kult božských soch a průvodiče Mezilidské koMunikace
Transkript
kult božských soch a průvodiče Mezilidské koMunikace
l i d éM ě s ta/u r b a npeo pl e14 ,2 012 ,1 kultbožskýchsochaprůvodiče MezilidskékoMunikaceve staroseMitskýchcivilizacích * Dalibor Antalík FilozofickáfakultaUKPraha thecultofdivinestatuesandtheethicalnormsof communicationintheancientsemiticcivilisations Abstract: This paper deals with some problems concerning divine images in ancient Semitic religions. As an introduction, it presents asurvey of information from primary sources. The archaeological evidence of Semitic cult statues is very sparse. We can find their representations only in some stonereliefsandinthepresentationscenesofcylindersealmotifs.Thereare some written materials: sporadic references in royal inscriptions, asmall numberofcultictextswithacompletedescriptionofthepurifyingritualsfor aneworreneweddivinestatue(theso‑called«mīspî»textsinMesopotamia), other references can be found in mythic and ritual texts (for ex. in the Epic of Erra, in the Ugaritic and in the Emar ritual texts) or anti‑idolatrous polemics in the Old Testament. According to the literary documentation, the „idolatry“ (from the Greek eidōlon, image, portrait) of pre‑Judaic and pre‑IslamicSemitesmightbedefinedastheworshipofanobjectconsidered as alegitimate substitute for the divine in the cult, but not as a„living“ entity.Thesevehiculaofthedivinepresenceplayedanessentialroleinmany important rituals and regular religious ceremonies in the temple area and sometimes even outside the sanctuaries. However, the donation of food and drinktotheimagesofgods(i.e.thepresentationofsacrificesandlibations), the giving of votive gifts, the anointing with oil and washing the mouth of * Studie je součástí projektu „Centrum, či periferie? – Dějiny akultura Syropalestiny (3000–300př.n.l.)“, který je podporován Grantovou agenturou České republiky (č.projektu 404/09/0162). 3 stati statues, their ritual fashioning and clothing, and finally, their taking to bed on purpose to evoke either symbolic divine rest or „sacred marriage“ (hieros gamos) represent the core of this ritual complex in the temple. In the final part of this paper, the question of finding some correlates of these forms of idol’s worship in asphere of social ethics is treated. For example, thetwofirsttabletsoftheGilgameshEpicrevealthatfundamentalritualised concomitants of interpersonal communication (the common consummation offoodanddrink;theexchangeofconventionalgifts;theanointingwithoil and washing of the guest; the provision of clothes; the offering of „sexual favours“) correspond to the cultic rules of communication with the sacred throughidolatry. Keywords:AncientNearEast;ancientSemiticcivilisations;Mesopotamia; Syria; Israel; religion; cult of divine statues; idols; ethical norms of communication. Uctíváníbožskýchsochpředstavujejev,jehožpřítomnostlzekonstatovatvtéměř nepřebernéřaděarchaickýchisoudobýchnáboženství.Vtétopřípadovéstudiiomezímepozornostnajehovýskytpouzevjednomrelativněhomogenním náboženskémareálu,kterýkonstituovalysemitskécivilizacestarověkéhoPředníhovýchodu.Vsynchronníperspektivěnámjakopramennýmateriálposlouží reálieasyrsko-babylonské,syropalestinskéastaroarabské.Zchronologického hlediskapocházejízdlouhéhočasovéhoobdobíodpočátku2.tis.př.Kr.dokonce 1.tis.př.Kr.Většinucitovanýchdokladůvšaklzesituovatdoobdobíprvnípoloviny1.tis.př.Kr.Nazákladějejichanalýzysepokusímevystihnoutshodnéprvky kultickékomunikacebohoslužebnýchaktérůsidolyakomunikacemezilidské vstarosemitskémkulturnímprostoru. O významu idolatrie v dané oblasti mj. svědčí rozsáhlá polemika s tzv. „modlářstvím“ objevující se jak v judaismu, tak v islámu, které vznikly po monoteistickýchreformáchhistorickystaršíchpolyteistickýchnáboženství– staroizraelskéhoastaroarabského.Obasystémyvesvýchpočátcíchnešetřily energií,abyvytrvalebrojilyprotiuctíváníbožskýchsochadalšíchbohoslužebnýchsymbolů.Nejvýraznějibyltakovýtoprotimodlářskýimperativformulován vedruhémpřikázánížidovskéhodekalogu:„NezobrazíšsiBohazpodobením ničeho,cojenahořenanebi,dolenazeminebovevodáchpodzemí.Nebudešseničemutakovémuklanětanitomusloužit…“(Ex20,4n;srov.Dt5,8n.). 