poslední interglaciál

Transkript

poslední interglaciál
Eem (MIS 5e) – poslední interglaciál
Würm
Riss
Poslední interglaciál bez podstatného vlivu člověka
Mindel
Zajímavý pro srovnání s holocénem
Eemská transgrese
Uniformnější vegetační
zonace oproti holocénu
bof – boreální les (Picea, Pinus, Betula)
cdf – jehličnato-listnatý les (Corylus, Picea, bez
teplomilných prvků)
def – opadavý temperátní les s teplomilnými prvky
(Cotinus, Buxus, Ilex, Vitis, …)
med – neopadavé křoviny a mediteránní lesy
(Olea, Ostrya, atd.)
Tzedakis 2007
Würmský
glaciál
vrcholný glaciál (pleniglaciál)
Dansgaard – Oeschgerovy oscilace
LGM
Gravettien
X
Homo neanderthalensis
jeskyně Chauvet, 31 kA BP
Vrcholný Würm: Základní otázky
Byl středoevropský vrcholný glaciál
„bod nula“?
cca 3 km ledu
„glaciální föhn“, extrémní klimatické podmínky,
kontinentální klima
horské zalednění vstupující až do mediteránu
Alternativní postglaciální kolonizační scénáře. Který je správný?
„mamutí step“– co to bylo zač?
Kombinace stepních a tundrových elementů.
Non-analog community?
Just junipers, birches and pines scattered in a mammoth steppe?
Boreal forests („taiga“) N of the Alps, including some temperate elements? (Criptic refugia concept.)
Fosilní data pro střední Evropu
Dolní Věstonice
PK1
Pupilla loessica
Vojen Ložek
a
George Kukla
Uhlíky v gravettských
ohništích:
Picea, Pinus, Juniperus,
Taxus, Ulmus, Fagus,
Tilia, Quercus, Acer
Bulhary
Ložek 2007
Larix sibirica park forest with species-rich udergrowth (xerothermic and alpine elements) on permafrost.
Minusinsk Basin, Khakasia.
Jankovská et Pokorný 2008
Prokázaná refugia
podle Langa (1994)
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
1. Z Brit. ostrovy
2. Bretaň a přil.
3. Biskaj
4. S Rusko
5. S centr. Rusko
6. J centr. Rusko
7. Ukrajina a Černé moře
8. Z a Stř. Alpy
9. V Alpy a Karpaty
10. J Polsko
11. SZ Iberie
12. V a J Iberie
13. J Francie
14. Korsika
15. Itálie
16. J Řecko
17. Balkán
Jankovská et Pokorný, Preslia, 2008
Laciniaria plicata
Nadachowski, 2006. Finds of brown bear
at Full-glacial sites in Europe.
Monachoides vicinus
Ložek, 2007. Demanding forest elements are
widespread among Full-glacial snail
communities in Western Carpathians.
Mountain taiga (Larix sibirica, Picea obovata, Pinus sibirica, Alnus viridis). Central Western Sayan.
Proč jižní Sibiř?
Poučení z jižní Sibiře
Adonis vernalis, Anemone sylvestris, Astragalus danicus, Phleum phleoides, Phlomis tuberosa,
Scabiosa ochroleuca, Scorzonera purpurea, Stipa pennata
Vnitřní Asie jako reliktní území
Vallonia tenuilabris
Many elements of European
Full-glacial flora and fauna
still survive sympatrically
In southern Siberia
Columella columella
Vertigo parcedentata
Pupilla loessica
Microtus gregalis
Důvody:
- velká diverzita biotopů (kombinují se gradienty výšky a kontinentality)
- klimatická konzervativnost (chybí výrazně vlhký střední holocén)
- trvale přírodní charakter (nízká hustota osídlení)
- přes velkou vzdálenost od Evropy bývaly areály mnoha druhů propojené
disjunktní areál stepí v SV Ázii –
- zbytek původního rozšíření
4079 BP
Kienast et al. (2005)
Elias et al. (2007)
M. Chytrý, P. Kuneš, B. Pelánková, M. Horsák, V. Jankovská, V. Řičánková … etc.
Project aims
The project is focused on diversity of
plant and mollusc communities of forest,
forest-steppe, steppe and mountain
tundra landscapes of the southern
Siberian mountain ranges (Altai,
Western Sayan) in its relationships to
environment. The results are used for
palaeoecological interpretation of
Central European landscape and
vegetation in the Late Glacial and Early
Holocene. Field methods include
sampling vegetation, mollusc
communities and surface pollen
deposition. Field data are used for
vegetation typization based on species
composition, creating general
descriptions of plant and mollusc
community patterns in the landscape,
analysis of the relationships between
vegetation and surface pollen
deposition, and comparisons of modern
pollen spectra and modern mollusc
communities of southern Siberia with
fossil record from Central Europe.
Pinus sibirica taiga
Moderní pylová spektra na vegetačním
gradientu v Západním Sajanu.
Kuneš et al., 2008
continental steppe (Cleistogenetea)
Horsák et al., 2010
Tyto druhy nežijí na otevřené stepi, ale na okraji lesa a uvnitř křovin, kde mohou přežívat tvrdou
kontinentální zimu s málem sněhové pokrývky.
taiga
hemiboreal forest
Dospěli jsme k přesvědčení, že jižní Sibiř poskytuje velmi přiléhavé
analogie k našemu vrcholnému glaciálu.
Jak vypadaly vrcholně glaciální krajiny ve střední Evropě?
wooded fen
treeless fen
alpine grassland
shrubby tundra
species-rich
steppe
Betula rotundifolia (B. nana) tundra
steppe
saline grassland
meadow
Rather a mosaic of steppes and tundras then a „mammoth steppe“.
pozdní glaciál (tardiglaciál)
Pozdní glaciál
pozdní paleolit
Lascaux, cca 16 kA BP
mezolit
Magdalenien
Extinkce megafauny v pozdním pleistocénu.
„We live in a zoologically impoverished world, from which all the hugest, and fiercest, and
strangest forms have recently disappeared…“ (A. R. Wallace, 1876)
„Look ing at the whole subject again, I am convinced that the rapidity of the extinction
is due to man‘s agency, acting in co-operation with those general causes which at the
culmination of each geological era has led to the extinction of the larger, the most
specialised, or the most strangely modified forms. „ (A. R. Wallace, 1911)
Brown a Lomolino, 1998
Největší extinkce v Austrálii a Americe (70 –
80%)
Slabší v Africe a Eurázii (14 – 20%)
Hypotézy:
-Vybití (Overkill Hypothesis; Martin 1967)
- Environmentální stres
ekosystémy musely být velmi
produktivní.
Velká role herbivorů s fermentačním trávením.
V zimě snadno dostupná zmrzlá rostlinná
biomasa.)
(Tehdejší
Zdeněk Burian, 1968
- Globální epidemie
Zima 1999/2000 – Zud v Mongolsku. 5.4 milionů
kusů dobytka uhynulo.
Šíření dubu: tradiční koncept rekolonizace střední a severní Evropy dřevinami
Frontální šíření
Šíření z výsadkových
populací
(zakladatelský efekt)
Nezávislé šíření
z více refugií
Alternativní modely šíření populací
Všechny způsoby jsou možné zároveň
Ve střední Evropě dnes vychází jako plausibilní model 3
Fylogenetický model šíření Fagus sylvatica