APSS CR_zari

ZPRAVODAJ
A s o c i a c e p o s k y t o v a t e l ů s o c i á l n í ch s l u ž e b Č e s k é r e p u b l i k y
10. ročník • číslo 3
září 2008 • www.apsscr.cz
Obsah čísla: •Aktuality APSS ČR •Odborná konference 3 ]
•Péče o osoby s demencí 12 ]
4 ]
•Novela zákona
• Transformace sociálních
služeb
•Sociální péče
č. 108/2006
Sb.
16 ]
6 ]
•Supervize 17 ]
8 ]
•Zprávy z regionů
20 ]
ZPRAVODAJ 3 / 2008
Vážení kolegové,
úvodník č. 3 Zpravodaje
Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR píši již
jako „profesionální“ prezident. Naše Asociace se
tímto rozhodnutím a krokem stala jedinou
„profesionální“ Asociací v České republice
a s počtem téměř 440 členů, resp. poskytovatelů sociálních služeb, nadále posiluje pozici
největšího profesního sdružení v oblasti sociálních služeb vůbec.
Od 1. září má tak APSS ČR tři zaměstnance, počátkem roku 2009 vzroste tento
počet na celkem pět zaměstnanců. Kontakty
a podrobné konkrétní údaje budou zaslány
všem členům v průběhu měsíce října.
V podzimních měsících se kancelář APSS
ČR bude soustřeďovat především na pořádání
dvou odborných konferencí a Valné hromady,
dále pak na vypracování tří projektů z vyhlášeného programu OPLZ v rámci Evropských
strukturálních fondů (vzdělávání managementu sociálních služeb, značka kvality, vzdělávání SQSS v Jihočeském kraji). Dále bude
zintenzivňována spolupráce se zahraničními
asociacemi a institucemi (Evropská asociace
E.D.E., rakouská a slovinská asociace, nizozemská nadace Vincentinum, aj. )
Z důležitých činností mi dovolte ještě zmínit nadále probíhající jednání s VZP ČR (zejména o rehabilitační péči) a připomínkování
klíčových zákonů a dokumentů (108/2006
Sb., 48/1997 Sb. metodické pokyny MPSV
ČR a další). Přeji vám všem klidný podzim,
Jiří Horecký, B. A.
prezident APSS ČR
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
Vás zve na odbornou konferenci
Individuální plánování
sociálních služeb
Odborná témata:
Individuální plánování sociálních služeb, Sestavování individuálních plánů,
Vzdělávací příprava a podpora klíčových pracovníků, Role a odpovědnost
managementu v plánování služby, Plánování služby a podpůrná psychoterapie,
Metodika pro plánování sociálních služeb, Elektronické zpracování individuálních plánů, aj.
Kdy: 20. 11. 2008; od 9.30 do 14.00 hodin
Kde: Kongresové centrum Floret,
Květnové nám. 391, Praha – Průhonice
Cena: 900,- Kč/osoba (členové APSS ČR- 2 osoby zdarma)
Přednášející:
Mgr. Martin Haicl, Bc. Jiří Sembdner, PhDr. Marie Hermanová,
Mgr. Jan František Krupa, Mgr. Lucie Bicková, Ing. René Pelánek,
Jiří Horecký, B.A. a další
PO UKONČENÍ KONFERENCE
PROBĚHNE VALNÁ HROMADA ASOCIACE (pouze pro členy)
Přihlásit na konferenci se lze na www.apsscr.cz
Konference APSS ČR
na DVD
Neměli jste možnost zúčastnit se některé z odborných konferencí pořádaných
APSS ČR? Chcete s materiály a výstupy
konference seznámit Vaše spolupracovníky? Objednejte si DVD s obrazovým záznamem konference, včetně powerpointových prezentací a obrazové přílohy.
• Restriktivní opatření, 26. 6. 2008
Tábor
• Zdravotní péče v pobytových zařízeních, 23. 9. 2008 Brno
• Individuální plánování sociálních služeb, 20. 11. 2008 Praha
Cena: 390,- Kč/členové APSS ČR 490,- Kč/nečlenové APSS ČR poštovné a balné 30,- Kč
Objednávky: [email protected]
Tisková konference, 26. 6. 2008 Tábor, Restriktivní opatření
Redakce Zpravodaje APSS ČR, Foto:Jiří Doležal
Vydavatel: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, Klokotská 101, 390 01 Tábor. Grafické zpracování: RUDI, a. s., Komenského 1839, 390 02 Tábor.
Tisk: Tomáš Vebr, Máchalova 7, 772 00 Olomouc. Adresa redakce a příjem inzerce: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, Klokotská 101, 390 01 Tábor.
Pověřený redaktor: Jiří Horecký B.A., zástupce Ing. Slavomír Štefan [email protected]. Redakční rada: Radka Vašková, [email protected],
JUDr. Eduard Kaplan, [email protected], dr. Oldřich Körber, [email protected], Mgr. Karel Ryjáček, [email protected]. Zpravodaj vychází současně na internetové adrese www.apsscr.cz. Roční předplatné 200,-Kč, objednávka na www.apsscr.cz. Povoleno rozhodnutím MK ČR, registr. číslo MK ČR E 11018, ISSN 1802-0046.
3
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
ZPRAVODAJ 3 / 2008
Restriktivní opatření v pobytových zařízeních
sociálních služeb – Odborná konference
dne 26. 6. 2008 v Táboře
V letošním roce již třetí odborná konference pořádaná Asociací poskytovatelů
sociálních služeb ČR se vyznačovala několika superlativy. Jednoznačně největší
konference, která hostila celkem 600
osob, nejenže přilákala zástupce odborné veřejnosti, ale zejména koncentrace
odborníků a lidí, „kteří k této problematice mají co říct“, byla velmi vysoká.
Konferenci zahájil náměstek ministra
práce a sociálních věcí MUDr. Marián
Hošek, který zdůraznil slabou hranici mezi ochranou uživatelů a možností
porušení jejich práv, hranici, o které je
nutné diskutovat a hledat individuální
potřeby uživatelů.
Hned v úvodu konference zazněly
příspěvky pěti ředitelů domovů pro seniory, domovů pro osoby se zdravotním
postižením a domovů se zvláštním režimem, během kterých byly prezentovány
konkrétní případy klientů, zaměstnanců, příklady z praxe a problémy, které řeší poskytovatelé sociálních služeb
s § 89 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
Zazněly také zásadní otázky: Co je
a není restriktivní opatření? Lze bránit pohybu u osob, které nejsou pohybu schopny? Jak řešit akutní situace
a skloubit dodržení ustanovení příslušného paragrafu a bezpečí uživatelů a zaměstnanců? Jak řešit restriktivní opatření v oblasti, která spadá výhradně do
kompetence lékařů, nikoliv pracovníků
v sociálních službách, v oblasti léků? Do
jaké míry nechávat volný pohyb uživatelů a jak se chovat v případě střetu zájmů
opatrovníků a uživatelů?
Během celé konference pak zaznívala
potřeba definování dvou funkcí omezujících opatření. Funkce restriktivní
ve smyslu § 89 a funkce bezpečnostní,
jejímž cílem je zajištění bezpečnosti
klienta, zejména v noci, resp. během
spánku klienta a na základě jeho osobní
žádosti.
Hostem konference byla také ministryně vlády ČR pro lidská práva
MUDr. Džamila Stehlíková, která se
tématu restriktivních opatření věnuje
již delší dobu a spolupracuje s Asociací
poskytovatelů sociálních služeb ČR.
V úvodu svého vystoupení paní
ministryně zdůraznila náročnost práce v sociálních službách, ale i obrovský kvalitativní posun, který sociální
služby prodělaly zejména v rámci jejich transformace v posledních letech.
Zmínila rozpolcenost při respektování
obou již zmíněných pólů a hranic mezi
nimi a zmínila skutečnosti, že restriktivní opatření, zejména pak v psychiatrii a zdravotnictví, jsou tématem a problémem již několik staletí.
Problematika restriktivních opatření
byla dotknuta ze všech možných úhlů
pohledu. Z již zmíněného pohledu poskytovatelů sociálních služeb jak v případě seniorů, tak osob se zdravotním
postižením a také z pohledu zadavatele
sociálních služeb, kterého představovali zástupci z Ministerstva práce a sociálních věcí.
Hranici restrikcí a jejich tradiční
rozměr posunul svými třemi konkrétními příklady Ing. Karel Štěrba.
PhDr. Pavel Čáslava ve svém příspěvku: Restriktivní opatření – pohled zpět
rozebral velice zajímavý tzv. Stanfordský experiment, který mimo jiné ukazuje, že obyčejní lidé mohou být snadno svedeni k antisociálnímu chování
v prostředí anonymity. Své vystoupení
zakončil pravdivými hypotézami:
Přestaňme věřit, že selháním zabrání
pouze legislativní opatření a jejich bezchybná aplikace.
Buďme více vnímaví k procesům
v týmech, které jsou tzv. pod pokličkou. (Skupinové normy, profesní solidarity, postoje neformálních vlivných
autorit, „značkování“, morální uvolněnost). Zvyšujme svůj práh citlivosti
tím, že využijeme externí odborníky,
průvodce, supervizory!
„Jediné, co je zapotřebí k tomu, aby
zvítězilo zlo, je, aby dobří lidé nic nedělali.“
Mgr. Martin Haicl hovořil o restriktivních opatřeních nejen z pohledu supervizora a z pohledu ředitele
poměrně velikého Ústavu sociálních
služeb, ale také z pohledu konzultanta
mnoha pobytových zařízení sociálních
služeb.
4
Prim. MUDr. Iva Holmerová rozebrala specifika osob trpících demencí,
seznámila přítomné s výsledky realizovaného průzkumu a pohledy na jednotlivá stádia demence. MUDr. Tamara
Tošnerová pojednala ve svém příspěvku
o roli psychiatra v souvislosti s §89,
přiblížila výsledky výzkumu mapování
psychiatrické medikace a dotkla se problému psychofarmak jako restriktivního
opatření.
JUDr. Eduard Kaplan uchopil téma
restriktivních opatření z právního hlediska, především pak Základní listiny
práv a svobod a zákona O sociálních
službách. Zdůraznil dvě primární oblasti péče v pobytových zařízeních – sociální a zdravotní - kdy na výkon zdravotní
péče nelze vztáhnout §89 předmětného
zákona.
Zástupci z kanceláře veřejného ochránce Mgr. Petra Matyášová a Mgr. Marie
Lukasová prezentovaly poznatky zástupce ombudsmana při návštěvě zařízení
pro seniory a zdravotně postižené v letech 2006 a 2007.
PhDr. Marie Hermanová pojednala
o restriktivních opatřeních na konkrétním příkladu rakouského zařízení a přiblížila vnímání těchto problémů u našich jižních sousedů.
JUDr. Jana Kořínková z občanského
sdružení QUIP naděje pro změnu přiblížila problematiku restrikcí z pohledu uživatele, jeho práv a respektování
jeho vůle. Pohled na opatření omezující
pohyb z pozice uživatele, jeho potřeb
a obav přiblížil také Milan Lipner, socioterapeut a lektor, jehož příspěvek znamenal závěr celé konference.
Je mnoho dalších témat, ať již v oblasti lidských práv, individuálního plánování sociálních služeb či respektování
potřeb klienta, o kterých, stejně tak jako
v případě opatření omezujících pohyb,
je nutno diskutovat. Diskutovat veřejně,
otevřeně, odborně a v dostatečné míře.
Za Asociaci poskytovatelů sociálních
služeb ČR vám mohu slíbit, že budeme
iniciátory těchto diskuzí, konferencí
a vzdělávacích projektů.
Jiří Horecký, B.A. et B.A.(Hons)
prezident APSS ČR
ZPRAVODAJ 3 / 2008
Vážení účastníci konference,
je mi velikou ctí, že jsem mohl přijmout záštitu nad dnešní konferencí
k problematice restriktivních opaření
v zařízeních sociální péče a tímto bych
se také rád omluvil za osobní nepřítomnost.
Oblast konference velice vítám zejména proto, že při užívání restriktivních opatření stojíme na jemné hranici
mezi přímou ochranou uživatele a zároveň možným porušením jeho práv.
Lidé žijící v zařízeních sociálních služeb jsou jedni z nejzranitelnějších a je
pro ně velmi obtížné si prosadit svá
práva. Je zejména na poskytovateli,
aby jim zajistil odpovídající podporu.
Hledání této citlivé hranice, co je restrikcí a co je ochranou uživatele, je
nutně otázkou veřejné diskuse. Jsem
proto velmi rád, že Asociace poskytovatelů sociálních služeb tomuto tématu dává odpovídající prostor.
Problematikou užití restriktivních
opatření v sociálních službách se MPSV
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
koncepčně zabývá již od roku 2002.
Po metodickém doporučení a novele
zákona o sociálním zabezpečení, který stanovil povinnost užívat opatření
omezující pohyb osob pouze v případě
ohrožení zdraví a života, MPSV v rámci Česko-britsko-holandského projektu vyškolilo 40 odborníků na danou
oblast. Zákon o sociálních službách
a prováděcí vyhláška předkládá dva
základní nástroje, jak předcházet možnému porušení práv uživatelů. Zákon
č. 108/2006 Sb. v § 89 stanoví přesný
postup poskytovatelů sociálních služeb
při užití opatření omezujících pohyb
osob v případě přímého ohrožení zdraví a života. Standardy kvality následně
hovoří o postupu při možném porušení práv v plném rozsahu.
Při hodnocení postupů při užití opatření omezujících pohyb osob
nelze hodnotit postupy užívané v sociálních službách paušálně. Vždy je
nutné zachovávat individuální přístup
vycházející z reálných potřeb každého
Fotoreportáž z konference
5
uživatele. Porušením práva na volný
pohyb totiž nemusí být použití klecového lůžka, ale také například nepodání chodítka seniorovi.
