Mimořádné vydání - část 2, formát PDF, velikost 708 kB

▪ Nejno věj ší in form ace n alezne te také n a webových str ánk ách www. rokycany.cz ▪
▪ Nejn ověj ší in for mac e n alezne te také n a we bo vých s tr ánk ách www.rokyc any.c z ▪
Návraty repatriantů - první zastávka Rokycany
Nacistický pohlavár byl dopaden v Rokycanech u jatek
Vyprávění sestry Jarky Heinzové zapsal Antonín Dvořák
kromě doktora Jágra sem docházel
K mému prvnímu setkání s osvobozei doktor Laibl, takže tam byla prakticky
nými politickými vězni došlo hned
stálá lékařská služba a přísun potřebv prvních květnových dnech roku 1945.
ných věcí a léků řídil doktor Čáp. Jako
Prvním z nich byl můj pozdější tchán,
ubytovatelky tu sloužily profesorky Dr.
kterého můj manžel přivezl z borské
L. Kailerová a S. Opatrná.
věznice v Plzni 5. května 1945. Stál
V tělocvičně byla jídelna a v prvním
sotva na nohou, jak ho gestapáci zřídili a
patře ve třídě zřízeny ložnice. Škoda, že
týrali hladem a bitím. Ale jeho oči, ty
se nedochovaly zápisy obou profesorek,
plály nejen radostí, ale i velkou duševní
byly by jistě zajímavé. Vzpomínám si
silou.
totiž, že když jsem jednou kolem nich
Zakrátko potom, bylo to k večeru,
procházela, tak mi s radostí sdělovaly,
přesné datum si nepamatuji, zastavilo
že: „Dnes máme rekord, spí tu dvanáct
v místě, kde je nyní Čedok (v současnosti Agra), nákladní auto.
Byla jsem náhodou na protilehlém chodníku a do smrti na tuto chvíli nezapomenu. Na autě byli doslova
napěchováni muži – živé
kostry, oblečené do kabátů,
nebo takřka neznatelně
pruhovaných šatů. My dole,
kteří jsme se tam seběhli,
jsme nemohli hrůzou a lítostí ani promluvit. Najednou kdosi z nás promluvil:
„Mají chudáci hlad, přineste, co máte doma. Ale jen
něco lehkého, kdyby to tak
byly rohlíky a čaj, ale neslazený.“
Ta slova vyslovil MUDr.
Kamil Jágr. Všichni jsme se
jako na povel rozběhli domů. Když jsme se vrátili, byl
u auta i MUDr. Zdeněk
Čáp. Oba lékaři dbali na to,
co jim neublíží. Kdo přivezl
vězně a odkud, nevím, jen à Stravování repatriantů v rokycanském gymnáziu.
že přijeli od Prahy. Lékaři Foto ze sbírek Muzea Dr. B. Horáka v Rokycanech (inv. č. 013370/8).
potom rozhodli, že vězni
dál nemohou, že si musí odpočinout.
národností“.
Nevím kdo určil gymnázium v RokyV prvních dnech nosili lidé z města
canech za vhodné místo. Doktor Jágr se
jídlo. Většinou to byly polévky, pekaři
k nám obrátil o pomoc. Slámu jsme nadodávali rohlíky nebo chleba. V kuchyni
nosili od Juláků, to byl statek naproti
u školníka se jídlo upravovalo, t. j. ohřígymnáziu. Jiní vyklidili třídu a někdo
valo. Jak to později probíhalo nevím,
sehnal velikou plachtu, kterou se dříve
protože jsme chodily do ubytovny vždy
přikrývaly vozy. Vše se odehrálo velice
večer, protože to přijížděly vždy nové
rychle. Vězňové doslova padali únavou a
transporty.
vyčerpáním, z očí jim zmizel uštvaný
Ovládala jsem tenkrát dobře francouzvýraz zmučených lidí.
štinu, angličtinu a němčinu a tak jsem
Pak nás lékaři poslali domů a sami
dělala tlumočnici - kromě uklízení a mytí
zůstali s vězni. Tak začínala svoje poslánádobí.
ní Repatriační stanice v Rokycanech.
