ke stažení - Sydney 2008

Zpráva o
naději
“…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?”
Sk 1:6
Drazí přátelé,
Začínáme nový rok, plný naděje a očekávání,
zvláště když se blíží SDM08. Vždycky jsem si myslel,
že začátek nového roku je dobrá příležitost
k zamyšlení nad rokem, který uplynul a
k poděkování za všechny lidi, kteří mi pomohli
dostat se tam, kde jsem teď.
Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že jako
společenství, my křesťané, máme spoustu věcí, za
které bychom měli děkovat izraelskému lidu. Ježíš
byl jedním z nich, stejně jako jeho matka a první
učedníci. Byli židé a my všichni víme, že jejich
historie je plná utrpení a vykoupení.
V Ježíšově době, Izraelský lid již utrpěl vyhnanství a
útlak od okolních říší. Babylóňané, Peršané,
Řekové, Římané – všichni vládli nad Bohem
vyvoleným národem. Izraelský lid velmi toužil po
Mesiášovi, Bohem vyvoleném, který by je
osvobodil, který by obnovil Izrael a přinesl Boží
království.
Proto se apoštolové po Ježíšově smrti a
zmrtvýchvstání a těsně před jeho
nanebevstoupením znovu ptali: „Obnovíš teď,
Pane, v Izraeli království?“ (Sk 1:6)
Nemůžu si
pomoct, ale
myslím si, že
jako
společenství,
my křesťané,
máme spoustu
věcí, za které
bychom měli
děkovat
izraelskému
lidu.
Ježíš byl jedním
z nich, stejně
jako jeho
matka a první
učedníci.
Byli židé a my
všichni víme, že
jejich historie je
plná utrpení a
vykoupení.
Zpráva o
naději
“…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?”
Sk 1:6
Zdá se, že vlastně nepochopili, o jakém království Ježíš mluvil.
Stejně jako mnoho mladých lidí – a mnoho starších též –
dobře slyšeli to, co chtěli slyšet a neposlouchali, když se jim
zprávy tolik nelíbily. Ještě potřebovali, aby na ně byl vylit
Duch Svatý, aby porozuměli všemu Kristovu učení. Otázka,
kterou apoštolové položili, je podobná našemu přístupu, když
prosíme Pána o rychlou nápravu, za kulturní a společenské
problémy, které nás obklopují, nebo když ho prosíme,
abychom vyhráli v loterii.
Jsme rádi, že
při tomto
světovém dni
mládeže,
křesťané
všech
denominací,
Ale jeho království „není z tohoto světa“. Při poslední večeři,
stejně jako
stejně jako předtím, Ježíš dal jasně najevo, že jeho království
židé a
je takové, ve kterém vládcové vládnou tak, že slouží. To je to
muslimové,
království, o kterém mluvil. Jak nám papež Benedikt XVI
připomíná ve své knize „Ježíš Nazaretský“, Boží vláda se blíží
nabídli svá
v samotném Ježíšovi. Jeho přítomnost zahajuje Boží království.
zařízení a
Skrze Ježíšovu přítomnost a skutky, Bůh aktivně vstoupil do
Historie úplně novou cestou. Všichni, kteří ho následují, všichni, další pomoc
kteří mu otevřou svou mysl a své srdce a nechají ho žít skrze
jako symbol
své životy, jsou novým Izraelským lidem, Církví, spolupracující
našeho
na přinesení Božího království tím, že jsou dalšími Kristy ve
světě.
společného
Náš pán s námi má pochopení a trpělivost. I když apoštolové hledání Boží
stále očekávali politické, nebo vojenské řešení, Kristova
odpověď je známkou jeho důvěry v nás, ač jsme tak
tvrdohlaví a krátkozrací: „…až na vás sestoupí Duch Svatý,
dostanete moc a budete mými svědky… až na konec země.“
(Sk 1:8).