4 d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e Ještěiranákřesťanskáapozdějipatristickácírkevsebránilaidolatrii.1Ktomu docházelojižvprůběhukonfrontaceshelénistickounáboženskoukulturou, běhemnížovšemkřesťanštíapologetimnohdykritizovalispíšesvůjvlastníkonstruktnáboženstvítěchdruhýchnežliskutečnoupodstatukultickéhorozměru náboženskéhoživota„pohanů“. Pokudjdeoevidencistarosemitskýchidolů,vtomtoohledubylyvýsledky dosavadnícharcheologickýchvýzkumů,přinejmenšímvporovnánísostatními nálezyhmotnékultury,víceméněneuspokojivé.Paradoxnětedypojednáváme otématu,kterélzefaktickydokumentovatjenveskrovnémměřítku.Objasnění tétoskutečnostisenabízíněkolik.Vprvéřadějenasnaděvysvětlení,žebožské sochysenedochovalypředevšímproto,žebylyčastovyráběnyzevzácnýchdruhů dřeva,tedyzmateriálu,kterýrelativněrychlepodléházkáze(Meissner1920, I.:249).Dálejemožné,žebohatězdobené,zlacenéačastozdrahýchkovůpřímo iodlévanéidolysestávalyoblíbenoukořistíběhemválek.Otom,ževítěznávojskanechávalabožskésochyporaženýchroztavit,resp.roztříštit,jsmezpraveni bezpečně (srov. obr. 1). Dlužno však připomenout, že se nemuselo vždy jednatopouhédrancování.Jetotižznámo,ževopticearchaickýchkulturdocházeloběhembojenejenkestřetávánílidí,alepředevšímbožstev,kteráznepřátelenéstranyuctívaly.Nelzetudížvyloučitanidestrukcirituálnípovahy,kterou bylanejenstvrzovánapolitickáprohra,nýbržinegovánanáboženskáidentita poražených(Brandes1980:28–41).Zároveňnebylovýjimkou,žeidolybožstev, kteráspolusesvýmivyznavači„prohrála“,bylyzachoványvpůvodnípodobě anaznameníporážkydeportoványdosvatyňbožstevvítězných(srov.obr.2) (Cogan1974:22–41,118n.).Jinoumožnostpředstavujeteorieotom,žeidoly bylyrituálnědestruoványsamotnýmivěřícími.Atovsituaci,kdybylapříslušná sochavyřazovánazbohoslužebnéhoprovozu.2Vposledkunejméněpravděpodobnéjemalýpočetbožskýchsochmeziarcheologickýminálezyvysvětlovattezí oobecněsemitskétendenciknáboženskémuanikonismu,přinejmenšímvnejstaršíchobdobích(Spycket1968:99–105). O existenci idolů jsme přesto informováni dobře. Jednak díky piktografickémumateriálu,jednaknazákladěpramenůpísemnépovahy. Nařaděstél 1 Idolatriebyltermín,kteréhovesvýchpolemikáchpoužívaliprávěhelénofonnížidéakřesťanéve smyslu„modloslužba“.Řeckéto eidólonznamenalopůvodně„obraz“,resp.„socha“vobecnémslova smyslu;teprvevSeptuagintěanovozákonníchspisechseztohotolexémustalterminus technicuspro „modlu“,„bůžka“,„falešnéhoboha“. 2 Usuzovattaklzeovšempouzenazákladěkomparacesjinýmináboženskýmikulturami,neboť příméargumentyprotutohypotézustarosemitsképramenyneposkytují. 5 stati Obr. 1: Destrukce idolu vojáky Sargona II. na novoasyrském reliéfu (podle A. Novotného). areliéfů,stejnějakonapečetníchválečcíchsesetkávámesvýjevy,kteréobsahujíivyobrazeníbožskýchsoch.Vmezopotámskémpísemnictvísedochovalo několiktextů,kterébylyvýslovněvěnoványkultubožskýchsoch.Patřímezině předevšímsérietabulekz8.–5.st.př.Kr.,kterézachycujíbohoslužebnýpořad rituálů, jejichž ústředním prvkem bylo symbolické „omývání úst“ (akkadskymīs pî)idolů.Protoseotěchtopísemnostechvnovodobédiskusiobvykle hovoříjakootzv.«mīs pîtextech»(nejnovějšísoubornékritickévydánípřipraviliWalker–Dick2001).Mezinejúplnějšíznichpatřínovobabylonskátabulka z6.st.př.Kr.,kteránasedmdesátiřádcíchzachycujepodrobnýscénář,jímžse řídilrituálposvěcení(nikolivšak„oživení“)novězhotoveného,resp.restaurovaného idolu (Walker – Dick 2001: text č. 2; srov. též starší vydání Smith 1925).Dalšírituálníinstrukcespojenéskultemsochnalézámenatabulkách z3.