Výzkum komplexů uranylového iontu v koncentrovaných roztocích

Transkript

Výzkum komplexů uranylového iontu v koncentrovaných roztocích
CHEMICKÉ ZVESTI 22, 93—101 (1908)
93
Výzkum komplexů uranylového iontu v koncentrovaných roztocích
chloridů, chloristanů a dusičnanů*
J. C E L E D A , V . J E D I N Ä K O V Á , Г .
Š M I R O U S
Katedra technologie jaderných paliv a radiochemie, Vysoká škola chemickotechnologická,
Praha
Metodou zdánlivých molárních objemu iontů a iontoforézou na papíře
byly sledovány komplexy uranylového iontu v roztocích elektrolytů o kon­
centraci 1 až 5 resp. 1 až 10 м-СР, 1 až 7 resp. 1 až 9 м-СЮ^ а 1 až 5 resp. 1
až 10 M-NO^". Uvedenými metodami byly rozlišeny iontové asociáty a vnitřní
acidokomplexy. Bylo určeno složení a celkové koordinační číslo vnitřních
acidokomplexů šestimocného uranu v roztoku a odhadnuty koncentrační
konstanty stability těchto komplexů i konstanty iontových asociátů.
Pro sledování acidokomplexů uranylového iontu v koncentrovaných roztocích
chloridových, chlorist ano vých a dusičnanových iontů byly použity dvě metody, a t o
metoda zdánlivých molárních objemů [1 — 4 ] a metoda iontoforéz}^ na papíře [5, 6].
P r v á z obou metod zjišťuje pouze vznik pravých (,,vnitřních", inner-sphere) kom­
plexů. Ze změny hustoty roztoku s různou koncentrací základního elektrolytu lze
určit stechiometľické složení pravého komplexu, tady i koordinační číslo centrálního
atomu. Metoda iontoforézy na papíře zjišťuje jak vnitřní komplexy t a k i asociáty
(,,vnější" komplexy, iontové páry) ze změny pohyblivosti iontu a nerozlišuje je.
Metoda zdánlivých molárních objemu dovoluje určit počty všech částic (molekul,
iontů), jejichž vázání do komplexu je spojeno se znatelnou změnou zdánlivého objemu
komplexu v roztoku. Umožňuje proto stanovit t a k é počet molekul vod} r vázaných
za účasti kovalentních vazeb do prvé koordinační sféry komplexů, protože jak bylo
zjištěno [1], mají molární objem značně odlišný (9,5 ml/mol) od molárního objemu
kapalné vody (18 ml/mol) a při vzrůstající koncentraci roztoku se neodpoutávají
ve shodě s Massonovým odmocninovým pravidlem (podle něhož zdánlivý objem
iontů vzrůstá lineárně s odmocninou molarity elektrolytu) jako to činí molekuly vody
vázané elektrostatickými silami. Proto se jakýkoli přechod molekuly vody mezi
koordinační sférou centrálního iontu a okolní volnou vodou projeví znatelnou změ­
nou hustoty roztoku při všech koncentracích od nekonečného zředění až po hypotetický
,,bezvodý" stav roztoku. Podobně je možno rozpoznat vstup iontového ligandu do
koordinační sféry, protože t í m se změní náboj komplexu a t o je spojeno se značnou
změnou elektrostatického působení komplexu na okolní volnou vodu (její ,,elektrostrikce"), což se opět projeví ve zdánlivém objemu celého komplexu. Tento efekt je
největší v nekonečně zředěném roztoku a s poklesem obsahu volné vod}>r se zmenšuje
к nule. Známe-li krystalografický poloměr centrálního iontu a koordinační objemy
ligandů, můžeme na základě těchto představ [1] vypočítat teoretické křivky zdánli­
vých molárních objemů pro jakýkoli komplex v celém koncentračním rozmezí od nu­
lové koncentrace (objem V?°) až po hypotetický bezvodý stav (objem Т7°). Srovná­
ním naměřené hodnoty zdánlivých molárních objemů v elektrolytu s těmito křivkami
lze pak určit, jaké komplexy za daných podmínek v roztoku převládají [1].