Po více než roce a půl účinnosti
zákona můžeme konstatovat, že §89,
který se věnuje opatřením omezujícím
pohyb osob v zařízeních sociálních
služeb, je pouze prvním krokem, který
otevřel širokou diskusi, co s restriktivními opatřeními. Z tohoto důvodu MPSV zřizuje nezávislý odborný
panel, zaměřený na problematiku
restriktivních opatření, který by měl
podpořit MPSV v hledání dalších nástrojů a strategií v dané oblasti.
Na závěr bych Vám chtěl popřát
mnoho pracovních úspěchů v příštích
letech, spokojené zaměstnance a hlavně klienty, protože oni jsou nejlepší
vizitkou Vaší práce.
S pozdravem
RNDr. Petr Nečas,
místopředseda vlády ČR, ministr
práce a sociálních věcí
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
ZPRAVODAJ 3 / 2008
Na společné cestě ke kvalitě
Statutární město Ostrava realizovalo v letech 2006 až 2008 rozsáhlý vzdělávací
projekt s názvem „Zvyšování kvality sociálních služeb na území statutárního města
Ostrava“ – zkráceně „Q Ostrava“.
Finanční prostředky na jeho realizaci
byly získány z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR ve výši 6,4 mil.
Kč. Hlavními cíli projektu byla podpora
poskytovatelů při zavádění kvality sociálních služeb a posílení jejich odborných
kompetencí při naplňování požadavků nově
definovaných zákonem č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách. Projekt byl připraven
pro pracovníky na manažerských pozicích
nestátních neziskových organizací, příspěvkových organizací, městských obvodů i magistrátu a také pro odborný personál v přímé
péči o uživatele služeb. Hlavními tématy
vzdělávání byly standardy kvality sociálních
služeb, které se vhodným způsobem podařilo
propojit s ostatními manažerskými metodami řízení, což umožnilo jejich vnímání
v širším kontextu. Pro 382 účastníků byly
připraveny celkem 324 semináře, komplexní vzdělávání s osvědčením absolvovalo 360
osob. Významným efektem projektu bylo
vytvoření neformální komunikační sítě na
bázi partnerství mezi jednotlivými poskytovateli a zadavateli sociálních služeb, mezi
profesemi i úrovněmi řízení .
Jak vnímali projekt někteří z účastníků:
Mgr. Anna Hamelová, vedoucí sociálního
útvaru, Domov pro seniory Kamenec, p. o.
„….V létě roku 2006 se na zařízeních
sociálních služeb začíná hovořit o připravovaném projektu, který je financován
z ESF. Z brožurek se dovídáme, že nás
vzdělávání provede standardy kvality sociálních služeb. Kolik tam bude míst? Vyberou mě? Když nebudu vybrána, jak budu
vědět, jak tu kvalitu dělat?
Podzim roku 2006 – první vzdělávací
moduly začínají běžet. Proč jsem se tak
zase hnala do „nějakého“ vzdělávání…..
Je to na celý den! Zavřená v místnosti.
Vždyť se stejně kvalita naučit nedá. Plno
cizích lidí a těch „zdravotníků“ co tam
bude, kteří nás sociální nechápou! Pochyby čiší z většiny z nás. Ovšem lektor
profesionál nás vtáhne do problematiky.
Určitě to nemá lehké, protože odpůrců
je mnoho, ale postupnými kroky a pravidelnými setkáními se zase suneme všichni
o poznání dále…. A těch dobrých praxí,
které si směňujeme! Dochází i k různým
názorovým střetům, ale není vývoj celé
společnosti postaven na konfliktu?
A komunikace se zdravotníky se také
stává otevřenější…“
Mgr. Markéta Grecmanová, personalista a finanční manager, Bílý nosorožec, o.p.s.
„…..Přestože naše organizace Bílý nosorožec, o.p.s., nastoupila v květnu roku
2006 do vzdělávání již ve fázi, kdy jsme
měli základní zkušenosti se zaváděním
standardů kvality do sociálních služeb,
….. vzdělávání v projektu Q Ostrava nám
umožnilo rozšířit si obzory o dané problematice a bylo důležité také z hlediska
motivovanosti a sjednocení samotných
zaměstnanců k práci na standardech; ti
do této oblasti zavádění metod řízení kvality zpočátku tolik neviděli.
Nejednalo se o získávání návodů a přesných rad, jak k implementaci standardů
přistupovat či ji provádět, což jsme zpočátku nekvitovali příliš pozitivně; nicméně to nebylo ani záměrem vzdělávání. Výměna zkušeností a dobré praxe se nakonec
stala tím nejpodstatnějším faktorem.
Navazující témata vzdělávání Další
metody řízení kvality, kterých jsme se posléze jako vedoucí pracovníci organizací
účastnili, nám přinesly nové znalosti, náhledy na způsoby a cesty, jak k některých
věcem přistupovat jinak.
V situaci
zavádění tržního systému také do sociálních služeb a na půdě konkurenceschopnosti, jsou manažerské dovednosti navíc
stále více potřeba a stávají se základním
pilířem kompetencí každého vedoucího
pracovníka….“
6
Mgr. Eva Krestová, ANIMA VIVA o.s.
„….S požadavkem zavádění Národních standardů kvality sociálních služeb
vstoupily do ANIMY jisté obavy ze zvládnutí množství práce navíc a ze správného
uchopení tohoto úkolu. Proto jsme velmi
ocenili nabízenou pomocnou ruku města.
…… Pozitivně hodnotím také vzájemná
setkávání s lidmi pohybujícími se v sociálních službách, navazování kontaktů
a získávání zpětné vazby na vlastní organizaci. …..Obecně lépe byly v naší skupině
přijímány semináře s praktickými příklady, interaktivní formou výuky a k diskuzi
podněcující atmosférou. … Z mého pohledu projekt splnil svůj účel a záleží už
jen na nás všech, jak s nabytými znalostmi
a zkušenostmi naložíme….“
Z celkového hodnocení projektu vyplynuly nejen zkušenosti pozitivní, ale byly
identifikovány i problémové oblasti, vyplývající z rozsáhlé administrace projektu,
délky jeho trvání, zvýšené náročnosti na
udržení motivace účastníků v „hektické“
době registrací poskytovatelů a změn, které přinesl citovaný zákon od 01.01.2007.
Přesto však průběh i výsledky realizace
projektu předčily očekávání realizačního
týmu i účastníků. Svým rozsahem a podporou poskytovatelů na území Ostravy
může být dobrým příkladem podpory
města a jeho spolupráce s poskytovateli. Je
inspirací pro přípravu dalšího návazného
projektu odpovídajícího aktuálním vzdělávacím potřebám.
Bližší informace najdete na webových
stránkách projektu www.qostrava.cz
ZPRAVODAJ 3 / 2008
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
Transformace pobytových služeb na Vysočině
Bc. Jiří Vondráček,
člen Rady kraje Vysočina, oblast sociálních
věcí,
komunitního
plánování a NNO se
narodil dne 12. září
1956 v Ledči nad
Sázavou. Vystudoval
Střední ekonomická
škola v Havlíčkově Brodě, poté Vysokou
školu pedagogickou v Hradci Králové,
obor charitativní a sociální práce. Pracoval
jako místostarosta města Havlíčkův Brod,
ředitel Oblastní charity v Havlíčkově Brodě, od r. 2004 je uvolněným radním kraje
Vysočina. Je ženatý, má dva syny.
Jak je zřejmé z mého životopisu, zabýval
jsem se ve své praxi mimo jiné zajištěním
terénních i pobytových sociálních služeb. Mé
dosavadní pracovní zkušenosti mne přivedly
k názoru, že obě skupiny služeb mají své uživatele a své opodstatnění. Když se mi v rámci
připomínkového řízení poprvé dostal do ruky
materiál Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb, vzbudil ve mně
pochybnosti o tom, zda je tento záměr reálný.
Ptal jsem se, zda dokážeme financovat provoz
malých zařízení. Pro koho je vhodná nabídka života v chráněném bydlení a pro koho
vhodná není? Co bychom při zániku ústavů
sociální péče dovedli nabídnout lidem s mentálním postiženým při zhoršení zdravotního
stavu např. v souvislosti s věkem? Měl jsem
pochybnosti o reálnosti připravené koncepce.
Na počátku roku 2007 jsme byli osloveni
s nabídkou v účasti na projektu transformace
organizovaném z úrovně MPSV. Kraj Vysočina se do projektu transformace vybraných
sociálních zařízení přihlásil s tím, že jej vítá
jako příležitost ke změně pro mnohé obyvatele pobytových zařízení. Při výběru zařízení
jsme upřednostnili Ústav sociální péče Jinošov
o kapacitě cca 70 lůžek, protože vzhledem ke
svému umístění na okraji malé obce poskytuje
při stálém bydlení omezenou dostupnost obchodů, kulturních institucí, služeb a dalších
příležitostí k sociálnímu začleňování. Druhým důvodem byl i jeho stavebnětechnický
stav, který při zachování kapacity prakticky
vylučoval možnost dosažení kvalitní úrovně
bydlení. Podle možností projektu transformace kraj předpokládal i vytvoření podmínek
pro přechod do transformovaných služeb i pro
klienty z dalších zařízení. Cílem bylo efektivně využít prostředky na transformaci a umožnit co největšímu množství uživatelů přejít
do přirozeného prostředí pod podmínkou, že
v přirozeném prostředí jim bude možné zajistit dostatečnou a z hlediska veřejných financí
trvale udržitelnou podporu prostřednictvím
terénních a ambulantních sociálních služeb.
22. února 2008 však došlo z důvodu dlouhodobého působení dřevokazného hmyzu
k bodovému zřícení části stropu v jednom
z pokojů druhého nadzemního patra Ústavu sociální péče v Jinošově. Po konzultaci se
statikem byl preventivně vyklizen celý objekt
a klienti dočasně umístěni v ubytovně Vojenské letecké základny v Náměšti nad Oslavou.
Hned první dny po zřícení části stropu nad
druhým nadzemním patrem hlavní budovy
Ústavu sociální péče v Jinošově (USP), museli
krajští správci majetku přizvat statiky, kteří
posoudili závažnost statických poruch budovy
zámečku. Následovalo nutné vyklizení objektu vč. vyčistění půdních prostor. Z dosud
získaných zjištění statických poruch stropních
nosných konstrukcí a nově zjištěných poruch
krovu vyplývá, že bude nutná rozsáhlá oprava krovu a střešního pláště zámečku, dále
bude nutná výměna půdních stropních konstrukcí a rozsáhlá výměna nosných stropních
konstrukcí nad prvním nadzemním patrem.
Kromě těchto opatření stav objektu vyžaduje
také výměnu oken, přestavbu a nové vybavení
stravovacího provozu i další investice do systému vytápění.
Ústav ve spolupráci se zřizovatelem se zabýval s ohledem na výše uvedené skutečnosti jak
otázkou průběhu transformace, tak i otázkou
cílového stavu. Zahájili jsme s nejbližším
městem s rozšířenou působností s Náměští nad
Oslavou jednání o vhodném objektu nebo pozemku pro chráněné bydlení. Protože soustředění chráněného nebo podporovaného bydlení
při transformaci v jednom městě může v rámci sítě sociálních služeb dlouhodobě působit
problémy, hledáme možnosti i v dalších obcích v okrese Třebíč. Počítáme se stavebními
úpravami ve dvou rodinných domcích v centru Třebíče, které jsou ve vlastnictví kraje a odpadají tak pořizovací náklady. Možné bude
využít také záměru Oblastní charity Třebíč
na výstavbu chráněného bydlení v Budišově
a zvažujeme také hledání možnosti v oblasti
Moravských Budějovic, odkud část obyvatel
ústavu pochází. Ústav se již zabývá i podobou vlastního procesu transformace z hlediska
přípravy klientů.
Zabývali jsme se však také otázkou nabídky pobytové služby pro uživatele, pro které se
procesem transformace z důvodu jejich věku
nebo zdravotního stavu nepodaří vytvořit
odpovídající podmínky v přirozeném prostředí. Za důležité považužujeme též řešení
7
situace mentálně postižených, kteří dosáhli
seniorského věku a dostali se tak do situace,
kterou běžná populace řeší zpravidla v domovech pro seniory. Dalším problémem, který vyžaduje řešení, je absence zařízení specializovaného na pobyty umožňující nácvik
praktických dovedností např. nakupování,
využívání veřejných služeb, sebeobsluhy
a činností uplatnitelných na trhu práce. Toto
zařízení je využitelné pro obyvatele dalších
ústavů, ale i pro uživatele žijících v rodinách, kteří by si přechodným pobytem mohli
zvýšit své kompetence a kteří nemají v běžném prostředí k tomuto nácviku příležitost.
Nácvik by mohl být spojen i s odlehčovací
službou.
Na základě všech uvedených skutečností
jsme si definovali následující záměr. V rámci
projektu transformace chceme vytvořit podmínky pro přechod uživatelů do nového typu
služby na základě jejich individuálních plánů. Podmínky budou vytvořeny v odpovídajících objektech k bydlení s kapacitou nepřesahující deset lůžek rozmístěných v různých
obcích s důrazem na možnost sociálního začleňování, ekonomicky udržitelnou nabídkou
sociálních služeb, zajištěním pokrytí transformačních nákladů a individuální přípravou
konkrétních klientů na přechod do jiné struktury sociálních služeb. Tato příprava klientů
bude probíhat v náhradních prostorách, kde
jsou ubytováni v důsledku havárie.
