Komorní koncert - Mezinárodní hudební festival Brno

Transkript

Programoviny
PRO NÁVŠTĚVNÍKY FESTIVALU EXPOZICE NOVÉ HUDBY / ZALOŽENO 1969
PROCHÁZENÍ HUDBOU
28. EXPOZICE NOVÉ HUDBY 10—14/6/2015
E
Zvukové instalace /
Sound Installations /
Koncerty /
Concerts /
Hudební intervence
do veřejného prostoru /
Musical Interventions
in Public Space /...
Pečlivě poslouchat
je důležitější než rozeznívat. /
Careful listening
is more important than making
sounds happen.
Alvin Lucier
X
P
O
S
Hudba je živý organismus, který nestačí jednou za čas vytáhnout ze skříně, oprášit, postavit na stůl a čekat, že
se něco stane; očekává naši participaci, čeká na svého posluchače. Měla by
být volnou, svobodnou tvorbou, autorským jazykem, kterým nám jsou
nabízeny abstraktní vize velkých
i malých pravd, zhmotněné do zvukových struktur, tvorbou, která hledá
svého posluchače, aby mohla být poslouchána a nikoliv pouze slyšena. Je
jednoduchá i složitá, depresivní i radostná, je všudypřítomná. Společnost se neustále mění a proměňuje se
i její umělecký obraz, hudba nám
umožňuje reflektovat změny i jistoty,
velké i malé pravdy, banality i traumata, se kterými jsme dennodenně
konfrontováni, a to nikoliv přímočarou a snadno srozumitelnou formou,
I
T
I
O
N
ale nejvyšší formou abstrakce, která
je vlastní právě a pouze lidské kultuře, zkrátka, kde končí slova, tam začíná hudba…
Může však být výsledek jakéhokoliv skladatelského procesu statický, nebo je statický pouze záznam?
A je pak jeho zastavením, zakonzervováním, zachycením skutečně
záznam grafický, který vzniká dříve
než samotná znějící struktura? A je
pak hudba živoucím organismem,
nebo pouhým muzejním artefaktem, který občas vytáhneme ze
skříně?
Z pohledu notografického není
zřejmě pochyb, že zápis je záznamem prchavých tónů pro budoucí
generace, co nejpřesnějším zachycením zvukové struktury, tak, aby
mohla být znovu realizována. Je zá-
O
F
T
H
znamem, který vyžaduje autentickou, poučenou intepretaci, vycházející ze studia a zdánlivého poznání
fiktivní představy o dobovém aurálním prostoru. Partitura, grafický
zápis však v tu chvíli přestává být
pouhým záznamem, zachycením
pro budoucí generace, ale stává se
spíše mnemotechnickou pomůckou.
Konvencionalizovaný systém znaků
nám nahrazuje písmena, slova, věty,
je popisem, příběhem i slovní hříčkou, je scénickou i režijní poznámkou, je vším možným, ale není vlastním sdělením. Máme pevné,
záchytné body, ale mnoho důležitého zůstává mezi řádky, nezaznamenatelné a zřejmě bez osobní zkušenosti, bez přítomnosti tvůrce, bez
neustálé korekce, neinterpretovatelné. I nahrávka může být zavádějící,
E
N
E
W
vždyť právě epigonské napodobování „ideálních“ interpretů, marné hledání dokonalosti dřívějších nahrávek či koncertních provedení
dehonestuje intepretaci na „pouhou“ reprodukci. Grafický záznam
může být starý, ale hudba zní pouze
tady a teď. Sentiment a nostalgie pak
z životaschopného historického díla
utváří muzejní relikvii. Nabízí se
jednoduchá rozvaha, že by partitura
mohla být návodem, snad i manuálem či instrukcí. Soudobá partitura
je pak fixována na svého autora, ale
ta historická jej přežívá, stává se výzvou k nové, jinak ideální, třebas
i neautentické intepretaci. Mnohé
skladby čekají na svého ideálního
interpreta, aby mohly vstoupit do
současného světa, mnohé však zůstanou jenom záznamem, dokladem
M
[nádvoří Besedního domu]
[zadní nádvoří Nové radnice] 60 Kč / 30 Kč
TONSPUR FÜR EINEN ÖFFENTLICHEN RAUM (AUT) /
MAGDA STAWARSKA-BEAVAN (POL/GBR) Kraków to Venice in 12 hours (2013)
[Jurkovičova vila] vstupenky v Moravské galerii v Brně
PAVEL ZLÁMAL (CZE) For or from Jurkovič House
[Besední dům] 140 Kč / 70 Kč
MILOSLAV KABELÁČ (CZE) Symfonie č. 1 in D pro smyčce a bicí op. 11 / Symphony No. 1 in D for
strings and percussion, Op. 11 (1941–1942), LUIGI NONO (ITA) Ricorda cosa ti hanno fatto
in Auschwitz (1966), MAYKE NAS (NLD) Quite quiet pro komorní orchestr / for chamber orchestra
(2006), STANISLAV KREJČI (RUS) Confession (2000), FRANTIŠEK GREGOR EMMERT (CZE) Kajícnice,
undecimetto pro smyčcové nástroje / Penitent, undecimetto for string orchestra (1986)
Filharmonie Brno / Brno Philharmonic Orchestra, dirigent / conductor Marko Ivanović (CZE)
21.00 Koncert / Concert & Listening Party
[PRAHA Fórum pro architekturu a média] 80 Kč / 40 Kč
PROCHÁZENÍ HUDBOU 2.0 / WALKING THROUGH MUSIC 2.0
KOLEKTIV (CZE)
ZVUKOVÝ OBJEKT PRAHA / SOUND OBJECT PRAGUE
ČT 11/6
17.00 Zvuková instalace; zahájení výstavy /
Sound Installation; Exhibition Opening
[Knihkupectví ArtMap – Místodržitelský palác] 60 Kč / 30 Kč
Mimo-chodem poslouchám / By the Way, I´m Listening
In memoriam Paul Panhuysen (1934–2015)
PAUL PANHUYSEN (NLD) Een kleine dag muziek (2000)
19.00 Zvuková instalace a performance /
Sound Installation and Solo Performance
[Hrad Špilberk – západní příkop] 60 Kč / 30 Kč
BENOÎT MAUBREY (USA) Audio Guillotine (1989; 2009; 2011; 2015)
21.30 Zvukové panorama / Sound Panorama
[Pavilon Y, Veletrhy Brno (BVV)] 100 Kč / 50 Kč
Y-SPACE : PIERRE HENRY – PIERRE SCHAEFFER (FRA) Symphonie pour un homme seul (1950)
MICHAL RATAJ (CZE) Small Imprints for clarinet and live electronics (2013)
MICHAL RATAJ (CZE) – JAROMÍR TYPLT (CZE) Škrábanice / Scribbles (2009–2015)
IVAN BOREŠ (CZE) Etude č. 1 / Etude No. 1 (2009)
Ivan Boreš, Michal Rataj, Jan Trojan, Jaromír Typlt, Pavel Zlámal (CZE) zvuková performance /
sound performance
23.00 Listening Party
19.00 Komorní koncert / Chamber Concert
[Betlémský kostel] 100 Kč / 50 Kč
Nová česká generace / New Czech Generation: RADIM BEDNAŘÍK (CZE) Hry světla / Plays of Light,
VOJTĚCH DLASK (CZE): Za bukem / Quite Near, JANA VÖRÖŠOVÁ (CZE) Lullabies, ŠŤEPÁN FILÍPEK (CZE)
Poslední zápas / The Final Struggle, ONDŘEJ ŠTOCHL (CZE) Rozcestí / Crossroads (2015),
MICHAL INDRÁK (CZE) 22,001 Days: The World According to Stefan Zweig
Miloslav Ištvan Quartett (CZE), elektronika / electronics
Pianissimo: ALBERT BREIER (DEU) Trio pro housle, violu a violoncello / for violin, viola and cello
(2001), PETER GRAHAM (CZE) Jiná geometrie pro klarinet sólo / A Different Kind of Geometry for
clarinet solo (1990), PAVEL ZEMEK NOVÁK (CZE) Sedm Slov Kristových na kříži pro klarinet sólo /
The Seven Last Words of Christ for clarinet solo (2002), JAKOB ULLMANN (DEU) Pianissimo for viola
and live electronics (1989)
Konvergence (CZE)
BEER – Birmingham Ensemble for Electroacoustic Research (GBR/CAN/SVK)
THE RECEIVERS (SVK/CZE) ZVUKOVÝ OBJEKT PRAHA / SOUND OBJECT PRAGUE
SO 13/6
11.00–17.00 Hudební intervence do veřejného prostoru /
Musical Interventions in Public Space
[Kapucínské náměstí, Kapucínské terasy, Místodržitelská zahrada,
Denisovy sady, hrad Špilberk…]
Hudba na hradbách / Music on the Ramparts (Maubrey, Hanousek, Opršál, N21…)
17.00 Zvuková instalace / Sound Installation
[Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity] 60 Kč / 30 Kč
hans w. koch (DEU) Camera Obscura Acustica (Installation for Gregor Mendel)
THE INTERNATIONAL NOTHING (DEU) The Dark Side of Success
Kai Fagaschinski, Michael Thieke klarinety / clarinets
C
dramaturg festivalu
NE 14/6
19.00 Zahajovací koncert / Opening Concert
I
 Viktor Pantůček,
PÁ 12/6
S
doby svého vzniku, určeným ke čtení a intepretaci v oblasti dějin, nikoliv hudby. Uvědomíme-li si navíc, že
čtení a psaní not je mnohem vzácnější než čtení abecedních znaků,
napadne nás, že pro mnohé je onen
papír pouhým vizuálním zážitkem.
Letošní ročník Expozice nové
hudby je připraven pro posluchače,
kteří hledají pomíjivé zvuky, kteří
chtějí důvěřovat svobodnému projevu bez škatulí, kteří dokážou přijmout ticho a skutečně poslouchají,
když je pro ně dotvářeno. V neposlední řadě je určen pro ty, kteří se
rádi procházejí…
ST 10/6
17.00 Slavnostní zahájení / Opening Ceremony
U
14.00 Improvizace / Improvisation
S(O)UNDAY MIXTAPES / ZVUKOVÝ OBJEKT PRAHA / SOUND OBJECT PRAGUE
20.00 Koncert / Concert
LAURA LUNA & MICHAL KINDERNAY (MEX/CZE), HANNES HOELZL (DEU)
Hudební objekt Brno / Musical Object Brno
[veřejné prostory v Brně / Public Spaces in Brno]
MIMO-CHODEM, POSLOUCHÁM / BY THE WAY, I’M LISTENING
recyklovaná koláž instrukcí, návodů, partitur, konceptů, eventů
a situací pro kolemjdoucí posluchače / a recycled collage of instructions, manuals, scores, concepts,
events and situations for listeners passing by
SEDÍM, POSLOUCHÁM / I’M SITTING, I’M LISTENING
označené židle na poslechově atraktivních místech /
designated seats in places conducive to listening
SLYŠÍM, POSLOUCHÁM / I’M HEARING, I’M LISTENING
otevřená modulární posluchárna s nekonečnou hudbou /
an open modular auditorium with infinite music
Zvukový objekt Praha / Sound Object Prague
[PRAHA Fórum pro architekturu a média]
PROCHÁZENÍ HUDBOU 2.0
– Processing – Netmusic – Networking – Live Coding – Stream – Feedback – Translation –
Open Source – Reading – Scanning – Impro – Workshop
Expoziční infocentrum Praha / Exposition Infocentrum
[PRAHA Fórum pro architekturu a média]
– Meeting Point – Talks – Discussions – Scores – Music – Distro – Brunche – Sound Object
Výstavy / Exhibitions
[Galerie Milana Zezuly – Městské divadlo Brno]
Sándor Győrff y: Recyklované záblesky / Recycled Flashes (vernisáž 11/6 v 16.00)
[Knihkupectví ArtMap, Místogalerie na Skleněné louce]
Mimo-chodem, poslouchám / By the Way, I’m Listening
22.00 Hudební intervence / Musical Intervention
[sportovní areál u Anthroposu, Brno-Pisárky / sport field in Brno-Pisárky] 100 Kč / 50 Kč
BOB OSTERTAG (USA) Bob Ostertag plays the Aalto (2013)
MÍSTA KONÁNÍ / VENUES
Besední dům:
Komenského náměstí 8, Brno
Betlémský kostel: Pellicova 6, Brno
Galerie Milana Zezuly:
Městské divadlo Brno, Lidická 16, Brno
Hrad Špilberk: Špilberk 1, Brno
Jurkovičova vila: Jana Nečase 2,
Brno-Žabovřesky
Knihkupectví ArtMap: Místodržitelský
palác, Moravské náměstí 1a, Brno
Mendelovo muzeum Masarykovy
univerzity: Mendlovo náměstí 1a, Brno
Místogalerie na Skleněné louce:
Kounicova 23, Brno
Pavilon Y: areál Veletrhy Brno,
Výstaviště 1, Brno
PRAHA Fórum pro architekturu a média:
Husova 8, Brno
Sportovní areál u Anthroposu: Brno-Pisárky
zadní nádvoří Nové radnice:
Dominikánské náměstí 1, Brno
Music is a living organism. It won’t do
just to take it out of the cupboard every
once in a while, dust it off, put in on the
table and expect something to happen.
Music expects our participation; it
awaits its listener. It should be a free
creation, an author’s voice through
which abstract visions of greater and
lesser truths materialized in sound
structures are offered to us; a creation
which begs to be listened to, not only
heard. It is simple and complicated, depressing and joyful; it is omnipresent.
Society constantly changes and so does
its artistic image. Music allows us to
reflect upon the changes and certainties, the greater and lesser truths, the
banalities and traumas which confront
us daily, and it does so not in a straightforward and easily accessible form, but
in the highest form of abstraction pe-
culiar solely to human culture. In short:
where words stop, music begins…
But can the outcome of any compositional process be static, or is it only
the record that is static? And can the
graphical record, which is created before the actual sound structure, truly be
the end of this compositional process,
its capturing and conservation? And is
music then a living organism, or merely a museum artefact that we occasionally pull out of a cupboard?
Looking at the matter from the perspective of a score, there is apparently
no doubt that the writing down of music is a record of fleeting tones for future generations, striving for the most
perfect capture possible of a sound
structure so that it might be realised
again. It is a record requiring authentic,
informed interpretation, based on stu-
dy and a seeming understanding of
a fictional notion of the aural space of
a historic period. Yet precisely at that
point the score, the graphical record,
ceases to be merely a record made for
future generations, and becomes rather
a mnemonic device. A conventional
system of signs replaces letters, words
and sentences for us; it is a description,
a story, a wordplay; it is a note for
staging and direction; it is everything
but the message itself. We have solid
points of reference, but much that is
important remains between the lines,
unrecordable and apparently devoid of
personal experience, lacking the presence of the composer and his corrections, and ultimately unavailable for interpretation. Even an audio recording
can be misleading, and indeed a slavish
imitation of “ideal” interpreters, the fu-
tile search for perfection in older recordings or concert performances, reduces the art of musical performance to
a “mere” reproduction. A graphical record might be old but music only
sounds in the here and now. Sentimentality and nostalgia threaten to turn
a viable historic work into a museum
relic. A simple idea suggests itself:
a score might be an instruction manual, a set of directions. Contemporary
music would then be bound up with its
composer, but historical music has survived its composer and begs to be
newly interpreted, perhaps inauthentically, with other ideals in mind. Many
works await their ideal performers so
that they might enter the contemporary world, but many will remain solely
a record, a testimony to the age of their
creation, destined for reading and in-
terpretation in the domain of history
and not of music. Considering that the
reading and writing of music is much
rarer than the reading of alphabetical
characters, it occurs to us that for many
music on paper provides a merely visual experience.
