pdf zde... - Muzeum Cheb

SBORNÍK MUZEA KARLOVARSKÉHO KRAJE 20 (2012)
ZAJÍMAVÁ POZOROVÁNÍ ČOLKA OBECNÉHO (LISSOTRITON
VULGARIS) A ROPUCHY KRÁTKONOHÉ (EPIDALEA CALAMITA)
NA JEZEŘE MEDARD U SOKOLOVA
Vít Zavadil, Ivo Přikryl & Miroslav Kosík
ÚVOD
Jezero Medard západně od Sokolova (kv. 5841, 384 m n. m., viz. obr. 1) vzniká hydrickou
rekultivací (zatopením) zbytkové jámy po povrchové těžbě hnědého uhlí. Napouštění probíhá každoročně v říjnu až v dubnu vodou z Ohře. Ve vegetační sezóně, tedy v sezóně rozvoje
sinic, se jezero nenapouští. Na vznikajícím jezeře je prováděn každoroční monitoring obojživelníků. V roce 2012 byla mimo jiné učiněna dvě pozorování (čolka obecného a ropuchy
krátkonohé), která jsou svým způsobem raritní a rozšiřují informace o biologii obou druhů.
POZOROVÁNÍ ČOLKA OBECNÉHO
Dne 10. 5. 2012 byl při odběru planktonu zpozorován uprostřed jezera u stabilně umístěné
bóje plovoucí čolek. Pohyboval se cca 40 cm pod hladinou. Čolek byl nálezci (druhými dvěma autory) odchycen do planktonové síťky a vyfotografován. Následně byl vypuštěn u břehu
jezera.
Jednalo se o samici čolka obecného (Lissotriton vulgaris) o celkové délce 50 mm; jedinec
byl dle fotografické dokumentace pravděpodobně subadultní (nedospělý). Vznikající jezero
Medard mělo v té době tyto rozměry (stav ke dni 30. 3. 2012): maximální délka – 3605 m,
maximální šířka – 1294 m. Hloubka jezera v místě odchytu činila cca 39 m. Nález čolka v jezeře Medard je pozoruhodný z několika aspektů:
Čolek byl odchycen ve volné vodě bez rostlinného pokryvu, přičemž nejbližší vzdálenost
ke břehu jezera činila 184 m, ostatní břehy byly ve vzdálenosti 317 až 3030 m. Jelikož čolci
mění při plavání často směr, lze předpokládat, že čolek uplaval ve volné vodě více než 200
m (s vysokou pravděpodobností mnohem více). Jedinec urazil tuto vzdálenost, aniž se mohl,
vzhledem k hloubce, potopit ke dnu a odpočívat. Toho dne bylo bezvětří, takže je vyloučeno,
že by byl doprostřed jezera zanesen větrem.
O přesunech čolka obecného na souši existuje poměrně velké množství informací. Různí
autoři (citovaní v souborné práci Schmidtler & Franzen 2004) uvádějí migraci po souši od 200
do 1000 m. Ale o pohybu čolka obecného ve vodě najdeme v tomto kompendiu jen kusé údaje. Různí autoři (Dolmen 1981, G riffiths 1984 a G riffiths et al. 1986 – vše převzato z Schmidtler & Franzen 2004) uvádějí, že čolek obecný se v rozmnožovací nádrži pohybuje v rozmezí 1
až 17,5 m. Naproti tomu Buschendorf & Günther (1976) udávají pohyb téhož druhu ve vodě na
vzdálenost 20–60 m, v ojedinělých případech až 400 m. Stejnou délku uvádějí také Baker &
H alliday (1999) (vše opět převzato z Schmidtler & Franzen 2004). Citované práce pojednávají
o vyhledávání úkrytů podél břehů, nikoliv o pohybu živočicha ke středu nádrže. Z tohoto pohledu je pozorování na Medardu naprosto výjimečné.
