Sborník Příklady aplikace metodik výzkumů pro

Transkript

Příklady aplikace metodik výzkumů
pro studenty nelékařských zdravotnických oborů
Lubica Juríčková a kolektiv
Oponenti:
doc. PhDr. Sylva Bártlová, Ph.D.
Mgr. Juraj Čáp, Ph.D.
Tato publikace vznikla v rámci projektu
„Podpora lidských zdrojů ve VaV nelékařských zdravotnických oborů Fakulty zdravotnických
věd Univerzity Palackého v Olomouci“
CZ.1.07/2.3.00/20.0163
This publication was supported by project
„Support of Human Resources in Science and Research in Non-medical Healthcare Faculty of
Health Sciences, Palacký University Olomouc“
CZ.1.07/2.3.00/20.0163
Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní,
správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.
1. vydání
© Lubica Juríčková a kol., 2014
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2014
ISBN ISBN 978-80-244-4618-9
Obsah
Krizová připravenost Českého Červeného Kříže
6
Výzkum Limitů životního stylu u osob s chronickým onemocněním
27
Motivace, pracovní spokojenost a syndrom vyhoření u všeobecných sester
57
Metodika a dílčí výsledky výzkumného záměru
“Návrh systému péče o rodiče sluchově postižených dětí v NANDA doménách“
78
Kompetence akademických pracovníků
– školitelů v doktorském studijním programu ošetřovatelství
109
5
ÚVOD
Vážení akademičtí pracovníci, vážení studenti,
představujeme Vám sborník příspěvků, které připravil pro Vás tým odborníků „Klíčové aktivity
4“ (dále jen KA4). Tato aktivita je orientována na zdokonalení aplikace sociálních a psychologických vědních aspektů v nelékařských zdravotnických oborech. V aktivitě jsou plánovány činnosti
směřující k prohloubení kvantitativní a kvalitativní metodologie při zkoumání lidských potřeb
v nemoci a ve zdraví, edukaci pacientů o zdravém životním stylu a prevenci onemocnění či zhoršení zdravotního stavu. Součástí této aktivity je výzkum kompetencí akademických pracovníků –
školitelů při vedení doktorských prací. Cílem KA4 je sestavit multidisciplinární tým profesionálů
se schopností integrovat teoretická východiska a vědecké metodologie do výzkumu v nelékařských zdravotnických oborech. Vedoucí KA4 je doc. PhDr. Kateřina Ivanová, Ph.D., přednostka
Ústavu sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví na Lékařské fakultě Univerzity Palackého
v Olomouci. KA4 je součástí projektu „Podpora lidských zdrojů ve VaV nelékařských zdravotnických oborů Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci“. Cílem projektu je
vytvořit personální i profesní podmínky pro zdokonalení týmu odborníků s vědeckým potenciálem, kteří budou podporou ve výzkumu v oblasti nelékařských profesí. Hlavním řešitelem projektu je doc. PhDr. Jana Marečková, Ph.D.
Sborník je určen především akademickým pracovníkům Fakulty zdravotnických věd Univerzity
Palackého v Olomouci a studentům zdravotnických oborů všech odborností. Cílem sborníku je
pomoci akademickým pracovníkům a studentům nelékařských zdravotnických oborů při tvorbě
designu výzkumu. Sborník chce přispět k porozumění logiky možných designů výzkumu s kvantitativním, kvalitativním či smíšeným přístupem ke zkoumání sociální reality a poskytnout praktické rady, jak při nich postupovat. Příspěvky jsou výjimečné i tím, že podávají doporučení pro
aplikaci metodiky výzkumu.
Děkujeme recenzentům – doc. PhDr. Sylvě Bártlové, Ph.D., a Mgr. Jurajovi Čápovi, PhD., kteří
se s ochotou zhostili náročného úkolu. Oba recenzenti se dlouhodobě věnují výzkumu v oblasti
nelékařských oborů, není tedy pochyb o odborném obsahu uvedených příspěvků. Za jazykovou
a stylistickou úroveň textu odpovídají autoři příspěvků.
Přejeme Vám mnoho zajímavého čtení a inspirace při tvorbě designu výzkumů v oblasti nelékařských zdravotnických oborů.
Tým odborníků KA4:
doc. PhDr. Kateřina Ivanová, Ph.D., PhDr. Mgr. Lubica Juríčková, Ph.D., PaedDr. Dagmar Tučková, Ph.D., Mgr. et Mgr. Jan Chrastina, Ph.D., Mgr. Šárka Vévodová, Ph.D., Mgr. Jiří Vévoda,
Ph.D., Mgr. Ivana Olecká a Mgr. Lucie Balarinová
6
Emergency preparedness of the Czech Red
Cross
Lucie Balarinová1, Kateřina Ivanová2
Ústav ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci
1
Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, Lékařská fakulta, Univerzita
Palackého v Olomouci
2
[email protected], [email protected]
Emergency preparedness of the Czech Red Cross
7
Abstrakt
Úvod
Rizika moderní společnosti a mimořádné události posledních let připomínají významnost krizového managementu. Na krizové připravenosti se podílí i národní společnosti
Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Nejsou však k dispozici aktuální a systematicky zkoumaná data o krizové připravenosti Českého Červeného Kříže (ČČK). Cílem
příspěvku je představení designu výzkumu krizové připravenosti ČČK na mimořádné
události.
Soubor a metody
Design výzkumu je koncipován tak, aby přinesl základní přehled dat týkající se krizové
připravenosti ČČK. Metodika výzkumu vychází z hlavní výzkumné otázky: Jaká je připravenost ČČK na mimořádné události? Výzkumná otázka je operacionalizována do
čtyř okruhů: orgány krizového řízení ČČK, koordinace ČČK při mimořádné události,
využití dobrovolnictví ČČK při mimořádné události, interní komunikační kanály ČČK
při mimořádné události. Výzkum byl realizován ve třech na sebe navazujících etapách:
1. předvýzkum realizovaný na regionální úrovni, 2. výzkum na úrovni České republiky,
3. příklady konkrétní krizové připravenosti. Respondenty byli ředitelé poboček ČČK.
Výzkumnou metodou první etapy byly metody deskripce a komparace, druhé etapy
focus group, třetí etapy metoda případové studie.
Výsledky
V první etapě byla zmapována krizová připravenost OS ČČK v Olomouckém kraji a ověřena operacionalizace krizové připravenosti ČČK. Respondenti doporučili techniku
rozhovoru pro další výzkum a vzešlo doporučení na přinesení „příkladu dobré praxe“.
Druhá etapa přinesla návrh schématu nástrojů krizové připravenosti ČČK. Výsledkem
třetí etapy bude případová studie o krizové připravenosti ČČK při povodních na Mělnicku v roce 2013.
8
Závěr
Design výzkumu je koncipován tak, aby přinesl základní přehled dat týkající se krizové
připravenosti ČČK.
Klíčová slova
mimořádná událost, Český červený kříž, krizová připravenost
9
Abstract
Introduction
Risks of modern society and emergency of the last years remind us significance of crisis
management. National Red Cross and Red Crescent Societies participate on crisis management as well. But current and systematically researched data about the Czech Red
Cross (CRC) crisis preparedness are not available. The aim of the article is to present
research design of the CRC crisis preparedness for emergencies.
Sample and methods
Research design is designed to bring basic data overview related to the Czech Red Cross
crisis preparedness. The research methodology is based on the main research question:
What is the Czech Red Cross preparedness for emergencies? The research question is
determined into four groups: the Czech Red Cross emergency management authorities, the Czech Red Cross coordination during emergency, use volunteering of the Czech
Red Cross during emergency, internal communication channels of the Czech Red Cross
during emergency. The research was carried out in three successive stages [1] preliminary research carried out on regional level, [2] research on the Czech Republic level,
[3] examples of real emergency preparedness. Respondents were directors of the Czech
Red Cross branches. The research method of the first stage was description and comparison, focus group in the second stage, and case study in the third stage.
Results
In the first stage, the CRC Regional Association in Olomouc region was mapped and
verified determination of the CRC crisis preparedness. The respondents recommended
an interview as a technique of the next research and came with a recommendation
for bringing „an example of good practice“. The second stage brought a suggestion of
schema of the CRC crisis preparedness tools. The case study of the CRC crisis preparedness during floods in the Mělnicko region (2013) will be the result of the third stage.
10
Conclusion
Research design is designed to bring basic data overview related to the CRC crisis preparedness.
Key words
emergency, the Czech Red Cross, crisis preparedness
11
Úvod
Rizika moderní společnosti a mimořádné události posledních let (tsunami v Japonsku
2012, zemětřesení Haiti 2010, sarinový útok Tokio 1995) nám připomínají významnost
krizového managementu. Česká republika patří mezi území pravidelně sužované mimořádnými událostmi a to jak menšího rozsahu, jako jsou dopravní a jiné nehody, požáry,
tornáda, nehody na horách či vodních plochách apod., tak rozsahu většího, mezi které
patří především povodně.
Předmětem našeho výzkumu jsou tři velké pojmové oblasti: mimořádná událost, Český
červený kříž, krizová připravenost. Pro strategii vyhledávání (literární rešerši) byla zvolena strategie PICo, která je doporučena pro kvalitativní výzkum (www.library.curtin.
edu.au, 2014) a vedla k vyjasnění klíčových slov a výzkumných oblastí. P (population
– populace) – red cross, red crescent, I (interest – oblast zájmu) – emergency preparedness, crisis preparedness, C (context – souvislosti) – emergency, catastrophe,
flood, disaster, calamity. Vyhledávání bylo provedeno v databázích Univerzity Palackého v Olomouci a jednalo se o PubMed, EBSCO, SCOPUS, scholargoogle a pro zachování aktuálnosti jsme vyhledávali zdroje od roku 2005. Výsledkem byly jen tři zdroje
odpovídající vyhledávací strategii, a proto v diskuzi také čerpáme z metodik a publikací
dostupných na oficiálních stránkách Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce.
Lidstvo se od nepaměti muselo potýkat s různými nepříznivými vlivy, které jsou doprovázený slovy, jako je krize a katastrofa. Slovo krize bylo běžným výrazem antických
filozofů, lékařů či dějepisců a bylo v původní smyslu vnímáno, jako „okamžik rozhodujícího střetu s protivníkem, přírodním živlem, nemocí“ (Antušák, 2013, s. 11). Na
„katastrofu“ lze pohlížet z více hledisek. Nalezneme základní třídění podle vyvolávající
příčiny na přírodní nepředvídaný, rozsáhlý přírodní jev či antropogenní způsobené vlivem lidské činnosti nebo společnosti (Antonová, 2010, s. 12). Odborníci se neshodují
na hranici minimálního počtu obětí a rozsahu škod. Podle OSN (United Nations, 2008,
s. 80) lze za katastrofu považovat událost, kde je nejméně 10 obětí na životech a nejméně 100 zasažených, je vyhlášen stav nouze nebo je vyžádaná mezinárodní pomoc
místní vládou. Národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce poskytují
pomoc, nejen při katastrofách ale i událostech menšího rozsahu, které můžeme chápat,
jako mimořádné události.
Baštecká (2005, podle Štětina a spol., 2000, s. 15) uvádí tři typy mimořádných událostí. První z nich je „hromadné neštěstí omezené“, kdy se jedná o mimořádnou událost
12
s maximálně 10 zasaženými nebo zraněnými. Událost je řešena s využitím místních
zdrojů. „Hromadné neštěstí rozsáhlé“ čítá minimálně 10 maximálně 50 zasažených. Při
uvedeném typu mimořádné události se aktivují havarijní, poplachové a traumatologické
plány. Posledním uváděným typem je „katastrofa“. Víšek (2012, s. 11) rozlišuje tři druhy
mimořádných událostí, a to „každodenní události, katastrofy, krizové (nouzové situace)
a ozbrojený konflikt či válku.“ V České republice můžeme využít k definování i zákony.
Rozlišujeme mimořádnou událost „škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní
prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací“ (§ 2 písm. b, zákon
č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému) a krizové stavy, čím je myšlena
„mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový
stav nebo stav ohrožení státu“ (§ 2 písm. b, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení).1
Účely vyhlášení krizových stavů ve vztahu k zákonné úpravě jsou uvedeny v tab. 1 (Kulhánek, Ochrana, 2013, s. 176). Schématické znázornění mimořádné události a krizových
stavů v kontextu civilní ochrany, civilní obrany a ochrany obyvatelstva je znázorněno na
obr. 1 (HZS ČR, 2014, s. 5).
Tab. 1 Krizové stavy ČR
1
Typ krizového
stavu
Zákonná úprava
Vyhlašuje
Ůčel vyhlášení
Stav nebezpečí
Zákon č. 240/2000
Sb., krizový zákon
Hejtman kraje,
primátor Hlavního
města Prahy na dobu
maximálně 30 dnů
Při ohrožení životů
zdraví majetku,
životního prostředí
Pro účely výzkumu bylo použito pojmů stanovených uvedenými zákony a respondenti byli
dotazováni na krizovou připravenost v souvislosti se vznikem mimořádné události nebo vyhlášením
krizového stavu. Během výzkumu jsme se setkaly s tím, že respondenti používali pojem „neštěstí“
s vědomím, že respektují zákonem definované termíny a označení „neštěstí“ vnímají jako jakési
přirozené zastřešení obou výrazů.
Typ krizového
stavu
Nouzový stav
Stav ohrožení státu
Válečný stav
Zákonná úprava
Zákon č. 110/1998
Sb., o bezpečnosti
České republiky
Zákon č. 110/1998
Sb., o bezpečnosti
České republiky
Zákon č. 1/1993
Sb., Ústava České
republiky a ústavní
zákon č. 110/1998
Sb., o bezpečnosti
České republiky
13
Vyhlašuje
Ůčel vyhlášení
Vláda na dobu
maximálně 30 dnů
Značné ohrožení
životů, zdraví,
majetku,
vnitřního pořádku
a bezpečnosti
v souvislosti
s živelnými
pohromami,
ekologickými
a průmyslovými
haváriemi
Parlament na návrh
vlády
Ohrožení
svrchovanosti
státu, jeho územní
celistvosti nebo
demokratických
základů jeho zřízení
Parlament České
republiky
Ohrožení
svrchovanosti
státu, jeho územní
celistvosti nebo
demokratických
základů jeho zřízení,
při potřebě plnit
mezinárodní závazky
o společné obraně
V současnosti je v České republice zaveden integrovaný záchranný systém, jehož součástí jsou nejen profesionální záchranáři (hasičský záchranný sbor, policie, zdravotnická záchranná služba aj.), ale i nestátní neziskové organizace jako je Český červený
kříž (§ 4 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému). Český červený
kříž (dále ČČK) působí jako výlučně uznaná pomocná organizace vojenské zdravotnické
služby, působí v oblasti civilní obrany a ochrany obyvatelstva (Jukl, In Kolektiv autorů,
Dobrovolná sestra, 2007, s. 19). ČČK tak působí napříč celým schématem na obr 1.
14
ČČK je jednou z národních společností Mezinárodního hnutí Červeného kříže (ČK)
a Červeného půlměsíce (ČP).
Mimořádná událost
Stav nebezpečí
Nouzový stav
Civilní ochrana
Stav ohrožení státu
Válečný stav
Civilní obrana
Ochrana obyvatelstva
Nástroje ochrany obyvatelstva
Obr. 1 Ochrana obyvatelstva v České republice
Řídí se Základními principy ČK a ČP (oficiálně přijaté roku 1965 ve Vídni): humanita, neutralita, nestrannost, nezávislost, dobrovolnost, jednota a světovost, které jsou
považovány za hodnoty a pravidla všech členů a dobrovolníků ČK a ČP pro vykonávání
humanitárních, sociálních, zdravotních a zdravotně-výchovných činností (Jukl, 2010,
s. 1). ČČK je organizací fungující na bázi dobrovolnictví. ČČK má k 1. 1. 2013 celkem
626 zaměstnanců a 21 518 členů, dobrovolníků ČČK, kteří jsou sdruženi v 75 samostatně fungujících Oblastních spolcích ČČK (OS ČČK) po celé České republice. V každém kraji je určen jeden OS ČČK, který zastává funkci tzv. pověřeného OS ČČK řešící
záležitosti a události s krajským dopadem. Činnost všech zaštiťuje ústředí ČČK sídlící
v Praze (ČČK, 2013, s. 44).
Jedním z úkolů národních společností ČK a ČP je i poskytování pomoci obětem mimořádných události a katastrof. ČČK má uvedený úkol deklarován i dokumenty, jako je
15
zákon č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém
červeném kříži a dále v § 7 Stanov ČČK.
Opatření, která realizujeme na snížení účinku nežádoucích dopadů mimořádných
událostí a krizových jevů, můžeme vymezit pojmem, krizová připravenost. „Krizovou
připraveností organizace“ rozumíme soubor organizačních, metodických a materiálnětechnických opatření, prováděných nejčastěji vedením organizace v souladu s platnými
legislativními normami, krizovým plánem organizace a aktuálním stavem krizového
okolí organizace.“ (Antušák, 2013, s. 13) Mezinárodní federace ČK a ČP vnímá krizovou připravenost jako včasnou přípravu vyškolených a organizovaných dobrovolníků,
udržování nezbytných pohotovostních zásob, optimalizování logistiky a komunikace
(IFRC, 2010, s. 13). Na oficiálních webových stránkách ČČK pod pojmem „připravenost
na katastrofy“ nalezneme informace o historii a struktuře humanitárních jednotek ČČK
a o Ústředním krizovém týmu ČČK. Krizovou připravenost ČČK tak můžeme vnímat ve
dvou úrovních: a) centrální úroveň, b) lokální úroveň.
Na centrální úrovni jde o Fond Humanity určený pro finanční pomoc, na který můžou
dárci přispívat neustále, anebo v případě, že dojde k události velkého rozsahu, tak ČČK
vyhlašuje veřejnou sbírku pro konkrétní situace (www.cervenykriz.eu, 2014). Personálně zabezpečuje centrální úroveň Ústřední krizový tým ČČK, což je organizovaná,
v případě potřeby flexibilně sestavená, skupina odborníků, členů a dobrovolníků ČČK,
zaměřená na poskytování personální humanitární pomoci ČČK do zahraničí i na území
ČR a na plnění dalších úkolů dle stanov ČČK. Za centrální způsob pomoci můžeme označit i konkrétní projekty, které vzniknou s danou událostí např. „Písnička za vodu“, benefiční koncerty, „Tričko pro Japonsko“, sanace studní (www.ukt.cervenykriz.eu, 2014).
Na lokální úrovni ČČK vychází z dostupnosti sil a prostředků každého územně příslušného OS ČČK. Humanitární jednotky ČČK jsou skupiny členů ČČK při jednotlivých OS
ČČK a jsou připravovány na poskytování psychosociální pomoci, zdravotnické pomoci,
humanitární pomoci včetně péče o evakuované osoby. Struktura humanitárních jednotek ČČK je aktuálně revidována. Během posledních povodňových událostí se projevovala
variabilita v krizové připravenosti Humanitárních jednotek ČČK a z modelu jednotky
o minimálně 21 členech ČČK se bude přecházet na vícestupňový systém Humanitárních
jednotek ČČK zohledňující dostupnost sil a prostředků jednotlivých OS ČČK. Za další
způsob lokální pomoci OS ČČK můžeme označit i sbírky materiální pomoci a distribuci
materiální pomoci z humanitárních skladů ČČK (www.cervenykriz.eu, 2014).
16
Krizová připravenost ČČK byla na základě literární rešerše a dostupných informací operacionalizována na čtyři okruhy:
• orgány krizového řízení OS ČČK,
• koordinace OS ČČK při mimořádné události,
• využití dobrovolnictví OS ČČK při mimořádné události,
• komunikace OS ČČK při mimořádné události.
Národní společnost ČČK si je vědoma aktuálnosti problematiky a neustále činní kroky
v oblasti krizové připravenosti ČČK (vytváření nových směrnic, koncepcí krizoví připravenosti aj.). Považujeme však za problém, že se nám nepodařilo nalézt aktuální a systematicky zkoumaná data o krizové připravenosti ČČK celkově. Zaměření výzkumu
vychází také z praxe, kdy jedna z autorek je dlouhodobě členkou Ústředního krizového
týmu ČČK a od roku 2009 se aktivně podílí na koordinaci pomoci ČČK při mimořádných
událostech. Téma výzkumu přímo navazuje na Strategii 2020 Mezinárodní federace
Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Strategie 2020 (IFRC, 2010, s. 11) – zachraňujeme životy, měníme myšlení (saving lives, changing minds) obsahuje tři strategické cíle
a jedním z nich je: záchrana životů, ochrana zdrojů obživy, posilování obnovy z katastrof a krizí (Save lives, protect livelihoods, and strengthen recovery from disasters and
crises).
Nenalezení validních dat a variabilita krizové připravenosti jednotek ČČK v praxi nás
inspirovali ke komplexnímu výzkumu ve třech na sebe navazujících etapách. Cílem příspěvku je prezentovat design výzkumu krizové připravenosti Českého červeného kříže
na mimořádné události.
Soubor a metody
Hlavní výzkumná otázka zní: „Jaká je krizová připravenost ČČK v ČR?“ Pro jednotlivé etapy výzkumu byla otázka dále specifikována: I. etapa – „Jaká je krizová připravenost ČČK v Olomouckém kraji?“ II. etapa – „Jaká je krizová připravenost ČČK v ČR?“
III. etapa – „Jaká byla krizová připravenost ČČK při konkrétní mimořádné události?“
Navrhovaná metodika výzkumu vychází z metody deskripce, komparace, analýzy
a metody případové studie. Výzkum jsme se rozhodly provést ve třech na sebe navazujících etapách s využitím kvalitativního výzkumu.
17
Obr. 2 OS ČČK v Olomouckém kraji
I. etapa – předvýzkum na regionální úrovni
První etapa proběhla v Olomouckém kraji. Zahrnovala pilotní šetření a předvýzkum
k ověření výzkumného nástroje pro celostátní použití. Pilotní šetření zahrnovalo posouzení návrhu polostrukturovaného rozhovoru dvěma experty ČČK (prezident ČČK, předseda OS ČČK) a ověření, zda ve vybraném vzorku populace je náš výzkum realizovatelný.
Cílovou skupinou výzkumu byly osoby na pozici ředitele úřadu OS ČČK. Předvýzkum
byl realizovan v období březen až prosinec 2012 s použitím techniky ověřeného individuálního polostrukturovaného rozhovoru (obsahující čtyři okruhy podle výše operacionalizace krizové připravenosti) a měl odpovědět na výzkumnou otázku. Součástí
etapy bylo oslovení respondentů, kdy souhlas vyslovilo všech pět ředitelů úřadů OS ČČK
v Olomouckém kraji (obr. 2). Rozhovor trval v průměru 60 minut.
II. etapa – výzkum na celostátní úrovni
Realizace druhé etapy výzkumu byla ovlivněna povodněmi, které zasáhly v červnu 2013
část České republiky. Za použití ověřeného polostrukturovaného rozhovoru z výzkumné
18
etapy I. měly v období červen až září 2013 probíhat rozhory s řediteli pověřených OS
ČČK na území České Republiky (dále ČR). Provádění výzkumu znemožnili dvě okolnosti. Nasazení jedné z řešitelek výzkumu, zástupkyně velitele Ústředního krizového
týmu ČČK, na koordinaci pomoci ČČK v okrese Mělník a zaměstnání respondentů (ředitelů pověřených OS ČČK) na řešení aktuální popovodňové situace.
Technikou ověřeného polostrukturovaného rozhovoru na celostátní úrovní by byly konfirmovány výsledky výzkumu z regionální úrovně a rozšířeny o další data aktuální pouze
v době zjišťování. Na základě uvedených okolností a po konzultaci s odborníky ČČK bylo
od navštěvování jednotlivých pověřených OS ČČK upuštěno. Ve spolupráci s vedením
ČČK byla výzkumnému týmu navrhnuta účast na workshopu v říjnu 2013, který byl
výhradně určen cílové skupině výzkumu, tedy ředitelům pověřených OS ČČK. Individuální polostrukturovaný rozhovor byl nahrazen výzkumnou metodou skupinového rozhovoru. Cílová skupina tak byla zachována, ale původní výzkumná otázka druhé etapy:
„Jaká je krizová připravenost ČČK v ČR?“ byla specifikována na: „Jaké jsou nástroje krizové připravenosti ČČK?“ Důvodem byl uvedený fakt pomíjivosti aktuálnosti získaných
informací o OS ČČK a působení ČČK při povodních v roce 2013, které nastolily novou
a konkrétnější otázku týkající se krizové připravenosti ČČK.
V říjnu 2013 byl zrealizován workshop, kde byla pozvaná cílová skupina výzkumu, tedy
ředitelé pověřených OS ČČK z celé ČR. Celodenní workshop měl dvě části. Dopolední
část byla věnovaná nově vzniklé směrnici ČČK, která mimo jiné ukládá pověřeným OS
ČČK za povinnost připravit koncepci krizové připravenosti pro jejich kraj. V odpolední části vystoupili ředitelé OS ČČK zasažených povodní 2013. Na jejich prezentace
navázala řešitelka výzkumu skupinovými rozhovory. Výzkumnou metodu focus group
vnímáme tak, jak ji specifikoval Morgan (2001) tedy jako skupinu s jistým předmětem
zájmu – „ohniskem“. Podle Miovského (2006, s. 175) může být „ohniskem“ určité téma
či obecnější oblast. V případě našeho výzkumu se jedná o nástroje krizové připravenosti
ČČK. Skupina čítala 12 ředitelů pověřených OS ČČK a byla rozdělena na tři skupiny
o čtyřech osobách. Cílem skupin byla deskripce nástrojů krizové připravenosti.
Moderátoři (řešitelka výzkumu a odborník z řad ČČK) řídili skupinovou diskuzi a sledovali oblasti vzájemného konsensu. Výstupem focus group, která trvala přes 90 minut,
byly tři návrhy schémat nástrojů krizové připravenosti ČČK.
19
III. etapa – případová studie
Realizace poslední etapy výzkumu je plánovaná na rok 2014 a stěžejní výzkumnou
metodou je případová studie neboli case study. Navrhovaná výzkumná otázka případové studie zněla: „Jaká byla krizová připravenost ČČK při konkrétní mimořádné události?“ V rámci třetí etapy byla konkretizovaná na: „Jaká byla krizová připravenost ČČK
při povodních v roce 2013 na Mělnicku?“
Případová studie je metoda kvalitativní, neboť dokáže dokonale splnit základní cíle kvalitativního výzkumu – zkoumá současné fenomény do jejich hloubky v jejich skutečném
kontextu, zvláště v případě, kdy nejsou hranice mezi fenoménem a jeho kontextem zcela
jasné (Olecká, Ivanová, 2012, s. 63). Miovský (2006, s. 94) case study dělí na jednopřípadové studie, komplexnější systém studií, studie životního příběhu. V případě našeho
výzkumu lze case study označit za případovou studii událostí tak, jak ji uvádí Hendl
(2005, s. 104), který zároveň tvrdí, že případové studie (např. organizace a instituce,
rolí, událostí, komunit aj.) se mohou překrývat, což lze předpokládat i v našem výzkumu.
Výsledky
Na výsledcích realizované první etapy výzkumu můžeme sledovat značnou variabilitu
krizové připravenosti OS ČČK v Olomouckém kraji. Dokládají to například dva následujícími obr. 3 a 4 zobrazující „lidské zdroje“ a jejich předpokládanou akceschopnost
při nasazení zkoumané Humanitární jednotky OS ČČK v Olomouckém kraji. Jednotliví
respondenti jsou označeni písmeny abecedy A až E.
A
A
B
B
C
C
D
D
E
E
0
10
20
30
Obr. 3 Počet členů HJ OS ČČK v Olomouckém kraji
40
50
60
20
DoDo
3 hodin
3 hodin
6 hodin
DoDo
6 hodin
E
C
B
Do1212
hodin
Do
hodin
A
Do
hodin
Do2424
hodin
0
5
10
15
20
25
30
Obr. 4 Vyslání členů HJ OS ČČK Olomouckého kraje na mimořádnou událost
Z obr. 3 lze vyčíst, že respondent D nemá vůbec zřízenou Humanitární jednotku ČČK.
Zajímavé je porovnání obr. 3 a 4, kde můžeme sledovat kolik členů v jakém čase je
schopný respondent vyslat na místo mimořádné události.
Významným bodem, který zmiňuje i strategie 2020 IFRC (IFRC, 2010), je vyškolení
dobrovolníků. Odpovědi na otázku vzdělávání členů HJ ČČK se u respondentů A, B, C
i E shodovali. Provádí pravidelně školení jedenkrát za rok a témata obměňují. U všech
byla zastoupena zdravotnická první pomoc a psychosociální pomoc. Náměty vzdělávání
byly čerpány i podle aktuální problematiky např. riziko epidemie ptačí chřipky. Nejčetnější zastoupení v HJ ČČK respondentů A, B, C, E pro aktuální nasazení při mimořádnou
událost byli členové vyškolení na poskytování zdravotnické první pomoci, humanitární
pomoci (např. provoz evakuačních center) a nejméně byla zastoupena oblast psychosociální pomoci.
Druha etapa výzkumu byla zaměřena na nástroje krizové připravenosti ČČK. Metodou
focus group vznikly tři návrhy schémat nástrojů krizové připravenosti ČČK:
• schéma nástrojů krizové připravenosti ČČK,
• schéma aktivace nástrojů krizové připravenosti ČČK při vyhlášení krizového
stavu,
• schéma komunikace nástrojů krizové připravenosti ČČK v době trvání krizového
stavu.
21
Byly operacionalizovány „nástroje krizové připravenosti ČČK“ a jsou jimi OS ČČK, HJ
OS ČČK, pověřený OS ČČK, HJ pověřeného OS ČČK, Ústřední krizový tým ČČK, krizový
štáb OS ČČK, krizový štáb pověřeného OS ČČK, ústřední krizový štáb ČČK. V případě
návrhu schématu nástrojů krizové připravenosti ČČK panovala ve skupinách shoda