–2.st.př.Kr.,kterébylyzávaznéproklérusAnovauruckéhochrámuEanna (Thureau-Dangin1921:61–125).Zajímavéinformaceoidolatriiposkytujítéž některépasážeMýtu o Errovi(Mýtus o ErroviI.,124–128;I.,141–163;kritické vydánípublikovalCagni1969;překladdočeštinypořídilProsecký2010:364– 394).NarážímevněmnakurióznízmínkyoMardukověsoševjehobabylonské svatyniEsagile.Dalšípramenypředstavujemnožstvízprávrozptýlenýchpředevšímvkrálovskýchnápisechavrůznýchinventárníchseznamechjednotlivých 6 d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e Obr. 2: Deportace idolů vítěznými vojsky Tiglatpilesara III. na novoasyrském reliéfu (podle J. B. Pritcharda). svatyní(např.Borger1956:textč.14;Bottéro1949:1–40,137–215ad).Pokud jdeonáboženskékulturyseverozápadníchSemitů,písemnézprávyoidolatrii zdeposkytujíkusejší„dossier“,nežlitomujevpřípadějejichvýchodníchpříbuzných. V ugaritském písemnictví vypovídají o kultu soch některé rituální texty,3díkynimžjsmezpravenioobřadechprocesníhocharakteruaoněkterýchdalšíchdetailech(kupříkladuzoblastirituálníhoodíváníidolů).Vemarskýchpramenech4poskytujíurčitéindiciepředevšímscénářevelkýchkultickýchslavností;sjednotlivýmiaspektyidolatriesezdesetkávámezejménapři obřadnímuváděníkleričekdojejichduchovenskéhoúřadu,běhemslaveníněkterýchbohoslužebnýchsvátků,stejnějakovurčitýchdokumentechadministrativnípovahy.5Přesto–čispíšeprávěproto–žeseantiikonickéinterdiktyTóry, 3 VizkupříkladuKTU1.41;1.43;1.90;1.91;1.115;1.148a1.161.Posledníkritickévydánípřipravili Dietrich–Loretz–Sanmartín1995(=KTU).Výborzugaritskýchtextůvčeskémpřekladupořídil Stehlík2003. 4 KritickévydánípublikovalArnaud1985–1987(=Emar).Převodemarskýchtextůdočeštinydosud nebylpořízen. 5 Viz Emar369 (intronizace kněžky-ittu), 370–372 (intronizace kněžky-maš‘artu), 373–377 (slavnostdukru),Emar385–388(svátkykissu),BLMJ24–26,28a30(administrativnízáznamy)atd. KritickévydáníemarskýchtextůvesbírkáchjeruzalémskéhoMuzeabiblickýchzemípublikovalaWestenholzetal.2000(=BLMJ). 7 stati „protimodlářská“teologiedějinPředníchprorokůivarovnévýkřikyZadních prorokůsnažilykultbožskýchsochkriminalizovatavykořenit,lzeizžidovského Tanachučerpatinformaceoidolatrii(Berlejung1998),kterávnáboženstvípředexilníhoIzraelemuselapřímokvést.Zajímavéjepřitomsledovat,jakstarozákonnípodánístereotypněvysvětlujeidolatriiuvnitřIzraelejakoproduktsynkretizacesnáboženskýmistrukturamiokolníchnárodů.Přímo„aitiologickýmýtus“ vtomtoohledupředstavujevyprávěníoŠalomounovi,kterýpodlePrvní knihy královské„vystavělposvátnénávršíKemóšovi,ohyzdnémodle(hebrejskyšiqūs. ) Moábců,aMolekovi,ohyzdnémodleAmónců;totéžudělalprovšechnysvéženy cizinky,kterépálilykadidloaobětovalysvýmbohům“(1Kr11,7n.).Zhistorickéhohlediskavšakjepravděpodobnějšípovažovatkultbožskýchsochzaoficiální součástnáboženskýchstrukturIzraeleaždobabylonskéhozajetí(např.Mettinger1995;Tromp1995;včeskédiskuziobdobněPrudký1996:115n.).Archeologickytodobřeilustrujíkupříkladunálezyidolůvprůkaznějahvistickésvatyni vAraduz10.st.př.Kr. (srov.Aharoni1968:1–32;Mazar1991:1280n).Židovskámyšlenkaanikonismutedypatrněvznikalapozději,snadteprvevdoběexilu jakoteologickáreakcenarituálnídestrukciadeportacijeruzalémskéchrámové výbavyBabyloňany.VpřípadějihozápadníchSemitůjsmepakodkázánipouze naněkolikmáloinformací,kterélzečerpatzepigrafickéhomateriálu,apozdější muslimskoukritikumodlářství. Konkrétnízpůsob,jakýmbylyidolyvoblastistarověkéhoPředníhovýchodu uměleckyztvárňovány,sesamozřejmělišilpřípadodpřípadu.Přestolzehovořit ourčitýchikonickýchtypech.Prvníreprezentujíidolynevýtvarnépodoby(srov. obr.3).Vjejichpřípaděbyvšaknebylopřesnéhovořitonějakém„primitivním“ vývojovémpředstupnibožskýchsoch,neboťjinéarcheologickénálezydatovatelnéstejněpřinášejídůkazyojinakvysokéúrovnifigurálníhoumění.Většinou sejednaloolehceopracovanékamennéstélyabloky(srov.syrskésikkānātu, nabatejskémsgd’m,staroizraelské mas. s. ēbôt)nebodřevěnékůly(srov.starosyrské‘is. ū,amorejské‘a/umūsū,resp.