Všechny vězně bylo nutno rozdělit do
Od té doby jsme chodily se sestrou
dvou skupin. Jedni se nesmírně těšili
Bumbálkovou do gymnázia jako ošetřodomů. Druzí - ti vlastně neměli kam jít.
vatelky do služby, vždy od večera do
Typickými představitelkami druhé skurána. Služba měla skončit v šest ráno,
piny byly dvě Polky, o něco mladší než
ale byly jsme tam zpravidla déle. Kromě
já, které měly doslova jen ty hadry na
nás tam sloužila dobrovolně paní
sobě. Jejich vesnici, z které pocházely,
Ungrová, rozená Kraftová, dále zastuNěmci vypálili - muže postříleli a ženy
pující ředitelka z „RODINKY“, J. Stará,
odvlekli do koncentráků.
Rokycanské noviny - zvláštní vydání květen 2005
Bylo nacisty nařízeno, že členové jedné
rodiny nesmí být v jedné skupině či věznici. Proto musela jejich maminka od
nich pryč. Ale nějakou náhodou obě
sestry zůstaly pospolu a cestou do Rokycan se dozvěděly, že jejich maminka je
mrtva. Druhým takovým nešťastníkem
byl mladý muž, Václav Němec ze mlýna
na Zbirožském potoce pode Lhotkou.
Když jsme ho přijímali, lékař nařídil,
že nesmí dostat nic, než hořký čaj a bílé
pečivo. Potom lékaři hledali jeho tetu
a teprve, když byl mladý Němec mimo
nebezpečí, mohla si ho
teta odvést. Jeho rodiče
i bratr již nežili, byli popraveni na Pankráci a on
sám přežil svůj rozsudek
smrti v Norimberku
o plných 199 dnů.
Do první skupiny vězňů spěchajících domů
patřili Francouzi, kteří
přijeli na nákladním autě, které jim dali sovětští
vojáci, když je osvobodili
z koncentračního tábora
a oni pak dojeli až do
Rokycan. Auto řídil
Čech, který se v první
republice odstěhoval
s rodinou do Francie
a založil tam rodinu. Tito
osvobození Francouzi
také nesměli dostat nic
jiného než čaj a bílé pečivo, ale udržet je v Rokycanech bylo nemožné.
Pamatuji se, že dr. Čáp
někde sehnal zrnkovou
kávu, že se těm nejslabším uvařila a horkou si ji v termoskách
vezli s sebou. Dodnes si pamatuji, jak
jim pan doktor několikrát kladl na srdce,
že ji nesmí vypít najednou, vždy si jen
trochu loknout.
Sem také patřila skupina Moraváků
z Blanska, kteří byli gestapem zatčeni
najednou, ale potom rozděleni do různých koncentračních táborů a při návratu se náhodou někteří sešli u nás
v gymnáziu. Víte, i když je čeština velmi
výrazově bohatá řeč, toto shledání se
nedá popsat no – a nelze na ně zapomenout.
A tak po tolika letech, když na tu velkou dobu vzpomínám, vidím stále ty
jejich oči, když přicházeli, oči plné děsu
a strachu a potom zklidnění, plno důvěry a díků. Ti šťastnější, kteří již věděli, že
jim domov a drazí zůstali, ti se už dokázali i usmát. A věřte, to byla naše největší
radost a odměna.
strana 6
Dne 9. května 1945 prchal říšský
protektor K. H. Frank z Prahy směrem
na Plzeň, doprovázen několika důstojníky a poddůstojníky. Jeho auto s přívěsným dvoukolým zeleným vozíkem
jelo v koloně dalších ustupujících vozů. Automobil je mylně považován za
Mercedes, byl to však speciální pancéřovaný vůz značky Horch.