a vznikl návrh v podobě obr. 5.
Ústřední krizový štáb ČČK
Ústřední krizový tým ČČK
Pověřený OS ČČK
Krizový štáb pověřené OS
ČČK
HJ pověřeného OS ČČK
OS ČČK
OS ČČK
OS ČČK
Krizový štáb OS ČČK
HJ OS ČČK
HJ OS ČČK
HJ OS ČČK
Obr. 5 Návrh schématu nástrojů krizové připravenosti ČČK
Neuvádíme návrhy schémat aktivace a komunikace krizových nástrojů ČČK, protože se
skupiny neshodly na jednotné verzi. Diskutované návrhy budou použity v třetí etapě ke
komparaci s konkrétním případem z praxe.
Výstupem třetí etapy by měla být případová studie odpovídající na otázku: „Jaká byla
krizová připravenost ČČK při povodních v roce 2013 na Mělnicku?“ Uvedená studie
může být základem pro vytvoření dalších případových studií např. poskytování pomoci
22
ČČK při povodních v roce 2010, 2009 a následnou vzájemnou komparaci všech studií
pro sledování vývoje změn v oblasti krizové připravenosti ČČK.
Diskuse
Primární odpověď při katastrofách by měla být zajištěna lokální sítí ČK či ČP a příslušnou národní společností ČK a ČP Kvalitní připravenost a spolehlivost regionálních
poboček a potažmo národní společnosti ČK a ČP je základním předpokladem IFRC
pro zvládnutí narůstajícího počtu velkých katastrof (IFRC, 2010, s. 14.) Variabilita
krizové připravenosti jednotlivých oblastních poboček ČK, kterou jsme zaznamenali
v I. etapě uvádí i případová studie z roku 2010 o pomoci Amerického červeného kříže při
pandemii chřipky v roce 1918 (Jones, 2010). Celkově patří odlišnost úrovně akceschopnosti nestátních neziskových organizací v ČR mezi slabou stránkou, jak uvádí autoři
SWOT analýzy (Kavan, Dostál, 2012, s. 12).
Krizová připravenost je oblastí, která by měla být podporovaná na všech úrovních. Jde
o posilování odolnosti jednotlivce, komunit, rodin a přístupu ke zdravotní péči a znalostem co a jak dělat v mimořádných událostech (Veenema, 2013, s. 24). Organizace
jakou je ČK a ČP hraje v oblasti nemalou roli. Ročně poskytne Mezinárodní federace ČK
a ČP pomoc v průměru asi 30 milionům zasažených osob na světě a reakce na katastrofy
představuje největší oblast vlastní činností (IFRC, 2011, s. 12).
ČČK se naštěstí zatím nemusel potýkat s výzvami v rozsahu světových katastrof (zemětřesení na Haiti 2010, zemětřesení a tsunami v Japonsku 2012). Dobrovolníci ČČK
poskytovali především pomoc na mimořádných událostech menšího rozsahu, ale i tak si
asi jen stěží umíme představit, že by přišel ředitel oblastního spolku ČČK se slovy: nepomohu vám – nemám dobrovolníky, nemám finance, neumíme se domluvit.
Vedení ČČK reflektuje aktuálnost problematiky krizové připravenosti a přijímá náš
výzkum. V současnosti činí kroky k efektivnějšímu, účelnějšímu a hospodárnějšímu
systému krizové připravenosti. Aktuální zmapování krizové připravenosti ČČK považujeme za prakticky implementovatelný výstup pro posílení či zamezení plánovaných
změn v krizové připravenosti ČČK. Je nutné zohlednit, že výzkum považujeme za položení základu v dané problematice. Navrhovanými výzkumnými metodami, které jsou
deskriptivní, komparativní a analytické, nepřineseme vyčerpávající šetření o aktuální
krizové připravenosti ČČK. Docílíme získaní základních dat z doposud nesystematicky
23
zkoumané oblasti za jakou je krizová připravenost ČČK, potažmo krizová připravenost
jiných nestátních neziskových organizací v ČR, nabízející pomoc obětem mimořádných
události, považovaná (Smejkal, 2012, s. 27).
Závěr
Design výzkumu je záměrně navržen do třech na sebe navazujících etap, tak aby bylo
možné flexibilně reagovat na zjištěné skutečnosti a modifikovat jednotlivé kroky. Vzhledem k nedostupnosti dat byla v první etapě zvolena metoda deskripce a komparace.
Výzkumným nástrojem byl individuální polostrukturovaný rozhovor, tak abychom
„face to face“ získali důvěryhodné základní informace o krizové připravenosti ČČK
a její operacionalizaci. V druhé etapě jsme přehodnotili použití uvedené výzkumného
nástroje na celostátní úrovni. Důvodem bylo, že povaha velké části zjišťovaných informací (např. Kolik členů má Humanitární jednotka ČČK? Jakým materiálním vybavením disponuje Humanitární jednotka ČČK?) je proměnná v čase a zároveň ČČK přijal
opatření v podobě nové směrnice, která všem pověřeným OS ČČK ukládá za povinnost
vytvořit koncepci krizové připravenosti, kde budou data obsažena. Změnu podpořili
i povodně, které zaměstnaly cílovou skupinu výzkumu (ředitelé pověřených OS ČČK)
a nastolily aktuální otázku týkající se nástrojů krizové připravenosti ČČK, které jsou
následně řešeny metodou focus groups. Výstupy v podobě návrhů schémat nástrojů
krizové připravenosti ČČK se ukázaly jako výsledek s možnou implementací do praxe,
např. zahrnutí do koncepce krizové připravenosti jednotlivých pověřených OS ČČK.
K ucelení pohledu na krizovou připravenost ČČK a na doporučení cílové skupiny byl
v třetí etapě použit příklad z praxe, a to za použití metody případové studie Třetí etapa je
aktuálně realizovaná (4/2014–7/2014) a měla by přispět k naplnění hlavního cíle celého
výzkumu a tím je získaní základních vědeckých dat o krizové připravenosti ČČK.
Zvolený design výzkumu je nutno pojímat jako návrh pro zkoumání v tématicky
obdobné problematice. Za zásadní považujeme konzultace se „zadavatelem“ (v našem
případě ČČK), a to nejen v počátku, ale i během celé realizace. Limitem výzkumu může
být skutečnost, že jedna z autorek je zároveň členkou ČČK a podílí se na krizové připravenosti ČČK v praxi. Získaná data nejsou zdaleka vyčerpávající a oblast krizové
připravenosti ČČK by si zasloužili hlubší zkoumání.
24
Doporučení pro aplikaci metodiky ve výzkumu
Uvedené metody (rozhovor, případová studie) výzkumu lze uplatnit i v mnoha oborech
a vědách. Umožňuje získávání informací od menšího počtu respondentů či se věnovat
do hloubky jednotlivým případům. Metoda rozhovoru byla konkrétně použita ve formě
polostrukturovaného rozhovoru, který byl proveden jedním výzkumníkem. Konstrukce
otázek proběhla na základě literární rešerše a byla podrobena pilotáž a pilotní ověření.
Samotný průběh rozhovorů byl náročný pro výzkumníka v tom, že rozhovor vedl, zaznamenával a zároveň kontroloval, zda odpověď respondenta souhlasí s položenou otázkou. Nutné je zohlednit, že šlo o interakci dvou osob, a tak při interpretaci dat počítáme
i s vlivem dalších faktorů (osobnost výzkumníka, důvěra, věk, kulturní odlišnosti aj).
Rozhovor může mít více podob (volný, skupinový, standardizovaný aj.), a tak nachází
uplatnění v nejen ve výzkumu v sociálních vědách, ale i ošetřovatelské výzkumu.
Metoda případové studie patřící do kvalitativního výzkumu umožňuje získávání odpovědi na otázky Jak? A proč? Zastává významné místo v lékařských i nelékařských vědách.
V uvedeném výzkumu se jedná o deskripci a analýzu jednoho případu (pomoci ČČK při
povodních) s jasně definovanými parametry (čas, místo aj). Jedná se o jednopřípadovou studii, která je zároveň i studií organizace. Volba metody případové studie byla
záměrná, aby napomohla deskripci (co nejkomplexnějšímu popisu daného jevu) a podpořila vysvětlení doposud nepopsaných struktur a procesů. Případovou studii i proto
najdeme v oborech jako je psychologie, antropologie, sociologie, sociální práce a jiné.
25
Bibliografické citace
ANTUŠÁK, E. 2013. Krizová připravenost firmy. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR. ISBN 978-80-7357983-8.
ANTONOVÁ, B. 2010. Možnosti krizového řízení veřejnou správou. In Sborník příspěvků z mezinárodní
doktorské vědecké konference INPROFORUM Junior 2010. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta, s. 12–22. ISBN 978-80-7394-226-7.
BAŠTECKÁ B., a kol. 2005. Terénní krizová práce. Psychosociální intervenční týmy. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0708-X.
ČESKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ. Naše činnost. [on-line]. Praha [2014-04-05]. Dostupné z: http://cervenykriz.
eu/cz/cinnost.aspx
HZČR. 2014. Ochrana obyvatelstva v České republice. [online]. Generální ředitelství Hasičského
záchranného sboru ČR, [2014-05-05]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/ochrana–obyvatelstva–vceske–republice.aspx
HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, s. 104–117.
ISBN 80-7367-040-2.
INTERNATIONAL FEDERATION OF RED CROSS AND RED CRESENT SOCIETIES. 2010. Strategy
2020 Saving lives, Changing minds. [online]. Geneva, 2010 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.
ifrc.org/Global/Publications/general/strategy-2020.pdf
INTERNATIONAL FEDERATION OF RED CROSS AND RED CRESENT SOCIETIES. 2011. The value of
volunteers. [online]. Geneva, [2013-03-10]. Dostupné z: http://www.ifrc.org/Global/Publications/volunteers/IFRC-Value%20of%20Volunteers%20Report-EN-LR.pdf
JONES, M. M. 2010. The American Red Cross and Local Response to the 1918 Influenza Pandemic:
A Four–City Case Study. Public health reports. Supplement 3. [2014-01-11]. Dostupné v PMC US National
Library of Medicine, National Institutes of Health.
JUKL, M. In Kolektiv autorů. Dobrovolná sestra. 2007. 2. přeprac. vyd. Praha: JS Partner.
19 s. ISBN 978-80-87036-47-1.
JUKL, M. 2010. Základní principy Červeného kříže a Červeného půlměsíce. In Noviny Červeného kříže.
[online]. Praha, [2014-05-05]. Dostupné z: http://www.cervenykriz.eu/cz/principy/Zakladni_principy_
CK.pdf
KAVAN, Š., DOSTAL, J. 2012. Dobrovolnictví a nestátní neziskové organizace při mimořádných událostech. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií. 11 s. ISBN 978-80-87472-41-5.
KULHANEK, S., OCHRANA, F. 2013. Správa státních hmotných rezerv v zrcadle bezpečnostního
výzkumu. Vojenské rozhledy. 22(4): 173–192. ISSN 1210-3292.
26
LIBRARY CURTIN UNIVERSITY. 2014. PICO/PICo. [online]. Western Australia. [2014-03-06].
Dostupné z: http://libguides.library.curtin.edu.au/content.php?pid=432124&sid=3535301
MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, s. 104–186. ISBN 80-247-1362-4.
MORGAN, D. L. 2001. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Brno: sdružení SCAN.
ISBN 80-85834-77-4.
OLECKÁ, I., IVANOVÁ, K. Případová studie jako výzkumná metoda ve vědách o člověku. In EMI–Ekonomika, Management, Inovace. [online]. [cit. 2014-10-12]. Dostupné z: http://emi.mvso.cz/EMI/201002/10%20Olecka/Olecka.pdf
SMEJKAL, R. 2012. Specifika druhosledové podpory poskytované krizovým týmem OS ČČK Praha 1 při
povodních na Liberecku (srpen 2010). Urgentní medicína, č. 1, s. 26–33. ISSN 1212-1924.
Stanovy ČČK – Úplné znění včetně dodatků č. 1 až 6. Schváleny podle § 99, registrace Ministerstvem vnitra ČR dne 10. 6. 1993 č. j. VS/1-20998/93-R.
Úřad Českého červeného kříže. 2013. Výroční zpráva Českého červeného kříže 2012. [online]. Praha.
[2014-05-05]. Dostupné z: http://cervenykriz.eu/cz/vyrocni_zpravy.aspx
VEENEMA, T. G. 2013. Disaster Nursing and Emergency Preparedness for Chemical, Biological, and
Radiological Terrorism and Other Hazards. [online]. Springer Publishing Company, LLC. [2014-04-04].
Dostupné z: http://www.google.cz/books?id=Sor8wtXjjusC & printsec=frontcover & hl=cs#v=onepa
ge & q&f=false
VÍŠEK J. 2012. Organizace záchranných činností v České republice. Praha: Univerzita Jana Amose
Komenského. 11 s. ISBN 978-80-7452-028-0.
World Economic and Social Survey 2008, Overcoming Economic Insecurity. [online]. United Nations,
New York, 2008, s. 80 [2013-01-10]. Dostupné z: http://www.un.org/en/development/desa/policy/wess/
wess_archive/2008wess.pdf
Zákon č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži.
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, ve znění pozdějších předpisů.
Anglická verze článku: BALARINOVÁ, L., IVANOVÁ, K., TUČKOVÁ, D. The czech red cross and its approach to emergency preparedness. In Sborník z konference Mezinárodní sympozium Věda a výzkum v ošetřovatelství. 26. 9. 2014, Brno (v tisku).
Research of Limits of lifestyle in adults with chronic disease
27
Výzkum Limitů životního stylu u osob
s chronickým onemocněním
Research of Limits of lifestyle in adults with
chronic disease
Jan Chrastina1, Kateřina Ivanová1,2
Centrum vědy a výzkumu, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého
v Olomouci
1
2
[email protected]
28
Abstrakt
Úvod
Životní styl je struktura jevů, procesů i různě působících faktorů a vazeb. Chronické
onemocnění (CHO) způsobuje jedinci trvalé změny životního stylu a limituje jej v různých oblastech života.Cílem výzkumu bylo identifikovat limity životního stylu jedinců
s CHO, navrhnout specifickou metodiku a prokázat, že metodika je aplikovatelná pro
podporu validity diagnostických prvků ošetřovatelských diagnóz NANDA International.
Soubor a metody
Koncepce výzkumu byla narativně-deskriptivní s designem kvalitativní mnohopřípadové studie. Metodologická triangulace byla realizována pomocí metody životní historie
a metody případové studie a specifických technik sběru dat: a) životní křivka s popisem
životního příběhu, b) Cantrilův žebřík, c) hloubkový rozhovor. Pilotní studie byla provedena u tří jedinců s CHO (starších 18 let a minimálně 3 roky s CHO). Zvolená metodika
se ukázala vhodná pro výzkum osob s roztroušenou mozkomíšní sklerózou.
Výsledky
Limitujícím symptomem byly výpadky vidění, poruchy chůze, točení hlavy, únava, poruchy spánku nebo také poruchy jemné i hrubé motoriky. Oblasti pro následnou práci
s užitím NANDA International ošetřovatelské diagnostiky byly: Únava; Chůze (tj. porucha chůze, porucha stability, přítomnost pádů); Sebepoznání (tj. naučit se poslouchat
tělo); Deprese (tj. přítomnost deprese, depresivních nálad).
Závěr
Výsledky výzkumu mezi nejčastější limity životního stylu řadí ztrátu možnosti pracovat,
problémy s pohyblivostí, manuální zručností, poruchy vidění, únavu, poruchy paměti
a schopnost efektivního zpracování získávaných informací.
29
Metodika může v ošetřovatelství sloužit jako doplněk validizačních studií ošetřovatelských diagnóz. Výsledky výzkumu pomáhají k profesionálnímu pochopení životní situace osob s CHO soudobou ošetřovatelskou vědou.
Klíčová slova
limity, životní styl, chronické onemocnění
30
Abstract
Introduction
Life style is a structure of phenomena, processes, relations and factors of various effects.
Chronic disease (CD) causes permanent changes in the individual‘s lifestyle and causes
limitations in various areas of life. The aim of the research was to identify lifestyle limitation amongst individuals with CD, propose a specific methodology and prove that the
methodology is applicable in enhancing the validity of NANDA International diagnostic
elements of nursing diagnoses.
Sample and methods
The research had a narrative-descriptive concept, designed as a qualitative multiple
case study. Methodological triangulation was preformed using life history method, case
study method and specific technique of data collection: a) life curve with description
of life history, b) Cantril ladder, c) a deep analysis. The pilot study was conducted with
three individuals with CD (aged 18 or over and at least 3 years with CD). The selected
methodology proved suitable for research amongst people with multiple sclerosis.
Results
Limitation symptoms included variable vision, gait disturbance, dizziness, fatigue,
sleep disorders and gross and fine motor skills impairment. The following areas of
the NANDA International nursing diagnoses were further used: Fatigue; Gait (i.e. gait
disorders, balance disorders, presence of falls); Self–perception (i.e. to learn to observe
one‘s body); Depression (i.e. presence of depression, depressive mood).
Conclusion
The research results show that the most common lifestyle limitations include ability to
work, problems with movement, manual dexterity, variable vision, fatigue, memory disturbances and ability to gather information effectively. The methodology may be used
in nursing as a complement to validation studies of nursing diagnoses. The results help
31
to a more professional understanding of life situation amongst people with CD in contemporary nursing science.
Key words
limits, life style, chronic disease
32
Úvod
Zkoumání jevů (fenoménů), které není možno zcela přesně vymezit pomocí předem stanovených definic, je vždy pro badatele metodologickou výzvou. Patří sem fenomény,
jako je např. „kvalita života“, „etický přístup“, „organizační kultura“, „motivace“, „pracovní spokojenost“ apod. Patří sem také „životní styl“. Typické pro tyto jevy je, že je na
ně možno odlišně nahlížet nejen z konceptů různých disciplín, které se touto oblastí
zabývají, ale také k nim přistupovat v rámci rozdílných paradigmat, tj. v rámci normativního paradigmatu (jehož metodologií je kvantitativní výzkum) a interpretativního
paradigmatu (jehož metodologií je kvalitativní výzkum).
Životní styl jako pojem bývá vymezován a definován nejednotně a obecně, neboť nelze
jednoznačně říci, co přesně je (a co již naopak není) životní styl a jeho komponenty.
Životní styl je v této stati identifikován a konceptualizován s ohledem na jeho využití
v metodologii ošetřovatelského výzkumu.
Životní styl je obsáhlá struktura jevů, procesů i různě působících faktorů a vazeb, jeho
zkoumání vyžaduje pečlivou metodologickou připravenost badatele (Chrastina, Ivanová,
Marečková, 2009, s. 193). Pro komplexní odhalování („identifikaci“) kontextuálního
(pojmového) rámce, ve kterém se výzkumník snaží o hloubkové a obsáhlé zjištění
vzájemně působících rodů a druhů (tj. podpojmů) v rámci jednoho komplexního
pojmu, je vhodné použít kvalitativní rámec výzkumu. V ošetřovatelském výzkumu je
nutný multioborový přístup při zkoumání jakéhokoliv procesu nebo jevu, týkajícího se
zdraví. Při vytváření výzkumného ošetřovatelského rámce si klade naléhavě otázku po
vysvětlení lidského jednání Kingová. Vychází ze strukturně funkcionalistického základu
holistické péče o člověka (Ivanová, Bártlová, Horváth, 2006, s. 209), což v důsledku
znamená, že se snaží zahrnout do svého konceptuálního rámce všechny aspekty života
lidské bytosti, aniž by zdůrazňovala jednu z nich jako stěžejní. Takový megasystém má
pojmovou strukturu prezentovanou třemi dynamickými interaktivními (navzájem se
ovlivňujícími) systémy. Personální systémy (biofyzický a psychický) na sebe vzájemně
působí a formují interaktivní skupiny zvané interpersonální systémy, které se sdružují
ve větší skupiny v komunitách nazývaných sociálními systémy (King, 1971, s. 119–120).
U životního stylu se jedná o zkoumání třídimenzionálního vztahu mezi biologickým
zdravím – chováním příjemce péče (nemocného) – onemocněním jako sociální událostí
(Dunbar-Jacob, 2006 In Fitzpatrick, Wallace, 2006, p. 28).
Další konceptuální problém nastává při vymezení a definování pojmu „chronická
nemoc – chronické onemocnění“ (dále CHO). V literatuře se chronicita nejčastěji pojí
33
s kardiovaskulárními onemocněními, diabetem mellitus, nádorovými onemocněními,
osteoporózou, astma bronchiale, artritidou, lupénkou, chronickou obstrukční plicní
nemocí, schizofrenií, chronickým zánětlivým onemocněním ledvin, celiakií apod. CHO
jsou často zmiňována taktéž v souvislosti s institutem zdravotního postižení/zdravotního znevýhodnění, do kterého svou povahou a progresí mohou vyústit. CHO tak nejsou
doménou pouze lékařských (event. nelékařských zdravotnických) profesí a věd, ale jsou
ve středu zájmu také dalších vědních disciplín a specializací. Lze konstatovat, že pojem
„chronická nemoc“ („chronické onemocnění“) je běžně – laicky i odborně – používán.
Pro konceptualizaci pojmu byla provedena obsahová analýza dostupných definicí (či
terminologických vymezení). Celkem bylo pracováno s 22 definicemi a hesly CHO
(zahrnovaly dostupné knižní i článkové publikace věnované chronické nemoci, definice
a hesla získaná on-line vyhledáváním apod.). V definicích se objevují pojmy jako chronická nemoc, chronické onemocnění, dlouhodobé onemocnění, celoživotní onemocnění, rekurentní onemocnění.
Základní je pojem „dlouhodobá nemoc“, ta může být recidivující nebo chronická (Renotiérová et al., 2006, s. 218). Za recidivující onemocnění je potom považována „nemoc,
která se opakuje nejméně třikrát ročně a více a v mezidobí se neprojevují anatomické
ani funkční změny postiženého orgánu nebo systému“ (tamtéž, s. 218).
V zahraničních publikacích se lze setkat se dvěma základními pojmy vymezující dlouhodobé onemocnění podle pojmově vztahové skupiny (Křivohlavý, 2002, s. 15–22):
„disease“ (choroba, nemoc) a „illness“(onemocnění). To komplikuje nejen „uchopení“
vyhledávací strategie, samotné chápání (významovost) pojmu, ale především následné
použití ve výzkumu v podobě definice.
Podle Sperry (2006) a Goodheart, Lansing (1997) je pojem „Chronic disease“ považován za objektivní a jasně definova(tel)ný proces „vymezovaný obdobím exacerbace
a remisemi, stejně jako progresivní degenerací“ a je užíván pro oblast epidemiologicko-preventivní (jako nosologická jednotka). Podle závažnosti nemoci (tj. nozologické jednotky) vždy ovlivňuje život nemocného a jeho kvalitu na dlouhou dobu. Oproti tomu
pojem „Chronic illness“ je vztahován především k subjektivitě nemoci (tj. oblasti vlastního prožívání a „vyrovnávání“ se s nemocí).
Zásadním problémem, který vyvstává, je nejednotnost doby (tj. časového úseku), po
kterou takto vymezené onemocnění vlastně trvá. Z literární rešerše vyplynula rozporuplná tvrzení: chronická nemoc je „delší než 3 měsíce“, „delší než 6 měsíců“,
34
„trvající 1 rok a více“ apod. Nejkratším zjištěným časovým vymezením bylo trvání
dokonce pouze 4–6 týdnů.
Výsledkem literárního přehledu bylo stanovení dvou definic CHO, které vystihovaly
pojem co nejvíce v jeho plnosti (Chrastina, 2011):
• Chronické onemocnění je „nemoc, která vyžaduje alespoň 6 měsíců nepřetržité
lékařské péče, způsobuje trvalé změny životního stylu, chování a neustálý proces adaptace na nepředvídatelný průběh nemoci“ (Kyngas, Kroll, Duffy, 2000,
p. 379; Perrin, Newacheck, Pless et al., 1993, p. 787) v článku Behavioral aspects
of chronic illness in children and adolescents (LeBlanc, Goldsmith, Patel, 2003,
p. 859).
• Chronické onemocnění je „onemocnění, které je trvalé nebo trvající po dlouhou
dobu. V průběhu času se může pomalu zhoršovat. Může vést ke smrti, nebo může
zcela odeznít. Dále může způsobovat trvalé tělesné změny. Jistě bude ovlivňovat
kvalitu života nemocného jedince“ (Chronic Illness Alliance, 2011, online).
Z definic je zřejmé, že CHO přináší dlouhodobou a/nebo trvalou změnu životní situace, která komplexně (a také sekundárně) ovlivní postavení jedince, jeho sociální i status. Nemocný jedinec se snaží nacházet možná východiska a vytyčuje si složky „nového“
životního stylu, a to tak, aby mu tento styl vyhovoval, dokázal jej sám ovlivnit, a mohl jej
dodržovat vzhledem ke svým možnostem danými nemocí, schopnostem a také dovednostem (Chrastina, Ivanová, Marečková, 2009, s. 199).
Jak uvádí Renotiérová (2003, s. 47), „čím dříve se podaří zařadit změny spojené s onemocněním do každodenního režimu, tím dříve lze žít plný život, který jistě v některých aktivitách nebude dosahovat původní kvality, v některých se však může rozvinout
až do nepředpokládané úrovně. Někdy zůstávají po prodělání nemoci různé následky“.
Ty potom více nebo méně ovlivňují další život postiženého, jeho výchovu, vzdělávání,
pracovní, rodinné, občanské a společenské uplatnění. Společenské uplatnění zcela jistě
úzce souvisí také s plněním role pracovní, která je pro dospělého jedince zcela zásadní.
Jak uvádějí autorky Pastorková a Ivanová (2011, s. 252), „okruh problémů týkajících se
vztahu choroby k možnosti obnovení zaměstnání nebyl zatím důkladně prozkoumán, ale
lze předpokládat, že u osob s CHO bude jejich schopnost zvládnout chorobu i jejich další
začlenění významně ovlivňovat právě perspektiva dalšího sociálního a zejména pracovního zařazení, obnovení pracovní činnosti a tím splnění role pracujícího a následně dalších sociálních rolí.“
35
Oblast životního stylu je v ošetřovatelství často diskutovanou oblastí. Objevuje se také
(v různých podobách či fragmentech konstruktu) v několika doménách klasifikačního
systému ošetřovatelských diagnóz NANDA International. Ošetřovatelská věda identifikuje a sleduje data zejména v podobě (dysfunkčních) potřeb jedince s nemocí (onemocněním) či zdravotním problémem. U jedince s onemocněním (zejména s chronickým)
specifické dysfunkční potřeby bezesporu ovlivňují „jeho“ životní styl a limitují jej v různých oblastech každodenního života. Akceptace a zvládání tzv. limitů životního stylu
s CHO (mj. skrze obranné mechanismy, copingové strategie) ovlivňují také širokou
škálu aktivit každodenního života. Lze konstatovat, že výsledný (tj. realizovaný) životní
styl jedinců s CHO se odvíjí od neustálé konfrontace s realitou a jejími životními událostmi, které se s nemocí objevily (v případě CHO přetrvávají a podle stavu se mění),
nebo nově vznikly. Za životní styl (v četných českých publikačních výstupech pak velmi
často označován přívlastkem „zdravý“) však nepovažujeme pouze jeho často zjišťované
a monitorované oblasti jako výživa, konzumace alkoholu, příjem tuků, kouření apod.
(kupř. Michálková, Tóthová, Rolantová, 2011; Rolantová, Michálková, Tóthová, 2011;
Sikorová, Bužgová, 2008; Winklerová, Jarošová, 2011 aj.).
Proto bylo pracováno s definičním vymezením životního stylu jako „funkčního systému,
kterým si člověk vybírá z repertoáru dané kultury za určitých podmínek jisté prvky podle
svých kritérií (hodnoty, cíle) a potřeb, a podle svých aktuálních statkových i materiálně ekonomických možností…“ (Ivanová, 2006, s. 17; 2005, s. 232). Koncepčně obdobnou definici životního stylu předkládá také autorka Duffková (2016, s.2): životní styl je
„konzistentní životní způsob jednotlivce, jehož jednotlivé části si vzájemně odpovídají,
jsou ve vzájemném souladu, vycházejí z jednotného základu, mají společné jádro, resp.
určitou jednotící linii, tj. jednotný styl, který se prolíná všemi podstatnými činnostmi,
vztahy, zvyklostmi apod. nositele životního stylu.“ Chápání koncepce životního stylu
v autorském výzkumu tak koresponduje s vymezením, že se jedná o „systém vzájemně
provázaných důležitých činností, vztahů a různých životních praktik existujících na
pozadí životních hodnot a charakteristických pro určitý subjekt v jeho každodennosti.“
(Duffková, Urban, Dubský, 2008, s. 51–62)
Dále životní styl vymezují kupř. autoři Schneiberg (Tyl, Schneiberg, 1998, s. 22);
Baštecká (Baštecká, Goldmann, 2002, s. 286) aj. Je třeba zmínit, že obsahově saturovaná a cíleně koncipovaná definice životního stylu v oblasti ošetřovatelství, zejména pak
ve vztahu k CHO, dosud chybí. Životní styl je jako specifický konstrukt jedince ovlivňován mnoha proměnnými (Duffková, 2006; Duffková, Urban, Dubský, 2008; Ivanová,
2006; Kubátová, 2007, 2010; Šplíchalová, Šlachtová, 2002; Valjent, 2008). V případě
36
CHO je tak osoba neustále konfrontována se skutečnostmi a životními událostmi, které
mu CHO pozměnily, nebo onemocněním nově vznikly.
Blízkým pojmem k „limitaci životního stylu“ je pojmem „dopad onemocnění“ (Bártlová,
2005; Hoskovcová, 2009; Vágnerová, 2008 aj.), který přímo souvisí s typem onemocnění a je považován za dominující faktor. V tomto pojetí se lze setkat např. s ekonomickým, psychosociálním, edukačním dopadem apod. Od pojmu „dopad onemocnění“