This year’s Exposition of New Music
is ready for listeners who are seeking
fleeting sounds, who wish to place confidence in free expression without pigeon-holing, who are capable of
accepting silence and truly listening to
what is made for them. Last but not
least, the festival welcomes those who
like to walk around…
 Viktor Pantůček,
programmer of the festival
2
programoviny | 28. Expozice nové hudby | procházení hudbou | 10—14/6/2015
středa 10. června 2015
Besední dům – kulturní prostor PRAHA
17.00 Slavnostní zahájení / Opening Ceremony
nádvoří Besedního domu
Slavnostní zahájení bude věnováno hudební reminiscenci minulého ročníku,
kdy představíme nově vydanou nahrávku Nihilists Spasm Band. Zaměříme se
též na aktuality letošního ročníku a nahlédneme do budoucího směřování
Expozice nové hudby. Odprezentujeme novou nahrávku realizací partitur
Miloslava Ponce, které jako koncertní projekt zazní v roce 2016.
19.00 Zahajovací koncert / Opening Concert
Besední dům – sál
MILOSLAV KABELÁČ: Symfonie č. 1 in D pro smyčce a bicí op. 11 /
Symphony No. 1 in D for strings and percussion, Op. 11 (1941–1942)
LUIGI NONO: Ricorda cosa ti hanno fatto in Auschwitz (1966)
MAYKE NAS: Quite quiet pro komorní orchestr /
for chamber orchestra (2006)
STANISLAV KREJČI: Confession (2000)
FRANTIŠEK GREGOR EMMERT: Kajícnice, undecimetto pro smyčcové
nástroje / Penitent, undecimetto for string orchestra (1986)
Filharmonie Brno / Brno Philharmonic Orchestra
dirigent / conductor Marko Ivanović
Procházení může být nahodilé, nebo cílené; buď víme, kam kráčíme, nebo se
necháváme překvapit. Tak nějak by se to mohlo mít i s oním procházením
hudbou. A co když se neprocházíme, ale posloucháme? Mohli bychom jistě
utvářet paralely procházení v rámci zahajovacího koncertu, jakože putujeme
historií, odcházejí a přicházejí interpreti či jednoduše brouzdáme ve světě
zvuků. Zaměřme se však raději na poslouchání a dovolme si snad nepovýšeneckou instrukci. Zahajovací koncert je možné dramaturgicky chápat, přijímat, poslouchat v minimálně třech liniích. Zaprvé je program koncipován
jako kulturně společenská reflexe tragédie druhé světové války. Ta rezonuje
především ve skladbách Miloslava Kabeláče a Luigiho Nona. Zatímco Kabeláč ve své první symfonii utvářel obraz žité skutečnosti (skladbu komponoval
v letech 1941–1942), Nono ve svém elektroakustickém veledíle mistrovsky
zpracovává vzpomínky na již historickou událost bezprecedentního masového vyvražďování. V následujících třech kompozicích pak doznívá vzpomínka
přes uklidnění (Mayke Nas), vyznání (Stanislav Krejči) po závěrečné pokání
(František Gregor Emmert). Ve druhé vrstvě si dramaturgie pohrává se samotnou podobou poslouchání nikoliv individuálního, ale poslouchání spojeného s návštěvou koncertu. Předkládáme konfrontaci akusticky i vizuálně
atraktivní pódiové produkce s elektroakustickými, akusmatickými díly, ve
kterých jste odkázáni pouze na vaše uši, na intenzivní poslouchání. Konečně
třetí linie je ryze hudební. Zkuste vnímat koncert jako celek, jako jedinou
kompozici, jako úžasnou znějící strukturu, aurální prostor, jehož autor už
není důležitý. Mimo výše napsané je však koncert též vzpomínkou, poděkováním a drobnou splátkou dluhu dílu nedávno zesnulého Františka Gregora
Emmerta.  Viktor Pantůček
Cyklus osmi symfonií Miloslava Kabeláče (1908–1979) zaujímá zásadní místo v české symfonické hudbě druhé poloviny 20. století. Každá z Kabeláčových symfonií má výrazně osobitou koncepci, která se projevuje už v nástrojovém obsazení, jež skladatel volil vždy jiné: např. třetí symfonie je
komponována pro varhany, žesťové nástroje a tympány, v páté doplňuje orchestr sólový soprán, v šesté sólový klarinet, osmá je napsána pro soprán, sbor,
bicí nástroje a varhany apod. Třívětá Symfonie č. 1 in D op. 11, jejíž obsah
odráží bezprostřední zkušenost skladatele s válkou, konfrontuje homogenní
zvuk smyčcového orchestru s témbrovou pestrostí početné skupiny bicích nástrojů. Vznikla v letech 1941–1942, poprvé však zazněla až po válce, 6. listopadu 1945 v Československém rozhlase pod taktovkou autora, koncertně
dokonce až v roce 1960. Dílo překvapuje svou zralostí: projevují se v něm již
v plné šíři rysy typické pro celou další skladatelovu tvorbu jako např. racionální kompozice s využitím umělých modů, do detailu formovaná struktura,
výrazná instrumentace či osobně cítěná humanistická angažovanost.
Miloslav Kabeláč (1908–1979) was one of the greatest Czech symphonic
composers of the twentieth century. His primary legacy consists of eight monumental symphonies. In essence, each symphony introduces a new, non-traditional compositional element into this highly traditional genre. This is
evident already in instrumentation, in each individual case responding specifically to the demands posed by the works‘ content (for example the Third
Symphony was written for organ, brasses and timpani, the Fifth “Dramatic” for
soprano and orchestra, the Eight “Antiphonies” for soprano, mixed choir, percussion instruments and organ etc.). He composed his Symphony No. 1 in D
Op. 11 for string orchestra and percussion during wartime, 1941–1942. The
work was premiered on November 6, 1945 in Radio Prague under the direction of the author. First public performance of the symphony was in 1960. In
this work, compositional features, typical of the whole of the composer‘s further work crystallized – a rational composition with making use of artificial
modes, solidly articulated form structure and expressive instrumentation together with personally felt topical relevance.
Italský skladatel Luigi Nono (1924–1990) patřil k hlavním představitelům evropské poválečné avantgardy. Byl to právě on, kdo poprvé vyslovil termín
„Darmstadtská škola“ a ztotožnil jeho obsah především s díly Pierra Bouleze,
Karlheinze Stockhausena a svými. Darmstadtská škola rozvíjela Webernovy
technické a estetické koncepce a kladla velký důraz na konstruktivistické skladatelské metody. Nonova hudba se prakticky od počátku jeho skladatelské dráhy vyznačovala také politickým apelem, orientovaným levicově a protifašisticky. Jeho „angažovanost“ se odráží i ve skladatelově inklinaci k vokální hudbě,
resp. k práci s textem. V roce 1956 Nono složil elektroakustickou kantátu
Il Canto Sospeso, v níž použil texty z dopisů, které psali vězni v nacistické cele
smrti před jejich popravou na rozloučenou svým blízkým. O deset let později
byl osloven, aby vytvořil hudbu k dramatu Ermittlung (Přelíčení) Petera Weisse, syrově zachycujícímu frankfurtský soudní proces s osvětimskými zločinci.
Z této hudby pak vzešla samostatná elektroakustická skladba Ricorda cosa ti
hanno fatto in Auschwitz (Vzpomeň si, co ti způsobili v Osvětimi, 1966), expresivní hudební výjev, vyvolávající dojem úzkostných vzpomínek zarytých do
lidské paměti, jehož mocného účinku Nono dosáhl důmyslným propojením
lidského hlasu s elektronickými zvuky a manipulacemi (echem, amplitudovými modifikacemi apod.) a dramatickým, avšak tíživě statickým sledem zvukových vln, přelévajících se v naléhavých crescendech a decrescendech.
Luigi Nono (1924–1990) was an established composer who had already created several electro-acoustic works that merged manipulated electronic sounds
with “live” sources, most notably his Il Canto Sospeso (1956), which derived
its texts from letters exchanged between victims of wartime oppression. Such
politicised music led to a 1965 invitation to compose the incidental music for
a West German production of Peter Weiss’s Holocaust drama, Die Ermittlung
(The Investigation). The result was Ricorda cosa ti hanno fatto in Auschwitz
(Remember what they did to you at Auschwitz), which Nono released as an
autonomous piece in 1966. Within it, Nono employs the concept of constant
acoustical change, in which various sound blocks emerge and fade in a series
of calculated crescendos and decrescendos. Different textures bleed into one
another, mixing electronic sounds (reverb, echo effects, amplitude modifications, static pitches) with live or recorded sources (choir, taped sound effects).
The effect is a constantly changing sonic space that seems to represent musically the surfacing of images from the recesses of traumatic memory.
navazoval, ale ze které se též vymykal výrazným tíhnutím k duchovnímu obsahu svých děl. Jeho odkaz je mimořádně rozsáhlý, ale většina skladeb zůstává
neprávem nepoznána. Osobní skromnost, vnitřní askeze, oddání se hudbě
a víře jakož i tíhnutí k sebekritickému hodnocení vlastních děl, přístup ke
kompozici, kdy řemeslná zručnost a složitost partitury není pouhým efektem,
ale dokladem promyšlenosti každého tónu, každého spojení, kdy intelektuální výkon skladatele a dřina interpretů nesmí a nemá být slyšet, je snad dokladem, že kajícníci nepatří pouze do minulosti. Undecimetto pro smyčcové nástroje, nesoucí podtitul Kajícnice, bylo zkomponováno v roce 1986 a své
premiéry se dočkalo o dvacet let později. Pro dnešní koncert byla Kajícnice
vybrána coby memento, obsahově i kompozičně charakterizující tvorbu tohoto výtečného tvůrce.
Mayke Nas (*1972) je holandská
skladatelka, která v každém svém
díle spojuje hravost s jedinečným
přístupem ke zvukovému a hudebnímu dění. Častými součástmi
jejích skladeb jsou divadelní akce,
video, text a choreografie. Skladby
si u ní objednaly např. Eighth
Blackbird, Královský orchestr Concertgebouw, Rotterdamská filharmonie, Ragazze Kwartet, Bl!ndman, Nieuw Ensemble, Hexnut,
Calefax, Slagwerk Den Haag,
Neue Vocalsolisten Stuttgart, Ensemble Continuum či Asko|
Schönberg Ensemble. Za skladbu
(w)here, složenou pro Asko Ensemble, získala Cenu Matthijse
Vermeulena (2003) a za skladbu La Chocolatière Brûlée, vytvořenou pro Nieuw Ensemble, obdržela Anjer Muziekprijs (2005). V sezoně 2011/2012 jí bylo
uděleno stipendium DAAD na rezidenční pobyt v Berlíně.
On Friday 17 April 2015, the composer and teacher František Gregor Emmert (1940–2015) died after a short illness. Although hailing from Krušné
hory, since the 1960s he has been intimately linked with the Brno compositional tradition on which he drew, but in which he has also been exceptional
due to the deep spirituality of his works. His legacy is immense, yet most of
his works remain unjustly unrecognised. His personal modesty, inner asceticism, his dedication to music and faith, but also his tendency to evaluate his
own works critically; his approach to composition, where the craft and the
complexity of the score are not merely for effect, but testify that every tone
and every progression has been carefully thought out, and where the intellectual effort of the composer and the hard graft of the performer must not
and should not be heard – all this perhaps shows that penitents do not belong
solely to the past. Undecimetto for strings, subtitled A Penitent, was composed
in 1986 and premiered twenty years later. A Penitent was chosen for this evening’s concert as a reminder of the compositional characteristics and contents
of this outstanding composer’s oeuvre.
Quite quiet (2006) pro komorní orchestr
Poté, co jsem pozorovala moře v anglické přímořské vesnici Aldeburghu, kde
jsem byla po tři měsíce hostem jako rezidenční skladatelka, mi to bylo jasné:
má první skladba pro orchestr bude muset být velmi tichá. Jen několik racků
zakřičí v houslích či prázdný pytlík od ryby s hranolky zašustí v trumpetách.
Ale jeden pokus za druhým uvázl ve fázi napůl hotových črt, které postupně
putovaly do koše. Snažila jsem se, aby šelesty swingovaly, aby skřípání a škrábání zazpívala. Zkusila jsem ledacos, vždycky však toho bylo příliš. Muselo to
být zcela ztišené (quite quiet)... a to se i stalo. Skladba byla napsána pro holandský studentský komorní orchestr NESKO.  Mayke Nas
Mayke Nas (b. 1972) is a Dutch composer who pairs playfulness with an entirely unique approach to sound and musical action in each of her works. Theatre, video, text and choreography are often an integrated part of her compositions. She received commissions from amongst others Eighth Blackbird
(USA), Nederlands Studenten Orkest, Koninklijk Concertgebouw Orkest,
Ragazze Kwartet, Bl!ndman (BE), Nieuw Ensemble, Hexnut, Calefax, Slagwerk Den Haag, Neue Vocal Solisten Stuttgart (DE), Rotterdams Philharmonisch Orkest, Ensemble Continuum (CA) and Asko|Schönberg Ensemble.
For her piece (w)here, written for the Asko Ensemble and co-commissioned
by Festival November Music & Fonds voor de Scheppende Toonkunst, she
was awarded the Matthijs Vermeulen Price of Encouragement 2003. For
La Chocolatière Brûlée, written for the Nieuw Ensemble, she received the Anjer Muziekprijs 2005. For the 2011–2012 season she was awarded an artist-in-residence fellowship of the DAAD in Berlin, Germany.
Quite quiet (2006) for chamber orchestra: After staring over the sea in an
English seaside village (Aldeburgh) where I was a guest as a composer-in-residence for three months, I knew it: my first piece for orchestra had to be very
silent. With only a few crying seagulls in the violins or an empty bag of fish
and chips flying by in the trumpets. Attempt after attempt stranded on half-done sketches that disappeared into the bin one after the other. I tried to
make rustling sounds swing. I tried to get squeaks ans scrapes to sing. I tried
all sorts of things. But everything seemed to be too much. It had to be quiete
quiet. And... ‚Quite quiet‘ it became. Quite quiet was written for NESKO
(Dutch Student Chamber Orchestra).  Mayke Nas
Veškerá hudební tvorba původem
gruzínského zvukového inženýra
a skladatele Stanislava Krejčiho
(*1936) je spjata s legendárním
fotoelektronickým syntezátorem
„ANS“, zkonstruovaným ruským
fyzikem Jevgenijem Murzinem
v 50. letech 20. století. Krejči je
dnes jakýmsi „opatrovníkem“ tohoto unikátního přístroje existujícího v jediném exempláři. Jeho
vůbec první elektronickou kompozicí byla hudba k filmu Do kosmu (1961), na níž spolupracoval
společně s Eduardem Artěmjevem. Mnohé jeho skladby (např.
Hudba pro dřevo a kov) mají blízko k musique concrète francouzských poválečných skladatelů. Většinu jeho tvorby zaujímá hudba k filmům,
divadelním představením či rozhlasovým hrám. Skladba Confession (Vyznání) byla vytvořena na syntezátoru ANS a pochází z Krejčiho autorského alba
Ansiana, vydaného v roce 2000 moskevským vydavatelstvím Electroshock.
Stanislav Kreitchi (b. 1936 in Kutaisi, Georgia) is sound engineer and composer. Lives in Moscow, works in Moscow State University. For the past 54
years he has been working with ANS synthesizer – a photoelectronic instrument which takes its name from the initials Alexander Nikolayevich Scriabin. „ANS“ has been invented in 1938 and designed by Eugene Murzin in
1958 together with the group of engineers and composers. Stanislav Kreitchi joined this group in 1961. His first electronic composition was a score
for the film Into Space composed in co-authorship with Edward Artemiev.
From 1966 to 1972 he worked in Experimental Electronic Music Studio
(Moscow) and composed various pieces on „ANS“ synthesizer. Kreitchi
composed music for a puppet show Fire of Hope (1958) based on Pablo
Picasso‘s works, for the slide composition Rorschach Rhapsody (1991) by
P. K. Hoenich (known for his light pictures created with the help of sunlight) and music for several performances and films. Confession is a composition from Kreitchi‘s album Ansiana released in 2000 on the Moscow label
Electroshock Records.