Po cestě byl Frank na několika místech poznán a bylo o něm podáno telefonické hlášení i do Rokycan. Při průjezdu Rokycan byl několika občany
také poznán a ti upozornili amerického poručíka Hallera, který se v tu dobu
nacházel na náměstí. Poručík Haller
naskočil do jeepu a rozjel se za Frankovým autem. Na mostu u jatek stál
štábní strážmistr Josef Ranc, který
Franka též poznal, skočil před auto
a křikl „halt“. V tu chvíli přijely dva
jeepy, ze kterých vyskočili američtí
vojáci a poručili řidiči Horcha obrátit a
jet zpátky do Rokycan. Na náměstí, po
Ã
ÃZadržené vozidlo K.H. Franka na rokycanském náměstí. Vozidlo bylo vybaveno dvěma kulomety a doprovázeno auty s německými důstojníky. Aby nebyli nápadní, prchali v koloně dalších
ustupujících vozů.
zjištění, že se jedná opravdu o K.H.
Franka, byl tento odvezen do kasáren.
Ostatní členové Frankova doprovodu
byli internování v zajateckém táboře u
Ejpovic.
Frankova manželka byla později
zadržena ve Stodě, kde byla internována i s dětmi ve sběrném táboře.
V odpoledních hodinách byl Frank
v americkém doprovodu odvezen do
Plzně, kde s ním byly zahájeny výslechy. Později byl převezen do Němec-
Sběrný tábor u silnice na Plzeň. V pozadí je vidět obec Klabava.
ka, ale po zjištění, že jej spojenecké
justiční orgány nebudou v norimberských procesech potřebovat, byl předán 7. srpna 1945 do Prahy.
Proces s ním byl zahájen 22. března
1946 a byl ukončen rozsudkem, ve
kterém byl Frank odsouzen k trestu
smrti provazem. Poprava byla vykonána veřejně na nádvoří pankrácké věznice.
Fotografie včetně textu na této stránce byly
převzaty z materiálů Jiřího Vonáska.
à V táboře byli také internováni členové doprovodu K. H. Franka.
Nedaleko Rokycan byly zřízeny tři sběrné tábory pro německé zajatce. První tábor byl nad Klabavou, další byl zřízen na druhé straně silnice, blíže k Čilině. Za Ejpovicemi, na západní straně, se nacházel tábor pro příslušníky SS a SA. Ve všech těchto
zajateckých táborech bylo umístěno celkem 40 tisíc osob. Oba příkopy podél silnice mezi tábory byly plné výzbroje i výstroje.
Lidé z okolních obcí po celý týden přicházeli, protože američtí vojáci vyhazovali zásoby z německých osobních i nákladních
aut okolo stojícím lidem. Kolem poloviny září 1945 již byli všichni zajatci odsunuti do Bavor.
Rokycanské noviny - zvláštní vydání květen 2005
strana 3
▪ Nejn ověj ší in for mac e n alezne te také n a we bo vých s tr ánk ách www.rokyc any.c z ▪
▪ N e j n o vě j š í in f o rm ac e n a le z n e te t ak é n a we bo vý c h s t r á n k ác h w w w. r o k y c an y . c z ▪
Pa m á t c e o b ě t e m d r u h é s v ě t o v é v á l k y
Jmenný seznam obětí fašistické okupace z Rokycan
Ve dnech šedesátého výročí osvobození naší vlasti si s úctou připomeneme všech mrtvých, kteří padli
v nerovném boji proti fašistickému
nepříteli. První památník obětem
fašismu z celého rokycanského okresu byl v našem městě odhalen
25. září 1959 v dolním prostoru květinového koberce naproti nádraží.
Navrhl a zhotovil jej akademický
sochař Václav Koukolík.
V roce 2000 byl pomník znovu zrekonstruován v souladu s návrhem
Svazu bojovníků za svobodu v čele
s Miloslavem Dobromyslem. Projekt
zpracoval Ing. architekt Vladimír
Štrunc. Původní pomník byl doplněn
čtyřmi deskami, na kterých jsou uvedena jména všech popravených
a umučených hrdinů našeho města.
Památník byl slavnostně odhalen
7. května 2000, kdy byla k němu uložena ve třech nábojnicích prsť z bojiště druhé světové války na Dukelském průsmyku, z nejhrůznějšího
koncentračního tábora Osvětim a ze
hřbitova Pinner u Londýna, kde je
pochován poručík Josef Strangmüller z Rokycan. K letošním oslavám
budou desky obnoveny a jména více
zvýrazněna.