Areál ÚSP Jinošov bude přestavěn na nácvikové a tréningové středisko spojené s odlehčovací službou, kde budou osoby s mentálním
postižením připravovány na zvládání standardních situací a tím bude zvyšována jejich
schopnost sociálního začleňování. K tomuto
nácviku využijeme zkušenosti pracovního
týmu z Jinošova, který bude mít za sebou
zvládnutí procesu transformace ústavu. Zázemí areálu v Jinošově umožňuje i nácvik práce
v zahradnictví a v komunálních službách
a absolventi tréningu získají kompetence, které mohou nabídnout na trhu práce především
zaměstnavatelům ve veřejné sféře. Zároveň
předpokládáme zachování kvalitní ubytovací
kapacity pro klienty, o které by objektivně nebylo možné pečovat mimo ústav. Tato kapacita by neměla překročit 40 lůžek.
Jsem přesvědčen, že pokud se nám podaří
prosadit tuto koncepci stane se pro nás transformace pobytových sociálních služeb skutečně nástrojem ke zlepšení života spoluobčanů
se zdravotním postižením.
Bc. Jiří Vondráček
radní kraje Vysočina
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
ZPRAVODAJ 3 / 2008
Doprovázení umírajících
Bolest a stáří
Bolest je podle WHO (Světová zdravotnická organizace) a IASP (Mezinárodní společnost pro studium bolesti)
definována jako „Nepříjemný senzorický a emocionální prožitek spojený se
skutečným či potencionálním poškozením tkání, nebo který je v termínech
takového postižení popisován. Bolest je
vždy subjektivní“.
Úvod
V rozvinutých západoevropských zemích přibývá starých lidí. K definici stáří se používají různá kritéria, nejčastěji
používáme dělení populace dle věku,
a proto bývá obecně za starého člověka označován člověk starší 65 let. I ve
zdravotnictví musíme s touto populační
skupinou stále více počítat a přizpůsobit
péči jejím požadavkům. V souvislosti
s procesem stárnutí dochází k určitým
změnám v organizmu, které vyžadují
specifické přístupy a modifikaci zaběhnutých postupů i v léčbě bolesti.
Vnímání bolesti u seniorů
S přibývajícím věkem pacienta dochází k výraznému přirozenému snižování
fyziologických funkcí řady orgánů, zvyšuje se polymorbidita a zároveň přibývají různá bolestivá onemocnění, která
jsou často řešena invazivními léčebnými
intervencemi, ve farmakoterapii musíme
počítat se změnami v oblasti účinnosti
léčiv a výskytu nežádoucích účinků všechny tyto faktory musíme mít v léčbě bolesti seniorů na paměti a zvážit je
při návrhu vhodné analgetické terapie.
Jak je to s vnímáním bolesti u seniorů – dochází ke snížení nebo k zvýšení citlivosti na bolest? Na tuto otázku
není stále mezi odborníky jednotný
názor. Senioři totiž tvoří velmi nesourodou skupinu s velkými individuálními rozdíly. Zatímco v oblasti nocicepce
dochází k určitému útlumu, některé
studie ukazují zvýšení „prahu bolesti“
asi u 15 % seniorů. To může vést až
k ovlivnění ochranné funkce bolesti
tzn. zvýšenému procentu akutních onemocnění, která probíhají u seniorů bez
bolesti (až kolem 40 % pacientů starších
65 roků vykazuje nebolestivý průběh
peritonitidy, často dochází k nebolestivému srdečního infarktu,…). Naopak je
to u silné chronické bolesti, kde často
dochází u seniorů ke zvýšení citlivosti,
což je dáno psychogenní komponentou
bolesti. Psychický stav má u starších lidí
velký vliv na vnímání intenzity bolesti,
výraznější než u mladších lidí. Prožívaná
intenzita bolesti je ještě zesilována sociální izolovaností (skutečnou či domnělou), nemohoucností a nesoběstačností,
pocitem zbytečnosti. Bolest bývá často
i s těmito pocity zaměňována. Dlouhodobá silná bolest výrazně snižuje kvalitu života pacienta a ve svém důsledku
vede až k poruchám osobnosti, proto je
našim prvořadým úkolem bolest pacientovi zmírnit nebo odstranit.
Léčba bolesti
Prvním krokem, který vede ke kvalitní léčbě bolesti, je důkladný a pečlivý
odběr anamnézy bolesti. U pacienta
vždy zjišťujeme intenzitu, lokalizaci
a charakter bolesti, projekci, vyvolávající či zhoršující příčiny a event. i úlevové mechanismy, které pacient používá k úlevě od bolesti. Starší pacienti
mají často obtíže s vyjádřením intenzity
a charakteru bolesti – využíváme VAS,
Melzackovu škálu,… a často jen z chování pacienta usuzujme na prožívanou
intenzitu bolesti.
Součástí lékařské anamnézy je pečlivý
odběr farmakologické anamnézy, fyzikální vyšetření a znalost všech onemocnění pacienta.
Léčba bolesti u seniorů by měla být
vedena podle:
8
Metodických pokynů pro léčbu akutní
a chronické nenádorové bolesti a Metodických pokynů pro léčbu onkologické
bolesti vydané Společností pro studium a léčbu bolesti (SSLB) ČLS JEP. Ty
nevyčleňují seniory jako samostatnou
skupinu obyvatel, jen v určitých doporučeních upozorňují na určitá specifika
a modifikace pro léčbu této populační
skupiny.
Doporučená léčba bolesti seniorů
zahrnuje kombinaci farmakologických
a nefarmakologických léčebných postupů: psychoterapii, rehabilitaci, invazivní
postupy, metody alternativní medicíny
a psychiatrickou péči.
Farmakoterapie je základem léčby
bolesti onkologické i neonkologické.
Strategie léčby bolesti vyhází ze třístupňového žebříčku Světové zdravotnické
organizace (WHO) publikovaného poprvé v roce 1986 a původně určeného
pro léčbu bolesti onkologické, který byl
zcela přejat pro léčbu bolesti neonkologické, akutní i chronické. Žebříček je
tvořen třemi základními stupni terapie:
první stupeň pro nejméně intenzivní
bolest zahrnuje neopioidní analgetika,
druhý stupeň pro silnou až intenzivní
bolest přidává k neopioidním analgetikům slabý opioid a ve třetím stupni je
slabý opioid nahrazen opioidem silným
u intenzivní, kruté bolesti. Všechny
stupně je možné doplňovat koanalgetiky (antikonvulziva, antidepresiva,…)
ZPRAVODAJ 3 / 2008
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
pro léčbu specifických bolestivých stavů
a adjuvantní medikací k potlačení nežádoucích účinků analgetik (antiemetika,
laxativa).
Neopioidní analgetika
Neopioidní analgetika tvoří chemicky
různorodou skupinu:
- paracetamol - je u seniorů pro své minimální nežádoucí účinky neopioidním analgetikem první volby, vhodná
je kombinace s metamizolem, s NSA
- koxiby, s kodeinem, tramadolem,
- metamizol – je pro akutní, subakutní
bolest, nevhodný k dlouhodobé aplikaci,
- nesteroidních antiflogistika (NSA)
- dobrý analgetický efekt je u mnohých preparátů (kromě selektivních
NSA tzv. koxibů) převážen výrazným
rizikem vzniku NÚ: vředové choroby
gastroduodena, poruchami krvácivosti a možností poškození ledvin při
dlouhodobém užívání. Možnost vzniku NÚ NSA u seniorů je 4x větší než
u mladší části populace. Čípková ani
injekční forma aplikace nijak nesnižuje riziko vzniku žaludečních a duodenálních vředů!
Opioidy
Podle síly analgetického účinku se
opioidy dělí:
1.slabé opioidy - dihydrokodein, kodein, tramadol.Kombinace slabých opioidů s neopioidními analgetiky zvyšuje účinek obou analgetik, s následnou
možností snížit dávky, tím snížit vedlejší účinky.
2.silné opioidy - morfin, piritramid,
buprenorfin, fentanyl, oxykodon,
hydromorfon atd.
Při nasazování opioidní medikace je
důležitá pomalá titrace, pečlivé sledování výskytu nežádoucích účinků: nauzea,
zvracení a zácpa, ospalost, závratě, zmatenost. Ty často omezují podávání těchto léků u seniorů, vhodnější pro ně je
podávání lékových forem s postupným
uvolňováním a transdermálních forem,
u nichž je výskyt nežádoucích účinků
menší.
Pravidla léčby bolesti seniorů
- aplikace analgetik dle žebříčku WHO,
využívat vhodné kombinace neopioidních, opioidních a adjuvantních
léčiv,
- „start low, go slow“ - iniciální dávkování začínáme na úrovni nejnižší oče-
III. STUPEŇ
SILNÁ BOLEST
II. STUPEŇ STŘEDNĚ
SILNÁ BOLEST
II. STUPEŇ
MÍRNÁ BOLEST
Neopioidní analgetikum
Slabé opioidy
+ neopioidní
analgetikum
kávané účinné dávky a pomalu titrujeme dle odpovědi pacienta,
- podávání léků podle hodin – pravidelné podávání dle farmakokinetiky,
přednost mají analgetika s prodlouženým uvolňováním, pro průlomovou
bolest využívat léky rychle působící,
- přednost mají neinvazivní aplikační
formy (perorální nebo transdermální,
rektální),
- předvídání nežádoucích účinků,
z nichž některé bývají u seniorů výraznější a jejich léčba,
- prospěšnost analgetické medikace
musí vždy zřetelně převyšovat její vedlejší projevy,
- pravidelné přehodnocení účinnosti
farmakoterapie.
Silné opioidy
+/- neopioidní
analgetikum
Cílem léčby bolesti je zmírnění až
odstranění bolesti, zajištění nerušeného
spánku, zvýšení funkční kapacity a celkové zlepšení kvality života, podle individuálních schopností každého jedince. V praxi se bohužel často setkáváme
s názorem, že bolest ke stáří patří. Toto
podceňování bolesti vede k nedostatečné úlevě od bolesti u starých lidi, což
v dnešní době považujeme za neetické
a nemorální. Snahou každého lékaře by
mělo být pomoci starým lidem prožít
důstojné stáří.
Kamila Ondráčková
lektor
akreditovaná vzdělávací agentura
CURATIO®
Pozvání na 9. Podzimní ples
pro zdravotně postižené ČR
Stalo se tradicí, že Domov Na Hrádku, poskytovatel sociálních služeb se
sídlem Červený Hrádek, každoročně
pořádá ples pro zdravotně postižené ČR. Ve spolupráci s občanským
sdružením Hrádeček a firmou Incheba Praha se 9. Podzimní ples pro
zdravotně postižené ČR bude konat
v říjnu 2008 v areálu holešovického
Výstaviště Praha.
Ples proběhne pod záštitou místopředsedy vlády RNDr. Petra Nečase,
hejtmana Středočeského kraje Ing. Petra Bendla, radního hl.m. Prahy PhDr.
Milana Pešáka a prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
Třístupňový
žebříček WHO
Jiřího Horeckého, B.A.
Patronem plesu bude Stanislav Hložek. K tanci a poslechu zahraje taneční
orchestr TOX Jaroslava Trnky a řada dalších umělců. Připravený program
a moderátorské umění Slávka Boury jsou zárukou dobré nálady a pohody.
Celá akce je podpořena mnoha sponzory, bez kterých by nebylo možné ples
uskutečnit. Již tradičně je ples finančně podpořen Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR ve výši 15.000,- Kč.
Případní zájemci se mohou obrátit na tel. číslo 731 613 280 a e-mail [email protected]čně Vás zveme a těšíme se na setkání s Vámi.
Bc. Tesařová Jitka
9
ZPRAVODAJ 3 / 2008
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
Domov důchodců Roudnice nad Labem
Domov důchodců Roudnice nad Labem byl otevřen v roce 2003 jako moderní bezbariérové zařízení poskytující
celoroční ubytování seniorů.
Objekt domova se nachází ve velmi
klidné části města. Domov důchodců
je rozdělen na dva pavilony „A“ a „B“,
oba pavilony jsou vzájemně propojeny
spojovací chodbou, jsou dvoupodlažní
a v každém je výtah. Kapacita domova
je 132 lůžek v 60 jednolůžkových, 32
dvoulůžkových a 4 apartmánech pro
manželské dvojice. Pokoje jsou vybaveny vlastním sanitárním zařízením
a všechny mají vlastní dorozumívací
zařízení propojené na sesternu domova.
V pokojích je možnost bezbariérového přístupu na balkón, v přízemí pavilonu „B“ na předzahrádky. Příjemné
posezení je možné v atriu u šumící fontány.
K procházkám slouží upravené prostranství kolem domova. K posezení
v chládku při letních měsících slouží
venkovní altán, který je využíván při
akcích, jako je pečení vuřtů nebo k poslechu hudby. V objektu domova je kavárna, kde si mohou klienti posedět nad
šálkem kávy nebo čaje a pochutnat si na
zákusku.
V jednotlivých patrech objektu „A“
jsou kluby, kde mohou obyvatelé posedět při poslechu televize nebo při oslavách narozenin.
V objektu domova jsou dvě ergo dílny a kaple, kterou navštěvují i obyvatelé
z přilehlého okolí.
Služby domova důchodců jsou určeny
seniorům a invalidním důchodcům, kteří dosáhli věku pro přiznání starobního
důchodu a mají sníženou schopnost zajistit si základní životní potřeby vlastními silami.