Pozoruhodná je i skutečnost, že se vzhledem k velikosti patrně jednalo o nedospělého
jedince. S chmidtler & Franzen (2004) uvádějí nejmenší celkovou délku pohlavně dospělého
281
282
EDICE, MATERIÁLY, DROBNOSTI | VÍT ZAVADIL, IVO PŘIKRYL & MIROSLAV KOSÍK
čolka obecného právě 50 mm. Pokud byl zaznamenán právě tento extrém, pak by šlo o přirozenou migraci dospělého jedince do vody. Biologii čolků však neodpovídá pohyb ve volné
vodě. Podle předložených fotografií nelze zaujmout jednoznačné stanovisko o pohlavní zralosti nalezeného exempláře. Výskyt pohlavně nedospělého čolka obecného ve vodě je však
mimořádně vzácný (první autor tohoto příspěvku jej během pětatřicetileté batrachologické
praxe pozoroval jen dvakrát). Na napouštěném jezeře Medard by se snad dal nález pravděpodobně subadultního exempláře vysvětlit následujícím způsobem: V době napouštění jezera
hladina poměrně rychle stoupá. Voda tak mohla zaplavit terestrické zimoviště čolka a ten se
tak ocitl ve vodě, z níž (dezorientován) hledal únik. Pak by se ale jednalo o mimořádný fyzický výkon čolka.
V každém případě se jedná o ojedinělé pozorování již také proto, že na našem území by
v nádržích srovnatelných rozměrů byl výskyt čolka ve volné vodě téměř nemyslitelný vzhledem k rybím obsádkám a tudíž k vysoce pravděpodobné predaci drobného živočicha, který
se pohybuje ve volné vodě na velkou vzdálenost bez možnosti se ukrýt.
ROZMNOŽOVÁNÍ ROPUCHY KRÁTKONOHÉ
Dne 10. 7. 2012 bylo nalezeno v úkrytu na souši cca 2 m od břehu jezera Medard pět čerstvě metamorfovaných žabek ropuchy krátkonohé (Epidalea calamita). O den později byla
na stejném místě objevena dospělá i nedospělá stadia. Výskyt ropuchy krátkonohé je z jámy
Medard znám již delší dobu, avšak tato ropucha se zde dosud rozmnožovala v malých, mělkých a často periodických kalužích ve vyšších etážích bývalého lomu (obr. 2). Nejbližší rozmnožovací stanoviště ropuchy krátkonohé v jámě někdejšího povrchového dolu leží cca
500 m vzdušnou čarou. Jezero mělo v uvedené době plochu cca 3,3 km2. Ropuchy se rozmnožovaly v mělké zátoce, která byla spojena s vlastním velkým jezerem průlivem širokým
jen několik metrů. Plocha samotné zátoky činila odhadem téměř 9 000 m2. Břehy zátoky byly
holé či s řídce se vyskytující zaplavovanou třtinou křovištní. V každém případě je břeh zátoky
tak členitý, že zde prakticky nevzniká žádné vlnobití. To je s nejvyšší pravděpodobností vedle
hlubší a tudíž málo prohřáté vody limitujícím faktorem výskytu ropuchy krátkonohé ve větších vodních nádržích.
Rozmnožování ropuchy krátkonohé probíhá tradičně v malých, mělkých a často vysychavých kalužích a tůňkách bez vodní vegetace (B aruš & O liva 1992, C abela et al. 2001,
Kuzmin 1999, Moravec 1994, Nöllert & Nöllert 1992, Opatrný 1973, Sinsch 1998, 2009, Z avadil
et al. 2011). Až na jednu výjimku nejsou v žádné z citovaných prací uvedeny rozměry vodních ploch, v nichž dochází k rozmnožování popisovaného druhu. Pouze Sinsch (1998) ve své
monografii o ropuše krátkonohé uvádí rozpětí velikostí pářících vod z některých evropských
zemí: Španělsko 104–1769 m 2, Německo: 11–1055 m 2, Švédsko 15–cca 2000 m 2 . I kdyby
byla brána v potaz pouze samotná zátoka jezera, jednalo by se o dosud největší popsanou
vodní plochu, v níž se daný druh ropuchy rozmnožuje.