* Přednáška na Radiochemické konferenci v Bratislavě 6. —10. září 1966.
94
J . Čeleda, V. Jedináková, F. Šmirous
Zdánlivé molární objemy jsou přímo funkcí koncentrace, odpadá proto problém
aktivitních koeficientů, které se při vyšších koncentracích silně liší od jedničky. V tom
je veliká přednost této metody proti všem termodynamickým metodám založeným
na Guldbergově—Waageově zákonu.
Na pohyblivost iontu v elektrostatickém poli mají vliv dva faktory, a to fyzikální
(silové působení volných iontů na sebe navzájem a na okolní vodu) a chemický
(asociace iontů v iontové páry, triplety atd. a tvorba komplexů). V oblasti vyšších
koncentrací (nad 1 м) se ukazuje [7, 8], že vliv přímé elektrostatické interakce iontů
dosahuje konstantní hodnoty, nezávislé na koncentraci, a další změna pohyblivosti
je již způsobena jen hydratačními efekty, úměrnými koncentraci volné vody, a ta
klesá exponenciálně s rostoucí koncentrací roztoku [7]. Pokud ion vytváří normální
hydratační obal, je možno pokles vyjádřit rovnicí [5, 7, 8]:
и = u° . e~kc,
(1)
0
kde и а к jsou konstanty а с je normalita roztoku; u° je extrapolovaná hodnota
pohyblivosti iontu pro с = 0. Z vodivostních dat vychází [7, 8], že tato hodnota je
pro ionty s normálním hydratačním obalem v daném prostředí zhruba stejná, dokon­
ce nezávisí na velikosti jejich náboje, pouze na jeho znaménku. Konstanta k je úměrná
hydratačnímu objemu iontu, který se právě uplatňuje při pohybu iontu v elektrickém
poli. Objeví-li se odchylky od tohoto exponenciálního vztahu mezi pohyblivostí
iontu a koncentrací základního elektrolytu, je možno je vysvětlit vznikem komplexů
nebo asociátů. Vliv tvorby asociátů nebo komplexů na pohyblivost centrálního iontu
je možno popsat rovnicí [9] (str. 378):
" =
*
, .
>
(*)
i
kde CL značí koncentraci iontů uplatňujících se jako ligand. Při migraci iontů
v silněji koncentrovaném roztoku základního elektrolytu (с = съ), kdy se ve změně
pohyblivosti и uplatňují faktory jak fyzikální tak chemický, je možno spojit obě
rovnice v jednu [5]:
2 K[ с1 u*
kde uf je pohyblivost iontu nebo jeho komplexu či asociátů extrapolovaná na с = 0,
Кl je konsekutivní koncentrační konstanta stability [9] (str. 18) pohybujícího se
komplexu či asociátů, c je koncentrace základního elektrolytu.
Z experimentálních dat získaných použitou metodou iontoforézy na papíře je
možno pouze odhadnout řád konstant asociace nebo stability vzniklých komplexů,
pokud tyto konstanty jsou dostatečně veliké, aby se jejich hodnota projevila v hodno­
tě prvého součinitele pravé strany v rovnici (3). К odhadu je nutno znát hodnotu
konstant к a u0. Lze je zjistit z naměřených hodnot pohyblivostí iontu, u něhož se
na základě výsledků dosažených jinými metodami nepředpokládá vznik neutrální
nebo záporně nabité částice. Tvorba kladně nabitých komplexů zde nevadí, protože
se tím změní pohyblivost celkem nepatrně [6] (str. 19) a iontoforézou v daném uspo-
Komplexy uranylového iontu
95
ř á d á n í nelze t u t o změnu zjistit. Znamená t o ovšem, že tvorbu kladně nabitých
acidokomplexů nelze iontoforézou, n a rozdíl od metody zdánlivých objemů, v roztoku
spolehlivě prokázat. I zde, podobně jako při rozlišování vnitřních komplexů od vněj­
ších, se obě metody vzájemně doplňují.
Experimentální část
Chemikálie