odlišujeme pojem „limity životního stylu“, který nevychází primárně pouze ze somatického dopadu nemoci, ale z míry ovlivnění životního stylu jedince s CHO v jeho subjektivním prožívání či vyjádření. Při zkoumání limitů životního stylu tak pátráme, jak
se jedinec s CHO vyrovnává s dopadem nemoci (dán především symptomatologií),
tj. jakým způsobem dopad nemoci ovlivňuje výkon dříve běžných činností. Dopad
nemoci či onemocnění je tedy spíše objektivní kategorií a limit životního stylu spíše
kategorií interpretativní. S odkazem na autory Duffkovou, Urbana a Dubského (2008,
s. 64) lze tzv. limity životního stylu považovat také za tzv. regulativy životního stylu člověka. Jak uvádějí výše uvedení autoři, „skrývá se v nich odpověď na otázku, proč člověk
nežije úplně tak, jak by si přál“.
Cíle
Záměrem výzkumu bylo komplexně pojmout oblast subjektivně vymezených limitů
životního stylu. Po stanovení klíčových slov, následné rešeršní činnosti a studiu odborné
literatury a pramenů v oblasti životního stylu/CHO byly vymezeny tyto cíle výzkumu:
Cíl č. 1: Navrhnout specifickou kvalitativní metodiku pro identifikaci tzv. limitů životního stylu osob s CHO.
Cíl č. 2: Identifikovat, deskribovat a analyzovat tzv. limity životního stylu jedinců s CHO.
Cíl č. 3: Prokázat, že ověřená specifická kvalitativní metodika je aplikovatelná pro podporu validity diagnostických prvků vybraných ošetřovatelských diagnóz NANDA International u osob s vybraným CHO.
Cíl č. 4: Podle získaných výsledků kvalitativního výzkumu navrhnout autorskou definici „chronického onemocnění“ s vazbou na životní styl, která by byla saturována daty,
a byla využitelná v oblasti ošetřovatelského výzkumu.
37
Jednotlivé cíle výzkumu byly převedeny do výzkumných otázek takto:
Výzkumná otázka č. 1 k cíli č. 2: Jaké limity životního stylu přináší jedincům CHO onemocnění?
Výzkumná otázka č. 2 k cíli č. 3: Které z limitů životního stylu je možno „implementovat“ do diagnostických ošetřovatelských domén klasifikačního systému ošetřovatelských diagnóz NANDA International?
Soubor a metody
Pro realizaci výzkumu byl zvolen kvalitativní přístup, základní koncepcí výzkumu byl
charakter exnarativně-deskriptivní s designem případové studie. Jak uvádějí autoři
Hendl (2005, s. 103) i Žiaková (2009), „výzkum pomocí případové studie se zaměřuje
na podrobný popis a rozbor jednoho nebo několika málo případů. Základní výzkumnou
otázkou je, jaké jsou charakteristiky daného případu nebo skupiny porovnávaných případů“. Na těchto základech navržená metodika, která pro zesílení validity studie využívala více specifických metod sběru dat – tzv. metodologickou triangulaci, byla ověřena
pilotní studií.
Pilotní studie byla provedena u tří jedinců s CHO: s roztroušenou sklerózou mozkomíšní,
diabetem mellitus a vybranou psychiatrickou diagnózou – depresí. Z důvodu nutnosti
respektování chronologického aspektu při výzkumu limitů životního stylu při CHO
bylo stanoveno jako zásadní vstupní kritérium, že onemocnění je u dospělého jedince
(tj. staršího 18 let) přítomno minimálně 3 roky. Uvedený časový mezník (pro přítomnost
CHO) lze považovat za minimální období, ve kterém lze životní styl jedince s CHO již
považovat za relativně stabilní, víceméně konstantní a lze předpokládat, že jedinec již
má nastaveny adekvátní copingové strategie pro zvládání onemocnění – dlouhodobě
působící zátěže.
Ukázalo se, že zvolená metodologická triangulace není vhodná pro výzkum osob s psychiatrickou diagnózou, neboť data jsou zkreslená akutním stavem zkoumané osoby,
výzkum osoby s diabetem nepřinášel žádné nové informace o limitech životního stylu
osob s CHO. Přínosný, validní a výživný byl rozhovor s osobou s roztroušenou sklerózou
mozkomíšní. Respondentka dostala krycí jméno Marcela, rozhovor trval 85 min.
V návaznosti na výsledky pilotní studie byla zvolena jako základní metoda
(auto)biograficko-narativní v podobě výzkumného designu případové studie.
38
Metodologická triangulace byla realizována pomocí dvou metod sběru dat – metody
životní historie („life history“), metody případové studie (zaměřené na cíl, a intrinsitní
a instrumentální případové studie) a tří specifických technik sběru dat, které uvedené
metody tzv. realizují:
• životní křivka (čára života) s popisem životního příběhu,
• Cantrilův žebřík („The Cantril‘s Ladder“),
• polostrukturovaný, hloubkový rozhovor (jako průběžná doprovodná technika).
Důležitou součástí metodiky byla anonymizace dat. Biografický přístupem je rozuměno vyprávění příběhu z historie života jedince samotným případem, rekonstrukce
událostí tohoto příběhu a jejich následná interpretace. Pro potřeby výzkumu byla
využita narativní epizodická komentované autobiografie, tzv. typ osobní případové
studie, která kombinuje intrinsitní vzpomínky zkoumané osoby (intrinsický motiv
– vnitřní pohnutka, vnitřní příčina chování a prožívání určité situace – v našem případě vzniku a průběhu CHO) a instrumentální řešení dané situace (instrumentální stanovisko – iniciativní, pragmatická a konkrétní forma pomoci v určité situaci
– v našem případě vzniku a průběhu CHO). Stěžejním účastníkem takové studie je
první osoba výzkumného šetření, kterou byla účastnice (případ) Marcela. Všechny
další případy tvořily tzv. verifikační skupinu (tzv. verifikační případy – Eda, Kristina
a Adélka). Postup byl v souladu s designem tzv. replikační mnohopřípadové studie podle
Yina (2009).
Pro práci s rozhovorem, především jeho segmentaci pro přepis doslovných výpovědí, byl
využit program (software) Transcriber. Hlavní autor statě využil nově nákresů žebříků
(Cantril Ladder Points) sestavených chronologicky za sebou, neboť bylo možno spojnicemi intenzit bodů získat další křivky (vizuálně podobné polygonu četností). Pracovně
jsou označeny jako tzv. „křivky sekundární“. První z nich je zkonstruována z Ladder
Present Point bodů, druhá z Ladder Future Point bodů. Pro výběr vhodných případů
bylo využito tzv. kombinovaného účelového vzorkování. „Pohledem“ designu mnohopřípadové studie byl zkoumaný soubor (tj. skupina případů) vytvářen tzv. graduálně.
Metodou celkové analýzy dat byla analýza dat mnohopřípadové studie. Ta využívala
následující posloupnosti: (sběr dat) – (primární analýza) – (případy verifikační skupiny) – uspořádání dat – tvorba příběhů – interpretace (souhrnná zpráva). Pohledem
autorů Milese a Hubermana (1994 In Hendl, 2005, s. 226) se jednalo o typ přístupu
k analýze dat případové studie, který byl zaměřen (orientován) na případy. Pro potřebu
39
sumarizace analyzovaných dat byla využita analytická indukce. Analytické jednotky
byly vytvořeny s pomocí tzv. segmentace. Šlo o ty části textu (materiálu), které měly
– vzhledem k výzkumným otázkám – nějaký smysl, účel či význam. Kostra analytického příběhu vymezovala jednoduchou deskripci nalezených kvalitativních kategorií
a naznačení vztahů mezi nimi. Byly tak zachyceny pouze ty informace (v podobě popisu
kategorií a vztahů), které se přímo vztahovaly ke zkoumanému fenoménu. Při užití
designu mnohopřípadové studie dochází analogicky ke komparaci jednotlivých případů
(vzájemně k sobě a mezi sebou). K analýze mnohopřípadové studie – na základní úrovni
– bylo užito tzv. netříděných metatabulek. Vzhledem k povaze dat a nezbytnosti zachytit životní příběh jako celek (kontinuum), byla záměrně zvolena transkripce doslovná,
nikoliv však celého nahraného rozhovoru. Jako doplňkové informace (ze strany výzkumníka) bylo užito grafických identifikačních údajů. Jednotlivé případové studie (individuální osobní případy) byly – v rámci výsledků a závěru – dokumentovány skrze selektivní
protokol, jednotlivé rozhovory s případy byly nahrávány na diktafon a archivovány.
Výsledky
Častým počínajícím limitujícím symptomem onemocnění byly výpadky vidění, poruchy
chůze, točení hlavy, únava, poruchy spánku nebo také poruchy jemné i hrubé motoriky. Šlo se setkat s obdobími, která předurčovala období diagnostiky onemocnění, a to
v podobě dlouhodobé psychické zátěže, životní nejistoty, „přecházení nemocí“, stavu
vysilujícícho pracovního nasazení, nebo problémů v osobním či rodinném životě. Často
diskutovaným problémem byla také přítomnost deprese a „stavy brnění“ (s dalšími
dopady na široké spektrum běžných aktivit). Životní křivky Marcely, Edy a Adélky byly
nakresleny v obou dimenzích schématu, které pomyslně dělily křivku na oblast pozitivní
a na oblast negativní. Životní křivka Kristiny – přestože v ní byly zachyceny četné vzestupy a pády (které v podobě limitů životního stylu byly redukovány) – byla zachycena
nad dělící hranicí nákresu pro zachycení křivky. Marcela volila pro nákres životní křivky
obyčejnou tužku. Nákres byl zachycen na dvou arších (schématech) pro nákres životní
křivky. Životní křivku – přes naznačené grafomotorické potíže – nakreslila zcela samostatně. Sekundární křivky Marcely vypadaly následovně (obr. 1):
40
Komparace sekundárních kŐLvek z dat CantrLOOových åeEŐtkŢ SŐtSadu MarcHO\
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
0
AktuáOní stav
Odhad za 5 Oet
Obr. 1 Sekundární křivky – Marcela
Eda volil pro nákres životní křivky obyčejnou tužku. Nákres byl zachycen na jednom
archu (schématu) pro nákres životní křivky. Již při podpisu Informovaného souhlasu
Eda poukázal na fakt, že řádně nedokáže udržet psací náčiní (zaznamenáno v segmentaci z rozhovoru). Životní křivku – pro obrovské grafomotorické potíže – kreslil tazatel
pod slovním vedením Edou. Sekundární křivky Edy vypadaly následovně (obr. 2):
Komparace sekundárních kŐLvek z dat CantrLOOových åeEŐtkŢ ~þastníka Edy
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
0
AktuáOní stav
Obr. 2 Sekundární křivky – Eda
Odhad za 5 Oet
41
Kristina zachytila životní křivku obyčejnou tužkou. K nákresu využila jednoho archu
(schématu) pro nákres životní křivky. Tu nakreslila zcela samostatně a do křivky zanášela jednotlivé události pouze s pomocí křížků. Sekundární křivky Kristiny (po eliminaci
oblastí nesouvisejících s přítomností onemocnění) vypadaly následovně (obr. 3):
Komparace sekundárních kŐLvek z dat CantrLOOových åeEŐtkŢ ~þastQLFH KULVWLQ\
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
0
AktuáOní stav
Odhad za 5 Oet
Obr. 3 Sekundární křivky – Kristina
Na žádost Adélky nebyl rozhovor nahráván na diktafon, což bylo plně respektováno.
Nenahrávaný rozhovor trval cca 50 minut. Adélka zachytila životní křivku obyčejnou
tužkou. K nákresu využila jednoho archu (schématu) pro nákres životní křivky. Tu
nakreslila zcela samostatně a do křivky zanášela jednotlivé události v podobě křížků,
které vymezovaly konkrétní události. Sekundární křivky Adélky vypadaly následovně
(obr. 4):
42
Komparace sekundárních kŐLvek z dat CantrLOOových åeEŐtkŢ ~þastQLFH
AdpOky
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
0
AktuáOQí stav
Odhad za 5 OHW
Obr. 4 Sekundární křivky – Adélka
Jednotlivé kategorie, se kterými bylo analyticky pracováno, společně s jejich naplněním
u jednotlivých případů mnohopřípadové studie v podobě přehledu, znázorňuje tab. 1.
bolest hlavy
√
Porucha zraku
výpadky vidění
√
√
√
diplopie
Únava
přítomnost únavy
√
Ztráta zaměstnání
ztráta zaměstnání
√
Chůze
poruchy chůze
√
Adélka
Bolest
Kristina
Naplnění kategorie
Eda
Kategorie
Marcela
Tab. 1 Přehled kategorií a jejich naplnění u jednotlivých případů
√
√
√
√
√
√
√
√
√
přítomnost pádů
√
√
√
√
točení hlavy a závratě
√
zakopávání
Jemná motorika
poruchy jemné motoriky
√
√
√
poruchy koordinace horních končetin
√
nemožnost vykonávat běžné domácí
práce
√
Spánek
poruchy spánku
√
Paměť
poruchy paměti
√
Brnění
přítomnost brnění
Sebepoznání
naučit se poslouchat tělo
√
√
√
Deprese
přítomnost deprese, depresivních nálad
√
√
√
Co nemoc změnila
koníčky, zájmy
√
změna hodnotového žebříčku
√
√
√
ztráta rodiny
√
nesoulad s rodinnými příslušníky
√
ztráta zaměstnání
finanční nejistota
√
√
√
√
√
selekce přátel – „pravá přátelství“
plánování budoucnosti
Finanční nejistota
Adélka
Eda
porucha stability
Kristina
Marcela
Kategorie
43
√
√
√
√
Uro-problémy a sexuální
ovlivnění
urologické problémy
časté močení
Adélka
Kristina
Kategorie
Eda
Marcela
44
√
√
snížené libido
√
Na základě induktivního postupu komparace případů došlo k volbě několika oblastí,
které byly považovány za ošetřovatelské/zdravotní problémy. Podmínkou, s odvoláním
se na výše uvedené konstatování, byl fakt, že došlo k opakování (viz dříve), a že problémová oblast je současně přítomna také u prvního, tzv. vstupního případu (Marcely).
Vymezené odůvodněné oblasti pro následnou práci s užitím NANDA International ošetřovatelské diagnostiky byly následující:
• únava,
• chůze (tj. porucha chůze, porucha stability, přítomnost pádů),
• sebepoznání (tj. naučit se poslouchat tělo),
• deprese (tj. přítomnost deprese, depresivních nálad).
Podle provedené diagnostické úvahy byl pro skupinu jedinců s roztroušenou sklerózou
vytvořen selektivní protokol pro podporu „validizace“ diagnostických prvků (tj. určujících znaků, souvisejících faktorů, event. faktorů rizikových) těchto ošetřovatelských
diagnóz:
• zhoršená tělesná pohyblivost (00085),
• zhoršená chůze (00088),
• únava (00093),
• riziko pádů (00155).
45
Diskuse
Kvalitativního výzkumu se zúčastnily čtyři případy s roztroušenou sklerózou (Marcela –
vstupní případ, Eda, Kristina a Adélka). Vzhledem k tomu, že nejsou zcela jasně a pregnantně vymezena kritéria vymezující počet případů designu mnohopřípadové studie,
považujeme počet případů za adekvátní (tzn., že byl naplněn požadavek „minimálně
dvou případů“). Osloveno však bylo více než dvacet vhodných osob, které by na výzkumu
– v roli případů – mohly participovat. Za největší problém směřující k nezařazení osob
do zkoumaného souboru lze považovat především ochotu osob, geografickou vzdálenost, náročnost na čas, nutnost akceptovat aktuální zdravotní stav a fázi onemocnění.
Zajímavým zjištěním bylo postupné „odmlčení“ se osob, které již byly kontaktovány,
které se samy (např. na výzvu na Facebooku) k účasti přihlásily, ale dále již kontakt
nebyl udržen. Vzhledem k tomu, že vstupní případ (Marcela) nebyla aktuálním příjemce
ošetřovatelské/zdravotní péče, musel být tento fakt respektován jako nezbytný požadavek pro výběr dalších případů (tzn. případy verifikační skupiny). Z tohoto důvodu
např. nebyla kontaktována neurologická oddělení, oddělení rehabilitace či nemocniční
zařízení, stejně jako organizace pracující s danou cílovou skupinou apod. Všichni účastníci studie byli velmi vstřícní, pohotoví a ochotní vyprávět svůj příběh. Žádný z případů v době získávání dat neužíval kompenzační ani jiné pomůcky. Všichni ke kresbě
volili obyčejnou tužku s tím, že všichni také implicitně počítali s možností gumování,
která však povolena nebyla. Symptomatologie onemocnění roztroušenou sklerózou
byla u jednotlivých případů velmi bohatá. Šlo však nalézt jistou similaritu, a to především v průběhu času (podle nákresů životních křivek). Byly tak vymezeny časové oblasti
„období před diagnózou“, „období stanovování diagnózy“, „období symptomatologie,
limitace životního stylu“ a „období budoucnosti“ (z důvodu rozsahu tohoto příspěvku
zde neuvedeno). V oblasti „limitů a životního stylu“ byla dohledána jediná studie. Ta
však byla zaměřena na problematiku životního stylu v marketingu (přesněji v oblasti
vztahu „zákazník-reklama“) autorů Aaker, Fuse, Reynolds (1982).
Další hledání v databázích ukázalo na fakt, že výzkum životního stylu byl vztažen nejčastěji např. k oblastem:
•
psychiatrického výzkumu (Gutmann, 2007), výzkumu „cancer-research“
(Celentano, 1991),
• sociální mobility (Götz, Ohnmacht, 2009; Stein, 2005 aj.),
46
• sociální akce ve společnosti (kupř. Brun, Fagnani, 1994; Wynne, O‚ Connor,
1998),
• tzv. „velkých příčin úmrtí“ (Willett, 2002),
• sociální nerovnosti (Bögenhold, 2001; Gullestad, 1989 aj.),
• chování ve (stavu) zdraví (McQueen, 1987),
• velmi odlišných od zaměření a chápání životního stylu v tomto výzkumu (převaha dohledaných studií).
V dohledaných zahraničních článcích se lze setkat s užitím životního příběhu (nebo
jeho dílčí podobě – vyprávěním) u cílové skupiny osob s demencí nebo osob starých
(Clarke, Hanson, Ross, 2003; Hansebo, Kihlgren, 2000; McKeown et al., 2010; Russell,
Timmons, 2009; Thompson, 2011). V těchto případech bylo koncepčně pracováno
s označením techniky jako tzv. „life story work“. Tento přístup inklinuje spíše k technice reminiscence (kde je rovněž využito vyprávění o dosavadním životě), nikoliv jako
technice pro sběr empirických, ve výzkumu uplatnitelných dat. Autoři McKeown et al.
(2010) užili stejného designu výzkumu v podobě mnohopřípadové studie. Jejich studie byla realizována u starších osob s demencí, využívala technik polostrukturovaných rozhovorů, pozorování a konverzací. Současně bylo využito nástroje NHS Health
and Social Care Trust. Výsledky byly aplikovány do praxe směrem k potřebám rodiny
a pečujících osob. Autor Hewitt (1998) realizoval kvalitativní studii využívající metody
životního příběhu také u jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami (bylo využíváno tzv. „life story books“). Na stejnou cílovou skupinu poukázali také v systematickém literárním přehledu autoři McKeown, Clarke a Repper (2006). Dalšími cílovými
skupinami byly děti (Ryan, Walker, 1985, 1993), starší osoby na lůžkových odděleních
(Clarke, 2000; Clarke et al., 2003), osoby v ošetřovatelské a rezidenční péči (Hansebo,
Kihlgren, 2000). Jedna studie (randomizovaná kontrolovaná) byla zaměřena na efektivnost „life story review“ ke snížení depresivity u 26 starších Číňanů (60 let a více)
v Singapuru (Chan et al., 2013). Prostředkem bylo užití „life story books“ v podobě průběžného vytváření po dobu intervenčního sledování (8 týdnů).
Bylo dohledáno několik studií, které byly zaměřeny na oblast validování definujících charakteristik ošetřovatelské diagnózy „únava“. Ošetřovatelská diagnóza „Únava
(00093)“ byla validována u skupiny onkologických pacientů v dospělém věku (daSilva,
Gorini, 2012). Jako metodický přístup k procesu validování ošetřovatelské diagnózy byl
zvolen DCV model (Diagnostic Content Validation) podle Fehringa. Sběr dat (kvanti-
47
tativní deskriptivní perspektivní průřezové studie) probíhal v nemocnici a účastno bylo
35 sester – expertek. Ze závěru studie vyplynulo, že obrovská míry subjektivity v procesu identifikace diagnostických prvků této ošetřovatelské diagnózy směřuje k nesprávnému potvrzení platnosti této ošetřovatelské diagnózy. Také z tohoto důvodu nebyly
v této studii vymezeny hlavní kategorie (tj. s váženým skóre >0.8) diagnostických prvků.
Jako sekundární (tj. s váženým skóre >0.5 a <0.8) bylo u dané cílové skupiny vymezeno celkem 15 definujících charakteristik. Z těchto mělo nejvyšší hodnotu celkem
osm z nich (tj. skóre 0.7–0.79). V autorském výzkumu byl výpověďmi případů potvrzen pouze jediný určující znak – únava (tj. „únava“ a „uvádí pocit únavy“), který jako
primární výše uvedená validizační studie nepotvrdila, a to přes konstatování faktu, že
únava je velmi častý symptom širokého spektra onkologických diagnóz (daSilva, Gorini,
2012, p. 505). Další studií zaměřenou na validizaci ošetřovatelské diagnózy „únava“
byla studie autorů Fu et al. (2001). Studie byla realizována metodikou dvou nástrojů –
The Revised Piper Fatigue Scale a The Schwartz Measurement of Fatigue. Jak potvrzují
také autorky Zeleníková a Žiaková (2010, s. 4), bylo využito netradiční metody multivariantního přístupu při validizaci právě této ošetřovatelské diagnózy. Účastníky studie
však byly pouze ženy a bylo užito sebehodnotícího nástroje. Zkoumaný soubor byl tvořen 182 ženami, které byly rozděleny do čtyř skupin. Ženy byly do studie zařazeny na
základě sdělení, že se samy považují za zdravé, ačkoli mohly „trpět“ dlouhodobým onemocněním. Vzhledem k tomu, že k analýze dat bylo užito faktorové analýzy a dvou specifických měřících nástrojů, nemohly být výsledky této studie komparovány s výsledky
autorského výzkumu. Poslední dohledanou publikovanou validizační studií ošetřovatelské diagnózy „únava“ byla studie autorů Mota et al. (2009). Cílem studie bylo validovat Piper Fatigue Scale–Revised (PFS-R) hodnotící nástroj pro brazilskou populaci
(socio-kulturní kontext). Zúčastněno byli 584 onkologičtí pacienti, 184 pečujícící
osoby a 189 studentů oboru ošetřovatelství. Doprovodná metodika studie byla doplněna nástroji BDI (Beck Depression Inventory) a KPS (Karnofsky Performance Scale)
(Mota et al., 2009, p. 645). Vzhledem k tomu, že studie byla zaměřena na posuzování
únavy konkrétním měřícím nástrojem, nemohly být výsledky této studie komparovány
s výsledky autorského výzkumu. Pohledem práce s NANDA International ošetřovatelskou diagnózou „Únava (00093)“ je problémem absence členění únavy. Nejen u jedinců
s roztroušenou sklerózou se lze setkat se dvěma rozdílnými typy únavy. Jsou jimi únava
primární a sekundární, nebo také centrální a periferní. V oblasti ošetřovatelské diagnostiky se jako problém může jevit také vazba symptomu únavy na oblast poruch spánku.
Signifikantní korelace byla popsána mezi únavou a narušeným spánkem nebo abnormálním spánkovým cyklem u jedinců s roztroušenou sklerózou (Attarian et al., 2004).
V definovaných diagnostických prvcích pro ošetřovatelskou diagnózu Únava (00093)
však tato propojenost taktéž absentuje.
48
Závěr
Výsledky výzkumu v podobě tzv. limitů životního stylu osob s roztroušenou sklerózou
jsou obdobné jako tzv. „functional limitations“, na které výzkumem poukázali autoři
Roessler a Rumrill (1995). Mezi nejčastější funkční omezení řadí ztrátu možnosti pracovat, problémy s pohyblivostí, manuální zručností, poruchy vidění, únavu, poruchy
paměti a schopnost efektivního zpracování získávaných informací.
Navržená metodika kvalitativního výzkumu v ošetřovatelství může sloužit jako vhodný
doplněk k procesu paralelní realizace validizačních studií ošetřovatelských diagnóz
podle (již velmi dobře známých, avšak také kritizovaných) Fehringových modelů.
Metoda životního příběhu (odvíjecí se od nákresu životní křivky) společně s technikou
Cantrilova žebříku byly nově aplikovány ve výzkumu ošetřovatelském (obě techniky
mají své kořeny ve výzkumu psychologickém a později sociálně-vědním). Přestože konkrétní životní události (krizové momenty, uzly) lze kvantifikovat, jako přínosnější pro
ošetřovatelskou realitu se jeví právě kvalitativní přístup a jeho interpretace. Dochází tak
k pochopení, jaké významy přisuzují jedinci dané události, co pro ně samotné znamená,
a skrze vyprávění a vysvětlení tak dochází k žádoucí interakci směrem k reflexi soudobou ošetřovatelskou vědou.
(Auto)biograficko-narativní přístup umožnil vidět osobu s onemocněním skrze vyprávěnou zkušenost s onemocněním. Vyprávěný příběh tak dal samotné „nemoci“ konkrétní
významy, a to především individuálně chápané zkušenosti. Každé dlouhodobé onemocnění, kterého příkladem může být právě roztroušená skleróza, zasahuje do životního
příběhu. Po sdělení posluchači (myšleno všeobecné sestře a jiným profesím) může dojít
k lepšímu pochopení situace, podpoře žádoucího (očekávaného) a eliminaci nežádoucího.
Závěrem lze říci, že by daná metodika kvalitativního výzkumu mohla být široce uplatnitelná také v dalších ošetřovatelských výzkumech (a také v jiných specializacích). Jeví
se, že dokáže relativně snadno postihnout faktory vnitřní i vnější, a výpověďmi případů
potvrditelné pro oblast životní cesty, chápání, interpretace a také jeho sdílení s dalšími lidmi. Velkou výhodou dané metodiky je také její pružnost a možnost využitelnosti
v čase – životní příběh svého nositele je vždy utvářen, měněn a také interpretován na
základě širokého spektra sociálních interakcí v různých životních kontextech.
49
Výhodou užití dané metodiky je její možná uplatnitelnost v různých druzích výzkumné
reality (terénu) a u zkoumaných (deskribovaných) fenoménů rozmanité povahy a sociální reality. Domníváme se, že jej lze uplatnit jak v oblasti ošetřovatelského výzkumu,
stejně jako v oblasti sociální (tj. sociálních služeb, sociální podpory, individuální sociální práce), v oblasti speciálně – pedagogických intervencí, evaluací, a také jako možný
doplňkový přístup napříč spektrem tzv. pomáhajících profesí.
Vzhledem k povaze kvalitativních dat může být hlavním ovlivňujícím faktorem upřímnost a otevřenost účastníků výzkumu vůči tazateli (výzkumníkovi), stejně jako pravdivost jejich výpovědí. Lze se setkat s možností, že účastníci výzkumu mohou (pro výzkum
podstatné) informace úmyslně či neúmyslně zamlčet (jde kupř. o velmi silně prožívanou, nepříjemnou či vzpomínkovou informaci, možnou obavu z viktimizace apod.). Za
limit studie, který tak nemusí získat data úplná, lze považovat náročnost a taktnost pro
odkrývání intimních oblastí života účastníků či účelné (záměrné) popření dané reality
(dané kupř. obrannými mechanismy jedince). Otázkou také zůstává, jak dalece účastníci
do užitých technik projektují vlastní obranné mechanismy (represe, regrese, racionalizace atd.), nebo také případné copingové strategie pro zvládání CHO jako dlouhodobě
působící zátěžové situace. V neposlední řadě ovlivňující roli může sehrát taktéž úroveň zkušeností s realizací kvalitativních metod ze strany výzkumníka (včetně vzájemných sympatií/antipatií a toho, jak dalece se účastník výzkumu s výzkumníkem osobně
znají), dále taktéž kvalita a způsob interpretace získávaných subjektivních dat.
Vzhledem k charakteru přítomného CHO lze konstatovat, že získaná data jsou ovlivněna aktuálním zdravotním stavem účastníka výzkumu. Jisté „setření“ tohoto prvku
lze nacházet právě v projektování aktuálního stavu v Cantrilově žebříku s užitím Cantril‘s Future Point bodů. Naopak za metodologické omezení designu výzkumu nepovažujeme implicitní typ metodologické triangulace, který – na rozdíl od explicitního
– využívá získávání informací a subjektivních dat ve stejném okamžiku (nikoliv v samostatných, na sebe navazujících „sezeních“ (srov. Hendl, 2005, s. 150). Komparační limit
výzkumu však naopak spatřujeme v nedostatečném množství nalezených původních
výzkumných (nebo přehledových) prací, se kterými by mohly být výsledky výzkumu
porovnány (zejména s užitím stejné nebo obdobné metodiky kvalitativního přístupu
v ošetřovatelství).
50
Vzhledem k náročnosti a imaginaci odhadu vlastního (ne pouze zdravotního) stavu
v časovém horizontu 5 let může být jistým omezením limitující data také „opatrnost“
při vymezování významnosti problému (a tím i celého stavu účastníka výzkumu přes
tzv. sociální žádoucnost). Ve výsledcích pilotní studie i samotného výzkumu si lze
povšimnout, že přestože jsou popisovány vážné problémy, nebývá vždy „automaticky“
vymezena nejvyšší, tj. desátá příčka Cantrilova žebříku. Stejně tak by bylo chybou
výzkumníka, pokud by za negativní události považoval všechny, kterou s sebou nesou
jistotu ve změně (nejen zdravotního) stavu či situace (např. nekázeň, poruchy chůze,
dvojité vidění, únava apod.). Taktéž se jako efektivní může jevit pokračování v dalších
bádáních s doplněním o identifikaci konkrétních postojů k „vlastní nemoci“, a také kvalitě a míře organizování času během událostí běžného života v celém průběhu CHO.
Mezi faktory, které mohou ovlivnit výběr navržené kvalitativní metodiky lze řadit především:
• zdlouhavost, vysokou časovou náročnost,
• náročnost na zkušenost výzkumníka,
• „proměnné“ na straně výzkumníka,
• znalost terénu a kontextu,