V době fašistické okupace bylo
z Rokycan zapojeno v odboji nebo
zatčeno z rasových nebo jiných důvodů 283 osob, z toho bylo popraveno a umučeno 58, dvě padly na bojištích, 75 zahynulo v důsledku rasové
persekuce a šest občanů zahynulo
při náletech u nás nebo na nucených
pracích v Německu. Důvodem k zatčení a odsouzení k smrti byla odbojová činnost, ukrývání parašutistů,
rozšiřování letáků, poslech zahraničního rozhlasu a další udání, které
chodily na Gestapo.
Jako smutný příklad lze uvést celou rodinu železničáře Václava Stehlíka, která byla mezi prvními popravena v období heydrichiády za poskytnutí úkrytu českých parašutistů
z Anglie. Velmi tragickou kapitolou
je rasová persekuce Židů, označených podle norimberských zákonů
za méněcennou rasu a podle toho
s nimi bylo nakládáno. Pročítáme-li
seznam, s hrůzou se můžeme přesvědčit, že celé rodiny rokycanských
ÃPamátník obětem fašismu před nádražím zhotovil akademický sochař Václav Koukolík. V roce 2000 byl
pomník zrekonstruován a doplněn čtyřmi deskami se jmény popravených a umučených občanů.
Foto: Archiv
ÃSlavnostní odhalení desek se jmény ob ětí fašismu se uskutečnilo v rámci oslav 55. výročí osvobození
7. května 2000. Slavnostní projevy přednesli bývalý starosta Oldřich Kožíšek a pan Jiří Fryč.
Foto: Archiv
občanů byly zlikvidovány.
Při Svazu bojovníků za svobodu
v Rokycanech pracuje dlouhá léta
historicko dokumentační komise,
která nepřetržitě shromažďuje různé
doklady o odbojové činnosti, věznění
a jiné dokumenty, svědčící o nekompromisním postoji našich občanů za
druhé světové války, aby jejich činy
byly zachovány i pro další generace.
Na vedlejší stránce předkládáme
jména všech občanů z Rokycan, kte-
Rokycanské noviny - zvláštní vydání květen 2005
ří obětovali svůj život za naši svobodu. Za každým jménem je samostatný příběh, svědčící o statečnosti,
hrdinství, utrpení, ale i o nekonečném čekání, strachu, nejistotě, naději ostatních členů rodiny, kteří zůstali doma. Pochopit tuto hrůzu může
jen ten, který ji sám prožil! V tyto
dny se proto více než kdy jindy skláníme s úctou a poděkováním nad
jejich památkou!
ANDĚL JOSEF
BENDA KLEMENT
BRILL EMANUEL
CELUNDA VILÉM
ČERNÁ MARIE
ČERNOVSKÝ FRANTIŠEK
ČERNÝ FRANTIŠEK
ČERNÝ JOSEF
ČERVENÝ KAREL
ČIHÁK JOSEF
DOBROMYSL EDUARD
DRAČKOVÁ ALŽBĚTA
DRCHAL VÁCLAV
EBEN MOŘIC
EPSTEINOVÁ MARTA
FANTL ARNOŠT
FANTL JIŘÍ
FANTLOVÁ ELSA
FANTLOVÁ LYDIE
FISCHEROVÁ KLÁRA
FRIEDMAN FRANTIŠEK
FRIEDMANNOVÁ MARIE
FRIEDMANOVÁ ZDENKA
GÄRTNER ARNOŠT
GÄRTNER JOSEF
GARTNEROVÁ HELA
GOTTLIEB EMANUEL
GOTTLIEB VÁCLAV
GOTTLIEBOVÁ ELSA – 1888
GOTTLIEBOVÁ ELSA –1924
GOTTLIEBOVÁ MARIE
GUTH FRANTIŠEK
GUTH JOSEF
GUTHOVÁ BERTA
HAVEL FRANTIŠEK
HORÁK BOHUSLAV PhDr.