Použité chemikálie byly výrobní čistoty p. a. Voda používaná к přípravě roztoků byla
vždy čerstvě prevarená [2], protože uvolňující se bublinky plynů by zanášely do měření
chyby. Kysličník uranový byl připraven z dusičnanu uranylového vysrážením peroxidu
a jeho rozkladem při 170 °C. Byl při měření zdánlivých objemů přímo navazován do
základního roztoku, kde reakcí s přítomnou volnou kyselinou poskytl příslušnou sůl.
Proto jsou všechny naměřené i teoretické hodnoty zdánlivých objemů vyjadřovány pro
U 0 3 [1 — 4]. Všechny roztoky byly analyzovány titrací komplexonem. Koncentrace
základních elektrolytů byla stanovena z jejich hustot.
Pracovní
postup
К měření zdánlivých molárních objemu v roztoku byla vypracována diferenciální plo­
váková metoda, založena na principu Mohrových vah [2, 3]. Byly zjišťovány změny
vztlaku po přidání malých přídavků vzorku do základního elektrolytu. Výsledky byly
vyhodnoceny způsobem popsaným v předcházejících sděleních [3, 4].
Pracovní postup použité iontojoretické metody je popsán v předcházející práci [5].
Jako základní elektrolyty byly použity 1 až 9 м resp. 1 až 10 м roztoky chloridu litného,
chloristanu sodného a dusičnanu amonného s 0,1 molární koncentrací příslušné kyseliny.
Teplota povrchu skleněných desek byla 22 i 1 °C. Každé měření trvalo tři hodiny.
Počáteční potenciál byl nastavován tak, aby po třech hodinách měření se ustáli] na hod­
notě 1,6 Jt 0,2 V/cm. Získané hodnoty posunu skvrny jsou vynášeny v mm/V pro dané
podmínky pokusu, t j . t = 3 h, délka proužku l = 200 mm.
Stanovení posunu nulového bodu
Posun nulového bodu byl stanovován ve všech základních elektrolytech pomocí glukosy
[6] (str. 29). V dusičnanovém a chloridovém prostředí se nulový bod posouval ke katodě
(u = 0,086 a 0,015 mm/V za 3 h při l = 200 mm), v chloristanovém prostředí к anodě
(u = —0,037 mm/V za 3 h při l = 200 mm). Ve všech případech je posun nulového bodu
malý, což odpovídá malému vlivu koncentrace základního elektrolytu na zetapotenciál
papíru.
Stanovení
RF
hodnot
RFhodnoty uranylového, horečnatého iontu a glukosy, potřebné ke korigování výsledků
na sorpční působení papíru [10], byly stanovovány vzestupnou chromatografickou
metodou při téže teplotě, při jaké byla měřena pohyblivost daných iontů. Získané
RF hodnoty jsou vyneseny na obr. 1.
96
J. č'eleda. V. Jcdináková, F. Šmirous
Obr. Í.
1,0
NaCIO^
BF
hodnoty sledovaných iontů
(t = 22 ± 1 °C).
Í. horečnatý ion; 2. glukosa; O uranylový
ion.
2
0,8
Oß
1 -
1,0
0-0-0-0=*
Oß
1,0
2
LiCI
1
0,8 - Q - o - o - o ^
^
Obr. 2. Zdánlivý molární objem komplexů
uranu v prostředí kyseliny chloristé (počí­
táno na uran přidávaný ve formě U 0 3 ) .
Teoretická křivka komplexu:
0. [U0 2 (H 2 0) 4 ] 2 +; i . [UO a (H a O) 3 Cl0 4 ] + ;
O' [ U 0 2 ( H 2 0 ) e ] 2 + .
%
Oß
ю
Detekce použitých
látek
Uranylový ion byl detegován amoniakálním roztokem oxinu (0,1 % v 0,05 M - N H , O H ) .
Horečnatý ion byl detegován alkalickým roztokem titanové žluti (0,01 % v 0,05 M-NaOH)
a glukosa alkalickým roztokem manganistanu draselného (0,05 м v 0,05 M-NaOH).
Roztoky nanášených uranylových solí byly deset inomolární, horečnatých jednomolární.
Vyhodnocování výsledku
U metody zdánlivých molárních objemů byly určeny hodnoty c 0 ,,bezvodých" stavů
kyseliny chlorovodíkové, dusičné a chloristé jako základních elektrolytů způsobem již
dříve popsaným [2]. Zdánlivý molární objem iontů v roztoku, vyjádřený na vzorcové