• otázka „Co vlastní životní příběh?“ (snaha nacházet v životních příbězích „vlastní
zkušenosti“ tazatele – výzkumníka a mnohdy lpění na již známé subjektivní zkušenosti – prožitku),
• náročnost na ovládnutí metodického přístupu,
• náročnost na znalost zkoumaného fenoménu,
• náročnost na trpělivý přístup (tazatele i účastníka),
• náročnost na flexibilitu tazatele,
• možnost konzultace s odborníky z jiných vědních oborů (podpora v podobě triangulace výzkumníků),
• počet případů mnohopřípadové studie,
• nedostatek publikovaných výsledků výzkumů pro komparaci získaných výsledků,
51
• ochota osob zúčastnit se výzkumu,
• náročnost získávání dostatečně saturovaných, detailních (bohatých) výpovědí,
• podstatné – nepodstatné události (segmenty) životního příběhu,
• stresující dopad na případ,
• přístup „co-researcher“.
Daná metodika, včetně široce uplatnitelné metody životního příběhu, nabízí možnost
všeobecným sestrám (stejně jako jiným specializacím či nelékařským zdravotnickým
a pomáhajícím profesím) efektivní komunikaci, adresného a cíleného dotazování, stejně
jako možnosti navázání (nejen v ošetřovatelství) tolik potřebné důvěry a compliance.
Pokud všeobecná sestra skrze sdělený příběh, jeho interpretaci a vnímané potřeby,
touhy a přání uzpůsobí vztah „sestra – pacient“, dojde k lépe plánované a individuálně
koncipované ošetřovatelské péči, jejíž obsah vychází ze sdělení samotného příjemce
péče. Do oblasti ošetřovatelské reality, která využívá pro fázi posouzení rozlišné přístupy a nástroje, může směřovat také užití Cantrilova žebříku jako samostatné škály.
Domníváme se, že příměr k žebříku je vhodný mj. u osob s lehkou mentální retardací,
u dětí, nebo také u cílové skupiny osob starších a starých, s deficity v různých oblastech
kognice či percepce. Podpoří-li se položením otázky „Ukažte mi, prosím, na které příčce
žebříku v dané otázce právě stojíte“ dojde k možnému lepšímu posouzení aktuální situace, která může být navíc měřitelná (škálovatelná). V originálu metody je za „vysokou
životní spokojenost“ (s konkrétním fenoménem) považován úroveň příčky žebříku č. 6
a vyšší (Cantril, 1965).
Návrh výzkumného designu se ukázal být informačně přínosný. Kvalitativní výzkum
limitů životního stylu osob s CHO, který využíval metodologické triangulace a vzájemného kombinování specifických metod (technik) sběru dat, umožnil efektivní „uchopení“ studovaného fenoménu v jeho komplexní optice nahlížení (tj. konstrukty „životní
styl“ – „chronické onemocnění“ – „limitace dané CHO“). Stanovená kombinace technik
nebyla doposud – dle dohledaných výstupů z rešeršních aktivit v dostupných databázích
– v oblasti českého ošetřovatelského výzkumu užita. Z tohoto důvodu ji lze považovat za
unikátní a specifickou. Závěry plynoucí z výsledků autorského výzkumu však nemohou
být aplikovány na širší (nebo širokou) populační základnu. Předpokládat tak lze pouze
transabilitu s kontextem (auto)biograficko – narativní mnohopřípadové studie.
52
AAKER, D. A., FUSE, Y., REYNOLDS, F. D. 1982. Is life-style research limited in its usefulness
to Japanese advertisers? Journal of Advertising. 11(1): 31–48. ISSN 1557-7805.
ATTARIAN, H. P., BROWN, K. M., DUNTLEY, S. P., CARTER, J. D., CROSS, A. H. 2004.
The relationship of sleep disturbances and fatigue in multiple sclerosis. Archives of neurology. 61(4):
525–528. ISSN 1538-3687.
BÁRTLOVÁ, S. 2005. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6. vyd. Praha: Grada. 188 s.
ISBN 80-247-1197-4.
BAŠTECKÁ, B., GOLDMANN, P. 2002. Základy klinické psychologie. 1. vyd. Praha: Portál. 440 s.
ISBN 80-7178-550-4.
BÖGENHOLD, D. 2001. Social Inequality and the Sociology of Life Style: Material and Cultural Aspects of
Social Stratification. American Journal of Economics and Sociology. 60(4): 829–847. ISSN 1536-7150.
BRUN, J. FAGNANI, F. 1994. Lifestyles and locational choices – trade-offs and compromises: a case
study of middle-class couples living in the Ile-de-France-Region. Urban Studies. 31(6): 921–934. ISSN
1360-063X.
CANTRIL, H. 1965. The pattern of human concerns. 1st ed. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press.
427 pp. ISBN neuvedeno.
CELENTANO, D. D. 1991. Epidemiologic perspectives on life-style modification and health promotion in
cancer research. Cancer. 67(3): 808–812. ISSN 1097-0142.
CLARKE, A. 2000. Using biography to enhance the nursing care of older people. British Journal
of Nursing. 9(7): 429–433. ISSN 0966-0461.
CLARKE, A., HANSON, E., ROSS, H. 2003. Seeing the person behind the patient: enhancing the
care of older people using a biographical approach. Journal of Clinical Nursing. 12(5): 697–706.
ISSN 1365-2702.
daSILVA, P. de O., GORINI, M. I. 2012. Validation of defining characteristics for the nursing diagnosis of fatigue in oncological patients. Revista latinoamericana de enfermagem. 20(3): 504–510.
ISSN 0104-1169.
DUFFKOVÁ, J. 2006. Životní způsob/styl a jeho variantnost (Malé zamyšlení nad tím, co všechno
se může skrývat pod označením „alternativní životní styl“). In FAZIK, A. et al. (eds.). Aktuální problémy
životního stylu. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, s. 79–90. ISBN 978-80-730-8131-7.
DUFFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. 2008. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství
a nakladatelství Aleš Čeněk. 237 s. ISBN 978-80-7380-123-6.
53
DUNBAR-JACOB, J. 2006. Behavioural Research. In FITZPATRICK, J. J., WALLACE, M. Encyclopaedia
of nursing research. 2nd ed. New York: Springer Publishing Company, pp. 26–28. ISBN 0-8261-9812-0.
FU, M. et al. 2001. A Multivariate Validation of the defining Characteristics of Fatigue. Nursing Diagnosis. 12(1): pp. 15–27. ISSN 1046-7459.
GOODHEART, C. D., LANSING, M. H. 1997. Treating people with chronic disease: A psychological
guide. 1st ed. USA: American Psychological Association. 229 pp. ISBN 1557983879.
GÖTZ, K., OHNMACHT, T. 2009. The Research on Mobility and Lifestyle – What Are The Results?
Abstract IATBR 2009. CD Proceedings of the 12th Conference of the International Association for Travel
Behaviour Research, December 13–18, 2009, Jaipur, India. Dostupný z http://iatbr2009.
asu.edu/ocs/custom/abstracts/372_Abstract.pdf. [cit. 2014-03-13].
GULLESTAD, M. 1989. From social-inequality to life-style – an anthropologists reflections on welfare
research. Tidsskrift for samfunnsforskning. 30(2): 145–160. ISSN 0040-716X.
GUTMANN, P. 2007. Life style and psychiatric research. Nervenarzt. 78(2): p. 424. ISSN 0028-2804.
HANSEBO, G., KIHLGREN, M. 2000. Patient life stories and current situation as told by carers
in nursing home wards. Clinical Nursing Research. 9(3): 260–279. ISSN 1552-3799.
HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál. 408 s.
ISBN 80-7367-040-2.
HEWITT, H. 1998. Life-story books for people with learning disabilities. Nursing Times. 94(33): 61–63.
ISSN 0954-7762.
HOSKOVCOVÁ, S. 2009. Psychosociální intervence. 1. vyd. Praha: Karolinum. 184 s.
ISBN 978-80-246-1626-1.
CHAN, M. F., NG, S. E., TIEN, A., MAN HO, R. C., THAYLA, J. 2013. A randomised controlled study to
explore the effect of life story review on depression in older Chinese in Singapore. Health
& social care in the community. 21(5): 545–553. ISSN 1365-2524.
CHRASTINA, J. 2011. Astma bronchiale – chronické onemocnění a příčina zdravotního znevýhodnění.
Úspěšně obhájená bakalářská práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta.
Vedoucí práce Mgr. et Mgr. Hana Krylová, Ph.D. 71 s. Datum obhajoby: 26. 5. 2011.
CHRASTINA, J., IVANOVÁ, K., MAREČKOVÁ, J. 2009. Životní styl s chronickou nemocí – teoretická
východiska. In ČÁP, J., ŽIAKOVÁ, K. (eds.). Teória, výskum a vzdelavanie v ošetrovateľstve a v pôrodnej
asistencii. Martin: Jeseniova lékarská fakulta, s. 193–207. ISBN 978-80-88866-61-9.
Chronic Illness Alliance. 2011. Chronic illness alliance website. Retrieved on April 11, 2006, from
http://www.chronicillness.org.au/. [cit. 2014-03-12].
54
IVANOVÁ, K. 2005. Životní styl jako klíčová determinanta zdraví. In MÁŠOVÁ, H., KŘÍŽOVÁ, E.,
SVOBODNÝ, P. České zdravotnictví – vize a skutečnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, s. 229–242.
ISBN 80-246-0944-4.
IVANOVÁ, K. Životní styl jako sociální determinanta zdraví. Úspěšně obhájená rigorózní práce. Katedra
sociologie, Filozofická fakulta UK v Praze. Rok obhajoby: 2006. 143 s.
IVANOVÁ, K., BÁRTLOVÁ, S., HORVÁTH, M. 2006. Odkaz díla T. Parsonse v medicíně a ošetřovatelství.
In ŠUBRT, J. ed. Talcott Parsons a jeho přínos soudobé sociologické teorii. Praha: Karolinum,
s. 199–214. ISBN 80-246-1239-9.
JANSSEN, S. M. J., CHESSA, A. G., MURRE, J. M. J. 2003. Modeling the reminiscence bump in autobiographical memory with the Memory Chain Model. In KOKINOV, B., HIRST, W. (eds.). Constructive
Memory. Sofia, Bulgaria: New Bulgarian University, pp. 138–147. ISBN 978-9545353079.
KING, I., M. 1971. Toward a Theory for Nursing. General concepts of Human Behavior. 1st. ed. United
States: John Wiley & SONS, Inc. 132 p. ISBN 0-471-47800-8.
KŘIVOHLAVÝ, J. 2002. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada. 200 s. ISBN 80-247-0179-0.
KUBÁTOVÁ, H. 2007. Předmět sociologie životního způsobu. In RYŠAVÝ, D. (ed.). AUPO, Facultas
Philosophica, Sociologica-Andragogica 2007. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 77–91.
ISBN 978-80-244-1849-0.
KUBÁTOVÁ, H. 2010. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 272 s.
ISBN 978-80-247-2456-0.
KYNGAS, H. A., KROLL, T., DUFFY, M. E. 2000. Compliance in adolescents with chronic disease:
a review. Jouranal of Adolescent Health Care. 26 (6): 379–88. ISSN 0197-0070.
LeBLANC, L. A., GOLDSMITH, T., PATEL, D. R. 2003. Behavioral aspects of chronic illness
in children and adolescents. Pediatric Clinics of North America. 50: 859–878. ISSN 0031-3955.
McKEOWN, J., CLARKE, A., INGLETON, C., RYAN, T., REPPER, J. 2010. The use of life story work with
people with dementia to enhance person-centred care. International Journal of Older People Nursing.
5(2): 148–158. ISSN 1748-3743.
McKEOWN, J., CLARKE, A., REPPER, J. 2006. Life story work in health and social care: systematic literature review. Journal of Advanced Nursing. 55 (2): 237–247. ISSN 1365-2648.
McQUEEN, D. V. 1987. A research programme in lifestyle and health: methodological and theoretical
considerations. Revue d‘épidémiologie et de santé publique. 35 (1): 28–35. ISSN 0398-7620.
MICHALÍK, J. et al. 2011. Zdravotní postižení a pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál. 512 s.
ISBN 978-80-7367-859-3.
MICHÁLKOVÁ, H., TÓTHOVÁ, V., ROLANTOVÁ, L. 2011. Životní styl příslušníků Církve Ježíše Krista
Svatých posledních dnů. Kontakt. 13 (1): 38–47. ISSN 1212-4117.
55
MILES, M. B., HUBERMANN, A. M. 1994. Qualitative data analysis. A sourcebook of new methods.
2nd ed. London: Sage Publications. 352 pp. ISBN 978-0803955400.
MOTA, D. D. PIMENTA, C. A., PIPER, B. F. 2009. Fatigue in Brazilian cancer patients, caregivers, and
nursing students: a psychometric validation study of the Piper Fatigue Scale-Revised. Supportive care in
cancer. 17 (6): 645–652. ISSN 1433-7339.
PASTORKOVÁ, R., IVANOVÁ, K. 2011. Nemoc a invalidita v kontextu životního stylu – klíčové determinanty zdraví. Zdravotnictví v České republice. 14 (1): 250–256. ISSN 1213-6050.
PERRIN, E. C., NEWACHECK, P., PLESS, B. et al. 1993. Issues involved in the definition and classification of chronic health conditions. Pediatrics. 91 (4): 787–793. ISSN 1098-4275.
RENOTIÉROVÁ, M. 2003. Somatopedické minimum. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci. 85 s. ISBN 80-244-0532-6.
RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. et al. 2006. Speciální pedagogika. 4. vyd. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci. 314 s. ISBN 80-244-1475-9.
ROESSLER, R. T., RUMRILL, P. D. 1995. The Relationship of Perceived Work Site Barriers to Job Mastery and Job Satisfaction for Employed People with Multiple Sclerosis. Rehabilitation Counseling Bulletin
39 (1): 2–14. ISSN 1538-4853.
ROLANTOVÁ, L., MICHÁLKOVÁ, H., TÓTHOVÁ, V. 2011. Životní styl vyznavačů buddhismu Diamantové cesty. Kontakt. 13 (1): 30–37. ISSN 1212-4117.
RUSSELL, K., TIMMONS, S. 2009. Life story work and nursing home residents with dementia. Nursing
Older People. 21 (4): 28–32. ISSN 1472-0795.
SIKOROVÁ, L., BUŽGOVÁ, R. 2008. Životní styl v NANDA doménách. In BUŽGOVÁ, R., SIKOROVÁ, L.
(eds.). Ošetřovatelská diagnostika a praxe založená na důkazech II. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, s. 48–54. ISBN 978-80-7368-499-0.
SPERRY, L. 2006. Psychological treatment of chronic illness: The biopsychosocial therapy approach.
1st ed. Washington, DC: American Psychological Association. 221 pp. ISBN 1591473543.
STEIN, P. 2005. Social mobility and life-styles: Use of a model for the analysis of effects of social
mobility in the life-style research. Kölner zeitschrift für soziologie und sozialpsychologie. 57 (2): 205.
ISSN 0023-2653.
ŠPLÍCHALOVÁ, A., ŠLACHTOVÁ, H. 2002. Faktory životního stylu a socioekonomického statusu
ve vztahu ke zdraví jako předmět zájmu epidemiologických a sociologických studií [cit. 201403-13] Literární přehledová studie ke grantovému úkolu IGA MZ, č. NJ/6139-3. Dostupný z:
http://www.zuova.cz/projekty/ses/ses008clanek.pdf.
THOMPSON, R. 2011. Using life story work to enhance care. Nursing Older People. 23 (8): 16–21.
ISSN 1472-0795.
56
TYL, J., SCHNEIBERG, F. et al. 1998. Kapitoly ze sociální medicíny a veřejného zdravotnictví. 1. vyd.
Praha: Karolinum. 282 s. ISBN 80-7184-654-6.
VÁGNEROVÁ, M. 2008. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál. 870 s.
ISBN 978-80-7367-414-4.
VALJENT, Z. 2008. Pokus o vymezení pojmu „Aktivní životní styl“. Česká kinantropologie. 12 (2): 42–50.
ISSN 1211-9261.
WILLETT, W. C. 2002. Balancing life-style and genomics research for disease prevention. Science. 296
(5568): 695–698. ISSN 1095-9203.
WINKLEROVÁ, J., JAROŠOVÁ, D. 2011. Životní styl dárců krve. Ošetřovatelství a porodní asistence.
2 (1): 146–151. ISSN 1804-2740.
WYNNE, D., O‚CONNOR, J. 1998. Consumption and the postmodern city. Urban Studies. 35 (5–6):
841–864. ISSN 1360-063X.
YIN, R. K. 2009. Case Study Research. Design and Methods (Applied Social Research Methods).
4th ed. London: Sage Publications. 240 pp. ISBN 1412960991.
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. [cit. 2014-03-12]. Dostupný z: https://sluzbyprevence.
mpsv.cz/dok/zakon-108_2006.pdf
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zákon ze dne 13. května 2004. [cit. 2014-03-12]. Dostupný z:
http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/akt_zneni/z_435_2004
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Úplné znění zákona. [cit. 2014-03-12]. Dostupný z: http://www.msmt.cz/dokumenty/
uplne-zneni-zakona-c-561-2004-sb.
ZELENÍKOVÁ, R., ŽIAKOVÁ, K. 2010. Validizačné štúdie ošetrovateľských diagnóz. Ošetřovatelství
a porodní asistence. 1 (1): 1–9. ISSN 1804-2740.
ŽIAKOVÁ, K. et al. 2009. Ošetrovateľstvo – teória a vedecký výzkum. 2. vyd. Martin: Osveta. 323 s.
ISBN 80-8063-304-2.
Motivation, job satisfaction and burnout among general nurses
57
Motivace, pracovní spokojenost a syndrom
vyhoření u všeobecných sester
Motivation, job satisfaction and burnout
among general nurses
Šárka Vévodová1, Jiří Vévoda2
Ústav společenských a humanitních věd, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita
1
2
58
Abstrakt
Úvod
Výzkum se zaměřuje na zjištění míry syndromu vyhoření a motivačních faktorů podle
Herzbergovy dvoufaktorové teorie a jejich vzájemného vztahu u všeobecných sester pracujících ve Fakultní nemocnici Olomouc. Cílem výzkumu bylo zjištění míry syndromu
vyhoření a poznání osobních priorit faktorů pracovního prostředí všeobecných sester
a stupně jejich saturace zaměstnavatelem. Vzájemnou komparací zjištěných hodnot sledovaných proměnných zjistit, které z faktorů pracovního prostředí se podílejí na vyhoření.
Soubor a metody
Pro účely výzkumu byl zvolen kvantitativní přístup. Ke sběru dat byly použity dva
dotazníky: standardizovaný dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory) a nestandardizovaný dotazník Motivačních faktorů vytvořený na principech Herzbergovy dvoufaktorové motivační teorie a po diskuzích s manažery nemocnic.
Výsledky
Z výsledků výzkumu vyplynulo, že výskyt syndromu vyhoření u všeobecných sester je
alarmující. Bylo zjištěno, že existuje statisticky významný vztah mezi mírou syndromu
vyhoření a mírou neuspokojení faktorů pracovního prostředí. Nepotvrdil se předpoklad
o existenci signifikantního negativního vztahu mezi mírou syndromu vyhoření a spokojeností s finanční odměnou. Na žebříčku preferencí mají nejvyšší pracovní hodnotu faktory mzda, péče o pacienty a jistota pracovního místa. Mezi nejvíce divergující faktory
patřila mzda a jistota pracovního místa. Výsledky potvrzují protektivní vliv saturace
faktorů pracovního prostředí na výskyt syndromu vyhoření. Bylo potvrzeno, že sociální
opora působí jako významný protektivní faktor vyhoření.
59
Závěr
Výzkum prokázal význam saturace faktorů pracovního prostředí jako protektivního faktoru ve vztahu k syndromu vyhoření. Potvrdilo se, že se zvyšující se mírou saturace se
snižuje míra vyhoření u všeobecných sester pracujících ve Fakultní nemocnici Olomouc.
Klíčová slova
všeobecná sestra, motivace, pracovní spokojenost, syndrom vyhoření, Herzbergova teorie, MBI
60
Abstract
Introduction
The research deals with the rate of burnout syndrome, motivation factors of Herzberg‘s two – factor motivation theory and their mutual relation in general nurses working in the University Hospital Olomouc. The aim was to identify personal priorities
among hygiene factors with general nurses and the degree of their saturation by the
employer. Comparison of the findings clearly shows the biggest divergence between
wishes and reality of the working environment of general nurses and the relation to
burnout syndrome.
Sample and methods
A quantitative approach was chosen for the research. To collect data, two questionnaires was used: a standardised MBI (Maslach Burnout inventory) and a non-standardised
Motivation factors questionnaire, which was on the principles of Herzberg‘s motivation
theory after several discussions with hospital management.
Results
The result of the survey research revealed an existing, statistically significant relation
between the burnout syndrome rate and the degree of dissatisfaction with hygiene
factors. The assumption about the existence of a significant negative relation between
burnout syndrome rate and salary was not confirmed. Factors of salary care for the
patient and job security occupy the top levels on the preference list. The most diverging
factors include salary and job security. The results confirm the protective effect the saturation of hygiene factors has on the burnout syndrome rate.
Conclusion
The survey research confirmed the importance of saturating hygiene factors as a protective factor against burnout syndrome. It has been confirmed that an increasing saturation decreases the burnout syndrome rate in general nurses in University Hospital
Olomouc.
Key words
general nurse, motivation, work satisfaction, burnout, Herzberg theory, MBI
61
62
Úvod
Problematika syndromu vyhoření, motivace a pracovní spokojenosti je tématem stále
aktuálním. V době, kdy je rivalita na denním pořádku, kdy chybí čas a prostředky
k dobrému odvedení práce, kdy se životní tempo neustále zrychluje, se jeho rizika stále
zvyšují. Probíhající sociální, ekonomické i politické změny kladou na jedince nové požadavky, roste důraz na výkon, konkurenceschopnost, maximální naplnění individuálních
možností a odpovědnosti (Blossfeld et al., 2005). Zvláště zdravotní a sociální služby se
potýkají s celou řadou problémů, které jsou spojeny s rostoucími nároky na zaměstnance – bez adekvátní opory ze strany vedení, což zvyšuje výskyt syndromu vyhoření
(Havrdová et al., 2010). Profese sestry (v textu článku je „sestrou“ myšlena vždy profese
všeobecné sestry) je skladbou svých nároků řazena na přední místa s ohledem k riziku
syndromu vyhoření. Profese sestry je velmi stresující. Během kariéry jsou sestry vystaveny riziku syndromu vyhoření z dlouhodobého přetěžování. Proces vyhoření vytváří
vážné důsledky jak pro zaměstnance tak jejich organizaci. Vyhořelý zaměstnanec má
vážné emocionální a fyzické problémy, které mohou potenciálně snížit jeho produktivitu. Ačkoli je proces vyhoření intenzivně zkoumán, bylo zatím málo uděláno pro
jeho prevenci (Roach, 1994). Mezi protektivní faktory syndromu vyhoření patří vedle
osobnostních charakteristik jako je hardiness, psychická stabilita, optimismus, i vnější
moderující faktory, z nichž největší význam je přikládán sociální opoře (Pines, 2002;
Pelcák, Tomeček, 2011; Zacharová, 2008; Křivohlavý, 1998; Jenkins, Elliot 2004; Kebza,
Šolcová, 2010; Ježorská, Tomanová, 2011). „Sociální oporou v širším slova smyslu se
rozumí pomoc, která je poskytována druhými lidmi člověku, který se nachází v zátěžové situaci. Obecně jde o činnost, která člověku v tísni jeho zátěžovou situaci určitým
způsobem ulehčuje.“ (Křivohlavý, 2001, s. 94) Ochranný vliv sociální opory prokazuje
celá řada prací (kupř. Gore In Baštecký, Šavlík, Šimek, 1993; Pines, Aronson, 1980;
Berkman, Breslow, In Kebza, Šolcová, 1999; Cohen, Underwood, Gotlieb, 2000; Kebza,
Šolcová, 1999; Levin, Chatters, 1998; Pavot, Diener, 1993, Tschuschke, 2004). Profese
všeobecné sestry (dále jen „VS“) je ve zdravotnictví – vedle lékařů – profesí zásadní.
Se stárnutím obyvatelstva se obecně zvyšují požadavky na rozsah a efektivitu poskytované ošetřovatelské péče. Zvyšující se zátěž a nároky kladené na výkon profese sestry
vedou k fluktuaci (Vévoda et al., 2010).
Významnou roli v prevenci syndromu vyhoření může hrát mimo jiné i pracovní spokojenost zaměstnanců a saturace faktorů pracovního prostředí spolu s minimalizováním zaměstnaneckého stresu. Syndrom vyhoření a nízká pracovní spokojenost patří
k častým příčinám fluktuace zdravotnických pracovníků. Podle Harta (2001) více než
63
polovina všeobecných sester, které chtějí potencionálně odejít ze zaměstnání, uvedla
jako důvod odchodu nízkou pracovní spokojenost. K faktorům ovlivňujícím motivaci
a pracovní spokojenost podle Herzbergovy teorie pracovní spokojenosti (Herzberg,
Mausner, Snyderman, 2003) patří 14 faktorů pracovního prostředí, např. možnost kariérového postupu, mzda/plat, uznání osobního výsledku práce, jistota pracovního místa,
práce samotná. Ivanová et al. (2013) zjistila u souboru 3 081 všeobecných sester, že
nejvíce preferovaným faktorem je „Mzda/plat“, který je zároveň považován za faktor
nejdůležitější, naopak nejméně preferovaným faktorem je faktor „Sociální výhody“.
Pracovní spokojenost jedince je pozitivně ovlivněna tím, je-li pro něj práce zajímavá,
rozmanitá, poskytuje mu žádoucí sociální status, relativní autonomii a adekvátní zpětnou vazbu o průběhu a výsledcích práce (Štikar et al., 2003). Výzkum Figueiredo-Ferraze et al. (2012) prokázal u souboru 316 sester, že existuje signifikantní negativní
vztah mezi mírou vyhoření a pracovní spokojeností. Rouleau et al. (2012) potvrdil existenci negativní korelace mezi mírou emočního vyčerpání zjištěnou dotazníkem MBI
a spokojeností s finanční odměnou a uspokojením z práce, a to u souboru 226 porodních asistentek. Faktor „Mzda/plat“ byl rovněž potvrzen ve výzkumu Ivanové, Nakládalové a Vévody (2012) jako nejvíce preferovaný faktor pracovního prostředí u souboru
1992 všeobecných sester. Druhým preferovaným faktorem pracovního prostředí byla
„Péče o pacienta“ a na třetí místo zařadily všeobecné sestry satisfaktor „Jistota pracovního místa“. Vévoda et al. (2010) zjistili, že nejméně saturovaným faktorem pracovního
prostředí je u všeobecných sester typicky motivační faktor „Uznání osobních výsledků
práce“.
Nespokojenost VS s jednotlivými aspekty práce (harmonogramem směn, divergencí
v kompetencích ve spojení s nedostačeným ohodnocením), může být příčinou změny
zaměstnání (Gurková et al., 2013). Nezbytným předpokladem pro snížení fluktuace
zdravotnických pracovníků je především vysoká motivace a zajištění pracovní spokojenosti. V zájmu manažerů ve zdravotnictví by tedy měla být mimo jiné saturace pracovních potřeb zdravotnických pracovníků. Udržení kvalitních VS může být výhodnější než
získání nových (Vévoda et al., 2010).
Cíle
Výzkum se zaměřuje na zjištění subjektivního pořadí osobních preferencí jednotlivých
faktorů pracovní spokojenosti všeobecných sester Fakultní nemocnice Olomouc a zjištění vlivu syndromu vyhoření na individuální žebříček hodnot faktoru pracovní spokojenosti VS pracujících ve Fakultní nemocnici Olomouc.
64
Pro potřeby výzkumu byly formulovány 4 cíle a 1 hypotéza:
Cíl 1: Zjistit subjektivní pořadí osobních preferencí jednotlivých faktorů pracovní spokojenosti a jejich saturaci u VS Fakultní nemocnice Olomouc.
Cíl 2: Zjistit vliv syndromu vyhoření na individuální žebříček hodnot faktoru pracovní
spokojenosti VS Fakultní nemocnice Olomouc.
Cíl 3: Identifikovat rozdíly v subjektivním pořadí osobních preferencí jednotlivých faktorů pracovní spokojenosti a jejich vnímanou saturací u VS Fakultní nemocnice Olomouc.
Cíl 4: Zjistit, zda existují signifikantní rozdíly v saturaci faktorů pracovního prostředí
mezi skupinou N1 (VS, které nejsou ohroženy syndromem vyhoření) a skupinou N2 (VS
ohrožené syndromem vyhoření a VS s prokázaným syndromem vyhoření).
H0: Očekáváme, že neexistuje signifikantní korelace mezi mírou emočního vyčerpání
zjištěnou dotazníkem MBI a spokojeností s finanční odměnou.
HA: Očekáváme, že existuje signifikantní negativní korelace mezi mírou emočního
vyčerpání zjištěnou dotazníkem MBI a spokojeností s finanční odměnou.
Soubor a metody
Pro účely výzkumu byl zvolen kvantitativní přístup využívající ex-post facto výzkumný
design. Ke sběru dat byly použity dva dotazníky: standardizovaný MBI (Maslach Burnout Inventory) a nestandardizovaný dotazník Motivačních faktorů. Metoda MBI je
jednou z nejčastěji užívaných metod pro diagnostiku syndromu vyhoření, a to ve třech
oblastech: EE – Emocionální vyčerpanost, DP – Depersonalizace a PA – Osobní spokojenost (Maslach, Goldberg, 1998). Dotazník Motivačních faktorů byl vytvořen v roce
2004 na principech Herzbergovy dvoufaktorové motivační teorie, a to také s využitím
focus groups s manažery nemocnic. Byl ověřen na souboru 3 081 VS (Vévoda et al.,
2010). Nestandardizovaný měřící nástroj byl zaměřen na zjištění subjektivního pořadí
osobních preferencí jednotlivých faktorů pracovního prostředí (pracovní spokojenosti)
a zjištění subjektivně vnímaného pořadí saturace jednotlivých faktorů pracovního prostředí (pracovní spokojenosti) VS. Statistické zpracování dat bylo realizováno s využitím
programů MS Excel 2010 a SPSS 19 Base. Pro vyhodnocení bylo využito Mann–Whitney
testu, na hladině významnosti α = 0,05, Euclidean distance modelu a s užitím Spearmanova korelačního koeficientu, na hladině významnosti α = 0,05 a α = 0,01.
65
Zkoumaný soubor respondentů byl tvořen VS pracujícími ve Fakultní nemocnici Olomouc. Jednalo se o nepravděpodobnostní prostý záměrný výběr. Jediným vstupním