Jsme rádi, že při tomto světovém dni mládeže, křesťané
všech denominací, stejně jako židé a muslimové, nabídli svá zařízení a další
pomoc jako symbol našeho společného hledání Boží vůle, míru na Zemi a
lásky k Bohu a k bližním. Všichni jsme „Abrahamovy děti“ a lidé „Knihy“.
Měli bychom být vděční Izraelskému lidu, našim starším bratřím a sestrám,
protože skrze ně nám přišla spása. A díky nim jsme dostali úkol zvěstovat
evangelium světu.
Biskup Anthony Fisher OP,
Koordinátor SDM08
základy
víry
IZRAEL A CÍRKEV
Bůh se izraelskému lidu zjevil jedinečným způsobem – byl to jeho
vyvolený národ. Židovskému národu se Bůh zjevil jako jediný, živý
a pravý Tvůrce a jejich Otec.
Skrze Noema, Abrahama, Mojžíše, krále, svaté ženy izraele a
proroky Bůh ustanovil milující, milosrdné, hluboké a závazné
pouto – Boží smlouvu.
Izraelité věřili, že tato smlouva byla udržována skrze:
• Boží dar lidem skrze Mojžíše – Tóra (zákon)
• Jeho „bydliště“, označené bohoslužbou a obětí – chrám
• Jeho osvobozující a milosrdné skutky oslavované
židovskými slavnostmi – zvláště vzpomínka na Pesach
(Svátek nekvašených chlebů)
Izrael často nedostál Boží záruce slitování a věrnosti, ale „spravedliví Izraelité“ stále
doufali, že ke spáse dojde skrze Izraelský lid.
Křesťané věří, že Bůh splnil svůj slib Izraelitům tím, že skrze Ducha
Svatého sám vstoupil do historie jako syn Izraele.
Ježíš je Kristus (Pomazaný), „Milovaný Syn“ Boží, byl „pastýřem“,
předpovězeným proroky (Mt 2:6-7), uveden jako dítě do chrámu
v Jeruzalémě a obřezán podle Mojžíšova Zákona.
Ježíš ukázal, že je jedno s Otcem (Jan 5:19-24). Řekl, že nepřišel
Zákon zrušit, ale naplnit (Mt 5:17-33). Někteří židovští představitelé
byli šokování jeho předpovědí, že Jeruzalémský chrám bude
nahrazen novým chrámem, jeho tělem. Boží spravedlnost
vedoucí ke spáse popsaná proroky byla naplněna v Ježíšových
slovech a skutcích – odpouštění hříchů, léčbě nemocných a
nasycení hladových.
Nová a věčná smlouva byla dokonale vytvořena Ježíšovou
novou obětí jeho Těla a Krve Otci na kříži – oslavovaná v den
vzkříšení a naplňující předešlé smlouvy.
Nový Izrael byl povolán ze židů, kteří přijali Ježíše jako svého Pána a byli prvními
věřícími, kteří vytvořili Církev v den Letnic jako dvanáct nových
kmenů, vedených dvanácti apoštoly. Tato Církev přináší Boží
spásu skrze Krista všem národům a s ní také mravní učení a
mnoho modliteb, liturgii a víru, které byly utvářeny historií
Izraele.
Židé jsou známi jako naši „starší bratři a sestry.“ Pařížský
arcibiskup, kardinál Jean-Marie Aaron Lustiger, který se narodil
jako žid a později byl pokřtěn, řekl: „Křesťanství je ovocem
židovství.“ Být anti-semitský by pro křesťany znamenalo
nenávidět sami sebe, říká arcibiskup.
“…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?”
Sk 1:6
modlitba
poutníků
OUR FATHER
(OTČE NÁŠ)
Our Father, Who art in heaven,
(Otče náš, jenž jsi na nebesích,)
Hallowed be Thy Name.
(posvěť se jméno tvé,)
Thy Kingdom come.