složení přidávané látky v suchém stavu, byl počítán podle vztahu
Г
l
\v
(i L Q + Я. \
M , q
4_ Hh\ m .Q
mJ
m
v 1 A,
m.dv\
W
kde V je objem plováku, Q vztlak v roztoku, q přírůstek vztlaku, M hmota roztoku ve
válci, m navážka suché látky, my hmota vody obsažená v navážce, dy hustota vody, A
molekulová hmota přidané látky.
Pohyblivost uranylového a horečnatého iontu byla počítána pomocí rovnice, kterou
navrhl Z. P u č a r [10]:
R»
RF
(*)
kde p je konstanta charakteristická pro použitý chromatografický papír. Protože se
pokusy prováděly na stejném chromatografickém papíře (Whatman 1) stejným způsobem
97
Komplexy uranylového iontu
a pohyblivosti horečnatého a uranylového iontu byly mezi sebou srovnávány, nebyla
tato konstanta stanovena; u', RF jsou naměřené pohyblivosti a zjištěné hodnoty RF
sledovaných iontů, u'el, EFel jsou hodnoty glukosy, kterou byl stanoven posun nulového
bodu.
Výsledky a diskuse
Uranylový
ion v chloristanovém
prostředí
Výsledky maření zdánlivých molárních objemů ukazují, že uranylový ion existuje
v rozto3Ích kyseliny chloristé v koncentračním rozmezí 0,2 až 5,0 м-НСЮ 4 jako
akvokotfiplex [ U 0 2 ( H 2 0 ) 4 ] 2 + , takže v první koordinační sféře jsou vázány 4 molekuly
vody. К váza íí chloristanového iontu do první koordinační sféry nedochází ani při
nejvyšších koncentracích kyseliny chloristé, protože jak p a t r n o z obr. 2, teoretické
k ř i v k y perchlorátokomplexů leží v oblasti nižších zdánlivých objemů než experi­
ment xlní hodnoty. Získaný výsledek souhlasí se zjištěním R. H. B e t t s e a R. А. К .
M i c h e l s o v é [11], kteří spektrofotometrickou metodou nezjistili částici U 0 2 C 1 0 4
a n i v prostředí 6 M-NaC10 4 .
N a základě srovnání pohyblivosti uranylového iontu s horečnatým (obr. 3) lze
předpokládat, že uranylový ion neasociuje v daném koncentračním rozmezí chloristanových iont Si na elektroneutrální částici. Tvorba kladně nabitého iontového p á r u
UOI 4 " C10 4 se iontoforézou nedá zjistit.
Výsledky obou metod ukazují, že uranylový ion je i při nejvyšších koncentracích
chlorist lnových iontů ve formě tetrakvokomplexu a ani při nejvyšších koncentracích
Obr. 3. Pohyblivost uranylového a horeč­
natého iontu v prostředí chloristanu sod­
ného (v mm/V při pokusných podmínkách
T = 3 h, I = 200 mm, t = 22 ± 1 °C).
Obr. 4. Zdánlivý molární objem komplexů
uranu v prostředí kyseliny dusičné (počítá­
no na uran ve formě U 0 3 ) .
Teoretická křivka komplexu:
O. [U0 2 (H 2 0) 4 ] 2 +; 1. [ U 0 2 ( H 2 0 ) 3 N 0 3 ] + ;
2. [ U 0 2 ( H 2 0 ) 2 ( N 0 3 ) 2 ] ; O'. [U0 2 (H 2 0) e ] 2 +.
98
J . Celeda, V. Jedináková, F. Šmirous
základního elektrolytu nedochází k tvorbě acidokomplexů a elektroneutrálních
iontových tripletů.
Uranylový ion v dusičnanovém
prostředí
Podle výsledků měření zdánlivých objemů (obr. 4) je uranylový ion t a k é v prostředí
0 až 1 M-HN0 3 přítomen jako ion [ U 0 2 ( H 2 0 ) 4 ] 2 + . Dalším zvyšováním koncentrace
kyseliny dusičné dochází však к plynulému zvyšování zdánlivého molárního objemu
VÍ n a d hodnoty odpovídající akvoiontu, což ukazuje, že se dusičnanový ligand váže
do první koordinační sféry. P ř i koncentraci 4 M-NO^~ převládá v roztoku komplex
[ U 0 2 ( H 2 0 ) 3 N 0 3 ] + . Z průběhu experimentálně zjištěné závislosti V{ [ml/mol] n a od­