kritériem byl status zaměstnance Fakultní nemocnice Olomouc na pracovní pozici VS.
Následně byl zkoumaný soubor rozdělen na dvě skupiny, a to podle zjištěné míry syndromu vyhoření: byla vytvořena skupina N1 (VS, které nejsou ohroženy syndromem
vyhoření) a skupina N2 (VS ohrožené syndromem vyhoření a VS s prokázaným syndromem vyhoření). Celkem bylo distribuováno 1 284 dotazníky, návratnost činila
55,1 % dotazníků, z tohoto bylo z výzkumu 16 dotazníků vyřazeno z důvodu neúplného
vyplnění. Věkové rozpětí VS participujících na výzkumu se pohybovalo v rozmezí od 21
do 61 let. Proměnná týkající se věku a nebyla do výzkumu zařazena.
Výsledky
Z výsledků výzkumu vyplynulo, že z celkového souboru 708 sester se 312 sester nachází
v pásmu vyhoření (emoční exhausce), viz tab. 1.
Tab. 1 Hodnoty syndromu vyhoření
Nízká míra
vyhoření
Mírný stupeň
Vysoký stupeň
EE
209
186
313
DP
320
230
158
PA
86
357
257
EE = Emocionální vyčerpání (Emotional Exhaustion), DP = Depersonalizace, PA = Osobní
uspokojení (Personal Accomplishment)
Názvy faktorů pracovního prostředí v tazatelském archu a jejich kódované zkratky použité v obrázcích č. 1, 2 a 3, viz tab. 2.
66
Tab. 2 Faktory a jejich zkratky
Zkratky v obr. 1, 2, 3:
Označení faktorů v dotazníku:
Image
„Image“ (vážnost, pověst) zdravotnického
zařízení na veřejnosti.
PRAPO
Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení
pracoviště, organizace práce).
Technika
Možnost používání moderního technického přístrojového a technologického vybavení.
Vzdělávání
Možnost dalšího odborného vzdělávání (kurzy,
školení, semináře, další studium).
Informace
Informace (dostatečný přístup k informacím
a jejich poskytování).
Kariéra
Možnosti kariérového postupu.
Nadřízení
Pracovní vztahy k přímo nadřízeným
pracovníkům.
Prestiž
Prestiž povolání.
Spolupráce_JP
Spolupráce s jinými profesemi (lékaři, nelékaři,
ostatními…).
Uznání
Nepeněžní uznání osobních výsledků práce,
např. pochvala, ocenění Vaší práce před
kolektivem).
Sociální výhody
Sociální/zaměstnanecké výhody poskytované
zaměstnavatelem (osobní účty, vitamíny,
stravenky atp.).
Péče
Péče o pacienty (péče samotná).
Spolupráce_ODD
Vzájemná pracovní spolupráce na Vašem
pracovišti.
Klima
Pracovní klima (atmosféra na pracovišti).
Jistota
Stabilita – jistota pracovního místa.
Mzda
Mzda/plat.
67
Pomocí Euclidean distance modelu byl sestaven subjektivní preferenční žebříček pracovních hodnot VS (viz obr. 1). Podle tohoto modelu VS nejvíce upřednostňují faktory
„Mzda“ (Mzda_OP), na druhém místě „Péče o pacienty“ (Péče_OP) a na třetím „Jistota
pracovního místa“ (Jistota_OP) (řazeno zdola nahoru). Nejméně preferovaným faktorem je „Kariérový postup“ (Kariéra_OP).
Obr. 1 Euclidean distance model osobních preferencí (OP) faktorů pracovního prostředí
Z pohledu subjektivně vnímané saturace faktorů zaměstnavatelem považují VS za nejvíce saturovaný faktor „Péče o pacienty“ (Péče_VS), který je výrazně vzdálen od dalších
faktorů „Technika a technologie“ (Technika_VS) a „Image“ (Image_VS). Nejméně saturovaným faktorem je faktor „Zaměstnanecké výhody“ (Výhody_VS), „Nepeněžní uznání
osobních výsledků práce (Uznání_VS) “, „Klima na pracovišti“ (Klima_VS) a „Mzda“
Mzda_VS, viz obr. 2.
68
Obr. 2 Euclidean distance model vnímané saturace (VS) faktorů pracovního prostředí
Odečteme-li vzájemně hodnoty obr. 1 a obr. 2, sestavíme pomocí Euclidean distance
modelu obr. 3, který zobrazuje divergence mezi osobními preferencemi faktorů pracovního prostředí a jejich vnímanou saturací. Největší rozpor byl zjištěn u faktorů „Mzda“
(Mzda_r) a „Jistota pracovního místa“ (Jistota_r) (řazeno shora dolů). Tyto faktory
hodnotí VS vysoko z hlediska důležitosti, a jsou zároveň sestrami vnímány jako zaměstnavatelem nedostatečně saturované.
69
Obr. 3 Euclidean rozdíly distance model rozdíly (r) mezi osobními preferencemi faktorů pracovního prostředí a jejich vnímanou saturací faktorů
Pro zjištění vlivu syndromu vyhoření na individuální žebříček hodnot faktorů pracovní
spokojenosti byl taktéž použit Euclidean distance model. Skupina N1 (VS, které nejsou
ohroženy syndromem vyhoření) preferuje na prvním místě faktor „Péče o pacienta“,
dalšími faktory byly „Mzda“ a „Spolupráce na oddělení“. Skupina N2 (VS ohrožené syndromem vyhoření a VS s prokázaným syndromem vyhoření) preferuje na prvním místě
faktor „Mzda“, dalšími faktory byly „Jistota práce“ a „Péče o pacienta.“
Pomocí Mann-Whitney testu byl zjištěn signifikantní rozdíl v pořadí u faktorů „Mzda“
(p = 0,035) a „Sociální výhody“ (p = 0,015) – signifikantně vyšší preference u skupiny N2,
„Možnost dalšího vzdělávání“ (p = 0,008) – signifikantně vyšší preference u skupiny N1.
Pro zjištění vztahů mezi mírou syndromu vyhoření [emocionální vyčerpání („EE“),
depersonalizace („DP“), osobní uspokojení („PA“)] a mírou saturace jednotlivých faktorů pracovního prostředí byl použit Spearmanův korelační koeficient. V tab. 3 jsou
uvedeny zjištěné signifikantní korelace.
,314**
,189**
,265**
,247**
-,199**
Vzájemná
pracovní
spolupráce
na Vašem
pracovišti.
,209**
,260**
Prestiž
Vašeho
povolání.
PA
-,166*
Možnost
kariérového
postupu.
Možnost
používání
moderního
technického přístrojového a
technologického
vybavení.
-,130*
-,155*
Pracovní
vztahy s přímo
nadřízenými
pracovníky.
DP
EE
Spolupráce
s jinými
profesemi
(lékaři,
ostatními
nelékařskými
specialisty,
duchovními).
,167*
-,152*
Mzda/plat.
,272**
-,140*
-,168*
Možnosti dalšího odborného
vzdělávání (kurzy, školení,
atestace, další vzdělávání).
70
Tab. 3 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a saturací faktorů pracovního prostředí
Stabilita
- jistota
pracovního
místa.
-,209**
-,162*
,228**
Nepeněžní
uznání
Vašich
osobních
výsledků
(pochvala
atp.).
-,273**
-,193**
,145*
** Correlation is significant at the 0.01 level
* Correlation is significant at the 0.05 level
,239**
-,172**
Image (vážnost,
pověst) Vašeho
zdravotnického
zařízení na
veřejnosti.
,272**
-,278**
-,366**
Péče o
pacienty.
,190**
-,153*
-,259**
Pracovní
podmínky
(BOZP,
prostorové
řešení
pracoviště,
organizace
práce).
,284**
-,160*
Poskytování
informací
(dostatečný
přístup k
informacím
a jejich
poskytování).
,223**
(osobní účty,
vitamíny,
stravenky, atd.).
Zaměstnanecké
/ sociální výhody
poskytované
zaměstnavatelem
,251**
-,193**
-,303**
Pracovní
klima.
,328**
-,205**
Odpovědnost
za práci,
autonomie
(mít svobodu v
rozhodování,
využívat
svůj vlastní
úsudek).
,331**
-,153*
-,287**
Úspěch (úspěšné dokončení
práce, možnost vidět
výsledky své práce, vyřešení
problému).
71
72
Vztah mezi mírou saturace faktoru „Mzda“ a mírou depersonalizace (DP) r = -0,152*. Nebyl
zjištěn signifikantní vztah mezi mírou emočního vyčerpání zjištěnou dotazníkem MBI
a vnímanou saturací faktoru „Mzda“. Hypotéza byla ověřena a byla přijata nulová hypotéza.
Saturace faktorů „Klima na pracovišti“, „Úspěch“, „Vzájemná pracovní spolupráce na
pracovišti“, „Možnost dalšího odborného vzdělávání“, „Nepeněžní uznání osobních
výsledků práce“, „Jistota pracovního místa“, „Pracovní podmínky“ a „Péče o pacienty“
pozitivně koreluje s dimenzí osobní uspokojení a negativně s dimenzí emocionální
vyčerpání a depersonalizace. Nejsilnější korelace byla zjištěna mezi mírou osobního
uspokojení a mírou saturace faktoru „Úspěch“ (r=0,331**), faktoru „Odpovědnost za
práci, autonomie“ (r=0,328**) a faktoru „Pracovní vztahy s přímo nadřízenými pracovníky“ (r=0,314**). Má-li VS saturovány výše uvedené faktory, přináší ji práce osobní
uspokojení, a zároveň ji může chránit před syndromem vyhoření.
Diskuse
Tato studie sestavuje žebříček osobních preferencí faktorů pracovního prostředí VS
a jeho vnímané saturace, analyzuje vztahy faktorů motivace a pracovní spokojenosti
k vyhoření, vymezeném emotional exhaustion, depersonalization, and personal accomplishments a identifikuje míru vyhoření u všeobecných sester pracujících ve Fakultní
nemocnici Olomouc.
Dlouhodobě preferovaným a současně podle názoru VS jedním z nejméně saturovaných
faktorů pracovního prostředí je „Mzda“. Toto zjištění je ve shodě s předchozími výzkumy
(Vévoda et al., 2013; Ivanová et al., 2013; Nakládalová et al., 2011; Vévoda et al., 2010;
Vévoda et al., 2005). Nedostatečná saturace tohoto faktoru však nevede u VS ke vniku
emočního vyčerpání, což se rozchází se zjištěními autorského kolektivu Rouleau et al.
(2012).
Budeme-li analyzovat společně syndrom vyhoření, motivaci a pracovní spokojenost,
dojdeme k závěru, že nedostatečná saturace hygienického faktoru „Mzda“ nevede ke
vzniku vyhoření. Nedostatečná saturace faktoru „Mzda“ však může způsobit pracovní
nespokojenost. Pro VS je rozhodujícím motivačním faktor „Péče o pacienty“, avšak skupina vyhořelých VS upozaďuje původně priorizovaný motivační faktor „Péče o pacienty“ ve prospěch faktoru „Mzda“. Mzda se pro ně stává zásadním faktorem pracovní
spokojenosti. Vyhořelé sestry ztrácí motivaci pečovat o pacienty, pracují již především
pro finanční odměnu samotnou. Jinak, nedostatečná saturace faktoru „Mzda“ k vyhoření nevede, jakmile však VS vyhoří, mzda se pro ni stává zásadním faktorem pracovní
73
spokojenosti. Převedeno do praxe, s nárůstem syndromu vyhoření se snižuje kvalita
péče o pacienty (Poghosyan et al., 2010), nejpravděpodobněji tím, že vyhoření převrací
pořadí některých motivačních faktorů a faktorů pracovní spokojenosti. Snížená kvalita péče o pacienty se promítá do také spokojenosti pacientů, neboť procento pacientů,
kteří doporučí nemocnici svému známému, klesne o 2 %, za každých 10 % poklesu pracovní spokojenosti sester (McHugh, et al., 2011).
Podle Gurkové a Macejkové (2012) vyšší psychická zátěž sester a aspekty spojené s pracovním přetížením vedou k výskytu příznaků deprese. Jak autorky dále uvádějí, vyšší
psychická zátěž snižuje subjektivní pohodu. Tento vztah může platit i obráceně. Faktor „Péče o pacienty“ – veškeré aspekty práce samotné, se stávají centrálním faktorem, s nímž je spojena motivace, vyhoření a také psychická zátěž, subjektivní pohoda
a projevy deprese. Nedostatečně saturovaná „Péče o pacienty“ způsobuje u VS emoční
vyčerpání. Tedy, pokud vnímá VS, že by péče mohla být poskytována na vyšší úrovni,
nicméně zaměstnavatelem nastavené podmínky ji v poskytování kvalitní péče brání,
tato disonantní situace povede ke vzniku syndromu vyhoření. Otvírá prostor pro manažery poskytovatelů zdravotnické péče, ke kontinuálnímu zlepšování péče o pacienty
prostřednictvím svých pracovníků. Znamená to, dát jim prostor k vyjádření vlastních
námětů a připomínek.
„Péče o pacienty“ je faktorem, který VS na osobním hodnotovém žebříčku nejvíce priorizují a zároveň je jimi vnímám jako nejvíce saturovaný. Nicméně nedostatečná saturace
tohoto faktoru vysoce negativně koreluje s emočním vyčerpáním. Tato problematika
může souviset s počtem pacientů, o které sestra pečuje. Je zřejmé, že se vzrůstajícím
počtem pacientů, o které VS pečuje, roste i emoční vyčerpání (Faller et al., 2011). Na druhou stranu lze zařadit „Péče o pacienty“ i mezi významné salutory (Aiken et al., 2001).
Jako nejsilnější faktory prevence syndromu vyhoření byly potvrzeny klima na pracovišti
a nepeněžní uznání práce (Křivohlavý, 1998, s. 93–97).
Mezi limity studie je nutno uvést skutečnost, že nebyly zjišťovány oblasti profesního
zaměření sester, které dotazník vyplnily. Tento faktor mohl hrát roli v pořadí preference faktorů pracovního prostředí. Výzkum byl prováděn pouze u sester pracujících ve
Fakultní nemocnici Olomouc a výsledky tedy není možné zobecňovat.
Závěr
Faktor „Mzda“ se může jevit jako zásadní faktor, vzhledem k jejímu priorizování VS
a vnímanému nedostatečnému naplnění. Samotná její nedostatečná saturace nevede
74
k emocionálnímu vyčerpání. Na vznik vyhoření má zásadní vliv nedostatečná saturace
faktorů „Klima na pracovišti“, „Pracovní podmínky“, „Spolupráce na pracovišti (oddělení)“, „Nepeněžní uznání výsledků práce“. Jako účinnější prevence syndromu vyhoření
– než spokojenost s faktorem „Mzda“ – se ukázalo „Nepeněžní ocenění práce“ či „Klima
na pracovišti“. Pro zlepšení pracovního prostředí by se měl management poskytovatelů zdravotnické péče zaměřit především na zlepšení klimatu na pracovišti, nepeněžní
ocenění práce, zlepšení péče o pacienty. Tyto faktory jsou pro VS motivátory a zároveň
poskytují možnost prevence syndromu vyhoření.
Výše předložená metodika kvantitativního výzkumu nachází široké uplatnění v přírodních vědách, sociologii, psychologii, ve zdravotnických a mnoha dalších vědách
a oborech. Zaměřuje se na ověřování platnosti teorií. Jedná se o způsob vědeckého standardizovaného výzkumu, jehož předností je verifikovatelnost získaných dat a také relativně rychlé získávání dat od velkých skupin. Je však nezbytné upozornit na to, že i přes
zdánlivou jednoduchost kvantitativním přístupu, se v něm skrývají mnohá úskalí. Zkoumaná realita světa je redukována na počet zkoumaných proměnných. Ve snaze vysvětlit
souvislosti pouze zkoumanými proměnnými lze opomenout skrytý význam jiné další
proměnné, která nebyla do šetření zahrnuta. Získané statistické výsledky jsou potom
mylně interpretovány ve snaze přizpůsobit je realitě. Z tohoto a mnoha dalších důvodů,
by měl výzkumný tým, mimo výzkumníka samotného zahrnovat i statistika a především
odborníka na danou zkoumanou problematiku. Zásadní vliv na zevšeobecnění získaných
výsledků má volba výběrového souboru ze zkoumané populace. Výběrový soubor, tak
aby byl reprezentativní, musí co nejvíce reflektovat charakteristiku celé populace.
Je-li výběrový soubor reprezentativní, data jsou získávána standardizovanými a do českého jazyka validovanými dotazníky vyhodnocovanými adekvátními statistickými testy,
výsledky testů jsou interpretovány za spolupráce expertů z praxe, přinese kvantitativní
typ výzkumu velmi kvalitní a publikovatelné závěry.
75
AIKEN, L. H. et al. 2001. Nurses’ report on hospital care in Five countries. Health Affairs. 20(3): 43–53.
ISSN 0728-2715.
BAŠTECKÝ, J., ŠAVLÍK, J., ŠIMEK, J. 1993. Psychosomatická medicína. 1. vyd. Praha: Grada. 363 s.
ISBN 80-7169-031-7.
BLOSSFELD, H. P., KLIJZING, E., MILLS, M., KURZ, K. 2005. Globalization, Uncertainty and Youth in
Society. 1st ed. London/New York: Routledge. 488 pp. ISBN 978-0415357302.
COHEN, S., UNDERWOOD, L., GOTTLIEB, S. H. 2000. Social support measurement and intervention:
A guide for health and social scientists. New York: Oxford University Press. 368 p. ISBN 0-19-512670-X.
FALLER, M. S., GATES, M. G., GEORGES, J. M., CONNELLY, C. D. 2011. Work-Related Burnout, Job
Satisfaction, Intent to Leave, and Nurse-Assessed Quality of Care Among Travel Nurses. Journal of Nursing Administration. 41(2): 71–77. ISSN 0002-0443.
FIGUEIREDO-FERRAZ, H., GRAU-ALBEROLA, E., GIL-MONTE, P. R., GARCÍA-JUESAS, J. A. 2012.
Burnout and job satisfaction among nursing professional. Psicothema. 24(2): 271–276. ISSN 0214-9915.
GURKOVÁ, E., MACEJKOVÁ, S. 2012. Psychická záťaž a depresívna symptomatológia u sestier. Ošetřovatelsví a porodní asistence. 3(1): 326–334. ISSN 1804-2740.
GURKOVÁ, E., SOOSOVÁ, M. S., HAROKOVÁ, S., ŽIAKOVÁ, K., SERFELOVÁ, R., ZAMBORIOVÁ, M.
2013. Job satisfaction and leaving intentions of Slovak and Czech nurses. International Nursing Review.
60(1): 112–121. ISSN 1466-7657.
HART, P. D. 2001. The Nurse Shortage:Perspectives from Current Direct Care Nurses and Former
Direct Care Nurses. [online]. [cit. 15. červen 2013].
Dostupné z: http://www.aft.org/healthcare/download/Hart_Report.pdf
HAVRDOVÁ, Z., ŠOLCOVÁ, I., HRADCOVÁ, D., ROHANOVÁ, E. 2010. Kultura organizace a syndrom
vyhoření. Československá psychologie. 54(1): 1–16. ISSN 0009-062X.
HERZBERG, F., MAUSNER, B., SNYDERMAN, B. B. 2003. The Motivation to Work. 6th ed. New Jersey:
Transaction Publishers. 157 pp. ISBN 1-56000-634-X.
IVANOVÁ, K., VÉVODA, J., NAKLÁDALOVÁ, M., MAREČKOVÁ, J. 2013. Trendy pracovní spokojenosti
všeobecných sester. Kontakt. 15(4): 115–127. ISSN 1804-7122.
IVANOVÁ, K., NAKLÁDALOVÁ, M., VÉVODA, J. 2012. Pracovní satisfakce všeobecných sester v ČR
podle hodnotových distancí. Pracovní lékařství. 64(4): 156-163. ISSN 0032-6291.
JENKINS, R., ELLIOT, P. 2004. Stressors, burnout and social support: nurses in acute mental health
settings. Journal of Advanced Nursing. 48(6): 631. ISSN 0309-2402.
76
JEŽORSKÁ, Š., TOMANOVÁ, D. 2011. Protektivní faktory ve vztahu k syndromu vyhoření. Teória, výskum a vzdelávanie v ošetovateľstve. Martin: Univerzita Komenského Bratislava, Jesseniova lekárska
fakulta Martin, Ústav ošetrovateľstva, s. 143–151. ISBN 978-80-89544-00-4.
KEBZA V., ŠOLCOVÁ I. 2010. Syndrom vyhoření, vybrané psychologické proměnné a rizikové faktory
kardiovaskulárních onemocnění. Československá psychologie. 52(4): 351–365. ISSN 0009-062X.
KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. 1999. Sociální opora jako významný projektivní faktor. Československá
psychologie. 41(1): 19–35. ISSN 0009-062X.
KŘIVOHLAVÝ, J. 1998. Jak neztratit nadšení. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 131 s.
ISBN 80-7169-551-3.
KŘIVOHLAVÝ, J. 2001. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál. 280 s. ISBN 80-7178-551-2.
LEVIN, J. S., CHATTERS, L. M. 1998. Religion, health, and psychological well-being in older adults.
Journal of Aging and Health. 8(10): 504–531. ISSN 0898-2643.
NAKLÁDALOVÁ, M., VÉVODA, J., IVANOVÁ, K., MAREČKOVÁ, J. 2011. Pracovní spokojenost všeobecných sester na lůžkových odděleních nemocnic. Pracovní lékařství. 63(1): 18–23. ISSN 0032-6291.
MASLACH, C., GOLDBERG, J. 1998. Prevention of burnout. New perspectives. Applied and Preventive
Psychology. 7(1): 63–74. ISSN 0962-1849.
PAVOT, W., DIENER, E. 1993. Review of the Satisfaction with Life Scale. Psychological assessment. 5(2):
164–172. ISSN 1040-3590.
PELCÁK, S., TOMEČEK, A. 2011. Syndrom vyhoření-psychické důsledky výkonu práce
expedienta. Praktické lékárenství. [online]. Roč. 7, č. 2 [cit. 2012-02-02]. Dostupné z:
http://www.praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2011/02/10.pdf
PINES, A., ARONSON, E. 1981. Burnout: From Tedium to Personal Growth. New York: Free Press.
229 p. ISBN 0029253500.
PINES, A. 2002. Gross-Cultural Investigation of Social Support and Burnout. European Psychologist.
7(4): 256–264. ISSN 1016-9040.
POGHOSYAN, L., CLARKE, S. P., FINLAYSON, M., AIKEN, L. H. 2010. Nurse burnout and quality of
care: Cross-national investigation in six countries. Research in Nursing & Health. 33(4): 288–298.
ISSN 0160-6891.
ROACH, B. L. 1994. Burnout and the nursing profession. The Health Care Supervisor. 12(4): 41–47.
ISSN 0731-3381.
ROULEAU, D., FOURNIER, P., PHILIBERT, A., MBENGUE, B., DUMONT, A. 2012. The effects of midwives‘ job satisfaction on burnout, intention to quit and turnover: a longitudinal study in Senegal. Human
Resources for Health. 10(1): 1–14. ISSN 1478-4491.
77
ŠTIKAR, J. et al. 2003. Psychologie ve světě práce. 1. vyd. Praha: Karolinum. 461 s. ISBN 8024604485.
TSCHUSCHKE, V. 2004. Psychonkologie. 1. vyd. Praha: Portál. 215 s. ISBN 80-7178-826-0.
VÉVODA, J., IVANOVÁ, K., HORVÁTH, M. 2005. Pracovní motivace sester. Zdravotnictví v České
republice. 8(1): 24–28. ISSN 1213-6050.
VÉVODA, J., IVANOVÁ, K., NAKLÁDALOVÁ, M., MAREČKOVÁ, J. 2010. Pracovní spokojenost všeobecných sester. PROFESE on-line [online]. 3(3): 207–220 [cit. 2014-04-14]. ISSN 1803-4330. Dostupné z:
http://profeseonline.upol.cz/
VÉVODA, J. et al. 2013. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada.
160 s. ISBN 978-80-247-4732-3.
ZACHAROVÁ E. 2008. Syndrom vyhoření – riziko ohrožující zdravotnické pracovníky. Interní Medicína
pro praxi. 10(1): 41–42. ISSN 1212-7299.
78
Metodika a dílčí výsledky výzkumného záměrun “Návrh systému péče o rodiče
sluchově postižených dětí v NANDA doménách“
Metodika a dílčí výsledky výzkumného záměru
“Návrh systému péče o rodiče sluchově
postižených dětí v NANDA doménách“
Methodology and partial results of the
research project „System proposal of care of
the parents of children with impaired hearing
in NANDA domains“
Ivana Olecká1, Kateřina Ivanová1
1
Methodology and partial results of the research project „System proposal of care
of the parents of children with impaired hearing in NANDA domains“
79
Abstrakt
Úvod
Výzkumným záměrem je vyvinout koncepci přístupu ošetřovatelského personálu k rodičům sluchově postižených dětí s cílem zvýšit jejich resilienci a převést ji do jazyka ošetřovatelské diagnostiky NANDA International. Cílem příspěvku je představit výzkumný
záměr a dílčí výsledky projektu Návrh systému péče o rodiče sluchově postižených dětí
v NANDA doménách. Základní výzkumnou otázkou bylo: „Jaký je současný stav vědění
o tom, co to znamená být rodičem sluchově postiženého dítěte?“
Soubor a metody
Podle vstupních kritérií byly vyhledávány primární empirické studie kvantitativního
i kvalitativního charakteru dohledané na základě klíčových slov. Z toho vzniknul soubor, který tvořil 280 článků. Konečná podoba výběrového souboru byla vytvořena na
základě vyřazovacích kritérií a bylo v ní analyzováno 39 článků. Vyřazovací kritéria:
1. Byly zaměřeny na lékařskou diagnostiku a lékařské intervence. 2. Byly zaměřeny
pouze na dítě jako pacienta (pozn. zahrnuty naopak byly i studie týkající se primárně
hluchých dětí jako takových a o problémech rodičů se zmiňovaly jen okrajově – lze
vycházet z předpokladu, že problémy dětí jsou problémy rodičů). 3. Byly zaměřeny na
studium rozvoje řeči či psychomotorického vývoje dětí, byť by zkoumaly pohled rodičů
na tuto problematiku. 4. Popisovaly děti ve školním a starším věku (cílem bylo sledovat pouze rodiče dětí předškolního věku). 5. Zkoumaly děti s vícečetným postižením
6. Byly zaměřeny výhradně na sluchově postižené rodiče. Analyzovány byly tyto kvantitativní proměné: zdroj, ve kterém byl článek uveřejněn, rok vydání, místo výzkumu,
metoda výzkumu, velikost vzorku, složení vzorku, cíl výzkumu, sledované proměnné,
navrhované intervence.
Výsledky
Žádná z analyzovaných studií se nezabývala resiliencí rodičů sluchově postiženého
dítěte ani ve svých deklarovaných cílech, ani v rámci zkoumaných proměnných. Nejvíce studií se věnovalo problémům s komunikací s dítětem a předpoklady vývoje po
implantaci kochleárního implantátu. Pouze dvě studie se zaměřovaly komplexněji na
80
potřeby rodičů. Nejčastěji předpokládané problémy a z nich plynoucí potřeby rodičů
byly: potřeba informací, problémy v rodinném životě, stres, rodinná a emocionální podpora.
Klíčová slova
sluchové postižení, resilience, rodičovství
81
Abstract
Introduction
The research plan is to develop the concept of approach of nursing personnel to parents
of hearing impaired children and translate it into the language of nursing diagnosis
NANDA International. The aim of the paper is to introduce research plan and the preliminary results of the project proposal for a system of care for parents of children with
impaired hearing NANDA domains. The basic research question was: What is the current state of knowledge about what it means to be a parent of a hearing impaired child?
Sample and methods
The research used the following methods: Evidence based nursing, systematic review,
content and frame analysis. Sample: According to the entry criteria were searched for
primary empirical quantitative and qualitative studies searched on the basis keywords.
It originated basic set, which consists of 280 articles. The final form of the sample was
created on the basis of exclusion criteria and within 39 articles were analysed. Exclusion
criteria: 1. They were focused purely on medical diagnostics and medical interventions.
2. They were focused on the child as a patient only (ed. on the contrary, there were also
included the studies primarily concerned with deaf children as such and the problems
parents have mentioned only peripherally – it can be assumed that children’s problems
are problems of parents. 3. They were focused purely on study of speech development
or psychomotor development of children, even if examined parents’ view on this issue.
4. They described children of school age and older (aimed to follow only parents of
preschool children). 5. They researched the children with multiple disabilities/impairments. 6. They were focused solely on the hearing-impaired parents.
We analysed these quantitative variables: Source, in which the article was published,
year of publication, place of research, research methods, sample size, sample composition, objective research, monitoring variables, and proposed intervention.
82
Results
Any of the analysed studies did not consider the resilience of parents of deaf child even
in its declared objectives or under the investigated variables. Most of the studies devoted
to communication problems with the baby and development assumptions after implantation of cochlear implants. Only two studies focused on actually more complex needs
of parents. The most commonly expected problems and the resulting needs of parents
were: information needs, problems in family life, stress, family and emotional support.
Key words
hearing impairment, resilience, parenting
83
Úvod
Narození postiženého dítěte lze chápat jako paranormativní rodinnou zátěž potencující
krizi (Vodáčková a kol. 2002, s. 34). Tento typ krize je označován také za krizi situační.
Charakteristická je zejména tím, že se může objevit kdekoliv a kdykoliv, nezávisle na
vývojovém stádiu jedince nebo rodiny (Špatenková, 2004, s. 26). Navázat v takové situaci s rodiči dítěte dobrý vztah založený na důvěře může být pro zdravotníky obtížné, ale
je to nutné (Vágnerová, Strnadová, Krejčová, 2009, s. 45).
Kvalita života dětí se sluchovým postižením je v důsledku sluchové vady podstatně
narušena a narušena je i kvalita života jejich rodičů, potažmo celé rodiny (Slowík, 2007,
s. 71). Problémy rodičů a jejich dětí nemusí být totožné. Dítě se stigmatem1 si své postižení začne uvědomovat teprve ve chvíli, kdy je dostatečně obeznámeno s normami dané
společnosti a kdy pochopí, že z těchto norem vybočuje. Dítě tedy minimálně z počátku
svého života problém nemá. Ti, kteří nesou břímě stigmatu od samého počátku, jsou
rodiče těchto dětí. Stigma dítěte se do značné míry stává stigmatem rodiče. Platí při
tom, že schopnost vyrovnávání se s touto situací závisí na tom, za jak závažné dané
stigma rodiče považují.2
1
Goffman (2003, s. 11) užívá termín stigma k označení silně diskreditujícího atributu, přičemž má
na mysli tři naprosto rozdílné typy stigmat. Za prvé hovoří o tělesné ošklivosti, tedy o různých
tělesných znetvořeních. Za druhé hovoří o vadách charakteru, jako je například slabá vůle,
duševní poruchy, uvěznění, alkoholismus, homosexualita, nezaměstnanost atd. Posledním typem
jsou tzv. kmenová stigmata, tedy ta, která se mohou šířit po rodových liniích, jako je rasa, národ,
náboženství. Důležité při tom je, že všechny typy stigmat mají tytéž rysy: „Jedinec, který by byl
mohl být v běžném společenském styku přijat zcela snadno, je nositelem charakteristického rysu,
jenž se může vnutit do naší pozornosti a způsobit, že ti z nás, kteří se s ním setkají, se od něj
odvrátí a že bude pominut nárok jiných jeho atributů na nás. Je nositelem stigmatu, nežádoucí
odlišnosti od toho, co jsme očekávali.“ (Goffman 2003, s. 13) Klíčovým faktorem je při tom
viditelnost stigmatu, tedy viditelnost daného typu postižení. Čím viditelnější stigma je, tím častější