V pátek 17. dubna 2015 zemřel po krátké nemoci hudební skladatel a pedagog
František Gregor Emmert (1940–2015). Ač původem z Krušných hor, stal se
od šedesátých let nedílnou součástí brněnské kompoziční tradice, na kterou
Filharmonie Brno – orchestr v srdci Evropy – představuje se svými 112 hráči
jeden z největších středoevropských orchestrů, jenž se rozsahem i úrovní svého působení řadí k velkým orchestrům pražským i k proslulým tělesům z nedaleké Vídně. Brněnská filharmonie hraje na festivalech a v koncertních síních celého světa. Spolupracuje s věhlasnými dirigenty a hvězdnými sólisty.
Z dirigentských osobností jsou to Jiří Bělohlávek, Serge Baudo, David Robertson ad. Z mnoha desítek sólistů stačí jmenovat Svjatoslava Richtera, Gidona
Kremera, Yefima Bronfmana, Rudolfa Buchbindera, Olgu Kernovou, Fazila
Saye a Sofii Jaffé. Filharmonie Brno vyniká nahrávkami v televizi, v rozhlase
i na CD. Diskografie orchestru je po 59 letech studiové práce impozantně
obsáhlá a zrcadlí jeho repertoárovou orientaci na tvorbu Leoše Janáčka a na
hudbu dvacátého století.
Created in 1956 by merging the Brno-based Radio and Regional orchestras,
the Brno Philharmonic earned critical international acclaim only a few months later at the Warsaw Autumn festival. Since then, it has been considered
among the best Czech orchestras. On its tours abroad, it has performed about
eight hundred concerts throughout Europe, the United States of America, Latin America, and the Far East. Of particular importance were the performance for Pope John Paul II in Vatican (2000), the Toyota Classics Tour across the
capitals of six East-Asian countries (2004) and tours in Japan (2007, 2009 and
2011). The orchestra has also appeared at the renowned concerts of the Klubhaus in Switzerland, at the prestigious Cheltenham Festival, in the Gasteig
Hall of the Munich Philharmonic Orchestra, Vienna’s Musikverein, Budapest’s Palace of Arts, the Brucknerhaus in Linz, the Auditorium di Milano and the
Stuttgart Liederhalle. With its 112 players, the Brno Philharmonic is today
one of the largest orchestras in Central Europe. The extent and quality of its
activities rank it alongside both the great orchestras of Prague and the celebrated ensembles from nearby Vienna.
Marko Ivanović (*1976) studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění v Praze. Doktorandské studium ukončil
v roce 2008. Jeho kompozice zazněly na mnoha festivalech a některé byly natočeny rozhlasem. Je laureátem Mezinárodní soutěže mladých dirigentů
Grzegorze Fitelberga v Katovicích (2003). Spolupracuje s předními českými
orchestry, jako hostující dirigent působí pravidelně i v zahraničí. Pořídil řadu
nahrávek pro ČRo. Nedávno natočil se Symfonickým orchestrem Českého
rozhlasu komplet symfonií Miloslava Kabeláče. Velký důraz klade na propagaci soudobé hudby a hudby 20. století. Spoluvytvořil úspěšný edukativní
projekt Čtyři kroky do nového světa, zaměřený na studentské publikum (dříve
realizováno pod Českou filharmonií, nyní pod Symfonickým orchestrem hl.
m. Prahy FOK). Byl angažován v Národním divadle v Praze, kde mj. nastudoval v české premiéře operu B. Brittena Curlew River, se S. Červenou spolupracoval na opeře A. Březiny Zítra se bude…, jako dirigent i jako autor nové instrumentace se podílel na slavné inscenaci Dobře placená procházka režiséra
M. Formana; v roce 2012 zde už jako hostující dirigent uvedl svou vlastní
operu Čarokraj. V letech 2009–2014 byl šéfdirigentem Komorní filharmonie
Pardubice, kde v současné době působí jako hlavní hostující dirigent. Letos
v lednu byl jmenován šéfdirigentem orchestru Janáčkovy opery v Brně.
Marko Ivanović (b. 1976) attended the Prague Conservatory and subsequently
the Academy of Performing Arts, where he studied composition and conducting. In 2008 he received a PhD degree in the field of composition and theory of composition. He collaborates with leading Czech orchestras: Prague Symphony Orchestra (FOK), Czech Radio Symphony Orchestra, Brno Philharmonic
Orchestra, Prague Philharmonia, Bohuslav Martinu Philharmonic Orchestra
Zlin, etc. He is regularly invited to the biggest Czech music festivals: Prague
Spring, Smetana’s Litomyšl, Janacek May Ostrava, Easter festival of spiritual
music Brno, etc. His production of Janacek’s Jenůfa (Brno version) in Malmo
Opera was very well acclaimed. He is a specialist and big promoter of contemporary music and music of 20th century. With Czech Radio Symphony Orchestra he actually finished complete recording of symphonies by Miloslav Kabeláč
for Supraphon. In Czech Philharmony he established cooperation (with radio
editor Petr Kadlec’s) new concert project called Four steps into New World. As
a conductor in the Prague National Theatre he prepared the first Czech performance of Benjamin Britten’s church opera Curlew River, critically very acclaimed political opera Tomorrow will be... by Aleš Březina (with Soňa Červená as
principal); or with stage director Miloš Forman, the jazz buffopera A Walk
Worthwhile. In 2012 he premiered there as a guest conductor his own opera
Enchantia. He was chief conductor of the Czech Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice (2009–2014). In 2015, he has been appointed chief conductor
of the Janáček Opera orchestra of the Brno National Theatre.
PRAHA Fórum pro architekturu a média
KOLEKTIV
ZVUKOVÝ OBJEKT PRAHA / SOUND OBJECT PRAGUE –
code(r)s party, DJs
Benoît Maubrey will build in the moat of Špilberk Castle a big guillotine that
will smash the loud-speakers with the recorded speeches of visitors.
Benoît Maubrey (b. 1952 in Washington, D.C.) is an American visual and
sound artist and performer. He is well-known mostly for the spectacular performances Audio Ballerinas and Audio Geishas that he realizes worldwide
with his ensemble Die Audio Gruppe since late 1980s. Maubrey creates for
their performers the interactive electronic costumes that react by sounds to
their movements. Elements that dominate Maubrey’s installations and performances are loudspeakers. He cumulates them in large exterior sculptures that
he sensitively set up in public spaces. He lives and works in Baitz, Germany.
21.30 Zvukové panorama / Sound Panorama
Pavilon Y: areál Veletrhy Brno, Výstaviště 1, Brno
VV Kolektiv
Kolektiv je otevřené sdružení tvůrců algoritmických vizuálů a elektronických
hudebníků respektujících tradici live codingu, umělecké formy využívající
živé psaní kódu, vytvářející nástroje pro zvuk a obraz přímo před zraky diváků. Jako Kolektiv příležitostně vystupují Michal Cáb, GND, Kryštof Pešek,
Jáchym Pešek, Jiří Rouš, Georgij Bagdasarov, Sara Pinheiro, Martin Blažíček,
Petr Zábrodský, Alexandra Timpau, Jonáš Svatoš. Složení se však při každém
koncertu proměňuje a pohybuje se od čtyř až do dvanácti hráčů.
Kolektiv is an open group of artists working in the realm of algorithmic visuals and electronic music who follow in the tradition of live coding, an art form
based on the artist writing a code for their performance in real time, creating
instruments generating sound or image right in front of the audience. The
occasional members of the group are Michal Cáb, GND, Kryštof Pešek, Jáchym Pešek, Jiří Rouš, Georgij Bagdasarov, Martin Blažíček, Petr Zábrodský,
Alexandra Timpau, Jonáš Svatoš. However, with each performance the group‘s
composition varies featuring between four up to twelve performers.
čtvrtek 11. června 2015
Městské divadlo Brno – Místodržitelský palác – hrad Špilberk –
brněnské výstaviště – kulturní prostor PRAHA
17.00 Zvuková instalace; zahájení výstavy /
Sound Installation; Exhibition Opening
Knihkupectví ArtMap, Moravské náměstí 1a, Brno
Mimo-chodem, poslouchám / By the Way, I´m Listening
In memoriam Paul Panhuysen (1934–2015)
PAUL PANHUYSEN, hans w. koch, MARIA BLONDEEL,
MICHAEL DELIA ad.
PAUL PANHUYSEN: Malá denní hudba (2000)
tetraptych závěsných zvukových asambláží / tetraptych of hanging sound
assemblages
Paul Panhuysen (1934–2015) byl
významný konceptuálně orientovaný výtvarník a zvukový umělec,
který vytvářel zejména zvukové
instalace a skulptury. V Eindhovenu založil a vedl Het Apollohuis,
umělecký prostor zaměřený na
intermediální kreativitu, který fungoval v 80. a 90. letech minulého
století. Byl zakládajícím členem
seskupení Maciunas Ensemble.
Panhuysenova Malá denní hudba
(Een kleine dag muziek) je milou
postmoderní parafrází notoricky
známého fetiše klasické hudební kultury, který je persiflován skrz transparenci a autoreferenci zvoleného média: miniaturní solární kolektory se mění ve
věčný zdroj zvuku a vyluzují malou „éterickou“ hudbu dnešní infosféry.
Paul Panhuysen (b. 1934 in Borgharen, d. 2015 in Eindhoven) was eminent
conceptually oriented visual and sound artist who worked mainly in the medium of sound installation and sound sculpture. In Eindhoven he founded
and directed Het Apollohuis, an art space devoted to the intermedia creativity
that functioned during the 1980s and 1990s. He was a founding member of
the Maciunas Ensemble group.
A Little Day Music (Een kleine dag muziek) by Paul Panhuysen is a lovely
postmodern paraphrase of a notorious fetish of classical music culture, being
lightly treated here through the transparency and self–reference of the chosen
medium: miniature solar collectors are the eternal sound source, playing
a little “ethereal” music of the current info–sphere.
19.00 Zvuková instalace a performance /
Sound Installation and Solo Performance
hrad Špilberk – západní příkop
Na hradě Špilberk se zřejmě nikdy oficiálně nepopravovalo, přesto zde v krutých kasematech umíralo velké množství lidí.
BENOÎT MAUBREY: Audio gilotina / Audio Guillotine
(1989; 2009; 2011; 2015)
interaktivní zvuková skulptura a performance / interactive sound sculpture
and performance
Benoît Maubrey postaví v příkopu hradu Špilberk obrovskou gilotinu. Na ní
bude popravovat reproduktory, ze kterých budou znít promluvy návštěvníků.
Benoît Maubrey (*1952 ve Washingtonu, D. C.) je americký vizuální a zvukový umělec a performer působící v Německu. Proslavily ho zejména spektakulární performance Audio Ballerinas a Audio Geishas, které od konce 80. let
realizuje po celém světě s vlastním souborem Die Audio Gruppe. Pro jeho
členy vytváří interaktivní elektronické kostýmy, které zvukově reagují na jejich pohyby. Dominujícím prvkem Maubreyho instalací a performancí jsou
reproduktory. Kumuluje je do obrovských exteriérových skulptur, jež citlivě
umísťuje do veřejných prostorů.
Y-SPACE (koncept / concept: Michal Rataj)
PIERRE HENRY – PIERRE SCHAEFFER
Symphonie pour un homme seul (1950)
MICHAL RATAJ: Small Imprints pro klarinet a živou elektroniku /
for clarinet and live electronics (2013) – česká premiéra
MICHAL RATAJ – JAROMÍR TYPLT: Škrábanice / Scribbles (2009–2015)
IVAN BOREŠ: Etude č. 1 / Etude No. 1 (2009)
IVAN BOREŠ – MICHAL RATAJ – JAN TROJAN – JAROMÍR TYPLT –
Pavel Zlámal zvuková performance / sound performance (2015)
Brněnské výstaviště zbudované v rámci Výstavy soudobé kultury v roce 1928
v prostoru Bauerovy rampy je nedílnou součástí urbanismu, architektury
i kulturních dějin Brna i celého Československa. Jakou funkci plní dnes?
Kruhový tvar Pavilonu Y vyloženě vybízí k vytvoření jakéhosi prostoru
uvnitř prostoru. Čtyři reproduktory v kruhu vymezují akustický horizont vyzývající k poslechu série zvukových událostí. Znějící hudba zkouší propojovat
události v průběhu času – v poli mezi kompozicí a improvizací, ale také
v napětí mezi akustickými a elektronickými hudebními nástroji.
1. Henry – Schaeffer: Symphonie pour un homme seul , #1 – #35,15’
Prosopopée I – Partita – Valse
2. Rataj: Small Imprints pro klarinet & live electronics
6’
Pavel Zlámal klarinet
Michal Rataj live electronics
3. Henry – Schaeffer: Symphonie pour un homme seul , #4 – #65’
Erotic – Scherzo – Collectif
4. Boreš: Etuda č. 14’
Ivan Boreš kytara
Boreš – Rataj: Zvuková situace #1 (elektroakustická improvizace) 10’
Ivan Boreš kytara
5. Henry – Schaeffer: Symphonie pour un homme seul, #7 – #95,30’
Prosopopée II – Eroïca – Apostrophe
6. Rataj – Trojan – Typlt: Škrábanice/Scribbles8’
Jaromír Typlt hlas, baskytara, zvukové předměty
Jan Trojan interaktivní plech č. 2
7. Henry – Schaeffer: Symphonie pour un homme seul, #10 – #126,15’
Intermezzo – Cadence – Strette
8. Boreš – Rataj – Trojan – Typlt – Zlámal: Zvuková situace #212’
Symphonie pour un homme seul (Symfonie pro osamělého člověka) byla
zkomponována v letech 1949–1950. Je velkolepou ukázkou konkrétní hudby,
jak byla definována Pierrem Henrym (*1927) a Pierrem Schaefferem (1910–
1995) na sklonku čtyřicátých let. K realizaci i samotné produkci bylo využito
gramofonů a mixážních pultů, což vedlo ve své době k řadě technických problémů, i proto bylo původních 22 částí postupně redukováno a obměňováno.
Kompozice je unikátní výpovědí o proměně hudby i společnosti.
Skladatel, producent a pedagog
Michal Rataj (*1975) vystudoval
muzikologii na FF UK v Praze
a skladbu na HAMU u Ivana Kurze a Milana Slavického. Absolvoval studijní pobyty ve Velké Británii, Německu a USA (CNMAT,
UC Berkeley). Přes deset let pracoval jako hudební režisér a zvukový designér v Českém rozhlase
a je autorem desítek zvukových
realizací rozhlasových her. Od
roku 2003 je producentem pořadu
Radioateliér, zaměřeného na progresívní formy akustických umění, podílel se na vedení mezinárodní skupiny EBU Ars Acustica.
Od roku 2005 je pedagogem katedry skladby HAMU. Věnuje se zejména elektroakustické a instrumentální
hudbě a jeho skladby jsou prováděny a vysílány v řadě zemí po celém světě. Se
svými zvukovými koncerty (performance se zvukovými objekty v prostorovém zvuku) vystupuje v Evropě a USA, vede mezinárodní workshopy a masterclassy. Jako autor filmové hudby se od roku 2004 podílel na realizaci dvacítky hraných a dokumentárních filmů a TV seriálů, v poslední době
především ve spolupráci s režisérem Robertem Sedláčkem.
Skladba Small Imprints (2013) vznikla jako forma čtyř po sobě jdoucích zvukových miniatur po dlouhé řadě let, kdy jsem neměl příležitost se takovému
mikro-formátu věnovat. Inspirací mi byla spolupráce s newyorskou klarinetistkou Esther Lamneckovou, která byla v roce 2014 rezidentkou Electronic
Music Festival NYC. Tam skladba zazněla poprvé. Zklidnění a lehkost byly
převažujícími pocity, které rezonovaly při vzniku skladby. Ve vztahu ke klarinetu jakožto nástroji jsou právě toto vlastnosti, které jsou mi nejbližší. Zvuk
klarinetu je v průběhu skladby jakoby intarzován jemnými elektronickými
intervencemi, které se tak stávají doslova akustickými stíny sólového nástroje
otisknutými do jeho aury.  Michal Rataj
Michal Rataj (b. 1975) is composer, performer and sound designer based in
Prague, Czech Republic. He composes mainly electroacoustic and chamber
or orchestral instrumental music and receives performances throughout Europe and broadcasts worldwide. Recently he has been active as real-time performer of his acousmatic music and he gives sound performances alone or
with different music partners. Rataj is assistant professor of electro-acoustic
music at the Department of Composition, Academy of Performing Arts and
at the NYU in Prague. He studied musicology (Charles University, Prague)
and composition (Academy of Performing Arts, Prague) with Ivan Kurz and
Milan Slavický. He also went to study in Egham (UK) and Berlin (D) and as
a Fulbright Scholar he conducted research in Center for New Music and Audio Technologies at University of California, Berkeley, CA in the academic
year 2007–2008. He has worked as a radio producer at the Czech Radio since
3
2000, where he has produced over 100 original radioart works with artists
from around the world. He also formed rAdioCUSTICA radioart archive there. He was a member of the EBU Ars Acustica Group, his music has been
broadcast worldwide and performed throughout Europe and in the USA.
