌ
95
96
97
99
100
102
11. VJEMOV… ILUZE
Nest·lost, neuspokojivost a neñj·
P¯ÌjemnÈ pocity
105
105
106
12. PRAXE BÃHEM ÑNORM¡LNÕ DOBYì
BezcennÈ k vlastnÏnÌ
»innost bez Ëinitele
»Ìm nestojÌ za to b˝t
Znova upadnout do hlouposti
B˝t öùastn˝
ZrozenÌ a smrt
109
110
111
112
114
115
117
13. PRAXE V OKAMéIKU SPOJENÕ A V OKAMéIKU SMRTI
PoslednÌ öance
UmÏnÌ skoku
P¯ipravenost na smrt
121
122
125
127
14. VYSVOBOZENÕ
Pozorujte sami sebe
To nejlepöÌ zdravÌ
131
131
132
Strom osvÌcenÌ (bÛdhi)
Pozn·mky
SlovnÌk p·lijsk˝ch termÌn˘
B·seÚ: Buddhad·sa nikdy nezem¯e
O autorovi
135
137
143
161
163
168
ÑBuddhovo UËenÌ Pr·zdnotyì
Buddhad·sa Bhikkhu
Vydalo nakladatelstvÌ ADA, Na Florenci 21, Praha 1
jako svoji 13. publikaci se svolenÌm
nakladatelstvÌ WISDOM Boston, USA.
1. vyd·nÌ
P¯eklad: Aleö Ad·mek
Odborn˝ redaktor: Petra Ad·mkov·
Ob·lka: Aleö Ad·mek, Ivan Voseck˝, Jan äavrda
Grafick· ˙prava a sazba: Jan äavrda
ISBN 80ñ901930ñ2ñ1

PR¡ZDNOTA V SRDCI STROMU OSVХCENХ

Transkript

Podobné dokumenty

OPOPspol. s ro Obsah - A-top

stáhnout