je konfrontace s okolím. Jistou výhodu mají ta postižení, která nejsou na první pohled zjevná,
jako je například kompenzovaná psychiatrická diagnóza. Naopak nejsilnějšímu odmítání ze strany
většinové společnosti jsou vystaveni jedinci nějakým způsobem znetvoření, či zřetelně smyslově
postižení.
2
Z výzkumu Green (2003, s. 1365) vyplývá, že matky, které cítí, že jejich okolí má spíše tendenci
osoby s postižením diskriminovat se častěji cítí v rozpacích a v pasti, cítí vinu, stydí, jsou rozzlobené,
bojí se a jsou rozrušené než matky, které mají spíše optimistický náhled na situaci svého dítěte ve
společnosti.
84
Tyto úvahy potvrzuje i výzkum Warner-Czyz a kol. (2009) podle kterých děti se sluchovým postižením hodnotí svou kvalitu života na stejné úrovni jako děti zdravé, ale jejich
rodiče mají za to, že je jejich kvalita života oproti zdravým dětem výrazně snížena.
Z výše řečeného lze vyvodit, že pacientem nemůže být jen samotné dítě. Stává se jím
celá rodina a především rodiče stojící před náročnou životní situací. Schopnost zdravotnického personálu poradit, pomoct a empaticky se vcítit do nelehké životní situace
rodičů postiženého dítěte se tak jeví jako základ pro práci s pacientem, kterému je třeba
pomoci, nikoliv mu způsobovat další stres (Vágnerová, Strnadová, Krejčová, 2009,
s. 45). Schopnost napomoct zvládnout krizovou situaci v rodině však předpokládá znalost podmínek, ve kterých se daná rodina nečekaně ocitla. Aby byla sestra připravena
saturovat vzniklé potřeby rodičů, měla by být schopna rozpoznat, ve kterých ošetřovatelských doménách dochází ke změnám – kde se problém odehrává a jak konkrétně
může stávající stav optimalizovat, či jak napomoci k vyšší resilienci3 rodičů těchto dětí.
Soubor a metody
Záměrem studie s názvem „Návrh systému péče o rodiče sluchově postižených dětí
v NANDA doménách“ je vyvinout koncepci přístupu ošetřovatelského personálu k rodičům sluchově postižených dětí a převést ji do jazyka ošetřovatelské diagnostiky NANDA
International. V rámci výzkumného přístupu EBN (Evidence Based Nursing) byl za
výzkumnou techniku zvolen systematický přehled (systematic review) v pojetí Trishy
Greenhalgh (2003). Greenhalgh (2003, s. 123) chápe tuto techniku jako přehled primárních studií, který obsahuje údaje o cílech a účelech primárních studií, o jejich materiálech a metodách a který byl proveden podle jasné a reprodukovatelné metodologie.
Společně s Hendlem (2005, s. 353, 355) pojímáme systematický přehled jako každý
jiný empirický výzkum. Jeho základní výhodou je důslednost a průhlednost jeho tvorby,
identifikace, kritické ohodnocení a syntetizace primárních studií. Jinými slovy můžeme
systematický přehled pojímat jako formu vědeckého sdělení, která shrnuje nejnovější
vývoj teorie nebo metodologie empirického výzkumu v dané oblasti (Hendl, 2005,
s. 349).
3
Sobotková (2003, s. 16) definuje resilienci jako schopnost systému udržet nebo obnovit rovnováhu
a harmonii v rodinném soužití, či jako pozitivní vzorce chování, pozitivní interakce a funkční
kompetence, které: 1. jednotliví členové i rodina vykazují za nepříznivých či zátěžových okolností,
2. ovlivňují schopnost rodiny udržet si svoji integritu i při působení stresu a v krizích, 3. umožňují
znovu obnovit harmonii a rovnováhu v rodině.
85
Aby byl přehled systematickým, musí výzkumník dodržet tyto kroky (Greenhalgh,
2003, s. 124):
• uvést cíle a účel přehledu a navrhnout kritéria pro výběr vhodných studií,
• najít studie, u kterých se zdá, že vyhovují kritériím pro jejich výběr,
• uvést do tabulky charakteristiky každé určené studie a vyhodnotit jejich metodologickou kvalitu,
• použít kritéria pro výběr vhodných studií a vysvětlit, na jakém základě určité
studie z výběru vyloučit,
• sestavit úplnou sadu údajů, jak jen to bude proveditelné, a je-li to možné, za
účasti autorů studií,
• analyzovat výsledky vhodných studií za použití statistické syntézy údajů (metaanalýzy), je-li to vhodné a možné,
• srovnat alternativní analýzy, je-li to vhodné a možné,
• připravit kritický souhrn přehledu a uvést záměr přehledu, popsat materiál
a metody a pojednat o výsledcích.
Zásadní pro tvorbu systematického přehledu je důsledné a poctivé prohledání vědeckých databází a je třeba dbát na to, aby nebyla odmítnuta studie z jiného důvodu, než
že cíle, účel nebo metody studie nesplňují kritéria pro zařazení do analýzy (Greenhalgh,
2003, s. 125). Studie jsou vyhledávány na základě formulace klinické otázky (PICO),
která nám pomůže zodpovědět, o kom otázka je (P), definuje, jaký manévr zvažuje
výzkumník u tohoto pacienta nebo populace (I), je-li to nutné i manévr pro porovnání
(C) a nakonec definuje žádoucí výsledek (O) (Greenhalgh, 2003, s. 23).
V naší studii byla PICO otázka formulována takto: P – rodiče sluchově postižených dětí,
I – problémy rodičů sluchově postižených dětí a z nich vyplývající koncepty a návrhy
péče a pomoci, C – srovnání výstupů vzhledem k použitým metodám, O – verifikace
stávajících diagnóz NANDA a návrh doplnění o chybějící.
Studie se tak snažila odpovědět na tuto výzkumnou otázku: Jaký je současný stav vědění
o tom, co to znamená být rodičem sluchově postiženého dítěte? Dílčími otázkami bylo
86
zjišťováno: Jakým problémům čelí rodiče sluchově postižených dětí? Jak lze zvýšit resilienci rodičů sluchově postižených dětí? Jaké intervence u rodičů sluchově postižených
dětí navrhují autoři studií? a S jakými diagnózami NANDA International autoři pracují?
Na základě klinické otázky byly studie vyhledávány podle těchto klíčových slov: deaf
child, preschool children, cochlear implants, relationship with parents, parents of deaf
children, deaf preschoolers, mother, father, emotion, family, problems, hearing impaired, psychological aspects, relationship management, psyche, care, barriers, stress, support, challenges, demands, crisis, education, problems with deaf children, adaptability,
resilience, Domain NANDA International, Nursing diagnosis, Nurse, Nursing, NANDA
classification, classification, Taxonomy II. V českém jazyce byla prohledávána tato klíčová slova a jejich kombinace: hluchý, hluchoněmý, neslyšící, kochleární implantát,
dítě, předškolák, rodič, matka, otec, vztah, zvládání, psychika, péče, zátěž, adaptabilita,
resilience, podpora, opora, úskalí, soudržnost, překážky, cit, odolnost, nároky, stres,
krize, výchova, domény NANDA International, ošetřovatelská diagnostika, NANDA klasifikace, zdravotní sestra, všeobecná sestra.
Všechna uvedená klíčová slova byla navzájem kombinována a spojována. Způsob vyhledávání zúžil základní soubor na studie dohledatelné v přístupných databázích. Byly
prohledány tyto databáze: Academic Research Library, Academic Search Complete, Bibliographia medica Čechoslovaca, Bibliographia medica Čechoslovaca RETRO, Bibliographia medica Slovaca, BiblioMedica CD ROM, BMJ Journals Online Collection, Business
Source Complete, CINAHL, Cochrane, Česká národní bibliografie, Česká národní bibliografie CD ROM – články, databáze Národní lékařské knihovny (www.nlk.cz), databáze NZO NCO (http://www.nconzo.cz/web/guest/home), EBM Reviews, EBSCO,
EMBASE, ERIC - Educational Resource Information Centre, ISI Web of Science, Jednotná informační brána (www.jib.cz), JSTOR, katalogy VKOL (http://kat.vkol.cz), Knovel, Lippincott Williams&Wilkins High Impact Collection, Literature Resource Center,
MEDLINE, Ovid (MEDLINE, Biological Abstract, Embase, EBM Reviews), Periodicals
Index Online (PIO), ProQuest, PsycINFO, PSYNDEXplus with TestFinder, PubMed, Science Direct, SCOPUS, SocINDEX with Full Text, Sociological Abstracts, souborný katalog ČR (http://sigma.nkp.cz), souborný katalog městských knihoven (www. skat.cz),
Springer Link, The Philosopher‘s Index, Ulrich‘s International Periodicals Directory,
UpToDate Online, Web of Science, Wiley InterScience.
Základní soubor tvořily studie, které splnily základní zařazovací kritéria: byly koncipovány jako primární výzkum kvantitativního či kvalitativního charakteru a některá z českých knihoven byla schopna zajistit přístup k fulltextu. Důvodem pro zařazení studií
87
kvantitativního i kvalitativního charakteru bylo to, že oba tyto přístupy lze považovat za
navzájem ideálně komplementární. Zahrnutí kvantitativních i kvalitativních studií do
analýzy napomáhá komplexnímu pokrytí studované problematiky.
Základní soubor tvoří veškeré studie, které byly na téma rodičovství slyšících rodičů
sluchově postižených dětí napsány. Sledováno bylo období od roku 1992 do roku 2010.
Z provedených rešerší vzešlo 280 článků. Výběrový soubor vzniknul tak, že z těchto 280
studií byly vyloučeny ty, které: byly zaměřeny čistě na lékařskou diagnostiku a lékařské
intervence; byly zaměřeny pouze na dítě jako pacienta (pozn. zahrnuty naopak byly i studie týkající se primárně hluchých dětí jako takových a o problémech rodičů se zmiňovaly
jen okrajově – lze vycházet z předpokladu, že problémy dětí jsou problémy rodičů); byly
zaměřeny čistě na studium rozvoje řeči či psychomotorického vývoje dětí, byť by zkoumaly pohled rodičů na tuto problematiku; popisovaly děti ve školním a starším věku
(cílem bylo sledovat pouze rodiče dětí předškolního věku); zkoumaly děti s vícečetným
postižením; byly zaměřeny výhradně na hluchoněmé rodiče.
Na základě výše popsaných kritérií, byla většina článků vyřazena. Výběr článků prováděly nezávisle obě autorky této studie. Z celého souboru pouze 39 vyhovovalo stanoveným kritériím. Tyto články byly následně analyzovány, přičemž byly sledovány tyto
proměnné:
• Zdroj, ve kterém byl článek uveřejněn. Podle této proměnné je zjišťován typ
periodika, který nejčetněji uveřejňuje stati se sledovanou problematikou.
• Rok vydání. Podle této proměnné je zjišťováno, ve kterém roce byl o téma největší zájem. Zároveň je sledováno, zda dochází k vývoji problematiky.
• Místo výzkumu. Proměnná „místo výzkumu“ byla zjišťována z obsahu odborné
stati, v oddíle, kde autoři popisují charakteristiky vzorku svého výzkumu. Dle
této proměnné je usuzováno, z jakých států jsou sebraná data k dispozici. Zjištění je podstatné pro interpretaci kvantitativních i kvalitativních dat, neboť zjištěné výsledky mohou být lokálně podmíněné.
• Metoda výzkumu. Proměnná „metoda výzkumu“ byla zjišťována z obsahu
odborné stati, v oddíle, kde autoři popisují metody svého výzkumu. Zvlášť byly
sledovány metody kvantitativní a metody kvalitativní. Na základě této proměnné
bylo zjišťováno, jakými metodami výzkumu byla problematika zkoumána. Byly
zjišťovány nejčastěji používané metody a zároveň bylo zjišťováno, jaké metody
88
v rámci zkoumaného vzorku zastoupeny nejsou. Zjištění pomůže v konstruování
návrhu na empirický výzkum.
• Velikost vzorku. Proměnná „velikost vzorku“ byla zjišťována z obsahu odborné
stati, v oddíle, kde autoři popisují charakteristiky vzorku svého výzkumu. Zvlášť
byly sledovány údaje pro výzkum kvantitativní a výzkum kvalitativní. Tato proměnná zjišťovala reprezentativnost a možnosti zobecnitelnosti analyzovaných
výzkumů.
• Složení vzorku. Proměnná „složení vzorku“ byla zjišťována z obsahu odborné
stati, v oddíle, kde autoři popisují charakteristiky vzorku svého výzkumu. Zvlášť
byly sledovány údaje pro výzkum kvantitativní a výzkum kvalitativní. Společně
s proměnnou „velikost vzorku“ zjišťovala tato proměnná reprezentativnost
a možnosti zobecnitelnosti analyzovaných výzkumů.
• Cíl výzkumu. Proměnná „cíl výzkumu“ byla zjišťována z obsahu odborné stati,
v oddíle, kde autoři popisují cíle svého výzkumu. Prostřednictvím této proměnné byly sledovány cíle a navzájem srovnávány cíle analyzovaných výzkumů.
Bylo tak zjišťováno zaměření výzkumných studií.
• Sledované proměnné. Proměnná „sledované proměnné“ byla zjišťována z obsahu
odborné stati, a to buď v oddíle, kde autoři přímo vyjmenovávají sledované proměnné, nebo byly tyto proměnné odvozovány z kontextu statě. Tato proměnná
rozšiřuje zjištění sledovaná proměnnou „cíl výzkumu“.
• Navrhované intervence. Proměnná „navrhované intervence“ byla zjišťována
z obsahu odborné stati. Tyto informace byly uváděny většinou v závěru statě,
nebo byly průběžnou součástí celého textu. Na základě této proměnné byly
v rámci kvantitativní analýzy sestaveny základní doporučení vztahující se k péči
o rodiče sluchově postižených dětí. Tato doporučení byla dále doplněna výstupy
kvalitativního zkoumání.
• Ošetřovatelské diagnózy. NANDA–International. Proměnná „diagnózy
NANDA–Int.“ byla zjišťována z obsahu odborné stati. Byla hledána jakákoliv
zmínka o použití NANDA–Int. ošetřovatelské diagnostiky a jejímu vztahu ke
zkoumanému tématu.
Všech 39 primárních studií bylo analyzováno za použití kombinace metod kvantitativních a kvalitativních. V rámci kvantitativního přístupu byla použita technika klasické
89
obsahové analýzy, při které jsou určovány četnosti výskytu jednotlivých kategorií
a vztahy mezi nimi. Jelikož je ale klasická obsahová analýza reduktivní metodou a má
tendenci zastírat komplexnost jevů (Hendl, 2005, s. 360), je ve druhé – kvalitativní –
části práce použita technika rámcové analýzy (Ritchie, Spencer, 2001; Goffman, 1974).
Metodika pro tento výzkum byla výzkumnicemi rozdělena na dvě základní fáze obvyklé
z kvalitativních analýz v rámci hermeneutického přístupu (Miovský, 2006, s. 43):
1. V první fázi se pracuje s každým jednotlivým textem (studií) zvlášť. (Nejprve je celý
text studie přečten.)
1.1 Kvantitativní práce – obsahová analýza
―
do standardizovaného formuláře jsou zanesena data podle předem stanovených kritérií (kvantitativní kódování).
1.2 Kvalitativní práce – rámcová analýza
―
na základě hermeneutického přístupu je po přečtení celého textu vytvořen
jeho strukturovaný abstrakt, který obsáhne seznam základních témat, která
studie obsahuje,
―
následně jsou čteny jednotlivě podkapitoly celé studie a je provedena identifikace tematického rámce a je doplňován seznam o dílčí témata,
― vybrané části textu jsou zakódovány, jeden tematický okruh může mít přiřazen více kódů,
―
kódy a tematické okruhy jsou systematizovány v grafech a tabulkách a budou
navzájem porovnávány.
2. Ve fázi druhé probíhá analýza a interpretace všech kódovaných textů najednou.
2.1 Kvantitativní práce – obsahová analýza
―
je provedeno třídění prvního stupně, které podá přehled o typech studií
a jejich obsahovém zaměření,
―
na základě výsledků třídění prvního stupně je rozhodnuto, zda je potřebné
provést i třídění vyšších řádů – záleží na statistickém rozložení, které ukáže,
zda a jaké proměnné má smysl podrobovat třídění vyššího řádu.
90
2.2 Kvalitativní práce – rámcová analýza
― jednotlivé tabulky pro jednotlivé studie jsou syntetizovány dohromady prostřednictvím vytváření nových kódů, tematických rámců a typologií, přičemž se za základ považuje užití existujících kódů terminologie NANDA
International,
― vytvořené kódy, tematické rámce a typologie jsou srovnávány s jednotlivými třídami NANDA International domén Vztahy a Zvládání zátěže a příslušnými intervencemi,
― jsou sepsány závěry srovnání a konečná interpretace dat.
Výsledky
V této stati seznámíme čtenáře s výsledky kvantitativní části analýzy, která byla zatím
zpracována. Výsledky jsou podrobně uvedeny v tab. 1. Tabulky uvádějící základní informace o jednotlivých analyzovaných studiích jsou ideálním výstupem systematického
přehledu, neboť usnadňují čtenáři orientaci a transparentně předkládají požadovanou
informaci.
Åkerström, Malin,
Jacobsson, Katarina.
2009
Anagnostou, Flora;
Graham, John; Crocker,
Susan. 2007
Archbold, S. Tracey, S.,
OŃeill, C., Lutman, M.,
Gregory, S. 2008
Åsberg, Kia, Vogel,
Jennifer, Bowers, Clint.
2008
Brubaker, Robert G.;
Szakowski, Amy. 2000
Burger, T., Spahn, C.,
Richter, B., Eissele,
S., Erwin, L., Bengel,
J. 2005
2
3
4
5
6
identifikace článku
1
číslo
článku
dotazník
dotazník
UK
UK
dotazník
dotazník
USA
Německo
dotazník, index
rodičovského stresu
- krátká forma (PSI/
SF), dvanáctipoložková
multidimenzionální
škála uvědomované
sociální podpory
(MSPSS), inventář
sociálně podpůrného
chování (ISSB), škála
spokojenosti se životem
(SWLS)
rozhovory
Švédsko
USA
metoda výzkumu
místo výzkumu
116 rodičů
76 rodičů
35 rodičů
101 rodičů
53 rodičů
34 rodičů
velikost vzorku
rodiče 66 dětí, 50 (26
matek) rodičů dětí se
sluchadly a 66 rodičů
(35 matek) dětí s
implantáty
rodiče dětí ve věku
3-8 let
76 rodičů - z toho 39
rodičů hluchých dětí a
37 rodičů slyšících dětí
rodiče neslyšících
dětí 31-198 měsíců
(průměrný věk 99
měsíců), převážně
matky, bílí Američané
rodiče dětí tři roky po
implantaci
27 otců, 26 matek,
všichni rodiče dětí
z implantačního
programu
rodiče dětí z centra pro
hluché děti
složení vzorku
zjistit míru stresu
rodičů hluchých dětí a
zjistit, zda se odlišuje v
průběhu léčby
zjistit vztah mezi
konáním rodičů a
problémy v chování
hluchých dětí
hledání vztahu mezi
rodičovským stresem,
sociální podporou a
způsobem komunikace
u rodičů vychovávající
sluchově postižené dítě
modely pomoci
rodičům
problematických
slyšících dětí
mohou být
aplikovány na
rodiče hluchých
dětí
být vnímaví
k obavám,
úzkostem a
nejistotě rodičů
problémy v chování dětí,
chování rodičů
psychický stres,
schopnost mluvit a
rozumět řeči
při práci s touto
populací je
třeba hodnotit
vnímanou sociální
podporu
poskytovat
informace,
koordinovat péči
komunikace,
obecné funkce,
soběstačnost,wellbeing, sociální vztahy,
vzdělání, efekt
implantace, podpora
dítěte
rodičovský stres,
uvědomovaná sociální
podpora, dosažená
sociální podpora, životní
spokojenost, vnímaná
adekvátnost sociální
podpory
více zahrnout
otce do léčby,
rozhodování,
rehabilitace atd.
pocit viny, smutek,
hanba, popření, změna
v životě rodičů,
zjišťuje emoce rodičů
před a po implantaci,
srovnává je v čase a
monitoruje změny čtyři
roky po implantaci,
zjišťuje nejvýraznější
emoci, a zda se liší z
hlediska genderu
zjistit spokojenost
rodičů s výsledky dětí po
implantaci
0
separace, integrace,
distinkce
zjišťuje, jak snahy o
integraci vytvářejí nové
druhy separace
navrhované
intervence
proměnné
cíl výzkumu
91
Tab. 1 Analýza
Calderon, R. Greenberg,
M.T. 1999
Fitzpatrick, E., Coyle,
D, Duriex-Smith, A.,
Graham, I., Angus, D.,
Gaboury, I. 2007
Fitzpatrick, E., Coyle,
D, Duriex-Smith, A.,
Graham, I., Angus, D.,
Gaboury, I. 2007
Fitzpatrick, E., Graham,
I.D., Durieux-Smith,
A., Angus, D., Coyle,
D. 2007
8
9
10
7
číslo
článku
Ontario,
Kanada
Kanada
dotazník
Kanada
rozhovory
Kvalitativní rozhovory
Dotazník
rozhovory
dotazník
metoda výzkumu
USA,
Washington
místo výzkumu
17 rodin (21
rodičů)
48 rodin
48 rodin
36 matek
velikost vzorku
rodiče 0–4letých
neslyšících dětí
účastnících se programu
výuky mluvené řeči ze 4
intervenčních programů
ze tří měst v provincii
Ontario
rodiče dětí zahrnutí v
intervenčním programu
se zaměřením na
orální komunikaci, cca
50% s kochleárním
implantátem
rodiče dětí zahrnutí v
intervenčním programu
se zaměřením na
orální komunikaci, cca
50% s kochleárním
implantátem
rodiny užívají totální
komunikaci, děti žijí
s rodiči, děti ve věku
8–15 let
složení vzorku
porozumět významu
a důležitosti výstupů
časné identifikace z
perspektivy rodičů
nejlepší je
koordinovaná
péče a kvalitní
podávání
informací
vyřešit problém s
koordinací péče
typy služeb
pouto k dítěti, rozvoj
komunikace, sluch,
smutek, stres nad
mezery v mluvení,
diagnostický proces,
intervenční servis
nejlepší je
koordinovaná
péče a kvalitní
podávání
informací
typy služeb
Jaké jsou preference
rodičů intervenčních
služeb a liší se mezi
skupinami rodičů?
Jaké jsou preference
rodičůu intervenčních
služeb a liší se mezi
skupinami rodičů?
vybudovat
programy, které
poskytnou
rodičům
informace
o zvládání
problémů,
rozvinutí sítě
sociální podpory
pro rodiče,
pomáhat nejen v
rámci primární
péče, ale vzít
na vědomí, že
potřeby se vyvíjejí
a mění
copingové zdroje,
výsledky dětí a matek
Existují u matek
copingové zdroje, které
predikují výsledky
matek a dětí? Jsou
indexy přizpůsobení
matek signifikantně
spojeny s výsledky dětí?
navrhované
intervence
proměnné
cíl výzkumu
92
11
číslo
článku
Fitzpatrick, Elizabeth;
Angus, Doug; DurieuxSmith, Andrée; Graham,
Ian D.; Coyle, Doug.
2008,
metoda výzkumu
semistrukturované
rozhovory
místo výzkumu
Ontario,
Kanada
17 rodin (21
rodičů)
velikost vzorku
rodiče 0-4letých
neslyšících dětí
účastnících se programu
výuky mluvené řeči ze 4
intervenčních programů
ze tří měst v provincii
Ontario
složení vzorku
proměnné
potřeby rodičů a jejich
pohled na poskytované
služby, komponenty
služeb (screening,
intervence, ostatní),
koordinovaný servis,
podpora od jiných
rodičů, potřeba
informací
cíl výzkumu
1. Jaké byly vaše potřeby
poté, co jste se dozvěděli
diagnózu?, 2. Kdyby jste
mohli navrhnout systém
péče o rodiny sluchově
postižených dětí,
jaké by byly důležité
komponenty tohoto
modelu?
rodiče chtějí být
považováni za
aktivní činitele tzn., že je třeba
zahrnout rodiče
do tvorby návrhů
na podpůrné
programy, jako
problematické
se jeví počet
a vzdálenost
terapeutických
programů, žádají
sociální a finanční
podporu, kontakt
s jinými rodiči,
chybí znalosti
o přístupu ke
zdrojům pomoci a
chybí koordinace
a kooperace
jednotlivých
složek pomoci,
dostat
profesionální
pomoc při hledání
informací
navrhované
intervence
93
Freeman, B., Dieterich,
C., Rak, C. 2002
Glover, DM. 2003
Hintermair, M. 2006
13
14
12
číslo
článku
Německo
Velká Británie
USA
místo výzkumu
standardizované
dotazníky
případová studie, popis
vlastních zkušeností v
1 rodině
hloubkové rozhovory,
pozorování
metoda výzkumu
213 matek a 213
otců
1 rodina
9 rodičů, 2
prarodiče, 6
profesionálů
velikost vzorku
93% matek a 96%
otců slyšících, děti
od 4 do 13, většinou
neimplantovaní
zjistit korelaci
mezi zdroji rodičů,
sociodemografickými
proměnnými,
stresem rodičů a
socioemocionálními
problémy dětí
stres, socioemocionální
problém, osobní
zdroje, sociální
zdroje, komunikační
kompetence
pedagogové by
měli zkoumat
komunikační
potenciál každého
hluchého dítěte,
aby dosáhli
co největší
komunikační
úrovně
snažit se o co
nejčasnější
diagnózu, brát
obavy rodičů
vážně
srovnání zážitků dvou
hluchých synů (jeden s
časnou a druhý s pozdní
diagnózou)
časná diagnóza, pozdní
diagnóza, vztah s
profesionály, vliv na
slyšícího sourozence
1 rodina - matka 1
nejstarší syn slyšící, dva
synové 1 otec sluchově
postižení
doporučení pro
profesionály:
musí, vyvinout
expertní
vědomosti o
problematice,
měli by být
schopni ukázat
zdatnost ve
znakovém jazyku
vědomosti o
vývoji jazyka, měli
by mít znalosti o
smutku rodičů,
měli by mít
supervizi, měli
by poskytnout
hluchým
dětem stejný
přístup jako
dětem slyšícím.
(následují četná
doporučení
pro vzdělávací
systém, rodiče a
výzkumníky)
rodičovské rutiny, denní
aktivity, myšlenky,
chování, jazyk,
systematické bariéry,
vliv města
studovat perspektivy a
praktiky rodičů sluchově
postižených dětí žijících
ve městě
rodiče dětí od narození
do 7 let
navrhované
intervence
proměnné
cíl výzkumu
složení vzorku
94
Huttunen, K . at all.
2009.
Hyde, M., Punch, R.
2010
Jackson, C.W., Traub,
R.J. Turnbull, A.P. 2008
16
17
15
číslo
článku
USA
východ
Austrálie
Finsko
místo výzkumu
semistrukturované
rozhovory
Kvalitativní:
semistrukturované
rozhovory
Dotazník
otevřené otázky v rámci
dotazníku
dotazník
metoda výzkumu
9 rodičů 8
hluchých dětí
247 rodičů
36 rodičů
velikost vzorku
8 matek a 1 otec
participující na
předchozí studii
většinou matky,
převážně slyšící,
anglicky mluvící
rodiče dětí 2-3 roky po
implantaci
složení vzorku
komunikace,
obecné funkce,
soběstačnost,wellbeing, sociální vztahy,
vzdělání, efekt
implantace, podpora
dítěte
přání orální
komunikace, trvání
rozhodování, zdroje
informací, spokojenost
s profesionály,
obavy potenciálních
negativních dopadů,
stres spojený s
rozhodováním, kontakt
s hluchou komunitou,
zahrnutí dítěte do
rozhodování
reakce na diagnózu,
rozhodnutí, vliv
hluchoty na rodinnou
interakci, vliv hluchoty
na trávení volného času,
vliv hluchoty na hluché
dítě, podpůrný servis,
obavy o budoucnost
zkoumat zkušenosti
s rozhodováním o
implantaci
popsat vnímání
hluchoty a její vliv na
rodinu z pohledu rodičů
a zvýšit povědomí a
porozumění situaci
rodin s hluchými dětmi,
aby se zlepšila péče o ně
- navrhnout doporučení
proměnné
zjistit kvalitu života
dětí a jejich rodin po
implantaci
cíl výzkumu
být citlivý ke
všemu, co
ovlivňuje život
rodiny a zahrnout
tyto oblasti do
intervenční
péče, poskytnout
potřebné
informace,
umožnit kontakt
s ostatními
rodinami,
poskytnout
podporu všem
členům rodiny,
vyvinout akční
plán zahrnující
požadavky všech
členů rodiny,
ne jen hluchého
dítěte
pomoct získat
informace
0
navrhované
intervence
95
Jackson, Carla W.,
Wegner, Jane R.,
Turnbull, Ann P. 2010
Kluwin, T.N., Stewart,
D.A. 2000
Knutson, JF; Johnson,
CR; Sullivan, PM. 2004
Kushalnagar, P. et all.
2007
Lederberg, A.,Golbach,
T. 2002
19
20
21
22
18
číslo
článku
USA
USA
USA
USA
dotazník
dotazníky a testy
dotazníky a testy
telefonické
semistrukturované
rozhovory
46 matek
46 hluchých dětí
a jejich rodičů
106 matek
35 rodičů
23 matek hluchých dětí
a 23 matek normálně
slyšících dětí ve věku 22
měsíců, 3 a 4 roky
všichni rodiče slyšící,
převážně bílí, děti s
implantáty
57 matek hluchých dětí
čekajících na rozhodnutí
o implantaci, 22
matek dětí bez snahy o
implantaci, 27 matek
normálně slyšících dětí
rodiče dětí z
implantačního
programu
rodiče neslyšících dětí
0-6 let (průměrný věk
44 měsíců), převážně
matky, bílí Američané
207 rodičů
dotazník, škála kvality
rodinného života
(FQoL)
42 regionů
USA, většina z
Midwestu
kvalitativní analýza
odpovědí na otevřené
otázky a komentáře k
otázkám v dotazníku
složení vzorku
velikost vzorku
metoda výzkumu
místo výzkumu
0
0
inteligence dětí, chování
dětí, deprese rodičů,
raná intervence
zjišťuje vztah mezi
inteligencí dětí, depresí
rodičů a adaptibilním
chováním dětí u
kandidátů na implantaci
index rodičovského
stresu, sociální podpora,
velikost obecné a
profesionální sítě,
spokojenost se sociální
podporou, životní
uspokojení
0
způsob výchovy
srovnat způsob výchovy
hluchých dětí a dětí
normálně slyšících
jaký je vliv hluchoty
dětí na mateřský stres,
velikost sociální sítě a
sociální podporu
0
zaměřit se
na vyrovnání
resilienčních
zdrojů a
požadavků,
podporu v oblasti
emocionálních
potřeb, pomoc
s redukcí
nedostatku
času a nalézání
finančních zdrojů
motivace, nejdůležitější
Faktor rozhodování,
alternativy k
implantaci, stupeň
jistoty, komunikační
dovednosti, změny
v okruhu přátel,
očekávané přínosy,
spokojenost s rodinným
životem, vliv hluchoty
na rodinný život,
výsledky dětí, rodinná
podpora, přístup k
lokálním podpůrným
agenturám (centrum
rané péče, logoped aj)
zjistit, jak rodiny
sluchově postižených
dětí vnímají kvalitu
života a jaká je
jejich spokojenost s
výsledky dětí v oblasti
komunikace, aby mohli
navrhnout doporučení
poskytovatelům péče o
tyto rodiny
navrhované
intervence
zjistit předimplantační
apostimplantační
komunikační
dovednosti, jak se
dozvěděli o implantaci a
jak učinili rozhodnutí
proměnné
cíl výzkumu
96
Lederberg, Amy R.;
Everhart, Victoria S.
1998
Li, YL; Bain, L;
Steinberg, AG. 2004.
Minchom, S. Shepherd,
M., White, N., Hill, J.,
Lund, P. 2003
24
25
23
číslo
článku
Welsh
Kvalitativní:
semistrukturované
rozhovory
Dotazník
semistrukturované
rozhovory
dotazníky a testy
pozorování
USA
USA
metoda výzkumu
místo výzkumu
45 rodin
kvalitativně 50