Protože jsou v našem zařízení i obyvatelé, kteří používají inkontinentní pomůcky vedení domova oslovilo společnost HOSPIMED spol. s r.o. o pomoc
při jejich likvidaci. V lednu letošního
roku nám byl představen přístroj VACUMET VDi 101, který upravuje inkontinentní pomůcky tak, že se můžou likvidovat jako komunální odpad a ne jako
odpad nebezpečný. Přístroj používáme
od ledna tohoto roku, obsluha přístroje
je velmi jednoduchá a přístroj obsluhují
pracovnice přímé obslužné péče. Údržba
stroje je také velmi jednoduchá. Pořizo-
vací cena spolu s nákupem specielních
pytlů, určených pro tuto likvidaci se našemu zařízení vrátí během
roku, protože náklady na likvidaci nebezpečného odpadu jsou shodné. S používáním přístroje jsou pracovnice přímé
obslužné péče velmi spokojeny, protože
při zavakuování inkontinentních pomůcek se zamezí úniku zápachu, obsluha
přístroje je velmi jednoduchá a rovněž
tak údržba přístroje.
Na základě předváděcích akcí, kterých
se zúčastnilo cca 35 domovů důchodců,
můžeme potvrdit, že se přístroj všem
zamlouval pro jednoduchost obsluhy
a čistotu provozu.
Přístroj na základě zkušeností mohu
doporučit i ostatním obdobným zařízením včetně LDN, stacionářů pro seniory a nemocnicím.
Václav Svoboda
ředitel Domova důchodců Roudnice nad L.
Chráněné bydlení v Domově Na Hrádku
Domov Na Hrádku, poskytovatel sociálních služeb se sídlem Červený Hrádek,
otevřel novou sociální službu – chráněné
bydlení.
Dne 17. června 2008 se sedm uživatelů z Domova Na Hrádku nastěhovalo
do zrekonstruovaného domku. Bydlení
bylo připraveno pro jeden pár a dalších
pět uživatelů, kteří bydlí ve dvoulůžkovém a třílůžkovém pokoji. Všichni
uživatelé si přáli žít běžným způsobem
života a velmi se těšili. Již dva roky
se postupně připravovali s pracovníky
Domova Na Hrádku v tzv. „startovacích
bytech“.
11
Dnes společně vedou domácnost –
perou, uklízí, žehlí. Postupně se učí vařit.
Tento způsob života uživatelům přináší
nové poznatky, zkušenosti a dovednosti.
Život v chráněném bydlení se jim líbí.
V současné době tři uživatelé chodí do
práce, ostatní pracují v terapeutických
dílnách.
Projekt chráněného bydlení spolufinancoval zřizovatel Krajský úřad Středočeského kraje s Domovem Na Hrádku.
Nadace Jistota Komerční banky vybavila
chráněné bydlení elektrickými spotřebči.
Bc. Tesařová Jitka
sociální pracovnice Domova Na Hrádku
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
ZPRAVODAJ 3 / 2008
Stadium P-PA- IA 2: (středně pokročilá
a rozvinutá demence) odpovídá možnosti
a potřebě poskytování péče v sociálních zařízeních
Toto stadium syndromu demence trvá například u Alzheimerovy choroby 2-10 let
a je provázeno omezenou soběstačností,
dezorientací, potřebou pomoci v jednotlivých denních aktivitách a potřebou trvalého dohledu. Lidé s demencí jsou schopni
vykonávat určité aktivity, kvalita jejich života je v mnoha ohledech dobrá či velmi
dobrá, radují se z určitých aktivit či skutečností, které jsou schopni vnímat, více či
méně uspokojivě komunikují. Tito lidé se
zapojují do programovaných aktivit, profitují z nich a nevyskytují se u nich (či jsou
zvládnutelné a přechodné) závažné poruchy chování (neklid, agitovanost, agresivita
atd.) či jiná psychologická symptomatologie (halucinace).
Pobyt v zařízení nesmí být bez souhlasu
člověka s demencí (ať se jedná již o vyslovení písemného souhlasu či o vyjádření souhlasu s pobytem chováním). Pokud nesouhlasí při příjmu či kdykoli později, je třeba
situaci řešit (lékařské vyšetření, detenční
řízení).
Lidé v této fázi demence profitují z určitého pravidelného denního rytmu a zapojování do programovaných aktivit (PA) podle
jejich individuálních možností. Zavedení
tohoto pravidelného režimu vede k vytvoření určitého řádu v péči, který přináší užitek pacientům v této fázi demence: zaujetí
aktivitami, vedení k soběstačnosti, kvalita
života a podpora důstojnosti, zachování
normálního diurnálního rytmu, kdy je den
naplněn aktivitami a noc slouží odpočinku.
Programování aktivit je užitečné i pro pečující rodinné příslušníky, kterým umožní
péči poskytovat co nejdéle zejména tím, že
je zachován normální denní režim. Obdobný efekt má programování aktivit pro lidi
s demencí také v ústavních zařízeních, kdy
vytváří rámec pro trvalou péči o lidi s demencí a umožňuje také pečovat o více lidí
najednou v rámci denních aktivit za zachování pokud možno co nejklidnějšího nočního odpočinku pro všechny obyvatele.
Programované aktivity představují takové aktivity, které naplňují den pacienta jednotlivými činnostmi se zřetelem na
zachování soběstačnosti prostřednictvím
rámce sebeobslužných činností a dalších
aktivit, které zlepšují kvalitu jeho života
a vytvářejí náplň dne. Jedná se o jednot-
livé sebeobslužné úkony (ranní a večerní
toaleta, pravidelné stolování) mezi něž
jsou zařazeny jednotlivé nefarmakologické
přístupy, u nichž lze důvodně na základě
množících se vědeckých důkazů očekávat
pozitivní efekt na zachování soběstačnosti,
fyzické kondice i prevenci poruch chování
(kinezioterapie, vycházky, kognitivní rehabilitace, senzorická stimulace, reminiscence
a podobně).
Programované aktivity mohou probíhat
například v denním stacionáři (kam jsou
lidé s demencí denně přiváženi rodinnými příslušníky nebo pracovníky, asistenty
a podobně). Mohou být také součástí péče
pobytových zařízení, pokud zde žijí lidé
s demencí ve stadiu P-PA-IA 2.
Při poskytování služeb v zařízení považujeme za nutné adekvátní prostředí pro péči
(podobné domácímu prostředí), technické
vybavení a pomůcky a adekvátní personální obsazení (podrobněji viz doporučení
ČALS).
Technické předpoklady:
Prostory: místnost pro programované
aktivity by měla být zařízena tak, aby lidem
s demencí připomínala domácnost. Za
účelné považujeme,
- aby tu bylo drobné „kuchyňské“ vybavení umožňující přípravu kávy, společnou
přípravu na stolování a podobně,
- důležitá je dostupnost a dostatečná prostornost toalet,
- tišší zákoutí na odpočinek (nikoli lůžka,
spíše křesla),
- společný prostor pro vykonávání jednotlivých aktivit včetně cvičení, tance, aktivit v kruhu na židlích a podobně.
Pomůcky:
Pro jednotlivé aktivity je zapotřebí mít
k dispozici některé pomůcky, například
„Sadu pro kognitivní rehabilitaci“, pomůcky na kreslení, „hudební nástroje“, pomůcky pro výrobu drobných věcí z papíru, těsta
atd. – tyto pomůcky a aktivity se řídí jak preferencemi lidí s demencí, tak i zaměřením
a možnostmi jednotlivých pracovišť a jejich
odborných pracovníků. Není rozhodující,
jaké aktivity program dne naplňují, důležité však je, aby odpovídaly možnostem lidí
12
s demencí, aby je bavily, podporovaly jejich
důstojnost a aby byla vhodně kombinována aktivita duševní a fyzická. Není třeba vytvářet složité a nákladné aktivity, ale takové, které co nejlépe odpovídají normálním
denním aktivitám, domácím činnostem
a dále takové, které podporují soběstačnost.
Důležité je věnovat dostatečnou pozornost
spíše „obyčejným“ úkonům, jako je vedení
k soběstačnosti při hygieně, včetně režimové podpory kontinence, oblékání, podpora
soběstačnosti při jídle, stolování, pomoci
při prostírání a úpravě stolu, přípravě kávy,
umytí hrnečku, uklizení drobného nádobí
na své místo a podobně.
Personální vybavení:
Péče je poskytována prostřednictvím
pracovníků obeznámených se syndromem
demence, jejich počet odpovídá potřebám
lidí s demencí.
Skupiny lidí s demencí by neměly být
větší než 15 lidí, pokud je v zařízení více
lidí v této fázi demence, je zapotřebí vytvořit více skupin.
Jedné skupině lidí by se měli věnovat nejméně 2 pracovníci (pracovníci v sociálních
službách či sanitáři). To znamená, že pokud
mají pacienti zvláštní potřeby, je třeba je
krmit a podobně, je zapotřebí počet personálu podle těchto potřeb navýšit například
v době jídel. Pokud je skupina větší, je účelné ji podle povahy aktivit rozdělit a množství pracovníků zvýšit o 1 na každých 5-8
dalších pacientů. Pokud pacienti v zařízení
setrvávají i v noci, je třeba zajistit nepřetržitý dohled. Podrobněji o personálním obsazení viz doporučení ČALS.
Kvalifikace: péče o lidi ve stadiu P-PA-IA
2 může být poskytována v zařízení sociálního typu, tedy v denních i pobytových zařízeních, kde pracují pracovníci v sociálních
službách zaškolení v problematice péče
o pacienty s demencí.
Oddělení má k dispozici sestru na zavolání (domácí péče, pokud se jedná o komunitní zařízení, sestra z jiného oddělení, pokud se jedná o součást ústavního zařízení).
Rozsah znalostí a dovedností:
Pracovníci jsou obeznámeni se syndromem demence a nejčastějšími onemocněními, která jej způsobují, s příznaky demence
a jednotlivými strategiemi péče a nefarma-
ZPRAVODAJ 3 / 2008
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
kologickými přístupy. Jejich dovednosti
zahrnují praktické provádění jednotlivých
aktivit, validační přístup, schopnost komunikace s pacienty s demencí.
Zařízení a oddělení pro lidi
s demencí ve stadiu P-PA-IA 2
Zejména pokud se jedná o zařízení pro
dlouhodobý pobyt lidí s demencí, měli by
mít možnost svého soukromí, a to nejlépe
v jednolůžkových pokojích. Praxe většiny
zařízení je však v současnosti jiná, proto za
důležité považujeme zajištění soukromí alespoň při hygieně, toaletě a podobně. Nová
vznikající oddělení pro dlouhodobý pobyt
by však měla být řešena tak, aby pacientům
poskytovala soukromí. Oddělení má být
přehledné, lidé s demencí mají vidět na
personál a personál má mít o nich přehled
(podrobněji viz doporučení ČALS).
Respektování práv a důstojnosti, únosná míra omezení:
Jedná se o klíčově důležité aspekty v péči
o lidi s demencí. Součástí podpory důstojnosti je adekvátní oslovování „pane, paní“,
titulem, profesním oslovením, případně
jak si člověk přeje.
Oblékání:
Klademe důraz na to, aby se lidé v této
fázi onemocnění oblékali obvyklým způsobem (tedy noční oblečení pouze v noci a ve
dne civilní oblečení denní, eventuálně oblečení adekvátní prováděným činnostem).
Chráněné prostředí: Vzhledem k dezorientaci a ke skutečnosti, že tito lidé jsou
ohroženi zablouděním i ve známém prostředí, považujeme toto chráněné prostředí za přípustné, a to tak, aby pobývali lidé
s demencí společně s ošetřujícím personálem v prostoru, který je chráněn proti jejich
nepozorovanému odchodu. Zda se jedná
o signalizaci odchodu, číselné kódy nebo
o uzamčení oddělení zevnitř, považujeme
za postupy rovnocenné (uzamčení číselným kódem je pro člověka s demencí stejně
neprostupným způsobem jako uzamčení
na klíč a podobně). Nicméně zdůrazňujeme, že v tomto chráněném prostředí musí
pobývat skupina lidí s demencí společně
s ošetřujícím personálem. V žádném případě nepovažujeme za možné, aby byli lidé
s demencí uzamykáni či uzavíráni v prostoru sami bez dohledu a podpory personálu.
Omezovací prostředky (farmakologické
zejména bez indikace lékaře a mechanické
omezování, kurty, fixace v lůžku či na židli,
tzv. bezpečné místnosti či zamykání paci-
entů v prostorech bez dohledu personálu,
síťová a klecová lůžka) na tomto oddělení
nelze používat.
Chráněné prostředí, kde je přítomen
personál společně s lidmi s demencí, a programování aktivit nepovažujeme za omezovací prostředky.
Poruchy chování: Pokud se vyskytnou situace, které nebyly zvládnuty nefarmakologickým přístupem a zejména kdy člověk
s demencí ohrožuje sebe a své okolí svým
chováním, je třeba tyto situace řešit prostřednictvím (přivoláním) kvalifikovaného
zdravotnického personálu (samostatně pracující sestra), který bude analyzovat příčinu
stavu a eventuálně přivolá lékaře. Medikaci
lze aplikovat výhradně na základě vyšetření a indikace lékaře. Pokud jsou tyto stavy
u člověka s demencí opakované, jedná se
o stadium P-PA-IA3 a je třeba zajistit adekvátní péči.
Stadium P-PA-IA 3 (těžká demence,
demence komplikovaná poruchami chování) potřeba zajištění zdravotní (zdravotně-sociální), dlouhodobé péče (long term
care) Jedná se o stádium pokročilé a těžké
demence a o ty formy demence, které jsou
komplikovány poruchami chování.