After couple of years I was encouraged to write a piece Small Imprints (2013)
for solo instrument and live electronics. And after many years I took back
a form of miniature series into my music world. Writing a piece for Esther
Lamneck was a challenge particularly facing her incredible performance virtuosity. Surprisingly it was more a feeling of calmness and lightness, which
has been emphasized while working on this set of four very short electro-acoustic parts. For me this was like engraving pure clarinet sound with a bit
of its electro-acoustic shadow – this is relationship I’ve tried to establish between the solo instrument and its live electronic extension.  Michal Rataj
Pavel Zlámal (*1980) absolvoval
obor hra na klarinet na JAMU
v Brně, kde nyní pokračuje v doktorském studiu, v němž se soustředí na soudobou a experimentální hudbu s výrazným zaměřením na oblast volné improvizace. Disponuje širokým klasickým
i soudobým virtuózním klarinetovým repertoárem světových skladatelských osobností (K. Stockhausen, L. Berio, E. Děnisov, P. Boulez, F. Donatoni, C. Ambrosini,
I. Stravinskij, J. Adams, J. Corigliano aj.). Premiéroval díla Petera
Grahama (Broken Concerto, Death
has a smile on its face, COAX)
a Michala Nejtka (Tasted Thoughts).
Spolupracoval s hudebníky, jako jsou Rod Paton, David Dorůžka, Will Guthrie, Peter Graham, Nicolas Collins, Hilary Jeffery, Alvin Curran, Petr Zelenka, Seijiro Murayama, Ivan Palacký, Kazuhisa Uchihashi, Bernadette Zeilinger ad. Stálé improvizační duo tvoří s kontrabasistou Georgem Cremaschim
(USA), s nímž chystá vydání alba. Jako všestranný hráč a improvizátor zúročuje své bohaté multižánrové zkušenosti, tříbené též studiem v zahraničí
(Sibelius Academy Helsinki), účinkováním s hudebními tělesy na poli hudby
vážné, populární, jazzové i experimentální: prošel angažmá v orchestru Janáčkovy opery Brno, Městského divadla Brno, v současné době spolupracuje
např. s Brno Contemporary Orchestra, B-Side Bandem, The Fireballs & Gone
Hepsville, je aktivní na jazzové scéně (mj. Bisaxuality), byl členem mezinárodního projektu ÖNCZkekvist Improvising Orchestra, s nímž natočil CD
ve vídeňském rozhlase, vystupuje s Pražským Improvizačním Orchestrem či
Filharmonií Brno. Je zakladatelem a leaderem vlastních seskupení Next Phase, Brno Improvising Unit a nejnověji Divergent Connections Orchestra.
Pavel Zlámal (b. 1980) was accepted at the Janáček Academy of Performing
Arts in Brno (2005), and later at Sibelius Academy in Helsinki, where he spent
two years (2006–2008). During this period he even more focused on modern
music: on the interpretation of contemporary music, and also on experimental and improvised music. By the time, he became a member of the Orchestra
of Brno City Theatre, Orchestra of the National Theatre Brno, and started to
externally cooperate with the Brno Philharmonic Orchestra or with the Gustav Brom Big Band. He participated in many international clarinet masterclasses and experimental workshops. His clarinet repertoire includes, in
addition to standard classical works, modern compositions of famous composers such as K. Stockhausen, L. Berio, E. Denisov, P. Boulez, F. Donatoni,
C. Ambrosini, J. Adams, J. Corigliano, etc. He is the leader of his own projects
Next Phase (alternative/jazz), Brno Improvising Unit (free improv), Divergent Connections Orchestra. As an improviser and experimenter he performs
as a soloist, also he has performed and recorded with other players like George
Cremaschi, Rod Paton, Hilary Jeffery, Nicolas Collins, Peter Graham, Hanuš
Axmann, Will Guthrie, David Dorůžka, Ivan Palacký, and many others. He
was a member of international project ÖNCZkekvist – Improvising Orchestra. He appears as a member of couple other bands, such as Brno Contemporary Orchestra, The Fireballs, B Side Band, Gabriela Kočí & Jazz Company.
Ivan Boreš (*1976) komponuje,
spolupracuje s performery a skladateli, improvizuje v barokní, klasické a jazzové hudbě, převážně
však ve volně improvizované hudbě, při níž využívá čtvrttónovou,
bezpražcovou, klasickou a elektrickou kytaru, větrák a všelijaké
pomůcky (především však své
ruce a hlas). Je vyučen zámečníkem (1993), absolvoval konzervatoř v Českých Budějovicích v oborech kytara (Emanuel Kümmel)
a skladba (Radek Rejšek, Jiří Churáček). V roce 2011 absolvoval hru
na kytaru na pražské HAMU
u Štěpána Raka.
Ivan Boreš (b. 1976) was a musician of many genres till his 25. Then he started
to study classical guitar and composition in conservatoire in České Budějovice where Emanuel Kümmel was his guitar teacher, Radek Rejšek and Jiří Churáček his composition teachers. Since 2011 he has been a graduate of Music
Academy of Music Arts in Prague, where he studied with Štěpán Rak.
He performs with ensembles and cooperates with contemporary composers.
At present he also plays in OEM Arts band. His repertoire embraces wide
range of classical musical styles from 16th century till present days and his
own compositions.
Ivan Boreš a Michal Rataj spolu koncertují v posledních několika letech.
Jejich koncerty jsou dialogem mezi akustickou kytarou, světem elektronické
hudby a zvukových předmětů. Vytvářejí zvukové situace v prostorovém zvuku, mezi senzory a pokojovým větrákem, mezi urozeným zvukem kytarových
lubů a noisem. Koncert je výzvou k zastavení a poslechu zvukových barev
a gest mimo rytmus každodenního vnímání, pomalých, zrychlených, jemných i mohutných – je sluchovou procházkou jakousi zvukovou krajinou,
která vyrůstá pro uši v reálném čase a mizí v doznění naší paměti.
Jaromír Typlt (*1973) vydal několik knih básní a próz (např. Opakem o překot, Že ne zas až, Stisk) a audioknihu na CD (Michal přes noc). Přibližně od
roku 1999 se cíleně soustředí na experimenty s přesahy psaného slova do dalších uměleckých forem – výtvarně pojatých knih, jevištních performancí,
zvukových nahrávek nebo krátkých filmů. Jako historik umění se zaměřuje
mj. na oblast art brut. V roce 1994 obdržel Cenu Jiřího Ortena.
4
pátek 12. června 2015
Nová radnice – Husova – Pellicova – kulturní prostor PRAHA
zadní nádvoří Nové radnice
TONSPUR 59: MAGDA STAWARSKA-BEAVAN (POL/GBR)
Z Krakova do Benátek za 12 hodin / Kraków to Venice in 12 hours (2013)
TONSPUR für einen öffentlichen raum 2013
8kanálová zvuková instalace / 8-channel sound installation
VV Michal Rataj a Jaromír Typlt
Jaromír Typlt (b. 1973) has published poetry and prose and in the latest years
he gave effect to the book-objects in conjunction with other allied artists. His
text became a part of the short film (Viktor Kopasz: Shadowplay, 2002; Vineyard, 2012) also a radio composition (Michal Rataj: že ne zas až, 2006) and
several exhibitions. He also acts as an editor of fine art and literaty „art brut“
(Zdeněk Košek, Hana Fousková, František Novák). He has also published
a number of studies about Czech writers and fine artists in magazines. He was
awarted the Prize of Jiří Orten in 1994.
Škrábanice Michala Rataje a Jaromíra Typlta byly jako společná zvukově-textová improvizace s využitím čtyřkanálového zvuku poprvé veřejně uvedeny
17. června 2009 v Praze. Posluchač Škrábanic vstupuje do jakéhosi „ozvučeného rukopisu“ plného škrtů, přepisů, zkusmo nahozených skic a nerozluštitelných poznámek na okraj. V roce 2014 vydalo ceněnou studiovou verzi Škrábanic vydavatelství Polí 5, deskou roku ji ve stejném roce ocenily Tais Awards.
V Pavilonu Y se ke Škrábanicím poprvé se svým interaktivním plechem připojí skladatel a performer Jan Trojan.
TONSPUR für einen öffentlichen raum is a project by artist curator Georg
Weckwerth and sound artist Peter Szely. www.tonspur.at
Poněkud pozapomenuté zadní nádvoří s průchodem do Husovy ulice, které
bylo na začátku 20. století vyzdobeno barokními portály brněnských měšťanských domů, přímo svádí k oživení. Jak jinak než pomocí hudební, interaktivní instalace, která vznikla procházením dvanácti měst včetně Brna. Instalace
byla připravena pro prestižní soundartovou galerii Tonspur ve Vídni.
Praktiky Magdy Stawarské-Beavan (*1976 v Rudě Śląské) hledají spojitosti
mezi myšlením, jazykem a komunikací a způsoby, jak jazyk ovlivňuje naši
kulturní identitu a poskytuje pocit sounáležitosti. Pracují zejména se zvukem,
pohyblivým obrazem a tiskem, přičemž často spájí tradiční tiskařské procesy
s novými technologiemi, jako je digitální audio. Její díla zkoumají způsoby,
kterými by bylo možné přeložit éteričnost zvuku, řeči a plynutí času do dvojrozměrného vizuálního obrazu. Stawarska-Beavan vystavovala doma i v zahraničí, v galerijních i veřejných prostorech. Žije a tvoří v Manchesteru.
Scribbles were first performed in public on 17 June 2009 in Prague as a joint
improvisation using four-channel audio. Since then, the project has been performed at numerous noteworthy events. Its basic theme is poetry in the stages
of birth. In addition to the image evoked by the project’s name – hands floating over paper filled with notes and scribbles, random doodles, diverse markings or marginal notes – we also encounter poetic fragments of overheard
texts, various inspirational slips of the tongue, the act of rewriting, or the
author’s artistic struggle, the wages of the keyboard and blinking cursor, perhaps with automatic correction in the text editor. The various textual and audio approaches used to express these situations are complemented by the
duo’s playing on acoustic instruments (Rataj: guitar, mbira; Typlt: acoustic
bass guitar) and amplified manipulation with non-musical objects. Rataj’s
laptop live processing transforms all this information into the final quadraphonic sound. Various recordings of these performances can be easily found
online, of course without the quadrophonics. For this, you still have to be at
the performance.
Jan Trojan (*1982) vystudoval
skladbu na Konzervatoři v Teplicích (Václav Bůžek) a následně na
Hudební fakultě AMU (Milan Slavický). V roce 2012 ukončil postgraduální studium skladby v oblasti elektroakustické tvorby (Michal Rataj). V dizertační práci se
zabýval akustickou ekologií a soundscapem. Zúčastnil se řady workshopů v oblasti elektroakustické
hudby, dále např. kompozičních
kurzů ISA 2007. Absolvoval dvousemestrální studijní stáž na Universität der Künste v Berlíně
(2011–2012). Od roku 2012 je odborným asistentem na katedře
skladby pražské HAMU pro obor
elektroakustická hudba, též působí jako zvukový designer v Českém rozhlase.
Věnuje se provádění zvukových performancí jako sólový performer či ve skupině svých experimentálních spoluhráčů (OEM ARTS). Získal Fulbright-Masarykovo stipendium (CNMAT, Berkeley, 2015–2016).
Jan Trojan (b. 1982) studied composition at the Teplice Conservatoire with
Václav Bůžek, followed by studies at the Academy of Performing Arts in Prague with Milan Slavický. In 2012 he finished his postgraduate studies of
electronic music composition with Michal Rataj; his thesis was on the subject
of acoustic ecology and soundscape. He has participated in many workshops
of electronic music, was awarded at the Generation competition (2004, 2008)
and 60 Concrete Seconds of Music competition (2008). He participated in the
ISA composition classes of 2007 and took up two semesters of residency at the
Universität der Künste in Berlin (2011–2012). Since 2012 he has been the tutor at the Faculty of Composition at the Academy of Performing Arts in Prague, specialising in electronic music. He also creates and takes part in acoustic
performances, both as soloist or with a group of his experimentative co-players. He finds the world around him a rich and diverse landscape of sounds,
which he journeys through with great interest.
V závěru koncertu se historicky poprvé spojí pětice hudebníků a performerů
Boreš – Rataj – Trojan – Typlt – Zlámal ke společné zvukové performanci
napříč prostorem a časem.
– code(r)s party, DJs
dio. In her work she investigates how ethereality of sound, speech and passage
of time can be translated into a two-dimensional visual image. Stawarska-Beavan exhibited nationally and internationally, in a gallery environment as
well as in public places. She lives and creates in Manchester, UK.
Kraków to Venice in 12 hours maps a journey across Poland, Czech Republic,
Slovakia, Austria and Slovenia to Italy, visiting Kraków, Katowice, Bielsko-Biala, Ostrava, Brno, Bratislava, Vienna, Graz, Maribor, Ljubljana, Trieste
and Venice. The project captures the unique sonic identities of the 12 cities
travelled through, searching for similarities and differences. It acts as a personal and subjective audio travel guide and a clock for the journey, mapping the
movement through geographical locations over the passage of time. The artist
captures the city with binaural microphones; two microphones are worn in
her ears as she moves through the city giving a personal time space perspective of the city soundscape. The unobtrusive microphones also bring the artist
passing snippets of unguarded conversations interwoven with the unique sonic footprint of the city. The language recorded on the streets, stations, town
squares and cafes is an important element of the piece; marking the transition
from one country to another, it serves as a spatial and temporal reference for
the traveller in a borderless Schengen Europe. The structure of a 12-hour
clock forms the basis of the immersive multichannel sound installation. In
this 12 hour-long composition, the times of the recordings are synchronous
with the real time of the installation‘s location. 50.06465, 19.94498 to
45.441058, 12.320845 (posters) is a visual record of the artist’s movement
through 12 urban locations where the field recordings took place for the Kraków to Venice in 12 hours project. The artist as an outsider is looking for key
points within the urban space, but the city imposes its structure and creates
a unique pattern for each of the drawings denoting the walks. The coloured
dots on the map point to locations where the recordings took place on the
hour. The printed record of latitude and longitude allows the viewer to discover exact locations where audio material was recorded. The project exists on
line (www.krakowtovenicein12h.com) as an interactive platform, where the
listener can move through geographical locations and time listening to the
field recordings and compositions on chosen parts of the journey.