‘umāsū,staroizraelské ’ašērîm),kteréurčitý tvarnaznačovalyjenvzdáleně.Druhýtypnaopakpředstavujíidoly,přijejichž ztvárňováníseširoceuplatňovalynejrůznějšívýtvarnépostupy.Takvznikaly skulptury(srov.eblajskélah. anū,akkadskéasyrsko-akkadskés. almū,foinické simlīm)božskýchpostavspropracovanýmiantropomorfnímirysy(srov.obr.4). Zoomorfní symbolizace posvátna je pro starosemitské náboženské kultury vpřípaděidolůprůkaznájenokrajově(Collon1985:83–85;Watanabe2002). Pravidelně se přitom jedná o tauromorfní sochy, o nichž se zmiňuje několik 8 d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e Obr. 3:Syropalestinské nevýtvarné idoly z Megidda a Gezeru (podle A. Novotného). Obr. 4:Rekonstrukce dioritového idolu bohyně Ningal z období sumerské renesance (podle T. Rickardsové). Obr. 5:Kněz v adorační pozici před standartami se symboly podsvětního Nergala (vlevo) a lunárního Sína (vpravo) na novobabylónském pečetítku (podle T. Rickardsové). 9 stati textůseverozápadosemitsképrovenience.6Třetímikonickýmtypembylyidoly vpodoběstandartsneantropomorfnímisymboly,kteréodkazovalykpříslušným reprezentantůmpanteonu(Herles2006).Tytoustálenésymbolyse,přinejmenšímzčásti,vyvinulyzřejmězpůvodníchatributůbožstev(srov.obr.5).Dotéto skupinypatřípředevšímmezopotámskéšurīnū,doslova„zástavy“,„korouhve“. Označoványtakbylyceremoniálnípředmětytvořenébožskýmsymbolemumístěnýmnavrcholuozdobnéhopodstavcečisloupku.Přijejichztvárňováníse, kromějiného,uplatnilaizmiňovanásymbolikazvířecí. Jakrozumětfunkcibožskýchsochaobrazůustarosemitskýchpopulací, jevíceménězřejmé.Šloouctíváníviditelného,určitýmzpůsobemztvárněného symbolu,jenžkbožskérealitěpouzeodkazoval.Snejvětšípravděpodobností tedypředmět,kterýbožstvozpodobňoval,nebylpovažovánzaidentickýstím, kohoreprezentoval.Idolbylvnímánjenjakovehikulum,jehožbožstvomůže,ale nemusípoužít(podobnějakotomujenapř.vpravoslavnéteologiisikonami). Právěprotovšakmuselbýt,přinejmenšímuvýchodníchSemitů,rituálněevokovánjehonadpozemskýpůvod.Smyslempatřičnýchintronizačníchobřadůbylo vyjmoutbožskésochyzprofánnírealitya„teleportovat“jedooblastiposvátného.Protosevmezopotámských«mīs pîtextech»objevujíobratyo„svatém obrazu,jehožuměníjezrozenovesvatosti“,„vnebesích“nebo„zdechunebes“ apod.(Berlejung1997:45–72;Walker–Dick1999:55–121).Žádnýznichvšak nezmiňujekultickýúkon,jehožprostřednictvímbybožstvo„fyzicky“vstupovalo dosvéhoidolu.Tenvestarosemitskéopticevždyzůstávaljen„obrazem“odkazujícímkpřesažnévrstvěreality.Týmžsměremukazujeifilologie.Asinejuniverzálnějšímitermíny,kterýchstarověkésemitsképopulaceužívalyvesvémkultickém slovníkukoznačováníidolů,bylysémantémysouvisejícís*s. ‑l‑m.Znějseodvozujísubstantivatypuakkadskéhoasyrsko-akkadskéhos. almu,aramejskéhos. elem čihebrejskéhos. elem.Vevšechpřípadechsejednáovýrazy,kterélzedočeštiny překládatvevýznamu„obraz“,„zpodobení“.7 6 KsituacivSýriisrov.kupříkladuARET3.3.r.III;ARET3.467r.II;MEE10.27.r.X’:5–9;(vše dokumentyzEbly);AT397:6(textzAlalachu);Emar282:16nn(tabulkazEmaru).Ksituacivpředexilním Izraelisrov.Ex32či1Kr12,28n.KritickávydánítextůzEblyvycházejívedičníchřadáchARET=Archivi reali di Ebla: Testi1981→ aMEE=Materiali epigrafici di Ebla 1979→.Alalašsképísemnictvípublikoval Wiseman1953(=AT).Žádnýzuvedenýchtextovýchkorpusůdosudnenízpřístupněnvčeskémpřekladu. 