13
Lidé s demencí v této fázi profitují z individualizované asistence a z aktivit individualizovaných dle jejich potřeb, protože
jejich stav pokročil již natolik, že se na
režimu programovaných aktivit nemohou
podílet, respektive podílení se na účasti
v programovaných aktivitách již pro ně
není přínosné, naopak je příliš zatěžující
a způsobuje dyskomfort. Onemocnění
způsobující demenci pokročilo již natolik, že tito lidé profitují spíše ze šetrné
individualizované aktivizace a z individualizované asistence při sebeobslužných
aktivitách, kterých jsou schopni. V této
fázi syndromu demence dochází k výraznému omezení verbální komunikace,
což klade nároky na schopnost personálu
komunikovat s člověkem s demencí nonverbálně a umět mu porozumět. Dále je
třeba kvalifikovaně analyzovat příčinu poruch chování, které mohou být způsobeny somatickou symptomatologií (bolest,
dyskomfort, dehydratace, zácpa, retence
moči atd). Dochází k omezení mobility,
takže je třeba šetrně a kvalifikovaně rehabilitovat a eventuálně pacienta adekvátně
polohovat. Vzhledem k častým poruchám
polykání je třeba ošetřovatelské péče zajišťující adekvátní příjem potravy, výživu
a hydrataci.
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
Nicméně i pro tyto lidi s demencí může
být užitečné se do denních aktivit zapojovat, a to vždy tehdy, když s tím souhlasí
a když z nich profitují.
Z výše uvedeného popisu problematiky
tohoto stadia demence je zřejmé, že péči
v zařízení nelze zajistit jinak než za trvalé
přítomnosti (v noci dostupnosti) kvalifikovaného zdravotnického personálu (samostatně pracujících sester zaškolených
v problematice demencí), nutné je zajistit
dostupnost lékaře.
Pobyt v tomto zařízení může být dobrovolný (zpravidla vyjádřený chováním člověka s demencí a svědectvím nezávislých
osob). Pokud se jedná o pobyt, se kterým
člověk s demencí nesouhlasí (vyjadřuje nesouhlas svým chováním) nebo se jedná o takový stupeň demence, kdy není ani možné
usoudit z chování pacienta, zda s příjmem
souhlasí, je zahájeno tzv. detenční řízení –
neprodleným oznámením soudu.
Kompetence pracovníků na oddělení
P-PA-IA 3
Pracovníci jsou obeznámeni s problematikou demencí, jejich příčinami a příznaky, komplikacemi, možnostmi nefarmakologických přístupů a komunikace
s lidmi s demencí.
Jsou zaškoleni v ošetřovatelské péči
o lidi s těžkými formami demence i v provádění jednoduchých aktivit. Zdravotní
sestry umějí identifikovat zhoršení stavu člověka s demencí, řešit komplikace
v mezích svých kompetencí a rozhodnout
o přivolání lékaře.
Respektování práv a důstojnosti, únosná míra omezování:
Jedná se o klíčově důležité aspekty v péči
o lidi s demencí. Součástí podpory důstojnosti je adekvátní oslovování (nejlépe dohodnuté oslovení odsouhlasené zákonným
zástupcem či blízkou osobou, nikoli oslovení ponižující).
Oblékání: Adekvátní oblékání podporuje
důstojnost člověka s demencí.. Netrváme
na zcela civilním oblečení, vhodné jsou
například pohodlné „sportovní“ či domácí
obleky, které jsou pohodlné a neomezují pacienty v pohybu. Noční oblečení je
vhodné pouze v noci nebo v situacích, kdy
je pacient nemocen a setrvává na lůžku,
tyto situace bychom však měli minimalizovat. Naprosto se nelze smířit s oblékáním
pacientů do prádla typu „anděl“ (pokud se
nejedná o závažný či terminální stav).
Chráněné prostředí: Vzhledem k dezorientaci a ke skutečnosti, že tito lidé jsou
ohroženi zablouděním i ve známém prostředí, považujeme za přípustné, aby pobývali společně s ošetřujícím personálem
na oddělení, které je chráněno proti jejich
nepozorovanému odchodu. Zda se jedná
o signalizaci odchodu, číselné kódy nebo
o uzamčení oddělení zevnitř, považujeme
za postupy rovnocenné (uzamčení číselným
kódem je pro pacienta s demencí stejně neprostupným způsobem jako uzamčení na
klíč a podobně). Nicméně zdůrazňujeme,
že v tomto chráněném prostředí musí pobývat skupina pacientů společně s ošetřujícím personálem.
V žádném případě nepovažujeme za
možné, aby byli lidé s demencí uzamykáni či uzavíráni v prostoru sami bez dohledu a podpory personálu.
Omezovací prostředky: jakékoli omezovací prostředky lze použít pouze na základě
vyšetření a předpisu lékaře, a to v každém
individuálním případě (každé omezení
u každého člověka s demencí). Toto omezení musí být řádně dokumentováno. Pokud
je omezení použito, je třeba zvýšit počet
personálu tak, aby člověk s demencí, který je omezen, byl nepřetržitě sledován po
dobu omezení, a to až do odeznění problémového chování. (viz doporučení Alzheimer Europe, ČALS).
Co za omezení nepovažujeme (respektive považujeme za přípustné): postranice na
lůžku v době spánku lidí s demencí, kteří
jsou náchylní spadnout z postele. Nicméně
i zde je třeba dohlédnout ve chvíli, kdy se
člověk s demencí budí a kdy by mohl přepadnout přes postranici z vyšší výšky než je
postel, a postranici odstranit. Za omezení
nepovažujeme také uzavření celého prostoru pro péči (chráněné prostředí), ve kterém
pobývají lidé s demencí společně s personálem.
Poruchy chování: Poruchám chování lidí
s demencí je třeba předcházet prostřednictvím nefarmakologických metod a přístupů a režimových opatření.
Pokud se vyskytnou situace, kdy člověk
s demencí ohrožuje sebe a své okolí svým
chováním (a situace nebyla zvládnuta nefarmakologickými přístupy) je třeba tyto
situace řešit prostřednictvím kvalifikovaného zdravotnického personálu (samostatně
pracující sestra), který bude analyzovat příčinu stavu (může se jednat o zácpu, retenci,
bolest, dehydrataci atd.) a eventuálně přivolá lékaře. Medikaci lze podat výhradně
na základě vyšetření a indikace lékaře.
14
ZPRAVODAJ 3 / 2008
Aktivity: v této fázi onemocnění nabízíme lidem s demencí takové aktivity, z kterých profitují, respektujeme jejich vůli se
na aktivitách nepodílet. Lidi v těžkém stavu pokud možno nebudíme k dennímu
režimu, nicméně po probuzení provedeme
denní toaletu, podle možností je převlékneme, posadíme do křesla či polohujeme.
Nicméně i na oddělení P-PA-IA 3 je program aktivit vytvořen pro pacienty, kteří
z něj mohou profitovat a budou se na něm
podílet. Neznamená to tedy, že na tomto
oddělení budou všichni lidé s demencí
v posteli či v křesle u postele a naopak – nebudou ani všichni ve společenské místnosti,
protože jejich program bude přizpůsoben
jejich potřebám a velmi pravděpodobně na
tomto oddělení v každou dobu (ve dne) někdo bude setrvávat na lůžku či u něj, někdo
bude sám a někdo se bude podílet na denních aktivitách.
Stadium terminální
Demence je stavem zkracujícím život
a onemocnění, která ji způsobují, jsou zpravidla onemocnění terminální. Terminální
stadium demence trvá zpravidla několik
týdnů a je charakterizováno tím, že člověk
s demencí postupně ztratil schopnost komunikovat, komunikace je téměř výhradně
nonverbální a omezená na minimum , je
omezena mobilita, došlo k úbytku svalstva,
je omezen příjem potravy a tekutin, jsou
přítomny poruchy polykání, úplná inkontinence, další somatická symptomatologie,
pacient často trpí bolestí v důsledku kontraktur, nepohodlné polohy i v důsledku
somatických poruch.
Oddělení paliativní péče a péče o ošetřovatelsky náročné pacienty:
se od výše uvedeného oddělení P-PA-IA
3 liší právě vyšším počtem kvalifikovaného
zdravotnického personálu i pomocného
personálu, každodenní dostupností lékaře.
Paliativní péče má jednoznačně charakter
kvalifikované zdravotní péče, důraz je kladen
na zajištění komfortu, sledování a dostatečné
zvládání trýznivých příznaků, zejména bolesti.
Výše uvedená strategie P-PA-IA je východiskem pro doporučení České alzheimerovské společnosti k péči a službám pro
lidi s demencí. Tato doporučení stejně tak
jako další strategické materiály České alzheimerovské společnosti a Alzheimer Europe jsou průběžně publikována na webové
stránce ČALS: www.alzheimer.cz.
Prim. MUDr. Iva Holmerová, PhD.
Informační systém Cygnus
Komplexní nástroj pro poskytovatele soc. služeb
JEDNODUCHÝ, PŘEHLEDNÝ, KOMPLEXNÍ
NOVINKA
Modul Dokumentace klienta
• modul slouží pro vedení ucelené sociální dokumentace klienta
• vytvořeno ve spolupráci s PhDr. Marií Hermanovou, lektorkou vzdělávací
agentury CURATIO ®
• modul je součástí informačního systému Cygnus a je tak zaručena provázanost s modulem Sociální část
• v prodeji od 1. 3. 2008
1. Formuláře dokumentace
• připravené formuláře, které jednoduše vyplníte v počítači pomocí průvodce
• formuláře zůstávají uloženy v počítači a lze je kdykoliv dohledat ze všech PC v síti
• překontrolování formuláře k aktuálnímu datu vytvoříte pomocí tlačítka Kopie, čímž si
zachováváte historii formulářů
• počítač Vám připomene blížící se termíny pro překontrolování formulářů
• typy formulářů:
První kontakt při příjmu do zařízení
Stav při přijetí — anamnéza
Posouzení péče o vlastní osobu
a soběstačnost
Barthelův index
Neuromentální index
Záznam o průběhu adaptace
2. Individuální plán služeb
• program automaticky navrhne individuální plán činností podle zadané anamnézy
• pomocí průvodce zatrhnete příznaky, kterými se problém u klienta projevuje. Dále zatrhnete
cíle, kterých chcete dosáhnout, sepíšete klientovy zdroje a označíte z nabídky činnosti, které
budete klientovi provádět včetně jejich četností.
• plán činností zahrnuje denní a aktivizační činnosti, činnosti soc. pracovníka a fakult. služby
• program umožňuje evidovat osobní cíle a přání klienta, které lze rozepsat na krátkodobé
a dlouhodobé cíle a stanovit kroky vedoucí k naplnění cílů. Každý z osobních cílů můžete
v požadovaných intervalech hodnotit.
3. Sledování realizace péče
• skutečné provedení činnosti lze zaznamenat pomocí přenosných terminálů
nebo je můžete zapsat v programu pomocí měsíčního kalendáře
• získáte tak přehled o množství poskytnuté péče klientovi + finanční porovnání s příspěvkem na péči
4. Záznam péče (denní hlášení)
• záznam důležitých změn u klienta
• přehled o zapsaných záznamech během dne
Máte zájem o předvedení programu přímo
ve Vašem zařízení? Volejte nebo pište na:
IReSoft, s.r.o.
Křídlovická 19, Brno 603 00
web: www.iscygnus.cz
e-mail: [email protected]
tel: 543 213 606
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
ZPRAVODAJ 3 / 2008
Jak probíhá individuální plánování průběhu
sociálních služby v pobytových zařízeních?
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních
službách a Vyhláška č. 505/2006, kterou se
provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách společně „odstartovaly“
novou etapu v poskyto-vání sociálních služeb, která se výrazně dotýká poskytovatelů i uživatelů služeb. Každý poskytovatel
musí poskytovat sociální služby své cílové
skupině uživatelů v souladu se sociálními
standardy. Jedním z požadavků sociálních
standardů (standard č. 5 – Individuální
plánování průběhu sociální služby) je poskytování individualizované péče na základě individuálního plánu.
Lze očekávat, že individuálně plánovaná
a poskytovaná sociální služba povede k posílení osobní odpovědnosti všech pracovníků a k celkovému zvýšení profesionality
v sociálních službách, což by se následně
mělo promítnout ve zvýšení společenské
prestiže, potřeb-ném uznání a ocenění
profese v očích klientů i ostatní veřejnosti.
Zatím se ale mnoha poskytovatelům
nedaří tohoto cíle snadno dosáhnout a potýkají se s mnoha problémy. Konkrétní
situace pak často v praxi vypadá následovně: o významu, potřebě a postupech
k realizaci individuálně plánované a poskytované sociální služby nejsou někteří
pracovníci dostatečně informováni, proto
je jejich osobní zainteresovanost na konkrétním prove-dení a snaha o dosažení
co nejlepšího výsledku nižší. S osobními
cíli, stanove-nými v individuálním plánu
klientů nejsou seznámeni úplně všichni
pracov-níci, kterých se dosažení dohodnutého cíle týká. Klienti nejsou dostatečně edukováni o individuálně plánované
a poskytované sociální službě, její potřebě, významu a přínosu, což snižuje jejich
ochotu a aktivní zapojení do tvorby svého
individuálního plánu a návrhů jeho změn.
Individuální plány neobsahují všechny potřebné informace o klientovi a jeho problémech, zázna-my jsou neúplné, nejsou
zapsány důležité okolnosti, které ovlivnily
plnění či neplnění stanoveného individuálního plánu, nebo záznamy působí
dojmem formálního vedení. Hlavní koordinátor a klíčoví pracovníci nevyužívají
plně své kompetence a povinnosti, chybí
sehraná spolupráce pracovníků multidiscipli-nárního týmu. Pracovníci se soustavně potýkají s nedostatkem času na tvorbu
a kontrolu individuálního plánu s klienty,
protože při správném provedení jde o čin-
nost časově velmi náročnou. Mnohdy je
u pracovníků patrná bezradnost při řešení
některých problémů klientů v individuální péči, problém zorientovat se v množství
získaných informací o klientovi a stanovit
priority, obavy pracovníků z vyšší a konkrétní osobní odpověd-nosti, je problém
správně chápat příčiny, souvislosti a následky situace a problémů klienta.