 The Artist & TONSPUR
Kraków to Venice in 12 hours was commissioned by TONSPUR Kunstverein
Wien for the series TONSPUR für einen öffentlichen raum and procuced during an artist in residence of Magda Stawarska-Beavan at quartier21/MQ in
Vienna in July 2013. Magda Stawarska-Beavan does not offer us the sociological portraits of visited cities neither the phenomenology of listening in
changed perceptual condition. Her ear is not an ear of ethnographer or psychologist; her approach is rather statistical than interpretative. Knowing that
not only words, concepts and images but also familiar sounds can betray us,
she offers us a kind of phenomenological myth assembled according to her
aesthetical preferences. But if myth is a stolen language, as Roland Barthes
saw it, this time stolen from the audio-environments of foreign cities speaking their own languages, then also the sound assemblage Kraków to Venice in
12 hours transforms the meanings into an organized form. And it for sure
corresponds with the Jacques Attalis phenomenal discovery that world is not
for the beholding but rather for the hearing.  Jozef Cseres
Betlémský kostel, Pellicova 6, Brno
Nová česká generace / New Czech Generation
RADIM BEDNAŘÍK: Hry světla / Plays of Light
VOJTĚCH DLASK: Za bukem / Quite Near
JANA VÖRÖŠOVÁ: Lullabies
ŠŤEPÁN FILÍPEK: Poslední zápas / The Final Struggle
ONDŘEJ ŠTOCHL: Rozcestí / Crossroads
MICHAL INDRÁK: 22,001 Days: The World According to Stefan Zweig
VV Magda Stawarska-Beavan: Kraków to Venice in 12 hours
Kraków to Venice in 12 hours mapuje cestu z Polska přes Českou republiku,
Slovensko, Rakousko a Slovinsko do Itálie se zastávkami v Krakově, Katovicích, Bielsku-Bialé, Ostravě, Brně, Bratislavě, Vídni, Štýrském Hradci, Mariboru, Lublani, Terstu a Benátkách. Projekt zachycuje jedinečné sónické znaky
12 navštívených měst a hledá mezi nimi podobnosti a odlišnosti. Funguje
jako osobní subjektivní audioprůvodce a časomíra cesty, mapující pohyb napříč geografickými lokacemi v plynutí času. Umělkyně zaznamenává město
pomocí binaurálních mikrofonů; dva mikrofony, které má vložené v uších, jí
poskytují osobní časoprostorovou perspektivu zvukového prostředí města.
Nenápadné mikrofony ji navíc zásobují plynoucími úryvky nechráněných
konverzací, protkanými jedinečným sónickým otiskem města, jímž se pohybuje. Důležitou složkou díla je jazyk, nahrávaný na ulicích, nádražích, náměstích a v kavárnách; označuje přechod z jedné země do druhé a slouží jako
prostorový a časový odkaz pro cestujícího v schengenské Evropě bez hranic.
Struktura hodinového číselníku vytváří bázi pro imerzní multikanálovou
zvukovou instalaci. V této 12 hodin dlouhé kompozici jsou časy nahrávek
synchronizovány s reálným časem polohy instalace. 50.06465, 19.94498 to
45.441058, 12.320845 (plakáty) je vizuální záznam pohybu umělkyně napříč
12 urbánními lokacemi, kde byly realizovány terénní nahrávky pro projekt
Kraków to Venice in 12 hours. Umělkyně coby outsider hledá klíčové body
v urbánním prostoru, město jí však vnucuje vlastní strukturu a vytváří jedinečný vzorec pro každou kresbu, označující jednotlivou procházku. Barevné
tečky na mapě ukazují místa, kde byly v konkrétních časech nahrávky pořízeny. Tištěný záznam zeměpisné šířky a délky umožňuje divákovi objevit přesné
lokace nahrávek zvukového materiálu. Projekt existuje též on-line na stránkách www.krakowtovenicein12h.com jako interaktivní platforma, kde se
může posluchač pohybovat po geografických lokacích a v čase a poslouchat
terénní nahrávky a kompozice ve zvolených úsecích cesty. Instalace Kraków to
Venice in 12 hours vznikla na zakázku Tonspur für einen öffentlichen Raum
v rámci programu TONSPUR-Artist-in-Residence im quartier21/MQ. Magda Stawarska-Beavan nám nenabízí sociologické portréty navštívených měst
ani fenomenologii poslouchání ve změněných percepčních podmínkách. Její
ucho není uchem etnografa nebo psychologa; její přístup je spíš statistický
než interpretační. S vědomím, že zradit nás můžou nejenom slova, pojmy
a obrazy, ale též známé zvuky, nám nabízí druh fenomenologického mýtu sestaveného dle jejích vlastních estetických preferencí. Je-li však mýtus ukradený jazyk, jak se domníval Roland Barthes, v tomto případě ukradený ze zvukových prostředí cizích měst, mluvících jejich vlastními jazyky, pak i zvuková
asambláž Kraków to Venice in 12 hours překládá významy do organizované
formy. A to zcela zřejmě koresponduje s fenomenálním zjištěním Jacquese
Attaliho, že spíše než zraku je svět určen sluchu.  Jozef Cseres
Magda Stawarska-Beavan’s (b. 1976 in Ruda Śląska, Poland) practice investigates connections between thought, language and communication and how
language affects our cultural identity and allows a sense of belonging. She
works predominantly with sound, moving image and print, often connecting
traditional printmaking processes with new technologies such as digital au-
Miloslav Ištvan Quartett
Alexej Aslamas, Jan Bělohlávek housle, Stanislav Vacek viola,
Štěpán Filípek violoncello
„Nová česká generace“ je aktuálním nosným projektem souboru Miloslav
Ištvan Quartett. Klade si za cíl poskytnout publiku základní informační dokument o soudobé české hudební scéně, současné avantgardě, která se formovala a formuje v generaci dnešních třicátníků. Skladatelů, kteří již nejsou nadějnými studenty, ale plně se zapojili a stali se součástí současné tekuté
společnosti. Výběr autorů a skladeb nebyl pojat výkonovým způsobem; důležitá byla především obsahová nosnost a žánrová různorodost jednotlivých
kompozic. Tyto faktory totiž poukazují v dnešní stylově roztříštěné době na
jediné pojítko mladých autorů, a tím je tvůrčí svoboda. Představuje tvůrce,
kteří si mohli vybrat, kteří vstupovali do transparentní, postmoderní kultury
poučeni vlastní zkušeností, kteří se mohli, ale nemuseli vyrovnávat s populární, masovou produkcí, kteří mohli, ale nemuseli vstřebávat aurální prostor
definovaný médii či reklamním smogem, na jejichž bedrech visí tíha individuálního jazyka, bezbřehé svobody autonomní hudební kultury, zatížené
i osvobozené od navršených i nově utvářených balastů a klišé.
“New Czech Generation”, the current flagship project of the Miloslav Ištvan
Quartett, aims to provide the audience with a basic overview of the contemporary Czech musical scene, the current avant-garde which has been forming
and continues to form in the generation of composers now in their thirties.
No longer promising students, they have now become fully involved in contemporary society. Variety of compositional subject matter and genre informed our programme selections, highlighting the only thing linking these
young composers in our stylistically fragmented times: their creative freedom. The project presents artists who were in a position to choose; who entered into our transparent, postmodern culture informed by their own experiences; who could, but did not have to, come to terms with popular mass
cultural production; who could, but did not have to, absorb the aural space
defined by the pollution of advertising and the media.
Radim Bednařík (*1979) studoval skladbu na brněnské konzervatoři ve třídě Radomíra Ištvana a poté na HAMU v Praze u Ivany Loudové. Bakalářské studium
absolvoval Koncertem pro smyčcové a bicí nástroje (2005), magisterské skladbou
„Strome, kdybys tak promluvil…“ – památce Jiřího Ortena (2007). Obě díla premiérovala Filharmonie Hradec Králové v Rudolfinu. Od roku 2005 působí na brněnské konzervatoři jako pedagog hudebněteoretických předmětů a skladby. V kompozici se věnuje převážně instrumentální hudbě a příležitostně i tvorbě užité.
Kvartetní věta Hry světla (2014) vznikla z popudu Štěpána Filípka. Na skladbu pro
smyčcové kvarteto jsem se již delší dobu připravoval a čekal jsem jen na vhodnou
příležitost, která mi tímto počinem dala impuls. Nejedná se sice o mou první práci
pro tradiční obsazení, nicméně ji považuji za svůj skutečně první seriózní autorský
počin. Výstavba je poměrně tradiční, na půdorysu velké formy ABA se samostatnou
introdukcí. Základem hudebního materiálu jsou převážně durové mody, jednoduché i složité rytmické modely a ve zvuku světlé barvy. Všechny tyto prvky se složitě
propojují a transformují. Chtěl jsem se přiblížit co nejvíce k pozitivnímu vyznění
skladby s výrazným hledáním dalších možností modálního materiálu na základě
využívání velkého kontrastu jakožto i meditativních ploch.  Radim Bednařík
Michal Indrák (*1982) studoval na JAMU v Brně v letech 2003–2013. Je autorem zhruba padesáti skladeb pro různá obsazení a spoluautorem publikace
Formální a interpretační problematika smyčcových kvartetů Miloslava Ištvana.
V posledních několika letech se v kompozici orientuje na využití polytempových repetitivních struktur.
Skladba 22,001 days: The World According to Stefan Zweig (2014) pro smyčcové kvarteto a elektroniku vychází z autobiografické knihy významného rakouského spisovatele a pacifisty Stefana Zweiga Svět včerejška. Jedna z nejdramatičtějších proměn společnosti, která spadá do období od Rakouska-Uherska
až po fašistické Německo, se odráží i ve formální a obsahové stránce díla, ve
zřetelné kontinuální proměně. Výraz skladby přechází z relativně poklidně
plynoucího ukolébávajícího pohybu do dramaticky neutěšeného a bezvýchodného stavu. Číslovka v názvu skladby, která se odráží i v jejím rozsahu, je
symbolem délky života Stefana Zweiga.  Michal Indrák
Skladatel, hudební teoretik a pedagog Vojtěch Dlask (*1979) studoval
skladbu u Františka Emmerta, absolvoval studijní stáže ve Vilniusu, Tallinnu a pracovní stáž na Akadémii umenia v Banské Bystrici. Žije v Brně, často
komponuje scénickou hudbu (Buranteatr), příležitostně vyučuje dějiny
umění a spolupracuje s Českým rozhlasem. Teoreticky se zabýval autory
okruhu symbolismu, zejména A. N. Skrjabinem a E. Satiem. Zájem o jinou
než „Novou“ hudbu směřoval jeho kompozice stylově k okruhu autorů
z postsovětských zemí.
Za bukem (2014) je coby kamenem dohodil, za bukem zakopán pes. Dvě
situace. Vyjdu zpoza staré chalupy a dám se do kopce mezi cvrčky, napříč
satelity stále ještě nezastavěnou loukou, se srhou, kostřavou, rdesnem, rezekvítkem, třezalkou a zvonky. A pak, když už se zvuk broučích svateb
v hlavě přelívá do vln horka, vejdu do lesa a v něm zavládne klid. Zpívá tu
láska a pes dáví zajíce. Barvy, paprsky pod klenbou, ptáci. Červené listí, ostře zelené pablesky, buk a za ním můj pes, nezakopaný, naživu… Dveře do
nebe a do pekla stojí těsně vedle sebe; totožné na pohled, oboje zelené, oboje
krásné… Dej si pozor Adame, dej si pozor… (Nikos Kazantzakis: Poslední
pokušení Ježíše Krista)  Vojtěch Dlask
Jana Vöröšová (*1980) vystudovala kompozici na Pražské konzervatoři ve třídě Bohuslava Řehoře a posléze na Akademii
múzických umění v Praze u Václava Riedlbaucha. Krátce také
studovala na Královské konzervatoři v Bruselu a absolvovala
uměleckou stáž v Paříži. Její
skladby jsou hrány na mezinárodních festivalech v tuzemsku
(Pražské premiéry, Contempuls,
Forfest) i zahraničí (Festival delle
Nazioni – Città di Castello,
Présence, Calliopé, Orfeus).
Lullabies (2010), uspávanky pro
smyčcové kvarteto a elektroniku, vznikly na objednávku Miloslav Ištvan
Quartettu a jejich základním obsahem je emoční reflexe ženy po narození
dítěte. Nesou v sobě dvě základní významové vrstvy: instrumentální a elektronickou, přičemž smyčcové kvarteto symbolizuje tvrdou životní realitu
a elektronika naopak ono podvědomé, citové.  Jana Vöröšová
Štěpán Filípek (*1981) je violoncellista, skladatel a hudební teoretik. Kompozici se začal věnovat v relativně pozdním věku a vystudoval ji na brněnské
konzervatoři ve třídě Radomíra Ištvana. Ve své tvorbě kombinuje „postištvanovský“ montážní přístup s kombinací vlivů evropské hudební moderny, staré hudby a prvků některých žánrů populární hudby.
Prvotním impulsem k napsání skladby Poslední zápas (2013) byl dojem
z povídky Jacka Londona A Piece of Steak (Kus bifteku). Skladba však není
ve své podstatě programní. Je spíš experimentem snažícím se zachytit určité
emoce, které přináší věčný boj stáří a mládí. Tento obsah je také v průběhu
skladby podpořen skrytými citacemi motivků Heinricha Schütze (jako reprezentanta starého) a Antona Weberna (symbolizujícího cestu k novému).
Hudební materiál je zpracován na bázi kombinace modálního a seriálního
kompozičního přístupu.  Štěpán Filípek
Ondřej Štochl (*1975) vystudoval
na konzervatoři v Praze hru na violu a skladbu, ve studiích pokračoval na Hudební fakultě AMU
(obor skladba u Marka Kopelenta). Věnuje se tvorbě komorních
a orchestrálních skladeb, někdy
s vokální či elektronickou složkou.
Jeho tvůrčím zázemím je komorní
soubor a skladatelské sdružení
Konvergence, kde působí jako
umělecký vedoucí, skladatel a violista. Jako skladatel se zúčastnil
ISCM World Music Days 2007
v Hongkongu. Působí jako pedagog skladby a hudebněteoretických předmětů na Konzervatoři
Jana Deyla v Praze.
Skladba Rozcestí (2003/2015) vznikla původně jako hudba k pantomimickému představení. Napsal jsem tehdy cca 10 miniatur pro smyčcové kvarteto,
v nichž mi šlo o maximální využití barevných možností smyčcových nástrojů.
Po premiéře jsem se rozhodl některé z nich ponechat i ke koncertnímu provedení – pokaždé mohly být hrány v různém pořadí, takže ačkoli detaily zůstávaly vždy stejné, celek byl při každém provedení jiný. Skladbu jsem tenkrát
nazval Střípky – z jednotlivých úlomků vznikala pokaždé jiná mozaika. Po
určité době došlo k revizi – tři miniatury zůstaly beze změny, ostatní prošly
výraznou proměnou či byly nahrazeny novými. Výsledkem je sedm krátkých
dílků sdružených do dvouvětého celku. Ten symbolizuje rozcestí – obě části
začínají sice stejně, jejich vývoj však dojde k opačným cílům. V letošním roce
jsem partituru přepracoval podruhé, tentokrát docela výrazně. Bylo to kvůli
větší přesnosti a srozumitelnosti zápisu i kvůli větší plasticitě zvuku, která by
měla posílit vyznění skladby. Na jejím programu se sice nic nemění, v mnoha
místech je však zcela jiná než před 12 lety. Nová verze Rozcestí je věnována
souboru MI4.  Ondřej Štochl
Miloslav Ištvan Quartett je smyčcové kvarteto složené z mladých interpretů,
které se zaměřuje především na interpretaci soudobé hudby. Soubor byl založen v roce 2008 a název získal při příležitosti koncertu ze skladeb Miloslava
Ištvana. V průběhu své existence soubor uskutečnil řadu zajímavých koncertů. Mimo jiné to byly premiéry pro brněnské Studio soudobé hudby a zejmé-
na vystoupení v rámci mezinárodních festivalů Expozice nové hudby, Setkávání nové hudby +, Janáček Brno nebo Forfest. V sezoně 2009/2010 soubor
vydal debutové CD s nahrávkami všech smyčcových kvartetů Miloslava Ištvana, na což v roce 2012 navázal vydáním CD s kompletní nahrávkou smyčcových kvartetů exilového skladatele Jana Nováka a v roce 2013 vydáním kompilace ze skladeb autorů skupiny „A“.
VV Miloslav Ištvan Quartett
Miloslav Ištvan Quartett is a young string quartet, which concentrates on
interpretation of classical music, particularly on works of contemporary composers. This ensemble was founded in 2008 and its name got at the occasion
of the commemorative concert of the composer Miloslav Ištvan. In spite of its
relatively short existence, this ensemble performed many of interesting concerts, among others the concert at the occasion of the Ištvan / Kabeláč conference in the Czech Music Museum in Prague, the concerts for The Studio of
contemporary Music in Brno and festival performances at the Forfest, the
New music encounters +, or the Sonic Evocation. In the season 2009/2010 the
quartet issued debut CD with complete Miloslav Ištvan works for the string
quartet. In the 2009/2010 season, the ensemble issued its debut CD with recordings of all Miloslav Ištvan’s string quartets, followed in 2012 by the issue
of a CD with the complete string quartets of the exile composer Jan Novák,
and in 2013 another CD featuring a compilation of works by composers associated in “Creative Group A”.