(přijď království tvé,)
Thy Will be done, on earth as it is in Heaven.
(buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.)
Give us this day our daily bread.
(Chléb náš vezdejší dej nám dnes)
And forgive us our trespasses,
(a odpusť nám naše viny,)
as we forgive those who trespass against us.
(jako i my odpouštíme naším viníkům)
And lead us not into temptation,
(a neuveď nás v pokušení,)
but deliver us from evil. Amen.
(ale chraň nás od zlého. Amen.)
“…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?”
Sk 1:6
Bohem inspirované
spisy
“…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?”
Sk 1:6
ÚRYVEK Z DOKUMENTU “NOSTRA AETATE”,
DEKLARACE O POMĚRU CÍRKVE K NEKŘESŤANSKÝM NÁBOŽENSTVÍM
Papež Pavel VI, 28. října 1965
Celý text
Církev Kristova totiž uznává, že počátky její víry a jejího vyvolení sahají podle Božího
tajemství spásy až k patriarchům, Mojžíšovi a prorokům. Vyznává, že všichni, kdo věří v
Krista, jsou Abrahámovými dětmi podle víry, (6)((6/Srov. Gal 3,7.)) že jsou zahrnuti v
povolání tohoto patriarchy a že odchod vyvoleného národa ze země otroctví je
tajemným předobrazem spásy církve. Proto církev nemůže zapomenout, že obdržela
zjevení Starého zákona prostřednictvím národa, s kterým Bůh ve svém nevýslovném
milosrdenství uzavřel starou smlouvu. Ví, že bere sílu z kořene ušlechtilé olivy, na kterou
jsou naroubovány ratolesti plané olivy, pohani. (7)((7/Srov. Řím 11,17-24.)) Církev totiž
věří, že Kristus, náš pokoj, usmířil svým křížem Židy a pohany a v sobě spojil dvojí v jedno.
(8)((8/Srov. Ef 2,14-16.))
Církev má vždycky před očima také slova apoštola Pavla o jeho soukmenovcích, že
totiž „jim patří synovství i sláva i smlouva s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i
zaslíbení, jejich předkové jsou praotci a od nich podle lidské přirozenosti pochází i
Kristus“ (Řím 9,4-5), syn Marie Panny. Připomíná si také, že z židovského národa
pocházejí apoštolové, základy a sloupy církve, a většina prvních učedníků, kteří
oznámili světu Kristovo evangelium.
svědectví
víry
“…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?”
Sk 1:6
SVĚDECTVÍ BRATRA JEAN-RODOLPHE KARSE – ŽIDOVSKÉHO KONVERTITY
ZAZNAMENÁNO 26. PROSINCE 1986, ČTYŘI TÝDNY PO JEHO KNĚŽSKÉM SVĚCENÍ
Bratr Jean-Rodolphe Kars
Narodil jsem se roku 1947 v Rakousku.
Moji rodiče byli nepraktikující židé, kteří
se přestěhovali do Francie v roce 1948.
Když mi bylo sedm, začal jsem se učit
hrát na klavír. Studoval jsem na
“Superior National Conservatory of
Music” v Paříži a svou kariéru jsem začal
v roce 1967, poté co jsem se dostal do
finále mezinárodní klavírní soutěže v
Leeds, v Anglii. Poté, co jsem vyhrál
první cenu v soutěži Oliviera Messiaena
v roce 1968, začala moje mezinárodní
kariéra. V roce 1976 uprostřed velkého
množství událostí, které ovlivnily můj
osobní život, jsem měl hluboký zážitek
s Bohem, opravdové vnitřní setkání
s Kristem. Tento zážitek změnil můj život.
Byl jsem pokřtěn jako katolík v roce
1977. O dva roky později jsem pocítil
silné povolání ke kněžství. V roce 1981
jsem začal studovat teologii a ukončil
svou klavírní kariéru. V roce 1986 jsem
byl vysvěcen na kněze v komunitě
Emmanuel v Paray-le-Monial.