7 PlatítoipronáboženskoukulturuIzraele;srov.Ez7,20a:„Okázaléokrasypyšně(zne)užiliamodly (s. almê)ohavnésvéaodpornézhotovili“;srov.aramejskýtvars. elemvDa2–3.Dlužnovšakpodotknout, žerozšířenějšístarozákonnívýrazivopředstavujílexémypesel=dřevěnýikamenný,rytýitesanýidol; massēkâ=idolodlévanýzkovu;t erāpîm=idolyochrannýchgéniů;’ēpôd=označeníblíženespecifikovatelnéhoidoluvknizeSd;atd. 10 d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e Protitétotezivšakmohoubýtvznesenydvěnámitky.Vprvéřadějízdánlivě oponujíněkteréstarozákonnívýroky,kterétvrdí,žemodlyjsoujen„mrtvým“ dílemlidskýchrukou–vporovnánísjedinýmskutečně„živým“bohemIzraele. KupříkladuprorokJeremjášříká:„To,čímseřídínárody(roz.modlami),/je pouhýpřelud,/dřevoporaženévlese,/výrobekpřitesanýřemeslnourukou./ Krášlíjejstříbremazlatem,/hřebíkyakladivyupevňují,/abytonebylovratké./ Jsoujakostrašákvokurkovémpoli./Nemluví,musísenosit,/samineudělajíani krok./Nebojtesejich,nemohouudělatnicdobréhoanizlého.“(Jr10,3n.).TakovétopasáževTanachu(dálevizDt4,28;Ž115,2–8;Iz2,8;44,9–20;Abk2,18n.) ivdeuterokanonickýchspisech(předevšímvtzv.Jeremjášovělistu)sijakoterč svéhovýsměchuvybírajívíruv„oživenostbožskýchsoch“.Aeo ipsomohoubudit zdání,ževestarosemitskéopticeexistovalarovnice„idol=božstvo“.Vtomto ohledu je však třeba si uvědomit, že starozákonní výroky, které hodnotí jiné náboženskékultury,resp.vlastnípředmonoteistickouminulost,představujíspíše polemickouperziflážnežobjektivníinformaci. Jinounámitkuvůčipostulátu,žebožskésochybylychápányjakosymboly kposvátnupouzeodkazující,pakpředstavujejednaskutečnost,snížsesetkávámevpísařsképraxiSemitůvýchodníchiseverozápadních.VklínopisemzaznamenanýchdokumentechzMezopotámieiSýrietotižbývátermínuproidolčasto předřazentzv.determinativ dingir,kterýsignalizuje,ženásledujícíslovozachycujeurčitéteonymumnebojinouskutečnostbožsképovahy.Avšakanislovní spojení„božskásocha“(ds. almu),případně„božskástéla“(dsikkānu)neopravňují strictu sensoktvrzení,žestarověcíSemitéidolynechápalijakosymboly,nýbrž žejeskutečněidentifikovalispříslušnýmibožstvy.Vždyťsestejnýmjevemselze setkativpřípadějinýchpředmětůužívanýchběhemobřadů(jmenovitěvpřípadě kadidelnic,obětníchmisek,liturgickýchhudebníchnástrojůatd.)! Jaktedybylouvedenovýše,domnívámese,žezákladnífunkcíidolubylo božstvoreprezentovat,evokovatjehopřítomnost.Atovprvéřaděvkultovním dění,8nikolivmetafyzickémslovasmyslu.Protosenatomtomístězastavíme usouboruritů,vekterýchbožskésochyhrálynezastupitelnouroli.Podlestarosemitskýchpramenůklerikovéilaicipředsochamivesvatyníchpronášelisvé modlitbyneboprosilioseslánívěštnéhoznamení.Mimochrámseidolyuplatňovalypřirůznýchprocesíchapoutích.Tutokultickoupraxiodrážíiřadamytických látek:kupříkladumezopotámskátradiceocestělunárníhobohaNanny-Sujína 8 Srov.Prudký1996:112:„Základnífunkcíobrazu(peselu)jevyjádřeníspecifickéidentitybožstva jakoentitypřítomnévkultu…“ 11 stati doEnlilovachrámuvNippuruapod.Svourolisamozřejměhrályipřivelkých periodickýchsvátcích:přislavnostiakītubylaNabúovasochapřenášenazBorsippy,abyvBabylonuasistovala,spolusidolyMardukaadalšíchbožstev,při určováníosudůpronadcházejícírok.Idolmohlsloužitijakopalladiumvčele vojska:AsyřanétáhlidobojepodstandartamiIštaryneboAššuraastejnětak– alespoňpodleněkterýchindicií–nakládalistaříHebrejovéskorouhvísvrchovanéhobohaIzraele.Předkultovnísochoumohlabýtskládánaipřísahačisignovánadohodamezidvěmasmluvnímistranami. Jakoritysui generislzeovšemvyčlenitobřady,kterétvořilyzákladnípilíře pravidelné chrámové bohoslužby. Právě v nich idoly hrály prvořadou úlohu. Předevšímšlookrvavéinekrvavéobětiaúlitby.Předobrazembožstvasevšak přinášelynejensakrificiaalibace,aleivotivnídary.Dáledobohoslužebného pořaduspadaloomýváníidolůvodouapomazáváníolejem,okuřováníkadidlem avneposlednířadětéžrituálníodíváníazdobení.Dochrámovévýbavypatřila ilůžka,nakterábylybožskésochypřenášenynejenksymbolickémuodpočinku, nýbržizaúčelemevokováníhierogamickéhoaktu. Jedná se tedy o soubor ritů, na jehož pozadí se rýsuje na první pohled „naivní“antropomorfismus:božstvůmjsouposkytovány„fyzické“úsluhy,které majíukojitjejich„fyzické“potřeby.Přihlubšíanalýzeovšemvycházínajevo,že