Betlémský kostel, Pellicova 6, Brno
Pianissimo
ALBERT BREIER: Trio pro housle, violu a violoncello /
for violin, viola and cello (2001)
PETER GRAHAM: Jiná geometrie pro klarinet sólo /
A Different Kind of Geometry for clarinet solo (1990)
PAVEL ZEMEK-NOVÁK: Sedm Slov Kristových na kříži pro klarinet sólo /
The Seven Last Words of Christ for clarinet solo (2002)
JAKOB ULLMANN: Pianissimo pro violu a živou elektroniku /
for viola and live electronics (1989)
Konvergence
Matěj Vlk housle / violin, Ondřej Štochl viola, Sebastian Tóth violoncello
Jiří Mráz klarinet / clarinet, Jan Trojan živá elektronika / live elecronics
umělecký vedoucí / artistic director Ondřej Štochl
Koncert je poctou úžasnému a překvapivě tichému prostoru evangelické
modlitebny ve středu města.
Hudba Alberta Breiera (*1961) se nehlásí k žádnému z aktuálních proudů,
ani nepředstavuje žádnou odnož tradicionalismu. Stojí kdesi mimo, stejně
jako skladatel sám; ten žije v poklidné Postupimi a nepatří do žádné zájmové
skupiny současného hudebního života. Přestože si v mládí vydobyl respekt
jako fenomenální pianista, opustil slibnou kariéru interpreta a věnuje se plně
tvorbě, v níž se zabývá především problémy hudebního času: Odpovědi na
hudební otázky mohou být dány pouze hudbou a sděleny jen těm, kdo jsou
ochotni naslouchat, vyznal se.
Počet smyčcových trií je daleko menší než počet smyčcových kvartetů. Přitom rozdíl mezi tříhlasem a čtyřhlasem je z kompozičního hlediska velký. Tři
nástroje vidím jako tři oblasti: nebe, člověk a země. Nebeské sféry reprezentují flažolety ve vysokých polohách v pianissimu. Lidskému území odpovídá
střední poloha. A konečně země se odráží v držených tónech a temných odstínech nástrojů. Tyto oblasti však neodpovídají přesně jednotlivým nástrojům, protože se hlasy často kříží. Změny mezi živými a klidnými úseky vedou
k postupnému smíru. Trio (2001) trvá přes třicet minut.  Albert Breier
Albert Breier was born in 1961 at Paderborn, Germany. Student years in Cologne, Hamburg and Vienna. Very influential on his composing was the music of Morton Feldman. For many years Breier has been studying intensely
classical Chinese landscape painting. Apart from his activities as a composer
he is also a writer; he has written books on the relations between Chinese
painting and European music, on German lyric poetry from the first half of
the 20th century, and on the connections between mathematics and ethics.
He is currently living at Potsdam.
Hudební skladatel, klavírista, improvizátor a hudební teoretik Peter Graham (*1952, vl. jm. Jaroslav Šťastný-Pokorný) vystudoval
na brněnské konzervatoři hru na
varhany u Josefa Pukla a kompozici u Bohuslava Řehoře. Ve studiu pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění ve třídě
Aloise Piňose. Jeho skladby se
pravidelně objevují na koncertech soudobé hudby v Praze, Brně, Ostravě i dalších městech
a setkávají se s velkým ohlasem
i v zahraničí (Velká Británie, Německo, Polsko, Rakousko, Itálie,
Rumunsko, Nizozemí, Švédsko,
Francie, USA, Japonsko atd.). Za
svoji tvorbu obdržel též několik významných ocenění. V současnosti učí na
katedře kompozice a dirigování Hudební fakulty JAMU v Brně. V letech
1993–2009 byl dramaturgem festivalu Expozice nové hudby. Poměrně početná je i jeho tvorba literární a výtvarná.
5
Skladba Jiná geometrie byla zkomponována v roce 1990 pro potřeby vernisáže stejnojmenné výstavy, připravované pro dolní sál pražského Mánesu. „Geometrie“ je zde reprezentována trojúhelníky, takže celá skladba je postavena na
trojicích a jejich kombinacích (Peter Graham).
Peter Graham (pseudonym of Jaroslav Šťastný-Pokorný, b. 1952) studied organ at the Brno Conservatory, and went on studying composition under Alois
Pinos at the Janacek Academy of Performing Arts (JAMU), also in Brno. After
completing his studies, he worked temporarily in quite a number of capacities
– as an accompanist at the Conservatory, in theatre, as a music director in
radio, as an employee of the Czech Music Fund, as a music school teacher, and
as music editor for Czech TV in Brno. At present he is employed as a professor at JAMU, Brno, until recently he was artistic director of Exposition of the
New Music Festival. His greatest interest, however, is in composition. Graham
says of his own music, that it „grows as does timber in a forest“, without predetermined plans and goals. He is concerned with creation itself rather than
with the cultivation of the personality: „I am what I do.“ Several of his works
have met with success at performances in Great Britain, Germany, Poland,
Austria, Italy, Romania, Holland, Sweden, France and the USA. In 1993 his
chamber cantata Der Erste gained him second prize in the Musica iudaica
festival‘s international competition for works on texts by Franz Kafka.
A Different Kind of Geometry (1990) “Geometry” is represented here with the
triangles. So the whole piece is based on the triads and their combinations.
Geometry / measures spaces / Music / creates mysterious inner spaces /
Yet their geometry / is different.  Peter Graham
Pavel Zemek Novák (*1957) studoval na brněnské konzervatoři
hru na hoboj a skladbu, v jejím
studiu pokračoval na JAMU u Miloslava Ištvana, v Londýně u George Benjamina a v Paříži u Gérarda Griseyho. Byl prvním hobojistou orchestru Janáčkova divadla
v Brně, nyní působí jako profesor
skladby na Konzervatoři Brno.
Jeho bohatá tvorba v sobě nese
tvořivě zažité prvky evropské tradice, ale zároveň tento rámec překonává novým hudebním myšlením v osobitě pojaté monofonní
metodě kompozice, uplatňující
různě strukturovaný jednohlas.
Křesťanské vidění světa je Zemkovi pevným duchovním zázemím i trvalým inspiračním podnětem a odráží se
i v řadě jeho skladeb určených koncertnímu pódiu. Mnohé z nich byly provedeny v zahraničí, v poslední době zejména v Anglii se těší jeho tvorba trvalé
pozornosti. Dlouhodobě spolupracuje s londýnským The Schubert Ensemble,
v úzké spolupráci s klavíristou souboru vzniklo i 24 preludií a fug (1989–
2007). Řada komorních skladeb byla v poslední době napsána pro pražský
soubor Konvergence (Druhý a Třetí klarinetový kvartet, Sonáta pro sólovou
violu ad.).
Sedm Slov Kristových na kříži pro sólový klarinet (2002), I–VII (att.)
Výraznější redukce barvy (dynamika ppp v celém průběhu formy) je výsledkem snahy o posun při uplatnění klasicko-romantického kontrastu ve vlastní
práci. Obsah, ke kterému se ztišení vztahuje, se projevuje také v užití kryptogramů a v důsledném sedmidobém členění metro-rytmu. V Sedmi Slovech se
objevují fragmenty ze stejnojmenných skladeb Heinricha Schütze a Josepha
Haydna, z jehož cyklu je převzato i členění celku s výrazně asymetrickým řešením pohybu. Jako ve většině autorových skladeb i zde jednohlasá linie jako
by stále postupovala vzhůru…  Pavel Zemek Novák
Pavel Zemek Novák (*1957) studied at the Brno Conservatory oboe and
composition. He continued his studies of composition at the Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno with Miloslav Ištvan, in London
with George Benjamin and in Paris with Gérard Grisey. He was the first oboe
player in the orchestra of Janáček Theatre in Brno, now he teaches composition at the Brno Conservatory. His abundant oeuvre carries creatively processed elements of the European tradition but at the same time he transcends
this framework with his new musical thinking in a peculiar monophonic method of composition applying diversely structured unison. To Zemek, Christian view of the world serves as a solid spiritual base as well as a permanent
source of inspiration and it is reflected also in a number of his compositions
designated to concert performances. Many were performed abroad, recently
it is mainly England where his work enjoys a constant attention. He has entered a long-term cooperation with The Schubert Ensemble in London. Also
Zemek´s 24 Preludes and Fugues (1989-2007) were composed in close cooperation with this ensemble´s pianist. Recently he wrote a number of chamber
compositions for the Konvergence Ensemble in Prague (such as Second and
Third Clarinet Quartet, Sonata for Viola Solo).
The Seven Words of Christ on the Cross for clarinet solo (2002), I–VII (att.)
A rather noticeable reduction of timbre (ppp dynamics all the form through)
is a result of the effort to move on in applying the Classicist-Romantic contrast
in Zemek´s work. The contents, to which the muting relates, also shows in the
use of cryptograms and the consistent meter-rhythmic segmentation by seven
beats. In the Seven Words, there appear fragments of the compositions of the
same name by Heinrich Schütz and Joseph Haydn. Also the articulation of the
whole and the distinctly asymmetrical design of the motion origin in the Haydn´s cycle. Like with majority of Zemek´s compositions, here too the monophonic line as if continues rising always upwards...  Pavel Zemek Novák
Jakob Ullmann (*1958) je bezpochyby jedním z nejvýraznějších představitelů
německé střední generace. Pochází z bývalé NDR, z disidentské (a hojně pronásledované – jako osoba nežádoucí např. nesměl studovat) rodiny evangelického kněze… Jeho tvorba je známa od 90. let minulého století, čítá převážně
rozměrné kompozice, nesoucí se ve velmi nízkých dynamických hladinách
(takřka na hranici slyšitelnosti), a přesto překvapující neuvěřitelnou zvukově-barevnou fantazií i neotřelým uchopením drobných hudebních událostí.
V jeho pojetí dostává každý sebetišší zvuk mnoho rozměrů, které by kdekoli
jinde byly skryté. Zajímavé je, že svého Ullmann dosahuje „naživo“, ryze
akustickou cestou užíváním převážně netradičních technik hry na nástroje.
Dílo s užitím live electronics je v jeho tvorbě ojedinělé. V současnosti Ullmann působí jako skladatel a pedagog ve švýcarské Basileji.
Cizí slova – cizí tóny
K příběhům východoevropské židovské tradice patří i následující vyprávění:
Praví se v něm, že viděl-li velký Baal Šem Tov, že židovskému lidu hrozí nebezpečí, vyhledal v lese jedno místo, kam se uchýlil do ústraní, aby meditoval.
Tam potom rozdělal oheň, pronesl určitou modlitbu a stal se zázrak: ohrožení
pominulo. Později, když jeho žák, ctěný Maggid z Meziriče z téhož důvodu si
chtěl v nebi postěžovat, šel do lesa na to samé místo a řekl: Pane Všehomíra,
slyš! Nevím, jak rozdělat oheň, ale umím pronést modlitbu. A opět se stal zá-
6
zrak. Ještě později, když bylo na Moše Lejbovi ze Sasova, aby zachránil svůj
národ, odešel do lesa a řekl: Neznám tu modlitbu, ale znám to místo v lese a to
musí stačit. A stačilo a znovu se stal zázrak a ohrožení pominulo. Potom přišel
na řadu Israel z Riženu, jehož úkolem bylo přemoci hrozící zlo. Seděl v krásném křesle, hlavu v dlaních a mluvil k Bohu: Rozdělat oheň neumím a tu modlitbu neznám. Ani to místo v lese bych nenašel. Vše, co mohu učinit, je vyprávět
tento příběh a i to musí stačit. A vypráví se, že stačilo. Elie Wiesel: Ohnivé duše
(překlad j. u.)
Zdá se, že tomuto vyprávění bychom na konci 20. století křesťanského letopočtu měli přidat ještě jednu řádku. Zdá se, že ani to, co kdysi v rámci tradice
bylo ideálem lidského myšlení, nemůže být dále předáváno. Snad je tedy možné toto prázdné místo vyjádřit – artikulovat, vydat se na cestu a pátrat, nenajdou-li se ještě místa – v lese, na houslích, viole či violoncellu – kde kdysi tóny
měly moc sdělovat své konstelace v čase a prostoru tradic evropského myšlení
a umělecké práce. Takové hledání možností, mezí a předpokladů – a stejně tak
historicky podmíněné uzpůsobení dávných míst a časů, kde hudba, kde tóny
byly vnímány jako součást situace, kdy jejich použitelnost byla zdánlivě samozřejmá a proto všudypřítomná – se již nebude moci ubírat cestou mezi
rozvalinami hudební krajiny a nejspíše poukáže na „neslýchanost“ a nepoužitelnost právě oněch zdánlivě nejsamozřejmějších a nejjednodušších zvukových skutečností. Tóny – pevně vymezená znamení, pokrytá nápisy konstrukcí minulosti či poselství budoucnosti – se v otevřené krajině hudebního
časoprostoru stávají nalezenci, a dokonce i tam, kde nám snad ještě připadají
známé, si uchovaly cizost zvuků, a tam, kde nám v houšti neznámých spojitostí připadají odcizené, si uchovávají výrazový příběh, který si během 1000
let západoevropské hudební historie osvojily coby expresivní gesta. Stopa
v písku, poslední znamení cesty, se zviditelní jen při zpětném pohledu na onu
stezku, na kterou jedinou již nemůžeme vykročit, neboť k cíli půjdeme cestou
bez cesty, jako pouští, či směrem pluhu na širém moři.
Skladba Pianissimo vznikla v letech 1989/1990 v Berlíně a ve Freiburgu im
Breisgau. V roce 1994 došlo k prvnímu pokusu zrealizovat tuto cca 25minutovou skladbu. Nové uvedení v roce 2012 v Praze (Ondřej Štochl – viola, Jan
Trojan – elektronika) bylo prvním pokusem vyřešit mnohostrannost a obtížnost provedení tohoto díla využitím digitální techniky.
Podobenství o ustupujícím břehu
Za třikrát sedmero horami leží země zvaná říše desetitisíce jezer, známých jako
Velké jezero, Druhé největší… přes X-té největší atd., až po Desetitisící. Velké
jezero není kartograficky zdokumentováno, je to spíše moře o průměru nejméně
1600 mil. Šíře jezera odpovídá vzorci X -0,8, takže nejmenší jezero je široké 1 míli.
Všechna jezera jsou však zahalena oparem, takže není vidět dále než na vzdálenost 1 míle. V zemi neexistují ukazatele a nežijí tam obyvatelé, kteří by cestovateli poradili. Jestliže cestovatel, důvěřující očekávané matematické hodnotě,
stojí na neznámém břehu, pak ví, že před ním leží v průměru 5 mil vodní plochy.
Pokud však po překonání průměrné vzdálenosti m mil stále ještě nedosáhl cíle
a opětovně propočítává pravděpodobnou vzdálenost, která ho dělí od druhého
břehu, dospěje k hodnotě 5m mil. Obývají snad jezero duchové, kteří břeh skutečně posouvají? (Benoît Mandelbrot: Fraktální geometrie přírody, Basilej, Boston 1987, s. 358 n.)
Během deseti let existence skladatelského sdružení Konvergence se zformoval také ansámbl, ve kterém účinkují jak špičkoví hráči, většinou absolventi
hudební akademie, tak samotní skladatelé. Tato kombinace vytváří symbiózu,
která významně posouvá možnosti celého ansámblu vpřed. V současné době
má na svém kontě desítky premiér autorů z celého světa (A. Breier, G. Toro-Pérez, G. Crumb, T. Takemitsu, K. Saariaho, J. Ullmann, H. Bartoň, P. Zemek
Novák, M. Kopelent…). Soubor kromě vlastní koncertní řady vystupuje také
na domácích a zahraničních pódiích a festivalech. V současnosti patří k respektovaným komorním tělesům soudobé hudební scény. Od roku 2006 spolupracuje s Českým rozhlasem. Uměleckým vedoucím souboru je skladatel
a violista Ondřej Štochl.