Plocha budoucího (kompletně napuštěného) jezera je přesně naplánována, břehy jsou
již modelovány hrubými kameny proti vlnobití a s žádnými zátokami se zde nepočítá (vyjma
zátoky u města Sokolova, která je však určena pro lodě a nemá mírně ukloněné břehy, jež
ropucha krátkonohá potřebuje). V budoucnu by měl být při podobných rekultivacích brán
v potaz i ochranářský aspekt. Přitom dostačuje, aby při rekultivacích byly vytvářeny členitější
břehy, laguny, mělčiny a podobné biotopy, které jsou vhodné nejen pro rozmnožování obojživelníků, ale i pro další organizmy.
ZAJÍMAVÁ POZOROVÁNÍ ČOLKA OBECNÉHO (LISSOTRITON VULGARIS)
A ROPUCHY KRÁTKONOHÉ (EPIDALEA CALAMITA) NA JEZEŘE MEDARD U SOKOLOVA
LITERATURA
Baruš V. & O liva O. [eds] (1992): Fauna ČSFR – Obojživelníci (Amphibia). – Academia, Praha.
C abela A., G rillitsch H. & Tiedemann F. (2001): Atlas zur Verbreitung und Ökologie der Amphibien und Reptilien in Österreich. Auswertung der Herpetofaunistischen Datenbank der
Herpetologischen Sammlung des Naturhistorischen Museums in Wien. – Umweltbundesamt Wien.
Kuzmin S. L. (1999): The Amphibians of the Former Soviet Union. – Pensoft, Sofia–Moscow.
M oravec J. [ed.] (1994): Atlas rozšíření obojživelníků v České republice [Atlas of Czech amphibians]. – Národní muzeum, Praha.
Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. –
Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.
O patrný E. (1973): Klíč obojživelníků. – In: Hrabě S., Oliva O. & Opatrný E. [eds], Klíč našich ryb,
obojživelníků a plazů., p. 213–326, SPN, Praha.
Sinsch U. (1998): Biologie und Ökologie der Kreuzkröte. – Laurenti, Bochum.
S insch U. (2009): Bufo calamita Laurenti, 1768) – Kreuzkröte. – In: G rossenbacher K. [ed.],
Handbuch der Reptilien und Amphibien Europas, Band 5/II, Froschlurche (Anura) II (Hylidae, Bufonidae), p. 337–411, AULA Verlag, Wiebelsheim.
S chmidtler J. F. & Franzen M. (2004): Triturus vulgaris – Teichmolch. – In: Thiesmeier B. & G rossenbacher K. [eds], Handbuch der Reptilien und Amphibien Europas, Band 4/IIB, Schwanzlurche (Urodela) IIB, Salamandridae III: Triturus 2, Salamandra, p. 847–968, AULA Verlag,
Wiebelsheim.
Z avadil V., Sádlo J. & Vojar J. [eds] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management.
Metodika AOPK ČR. – AOPK ČR, Praha.
SUMMARY
Interesting observations of the Smooth Newt (Lissotriton vulgaris) and Natterjack Toad
(Epidalea calamita) at the Medard lake near Sokolov
Vít Zavadil, Ivo Přikryl & Miroslav Kosík
Two remarkable findings were done at the flooded pit of the coal mine Medard near Sokolov. At
first, 50 mm long individual of the Smooth newt was caught near the buoy anchored in the middle of the lake. The distance of the buoy from the nearest bank was 184 m, thus this newt should
swim in the water at least 200 m, probably more. Comparison with literature revealed, that this
observation is absolutely unique, moreover the observed individual was probably not adult.
In the same year, the reproduction of the Natterjack toad was recorded in the Medard lake
with the area of 3,3 km2. Reproduction was observed in the 9000 m2 large bay which was separated from the rest of the lake by a several meters long strait. Comparison with literature revealed, that this is the largest body of water where the reproduction of the Natterjack toad was
documented.
283
284
EDICE, MATERIÁLY, DROBNOSTI | VÍT ZAVADIL, IVO PŘIKRYL & MIROSLAV KOSÍK
Obr. 1: Napouštěné jezero Medard, 16. 8. 2012. Foto Vít Zavadil.
Obr. 2: Ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) z Podkrušnohorské výsypky, ilustrační foto, 31. 5. 2010. Foto Vít
Zavadil.