Na této situaci se jistě podílí i fakt, že
většina pracovníků měla donedávna jen
minimální nebo vůbec žádné osobní pracovní zkušenosti s individuálně plánovaným poskytováním péče a tento přístup
vyžaduje speciálně a kvalitně proškolené
pracovníky.
Pouhé teoretické seznámení pracovníků
s potřebou a postupy v individuálním plánování a poskytování individuali-zované
péče nemůže vést k očekávaným výsledkům. Je nutné systematické kontinuální
vzdělávání všech pracov-níků zahrnující
i praktické procvičování konkrétních situací. Společná tvorba individuálního
plánu a následné posky-tování sociální
služby totiž vyžaduje velmi dobrou znalost
a schopnost uplatnění verbální i neverbální komuni-kace. Často je nutné postupně
systematicky a trpělivě pracovat na získání důvěry a zájmu klienta a přesvědčit ho
o významu jeho aktivního zapojení do
plánování péče a do její koordinace. To je
téměř nemyslitelné bez činnosti dokonale
fungujícího multidisciplinárního týmu.
Jeho členy musí být všichni pracovníci,
kteří se na individuálně poskytované sociální službě podílí: sociální pracovník, všeobecná sestra, vrchní sestra nebo vedoucí
sociální péče, pečovatelka, fyzioterapeut,
ergoterapeut, psycholog, jiný odborný
pracovník a podle potřeby se účastní další pracovníci: příslušný praktický lékař,
vedoucí zařízení, vedoucí stravovacího
provozu, THP pracovník, administrativní
pracovník, pracovník pokladny, pastorační
pracovník a další. Všichni členové týmu,
klíčoví pracovníci a koordinátor znají své
kompetence a plní je. Na pravidelných
setkáních si tým předává všechny nové
a důležité informace, analyzuje je a následně stanoví optimální postup, který jsou
povinni všichni dodržovat. Koordinátor
určuje osobní odpovědnost konkrétních
pracovníků za splnění dílčích úkolů.
Samostatnou problémovou kapitolu
v individuálním plánování a poskytová-ní
16
sociální služby tvoří klienti s problé-mem
v komunikaci. Jedná se o osoby neschopné verbálního sdělení nebo s poruchou
vědomí. U každého nekomunikujícího
klienta musí pracov-níci v podstatně větší
míře využívat k vyhodnocení všechny jeho
neverbální projevy, systematicky provádět
pozoro-vání, analyzovat jeho výsledky a využívat alternativní komunikační techniky.
U klientů s poruchou vědomí, kteří nejsou
schopni svou situaci posoudit a vyjádřit
svůj požadavek, musí pracovníci navázat
kontakt s jeho blízkou osobou a společně
s ní individuální plán vytvořit, průběžně
hodnotit a dále podle potřeby upravovat. Tato činnost je sama o sobě v mnoha
případech problematická, protože někteří
příbuzní nemají zájem na společné tvorbě
individuálního plá-nu, klienta jen ojediněle navštěvují a nejsou schopni kvalitu,
rozsah a efekt poskytované sociální služby
objektivně posoudit. Mnohdy také sdělují
nereálné požadavky, které poskytovatel za
da-ných okolností nemůže splnit.
Z dosavadních zkušeností vyplývá, že
problémy v individuálním plánování průběhu sociální služby mají tři stěžejní příčiny:
1.Nedostatečné personální obsazení (způsobuje problematické a kompli-kované
organizační zajištění realizace individuálních plánů).
2.Nedostatečně proškolený personál v oblasti komunikačních technik, využi-tí
sociálních dovedností a strategie v individualizovaném přístupu.
3.Nedostatečná činnost a spolupráce všech
pracovníků multidisciplinárního týmu.
Ke zřetelnému zlepšení situace a zvýšení kvality při poskytování sociální služby podle individuálního plánu by jistě
přispělo: zvýšení personálního obsazení,
hledání rezerv ke zlepšení organizačního
zajištění a vytvoření přijatelných časových
podmínek, vytvo-ření a činnost dobře fungujícího multidisciplinárního týmu a systematic-ké vzdělávání všech pracovníků,
kteří se na poskytování individuálně plánované sociální služby jakkoliv podílí.
Naši lektoři Vám rádi v této oblasti
pomohou. Pro více informací o kurzech
Hartmann Akademie, prosím, volejte
+420 549 456 274 paní Kateřinu Kramářovou. Těšíme se na Vás i Vaše dotazy.
Mgr. Eva Malíková
Lektorka Hartmann Akademie
ZPRAVODAJ 3 / 2008
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
Novela zákona o sociálních službách
V letních měsících byla k vnějšímu připomínkování zveřejněna dlouho očekávaná novela zákona č. 108/2006 Sb.,
která nabude platnosti k 1. 7. 2009.
Hlavní změnou a důvodem této novely
byla nutnost změny systému příspěvku
na péči, a to především v I. stupni závislosti. Většina z celkového počtu 103.000
příjemců nevyužívá tyto finanční prostředky k zajištění péče o vlastní osobu.
Stejně tak celkový počet příjemců příspěvku na péči – cca 250.000 osob – je
větší, než byly původní predikce před
účinností zákona.
Asociace poskytovatelů sociálních služeb zpracovala celkem 13 stran připomínek, z nichž většina byla zásadních.
Změna v návrhu novely ze strany
MPSV ČR:
Původní navrhovaná změna ve struktuře příspěvku v I. stupni, která předpokládala rozdělení příspěvku na 800,- Kč
a 1.200,- Kč a vyžadovala po příjemcích
doložení smlouvy o poskytování sociálních služeb s registrovaným poskytovatelem, včetně možnosti výplaty příspěvku
prostřednictvím poukázek (na základě
rozhodnutí příslušného odboru sociálních věcí ORP), byla předkladatelem zaměněna za variantu snížení výše příspěvku z nynějších 2.000,- Kč na 800,- Kč
u osob starších 18 let.
Rovněž byla, na základě četných připomínek, stažena navrhovaná povinnost
definice spádové oblasti v registru poskytovatelů sociálních služeb.
Dále byla snížena povinnost vzdělávání
sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách z původních 6 pracovních
dnů na 3 dny, resp. 24 hodin. Při původním rozsahu 6 dnů by tato povinnost jen
poskytovatele pobytových služeb zatížila
částkou 150 – 180 mil. Kč ročně.
Z dalších změn jmenujme např. stažení návrhu výjimky pro umožnění práce
v sociálních službách osobami ve výkonu
trestu.
Připomínky poskytovatelů
sociálních služeb
Vytvořit abstrakt z připomínek v rozsahu několika stran je téměř nemožné.
Omezím se tedy pouze na připomínky
zásadní a důležité s odkazem na celý materiál, který je možné stáhnou na Intranetu webových stránek APSS ČR.
V § 91 byla APSS ČR požadována možnost odmítnutí zájemce o službu v případě,
že v uplynulých 12 měsících došlo k ukončení smlouvy z důvodu jejího hrubého
porušení ze strany uživatele. MPSV ČR
deklarovalo vůli zaimplementovat tento
požadavek do novely za předpokladu zkrácení doby 12 měsíců.
V §100 jsme požadovali zavázání mlčenlivostí i u přizvaných odborníků uvedených
v § 98. MPSV ČR byla tato připomínka
přijata.
Z dalších - v tomto případě nereflektovaných požadavků - jmenujme např. zvýšení příspěvku ve IV. stupni z 11.000,- Kč
na 12.000,- Kč.
Dále nebyl reflektován návrh na zrušení
oznamovací povinnosti personálních změn
u poskytovaných služeb, včetně dokladů
o bezúhonnosti a vzdělávání. Poskytovatel
sociálních služeb má ze zákona tyto povin-
nosti a registrující orgán může jejich plnění kdykoliv kontrolovat. Evidence těchto
dokumentů v žádném případě nezabrání
případnému porušování tohoto opatření (poskytovatel nemusí poslat doklady
všech zaměstnanců, resp. oznámit změnu)
a splnění této povinnosti je efektivněji vymahatelné na základě kontrol. Dosavadní,
při možnosti kontrol nesmyslná, povinnost
zvyšuje administrativní náročnost nejen
pro poskytovatele sociálních služeb, ale
i pro úředníky krajských úřadů a nevede ke
zvyšování kvality poskytovaných služeb.
Asociace dále navrhla zpřesnění znění
§36 a zjednodušení znění §88.
V souvislosti s navrhovanou změnou
způsobu úhrady uživatelů služeb chráněného bydlení tak, aby se mohli stát příjemci
pomoci v hmotné nouzi ve smyslu zákona
č. 111/2006 Sb., jsme opakovaně upozornili na obdobný problém v případě uživatelů pobytových služeb, jejichž příjem je
minimální nebo žádný a poskytovatelé řeší
problémy doplatků na léky a platby regulačních poplatků.
Konečná podoba novely má před sebou ještě poměrně dlouhý kus cesty od
zpracování připomínek MPSV ČR po
pozměňovací návrhy v obou komorách
parlamentu ČR.
Jiří Horecký, B.A.(Hons)
[email protected]
V roce 2006 byl širokou shodou politických stran přijat zákon o sociálních službách, který po dlouhých desetiletích přinesl statisícům uživatelů reálnou naději na
jejich lepší dostupnost i kvalitu. Tato mimořádná příležitost však bohužel nebyla
ze strany MPSV adekvátně využita. MPSV podcenilo náročnost přechodného období a postupně zcela rezignovalo na přirozenou roli lídra transformace. V předložené novele se nakonec omezilo prakticky jen na návrh restrikce výplat příspěvku
na péči. I tu však paradoxně navrhlo způsobem, jenž nemůže naplnit politické
zadání, kterým je snížení nákladů na systém sociálních služeb.
Dne 15. 2. 2008 předali představitelé UZS ČR, OSZSP ČR a NRZP ČR místopředsedovi vlády Petru Nečasovi návrh způsobu financování sociálních služeb.
Ačkoliv ten s ním na jednání 20. 3. 2008 vyslovil souhlas, v návrhu novely zákona
nebyl použit.
Vzhledem k tomu, že MPSV nerespektovalo dohodu sociálních partnerů a nevyužilo uplynulé dva roky k provedení analýz skutečných nákladů na sociální služby,
je nezbytné posunout platnost ustanovení § 101 odst. (1) až (7) zák. 108/2006
Sb. do 30. 6. 2012. Dotační řízení MPSV je do této doby možné realizovat v součinnosti s kraji v přenesené působnosti. Získaný čas je třeba využít k definování
nového způsobu financování sociálních služeb na základě analýzy nákladů na ně.
V opačném případě by stát definitivně ztratil možnost vytvořit celostátní transparentní pravidla jejich financování. Pokud každý kraj připraví v samostatné působnosti vlastní způsob financování sociálních služeb, dojde nepochybě k výraznému oslabení sociální soudržnosti státu a nevratnému znehodnocení osmnáctiletého
úsilí o rehabilitaci odvětví sociálních služeb v ČR.
17
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
ZPRAVODAJ 3 / 2008
Podpora nezávislého odborníka
Standard č. 10 „Profesní rozvoj zaměstnanců“ staví před poskytovatele sociálních služeb úkol, aby pro zaměstnance zajistili podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka.
Dnešní část seriálu o standardech kvality
bude proto věnována tomuto tématu.
Podporu „nezávislým kvalifikovaným
odborníkem“ nejčastěji zajišťujeme prostřednictvím supervize. V kontextu sociálních služeb supervizí zpravidla rozumíme
podporu pracovníka či pracovního týmu
při řešení obtížných situací prostřednictvím nezávislého odborníka. Soudí se, že
tato podpora nezbytně patří pracovníkům,
kteří vykonávají přímou péči o uživatele.
Standardy kvality sociálních služeb zdůrazňují aspekt „nezávislosti“ supervizora,
čímž významně odlišují prostor mezi supervizí (pomocí vnější nezávislé podpory)
a intervizí (podporou uvnitř organizace).
Nezávislost supervizora chápeme nejčastěji
tak, že supervizor nemá s organizací, jejím
vedením a pracovním týmem žádné další
formální či neformální vztahy. V organizaci
působí jen tak dlouho, dokud působení lze
označit jako nezávislé.
Co je supervize
Pojem supervize se původně používal
v anglicky mluvících zemích, označoval
„dohled“, „kontrolu“. Později se pojem supervize začal používat v psychoterapii a to
jako součást přípravy začínajících terapeutů. V současné době zažívá pojem supervize
konjunkturu, setkáváme se s ním v souvislostech se vzděláváním, zajišťováním praxí studentů, řízením lidských zdrojů v organizacích, zajištěním nezávislé podpory
pracovníků a pracovních týmů ve zdravotnictví a sociálních službách. S pozicí (rolí)
supervizora se ale setkáváme i v souvislostech, které s nezávislostí nemají mnoho
společného: např. vedoucí supermarketu
bývá někdy označován jako „supervizor
prodejny“. Nezbývá tedy než pečlivě prozkoumávat, co v daném kontextu činnost
a role supervizora obnáší.
Pojďme se podívat, co se supervizí rozumí v pomáhajících profesích. Slovo
„supervize“ vzniká spojením slov super
a vize. Označení „super“ má zpravidla význam jako „nad“. Můžeme tím rozumět
právě „nezávislost“, „nadhled“, „odstup“
supervizora. Špitz (SUPERVIZE. Sborník
textů ze sympozia Supervize v psychoterapii sestavil EIS, Z. Praha, Pražský psychoterapeutický institut a PALLATA 1995)
hovoří také o „překračujícím, transcendentujícím významu“. Autoři Hawkins a Sho-
het (Hawkins, P. – Shohet, R.: Supervize
v pomáhajících profesích. Portál. Praha
2004) přinášejí definici Hesse (Hess, A.K.