The Konvergence chamber ensemble was formed within the ten years of the
existence of the association. The performers are both composers and top-players, mostly graduates of the Academy of Music. Such combination creates
a symbiosis and platform for deep collaboration between composition and
interpretation. Konvergence ensemble has performed dozens of premieres of
compositions by Czech artists (H. Bartoň, P. Zemek Novák, M. Kopelent) and
Czech premiers of composers from around the world (A. Breier, G. ToroPérez, G. Crumb, T. Takemitsu, K. Saariaho, J. Ullmann). Besides its own concert cycle, the Konvergence chamber ensemble also performs on Czech and
international stages and at music festivals. Since 2006 the Konvergence chamber ensemble has been collaborating with the national radio station Czech
Radio, for which it makes recordings of Czech and international contemporary music. The Konvergence chamber ensemble belongs to the respected
chamber ensembles of contemporary music scene.
BEER – Birmingham Ensemble for Electroacoustic Research
THE RECEIVERS
– code(r)s party, DJs
Soubor BEER – Birmingham Ensemble for Electroacoustic Research vznikl
v roce 2011 jako výzkumný projekt v rámci hudebního oddělení na Birminghamské univerzitě s cílem prozkoumat aspekty živého hraní elektroakustické
hudby, živé psaní kódu a tzv. networked music. BEER dnes tvoří Scott Wilson,
Norah Lorway, Martin Ožvold a Konstantinos Vasilakos.
The Birmingham Ensemble for Electroacoustic Research (BEER) is a live
electroacoustic performance group. The ensemble was founded in 2011 as
a research project within the Music Department to explore aspects of realtime
electroacoustic music making. Particular interests include networked music
performance and live coding. Current members include Scott Wilson, Norah
Lorway, Martin Ožvold and Konstantinos Vasilakos.
Rádiové přijímače, antény, DIY syntezátory… The Receivers, to je experimentální zvukový projekt, jehož účastníci v reálném čase mixují různé rádiové frekvence – hlasy taxikářů, pilotů letadel, železničářů posouvajících vozy
a občas i astronautů z ISS spolu s hlukovými strukturami a rytmy datových
přenosů.
sobota 13. června 2015
Kapucínské náměstí – hrad Špilberk – Mendlovo náměstí – Betlémský
kostel – sportovní areál v Pisárkách
11.00–17.00 Hudební intervence do veřejného
prostoru / Musical Interventions in Public Space
Kapucínské náměstí, Kapucínské terasy, Místodržitelská zahrada,
Denisovy sady, hrad Špilberk…
Hudba na hradbách / Music on the Ramparts
(Maubrey, Hanousek, Opršál, N21…)
V roce 1645 od května do srpna obléhali Brno Švédi a na výsměch Švédům
vyhrávala na hradbách hudba. V roce 2015 se již Švédům nevysmíváme, ale
hudba opět vyhrává. Projekt je koncipován jako skutečná procházka, která
začíná s odbíjením zvonů katedrály sv. Petra a Pavla na Kapucínském náměstí v 11.00 a končí spuštěním instalace hanse w. kocha na Mendlově náměstí
v 17.00. Jedná se o procházku pro posluchače, tudíž její nedílnou součástí je
hudba, která vstupuje do veřejného prostoru, která atakuje procházející, doplňuje prostor i zcela autonomně nabízí nečekaná setkání. Během procházky
zazní komponovaná díla, improvizace i řada náhodných zvuků.
From May to August 1645, the Swedes besieged Brno, and music which mocked them was played on the ramparts. In 2015 we no longer mock the Swedes,
but music plays again. This project is conceived as a walk, beginning in Kapucínské náměstí at 11am with the sound of bells from the Cathedral of Saint
Peter and Saint Paul, and ending with the launch of hans w. koch’s sound installation in Mendlovo náměstí at 5pm. It is a walk for listeners, and so music
is an integral part of it. Music enters the public space, attacks the passers-by,
complements space and, entirely autonomously, offers unexpected encounters. Composed works, improvisations, and many random sounds will be
heard throughout the walk.
BENOÎT MAUBREY: Feedback Fred (2015)
performance
Feedback Fred je postava, která je vybavena rozměrnou reproduktorovou
bednou na zádech a mikrofonovou maskou a která prostřednictvím interakcí
s přenosným PA systémem a fyzickým kroužením po prostoru „feedbackuje“
svůj vlastní hlas. Je to jakýsi křížový klon Hamleta a elektronicky postiženého
Hrbáče od Matky Boží. Všichni ho pokládají za performera, ve skutečnosti je
to však společenský chlápek snažící se žít náhodnými setkáními a všedními
záležitostmi. Jako většina z nás touží po přátelství a lásce, v čemž ho omezuje
jeho vrozený handicap.  Benoît Maubrey
Feedback Fred is a character, equipped with an oversized loudspeaker box on
his back and a microphone-mask, “feeds back” his own voice through the interaction of his wearable PA system and physical gyrations throughout the
performance space. This personality can be likened to a cross-cloning of
Hamlet and an electronic-laden Hunchback of Notre Dame. Known as
a performer, he is actually a social fellow trying to interact with casual
acquaintances and everyday encounters, like most of us he only wants friendship and love – were it not for his inborn handicap.  Benoît Maubrey
Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity
hans w. koch: Camera Obscura Acustica (2015)
audiovizuální instalace / audio-visual installation
Z množství významných brněnských osobností, které zasáhly do světového
dění, přece jen poněkud vyčnívají dvě nejznámější: Leoš Janáček a Gregor
Johann Mendel. Oba velikáni byli spojeni s areálem augustiniánského kláštera na Starém Brně. Na místě skleníku, kde Mendel budoval základy genetiky,
se rozezní instalace hanse w. kocha.
Camera Obscura Acustica je audiovizuální instalace navržená pro zahradu
augustiniánského opatství, tedy pro místo, na kterém kdysi stál skleník,
v němž Johann Mendel prováděl své genetické experimenty. Na základech
skleníku v Mendelově zahradě je umístěna velká dřevěná bouda (popřípadě
mobilní domek či maringotka), do níž – v duchu veřejné camery obscury –
může zboku vstupovat menší počet návštěvníků. S výjimkou převrácené projekce vnějšího světa, snímaného zvenku webovou kamerou, je bouda uvnitř
zcela temná. To je optická část camery obscury, digitální verze. Skrytým reproduktorem dovnitř pronikají vnější zvuky zachycované mikrofonem umístěným vedle boudy. Počítač přepíná mezi mikrofonem a reproduktorem frekvence signálu, takže vysoké frekvence se mění v nízké a naopak, analogicky
tomu, co činí camera obscura. Zdánlivě jednoduché uspořádání zvuku a obrazu vytváří zvláštní reprezentaci dobře známého.  hans w. koch
hans w. koch (*1962 v Heidenheimu) je hudební skladatel a zvukový umělec. Vystudoval Vysokou
školu hudební a taneční v Kolíně
nad Rýnem. V tomto městě žije
dodnes a významně přispívá do
jeho hudebního a intermediálního
dění, tvoří však i daleko za jeho
hranicemi. V komplexní osobnosti hanse w. kocha se snoubí přemýšlivý umělec, pedagog a kurátor. V současnosti působí jako
docent hybridní zvukové kompozice na Institutu hudby a médií
v Düsseldorfu a jako hostující profesor zvuku na Akademii mediálních umění v Kolíně nad Rýnem.
Camera Obscura Acustica is an audio-visual installation conceived for the
garden of Augustinian Abbey – site that once hosted a glasshouse where
Johann Mendel made his genetic experiments. A large wooden box (or mobile home or container) is put on the basements of the glasshouse in the Mendel
garden. In the tradition of public camera obscura, it can be entered from the
side by a small number of visitors. Inside it is completely dark, except for an
upside-down projection of the world outside, captured by a webcam outside
the box. This is the optical part of the camera obscura, a digital version. Simultaneously, one hidden loudspeaker plays back the outside sounds, captured from a microphone next to the camera. Between the microphone and the
loudspeaker a computer flips the frequencies of the signal, so that high frequencies become low and vice versa, in analogy to what a camera obscura
does. The seemingly simple arrangement of sound and image creates an uncanny representation of the well-known.  hans w. koch
hans w. koch (b. 1962 in Heidenheim, Germany) is a composer and sound
artist. He lives and creates in Cologne, where he studied at Hochschule für
Musik und Tanz, and till today he considerably contributes to the musical and
intermedia life in the town as well as far behind its borders. In koch’s complex
personality a reflective artist lightly and with deep insight meets with pedagogue and curator. Currently he is an assistant professor for hybrid sound composition at the Institute for music and media in Düsseldorf and guest professor for sound at the Academy for Media Arts in Cologne.
Betlémský kostel
THE INTERNATIONAL NOTHING
The Dark Side of Success
Kai Fagaschinski, Michael Thieke klarinety / clarinets
Klarinetové duo The International Nothing vytvořili Kai Fagaschinski
(*1974) a Michael Thieke (*1971) v roce 2000. Po počátečních improvizacích
pohybujících se převážně v tichých šumech se obrátili (poněkud znuděni noiseovou scénou) novým směrem – ke zvukovým experimentům velmi vzdáleným představě klarinetového dua. Před několika lety (2002) dospěli oba členové The International Nothing k tvorbě skladeb, v nichž oba klarinety zní
jako jeden nástroj, nebo více než dva – díky možnostem, které poskytuje vícehlasá hra. Skladby mají hřejivý a zpomalený charakter a zvukově se blíží elektronické hudbě. Způsob komponování je možno označit jako „empirický“,
protože se tato hudba nezrodila v hlavě jednoho skladatele; vychází z vnímání
obou hudebníků a spočívá v dlouhém procesu hledání, zklamání, měnění
a rozvíjení myšlenek během nesčetných zkoušek. Jejich první CD Mainstream
bylo vydáno v říjnu 2006 na značce Ftarri (Tokio). Po mnoha letech zkoušení
a studiové práce provedlo duo v říjnu 2007 první koncerty od roku 2002. Od
té doby koncertovalo v Rakousku, Kanadě, Německu, Nizozemsku, Norsku,
Švýcarsku a ve Spojených státech, k nejvýznamnějším zastávkám patří Donaueschinger Musiktage (2007), Konfrontationen (Nickelsdorf 2008) a MaerzMusik (Berlín 2009). Duo průběžně pracuje na nových skladbách. Od vydání
prvního alba vznikla další čtyři díla, která prozrazují hlubší prolínání sonických detailů a subtilnějších forem. Po úspěšné spolupráci s Margareth Kammerer a Christofem Kurzmannem vzniklo v roce 2005 nezávislé kvarteto The
Magic I. D. orientující se na písňovou tvorbu.
The Dark Side of Success je třetím albem dua po Mainstream (2006) a Less
Action, Less Excitement, Less Everything (2010), jež obě vyšla u společnosti
Ftarri. I když se pracovní postupy za posledních deset let nezměnily, dokumentuje The Dark Side vývoj zvuku dua. Hudebníci vytříbili své interpretační
a kompoziční dovednosti a jejich smysl pro detail se stal mnohem rafinovanějším. Thieke a Fagaschinski pracovali na šesti kusech na albu tři a půl roku,
v letech 2010–2013. Klarinetisté nahráli svou hudbu tak, jak ji provozují živě.
Etika The International Nothing přísně zapovídá jakékoliv studiové triky.
Kai Fagaschinski and Michael Thieke are protagonists of Berlin’s Echtzeitmusik
scene. Starting out in 2000 in a noise-based improvised music setting, by 2003
the duo had shifted their working method to composition with the focus on tonal material. Despite this, The International Nothing is not trying to act like an
academic new music ensemble. Instead they are a band, working on their own
compositions collectively and free of hierarchical structures. Through the delicate use of multiphonics, beat frequencies and difference tones they developed
a idiosyncratic sound. The two clarinets act less as dialogic twin, and more as
a multilayered stereophonic sound sculpture. The music places an emphasis on
fragile dynamics, though the compositions make sure to shape very clear and
precise forms within those areas. And even though the music is played and presented purely acoustically, it may cause strong associations with electronic music. The duo has played all over Europe and toured North America. They‘ve
presented their music at Donaueschinger Musiktage (2007), Konfrontationen
(Nickelsdorf 2008), Experimental Intermedia (New York 2009), MaerzMusik
(Berlin 2009), Serrales em Festo (Porto 2010), Internationale Ferienkurse für
Neue Musik (Darmstadt 2012), and Météo Festival (Mulhouse 2012).
The Dark Side of Success is the duo’s third album following 2006’s Mainstream
and 2010’s Less Action, Less Excitement, Less Everything (both out on Ftarri).
While the formula of operations has remained the same over the last
10 years, The Dark Side documents an evolution of their sound. Their instrumental and compositional skills have been sharpened and the attention for
detail has reached new degrees of subtlety. Thieke and Fagaschinski worked
for 3 1/2 years – 2010 to 2013 – on the six pieces included on the album.
The clarinetists record their music as they perform it live. By The International Nothing’s ethics any studio trickery is strictly forbidden.
22.00 Hudební intervence / Musical Intervention
sportovní areál u Anthroposu, Brno-Pisárky / sport field in Brno-Pisárky
BOB OSTERTAG: Bob Ostertag Plays the Aalto (2013)
Zadáním od Boba Ostertaga bylo hrát venku a za tmy a přilákat i nefestivalové publikum, takže má jít o takovou večerní párty pod otevřeným nebem.
Vybrali jsme pro vás areál dnes téměř nevyužívaného hřiště v brněnských Pisárkách, nedaleko pavilonu Anthropos, v krásném údolí řeky Svratky, pod
přírodní památkou Mahenovy stráně a Čertova kopce.
Dílo skladatele, instrumentalisty,
historika, konstruktéra hudebních
nástrojů, aktivisty a kajakového
instruktora Boba Ostertaga (*1957
v Albuquerque, USA) není lehké
shrnout nebo zaškatulkovat. Vydal 21 hudebních CD, dva filmy,
dvě DVD a tři knihy. Jeho texty
o současné politice byly publikovány po celém světě a v mnoha
jazycích. Elektronické nástroje,
které navrhl, jsou na pomezí hudební a video technologie. Účinkoval na hudebních, filmových
a multimediálních festivalech po
celém světě. Spolupracoval s tak
odlišnými umělci a soubory, jako
jsou Kronos Quartet, avantgardista John Zorn, heavymetalová hvězda Mike Patton, jazzový velikán Anthony
Braxton, dyke punkový rocker Lynn Breedlove, drag diva Justin Bond, quebecký filmař Pierre Hébert a jiní. Proslýchá se, že má konexe na stínové guerillové seskupení The Yes Men. V březnu 2006 Ostertag zpřístupnil všechny
své autorské nahrávky k volnému internetovému stažení pod licencí Creative
Commons. V současné době působí jako profesor techno-kulturních studií
na Kalifornské univerzitě v Davisu.
Bob Ostertag Plays the Aalto je z řady děl nazvaných New synthesizer music.
Na nahrávkách vydaných v letech 2011–2014 je patrná fascinace syntezátorovou renesancí, kterou Ostertag konfrontuje s vrstvou analogových přístrojů,
s nimiž pracoval ve skladbách na konci 70. let. Výsledkem tohoto přístupu je
spolupráce s Randy Jonesem (a jeho Madrona Labs), tvůrcem softwaru Aalto
inspirovaného modulárními analogovými syntezátory z dané doby. Nové
možnosti, které „staré přístroje slibovaly, ale nikdy úplně nesplnily“, Ostertag
zasazuje do svého stávajícího přístupu „hraní na nástroj“. To se zde stává spíše
meditačním cvičením soustředícím mysl na nejmenší detaily komplexu zvukových vzorců. Fundamentální prvek neustálého poslouchání je zde tedy chápán v rámci instalace na hony vzdálené typickému koncertu. Prostorem pro
ni může být park, náměstí, opuštěný kostel nebo studio jógy. Publikum může
volně přicházet, procházet a odcházet. Instalace využívá multikanálového
rozmístění tak, aby jednotlivé reproduktory reagovaly na jedinečnou výstřednost každého místa poslechu.