Menorah
Chtěl bych ale podtrhnout něco velmi
důležitého, co má stále velkou roli v mé
kněžské službě – znovuobjevení mé
identity jako žida, „syna Izraele“. Před
svou konverzí jsem k tomu byl velmi
lhostejný. Postupně, během dvou až tří
let od mého křtu a ve světle mé víry,
uvědomil jsem si, že patřím k Izraelskému
lidu. Být knězem pro mě bylo velmi
důležité, protože ze strany mého otce
jsem byl potomkem rodu Cohenů,
kněžské větve Árónových synů. Mezi
mými předky byla dlouhá řada rabínů, a
potom přerušení, kdy nebyla
praktikována žádná víra po tři
generace. A nyní, znovu, pokračuje
kněžství, tentokrát na základě Nové
Smlouvy. V čase, kdy se církev po
druhém vatikánském koncilu vrací
k důležitosti a stálosti povolání Izraele,
byl jsem pohnut a děkoval jsem, že
mohu být knězem s židovskými předky
rodu Cohenů. Zdá se mi, že Bůh mi
laskavě dal místo ve svém srdci, v srdci
Církve, ale také v srdci Izraele,
čekajícího na příchod Pána ve slávě.
svatí a
svědkové
SVATÝ PAVEL, APOŠTOL (PAVEL Z TARSU)
Narozen: Neznámo kdy v současném Turecku
Zemřel: Roku 65 v Římě, Itálii
Svátky: Obrácení – 25. ledna
společně se svatým apoštolem Petrem – 29.
června
Patron: Řecka, Malty, laiků, reportérů a mnoha
dalších
Umělecké znázornění: S vousy, lysý a v rouchu, často s mečem a Biblí
přinesl Ježíšovo
do Damašku sražen
Svatý apoštol Pavel
učení co nejvíce
k zemi a oslepen
velmi poznamenal
lidem. Pavlovy listy
prudkým světlem.
svou osobností,
(epištoly) v Novém
Šavel byl šokován a
misijním dílem a
Zákoně nám
úplně proměněn
horlivou vírou Nový
předávají jeho
Ježíšovým hlasem,
Zákon a celé
myšlenky, přátelství,
který už vstoupil
křesťanství. Jeho
těžkosti a učení
k Otci (tři zprávy o
příběh je jedním
z jeho cest.
tomto obrácení - Sk
z nejvýjimečnějších
Tyto tři cesty pokryly
9:3-9; 22:1-21; 26:2příběhů obrácení
mnoho oblastí okolo
23).
v celé historii
středozemí – Řecko,
Šavel byl uzdraven
křesťanství.
Turecko, Makedonii
od své slepoty a
Pavel, nebo Šavel se
a Malou Asii. Mezi
pokřtěn křesťanským
narodil v židovské
jeho společníky
vůdcem Ananiášem
rodině ve
patřili svatí Silas,
(Sk 9:10-19) a ihned
významném městě
Timotej, Jan, Marek
začal v Damašku
Tarsu (Sk 21:39).
a Barnabáš. První (Sk
zvěstovat, že „Ježíš
Studoval náboženství
13:1-16), druhá (Sk
je Pán“. Šavel dále
a zákon v Jeruzalémě
15:39-18:22) a třetí
cestoval do Arábie,
pod velkým
(Sk 18:23 – 21:17)
Jeruzaléma a zpátky
farizejským učitelem
cesta mu také
do svého rodného
Gamalielem (Sk 5:34umožnily účastnit se
města, všude po
41). Stal se
Apoštolského
cestě zvěstoval
nelítostným
koncilu
evangelium a
obráncem
v Jeruzalémě (r. 49)
setkával se s dalšími
židovského zákona a
a znovu navštívit
křesťanskými vůdci.