mocnině z koncentrace základního elektrolytu []/mol/l] lze soudit, že při koncentraci
dusičnanových iontů n a d čtyři moly jsou v roztoku přítomny již zjistitelné podíly
komplexu [ U 0 2 ( H 2 0 ) 2 ( N 0 3 ) 2 ] . To souhlasí s nalezenými hodnotami pohyblivostí
uranylového iontu, nebot t a s rostoucí koncentrací dusičnanových iontů klesá k n u l e
(obr. 5). Vznik nedisociovaného dusičnanu uranylu v koncentrovaných roztocích
dusičnanových iontů je obecně předpokládán [12].
Ze srovnání pohyblivostí uranylového iontu s horečnatým vyplývá, že celková
koncentrační k o n s t a n t a stability [9] (str. 18) dusičnanu uranylu je řádově r o v n a
10~ 2 . Tento její ř á d souhlasí s hodnotou celkové k o n s t a n t y stability U 0 2 ( N 0 3 ) 2
nalezenou z měření uranylových iontů na měničích iontů [13]. Tvorba záporně nabi­
t ý c h komplexů nebyla zjištěna.
Srovnáním výsledků získaných oběma metodami lze prokázat, že uranylový ion
je při vyšších koncentracích dusičnanových iontů vázán s dusičnanovými i o n t y
n a neutrální diakvodinitrátokomplex, který je vnitřním komplexem s celkovou
koncentrační konstantou stability 1 0 - 2 .
Obr. 5. Pohyblivost uranylového a horeč­
natého iontu v prostředí dusičnanu amon­
ného (v mm/V při pokusných podmínkách
T = 3 h, I = 200 mm, í = 22 ± 1 °C).
Obr. 6. Zdánlivý molární objem komplexu
uranu v prostředí kyseliny chlorovodíkové
(počítáno na uran přidávaný ve formě
UO3). Teoretická křivka komplexu:
O. [U0 2 (H 2 0) 4 ] 2 +; i . [U0 2 (H 2 0) 3 C1]+;
2. [U0 2 (H 2 0) 2 CloJ; O'. [U0 2 (H 2 0) e ] 2 +.
Komplexy uranylového iontu
99
Uranylový ion v chloridovém prostředí
V prostředí kyseliny chlorovodíkové o koncentraci menší než 1 м převládá v roz­
toku tetrakvodioxouranový katión, který se dalším zvyšováním koncentrace chlo­
ridových iontů mění n a monochlorotriakvodioxouranový ion (obr. 6). T a t o p ř e m ě n a
je ukončena při koncentraci chloridových iontů 5 м. Odtud byla vypočtena p r v n í
konsekutivní koncentrační konstanta stability, která je 0,4 mol/l. Publikovaná
d a t a uvádějí pro t u t o k o n s t a n t u hodnotu okolo jedné a větší [14], což je p a t r n ě
způsobeno tím, že spolu s tvorbou vnitřního komplexu je zahrnuta i tvorba ionto­
vých párů. T a t o vyšší hodnota, nalezená jinými metodami, nasvědčuje t o m u , že
s rostoucí koncentrací chloridového roztoku se nejprve začínají hydrát ováné uranylové a chloridové ionty asociovat v iontové páry a t y pak při dalším zvyšování
koncentrace přecházejí v důsledku poklesu aktivity vody v komplexy, obsahující
ligand Cl~ ve vnitřní koordinační sféře.
Tento předpoklad souhlasí s nalezenými hodnotami pohyblivosti uranylového
iontu (obr. 7), která s rostoucí koncentrací chloridových iontů rychle klesá, při
с = 7 M dosahuje nuly a při ještě vyšších koncentracích základního elektrolytu
již směr posunu obrací své znaménko; objevují se částice se záporným nábojem.
V koncentrovaných roztocích chloridových iontů t e d y vzniká jak elektroneutrální
asociát t a k i záporně nabité formy. K o n s t a n t a stability elektroneutrální formy je
podle [14] řádově 1 0 _ 1 a pro formu s jedním záporným nábojem je 10~2. Srovnáním
zjištěných hodnot pohyblivostí uranylového iontu s horečnatým vychází hodnota
druhé konsekutivní k o n s t a n t y stability K!2 (vyjádřené v koncentracích) řádově
1 0 _ 1 a třetí konsekutivní k o n s t a n t y K!Á řádově 10~2. H o d n o t y obou k o n s t a n t souhlasí