JÍLEK ANTONÍN
JÍLEK JOSEF
KALAŠ OLDŘICH
KANIA FRANTIŠEK
KAŠÁK FRANTIŠEK
KAŠÁK JINDŘICH
KATZ RUDOLF JUDr.
KATZ VILÉM
KATZOVÁ GABRIELA
KLAPPHOLZ ALEXANDR
KLAPPHOLZ PAVEL
KLAPPHOLZOVÁ ANNA
KLAUBR JOSEF JUDr.
KLAUBEROVÁ FELICIE
KLAUBEROVÁ JULIE
KOHN LUDVÍK
KOHNOVÁ ANNA
KOHNEROVÁ FRANTIŠKA
KOSNAR VÁCLAV
KOTYZA FRANTIŠEK
KOZLER ALOIS
KREIDL RUDOLF
KRYČ JOSEF
KŘÍŽ EMILIAN
KUSÝ BOHUMÍR
KUSÝ FRANTIŠEK
KUSÁ ALBÍNA
KVÍDERA FRANTIŠEK
KYNCL MIROSLAV
LEDEREROVÁ RŮŽENA
LEVITUS EMANUEL
LEVITUSOVÁ BERTA
LÖBLOVÁ JULIE
LÖWY ARNOŠT
LÖWY JULIUS
LÖWY LEO
LÖWY VILÉM Dr.
LÖWYOVÁ ANNA
MANDELÍČEK KAREL
MAREŠKA FRANTIŠEK
MAREŠKOVÁ JOSEFÍNA
MARKUP KAREL
MIKOLÁŠEK ALOIS
MRÁZ MILOŠ
NEJDL ALOIS
NOVÝ VÁCLAV - 1904
NOVÝ VÁCLAV - 1890
ÖSTEREICHER BOHUMIL
ÖSTEREICHER JOSEF
ÖSTEREICHEROVÁ MARIE
ÖSTEREICHEROVÁ RŮŽENA
PALACKÝ JOSEF
PÁNÍK JAROSLAV
PÁNÍK VÁCLAV
PELIKÁN MIRKO JUC.
PIVEC EMANUEL
POLESIE ARNOŠT MUDr.
POLESIOVÁ ANEŽKA
POLESIOVÁ FRANTIŠKA
POLESIOVÁ HANA
POUR GUSTAV
POŽARKA KAREL
PROKEŠ RUDOLF
PŘIBIL FRANTIŠEK
RACESBERGER FRANTIŠEK
REICH MAX
REICH WALTER
REICHOVÁ MARIANA
REICHOVÁ ŽOFIE
ROUBÍČEK JAN JUDr.
ŘEHOŘ FRANTIŠEK
SLABÝ JOSEF
SOUKUP ANTONÍN
STADLER JOSEF
STADLER JULIUS
STADLER LUDVÍK
STADLER PAVEL JUDr.
STADLEROVÁ BOH.JUDr.
STADLEROVÁ FLORA
STADLEROVÁ VALERIE
STEHLÍK FRANTIŠEK
STEHLÍK VÁCLAV –1879
STEHLÍK VÁCLAV –1915
STEHLÍKOVÁ RŮŽENA
STEINER ALFRED
STEINEROVÁ OTILIE
STRASS VILÉM JUDr.
STRASSOVÁ ANNA
STRASSOVÁ FLORA
STRASSOVÁ ZUZANA
STRANKMÜLLER JOSEF
ŠMOLÍK MATĚJ
ŠNÁBL RUDOLF
ŠULCOVÁ MIROSLAVA
TAUSIGOVÁ RŮŽENA
TOBRMAN STANISLAV
TOMÁŠEK JOSEF
TOMEK BOHUSLAV
TÝML JAN
TYTL JAROSLAV
VAJNER FRANTIŠEK
VOLF JAROSLAV
WEINBERGER PAVEL
WEINBERGEROVÁ MARKÉTA
WINTER LADISLAV
Miluše Vykopalová
strana 4
Rokycanské noviny - zvláštní vydání květen 2005
strana 5