vrámcistarosemitskýchspolečenstvíexistujípozoruhodnéshodymezikultickýmipravidly„komunikacesposvátnem“,reprezentovanýmkultovnímiobjekty, aetickýminormami„mezilidskékomunikace“.Přirekonstrukcipravděpodobného „kodexu“ sociální etiky starověkých Semitů lze totiž jako elementární ritualizovanéprůvodičekomunikacedvou(čivíce)lidskýchsubjektůodhalit: 1)společnoukonzumacipokrmůanápojů(~sakrificiumalibace);2)výměnu konvenčníchdarů,kterádvaodlišnésubjektyzavazujekekorektnímujednání (~ votivní dary); 3) poskytnutí „hygienických“ služeb, které obnášelo omytí vodou(~idem)apomazáníolejem(~idem);4)poskytnutí,resp.darováníoděvu (~rituálníodíváníidolů);5)případnésexuální„služby“(~hierogamickéobřady). Pozoruhodnoukumulacitěchtoritualizovanýchprůvodičůinterpersonální komunikaceposkytujeEpos o Gilgamešovi.9Naprvníchdvoutabulkáchtohoto „bestsellerustarověkéhoPředníhovýchodu“jetotižpopisovánprocespostupně sezintenzivňujícíkomunikacepůvodněcizinceEnkiduasuruckýmlidem,který 9 Posledníkritickévydánítzv.standardníbabylonskéverzetohotodílapřipraviliParpola–Luukko –Fabritius1997.NejnovějšípřevoddočeštinypořídilJ.Prosecký;vizProsecký–Hruška–Rychtařík 2003:85–182. 12 d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e nakonecústídoEnkiduovazačleněnídodanéspolečnosti(kpostavěEnkidua vgilgamešovskétradicisrov.Jacobsen1976:195–219;Tigay1982:198–213; Moran1991:121–127).NazačátkueposusiuruckýlidstěžujenaGilgamešovu tvrdouanekompromisnívládunadobyvateliměstaavolákbohům,abyjeho životučinilioněcosnesitelnějším.ZároveňvšakisamotnýGilgameš,kterýaž dosudnenalezlžádnéhopřítele,toužíponěkom,kdobymubyldruhemarádcem.Takovátosouhraokolnostípředznamenávádalšíděj.BůhnebesAnupovolá bohyniAruruapřikážejí,abystvořilabytost,kterábyGilgamešovidokázalačelit „avyrovnatsejehobouřnémusrdci“(Epos o GilgamešoviI.,80).Atatobohyně skutečněnaAnůvpříkazstvoříbytostjménemEnkidu.Enkiduvšaknepovstává kživotujakocivilizovanýčlověk(akkadskyawīlu),nýbržjakodivoch(akkadsky lullû).Následujícídějpakpopisuje,jaktentolullûzačínápostupněkomunikovat slidskou(uruckou)společností,jejímžplnoprávnýmčlenemsenakonecstane. Jakoprvníaktjelíčenaslavnáhistorkaojehosexuální„iniciaci“,kterou obstaráprofesionálnínevěstkaŠamchat(Epos o GilgamešoviI,144–177).Druhý krokpředstavujeto,žejejŠamchatobléknedočástisvýchšatů,žemudaruje oděv:„Jedenoděvsvlékla/ajehooděla/adruhýmsvýmoděvem/samasezahalila“(ibid.,II,26–27).Třetídějstvíobnášíposkytnutípokrmůanápojů,jimiž Enkiduapodarujípastýři:„Chlébpředněhopoložili,/pivopřednějpoložili./ Enkiduchlébnejedl,/mhouřiloči,jensedíval,/(neboť)nevědělEnkidu,/jak chlebasejí,/jakpivosepije./(Tu)nevěstkaEnkiduovipraví:/,Enkidu,jezchléb /…/(a)pivopij!‘/…/SnědlEnkidusedmchlebů,/sedmdžbánůpivavypil.“ (ibid.,II,36–45).Dalšífázinacestěkplnéinkorporacidospolečenstvíawīlū představujeepizodaoEnkiduovýchpokrocíchv„hygienické“oblasti:„Vodou omyl/svésrstíporostlétělo,/potřelseolejem,/včlověkaproměnilse“.10 PočátečnídvětabulkyEposu o Gilgamešovitedyvprvéřaděposkytujívhled dotoho,jakstarověcíMezopotámcikoncipovalipojemcivilizovanosti:pouze awīlutepelnězpracovávápotravuapřipravujefermentovanénápoje,nosíoděv, provádíočistutělaaprovozujekultivovanousexualitu.VdruhéřaděEpos o Gil‑ gamešoviinformujeotom,jakéetickénormyregulovalykomunikacidvousubjektů–UručanůaEnkidua:vedleposkytnutísexuálníchslužebjetopředevším odění rouchem a pomazání olejem (či vonnou mastí), společná konzumace pokrmů a nápojů a uspokojení hygienických potřeb. To jsou v optice Eposu 10 Epos o GilgamešoviII,47–48. Posledníčláneksocializačníhořetězcepak,jakpřesvědčivěprokázal J.-J.Glassner,představujeEnkiduůvsoubojsGilgamešem(Epos o GilgamešoviII,80–98).Teprvepo němsezEnkiduastáváGilgamešůvpříteladruhaeo ipso iprávoplatnýčlenuruckéhospolečenství.Viz Glassner1990:65–71. 13 stati o Gilgamešoviaxiómykomunikačně-etického„rituálu“civilizovanéspolečnosti. Podobnýchpříkladůbychomvestaroorientálnímpísemnictvínašlicelouřadu. OvšemvžádnémznichnejsoujednotlivéaxiómykumuloványtakjakovEposu o Gilgamešovi,narážímenaněpouzeizolovaně.