rodičů
kvantitativně 83
rodičů
40 dětí s matkami
velikost vzorku
rodiny dětí 11 let a
mladší
kvalitativně: 20 dětí
starší tří let, 30 dětí
mladší tří let
kvantitativně: rodiče
dětí s průměrným
věkem 5,5 let, převážně
bílí
děti ve věku 22 měsíců a
pak ve věku 3 let
20 hluchých a 20
slyšících dětí se svými
matkami
složení vzorku
podpora a informace
v době stanovení
diagnózy, potřeby
spojené s řečí a
komunikací, potřeba
podpory, rodinný
život, kvalita služeb,
informace, rozvoj služeb
podpořit rodiče,
kteří se chtějí
učit znakovou
řeč, poskytnout
mimoškolní
aktivity a
pomoct dětem
navštěvovat tyto
aktivity, aktivity v
komunitě a kurzy
plavání, poradit
s financemi,
pomoct najít
skupiny sluchově
postižených
a podporovat
společné aktivity,
koordinovat
kontakt s
ostatními rodiči
0
rozhodování pro
implantaci, komunikace,
kvalita života, snaha
vyhnout se riziku,
hodnoty, preference
dětí,
porovnat rodičovské
rozhodování, hodnoty,
přesvědčení a
preference u rodičů
rozhodujících se pro
kochleární implantáty
pro děti
identifikovat způsoby
redukce stresu a úzkosti
zlepšením podpory a
spoluprácí agentur a
definovat standarty péče
pro audiologické služby
intervenční
programy by se
měly zaměřit
na zlepšení
podmínek pro
výuku jazyka
buď usnadnění
znakování matek
nebo poskytnutí
intenzivního
řečového tréninku
v závislosti na
potřebách dítěte
počet výroků, řeč,
úroveň řeči, vokalizace,
gesta, komunikace
matek, komunikace
dětí, doteky, vizuální
pozornost
srovnat komunikaci
hluchých dětí a jejich
slyšících matek s
komunikací slyšících
dětí a jejich slyšících
matek - zjistit, jak
hluchota ovlivňuje
rozdíly ve způsobu
komunikace
navrhované
intervence
proměnné
cíl výzkumu
97
Most, Tova; ZaidmanZait, Anat. 2001
Nikolopoulos, T.P.,
Lloyd, H., Archbold,
S., O´Donoghue, G.M.
2001
Okubo, S., Takahashi,
M., Kai, I. 2008
Rena Feigin, Miriam
Peled. 1998
27
28
29
26
číslo
článku
Israel
případová studie zavedení skupinového
intervenčního programu
semistrukturované
rozhovory
dotazník
Velká Británie
Japonsko,
Tokyo
dotazník
metoda výzkumu
Israel
místo výzkumu
10 rodin
26 rodičů,
většinou matky
43 rodičů
35 matek
velikost vzorku
převážně matky,
všechny z jednoho
intervenčního
programu, děti od 2 let
slyšící rodiče neslyšících
dětí do 12 let
rodiče dětí po
implantaci
6 matek dětí čekajících
na implantaci a
29 matek dětí po
implantaci, věkový
průměr dětí 57,9 měsíců
složení vzorku
představit model
skupinové intervence
skupinová terapie
zaměřená na
emocionální
podporu,
copingové
strategie, výměnu
informací,
zlepšení
komunikace a
konfrontaci s
realitou
poskytovat
informace,
poskytnout
následnou péči k
rozvoji jazyka
zvažování zisků a
ztát, zlepšení sluchu,
zlepšení řeči, zdravotní
komplikace, omezení
denních aktivit, cena
za implantaci, nízká
efektivita, negativní
psychologické dopady,
náhradní řešení,
podmínky souhlasu s
implantací
zjistit, jak se rodiče
rozhodují pro
implantaci
výsledky skupinové
intervence
0
očekávání rodičů,
analyzovat pohled
rodičů na implantaci
před a po roce po
implantaci, zjistit, zda se
splnila očekávání
vyvinout
intervenční
program
zahrnující
multidisciplinární
tým tým vedený
koordinátorem,
tým bude
poskytovat
informace o
všech souviseních
problémech, dále
je třeba dbát
na emocionální
podporu, dát
rodičům možnost
setkávat se s
ostatními rodiči
potřeba informací,
emocionální a sociální
podpora
vyvinout intervenční
program založený na
potřebách rodičů
navrhované
intervence
proměnné
cíl výzkumu
98
Ritter-Brinton K.
Stewart D. 1992
Robinshaw, H., Evans,
R. 2003
Spahn, C, Burger,
T., Loschmann, Ch.,
Richter, B. 2004
Tattersall, H., Young,
A. 2006
31
32
33
30
číslo
článku
Velká Británie
Německo
Velká Británie
Kanada
místo výzkumu
narativní rozhovory
dotazník
strukturovaný a
semistrukturovaný
dotazník, focus groups
dotazník s otevřenými
otázkami
metoda výzkumu
45 rodičů, 27
rozhovorů
vždy se jednalo o matku,
popřípadě matku a otce
či jiného člena rodiny,
většinou bílí a s vyšším
příjmem
52 matek a 42 otců
55 dětí s kochleárním
implantátem
profesionálové
by měli vědět
o zvýšeném
disstresu rodičů
a do terapie
integrovat
psychologické
konzultace a
pomoci stres
zvládnout
dobrá
profesionální
komunikace
zahrnující dobré
vysvětlení, citlivý
přístup, jednání
jako s rovnými,
zahrnutí do
celého procesu,
profesionální
přístup zahrnující
přátelské jednání
a ochotu
rodičovský disstres,
kvalita života rodičů,
well-being
diagnostický proces,
profesionální
komunikace, podání
informací, (citlivost,
upřímnost, otevřenost)
zjistit psychologický
disstres a kvalitu
života rodičů dětí po
implantaci a zjistit, za
slabší schopnost řeči
koreluje se zvýšeným
stresem a zhoršenou
kvalitou života
popsat zkušenosti
rodičů s diagnostickým
procesem
informace o
koordinaci
servisních služeb,
kontinuita
služeb, stejně
jako u slyšících,
identifikace
pravých potřeb
odezva rodin na
časnou identifikaci,
dostupnost informací,
vnímání vztahu rodičů
a profesionálů, hodnota
služeb zaměřených na
rodinu
zkoumá typy služeb,
které se jeví jako
žádoucí pro rodiny
hluchých dětí ve věku
od 0 do 5 let ve vztahu k
zájmům britské vlády
poskytovatelé služeb
speciálního vzdělávání a
jazykové terapie, rodiče
účastní v focus groups
313 institucí
poskytující služby
a v nich byli
osloveni jednotliví
pracovníci, 77
rodičů
94 rodičů
zřídit třídy
zaměřené na
různé úrovně
užívání jazyka,
programy
zaměřené na
domácí péči,
večerní kurzy,
podpůrné skupiny
znakování,
videoprogramy,
možnost sociální
interakce s
ostatními
užívání znakového
jazyka, hodnocení
služeb
navrhované
intervence
prozkoumat potřeby
služeb u rodin hluchých
dětí užívajících znakový
jazyk
proměnné
cíl výzkumu
rodiny hluchých dětí
od 2 do 12 let užívající
znakový jazyk
složení vzorku
7 rodin
velikost vzorku
99
Weisel, A., Most, T.,
Michael, R. 2007
Young, A., Tatersall,
H. 2007
Young, A.M. 1999
Zaidman-Zait A. 2008
35
36
37
34
číslo
článku
Kanada
Velká Británie
Velká Británie
Israel
místo výzkumu
rozhovor
semistrukturované
rozhovory
narativní rozhovory
dotazník
metoda výzkumu
31 rodičů
24 respondentů
45 rodičů, 27
rozhovorů
64 matek
velikost vzorku
26 matek a 5 otců dětí s
implantátem
12 rodičů (2 otcové), 6
učitelů, 6 konzultantů
vždy se jednalo o matku,
popřípadě matku a otce
či jiného člena rodiny,
většinou bílí a s vyšším
příjmem
matky dětí po
implantaci (9 měsíců
- 14 let)
složení vzorku
zjistit, jaké jsou
každodenní problémy
rodičů dětí s implantáty
a zjistit vztah mezi
každodenními
problémy, stresem a
životním uspokojením,
zkoumat interpersonální
vztahy rodičů jako
základ pro řešení
problémů
zprostředkovat
rodičům přístup
k hluchým
dospělým
intervence
by měla být
zaměřená na
pomoc rodičům
zvládat specifické
každodenní
problémy, jako
chování dítěte,
boj s používáním
implantátu
hluchota, život hluchých
nevýhody implantátu,
obtíže v komunikaci,
chování dětí a jejich
charakter, socializace,
rodičovská role, finanční
obtíže, služby, potřeba
ostatním vysvětlovat
hluchotu a obhajovat
dítě, obavy o vzdělání
dítěte
co nejčasnější
diagnóza, být
citlivý k potřebám
časná diagnóza,
očekávání jazykového
vývoje
zjistit, jak je pro
rodiče důležité zjistit
včas diagnózu a jejich
očekávání o pokroku v
jazyku
zjistit, jak je zkušenost
s přizpůsobováním
se hluchému dítěti
ovlivněna kulturně
lingvistickým modelem
hluchot
profesionálové
by měli rodičům
pomoct reálná
očekávání
od výsledků
implantace,
neboť rodiče
mají tendenci
přeceňovat šance
zákroku a pak
jsou zklamaní
koheze, adaptibilita,
stres, postoje, očekávání
zkoumá vztah mezi
rodiným stresem a
postoji k implantaci
v průběhu času - po
implantaci, do tří let od
implantace a po třech
letech
navrhované
intervence
proměnné
cíl výzkumu
100
Zaidman-Zait, A. 2007
číslo
článku
38
Kanada
místo výzkumu
dotazník, rozhovor
metoda výzkumu
28 rodičů
velikost vzorku
15 matek a 13 otců (z
toho 12 manželský pár)
dětí s kochleárním
implantátem
složení vzorku
proměnné
identifikace úspěchů,
sdílení zkušeností,
profesionální podpora,
rodinní přátelé,
intervenční služby,
řeč, personální zdroje,
přijetífaktu hluchoty,
profesionální, vedení,
náležení ke komunitě
časné intervence,
užívání znakového
jazyka, pozorování
dítěte s implantátem,
podpůrná pracoviště,
rehabilitace,
charakteristiky dítěte,
manželský vztah,
podpora péče o dítě,
vazby s hluchými
dospělými, důvěra
rodičů v rozhodnutí,
finanční podpora
cíl výzkumu
popsat a kategorizovat
znaky, které rodiče
dětí s implantátem
považují za ty, které
jim usnadňují zvládání
stresu
profesionální
přístup, podání
informací
navrhované
intervence
101
39
číslo
článku
Zaidman-Zait, Anat,
Most, Tova. 2005
Israel
místo výzkumu
dotazník
metoda výzkumu
35 matek
velikost vzorku
matky dětí ve věku
od 0-7 let, které se
připravují na implantaci
(6) nebo jsou po
implantaci (29)
složení vzorku
proměnné
schopnost komunikovat,
sociální dovednosti,
výsledky ve škole,
změny v životě,
požadavky rehabilitace,
stres, očekávání matek,
vztah s profesionály
cíl výzkumu
zkoumá očekávání
matek o vývoji jejich
hluchých dětí a
očekávání spojená s
implantací
profesionálové
by měli rodičům
zdůrazňovat
širokou variabilitu
výsledků po
kochleární
implantaci a
dostatečně a
jasně vysvětlit
rehabilitační
program, měli by
rodiče informovat
o nových
poznatcích
plynoucích
z výzkumů,
přitom by si měli
uvědomovat,
že rodiče mají
tendenci věřit v
dobrý výsledek,
měli by být
nekritičtí a
zdržet se pokusů
přesvědčovat
rodiče, aby snížili
svá očekávání,
podporovat
profesionální
vztah, musí
být připraveni
rozeznat
problémy rodičů a
dětí s komunikací
a musí být
schopni jim
pomoct,
navrhované
intervence
102
103
Diskuse a závěr
Z celkového počtu 39 analyzovaných studií bylo 15 studií kvantitativního charakteru,
14 studií kvalitativního charakteru a 10 studií užívá kombinaci těchto metod. Nejvíce
(celkem 8) studií bylo uveřejněno v Journal Of Deaf Studies And Deaf Education. Pět
studií bylo uveřejněno v American Annals of the Deaf. Deset časopisů, ve kterých byly
studie publikovány (celkem 26 článků), oborově korespondovaly (např. American Journal of Audiology, Arch Otolaryngol head neck surg, Cochlear Implants International,
Ear and hearing, Deafness and Education International apod.), dalších 11 časopisů
(celkem 13 článků) nebylo tematicky zaměřeno primárně na problematiku neslyšících
(např. Child Abuse & Neglect, Child and Family Behavior Therapy, Qualitative Sociology Review atd.). Nejvíce studií bylo vydáno v letech 2007–2008, celkem 13. Nejvíce
výzkumů zaměřených na tuto oblast bylo provedeno na území Spojených států Amerických (12 studií) a Velké Británie (10 studií). Šest studií pochází z Kanady, 4 z Izraele
a 3 z Německa. Po jedné prezentované studii si připsalo Finsko, Švédsko, Japonsko
a Austrálie.
Ze zpracovaného přehledu vyplývá, že většina zkoumaných studií vyvinula vlastní doporučení pro pomoc rodičům se sluchově postiženými dětmi. Tato doporučení vychází
z analyzovaných potřeb rodičů. Nejčastěji předpokládané problémy a z nich plynoucí
potřeby rodičů byly: potřeba informací (3, 7, 8, 9, 11, 12, 16, 17, 26, 28, 29, 33, 34, 38,
39), stres (4, 6, 10, 14, 16, 22, 32, 34, 39), rodinná a emocionální podpora (4, 6, 7,
12, 13, 17, 18, 22, 26, 29, 32, 33, 35). Studie navrhují zaměřit se zejména na podporu
v oblasti emocionálních potřeb (4, 6, 7, 12, 13, 17, 18, 22, 26, 29, 32, 33, 35), pomoc
s redukcí nedostatku času a nalézání finančních zdrojů (11, 18, 25), vyřešit problém
s koordinací péče (3, 8, 9, 10, 26, 31). Rodiče chtějí být do léčby a rehabilitace dítěte
co nejvíce zapojováni a chtějí znát možnosti tohoto zapojení (2, 11, 17, 25, 33). Zároveň
chtějí mít přesné, včasné a pravdivé informace o stavu svého dítěte a možnostech léčby
(3, 7, 8, 9, 11, 12, 16, 17, 26, 28, 29, 33, 34, 38, 39), stres (4, 6, 10, 14, 16, 22, 32, 34, 39).
To vyžaduje od pomáhajícího personálu dobré komunikační schopnosti, profesionální
přístup a umění vcítit se do dané situace (6, 12, 17, 32, 33, 38, 39). Četné studie nabádají k vytvoření podpůrných skupin, protože rodiče se chtějí naučit s dítětem komunikovat a zároveň mít možnost sdílet zkušenosti s jinými rodiči stejně postižených dětí
(7, 11, 17, 25, 26, 29, 30, 36). Více informací naleznete v odpublikovaných výsledcích
Olecká, Ivanová (2012) a Olecká, Špatenková (2012). Resiliencí rodičů se žádná studie
nezabývala, pouze dvě studie se zaměřovaly komplexněji na potřeby rodičů. Nejčastěji
104
předpokládané problémy a z nich plynoucí potřeby rodičů byly: potřeba informací, problémy v rodinném životě, stres, rodinná a emocionální podpora.
Ačkoli byl kladen při rešerších velký důraz na vyhledávání užití diagnostiky NANDA
International, nebylo v žádné z analyzovaných studií této klasifikace použito. Následná
kvalitativní sekundární analýza obsahů proto bude užívat v rámci kódování a interpretace dat tuto terminologii jako výchozí pro názvy kódů. Doporučené intervence nebyly
součástí každého textu. Z jednoznačných doporučení nejvíce studií zdůrazňuje, že je
třeba dbát na kvalitní profesionální komunikaci s rodiči malých pacientů, která zahrnuje srozumitelné, pravdivé a úplné podání informací o stavu dítěte a výhledech do
budoucna.
Jedná se o velmi náročnou metodu výzkumu vyžadující kompetence v rešeršní i analytické oblasti. V úvodu je třeba velmi důsledně specifikovat výzkumnou otázku. Výzkumná
otázka musí být formulována jednoznačně a konkrétně, je třeba znát klíčová slova i terminologické varianty, ve kterých se o zkoumané problematice píše. O způsobu, jak provádět rešerše, je vhodné se informovat u zkušeného pracovníka knihovny, který může
pomoci i se zajištěním dostupnosti zvolených statí. Zvolená zařazovací a vyřazovací kritéria musí být formulována tak, aby nedošlo k nechtěnému vyřazení stěžejního článku.
Z důvodu kontroly správnosti postupu je třeba do procesu výběru článků k analýze přizvat nezávislého výzkumníka, aby byl dodržen požadavek objektivity. Při studiu a analýze materiálů je třeba mít neustále na mysli výzkumnou otázku a hledat pouze takové
informace, které napomohou jejímu vyřešení. Jedině tak je zajištěno, že se výzkumník v množství informací nebude ztrácet. Cílem studie by mělo být hledání souvislostí
v rámci výsledné množiny vědeckých poznatků (Potomková, 2004, s. 105). K tématu pro
rozšíření povědomí o různých typech přehledů doporučujeme dále nastudovat: MAREŠ,
J. 2013. Přehledové studie: jejich typologie, funkce a způsob vytváření. Pedagogická
orientace. 23(4): 427–457.
105
GOFFMAN, E. 1974. Frame analysis: An essay on the organization of experience. Harvard University
Press.
GOFFMAN, E. 2003. Stigma. Praha: Slon. ISBN 80-86429-21-0.
GREEN, S. E. 2003. „What do you mean ‚what‘s wrong with her?’“: stigma and the live sof families of children with disabilities. Social Science & Medicine. 57: s. 1361–1374.
GREENHALGH, T. 2003. Jak pracovat s vědeckou publikací. Základ medicíny založené na důkazu.
1. vyd. Praha: Grada. 208 s. ISBN 80-247-0310-6.
HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum. 1. vyd. Praha: Portál. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada.
332 s. ISBN 80-247-1362-4.
OLECKÁ, I. IVANOVÁ, K. 2012. Resilience rodičů sluchově postižených dětí – systematic review. PROFESE on-line [online]. 5(2): 16–26. ISSN 1803-4330. Dostupné z: http://profeseonline.upol.cz/upload/
soubory/2012_02/04_olecka.pdf
OLECKÁ, I., ŠPATENKOVÁ, N. 2012. Identifikace problémů a stanovení příslušných intervencí u rodičů
sluchově postižených dětí pomocí metody EBN. In Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie. 2(1):
33–40. ISSN 1338-6263.
POTOMKOVÁ, J. 2004. Význam systematických přehledů pro medicínu založenou na důkazu. Pediatrie
pro praxi, č. 2, s. 105–106. ISSN 1803-5264. Dostupné z: http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped200402-0017.php
RITCHIE, J., SPENCER, L. 2001. Qualitative data analysis for applied policy research. In BRYMAN, A.,
BURGESS, R. G. Analysing qualitative data. London: Routledge. ISBN 0-415-06063-X.
SLOWÍK, J. 2007. Speciální pedagogika. Praha: Grada Publishing.
ŠPATENKOVÁ, N. a kol. 2004. Krize. Psychologický a sociologický fenomén. Praha: Grada.
ISBN 80-247-0888-4.
VÁGNEROVÁ, M., STRNADOVÁ, I., KREJČOVÁ, L. 2009. Náročné mateřství. Být matkou postiženého
dítěte. Praha: Karolinum.
VODÁČKOVÁ, D. a kol. 2002. Krizová intervence. Praha: Portál. ISBN 80-7178-696-9.
WARNER-CZYZ, A., LOY, B., ROLAND, P. S., TONG, L., TOBEY, E. A. 2009. Parent versus child assessment of quality of life in children using cochlear implants. International Journal of Pediatric Otorhinolaryngology. 73 (10): 1423–1429.
106
Analyzované zdroje
ÅKERSTRÖM, M., JACOBSSON, K. Expressing and Examining Morality in Everyday Life: Social
Comparisons among Swedish Parents of Deaf Children. Qualitative Sociology Review. 2009, vol. 5, issue
2, p. 54-69. 16p. ISSN 17338077.
ANAGNOSTOU, F., GRAHAM, J., CROCKER, S. A preliminary study looking at parental emotions
following cochlear implantation. Cochlear Implants International. 2007, vol. 8, no. 2, p. 68-86. ISSN
14670100.
ARCHBOLD, S., TRACEY, S., O‚NEILL, C., LUTMAN, M., GREGORY, S. Outcomes from Cochlear
Implantation for child and family: Parental perspectives. Deafness and Education International. 2008,
vol. 10, no. 3, p. 120-142. ISSN 1557-069X.
ÅSBERG, K., VOGEL, J., BOWERS, C. Exploring Correlates and Predictors of Stress in Parents of
Children Who are Deaf: Implications of Perceived Social Support and Mode of Communication. Journal
of Child & Family Studies. 2008, vol. 17, no. 4, p. 486-499. ISSN 10621024.
BRUBAKER, R. G., SZAKOWSKI, A. Parenting Practices and Behavior Problems Among Deaf Children.
Child & Family Behavior Therapy. 2000, vol. 22, no. 4, p. 13-28. ISSN 07317107.
BURGER, T., SPAHN, C., RICHTER, B., EISSELE, S., ERWIN, L., BENGEL, J. Parental distress: The initial phase of hearing aid and cochlear implant fitting. American Annals of the Deaf. 2005, vol. 150, no. 1,
p. 5-10. ISSN 0002-726X.
CALDERON, R., GREENBERG, M. T. Stress and Coping in hearing Mothers of Children with Hearing
Loss: Facotors Affecting Mother and Child Adjustment. American Anals of the Deaf. 1999, vol. 144, no. 1,
p. 7-18. ISSN 0002-726X.
FEIGIN, R., PELED, M. Intervention with groups of parents of preschool children with hearing loss.
VOLTA REVIEW. 1998, vol. 100, issue 1, p. 19-27. 9p. ISSN 0042-8639.
FITZPATRICK, E., COYLE, D, DURIEX-SMITH, A., GRAHAM, I., ANGUS, D., GABOURY, I. Parents‚preferences for servises for children with hearing loss: a conjoint analysis study. Ear and hearing. 2007,
vol. 28, no. 6, p. 842-849. ISSN 1538-4667.
FITZPATRICK, E. et al. Parents‘ Needs Following Identification of Childhood Hearing Loss. American
Journal of Audiology. 2008, vol. 17, issue 1, p. 38-49. 12p, 2 Charts. ISSN 10590889.
FITZPATRICK, E. et al. Parents‚ perspectives on the impact of the early diagnosis of childhood hearing
loss. International journal of audiology. 2007, 46, p. 97-106. ISSN 1708-8186.
FREEMAN, B., DIETERICH, C., RAK, C. The struggle for language: pecpectives and pracitces of urban
parents with children who are deaf or hard of hearing. American Annals of the Deaf. 2002, vol. 147,
issue 5, p. 37-44. 8p. ISSN 0002-726X.
GLOVER, DM. The deaf child - challenges in management: a parent‘s perspective. International Journal
Of Pediatric Otorhinolaryngology. 2003, 67, p. 197-200. 4p. ISSN 0165-5876.
107
HINTERMAIR, M. Parental resources, parentel stress, and socioemotional development of deaf and
hard of hearing children. Journal of Deaf studies and deaf education. 2006, vol. 11, no. 4, p. 493-507.
ISSN 1081-4159.
HUTTUNEN, K. et al. Parents‘ views on the quality of life of their children 2-3 years after cochlear
implantation. International Journal Of Pediatric Otorhinolaryngology. 2009, vol. 73, issue 12, p. 17861794. 9p. ISSN 0165-5876.
HYDE, M., PUNCH, R., KOMESAROFF, L. Coming to a Decision About Cochlear Implantation: Parents
Making Choices for their Deaf Children. Journal Of Deaf Studies And Deaf Education. 2010, vol. 15,
no. 2, p. 162-178. ISSN 1081-4159.
JACKSON, C. W., WEGNER, J. R., TURNBULL, A. P. Family Quality of Life Following Early Identification of Deafness. Language, Speech, & Hearing Services in Schools. 2010, vol. 41, no. 2, p. 194-205. ISSN
01611461.
JACKSON, C. W., TRAUB, R. J., TURNBULL, A. P. Parents‚experiences with childhood deafness: implications for family – centered servises. Communication disorders quarterly. 2008, issue 29, p. 82-98. 17p.
ISSN 1538-4837.
KLUWIN, T. N., STEWART, D. A. Cochlear Implants for Younger Children: A Preliminary Description
of the Parental Decision process and Outcomes. American Annals of the Deaf. 2000, vol. 145, no. 1,
p. 26-32. ISSN 0002-726X.
KNUTSON, J. F., JOHNSON, C. R., SULLIVAN, P. M. Disciplinary choices of mothers of deaf children
and mothers of normally hearing children. Child Abuse & Neglect. 2004, vol. 28, no. 9, p. 925-937.
ISSN 0145-2134.
KUSHALNAGAR, P. et al. Intelligence, parental depression, and behavior adaptability in deaf children
being considered for cochlear implantation. Journal Of Deaf Studies And Deaf Education. 2007, vol. 12,
no. 3, p. 335-349. ISSN 1081-4159.
LEDERBERG, A. R., EVERHART, V. S. Communication between deaf children and their hearing mothers:
The role of language, Gesture, and vocalizations. Journal of Speech, Language & Hearing Research.
1998, vol. 41, no. 4, p. 887. ISSN 10924388.
LEDERBERG, A., GOLBACH, T. Parenting stress and social support in hearing mothers of deaf and hearig children: a longitudinal study. Journal of Deaf studies and deaf education. 2002, vol. 7, no. 4, p. 330345. ISSN 1081-4159.
LI, Y. L., BAIN, L., STEINBERG, A. G. Parental decision-making in considering cochlear implant technology for a deaf child. International Journal Of Pediatric Otorhinolaryngology. 2004, vol. 68, no. 8,
p. 1027-1038. ISSN 0165-5876.
MINCHOM, S., SHEPHERD, M., WHITE, N., HILL, J., LUND, P. Service needs of hearing-impaired children and their families: report of a survey of parental attitudes. Deafness and educationa international.
2003, vol. 5, no. 2, p. 93-107. ISSN 1464-3154.
108
MOST, T., ZAIDMAN-ZAIT, A. The Needs of Parents of Children with Cochlear Implants. Volta Review.
2001, vol. 103, no. 2, p. 99. ISSN 00428639.
NIKOLOPOULOS, T. P., LLOYD, H., ARCHBOLD, S., O‚DONOGHUE, G. M. Pediatric Cochlear Implantation: The Parent‘s Perspective. Arch Otolaryngol head neck surf. 2001, vol. 127, no. 1, p. 363-367.
ISSN 0886-4470.
OKUBO, S., TAKAHASHI, M. A. KAI, I. How Japanese parents of deaf children arrive at decisions regarding pediatric cochlear implantation surgery: A qualitative study. Social Science and Medicine. 2008,
issue 66, p. 2436-2447. 12p. ISSN 02779536.
RITTER-BRINTON, K., STEWART. D. Hearing parents and deaf children. Some perspectives on sign
communication and service delivery. American Annals of the Deaf. 1992, p. 85-91. ISSN 0002-726X.
ROBINSHAW, H., EVANS, R. Service provision for pre-school children who are dech: parents’ perspectives. Journal of social work in disability and rehabilitaton. 2003, vol. 2, no. 1, p. 3-39. ISSN 1536-710X.
SPAHN, C., BURGER, T., LOSCHMANN, CH., RICHTER, B. Quality of life and psychological disterss in
parents of children with a cochlear implant. Cochlear Implants International. 2004, vol. 5, no. 1, p. 13-27.
ISSN 14670100.
TATTERSALL, H., YOUNG, A. Deaf children identit trough newborn hearing screening: parents experiences of the diagnostics process. Child: care, health and development. 2006, 32, p. 33-45. 13p.
ISSN 1365-2214.
WEISEL, A., MOST, T., MICHAEL, R. Mothers‚ stress and expectations as a function of time since
child‘s cochlear implantation. Journal of Deaf studies and deaf education. 2007, vol. 12, no 1, p. 55-64.
ISSN 1081-4159.
YOUNG, A., TATERSALL, H. Universal newborn hearings screening and early identification of deafness:
parents ’ responses to knowing early and their expectations of child communication development. Journal of Deaf studies and deaf education. 2007, vol. 12, issue 2, p. 209-220. 12p. ISSN 1465-7325.
YOUNG, A., TATTERSALL, H. Parents of deaf children evaluative accounts of the process and practise of
universal newborn hearing sceeening. Journal of Deaf studies and deaf education. 2005, 10, p. 134-145.
12p. ISSN 1465-7325.
YOUNG, A. M. Hearing parents‘ adjustment to a deaf child – the impact of a cultural-linguistic model of
deafness. Journal Of Social Work Practice. 1999, vol. 13, issue 2, p. 157-172. 16p. ISSN 0265-0533.
ZAIDMAN-ZAIT, A. Parenting a child with a cochlear implant: a critical incident study. Journal of Deaf
studies and deaf education. 2007, vol. 12, no. 2, p. 221-241. ISSN 1081-4159.
ZAIDMAN-ZAIT, A. Everyday problems and stress faced by parents of children with cochlear implants.
Rehabilitation Psychology. 2008, vol. 53, no. 2, p. 139-152. ISSN 1939-1544.
ZAIDMAN-ZAIT, A., MOST, T. Cochlear Implants in Children with Hearing Loss: Maternal Expectations
and Impact on the Family. Volta Review. 2005, vol. 105, no. 2, p. 129-150. ISSN 00428639.
Competence of academic staff – PhD supervisors in the nursing study program
109
Kompetence akademických pracovníků
– školitelů v doktorském studijním programu
ošetřovatelství
Competence of academic staff – PhD
supervisors in the nursing study program
Dagmar Tučková1, Ivana Olecká1, Lubica Juríčková1, Kateřina Ivanová1
1
[email protected]
110
Kompetence akademických pracovníků – školitelů v doktorském studijním
programu ošetřovatelství
Abstrakt
Úvod
Doktorský studijní program (dále DSP) Ošetřovatelství je na Fakultě zdravotnických věd
akreditovaný od roku 2008 (akreditace trvá do roku 2016). Doba jeho trvání je nastavena na 3 roky. V akademickém roce 2013/2014 úspěšně ukončili doktorské studium
první tři doktorandi. Úspěšné ukončení Ph.D. studia je však komplexem (nejen) časově
náročných činností. Jeden z nejdůležitějších aspektů pro fungující chod doktorského
studijního programu jsou kompetentní školitelé. Cílem příspěvku je představit design
výzkumu a dílčí výsledky získané při výzkumu kompetencí akademických pracovníků –
školitelů, kteří mají zkušenost s vedením studentů DSP na Fakultě zdravotnických věd
Univerzity Palackého v Olomouci.
Soubor a metody
Design výzkumu byl koncipován tak, aby přinesl základní poznatky týkající se kompetencí školitelů nejen v doktorském studijním programu Ošetřovatelství na Fakultě
zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci (dále FZV UP). Základní otázka
výzkumu zněla: Kompetence dobrého školitele jsou…? Výzkum byl realizován ve čtyřech etapách; zúčastnily se ho dvě cílové skupiny: 1. akademičtí pracovníci, kteří mají
hodnost školitele v nelékařských zdravotnických oborech a mají zkušenost s vedením
doktorandů – nelékařských zdravotnických pracovníků; 2. studenti/absolventi DSP
Ošetřovatelství. V první etapě byla provedena literární rešerše a operacionalizace pojmu
kompetence. Druhá etapa zahrnovala sběr dat pomocí polostrukturovaných rozhovorů
s akademickými pracovníky s hodností školitele, s druhou cílovou skupinou byla provedena focus group. Třetí etapa zahrnovala analýzu získaných dat u obou zkoumaných
skupin. Byla provedena frekvenční analýza z polostrukturovaných rozhovorů s první
skupinou; sorting a rating poznatků z focus group s druhou skupinou. Plán čtvrté etapy
