Já a moje největší přání

Komentáře

Transkript

Já a moje největší přání
VÍTKOVICKÁ STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA
A GYMNÁZIUM
Michaela Freitová, PX2
Já a moje největší přání
Zamysleme se nad slovem přání. Je to slovo, pod kterým si každý představí něco
jiného. Je to něco co chceme, co si přejeme. Přání jsou různá a liší se podle různých znaků.
Většinou si přejeme to, co nemáme…
Co si přeji? Čím bych chtěla být? Čeho chci dosáhnout nebo čeho se bojím? Tohle
jsou otázky, na které jsem odpovídala pokaždé jinak. Když jsem byla malá, určitě jsem
neuvažovala o světě, budoucnosti nebo životních hodnotách tak jako dnes. Chtěla jsem být
herečka. Na základní škole jsem navštěvovala dramatický kroužek, kde jsme si užili spoustu
legrace. Tréma před každým vystoupením byla sice hrozná, ale za to mě to strašně bavilo a
ten výsledek stál za to! Tohle povolání by mě bavilo i dnes. Avšak musíme být trochu
reálnější. Život není lehký a to co chceme, většinou nemůžeme mít. V úvodu jsem psala, že
přání jsou různá a každý chce něco jiného. Přání se liší podle situace, společenského
postavení nebo věku. Je jasné, že dítě v Africe trpící hladem si nebude přát mobil, nebo
naopak bohatý magnát nebude chtít nějaké staré poškozené auto.
A co naše společnost? Můžeme říct, že působí na všechny. Je jiná, postupem času se
mění, stejně jako přání a další věci. Za to však můžeme jenom my. Myslím si, že chování lidí
se v průběhu let hodně změnilo a to většinou k horšímu. Mládež v mém věku, tzn. okolo 16
let, často ale i mladší, je ovlivněna touhle „divnou dobou“. Chodí se opíjet, bere drogy, kouří
apod. Myslím, že tohle není normální. Já jsem ráda za to, jaká jsem, jaké mám rodiče a
kamarády. Nejsem ta, co se nechá strnout partou a namočí se do něčeho, čeho bych mohla
později litovat. Já mám představy o budoucnosti „skoro jasné“. Nejdůležitější asi bude
vzdělání a kariéra. Chtěla bych se věnovat práci v oboru cestovního ruchu nebo dopravy.
Miluji cestování, a proto by mě práce v těchto oborech bavila. Kariéra je asi pro mě jedna z
nejdůležitějších věcí. Samozřejmě za velmi důležité považuji také lásku a rodinu, avšak bez
dobré pracovní pozice a při malém příjmu peněz je založit a hlavně později zabezpečit rodinu
obtížné. Ženy to však budou mít těžší. Budou muset nastoupit na mateřskou dovolenou a
pravděpodobnost, že se vrátí na stejnou pracovní pozici, je velmi malá. Toho se dost bojím.
Může to dopadnout i tak, že žádné vhodné pracovní místo nebude dostupné a já si budu muset
zvolit jinou, možná i horší práci. V nejhorším případě je zůstat bez práce úplně.
VÍTKOVICKÁ STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA
A GYMNÁZIUM
Michaela Freitová, PX2
Rodina, kariéra, to je všechno ještě ve vzdálené budoucnosti a kdykoliv se může vše
změnit. Mám hodně přání, ostatně jako každý. Nyní je však mé největší přání úspěšně složit
maturitní zkoušku a za největší sen považuji cestu do USA. Je mnoho míst, kam bych se
chtěla v životě podívat. USA jsou ale mou prioritou. Nejlevnější způsob se tam dostat, je asi
prostřednictvím výměnných au-pair pobytů. Byla bych ubytována v hostitelské rodině, kde
bych měla na starost domácnost (tzn. domácí práce, jako je praní, žehlení, úklid…) a péči o
děti. Za tuto práci bych dostávala kapesné. Je to spíše taková forma brigády, která má podle
mě velké výhody. Mohla bych se zdokonalit v anglickém jazyce, poznat tamní kulturu a
zvyky, také seznámit s novými přáteli. Získala bych nezapomenutelné zkušenosti.
Dle mého názoru se najde jedno přání na světě, které bychom mohli mít všichni stejné.
Je to, abychom byli všichni zdraví. Tohle je ale zrovna ta věc, která splnit nikdy nepůjde.
Často si říkám, jestli je život spravedlivý. Lidé říkají, že tohle všechno máme za to, jak se
chováme. S tím však souhlasím jen z poloviny. Většinou to je tak, že nevinní umírají a lidé
něčím provinilí jsou stále naživu.
Závěrem bych chtěla jenom dodat, že celá společnost jde s vývojem dopředu. To má
negativní důsledky na naše přání a touhy. Budou náročnější a půjde je jen těžko splnit nebo
uskutečnit.
Michaela Freitová, 16 let PX2