(Ukázekobdarovánípartnera vrámcikomunikačníhoprocesupaklzevpramennémmateriálunalézttéměř nepřeberné množství. Narážky na ně se objevují v administrativních záznamechpraktickykaždéhoodhalenéhopalácovéhoarchivunastarověkémPřednímvýchodě.) Závěremtedylzekonstatovat,žepřiformovánírituálníhokomplexupředstavujícíhotučástidolatrie,kterábylanedílnousoučástípravidelnéchrámové bohoslužby,antropomorfismussvounezaměnitelnouúlohubezpochybysehrál. Jednaloseovšemoantropomorfismuspromyšlený,sofistikovaný–vžádnémpřípaděnaivní.Praktickykevšemvýznamnýmaxiómůmchrámovéhokultusochje totižmožnénaléztpříslušnékorelátyvjednotlivýchritualizovanýchprůvodičích komunikace. Nechcemetvrdit,žetaktokonstruovanásymbolizacekultickékomunikace s„posvátnem“jepouhouprojekcísociálníroviny.Nehodlámevšakproklamovatanipravýopak,tj.žebynormyinterpersonálníetikybylymodeloványpodle kultickýchpravidel.Nemámetedyvúmysluvyjadřovatsekestarožitnémusporu sociologůnáboženstvíoto,zdabyladříve„slepice,nebovejce“.Spokojujeme sesprostýmzjištěním,žemezioběmarovinamidocházelovestarosemitských civilizacíchkpermanentníavelicesystematickéinterakci.Azároveňisnadějí,že analýzasociálně-etickéhokontextukultubožskýchsochposkytujejedenzmožnýchhermeneutickýchklíčůktomutofenoménu. daliborantalík studoval na evangelických teologických fakultách v Praze, Lausanne a Ženevě. V současné době působí jako docent v Ústavu filosofie a religionistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jeho hlavní badatelský zájem se soustřeďuje na prejudaistické a preislámské náboženské kultury starověkých Semitů. Kromě dílčích studií v religionistických, teologických a orientalistických periodikách a sbornících publikoval monografii Jak srovnávat nesrovnatelné: Strategie mezináboženské komparace (Praha 2005). Kontakt: [email protected]. 14 d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e Použité prameny a literatura Aharoni,Yohanan.1968.„Arad:ItsInscriptionsandTemple.“Biblical Archaeologist31, 1968:1–32. Arnaud,Daniel.1985–1987.Recherches au pays d’Aštata: Textes de la pratique.Emar 6/1–4.Paris:RecherchesurlesCivilisations. Berlejung,Angelika.1998.Die Theologie der Bilder: Herstellung und Einweihung von Kult‑ bildern in Mesopotamien und die alttestamentliche Bilderpolemik.OrbisBiblicuset Orientalis162.Freiburg:Universitätsverlag;Göttingen:Vandenhoeck&Ruprecht. Berlejung,Angelika.1997.„WashingtheMouth:TheConsecrationofDivineImagesinMesopotamia.“Pp.45–72inKarelvanderToorn(ed.):The Image and the Book: Iconic Cults, Aniconism, and the Rise of Book Religion in the Ancient Near East.Leuven:Peeters. Borger,Rykle.1956.Die Inschriften Asarhaddons, Königs von Assyrien.ArchivfürOrientforschungBeiheft9.Graz:E.W.Weidner. Bottéro,Jean.1949.„LesinventairesdeQatna.“Revue d’Assyriologie43,1949:1–40 a137–215. Brandes, Marc A. 1980. „Destruction et mutilation de statues en Mésopotamie.“ Akkadica16,1980:28–41. Cagni,Luigi.1969.L’Epopea di Erra.Studisemitici34.Roma:IstitutodiStudidelVicino Oriente,UniversitàdiRoma. Cogan,Mordechai.1974.Imperialism and Religion: Assyria, Judah and Israel in the Eighth and Seventh Centuries B. C. E.SocietyofBiblicalLiteratureMonographsSeries 19.Missoula:ScholarsPress. Collon, Dominique. 1985. „Les animaux, attributs des divinités du Proche-Orient Ancien:Problèmesd’iconographie.“Pp.83–85inPhillippeBorgeaud–YvesChristie–IvankaUrio(ed.):L’animal, l’homme, le dieu dans le Proche‑Orient Ancien. CahiersduCEPOA2.Leuven:Peeters. Dietrich,Manfried–Loretz,Oswald–Sanmartín,Joaquín.1995.The Cuneiform Alphabe‑ tic Texts from Ugarit, Ras Ibn Hani and Other Places.AbhandlungenzurLiteratur Alt-Syriens-Palästinas8.Münster:Ugarit-Verlag.