s literárními údaji.
Metoda zdánlivých molárních objemů prokazuje, že do koncentrace 5 м-Cl" je
do první koordinační sféry vázán pouze jeden chloridový ion, zatímco m e t o d a
iontoforézy n a papíře již zjišťuje při téže koncentraci chloridových iontů asi 70-procentní přeměnu na elektroneutrální formu. To znamená, že druhý chloridový ion
Obr. 7. Pohyblivost uranylového a horečna­
tého iontu v prostředí chloridu litného
(v mm/ V při pokusných podmínkách
C
T = 3 h, I = 200 mm, t = 22 ± 1 C).
100
J. Čeleda, V. Jedináková, F. Šmirous
n e n í vázán přímo n a uran. J e pouze asociován, aniž nahradil vodu v koordinační
sféře uranu, a aniž sám ztratil svůj hydratační obal. Při nejvyšších koncentracích
chloridových iontů je uranylový ion asociován s dalším chloridovým iontem na
+
záporné n a b i t ý asociát, iontový kvadruplet, resp. triplet U 0 2 C 1 2C1~
Závěr
Metodou zdánlivých molárních objemů bylo zjištšno, že uranjdový ion váže ve
všech zkoumaných prostředích v první koordinační sféře kromě obou atomů kyslíku
čtyři další ligandy. V chloristanovém prostředí nedochází к tvorbě chloristanových
komplexů a jak ukazuje elektroforéza, netvoří se elektroneutrální asociát. V du­
sičnanovém prostředí vstupují oba dusičnanové ligandy do vnitřní koordinační
sféry a vzniká t a k komplex [ и 0 2 ( Н 2 0 ) 2 ( Ж ) з ) 2 ] . Výsledky elektroforézy ukazují,
že nenastává výrazná asociace dalších dusičnanových aniontů ve vnější sféře.
V chloridových roztocích vzniká při koncentracích kolem 1 м-С1~ monochlorotriakvodioxouranový vnitřní komplex, n a který se ve vnější sféře asociuje druhý chlo­
ridový ion. N a d 7 м-С1~ se tvoří v roztoku záporně nabitá částice s dalším chlori­
dovým iontem asociovaným ve vnější koordinační sféře.
ИССЛЕДОВАНИЕ КОМПЛЕКСОВ УРАНИЛОВОГО ИОНА
В КОНЦЕНТРИРОВАННЫХ РАСТВОРАХ ХЛОРИДОВ, ПЕРХЛОРАТОВ
И НИТРАТОВ
Й. Ч е л е д а , В. Е д и н а к о в а , Ф. Ш м и р о у с
Кафедра технологии ядерного горючего и радиохимии Химико-технологического
института, Прага
Методом кажущихся молярных объемов установили, что ураниловый ион во всех
исследуемых средах в первой координационной сфере связывает, кроме двух атомов
кислорода, четыре других лиганда. В перхлоратной среде не происходит образование
перхлоратных комплексов и, как показывает электрофорез, не образуется электроней­
тральный ассоциат. В азотнокислой среде входят обе азотнокислые группы во
внутреннюю координационную сферу в качестве лигандов и образуется комплекс
[U0 2 (H 2 0) 2 (N0 3 )2]. Из результатов электрофореза вытекает, что во внешней сфере
не происходит заметной ассоциации азотнокислых ионов. В хлоридных растворах при
концентрации порядка 1-м С1~ образуется монохлоротриакводиоксоурановый внутрен­
ний комплекс, к которому во внешней координационной сфере присоединяется другой
хлоридный ион. При концентрации выше 1-м СГ образуется в растворе отрицательно
заряженная частица с еще одним хлоридным ионом во внешней координационной
•сфере.
Перевела Т. Диллингерова
101
Komplexy uranylovóho iontu
INVESTIGATION OF URANYL ION COMPLEXES IN CONCENTRATED
CHLORIDE, PERCHLORATE AND NITRATE SOLUTIONS
J . Č e l e d a , V. J e d i n á k o v á ,
F. Š m i r o u s
D e p a r t m e n t of T e c h n o l o g y of N u c l e a r F u e l a n d R a d i o c h e m i s t r y , T h e I n s t i t u t e