aktivně se účastnil
křesťanská
Asi o devět let
odporu, věznění a
společenství.
později byl Šavel
poprav nových
Mezi lety 55 – 60 byl
poslán apoštoly
následovníků Ježíše
Pavel dvakrát
spolu s jeho přítelem
Krista (Sk 7:58 – 8:1;
uvězněn (Sk 21:33),
Barnabášem do
9:1-2; Flp 3:4-6).
trpěl hlady,
církevní obce v
„Šavel ještě soptil
ztroskotal, byl
Antiochii (Sk 11:26).
hrozbami a hořel
odmítán a čelil
Šavel, nyní již
touhou zabíjet
soupeřivým
„Pavel“, začal své tři
učedníky Páně“ (Sk
„kazatelům“.
misijní cesty, aby
9:1), když byl na cestě
V roce 64 začal císař Nero věznit
a popravovat křesťany v celém
Římském impériu. Apoštolové
Petr a Pavel byli během té doby
oba popraveni. Tradice říká, že
svatý Pavel byl sťat jako římský
občan v Římě – na
místě, kde dnes stojí
bazilika svatého
Pavla. Vatikánští
archeologové
nedávno oznámili,
že na tom místě v
Římě zřejmě nalezli
kamennou hrobku
svatého Pavla.
poutní
místa
DAMAŠEK
UMÍSTĚNÍ: HLAVNÍ MĚSTO SÝRIE, STŘEDNÍ VÝCHOD
Damašek je více než 6000 let staré město, což
z něj dělá jedno z míst s nejdelším stálým
osídlením v historii lidstva. Leží na vysoké
náhorní plošině ve středozemí. V Damašku
vzniklo jedno z nejstarších křesťanských
společenství (ve 30. letech prvního století).
Město je duchovním domovem arabsky
mluvících melkitských katolíků, arménských
katolíků a arménských ortodoxních
společenství. V tomto převážně muslimském
městě je možné se setkat s křesťanským a
židovským kulturní a náboženským vlivem.
Ukázkou tohoto promísení je mešita Umayyad.
Tato velká mešita je postavena na místě, kde
dříve stál pohanský chrám, římský chrám a
katedrála sv. Jana Křtitele. Uvnitř mešity, která
byla během tří epoch bohatě vyzdobena, je
hrobka hlavy sv. Jana Křtitele – uctívána
křesťany i muslimy. Na rozdíl od většiny
islámských budov, na zdech zůstaly křesťanské
malby. V jednom rohu budovy je Ježíšův
Minaret, odkud, jak muslimové věří, Ježíš
(kterého považují za proroka, ale ne Boha)
oznámí konec světa.
Někteří velcí svatí teologové a učitelé se
narodili, nebo jsou spojováni s Damaškem,
patří mezi ně: sv. Sofronius – Jeruzalémský
patriarcha (560 - 638), sv. Ondřej Krétský –
mnich a teolog (zemřel r. 740) a sv. Jan
Damašský – básník a teolog (645 749).
Křesťanská poutní cesta skrz
Damašek je ale známa nejvíce
podle konverze velkého apoštola,
sv. Pavla z Tarsu.
Ve skutcích apoštolů (9:10-19) se
píše, že křesťanský učedník
Ananiáš byl Bohem povolán, aby
pokřtil a uzdravil Šavla/Pavla
z jeho slepoty a že Pavel byl
zaveden do „ulice, zvané Přímá“,
aby našel Ananiáše. Via Recta
(přímou ulici) je dodnes možné
najít. Blízko je kaple Ananiáše,
která stojí na místě onoho domu.
O kousek dál stojí mešita, zvaná
Jakmak, která, jak říká tradice, je
postavena na místě Jidášova
domu (ne Jidáše Iškariotského)
kde byl sv. Pavel přijat a
pohoštěn.