(ed.): Psychotherapy Supervision: Theory,
Research and praktice. New York, Willey
1980) jako „čistou mezilidskou interakci,
jejímž obecným cílem je, aby se jedna osoba, supervizor, setkávala s druhou osobou,
supervidovaným, ve snaze zlepšit schopnost
supervidovaného účinně pomáhat lidem“.
Podobně Loganbill a kol. (Loganbill, C.
– Hardy, E. – Delworth,U.: Supervision
a conceptual model. The Counseling Psychologist 10 (1), s. 3 – 42) charakterizují
supervizi jako „intenzivní mezilidsky zaměřený individuální vztah, v němž je úkolem
jedné z osob usnadňovat rozvoj terapeutické kompetence druhé osoby“.
Většina autorů se zároveň shoduje, že
cílovým adresátem supervizní podpory je
klient supervidovaného pracovníka. Veškerý proces supervize tedy směřuje k blahu
a prospěchu klienta a ochraně jeho zájmů.
Funkce supervize
Supervizor však není přímou podporou
klientům sociální služby, ale pracovníkům,
kteří službu zajišťují. Jak může být tedy
supervizor pro pracovníky užitečný? Odpověď nastiňuje, když si uvědomíme tři
základní funkce supervize:
1.Vzdělávací
Supervizor při své práci rozvíjí schopnosti, dovednosti a vědomosti supervidovaných. Podporuje uvědomování vlastních
stavů a procesů, porozumění procesům
klienta, uvědomování vztahu mezi pracovníkem a klientem, hledání dalších
způsobů řešení a intervencí atp.
2.Podpůrnou
Supervizor věnuje pozornost zpracovávání pocitů a emocí pracovníka. Podporu poskytuje pokud možno tak, aby se
u pracovníka zvyšoval pocit a uvědomění
vlastních kompetencí. Můžeme tedy říci
tak, aby ze supervize pracovník odcházel
posílen.
3.Normativní
Supervizor občas také plní roli kontroly
kvality. Znamená to, že je-li potřeba, poukazuje na normy a hodnoty a pomáhá
stanovovat a udržovat hranice.
Principy supervize
Supervize je proces, který se neobejde
bez jasných principů a pravidel. Nejčastěji
se můžeme setkávat s těmito zásadami supervizního vztahu a procesu:
18
• Kontraktování.
(Supervizor nepřichází do supervize s vlastními cíly. Co bude předmětem (tématem)
supervize, se domlouvá (kontraktuje). Jde
o proces podobný plánování služby.)
• Autonomie klienta. (Supervizor podporuje
pracovníka v jeho autonomii a nezávislosti.)
• Dodržování pravidel.
(Na začátku supervizního procesu se domlouvají pravidla spolupráce. V případě
potřeby se účastníci supervize k dohodě
o pravidlech vracejí.)
• Dodržování hranic. (Supervizor dodržuje
hranice vůči pracovníkům, kterým podporu
poskytuje. Stejně tak podporuje účastníky,
aby si uvědomovali a dodržovali hranice ve
svých profesních situacích a vztazích.)
• Důvěrnost.
(Obsah supervizní podpory je důvěrný.
Tato zásada patří k pilířům bezpečného
supervizního vztahu a procesu.)
• Věnování spravedlivé pozornosti klientovi
i pracovníkovi.
• Fair chování ke všem.
Častá supervizní témata
S jakými tématy nejčastěji pracovníci
do supervize přicházejí? Troufám si říci,
že nejčastějšími tématy, s nimiž se setkávám, je případová supervize, nejistoty při
aplikaci hodnot a vytváření pravidel podle standardů kvality, řešení konkrétních
pracovních či vztahových situací, proces
zavádění změn a transformace organizace,
komunikace uvnitř organizace, tým a týmová práce. Z konkrétních témat se velmi
často objevují taková, která bych nazval
např.: „Agrese“, „Klient, jehož potřeby nedokážeme naplnit“, „Problémový klient“,
„Střet zájmů mezi rodinou a klientem“,
„Klient, který „nic nepotřebuje“, „Vymezování hranic“, „Komunikace v obtížné situaci“, „Vztahy v týmu“, „Generační spory
mezi pracovníky“, „Zavádění a přijímání
změn“, „Perspektiva a budoucnost organizace“, „Vzájemná komunikace v organizaci“, „Hranice zodpovědnosti“, „Péče místo
podpory“, „Nedostatek pracovníků“, „Nedostatek podpory od vedení (zřizovatele)“,
„Práva mají jen klienti, nikoliv pracovníci“,
„Potřeby pracovníků“, „Bezmoc“, „Vztahy
k nadřízeným“, „Řízení týmů a organizace
pracovníků“, „Vyhoření“, „Stres“, „Únava“
atd. atd.
Několik praktických námětů na závěr
Jak zavést do organizace supervizní proces
Způsobů, jak v organizaci zahájit su-
ZPRAVODAJ 3 / 2008
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
pervizní proces, je celá řada. Domnívám
se, že vždy je třeba vyjít z aktuálních potřeb a kontextu situace organizace. Mám
zkušenost, že trvá nějakou dobu, než si
pracovníci na supervizi zvyknou a začnou
její možnosti optimálně využívat. Je to podobné, jako nějakou dobu trvá, než si řidič
zvykne, že má silné auto, a dokáže plně využívat všech jeho jízdních předností. Myslím si, že zejména v úvodní fázi – ve které
se buduje postoj pracovníků k supervizi je třeba především vytvářet bezpečí. Mám
zkušenost, že skutečná produktivita a přínosy supervize přicházejí až se zaběhnutím
supervizního procesu. (Tohle může být na
překážku zejména těm, kteří od supervizorů očekávají návody či rady nebo dokonce
náhradu za chybějící procesy v organizaci.)
V každém případě považuji za důležité, aby
před zahájením supervize vedení organizace se supervizorem hovořilo a společně dojednali, jakou formou supervizi do organizace zavést. Podoba supervizní podpory se
v průběhu času (v závislosti na objevování
se potřeb pracovníků) vyvíjí a mění.
Jak vybrat supevizora
Výběr supervizora je často kompromisem mezi kvalifikací - kompetencemi (supervizní vzdělání, dovednosti, zkušenosti,
případně specializace), dostupností a cenou. Na výběr supervizora neexistuje žádný
spolehlivý recept. Myslím si ale, že čím více
management rozumí potřebám organizace
a pracovním týmům a zároveň čím více má
se supervizí zkušenosti, tím snadněji výběr
supervizora probíhá. Respektive, tím spíše
vedení dokáže specifikovat a vyhledat kvality, které potřebuje. Pěkný návod, jak vybrat
(nevybrat supervizora) nabízí Michael Caroll v příspěvku Spiritualita supervize (In.
Caroll, M. – Tholstrupová, M: Integrativní
přístup k supervizi. Triton, Praha 2004).
Povinnost supervize
Někdy se pracovníci dotazují, zda je supervize povinná. Jindy říkají, že by supervizi rádi, ale vedení organizace jim supervizi neumožňuje. Vyhláška (Standard 10,
kriterium e) říká, že poskytovatel „zajišťuje
pro zaměstnance podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka“. Z dikce textu lze
usoudit, že poskytovatel tuto povinnost
vůči pracovníkům služby má.
Četnost supervize
Supervizní podpora v organizaci je, podle mého názoru, dynamickým nástrojem.
Není nikde stanoveno, kolik supervize je
zapotřebí. Zpravidla to míváme tak, že su-
pervizi potřebujeme o trochu více, než je
nám dostupné. Intenzita a způsoby supervizní podpory závisí na dění v organizaci.
Dalo by se říci: čím více se toho v organizaci děje (např. změny, vytváření pravidel,
nejistoty), tím zpravidla větší bývá potřeba
supervize. Je to podobné jako v autě: pokud chcete jet rychleji, je třeba více sešlápnout pedál plynu. (Pokud ale motor není
v kondici, nebo došlo palivo, tak někdy nepomůže, ani když na akceleračním pedálu
stojíme!)
Jak dokázat naplnění standardu
Inspekce se bude především pracovníků
dotazovat, zda potřebují a dostávají podporu nezávislého odborníka. Ideální je, když
inspekce např. zjistí, že: a) pracovníci supervizní podporu dostávají, b) pracovníci
dokážou o supervizi referovat, c) témata,
která se na supervizi řeší, odpovídají skutečným tématům, kterými pracovní týmy
žijí, d) supervize je dostupná, její četnost
a forma odpovídá potřebám pracovníků.
Případovou supervizi považuji v pomáhající profesi za naprostou nezbytnost. Případný argument, který se může objevit, že
tým supervizi nepotřebuje, lze s jistou nadsázkou (vzhledem k současné dobré praxi)
připodobnit k výroku, že auto nepotřebuje
pohonnou hmotu, mazání a údržbu. Dalším významným důkazem o zajištění supervize je smlouva se supervizorem. Důkazem
19
mohou být i případné zápisy ze supervize.
Tady ale doporučuji maximální zdrženlivost. Řekli jsme si totiž, že supervizní proces potřebuje být pro pracovníky bezpečný.
Domnívám se proto, že případný zápis, pokud už musí být, je nezbytné vyhotovit tak,
aby chránil bezpečí a diskrétnost supervizního procesu a zúčastněných. Zdokumentuje se tedy především datum a čas (rozsah)
supervize, jména účastníků supervize, lze
i označit témata, o kterých se jednalo. Další podrobnosti nemám ve zvyku, pokud se
účastníci nedohodnou jinak, uvádět. Zápis
lze vyřešit také společným výstupem, na
kterém se účastníci dohodnou.
Jiná podpora nezávislých odborníků
Kritérium standardu č. 10 však nehovoří
přímo o supervizi, ale o podpoře nezávislým kvalifikovaným odborníkem. Tímto
nezávislým kvalifikovaným odborníkem
může být i jiný vnější odborný poradce
nebo konzultant, který poskytuje pracovníkům podporu ve specifických tématech
(např. specialista na problematiku restriktivních opatření, odborník na práci s určitou specifickou cílovou skupinou uživatelů,
atp.), aniž bychom proces podpory nazvali
supervizí. Spolupráce s těmito nezávislými
odporníky se odvíjí od identifikovaných
potřeb uživatelů a pracovního týmu.
Mgr. Martin Haicl
ŘEŠENÍ
VAŠÍ PRÁDELNY
WWW.PRIMUSLAUNDRY.CZ
PRIMUS CE
MÍSTECKÁ 1116 742 58, PŘÍBOR, ČESKÁ REPUBLIKA
TEL.: +420 556 768 800 • FAX: +420 556 723 383
E-MAIL: [email protected]
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
ZPRAVODAJ 3 / 2008
Královéhradecký kraj
I senioři si umí hrát
Dne 28. května 2008 pořádal Domov
důchodců Pilníkov ve sportovní hale
města Pilníkova hry seniorů. Tuto akci
pořádáme každoročně pro klienty zařízení sociálních služeb Královéhradeckého kraje.
Letošní počet soutěžících, diváků
a pořadatelů byl obdivuhodný - 130
účastníků. Soutěžilo se ve čtyřech disciplínách.
Soutěžící byli v každé disciplíně za
první tři místa oceněni poháry a cenami. Všichni ostatní soutěžící dostali za
svoji snahu v soutěžích dárky. K dobré
náladě přispěla hudební skupina ELKA
a také vystoupení mažoretek Základní
školy v Pilníkově.
I u nás platí heslo: „Není důležité vyhrát, ale zpříjemnit si den“. A hlavně
všem seniorům okolo nás. Poděkování
patří všem zúčastněným, pořadatelům
a sponzorům.
Jana Wolfová
DD Pilníkov
vyčítavě řekl: “V televizi ukazovali jehněčí trojčata, a my máme čtyřčata. To je
přece větší událost. Jitu, napiš to někam
nebo pozvi televizi.“ A tak plním jedno
obyčejné přání.
Bc. Tesařová Jitka
sociální pracovnice
v Domově Na Hrádku
Nejen nejlepší přítel
Své služby klientům v Domově Hostomice - Zátor poskytuje profesionální
PES CANISTERAPEUT, který úspěšně
složil odborné zkoušky a získal svůj certifikát v červnu letošního roku. V zařízení je přítomen pravidelně každé pondělí
a celý den se věnuje klientům, kteří ho
vždy netrpělivě očekávají.
Monika Špiclová
sociální pracovnice
Domov Hostomice - Zátor
Středočeský kraj
Máme rádi zvířata
V našem zařízení se daří zvířátkům.
V Domově Na Hrádku můžete vidět
psa, kočku, hrdličky ale i ovce.
Pan Ladislav , který v našem domově
žije, se o naše „zvířecí společenství“ stará. Nejvíce se věnuje chovu ovcí. Proto
také velkou událostí léta byl porod ovečky Liblická. Nebyla by to taková zvláštnost, kdyby se jí nenarodila hned čtyři
jehňátka.
Pan Ladislav nám všem tuto velkou
novinu oznámil jako první a začal se
společně s našimi pracovníky o jehňata
pečlivě starat. Jehňata krmí, podestýlá
a pečlivě sleduje jejich chování a růst.
„Víš o tom, že jsme museli ovci s jehňaty přestěhovat do kotce ve stodole?
Zatím zůstávají uvnitř, ale brzy je budeme pouštět na pastvu.“ Každý den
přinese nějakou další zajímavou novinu,
např., že dvě jehňata se musí přikrmovat
kozím mlékem, že už si jedno jehně pochoval nebo že již zná pohlaví jehňat.