Po instalaci bude následovat experimentální zvukový blok performerů
zkoumajících a probouzejících zapomenuté prostory jednoho města v režii
brněnského promotérského kmene AVA.
Composer, performer, historian, instrument builder, journalist, activist, kayak instructor, Bob Ostertag’s (b. 1957 in Albuquerque, US) work cannot easily be summarized or pigeon-holed. He has published 21 CDs of music, two
movies, two DVDs, and three books. His writings on contemporary politics
have been published on every continent and in many languages. Electronic
instruments of his own design are at the cutting edge of both music and video
performance technology. He has performed at music, film, and multi-media
festivals around the globe. His radically diverse collaborators include the Kronos Quartet, avant-gardist John Zorn, heavy metal star Mike Patton, jazz great Anthony Braxton, dyke punk rocker Lynn Breedlove, drag diva Justin
Bond, Quebecois film maker Pierre Hébert, and others. He is rumoured to
have connections to the shadowy media guerrilla group The Yes Men. In
March 2006 Ostertag made all of his recordings to which he owns the rights
available as free digital downloads under a Creative Commons license. He is
currently Professor of Techno-cultural Studies and Music at the University of
California at Davis.
Bob Ostertag Plays the Aalto All this music was made with Aalto, a software synthesizer created by Randy Jones and his Madrona Labs, which was in
turn inspired by the modular analog synthesizers of the 1970s.
10.00–20.00 SUPERCOLLIDER –
Just in Time Coding – workshop
okolního prostoru, a když na žádné instrukce nenarazíte, tak si je můžete vyzvednout v knihkupectví ArtMap, v kulturním prostoru PRAHA či při některém z koncertů. Přejeme hezký poslech.
SEDÍM, POSLOUCHÁM / I’AM SITTING, I’M LISTENING
označené židle na poslechově atraktivních místech / designated seats in places
conducive to listening
Současné zvukové umění má bezpočet poloh a podob a jednou z nich je též
reflexe autentických zvuků, aurálního prostoru v nezměněné původní podobě. Co se stane, když zvuky nebudeme nahrávat a přenášet je do jiného, nového prostředí, aby se staly mimořádnou událostí, ale když je budeme jenom
poslouchat? Jak zní město Brno v červnu 2015? Mění se zvuky jednoho místa
v průběhu dne a noci? Co se děje za rozbřesku v sobotu ráno u sochy Louise
Raduita de Souches?
VV Laura Luna
HUDEBNÍ OBJEKT BRNO /
MUSICAL OBJECT BRNO
veřejné prostory v Brně / public spaces in Brno
MIMO-CHODEM, POSLOUCHÁM / BY THE WAY, I‘M LISTENING
Recyklovaná koláž instrukcí, návodů, partitur, konceptů, eventů a situací pro
kolemjdoucí posluchače / a recycled collage of instructions, manuals, scores,
concepts, events and situations for listeners passing by
Možná někde ve městě narazíte na prapodivný text, na zvláštní poezii, kde
bude napsáno, že se máte zaposlouchat do okolních zvuků, že máte zapnout
rádio či vypnout všechny přístroje ve vašem okolí, že máte zahnout za roh
nebo zakřičet. To jsou ony instrukce pro posluchače, které se zrodily ve varu
druhé avantgardy, které přenesly zodpovědnost za průběh skladby ze skladatele nejen na interpreta, ale přímo na příjemce, to jsou koncepty, které proměnily skladatele v organizátora zvuků. Půjdete-li jen tak mimo-chodem městem, zkuste se zaposlouchat dle návodů, instrukcí, partitur či konceptů do
SLYŠÍM, POSLOUCHÁM / I’AM HEARING, I’M LISTENING
otevřená modulární posluchárna s nekonečnou hudbou / an open modular
auditorium with infinite music
Dva City Moduly zapůjčené firmou KOMA Modular budou po dobu trvání
festivalu naplněny současnou hudbou, tvorbou, která počítá s možností
vstoupit i vystoupit, která trvá, je nekonečná a otevřená. V prvním bude prezentována výstava pro sluchátka Tichá pole cestou z práce, kurátorsky připravená Ivanem Palackým pro galerii Školská 28 v Praze v lednu 2014. Druhý
modul bude znít hudbou ve výběru Jozefa Cserese a Viktora Pantůčka.
Tichá pole cestou z práce (kurátor: Ivan Palacký)
Série čtyř poslechových pásem hudby, těžící z terénních nahrávek doplněných kompozicemi a improvizačními seancemi, připomínajícími zvuky přírody… Cyklus oběhne kolečko od plnějších, zvukově hutnějších příkladů až
téměř k tichu (nahrávky prázdných prostorů), aby se znovu vrátil k „zaneprázdněnějšímu“ sonickému spektru.
1 Alfredo Costa Monteiro (ESP), Ferran Gates (ESP)
2 Lucie Vítková (CZE), Peter Graham (CZE)
3 Jez Riley French (GBR), Noid (AUT)
4 Dimitra Lazaridou Chatzigoga (GRC), Andrea Neumann (DEU)
SuperCollider je programovací jazyk určený k syntéze zvuku v reálném čase,
k sonickým experimentům a hledání ještě neslyšených auditivních krajin.
Stejně dobře je aplikovatelný ale i v sound designu, algoritmické kompozici
nebo livetime codingu. Základy jazyka a konkrétními aplikacemi provede
účastníky workshopu německý zvukový umělec Hannes Hoelzl.
neděle 14. června 2015
odpočinek – Jurkovičova vila – kulturní prostor PRAHA – odpočinek
14.00 Improvizace / Improvisation
Jurkovičova vila
PAVEL ZLÁMAL: For or from Jurkovič House
Poněkud pejorativně se tvrdí, že když nemáme čas komponovat, tak improvizujeme. Jistě to tak může být, ale nemusí. Komponování v reálném čase,
pro konkrétní místo, tady a teď je bytostným uměním. Není vůbec snadné
se něco perfektně naučit, ale mnohdy ještě těžší je se od toho osvobodit.
Rozpoznat a umět se vyhnout klišé, když kolem vás stojí publikum, když
máte komunikovat s prostorem, když se máte procházet a objevovat pestrost
okolních zvuků, je ve skutečnosti mimořádně náročné a málokdo to umí.
Pavel Zlámal (viz o něm na s. 3) je vynikajícím interpretem, improvizátorem a invenčním skladatelem, který vám předkládá svoji vizi nedělního odpoledne, hudbou komentovanou prohlídku Jurkovičovy vily v brněnských
Žabovřeskách. Projekt je postaven jako skutečná prohlídka, kdy průvodce je
nahrazen hudebníkem, který předkládá svoji interpretaci prostoru. Maximální velikost jedné skupiny je 15 osob, ale nebojte, pro čekající je připravena kavárna a taky nějaké poslouchání.
Jurkovičova vila v Žabovřeskách je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek přelomu 19. a 20. století v Brně. Pro secesní Brno má
stejný význam jako vila Tugendhat pro Brno funkcionalistické. (Otevírací
doba duben–říjen / úterý–neděle: 10.00–12.00 a 12.30–18.00)
S(O)UNDAY MIXTAPES / ZVUKOVÝ OBJEKT PRAHA /
SOUND OBJECT PRAGUE – code(r)s listening
Pravidelná nedělní dávka experimentální hudby v PRAHA
20.00 Koncert / Concert
LAURA LUNA & MICHAL KINDERNAY
HANNES HOELZL
Koncert Laury Luny a Michala Kindernaye představuje experimentální kombinaci snových vizuálních a elektroakustických krajin za použití směsice nástrojů s „ohýbanými obvody“, materiálů, jako je hlína, motorů a mikroskopických kamer, které jsou propojeny a navzájem se na různých úrovních
ovlivňují, čímž evokují změny ve vzpomínkách na určité místo, v nichž se
mísí smyšlené a rekonstruované obrazy a chvíle.
Hannes Hoelzl se pohybuje v různých oborech a jako autor se objevuje
v rozmanitých souvislostech, většinou tam, kde jde o fenomén zvuku. Jeho
hudební vývoj a pojetí směřují ke specifickému konceptu elektronické hudby, kdy zacházení s počítačem se pokud možno přibližuje k postupům, které
najdeme v současné improvizované hudbě. Jako hudebník využívá nástroje
vlastní konstrukce ve spojení se softwarovým prostředím SuperCollider.
7
Komenského nám.
8
ZVUKOVÝ OBJEKT PRAHA /
SOUND OBJECT PRAGUE
PROJEKT SE USKUTEČŇUJE ZA FINANČNÍ PODPORY
29. ročník
Program 28. ročníku festivalu Expozice nové hudby opět doplní off-stage
v kulturním prostoru PRAHA, který bude reagovat na hlavní téma festivalu
a projde hudbou v živém kódu.
PROCHÁZENÍ HUDBOU 2.0
– Processing – Netmusic – Networking – Live Coding – Stream – Feedback
– Translation – Open Source – Reading – Scanning – Impro – Workshop
EXPOZIČNÍ INFOCENTRUM PRAHA
– Meeting Point – Talks – Discussions – Scores – Music – Distro – Brunche
– Sound Object
Výstavy / Exhibitions
HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER
ZA SPOLUPRÁCI DĚKUJEME
19—23/10/2016
VEŘEJNÁ ZELEŇ MĚSTA BRNA
... jak vypadají
koncertní sály v Brně
SÁNDOR GYŐRFFY: Recyklované záblesky / Recycled Flashes
Galerie Milana Zezuly – Městské divadlo Brno, Lidická 16
1. – 28. 6. 2015
11. 6. v 16.00 – setkání s autorem a kurátorem, hudební vystoupení violoncellistky Barbory Klímové
Výstava maďarského výtvarníka
Sándora Győrffyho nabízí v kurátorské koncepci Jozefa Cserese
výběr z prací na papíře, inspirovaných hudebními a přírodními
strukturami. Umělec odhaluje
prostřednictvím strukturálních
podobností mezi obrazy a zvuky
procesuálnost a pomíjivost přírodních i kulturních fenoménů
a snaží se je zachytit v esteticky
atraktivních vizuálních vzorech-záblescích.
Sándor Győrffy (*1951, Kapolcs,
Maďarsko) je malíř a grafik. V posledních letech zaměřuje svou pozornost především na experimenV Sándor Győrffy: Rondo No. 2
tální nízkonákladový tisk coby
médium, příležitostně se věnuje instalaci a performanci. Jeho dílo bylo prezentováno na mnoha výstavách a festivalech po celém světě a je zastoupeno
v galerijních a soukromých sbírkách v Maďarsku i zahraničí. Győrffy žije
a tvoří v Budapešti. Výstavu podpořil Národní fond kultury (Nemzeti Kulturális Alap) Maďarské republiky.
48. ročník
3-16/10/2015
Letos
multimediální!
MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL BRNO
JE ČLENEM EVROPSKÉ ASOCIACE FESTIVALŮ
A ČLENEM NOVĚ VZNIKLÉ ČESKÉ ASOCIACE FESTIVALŮ
ČESTNÝ VÝBOR MHFB
Michal Hašek, hejtman Jihomoravského kraje
Petr Vokřál, primátor statutárního města Brna
Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity
Ivo Medek, rektor Janáčkovy akademie múzických umění
Jiří Morávek, generální ředitel SNIP & CO, spol. s r. o.
UMĚLECKÁ RADA MHFB
předseda David Mareček
členové Jiří Beneš, Aleš Březina, Jan Hlaváč, Marek Hrubecký,
Marie Kučerová, Vladimír Maňas, Vítězslav Mikeš, Viktor Pantůček,
Viera Rusinková, Vladimír Strakoš, Lucie Šnajdrová, Jan Špaček,
Jaroslav Šťastný, Jiří Zahrádka, Jan Žemla
GENERÁLNÍ INTENDANTKA
Marie Kučerová
DRAMATURG
Viktor Pantůček
MANAŽERKA FESTIVALU
Lucie Šnajdrová
VSTUPNÉ / PRICES
od 140 Kč / 70 Kč po 60 Kč / 30 Kč
Festivalová vstupenka na 15 akcí v 5 dnech 602 Kč / 310 Kč
+ bonusová 80% sleva na vybraný koncert soudobé hudby
z nabídky Filharmonie Brno.
Festivalová vstupenka do zvukového objektu PRAHA
Fórum pro architekturu a média – 200 Kč.
Snížené vstupné platí pro děti do 15 let, studenty, důchodce
a držitele Senior pasu, ZTP, ZTP/P (včetně průvodce)
a členy Kruhu přátel MHFB.
Exhibition of Hungarian fine artist Sándor Győrffy presents in curatorial conception of Jozef Cseres the selection of his works on paper, inspired by musical and natural structures. Thru the structural resemblances between images
and sounds the artist reveals processuality and ephemerality of natural and
cultural phenomena and tries to catch them in aesthetically attractive patterns-flashes.
Sándor Győrffy (b. 1951 in Kapolcs, Hungary) is a painter and graphic artist.
Recently he works mainly in medium of experimental small-edition print and
occasionally he creates also installations and performances. Works by Győrffy
were presented at many exhibitions and festivals worldwide and included into
the gallery and private collections in Hungary and abroad. He lives and creates in Budapest. The exhibition was supported by National Cultural Fund
(Nemzeti Kulturális Alap) of Hungarian Republic.
Prodej a rezervace vstupenek / Ticket sales and reservation
Vstupenky v prodeji online na www.filharmonie-brno.cz,
v předprodejích a 1/2 hodiny před koncertem v místě jeho konání.
Předprodej Filharmonie Brno, Besední ulice
 +420 539 092 811, e-mail [email protected]
PO a ST 9.00–14.00 h / ÚT, ČT a PÁ 13.00–18.00 h
Předprodej v Domě pánů z Lipé, náměstí Svobody
(pouze jednotlivé vstupenky)
PO až PÁ 8.00–20.00 h / SO a NE 9.00–16.00 h
Mimo-chodem, poslouchám / By the Way, I’m Listening
Knihkupectví ArtMap, Místogalerie na Skleněné louce
Změna programu vyhrazena. / Programmes are subject to change.
CECIL TOUCHON, DAVI DET HOMPSON, LADISLAV NOVÁK,
ZBYNĚK VOSTŘÁK, BEN PATTERSON, YOKO ONO,
MICHAEL DELIA, MARIA BLONDEEL, MILAN ADAMČIAK ad.
www.filharmonie-brno.cz
Zážitek z hudby umocněn
nejlepším prostorem.
Staňte se fanoušky Expozice nové hudby na facebooku
a sledujte nejaktuálnější zprávy z festivalu!
Statutární město Brno fi nančně podporuje
Filharmonii Brno
28. Expozice nové hudby / Programoviny
Texty připravili: Viktor Pantůček, Jozef Cseres, Vítězslav Mikeš,
Jaroslav Šťastný, Šimon Kořený, Barbora Šedivá a autoři
Redakce: Vítězslav Mikeš
Foto: archív Filharmonie Brno
Sazba: Petr Tejkal Design
Vydala: Filharmonie Brno, příspěvková organizace
Redakční uzávěrka: 22/5/2015
Náklad: 1000 ks
V Maria Blondeel
Instrukce, návody, partitury, koncepty, multiply, tisky a situace pro kolemjdoucí posluchače
FESTIVAL OŠKLIVÉ HUDBY, 2. ročník
18/6 19.00–23.00 Industra, Masná 9, Brno
projekty a hudebníci spříznění s mladou brněnskou soudobou hudbou
a avantgardním jazzem, tentokrát v inspirativním prostředí nezávislého a neziskového centra Industra v areálu mrazíren
Lucie Vítková / Dunami Ensemble / Didrik Ingvaldsen / Dust in the Groove
/ Pavel Zlámal / JAMU E / Matyáš Dlab
(https://www.facebook.com/festivalosklivehudby)
Veletrhy Brno, a.s. | Výstaviště 405/1, 603 00 Brno
tel.: +420 541 152 862 | [email protected]
www.nejlepsi-prostor.cz | www.bvv.cz/pronajmy

Komorní koncert - Mezinárodní hudební festival Brno

Transkript

Podobné dokumenty

zde - Jakub Klecker