(1.vyd.1976podnázvemDie keilalphabetischen Texte aus Ugarit. AlterOrientundAltesTestament24.Kevelaer: VerlagButzon&Bercker;Neukirchen-Vluyn:NeukirchenerVerlag.) Glassner,Jean-Jacques.1990.„L’hospitalitéenMésopotamieancienne:Aspectdela questiondel’étranger.“Zeitschrift für Assyriologie80,1990:60–75. Herles,Michael.2006.Götterdarstellungen Mesopotamiens in der 2. Hälfte des 2. Jahrtau‑ sends v. Chr.: Das anthropomorphe Bild im Verhältnis zum Symbol.AlterOrientund AltesTestament329.Münster:Ugarit-Verlag. Jacobsen,Thorkild.1976.The Treasures of Darkness: A History of Mesopotamian Religion. NewHaven–London:YaleUniversityPress. Kolektivautorů.1981→. Archivi reali di Ebla: Testi.Roma:Missionearcheologicaitaliana inSyria. Kolektivautorů.1979→. Materiali epigrafici di Ebla.Napoli:IstitutoUniversitarioOrientalediNapoli–SeminariodiStudiAsiatici. Mazar,Amihai.1991.„SanctuairesettemplesenCanaan.“Col.1258–1286inJacques Briend–ÉdouardCothenet(ed.):Supplément au Dictionnaire de la Bible.Paris: Letouzey&Ané. 15 stati Meissner,Bruno.1920–1925.Babylonien und Assyrien,I-II.Heidelberg:CarlWinter. Mettinger,TryggveN.D.1995.No Graven Image? Israelite Aniconism in its Near Eastern Context, Coniectanea Biblica, Old Testament Series 42. Stockholm: Almquist &Wiksell. Moran,WilliamL.1991.„Ovid’sBlandaVoluptasandtheHumanizationofEnkidu.“ Journal of Near Eastern Studies50,1991:121–127. Parola, Simo – Luukko, Mikko – Fabritius, Kalle. 1997. The Standard Babylonian Epic of Gilgamesh. State Archives of Assyria: Cuneiform Texts 1. Helsinki: The Neo-AssyrianTextCorpusProject,InstituteforAsianandAfricanStudies,UniversityofHelsinki. Prosecký,Jiří.2010.Slova do hlíny vepsaná: Mýty a legendy Babylónu.Praha:Academia. Prosecký,Jiří–Hruška,Blahoslav–Rychtařík, Marek.2003.Epos o Gilgamešovi.Praha: NakladatelstvíLidovénoviny. Prudký,Martin.1996.„Duolocivellocusduplexunanimis:Kliterárníateologickéintegritě1.a2.výrokuDekalogu.“Pp.103–117inMinisterium Verbi Divini: Sborník pro Pavla Filipiho.Praha:Kalich. Smith,Sydney.1925.„TheBabylonianRitualfortheConsecrationandInductionof aDivineStatue.“Journal of the Royal Asiatic Society,1925:37–60. Spycket,Agnès.1968.Les statues de culte dans les textes mésopotamiens des origines à la I ère dynastie de Babylone.CahiersdelaRevueBiblique9.Paris:Gabalda. Stehlík,Ondřej.2003.Ugaritské náboženské texty: Kanaanské mýty, legendy, žalmy, litur‑ gie, věštby a zaříkávání pozdní doby bronzové.Praha:Vyšehrad. Thureau-Dangin,François.1921.Rituels accadiens.Paris:ErnestLeroux. Tigay,JeffreyH.1982.The Evolution of the Gilgamesh Epic.Philadelphia:UniversityOf PennsylvaniaPress. Tromp,Johanes.1995.„TheCritiqueofIdolatryintheContextofJewishMonotheism.“ Pp.105–120inPieterWillemvanderHorst(ed.):Aspects of Religious Contact and Conflict in the Ancient World.Utrecht:UniversiteitUtrecht. Walker,Christopher–Dick,MichaelBrennan.1999.„TheInductionoftheCultImage inAncientMesopotamia.“Pp.55–121inMichaelBrennanDick(ed.):Born in Hea‑ ven, Made on Earth: The Making of the Cult Image in the Ancient Near East.Winona Lake:Eisenbrauns. Walker,Christopher–Dick,MichaelBrennan.2001.The Induction of the Cult Image in Ancient Mesopotamia: The Mesopotamian «Mīs Pî» Ritual.StateArchivesofAssyria LiteraryTexts1.Helsinki:TheNeo-AssyrianTextCorpusProject,Institutefor AsianandAfricanStudies,UniversityofHelsinki. Watanabe, Chikako Esther. 2002. Animal Symbolism in Mesopotamia: A Contextual Approach.WienerOffeneOrientalistik1.Wien:InstitutfürOrientalistik. Westenholz,JoanGoodnicketal.2000.Cuneiform Inscriptions in the Collection of the Bible Lands Museum Jerusalem I: The Emar Tablets.CuneiformMonographs13. Groningen:Styx. Wiseman,DonaldJohn.1953.The Alalakh Tablets.OccasionalPublicationsoftheBritishInstituteofArchaeologyatAnkara2.London:BritishInstituteofArchaeology atAnkara. 16