U Bab Kisanu je malá budova,
která vypadá jako pevnost, kaple
a sirotčinec sv. Pavla. Je
postavena z kamenů ze staré
brány a označuje místo, kudy
později pomocí lana a koše sv.
Pavel utekl židům, kteří byli
rozzuřeni tím, že učil, že „Ježíš byl
Kristus“ (2Kor 11:32-33).
k
zamyšlení
“…obnovíš teď, Pane,
v Izraeli království?”
Sk 1:6
20. července oznámil papež Benedikt XVI zprávu
o SDM08 mladým lidem celého světa. Papež
vyjádřil, že „V této zprávě vám rád nabízím
témata k rozjímání, která můžete prozkoumávat
během tohoto roku příprav.“
Věnujte nějaký čas zamyšlení nad těmito slovy,
rozjímání a odpovědi na papežovo pozvání
zkoumat téma SDM08.
Úryvek z poselství Svatého otce Benedikta XVI.
Mladým lidem celého světa u příležitosti XXIII.
světovému dni mládeže, 20. Července 2007
Drazí mladí lidé!
4. Duch svatý jako duše církve a princip společenství
K pochopení poslání církve je třeba, abychom se vrátili do
večeřadla, kde učedníci zůstávali společně (srov. Lk 24,49)
a modlili se spolu s Marií, „Matkou“, v očekávání
zaslíbeného Ducha. Touto ikonou rodící se církve se má
stále inspirovat každé křesťanské společenství. Apoštolská
a misijní plodnost není na prvním místě výsledkem
pastoračních programů a metod, jakkoli moudře
vypracovaných a jakkoli „účinných“, ale je především
plodem vytrvalé modlitby ve společenství (srov. Pavel VI.,
apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi, 75). Misijní
účinnost totiž předpokládá, že jednotlivá společenství jsou
sjednocená, že mají „jedno srdce a jednu duši“ (srov. Sk
4,32) a že jsou připravená svědčit o lásce a radosti, kterou
Duch svatý oživuje v srdcích věřících (srov. Sk 2,42).
Služebník Boží Jan Pavel II. napsal, že poslání církve je –
ještě před tím, než se stane činností – svědectvím a
vyzařováním (srov. encyklika Redemptoris missio, 26). A v
začátcích křesťanství se tak skutečně dělo, když se
pohané – jak píše Tertulián – obraceli na víru, protože viděli
lásku, která panovala mezi křesťany: „Pohleď – říkají – jak
se mezi sebou milují“ (srov. Apologeticus, 39).
I my sami jsme
ovocem tohoto
poslání církve,
které se naplňuje
dílem Ducha
svatého. Každý si
uvnitř neseme
pečeť lásky
Otcovy, nám
darované v Ježíši
Kristu, a touto
pečetí je Duch
svatý. Nikdy na
to
nezapomínejme,
protože je to
Duch Páně, který
stále pamatuje na
každého a chce –
obzvláště skrze
vás mladé – ve
světě vyvolat
vanutí a oheň
nových Letnic.
Na závěr tohoto stručného pohledu do Božího slova v
Písmu vás zvu k tomu, abyste si povšimli, že Duch svatý je
nevyšší dar, který Bůh člověku dává, dále je nejvyšším
svědectvím jeho lásky k nám, která je konkrétně vyjádřena
jako „ano k životu“, jímž Bůh chce obdarovat každé
stvoření. Toto „ano k životu“ získává svou plnou podobu v
Ježíši z Nazareta a v jeho díle vykoupení, jímž navždy
zvítězil nad zlem. Nikdy nezapomínejme, že Ježíšovo
evangelium se právě v síle Ducha nikdy neredukuje na
pouhé slovní konstatování, ale chce se stávat „radostnou zvěstí pro chudé,
propuštěním pro zajatce, navrácením zraku slepým …“. A to se stalo v den
Letnic, kdy se evangelium stalo milostí a úkolem církve pro svět, jejím prvořadým
posláním.