zahrnuje tvorbu kvantitativního nástroje (dotazníku) pro potřeby diagnostiky kompetencí školitelů DSP Ošetřovatelství na FZV UP v Olomouci.
111
Výsledky
V první etapě byla provedena rešerše literárních zdrojů a na základě této rešerše byl
operacionalizován pojem kompetence. Byly využity zdroje jak domácí, tak zahraniční
literatury. Druhá etapa přinesla poznatky od obou zkoumaných cílových skupin, které
budou komparovány a interpretovány pro potřeby čtvrté etapy výzkumu (tvorba kvantitativního nástroje).
Závěr
Design výzkumu je koncipován tak, aby přinesl základní poznatky týkající se žádoucích
kompetencí akademických pracovníků – školitelů v doktorském studijním programu
Ošetřovatelství.
Klíčová slova
kompetence, akademický pracovník, školitel, doktorský studijní program, studenti FZV
UP v Olomouci
112
Abstract
Introduction
Nursing, PhD program was established at the Faculty of Health Sciences in 2008 (accreditation lasts until 2016). Its duration is set to 3 years. First three, PhD students finished
successfully in the academic year 2013/2014. The successful finish of the, PhD study is
a complex (not only) time – consuming activities. One of the most important aspects for
functional operation of the doctoral program are competent supervisors. The aim of the
paper is to present the research design and partial results obtained during the research
competencies of academic staff – supervisors who have an experience with a supervision of, PhD students at the Faculty of Health Sciences at Palacký University Olomouc.
Sample and methods
The research design was designed to bring basic knowledge concerning the competence
of supervisors not only in the doctoral program of Nursing at the Faculty of Health
Sciences, Palacký University Olomouc. The basic research question was: Competence
good superviors are? The research was conducted in four stages; it was attended by two
target groups: 1. academics who hold the rank of supervisor in non-medical fields and
have experience with leading, PhD students – paramedical staff; 2. students/graduates
in the doctoral programme of Nursing. In the first phase a literature review and operationalization of the term of competence was conducted. The second phase included
the collection of data through semi-structured interviews with academic staff with the
rank of supervisor and the second target group conducted focus group. The third phase
included an analysis of the data obtained from the two groups. It was a freaquency analysis of semi-structured interviews with the first group; sorting and rating findings from
focus group with the second group. Plan of the fourth stage involves the formation of
a quantitative tool (questionnaire) for the diagnosis of competencies of supervisors
in the doctoral study programme of Nursing at the Faculty of Health Sciences at the
Palacký University Olomouc.
113
Results
In the first phase were conducted searches of literary sources and on the basis of this
research was operationalized the term of competence. The sources of national and foreign literature were used. The second phase brought knowledge from both analyzed target groups that will be compared and interpreted for the purposes of the fourth phase of
research (quantitative instrument).
Conclusion
Research design is designed to bring basic knowledge concerning the desirable competencies of academic staff – supervisors in the doctoral program of Nursing.
Key words
competence, academic staff, supervisor, doctoral study program, students of the Faculty
of Health Sciences Palacký University Olomouc
114
Úvod
Podle Směrnice děkana FZV UP ke Studijnímu a zkušebnímu řádu UP v Olomouci
může být školitelem studenta doktorského studijního programu nositel akademického
titulu Ph.D., CSc., DrSc. Školitel každoročně hodnotí průběh doktorského studia podle
individuálního studijního plánu a zdůvodňuje doporučení nebo nedoporučení k pokračování ve studiu. V závěru studia školitel dává vyjádření ohledně disertační práce, tedy
jestli tato splňuje požadavky potřebné pro její obhájení. Podle Směrnice děkana LF UP
ke Studijnímu a zkušebnímu řádu UP v Olomouci je školitel v doktorském studijním
programu (dále jen DSP) profesor nebo docent, případně jiný významný odborník,
který je držitelem vědecké hodnosti. Vede studenta DSP v průběhu jeho studia odborně
i organizačně, provádí kontrolu plnění studentových studijních povinností. Školitel
vede studenta DSP při zpracování disertační práce. Jedná se o činnost, která zahrnuje
pedagogické, vědecké a odborné dovednosti a způsobilosti, a vytváření takových podmínek, které povedou k úspěšnému završení DSP tvorbou a obhajobou disertační práce.
Každý školitel by měl mít osvojené kompetence, pomocí nichž vede studenta doktorského studijního programu k jeho úspěšnému dokončení. Národní soustava povolání
(dále jen NSP) strukturuje kompetence podle následujícího modelu (viz obr. 1):
Struktura
kompetenčního
modelu NSP
Měkké kompetence
Obecné dovednosti
Odborné znalosti a
dovednosti
Obr. 1 Struktura kompetenčního modelu NSP1
Definice pojmu (klíčová) kompetence není jednotná. Tureckiová a Veteška (2008) definují kompetence jako jedinečnou schopnost člověka úspěšně jednat a dále rozvíjet svůj
1
Kompetenční model NSP. Databáze kompetencí. [online]. Praha: Národní soustava povolání.
Dostupné z: http://kompetence.nsp.cz/napoveda.aspx
115
potenciál na základě integrovaného souboru individuálně specifických zdrojů (schopností, dovedností, znalostí, zkušeností, postojů, hodnost apod.), a to v konkrétním kontextu různých úkolů, činností a životních situací, spojenou dále s možností a ochotou
(motivací) rozhodovat a nést za svá rozhodnutí odpovědnost.
Klimeš a Kazík (in Vaněk a kol., 2013) uvádějí, že kompetenční model vysokoškolského
učitele vyjadřuje soubor znalostí a dovedností, které by měl využívat pro výkon svého
povolání; a je tvořen:
• odbornými znalostmi a dovednostmi,
• obecnými dovednostmi,
• měkkými kompetencemi (srov. s kompetenčním modelem NSP).
Lze říci, že základními prvky při operacionalizaci pojmu kompetence jsou znalosti,
dovednosti a zkušenosti, někdy jsou přidružovány postoje, hodnoty, osobnostní charakteristiky či dispozice jedince. Kompetence mohou být definovány jako kombinace
schopností, znalostí, dovedností a postojů, které jedinec potřebuje pro svůj osobní/
osobnostní rozvoj a také k uplatnění v pracovním životě; můžeme je tedy označit za
klíčové. Osvojování a rozvíjení (klíčových) kompetencí je tedy u školitele DSP zásadním
nástrojem pro lepší efektivitu při vedení studenta v doktorském studijním programu.
Otázkou však stále zůstává: „Jaké kompetence by měl mít školitel, aby dovedl doktoranda k úspěšnému ukončení Ph.D. studia?“, resp. „Jaké kompetence má dobrý školitel?“ Gill a Burnard (2008) uvádějí, že stěžejní důležitost při vedení doktoranda by měla
být kladena hlavně na učení, vedení, doporučování a podporu. Trinity College Dublin
(University of Dublin, 2011) zveřejnila tabulku mapující klíčové kompetence, které
zefektivňují praxi školitelů studentů v doktorském studijním programu. Mezi klíčové
nástroje patří: nezbytné předpoklady studenta k Ph.D. studiu, které si školitel ověřuje,
vztah doktoranda a školitele, pomoc školitele, dohled nad výzkumem doktoranda, školení a rozvoj doktoranda, starost o „blaho“ doktoranda, osvojené kompetence školitele
a dohled vyššího orgánu nad školiteli.
Barnettová (2013) uvádí, že doktorské studium je tvořeno devíti základními komponenty. První etapou je přijetí studenta, během něhož se studenti seznamují s formálními požadavky a jsou včleňováni do akademického života. Druhým krokem je
vytváření vztahu mezi školitelem a doktorandem, které podle Barnettové trvá zhruba
jeden rok. Třetím komponentem podílejícím se na vedení doktoranda je každoroční
116
hodnocení doktoranda, jeho pokroků a přetrvávající mapování jeho rozvoje. Mezi další
činnosti/komponenty při vedení doktoranda Barnettová zahrnuje přípravu doktoranda na jeho vlastní výzkum, podporu a pomoc při psaní odborných článků, publikací atd., pomoc při psaní a následné obhajobě disertační práce, příprava na budoucí
kariéru apod.
Sheehan (1993) uvádí, že vztah mezi školitelem a doktorandem by měl být emocionálně
a intelektuálně na výši, a proto se utváří i několik let (srov. Barnettová, 2013). Dobré
vedení ze strany školitele také zahrnuje poskytování dostatečného množství povzbuzování, podpory, konstruktivní a kritický přístup, povzbuzující a rozvíjející nezávislé myšlení a různé způsoby práce.
V průběhu vedení však mohou nastávat také problémy, které nejčastěji pramení s odlišných očekávání školitelů a doktorandů.
Gill a Burnard (2008) uvádějí očekávání, která mají doktorandi od svých školitelů:
• podpora, povzbuzování, vedení a poskytování rad,
• kritika, pokud je vhodná, v konstruktivním a povzbuzujícím duchu,
• být dostupný a k dispozici,
•
číst a komentovat napsané práce v přijatelném čase,
• pokud je to vhodné, ujišťovat se, že student má adekvátní vybavení a prostředky
pro práci,
• ujišťovat se, že studenti mají k dispozici vhodné výzkumné nástroje a jiné náležitosti a potřebný trénink,
• asistovat při psaní zpráv o pokroku studenta,
• být entuziastický, angažovaný, informovaný a dostižitelný,
• pokud je to možné a vhodné, pomáhat studentům s akademickými i osobními
problémy, které by mohly narušit hladký průběh výzkumu.
Z výše uvedeného vyplývá, že vedení doktorandů není pouze jednostranně orientovaný proces, přesto je školitel stěžejním činitelem v procesu Ph.D. studia. Osvojení si
klíčových kompetencí je pro školitele elementární a napomáhá k dosahování lepších
117
výsledků a k větší efektivnosti vzdělávacího procesu nejen u doktoranda, ale i u školitele
samotného.
Náš výzkum byl proto zaměřen na analýzu kompetencí školitelů při vedení doktorských
prací studentů v nelékařských zdravotnických oborech. Cílem příspěvku je prezentovat
design výzkumu a dílčí výsledky získané při výzkumu kompetencí akademických pracovníků – školitelů, kteří mají zkušenost s vedením studentů DSP na FZV UP v Olomouci.
Soubor a metody
Výzkumný design byl koncipován tak, aby podal základní přehled kompetencí akademických pracovníků při vedení studentů v doktorském studijním programu. Jak bylo
uvedeno výše, kompetence označují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů
a hodnot, které se vzájemně prolínají a jsou důležité pro rozvoj každého člena společnosti. Základní otázka metodiky výzkumu zněla: „Jaké jsou kompetence školitelů, které
vedou k úspěšnému ukončení Ph.D. studia?“ Výzkum byl rozdělen do čtyř etap.
V první etapě byla provedena literární rešerše. Pro tyto účely byla stanovena vyhledávací strategie použitím formátu PICo1 (evidence-based approach) pro kvalitativní
výzkum, kde:
P – akademický pracovník
I – kompetence; akademický pracovník mající kompetence, ovlivnění úrovně kompetencí studentů Ph.D., velikost/rozsah zkušeností ve školitelových kompetencích při
vedení doktorandů
C – úspěšně ukončené Ph.D. studium
Literární rešerše byla provedena v databázích ERIC, ProQuest Educational Journal,
Google Scholar. Na základě zjištěných informací z literárních zdrojů byl operacionalizován pojem kompetence.
1
Pokud se jedná o vyhledávací strategii PICo pro kvalitativní výzkum, je nutné definovat P (People,
problem), I (Phenomena of Interest), C (Context); O (Outcomes) není nutné definovat, proto ani
v našem výzkumu nebyly „outcomes“ definovány.
118
Druhá etapa zahrnovala samotnou realizaci plánovaného kvalitativního výzkumného
šetření. První zkoumanou skupinu tvořili akademičtí pracovníci s hodností školitele
v nelékařských zdravotnických oborech, kteří mají zkušenost s vedením doktorandů
v nelékařských zdravotnických oborech. Jako technika sběru dat byl zvolen polostrukturovaný rozhovor, který byl sestaven na základě poznatků získaných z literární rešerše.
Polostrukturovaný rozhovor se skládal z tří otázek kontaktních, které byly zaměřeny na
délku praxe na univerzitě a dobu, po kterou dotyčný akademický pracovník může být
školitelem v daném oboru, počet vedených doktorandů celkem a počet vedených doktorandů v rámci působení na univerzitě a počet doktorandů, kteří úspěšně ukončili Ph.D.
studium, popř. kolik doktorandů bylo/je v prezenční a kolik v kombinované formě studia. Dalších sedm otázek bylo zaměřeno na vedení studentů v doktorském studijním
programu. Bylo osloveno 19 akademických pracovníků s hodností školitele v nelékařských zdravotnických oborech, kteří mají zkušenosti s vedením doktorandů nelékařských zdravotnických pracovníků/studentů. Realizace výzkumu začala v březnu 2014.
Předpokládané ukončení sběru dat z polostrukturovaných rozhovorů je plánováno na
srpen 2014. Participace na výzkumu byla dobrovolná.
Druhou zkoumanou skupinou byli studenti/absolventi DSP Ošetřovatelství. Jako technika sběru dat se studenty/absolventy DSP Ošetřovatelství byla zvolena metoda focus
group. Získaná data byla analyzována pomocí tématické analýzy. Výzkumné s druhou
skupinou byl rozdělený do sedmi dílčích na sebe navazujících kroků: 1. kontakt, 2. protokol, 3. brainstorming, 4. syntéza vyjádření, 5. sorting, 6. rating, 7. vytváření map a interpretace. Byli osloveni všichni doktorandi z FZV (v prezenční i kombinované formě, ti,
kteří úspěšně ukončili, ti, kteří mají přerušeno). Realizace výzkumu proběhla v červnu
a červenci 2014. Participace na výzkumu byla dobrovolná.
Výsledky
V rámci první výzkumné skupiny, kterou tvořili akademičtí pracovníci, kteří mají zkušenost s vedením doktorandů v nelékařských zdravotnických oborech, poskytlo rozhovor
(do července 2014) 9 akademických pracovníků. Byla provedena analýza jednotlivých
rozhovorů. Vzhledem k tomu, že výzkum není u konce, uvádíme pouze dílčí výsledky ze
získaných rozhovorů. V tab. 1 jsou uvedeny nejčastěji zastoupené činnosti, schopnosti,
dovednosti, postoje a hodnoty, které samotní školitelé označili jako nezbytné pro to, aby
úspěšně provedli studenta doktorských studiem.
119
Tab. 1 Činnosti, schopnosti, dovednosti, postoje a hodnoty akademických pracovníků
– školitelů z pohledu školitelů
Činnosti, schopnosti, dovednosti, postoje
a hodnoty
Počet školitelů, kteří uvedli
Znalost metodologie
9
Ochota spolupracovat
7
Schopnost motivovat
6
Vést doktoranda k samostatnosti
6
Schopnost vedení
5
Znalost vlastní specializace v oboru
4
Schopnost komunikace
4
Komunikace „face to face“
4
Být zopodvědný
4
Umět napsat odborný článek, publikovat
4
Mít mezinárodní kompetence
3
Být flexibilní
2
Vytvářet s doktorandem osobní vztah
2
Být demokratický
2
Umět anglicky
2
Umět hledat v databázích
2
Umět vytvářet *ppt prezentace
2
Provádět vlastní výzkum
2
120
Jak vyplývá z tab. 1, 100 % školitelů uvedlo znalost metodologie jako klíčovou pro
úspěšné vedení doktoranda. Celkem 77,7 % školitelů uvedlo, že pro úspěšné vedení
doktoranda je nutné, aby byl školitel ochotný spolupracovat. Celkem 66,6 % školitelů
uvedlo, že školitel by měl umět motivovat a vést studenta k samostatnosti. Pro 44,4 %
školitelů je důležité orientovat se ve vlastním oboru, komunikovat s doktorandem a být
schopný komunikovat i „face to face“, být zodpovědný a publikovat. Celkem 33,3 % školitelů uvedlo, že školitel by měl mít mezinárodní kompetenci. Pro 22,2 % školitelů je
důležité, aby si vytvořili dobrý vztah s doktorandem, byli flexibilní, demokratičtí, uměli
anglicky, uměli hledat v databázích, uměli tvořit powerpointové prezentace a prováděli
sami svůj vlastní výzkum.
Protože výzkum této fáze druhé etapy zatím nebyl ukončen, byly představeny dílčí
výsledky získané z výzkumu kompetencí akademických pracovníků – školitelů z FZV
UP v Olomouci. Předpokládané ukončení realizace rozhovorů je naplánované na srpen
2014. Následně bude provedena frekvenční analýza a budou kategorizované všechny
položky, které z rozhovorů vyplynuly. Ukončení výzkumu je plánované na září 2014.
U druhé skupiny, kterou tvořili studenti/absolventi DSP Ošetřovatelství, byla zvolena
výzkumná metoda pomocí focus group. V červnu 2014 byl se skupinou 4 dobrovolníků
z řad studentů DPS na FZV udělán brainstorming. Ze získaných poznatků z brainstormingu byla získána syntéza vyjádření – bylo stanoveno 54 „statements“ (viz tab. 2).
Tab. 2 Syntéza vyjádření pro sorting a kupkování
1.
Školitel nezpůsobuje tíseň na hrudi.
2.
Školitel učí kritickému myšlení.
3.
Školitel má schopnost vedení/umí vést.
4.
Školitel se orientuje v problematice.
5.
Školitel motivuje ke studiu.
6.
Školitel je trpělivý.
7.
Školitel jde sám příkladem.
8.
Školitel učí vědeckému myšlení.
9.
Školitel podává objektivní zpětnou vazbu.
121
10.
Školitel motivuje doktoranda k samostudiu.
11.
Školitel určuje hranice.
12.
Školitel nutí doktoranda pracovat na sobě, sebezdokonalovat se.
13.
Školitel musí být osobnost ve smyslu vzdělání, ale i charakterových vlastností.
14.
Školitel musí mít background.
15.
Školitel je profesionální v rámci spolupráce.
16.
Lidskost – chápavost, že se stále učíme.
17.
Školitel musí být dobrý učitel.
18.
Školitel má vlastní zájem na vedení doktoranda.
19.
Školitel podporuje vzájemnou kooperaci při publikování.
20.
Školitel poskytuje doplňující kontakty, informace.
21.
Školitel je kritický sám k sobě.
22.
Školitel připouští vlastní omylnost.
23.
Školitel je partner s doktorandem.
24.
Školitel umí dát informace do kontextu.
25.
Školitel umí strukturovaně myslet.
26.
Školitel umí číst mezi řádky.
27.
Školitel je schopný pomoct v každé fázi doktorského studia.
28.
Školitel je autorita ve vztahu.
29.
Školitel musí být minimálně o krok napřed.
30.
Školitel by měl nechat doktoranda vyjádřit vlastní myšlenky, ale korigovat je, aby práce nešla
někam jinam.
31.
Školitel ovlivňuje doktoranda i v osobním životě.
32.
Školitel učí doktoranda, jak vést jeho vlastní studenty.
122
33.
Školitel by měl umět nabídnout pomoc sám od sebe ve chvíli, kdy doktorand má pocit, že je
na konci sil.
34.
Školitel by měl být vždy na vše připraven.
35.
Školitel pravidelně komunikuje a konzultuje.
36.
Školitel určuje termíny.
37.
Školitel sám dodržuje stanovené termíny.
38.
Školitel dohlíží na doktoranda, aby dodržoval dohodnuté termíny.
39.
Školitel musí umět doktoranda posunout dál.
40.
Školitel musí umět uznat vlastní chybu.
41.
Školitel nesmí být sebestředný.
42.
Týmová spolupráce.
43.
Školitel by měl mít emoční inteligenci.
44.
Školitel by měl umět vidět a ocenit snahu doktoranda.
45.
Školitel je precizní, důsledný.
46.
Školitel dává prostor k vyzrání a nespěchá na doktoranda.
47.
Školitel je emočně vyrovnaný.
48.
Školitel je věcný.
49.
Školitel je empatický.
50.
Školitel podpoří studenta, když se hroutí.
51.
Školitel používá slova „my, spolu“. Nehází všechno jen na doktoranda.
52.
Školitel by měl mít jen tolik doktorandů, kolik je sám schopný vést.
53.
Školitel by měl být ochotný se rvát za doktoranda, pokud ho pustí k obhajobě.
54.
Doktorand je vizitka školitele a školitel by k tomu měl tak přistupovat.
123
V další fázi výzkumu dostala ta samá skupinka 4 dobrovolníků z řad doktorandů FZV za
úkol udělat sorting a kupkování na základě kategorií, které si sami vytvořili. Do těchto
kategorií následně rozdělovali jednotlivá výjádření. Kategorie představují klíčové kompetence, které by měl mít školitel z pohledu doktoranda, a vyjádření, která do nich spadají (viz tab. 3).
Tab. 3 Kategorie determinující kompetence školitelů z pohledu doktorandů
Doktorand
č. 1
Doktorand
č. 2
Doktorand
č. 3
Kategorie
Číslo položky
Školitel jako manažer
9, 19, 20, 24, 29, 36, 48
Profesionalita školitele
2, 3, 4, 8, 11, 12, 14, 17, 25, 27
Školitel jako partner
15, 23, 28, 30, 31, 32, 33, 35, 38, 39,
42, 44, 46, 50, 51, 52, 53, 54
Charakterové vlastnosti školitele
1, 5, 6, 7, 10, 13, 16, 18, 21, 22, 26, 34,
37, 40, 41, 43, 45, 47, 49
Vědeckost
2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 13, 14, 17, 20, 21, 24,
25, 26, 28, 29, 34, 35, 44
Správnost vedení
9, 11,30, 36, 37, 38, 45, 53
Emočno
1, 10, 15, 16, 18, 19, 22, 23, 27, 31, 33,
39, 40, 41, 42, 43, 47, 48, 49, 50, 51, 52
Schopnost motivovat
12, 32, 46, 54
Charakterové (osobnostní) vlastnosti
školitele
1, 6, 7, 13, 16, 21, 22, 23, 28, 33, 40, 41,
43, 47, 49, 50
Manažerské schopnosti a dovednosti
3, 9, 11, 35, 36, 37, 38, 42, 44, 45, 48,
51, 52, 53, 54
Vědecké dovednosti
2, 4, 5, 8, 10, 12, 14, 15, 17, 18, 19, 20,
24, 25, 26, 27, 29, 30, 31, 32, 34, 39, 46
Na základě získaných poznatků bude vytvořena mapa, které by měla ukázat rozložení
jednotlivých položek a jejich vzdálenost v rámci stanovených kategorií.
124
V dalším kroku doktorandi prováděli hodnocení/rating jednotlivých vyjádření, a to
podle důležitosti a naléhavosti, které měli označit na Likertově škále. K tomuto byl
vytvořen formulář, ve kterém byla uvedena všechna vyjádření spolu s kolonkami pro
označení hodnoty důležitosti a naléhavosti.
Důležitost byla v rámci uvedených vyjádření označována podle toho, jak moc mohou
pomoct akademickému pracovníkovi/doktorandovi v doktorském studiu (Likertova
škála – 1. velmi pomáhající, 2. pomáhající, 3. málo pomáhající, 4. nepomáhající).
Naléhavost odpovídala na otázku: Pokud by byla možnost pomoct v doktorském studijním programu, jak byste postupovali? Které věci byste řešili neodkladně (okamžitě),
které by mohly počkat a které by byly téměř zbytečné? (Likertova škála: 1. Neodkladné,
řešili bychom je okamžitě; 2. Velmi důležité, ale řešili bychom je později; 3. Zajímavé,
ale nemusí se to řešit vůbec; 4. Skoro zbytečné).
Totožný formulář, jaký byl použit pro doktorandy-dobrovolníky, byl rozeslán také všem
ostatním doktorandům na FZV UP v Olomouci. Termín pro navrácení vyplněných formulářů byl stanoven na 22. 8. 2014. Po tomto termínu budou všechna získaná data
zpracována a budou vytvořené tzv. go-zone mapy. Výsledky ratingu spolu s go-zone
mapami budou následně interpretovány a poslouží jako základ pro tvorbu kvantitativního měřícího nástroje pro potřeby diagnostiky kompetencí školitele DSP Ošetřovatelství na FZV UP v Olomouci.
Závěr
Výzkum byl původně zaměřen zejména na akademické pracovníky, kteří mají zkušenost
vést Ph.D. studenty v nelékařských zdravotnických oborech. Z informací, které jsme
získali z polostrukturovaných rozhovorů, ještě nelze vyvozovat definitivní závěry, protože výzkum dále probíhá. Avšak 100 % z dosud analyzovaných rozhovorů s akademickými pracovníky, kteří mají zkušenost s vedením doktoranda, uvedlo, že nejdůležitější
kompetencí školitele při úspěšném vedení doktoranda je znalost metodologie. Pokud
budeme uvažovat nad strukturou kompetencí NSP2, jedná se o kompetenci spadající
do kategorie „Odborné znalosti a dovednosti“. Gill a Burnard (2008) uvádí, že nejdůležitější je vztah školitel-doktorand, který se nedá jednoznačně vymezit jako kompetence
z jedné nebo z druhé strany, ale zahrnuje rozdílné kompetence dvou zúčastněných stran
2
Kompetenční model NSP. Databáze kompetencí. [online]. Praha: Národní soustava povolání.
Dostupné z: http://kompetence.nsp.cz/napoveda.aspx
125
(školitel-doktorand). Lze tedy říci, že se jedná o vztah, kde by měla fungovat interakce.
Otázkou zůstává premisa: „Je-li kompetentní školitel, je kompetentní i doktorand?“
a naopak.
Metodika, která byla použita v příspěvku, vychází z principů kvalitativního výzkumu.
Vzhledem k tomu, že se zaměřuje na interpretaci, chápání a nahlížení jednotlivců i skupin na zkoumaný jev, lze jej uplatnit především v humanitních vědách, v pedagogice,
psychologii, sociologii, ale také ve vědách přírodních.
Výše uvedená metodika je založena na postupech využívaných v metodě „concept
mapping“, která je příbuzná k tvorbě myšlenkových map. Pomocí metody „concept
mapping“ mohou být řešeny rozmanité výzkumné problémy. Na základě rigorózních
postupů participanti na výzkumu spolupracují s výzkumníkem na předem daných krocích. Výsledkem je získání vztahů mezi názory, představami a slovy. Základem je stanovení tzv. focus otázky, která tvoří hlavní linii během realizace celého výzkumného
šetření.
Důležitou součástí při realizaci výzkumu je navázání vztahu s participanty výzkumu
a přesné vysvětlení jednotlivých kroků, které budou plnit. Zdánlivě velké množství získaných informací je totiž participanty následně řazeno do oblastí na základě primárních
spojitostí mezi jednotlivými slovy či větami. Ty vytvářejí koncepty, které jsou značeny
„etiketou, štítkem“. Blízkost či vzdálenost pojmenovaných jevů poté ukazuje, jak spolu
jednotlivé jevy souvisí.
Aby byl výzkum co nejrelevantnější, je důležitý výběr participantů výzkumu a jejich
motivace pracovat co nejefektivněji.
Výhodou této metody je, že podává reálný obraz zkoumaného jevu a díky grafickému
znázornění je snadněji srozumitelná. Další výhodou je možnost zapojení většího počtu
lidí, kteří pracují v týmu. Jde tedy o jakousi „živou“ výpověď, která může být modifikována s postupným získáváním přesnějších informací o daném problému.
Z posudků recenzentů vybíráme:
doc. PhDr. Sylva Bártlová, Ph.D.
„Sborník je výbornou pomůckou jak akademickým pracovníkům, tak především studentům nelékařských zdravotnických oborů, kteří se často potýkají s problémy při tvorbě
designu výzkumu a poskytuje jim praktické rady k metodice výzkumu. Je pravdou, že
nelze postihnout různé formy výzkumu a poukázat na všechny možné eventuality, které
je nutné při výzkumném šetření řešit, ale předložený text na cca 100 stránkách se o to
velice intenzivně snaží.“
Mgr. Juraj Čáp, Ph.D.
„Autori vo svojich textoch používajú vedeckú terminológiu viažucu sa k prezentovaným
témam a využívajú akutálne literárne zdroje. Texty sú písané zrozumiteľnou formou.
Celkovo ich mȏžeme hodnotiť jako originálne.“
„Zborník prezentuje akuálne riešené výskumné úlohy, oboznamuje čitateľa s metodologickou stránkou jednotlivých štúdii a s parciálními výsledkami. V zborníku sa prezentujú práce, ktoré využívají kvalitatívny aj kvantitatívny prístup, prípadne ich kombinujú
jako aj prezentujú možnosti sekundárneho výskumu. Kvalita obsahu variuje v závislosti
od stupňa rozpracovania tém. Z metodologického hľadiska mȏže byť pre čitateľa zborník inšpiráciou pre vlastný výskum a tiež sa prostredníctvom neho mȏže oboznámiť
s výzkumnými metodami aplikovanými na konkrétne oblasti.“
PhDr. Mgr. Lubica Juríčková, Ph.D., a kolektiv
Příklady aplikace metodik výzkumů pro studenty
nelékařských zdravotnických oborů
Výkonný redaktor prof. RNDr. Hana Kolářová, CSc.
Odpovědná redaktor Mgr. Jana Kreiselová
Publikace neprošla jazykovou korekturou
Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci
Křížkovského 8, 771 47 Olomouc
www.vydavatelstvi.upol.cz
e-mail: [email protected]
elektronický obchod: www.e-shop.upol.cz“ www.e-shop.upol.cz
Olomouc 2014
1. vydání
ISBN 978-80-244-4618-9
Neprodejná publikace
Č. z. 2015/0283

Sborník Příklady aplikace metodik výzkumů pro

Transkript

Podobné dokumenty

Sborník zkušeností a zpráv účastníků zahraničních odborných stáží

Intervenční a akutní kardiologie - Slovenská asociácia srdcových

al tru is mus a so ci ál ní pod ni ka tel ství – pří spě vek k te o rii

2012, ročník 2, číslo 1

Bez nazwy-1

compliance pacienta

MULTIMEDIA, HYPERTEXT AND HYPERMEDIA TEACHING AIDS

Výroční zpráva za rok 2014 - Praha

Plný text

Volný čas jako součást životního stylu osob se sluchovým