Když se pana Ládi zeptám, proč to
všechno dělá, většinou odpoví, že je na
zvířata zvyklý a má je rád. Tento článek
jsem napsala na jeho přání, protože mi
Praha
Sportovní hry na pražském
Jižním Městě
Tradice Sportovních her seniorů Jižního Města v Praze (SHS) vznikla jako
příspěvek k Mezinárodnímu roku seniorů, který UNESCO vyhlásilo v roce
1999. Díky velkému zájmu se původně
jednorázová akce letos opakovala již podesáté a z původních 74 seniorů v roce
1999 se letošního ročníku zúčastnilo
280 seniorů, sportovců.
Smyslem SHS bylo a je rozšířit této
generaci spektrum možností, jak být aktivní v období třetího věku. A tak vedle
kulturních, naučných a společenských
akcí přináší Centrum sociálních služeb
Praha Jižní Město i nabídku sportovní.
A zájem seniorů ukazuje, že je to nabídka vítaná. Soutěže jsou koncipovány
tak, aby se jich mohli zúčastnit senioři,
kterým jejich věk již neumožňuje větší
sportovní výkon, ale i ti, kteří sportují
celý život. Her se každoročně zúčastňu21
je také početná skupina vozíčkářů, kteří
rovněž dosahují obdivuhodných výsledků. Sportovní discipliny jsou přizpůsobeny věkovým kategoriím sportovců
či typu postižení účastníků: vrh koulí,
hod kriketovým míčkem, ruské kuželky,
tenis, veslování, slalom vozíčkářů, hod
míčkem na cíl, hod na koš, hod kroužkem na cíl, šipky a zvláštní disciplína
nejdelší okrájená jablečná slupka.
SHS mají za sebou již deset ročníků
a stále rostoucí počet soutěžících i diváků svědčí o jejich veliké oblibě nejen
u seniorské veřejnosti. Senioři každoročně dokazují, že věk nemá na sportovního ducha a srdce téměř žádný vliv.
SHS se na základě pozvání účastní
šestičlenné týmy sportovců z téměř celé
Prahy, ale i ze zařízení z dalších regionů
ČR. Sportovní hry probíhají pod záštitou předsedy senátu České republiky
Dr. Přemysla Sobotky, starosty městské
části Mgr. Dalibora Mlejnského, a místostarosty Městské části Prahy 11 pana
Jana Meixnera.
Letošní jubilejní SHS se uskutečnily
22. května. Organizační přípravy byly
zahájeny již začátkem tohoto roku. Akce
proběhla za velkého mediálního zájmu
ve sportovním areálu ZŠ Campanus na
pražském Jižním Městě. Organizací byl
pověřen zkušený realizační tým v čele
s manažerkou CSSP – JM, paní Evou
Meixnerovou.
Je namístě poděkovat všem pracovníkům Centra sociálních služeb Praha
Jižní Město, Městské části Praha 11
a sponzorům a partnerům této jedinečné sportovní akce. Senioři Jižního Města a jejich hosté se těší na další setkání
a sportovní vyžití u příležitosti 11. ročníku Sportovních her seniorů a tělesně
postižených Jižního Města.
Bc. Jan Sembdner
[email protected]
Nejstarší účastníci Sportovních her seniorů Jižního
Města pí. Blažena Wiedeová a p. František Raitmaier na snímku s místostarostou Městské části Praha
11 p. Janem Meixnerem.
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
Ústecký kraj
Křešice u Litoměřic
I přes zdánlivě prázdninové volno žijí
uživatelé Domova Na Pustaji Křešice činorodou prací. Díky svému zřizovateli
– Ústeckému kraji – probíhá v těchto
letních měsících v domově zásadní rekonstrukce topení a vnitřní prostory
získávají nové malby. Řada klientů tráví
prázdniny u svých rodin a ostatní si užívají volných dnů dle svého přání a zálib.
A deset zájemců se těší na zaslouženou
rekreaci se svými děvčaty z domova Sluneční dvůr z Jestřebí do Francie začátkem září.
Dr. Oldřich Körber
Háj u Duchcova
Klienti z Háje u Duchcova prožívají
své prázdninové dny v menších skupinách na různých rekreacích u nás i v zahraničí. Již v březnu si 12 klientů s kamarády z Tuchořic, Čížkovic a Janova
užívalo na rehabilitačně rekondičním
pobytu v Losince - Rapotín u Velkých
Losin, kde sportovali, využívali služeb
lázní a koupali se v bazénu s teplou sírovou vodou.
V květnu 12. 5. 2008 odjela skupina
12 klientů do hotelu Srní v malebné Šumavě, kde jim pobyt zpříjemnil bazén
přímo v hotelu a procházky v nádherné
krajině.
Klienti týdenního stacionáře byli na
rekreaci v Kryštofově údolí v penzionu
Eva. Nemohli si vynachválit vycházky po okolí a hlavně skvělou domácí
stravu.
I klienti z vyšším stupněm postižení
nepřišli jako každoročně o svou rekreaci, letos si užívali v penzionu „Zámeček“ v Mařenicích. I oni využívali bazén
v areálu a trávili většinu času při vycházkách v přírodě.
Další pobyt jsme uskutečnili, když
pan ředitel Mgr. Matonoha přijal nabídku pana ředitele Dvorského z Tuchořic.
Skupinka šikovných klientů se učila
novým dovednostem při stanování na
vodáckém táboře v Liblíně, pomáhali
jim kamarádi z Tuchořic, kteří jsou již
ostřílení táborníci. Byly zde i klientky
z ústavu v Maštově.
Naše klientka Eva stanovala společně se svým přítelem z Tuchořic Tondou. Nutno říci, že i někteří ostatní kli-
22
ZPRAVODAJ 3 / 2008
enti z Tuchořic zde měli své přítelkyně
z Maštova, rekreaci si vychutnal i náš
pár Hanička s Jirkou. Pro klienty bylo
velmi zajímavé sjíždění řeky na raftech
a také stanování při dešti. Všichni si to
užili a hlavně nikdo neonemocněl.
Poslední rekreace je přichystána na
září do Chorvatska, kam se letos chystá 23 klientů z celoročního i týdenního
pobytu.
Další rozšíření spolupráce se uskutečnilo, když za klientem Vasilem přijela
na týdenní prázdniny přítelkyně Maruška z ÚSP Kamarád - LORM v Žatci. Při
jejím odjezdu ukápla i slzička, tak jsme
se domluvili, že v srpnu si pobyt vyměníme a Vasil navštíví Marušku v Žatci.
Volný čas tráví klienti i na jednodenních výletech, letos například jeli
vlakem na Karlštejn a do Plzně do „Dinoparku“ a pivovaru, navštívili ZOO
park v Chomutově, prošli novou naučnou stezku v Oseku, vyjeli autobusem
do hor na Komáří vížku a zúčastnili se
i mnoha dalších výletů. Jsme rádi, že
naši klienti mají stále nové zážitky a poznávají nové kamarády.
Mgr. Jitka Kosejková
ZPRAVODAJ 3 / 2008
ASOCIACE POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR
Zkušenosti se vzděláváním pracovníků
v sociálních službách v Domově
V Zahradách Zdice, poskytovateli
sociálních služeb
V souvislosti s vydáním nového zákona o sociálních službách č. 108/2006
Sb. jsme se začali zabývat problémem,
jak vyškolíme pracovníky v sociálních
službách. Kde na to vezmeme finance?
Z tohoto důvodu vznikl projekt „Zvyšování kvality služeb pracovníků v přímé
obslužné péči prostřednictvím vzdělávání“. Projekt byl spolufinancován v rámci
Operačního programu Rozvoje lidských
zdrojů realizovaného z Evropského sociálního fondu a státním rozpočtem České republiky za podpory MPSV.
Projekt byl zahájen v září 2006 a v červnu 2008 byl ukončen. Cílem projektu
bylo zvýšení kvalifikační úrovně pracovníků v přímé péči, podpora celoživotního vzdělávání. Kombinací teoretické
a praktické výuky jsme se snažili posílit
schopnosti a dovednosti pracovníků tak,
aby vedly k posílení sociálních služeb
vedoucích k naplnění standardů kvality sociálních služeb a naplnění lidských
práv klientů.
Projekt byl realizován v rámci Středočeského kraje, kurzů se zúčastnili nejen
pracovníci z krajských zařízení, ale i ze
zařízení měst a pečovatelské služby.
Účastníci kurzu se naučili novým metodám práce, byli proškoleni v psychosociálních a komunikačních dovednostech,
v práci s klienty, dozvěděli se, jak nejlépe
zvládat pracovní vytížení a předcházet
syndromu vyhoření. Absolventi získali
přehled v legislativě, v právních předpisech a standardech kvality sociálních
služeb. Samozřejmě také v oblasti hygieny, zdravovědy, první pomoci a řadě
dalších oblastí. Pozitivně lze rovněž
hodnotit získané dovednosti potřebné
pro vytváření a udržování soběstačnosti
klienta, k rozvíjení jeho společenských
a pracovních návyků adekvátních zdravotnímu a sociálnímu handicapu.
Kurz podporovaný ESF v rámci OPRLZ navštívilo celkem 159 účastníků,
z toho bylo u závěrečných zkoušek 10
neúspěšných. V rámci doby realizace
projektu byly respektovány rovné příležitosti mezi muži a ženami. Do kurzu
se mohly přihlásit osoby obou pohlaví,
převážně se však jednalo o ženy staršího
věku, které jsou potenciálně ohroženy
diskriminací. Průřezovými tématy byl
rovněž zdůrazněn nediskriminační přístup ke klientům, se kterými se mohou
účastníci kurzu setkat (osoby s tělesným, smyslovým, mentálním či jiným
zdravotním postižením, senioři). Celkový počet podpořených osob byl 169,
z toho 149 žen.
Největší problémy nastaly v souvislosti
s odstoupením původního garanta projektu, který měl kompetence k vydávání
osvědčení o akreditaci, a s jeho nahrazením jinými lektory v krátkém čase.
V kurzu se podařilo plynule pokračovat
a zajistit akreditaci kurzu u MPSV a zároveň získat statut vzdělávací instituce
– Domova V zahradách Zdice, poskytovatele sociálních služeb, za aktivního
zapojení manažera kurzu a mé osoby.
Projekt byl spojen také s velkou administrativní náročností, potřebou časté
komunikace statutárního zástupce, projektového manažera, odborného garanta
a účetní, a to často nad rámec vykazovaných pracovních hodin.
Do budoucna díky přetrvávajícímu zájmu cílové skupiny a zejména zástupců
ostatních sociálních zařízení předpokládáme, že v aktivitách budeme pokračovat. Tato možnost však připadá v úvahu
pouze tehdy, bude-li kurz plně hrazen
účastníky nebo pokud obdržíme podporu v rámci programového období 20072013 z Operačního programu lidské
zdroje a zaměstnanost.
Ivana Rabochová
ředitelka
Domov V Zahradách Zdice
23
Rada města Tábora
vyhlašuje výběrové řízení
na obsazení místa ředitele
G-centra Tábor,
s nástupem od 1. prosince 2008
Podmínky účasti ve výběrovém
řízení jsou následující:
a)státní občanství ČR
b)způsobilost k právním úkonům
c)bezúhonnost
d)vysokoškolské vzdělání
e)práce na PC – WORD, EXCEL,
internet
f )řidičský průkaz skupiny B
g)předpoklady pro řízení kolektivu
h)organizační schopnosti
i)komunikativnost, vztah k lidem,
týmová práce
j)orientace v právních předpisech
vztahujících se k vykonávané
činnosti
Výhodou je:
- praxe v sociální oblasti
- aktivní znalost jednoho světového
jazyka
K přihlášce uchazeč připojí:
a)strukturovaný životopis
b)výpis z evidence Rejstříku trestů ne
starší než 3 měsíce
c)ověřenou kopii dokladu
o nejvyšším dosaženém vzdělání
d)lustrační osvědčení a čestné prohlášení dle zákona č. 451/1991 Sb.
e)doklad o finanční bezúhonnosti
f )koncepce řízení organizace
Vyhlašovatel si vyhrazuje právo zrušit
toto výběrové řízení kdykoli v jeho
průběhu.
Přihlášky s výše uvedenými dalšími
doklady zasílejte nejpozději
do 10. října 2008 na adresu:
Město Tábor
Mgr. Zuzana Pečmanová,
místostarostka města
Žižkovo náměstí 2, 390 15 Tábor.
Bližší informace je možno získat
u Mgr. Pečmanové na tel. 381 486 135,
e-mail: [email protected]
Jednoduchá manipulace,
pohodlné nošení
Plenkové kalhotky s lepítky na suchý zip
Nová lepítka na suchý zip
Pro opakované použití
a jednoduchou manipulaci.
Vysoká savost
Díky 3vrstvému savému jádru.
Jemné a prodyšné
Pro pohodlné nošení
a zdravou pokožku.
Neutralizace zápachu
Díky speciální látce CyDex.
Pr
Prodyšné
plenkové kalhotky MoliCare pomáhají výrazně zlepšit kvalitu života
pa
pacientům s těžkou inkontinencí. Plenkové kalhotky MoliCare nabízejí:
• sspolehlivou absorpci – 3vrstvé jádro mění tekutinu na gel a plenkové kalhotky
zzůstávají na povrchu stále suché,
• jjednoduchou manipulaci – lepítka na suchý zip je možné opakovaně použít
kdykoliv a kdekoliv na plence, což zaručuje i bezpečnou fixaci plenky,
ochranu pokožky – ultrajemný a prodyšný materiál umožňuje pokožce dýchat,
•o
tta se proto nezapařuje a zůstává zdravá,
pohodlné nošení – díky novému jemnému a na dotyk příjemnému materiálu.
•p
POMOC PŘI TĚŽKÉ INKONTINENCI
Více informací a vzorky zdarma:
na bezplatné lince 800 100 333 nebo na www.hartmann.cz