of C h e m i c a l Technology, P r a g u e
By t h e m e t h o d of a p p a r e n t m o l a r v o l u m e s t h e u r a n y l ion h a s b e e n found to
b o n d besides t h e t w o oxygen a t o m s in t h e first c o o r d i n a t i o n s p h e r e o t h e r f o u r
ligands in all m e d i a investigated. I n P e r c h l o r a t e solutions n o i n n e r - s p h e r e p e r c h l o r a t o - c o m p l e x e s a r e formed, n e i t h e r t h e r e proceeds, as s h o w n b y e l e c t r o p h o r e t i c
m e a s u r e m e n t s , a n y f o r m a t i o n of e l e c t r o n e u t r a l o u t e r - s p h e r e c o m p l e x e s . I n n i t r a t e
solutions b o t h n i t r a t e ligands e n t e r t h e i n n e r c o o r d i n a t i o n s p h e r e of t h e u r a n y l ion
a n d a c o m p l e x [ U 0 2 ( H 2 0 ) 2 ( N 0 3 ) 2 ] is formed. N o significant association of f u r t h e r
n i t r a t e a n i o n s in o u t e r s p h e r e t a k e s place. I n c h l o r i d e solutions a t c o n c e n t r a t i o n s
above 1 M-CF, a m o n o c h l o r o t r i a q u o d i o x o u r a n i c i n n e r - s p h e r e c o m p l e x h a s b e e n
found to f o r m to w h i c h a n o t h e r c h l o r i d e ion in o u t e r s p h e r e associates. At c o n c e n ­
t r a t i o n s a b o v e 7 м c h l o r i d e solutions a n e g a t i v e l y c h a r g e d p a r t i c l e w i t h a n o t h e r
c h l o r i d e ion in o u t e r c o o r d i n a t i o n s p h e r e is formed.
Translated
by Š. Kováč
LITERATURA
1. Čeleda J . , Sborník Vysoké školy chemickotechnologické Praha. Anorganická technologie 59
17 (1964).
2. J e d i n á k o v á V., Čeleda J . , Sborník Vysoké školy chemickotechnologické
Praha.
Anorga­
nická chemie a technologie B 7, 79 (1966).
3. Čeleda J . , J e d i n á k o v á V., Collection Czech. Chem. Commun. 32, 271 (1967).
4. J e d i n á k o v á V., Čeleda J . , Collection Czech. Chem. Commu),-. 32, 1679 (1967).
5. Šmiroup F . , Čeleda J . , Sborník Vysoké školy chemickotechnologické
Praha.
Anorganická
chemie a technologie B 7, 67 (1966).
6. Michalec C., K o ř í n e k J . , Musil J . , R u ž i č k a J . , Elektroforéza na papíře a v jiných
nosičích, 142. N a k l a d a t e l s t v í ČSAV, P r a h a 1959.
7. Čeleda J . , Sborník
Vysoké školy chemickotechnologické,
P r a h a . Anorganická
chemie
a technologie B 11, 5 (1967).
8. Š m i r o u s F . , Kandidátská
disertační
práce. V y s o k á škola c h e m i c k o t e c h n o l o g i c k á ,
P r a h a 1964.
9. R o s s o t t i F . J . C , R o s s o t t i H . , Opredelenije konstant ustojcivosti i drugich
konstant
ravnovesija v rastvorach. Mir, M o s k v a 1965.
10. P u č a r Z., Anal. C him. Acta 17, 476 (1957).
11. B e t t s R. H . , Michels R . A. K., J. Chem. Soc, Suppl. 2, 1949, 286.
12. V d o v e n k o V. M., Chimija urana г transuranovych elementov, 193. I z d a t e l s t v o A k a d e m i i
n a u k , M o s k v a 1960.
13. B a n e r j e e D . , T r i p a t h i К . К . , J. Inorg. Nud. Chem. 18, 199 (1961).
14. Sillén G. L., Martell A. E., Stability
Constants of Metal-Ion
Complexes.
Chemical
Society, L o n d o n 1964.
V r e v i d o v a n e j p o d o b e 3. 7. 1967
Adresa
autorů:
Doc. Ing. Jiří Čeleda, СSe, Ing. Véra Jedináková,
СSe, Ing. František
Šmirous^
С Se, Vysoká škola chemickotechnologická,
Praha 6 — Dejvice, Technická
1905.

Podobné dokumenty

Nová fluorimetrická metoda stanovení submikrogramových kvant

Nová fluorimetrická metoda stanovení submikrogramových kvant I když indoxylacetát není specifickým substrátem pro cholinesterázu, je jeho použití výhodné. Samovolná hydrolýza není v rozmezí p H 6—8 při teplotě 25 °C vůbec pozorovatelná. Optimum p H pro enzym...

Více

Poloměr dihydrofosforitanového aniontu H2 P03 ve vodném roztoku

Poloměr dihydrofosforitanového aniontu H2 P03 ve vodném roztoku jako je střední kinetická energie molekul vody ve vodném roztoku iontů. Místem styku molekuly vody a iontu je to místo na spojnici center obou částic, ve kte­ rém je při daném koordinačním čísle io...

Více

Anotace prací 2013

Anotace prací 2013 Jejich využití je velmi široké především v oblasti energetiky, lze je využít např. pro výrobu superkapacitorů či fotovoltaických článků. Vlivem podmínek jako jsou teplota, napětí, apod. vznikají př...

Více

stanovení stop těžkých kovu za prítomnosti značných množství

stanovení stop těžkých kovu za prítomnosti značných množství obsahu 5 у Cu 2 + . Po3tup vlastního stanovení byl shodný s postupem podle Š e d i v c e a V a š á k a [1]. Získané hodnoty jsou shodné s hodnotami dosaženými při přímém vy třepáni diethyldithiokar...

Více

Univerzita Palackého v Olomouci

Univerzita Palackého v Olomouci from 6-benzylaminopurine. X-ray structures of (BohH22+)[PtCl6]H2O and (RosH22+)2[PtCl6]Cl24H2O, Polyhedron 26, 5271-5282 (2007) 45. Z. Trávníček, I. Popa: 2-Chloro-6-[(2,6-dimethoxybenzyl)amino]-...

Více

Stanoveni ruthenia a osmia

Stanoveni ruthenia a osmia se oscilopolarograficky neprojevují. Pro t y t o případy bylo. n u t n o pracovní postup modifikovat t a k t o : Vzorek, obsahující 5—80 [xg ruthenia ve formě nitrosylsloučenin vedle zirkonu, niobu...

Více

Návod k obsluze PASCO senzorů řady PASPORT

Návod k obsluze PASCO senzorů řady PASPORT Senzor síly PS-2104 ...................................................................................................................................... 11 Senzor srdečního tepu PS-2105.............

Více